VÝCHODOÈESKÝ SBORNÍK PØÍRODOVÌDNÝ PRÁCE A STUDIE 13 PARDUBICE 2006

Transkript

1 VÝCHODOÈESKÝ SBORNÍK PØÍRODOVÌDNÝ PRÁCE A STUDIE 13 PARDUBICE 2006 Bibliografická zkratka: Vè. sb. pøír. - Práce a studie, Pardubice, 13 (2006) Vydává: Východoèeské muzeum, Zámek è.2, Pardubice a Agentura ochrany pøírody a krajiny Èeské republiky (regionální støediska Pardubice a Hradec Králové) Vedoucí redakèní rady: Romana Prausová, Agentura ochrany pøírody a krajiny, Hradec Králové Výkonný redaktor: Vladimír Lemberk, Východoèeské muzeum, Pardubice Redakèní rada: Bohuslav Mocek, Muzeum východních Èech, Hradec Králové Jiøí Rejl, Srch Jan Vítek, Vysoká škola pedagogická, Hradec Králové Rukopisy zasílejte na adresu vydavatele. Doporuèujeme autorùm vìnovat pozornost pokynùm na 3. stranì obálky. VÝCHODOÈESKÉ MUZEUM V PARDUBICCÍH AGENTURA OCHRANY PØÍRODY A KRAJINY ÈR

2 Východoèeský sborník pøírodovìdný Práce a studie vydává a rozšiøuje Východoèeské muzeum v Pardubicích, Zámek 2, Pardubice a Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR, B. Nìmcové 2625, Pardubice. Vychází jednou roènì a obsahuje pùvodní pøírodovìdné èlánky zamìøené na region východních Èech. Pøíspìvky prošly odborným oponentským posouzením, neprošly však jazykovou úpravou. Náklad 300 výtiskù. Sazba: Východoèeské muzeum v Pardubicích. ISBN

3 Obsah VÍTEK J.: Georeliéf na granitoidech melechovského masívu TÙMA J., FRYNTOVÁ L.: Zmìny obsahu Al, Fe, Mn a Zn ve zdrojnicích øeky Zdobnice FRYNTOVÁ L., ŠPAÈEK J., TÙMA J.: Úvodní prùzkum fauny makrozoobentosu ve zdrojnicích øeky Zdobnice MÁLKOVÁ J.: Botanické lokality Krskùv dùl a Betlém v Podorlicku PRAUSOVÁ R., MIKESKA M.: Výsledky floristické inventarizace v lesních ekosystémech v NPP Babièèino údolí LOBOVÁ J.: Výsledky floristické inventarizace v luèních ekosystémech v NPP Babièèino údolí WAGNEROVÁ Z.: Synantropizace v okolí turistických odpoèívadel, geomorfologických výtvorù a vyhlídek v západních Krkonoších (Svinské kameny, Tvarožník, Krakonošova kazatelna, Vyhlídky nad Velkou Snìžnou jámou, Mužské a Dívèí kameny) LANTA V., HEJCMAN M., SVOBODOVÁ P.: Poznámky k výskytu významnìjších rostlinných taxonù v nelesní èásti západních Krkonoš (ochranné pásmo KRNAP) LANTA V., LEHOTSKÝ T., SVOBODOVÁ P.: Pøíspìvek ke kvìtenì kóty Jívy, dominantního kopce Staropackých hor PRAUSOVÁ R.: Zmìny flóry a vegetace v národní pøírodní památce Semínský pøesyp GUTZEROVÁ N.: Vegetace pøírodní památky Ptaèí ostrovy v Chrudimi RUSÒÁK J.: Botanický prùzkum vybraných MZCHÚ v CHKO Železné hory LEMBERKOVÁ M., RUSÒÁK J.: Floristické poznámky z Chrudimska a Železných hor RUSÒÁK J., LEMBERKOVÁ M.: Botanický prùzkum vybraných MZCHÚ v CHKO Žïárské vrchy RUSÒÁK J.: Návrh pøírodní památky Brandýsek LEMBERK V.: Obratlovci lomu u Pøedhradí na Chrudimsku BÁRTA F.: Obratlovci navržené pøírodní rezervace Svatomariánské údolí KOPECKÝ O., ŠUSTA F.: Vliv kondice na vstup do vodní fáze u èolka horského (Triturus alpestris, Laurenti 1768) ROTTER M.: Motýli Orlických hor a Podorlicka XI. DOLANSKÝ J.: Pavouci (Araneae) ostøicových porostù a litorálního pásma rybníka Malý Karlov ve východních Èechách BERAN L.: Vodní mìkkýši PR Hemže Mýtkov u Chocnì BERAN L.: Vodní mìkkýši PP Nedošínský háj BERAN L.: Vodní mìkkýši PR Mazurovy chalupy BERAN L.: Vodní mìkkýši PR Žernov ve východních Èechách KOPECKÝ O.: Nálezy užovky obojkové na èesko moravském pomezí GUTZEROVÁ N.: Lokalita jeleního jazyku (Phyllitis scolopendrium) v Chrasti u Chrudimi MÁLKOVÁ J.: Kruštík modrofialový (Epipactis purpurata Sm.) na Rychnovsku NOVÁK P.: Nález plavuòky zaplavované Lycopodiella inundata (L.) u Borohrádku NOVÁK P.: Nové lokality nìkterých zvláštì chránìných druhù rostlin na Litomyšlsku Contens VÍTEK J.: Georelief on the granitoides of the Melechov massif TÙMA J., FRYNTOVÁ L.: Changes of Al, Fe, Mn and Zn contents in the streams of Zdobnice river FRYNTOVÁ L., ŠPAÈEK J., TÙMA J.: Introducing investigation of macrozoobentos fauna in the streams of Zdobnice river MÁLKOVÁ J.: Botanical localities Krskùv dùl and Betlém in the Orlické Hory PRAUSOVÁ R., MIKESKA M.: Resultes of the inventory in forest ekosystems in the national natural landmark Babièèino údolí LOBOVÁ J.: Resultes of the inventory in meadow ekosystems in the national natural landmark Babièèino údolí WAGNEROVÁ Z.: Synanthropisation round the selected areas under influence of tourism in the West Krkonoše Mountains (Giant Mts.) LANTA V., HEJCMAN M., SVOBODOVÁ P.: Notes to the occurrence of protected plant species occurring in the western part of Giant Mountains LANTA V., LEHOTSKÝ T., SVOBODOVÁ P.: Floristic report of the hill Jíva, the dominant peak of Staropacké hory upland PRAUSOVÁ R.: Changes of flora and vegetation in the national natural landmark Semínský pøesyp GUTZEROVÁ N.: Vegetation of the Protected Area Ptaèí ostrovy in Chrudim town RUSÒÁK J.: Botanical exploration of some special protected areas in PLA Železné hory LEMBERKOVÁ M., RUSÒÁK J.: Floristic notes from Chrudim district and Železné hory mountains (East Bohemia) RUSÒÁK J., LEMBERKOVÁ M.: Botanical exploration of some special protected areas in Protected Landscape Area Žïárské vrchy RUSÒÁK J.: The proposal of natural landmark Brandýsek (East Bohemia, Czech republic) LEMBERK V.: The vertebrates of quarry near Pøedhradí (Chrudim district, East Bohemia) BÁRTA F.: Vertebrates of the Svatomarianské údolí, move Nature rezerve in Protected lanscape area Železné hory KOPECKÝ O., ŠUSTA F.: Influence of relative body mass on entering water phase of Alpine newt ROTTER M.: Butterflies and mooths of the Orlické hory Mts. and their foothills XI. DOLANSKÝ J.: Spiders of sedge beds and littoral zone of Malý Karlov pond in Eastern Bohemia BERAN L.: Aquatic molluscs of the Hemže Mýtkov Nature Reserve in the Eastern Bohemia (Czech Republic) BERAN L.: Aquatic molluscs of the Nedošínský háj Nature Monument (Eastern Bohemia, Czech Republic) BERAN L.: Aquatic molluscs of the Mazurovy chalupy Nature Reserve (Eastern Bohemia, Czech Republic) BERAN L.: Aquatic molluscs of the Žernov Nature Reserve in Eastern Bohemia (Czech Republic) KOPECKÝ O.: Findings of grass snake on Bohemian Moravian borderland GUTZEROVÁ N.: Occurence of Hart s tongue (Phyllitis scolopendrium) in Chrast town, near to Chrudim MÁLKOVÁ J.: Epipactis purpurata Sm. about Rychnov nad Knìžnou NOVÁK P.: Locality of the species Lycopodiella inundata near Borohrádek NOVÁK P.: New habitats of some protected plant species at the Litomyšl surroundings ISBN

4 VÈ. SB. PØÍR. - PRÁCE A STUDIE, 13 (2006): 3-20 ISBN: GEORELIÉF NA GRANITOIDECH MELECHOVSKÉHO MASÍVU Georelief on the granitoides of the Melechov massif Jan VÍTEK Pedagogická fakulta UHK, katedra biologie, Hradec Králové, jan.vitek@uhk.cz, telefon: Rozložité návrší Melechov (713 m) patøí k výrazným krajinným dominantám støedního Posázaví na Èeskomoravské vrchovinì. Jeho severní svahy protíná prùlomové údolí øeky Sázavy s pøírodní rezervací Svoøidla. Oblast Melechova je tvoøena granitoidy tzv. melechovského masívu, který je souèástí, respektive severním výbìžkem, moldanubického plutonu. V pøedloženém pøíspìvku je vìnována pozornost geomorfologii povrchových tvarù reliéfu (zejména mezo- a mikroformám), vzniklých procesy zvìtrávání a odnosu, eroze a dalších vnìjších èinitelù v granitoidech melechovského masívu. 1. Úvod Pro krajiny tvoøené žulovými horninami (granitoidy) jsou charakteristické povrchové tvary reliéfu, vèetnì skalních mezo- a mikroforem. Vytvoøily se dlouhodobým pùsobením vnìjších (erozních, zvìtrávacích aj.) èinitelù v závislosti na strukturních a texturních vlastnostech horniny, tektonických podmínkách apod. Tvarùm žulového reliéfu v rùzných èástech Èeské vysoèiny byla v geomorfologické literatuøe vìnována už pomìrnì velká pozornost (napø. CZUDEK et al. 1964, CZUDEK 2005, DEMEK 1964, 1987, DEMEK et al. 1964, CHÁBERA 1982, IVAN 1983, IVAN, KIRCHNER 1998, VOTÝPKA 1974, 1999 a další autoøi). Pøedložený pøíspìvek podává morfogenetickou charakteristiku povrchových tvarù, zejména skalních mezo- a mikroforem, na granitoidech melechovského masívu na Èeskomoravské vrchovinì. Toto morfologicky výrazné intruzívní tìleso bylo pojmenováno podle návrší Melechov (713 m) a tvoøí jeho podstatnou èást spolu s blízkým okolím, pøibližnì mezi obcemi Smrèná a Meziklasí na východní stranì, Loukov, Dobrá Voda a Rejèkov na jihu, na západì zasahuje do východního okolí Koutù a k Dobrovítovì Lhotì a na severu do severního okolí osad Pavlíkov a Mezilesí a k obci Leštinka (viz obr. 1). Pøíspìvek shrnuje výsledky autorových terénních prácí, realizovaných zprvu (v letech ) za úèelem zhotovení podkladu pro vyhlášení chránìného pøírodního výtvoru Èertùv kámen (nyní v kategorii pøírodní památka) a oborové inventarizace pøírodní rezervace Svoøidla (VÍTEK 1983, 1992) a dokonèených v letech Pøehled geologických a petrografických a pomìrù Jako melechovský masív je oznaèována èást variského intruzívního tìlesa v severní èásti moldanubického plutonu, obklopeného krystalickým pláštìm moldanubika. V této èásti plutonu je rozlišováno nìkolik typu granitoidù s témìø shodným minerálním složením, ale výraznì se lišících strukturou. SUK (in BENEŠ et al. 1963) dìlí granitoidy této èásti moldanubického plutonu do dvou typù. Vlastní melechovský masív charakterizuje jako 3

5 dvojslídný granit až adamellit, pøibližnì se shodným zastoupením albitu a draselného živce (zejména mikroklinu) a s pøevahou muskovitu nad biotitem. Struktura je hrubozrnná až porfyrická (s hypidiomorfním albitem), textura všesmìrná, zbarvení namodrale šedé. Dle uvedeného autora je melechovský typ celkem ostøe vymezen od okolního tìlesa mrákotinského typu se støednì až drobnì zrnitým granitem a adamellitem. Témìø shodnou charakteristiku strukturnì-texturních pomìrù podává novìjší studie o geologických pomìrech ústøední èásti Èeskomoravské vrchoviny (MITRENGA, REJL, WEISS 1979), ze které v podstatì vychází i pøíslušná výseè Geologické mapy ÈR 1: listù Ledeè nad Sázavou a Havlíèkùv Brod (ŠTÌPÁNEK, ed., 1992, 1995). Podle uvedených autorù pøedstavuje melechovský typ mladší fázi intruze s hrubozrnnými, relativnì kyselejšími, biotit-muskovitickými albitickými granity; uprostøed melechovského masívu vystupuje poloha støednì zrnitých až porfyrických granitoidù, uvedená (ŠTÌPÁNEK, ed., 1992, 1995) jako typ Stvoøidla. Melechovský masív (respektive melechovský typ ) se v z. a jz. èásti ostøe stýká se støednì zrnitými biotit-muskovitickými granity kouteckého typu, jinde hranièí s drobnì až støednì zrnitými dvojslídnými granity lipnického typu. Geologická stavba okolního krystalinika byla nejvíce ovlivnìna intruzí variských granitoidù do paralul moladnubika. Metamorfóza, spojená se vznikem migmatitù a zvýšeným výskytem minerálních asociací sillimanitu a cordieritu, byla nejvýraznìjší v blízkosti magmatického tìlesa (MITRENGA, REJL, WEISS 1979). Na strukturnì-tektonických pomìrech tohoto území se uplatòují dvì hlavní linie zlomù. Starší sleduje smìr SSV JJZ a projevuje se zejména ve struktuøe metamorfitù, na vývoji povrchových tvarù reliéfu se více uplatnila mladší poruchová linie smìru SZ JV, zvaná též melechovský zlom (MITRENGA, REJL, WEISS 1979). Podle ní došlo k vertikálním pohybùm a morfologicky je nejzøetelnìjší na jz. okraji kry Melechova. Na zlomové omezení z., sz. a jv. svahù Melechova upozornil též DEMEK et al. (1965). 3. Regionálnì geomorfologické zaøazení Melechovský masív se rozprostírá v severozápadní èásti Èeskomoravské vrchoviny, a to na rozmezí dvou geomorfologických celkù (DEMEK, ed. 1987), oddìlených údolím Sázavy (v partii Stvoøidla). Území nad pravým (severním) bøehem je souèástí celku Hornosázavská pahorkatina, podcelku Svìtelská pahorkatina a jeho okrsku Tøebìtínská pahorkatina. Rozsáhlejší partie nad levým (jižním) bøehem Sázavy náležejí celku Køemešnická vrchovina, podcelku Humpolecká vrchovina a jeho podcelku Melechovská vrchovina. Zde vystupuje i nejvyšší bod melechovského masívu Melechov v 713 m n. m.; na mapách a v literatuøe (napø. DEMEK, ed. 1987) obvykle uvádìná nadmoøská výška 709 m se vztahuje k severnímu kuželovitému pøedvrcholu s rozhlednou aj. objekty. 4. Morfogenetická charakteristika povrchových tvarù Souhrnná geomorfologická charakteristika povrchových tvarù na granitoidech melechovského masívu dosud v literatuøe chybí. Na výrazné skalní mísy na skalním bloku (nynìjší pøírodní památka Èertùv kámen) u osady Rohule pod Melechovem upozornil RUBÍN (1960). Nad pùvodem podobných, ale menších miskovitých prohlubní už mimo zájmové území (u osady Staré Hutì) se zamýšlel a nìkterým dalším lokalitám (napø. údolí Sázavy ve Stvoøidlech) vìnoval pozornost DOUBEK (1968, 1960). Evozní tvary (34 obøích hrncù) na balvanech v øeèišti Sázavy ve Stvoøidlech dokumentovali BALATKA a SLÁDEK (1977). Pøehledný popis povrchových tvarù v pøírodní rezervaci Stvoøidla a na Èertovì kameni podal VÍTEK (1983, 1992), struènou charakteristiku tìchto zvláštì chránìných území najdeme i v publikaci ÈECH, ŠUMPICH, ZABLOUDIL a kol. (2002). 4

6 Obr. 1: Pøehledná mapa melechovského masívu. Vysvìtlivky: A geologická hranice melechovského masívu, B øeèištì Sázavy, C silnice, železnièní tra, D kóta, skalní výchoz, E obec, osada, F lokalizace profilù X a Y (viz obr. 2). Fig. 1: The map of the Melechov massif. Comments: A geological border of the Melechov massif, B Sazava river, C road, railway, D elevation point, rock outcrop, E village, settlement, F locations of profiles X and Y (see fig. 2). 5

7 V následujících subkapitolách je podána morfogenetická charakteristika georeliéfu (zejména mezo- a mikroforem) na granitoidech melechovského masívu; tyto horniny (biotitmuskovitický albitický granit až adamellit) jsou níže uvádìny pod sdružujícími pojmy granitoidy nebo žula. V zájmu pøehlednosti je zájmové území rozdìleno do dvou na sebe navazujících, ale morfologicky odlišných oblastí. Rozlehlejší oblast Melechov vyplòuje podstatnou èást stejnojmenného návrší, zbývající èást melechovského masívu, zaujímající údolí Sázavy a pøilehlý severní okraj melechovského masívu, je oznaèena jako oblast Stvoøidla Oblast Melechov Vrch Melechov (713 m n. m.) je v podstatì rozložitým høbetem, ve smìru JJZ SSV 4,5 km dlouhým a v pøíèném smìru 3 km širokým. Základní morfostrukturou je hrás z granitoidù melechovského masívu, vyzdvižená dle tektonických poruch, z nichž nejvýraznìjší je tzv. melechovský zlom. Vrcholová partie pøevyšuje okolí na severu (koryto Sázavy ve spodní èásti Stvoøidel) o 350 m, na jihu u Rejèkova o 110 m (v obou pøípadech na vzdálenosti 2 km), na východì u Koòkovic o 170 m a na západì (koryto Kouteckého potoka) o 175 m v obou pøípadech na vzdálenosti 1,5 km. V dùsledku eroznì denudaèních procesù a v závislosti na strukturnì tektonických, pøípadnì litologických podmínkách není sklon svahù Melechova pøímý, ale místy jej pøerušují subhorizontální stupnì s plochými nebo ostøejšími høbítky (viz též profily X a Y na obr. 2). Platí to i pro vrcholovou partii Melechova, kde v nadmoøské výšce pøibližnì nad 700 m je povrch s mírným sklonem (sklon 3 8 ), ve smìru S J až SSZ JJV asi 1 km dlouhý. V jeho nejširší (0,6 km), jižní èásti pøevyšují tento subhorizontální povrch tøi ploché elevace s nejvyššími kótami Melechova (713 m v s. a jz. èásti, 712 m v jv. èásti), zvýraznìné menšími skalními výchozy a pokryvem balvanù. V severní èásti vymezuje subhorizontální povrch vrcholové partie kuželovitá elevace s kótou 709 m, zvýraznìná rozhlednou a obvykle uvádìná jako vrchol Melechova. Zejména na z. a v. stranì pøechází do strmìjšího svahu (sklon 17 ). Skupina dalších plochých elevací a dílèích høbítkù se nachází v rùzných výškových úrovních na s., sv., jz. až j. svahu Melechova. Napø. na sv. svahu (pøevážnì na støednì zrnitých žulách typu Stvoøidla, viz ŠTÌPÁNEK, ed., 1992, 1995) je ve výšce m n. m. nad strmým svahem subhorizontální stupeò, ve smìru JV SZ 300 m dlouhý, 150 m široký, pøevýšený dvìma plochými elevacemi. Jejich svahy pokrývají balvany a písèito-jílovité zvìtraliny. Na nìkterých místech byly pùvodnì souvislejší ploché elevace rozèlenìny úpady a erozními záøezy do ostøejších (obvykle skalnatých) høbítkù, protáhlých ve smìru JJV SSZ. Patrné jsou napø. na s. høbetu Melechova v m n. m., nápadný høbítek (s kótou 534 m) vystupuje též mezi Dobrovítovou Lhotou a osadou Požírná. Na v. svahu, zvaném též Hory nebo Svìtelsko, je nìkolik høbítkù (napø. kóty 653 m a 615 m), rovnìž vymezených úpady s širším dnem nebo erozními rýhami. Na mírnìjším jv. až j. svahu Melechova pod osadou Rohule bylo nìkolik plochých elevací až høbítkù (s kótami od SZ k JV 652 m, 640 m, 653 m a 633 m) vyèlenìno levými pøítoky Meziklaského potoka, pøípadnì pravou poboèkou Kouteckého potoka. Souèástí høbítkù s k. 653 m a 633 m jsou výrazné skalní výchozy, vèetnì níže popsané pøírodní památky Èertùv kámen. V následujícím textu je vìnována pozornost vybraným lokalitám mezo- a mikroforem žulového reliéfu v oblasti Melechova. Vìtšina skalních mezoforem je souèástí výše uvedených strukturních høbítkù, kde mnohé, pùvodnì zøejmì rozsáhlejší výchozy byly rozrušeny do balvanù, které místy tvoøí souvislejší plochy. 6

8 Obr. 2: Profily (X a Y) melechovským masívem (lokalizace viz obr. 1). Fig. 2: Profiles (X and Y) of the Melechov massif (locations see fig. 1). Na vrcholu Melechova (severní elevace 713 m n.m.) vystupuje skalní høeben, ve smìru JJV-SSZ 13 m dlouhý, pokrytý balvanovým proudem a na v. stranu spadající 2 m vysokou stìnou. Její sv. bok èlení pøevis (1,3 m hluboký a 3,8 m široký), vzniklý deskovitou až lavicovitou odluèností horniny a podle subvertikálních puklin (jejich pøevažující smìry jsou 100, 65 80, 125, 0 8 aj.). Výchoz lze považovat za mrazový srub, zèásti porušený lámáním kamene. Na vrcholku výchozu je mìlká (3 cm) prohlubeò, pøedstavující poèáteèní stadium vývoje skalní mísy, s plochým odtokovým žlábkem k okrajové hranì. Také druhou vrcholovou elevaci Melechova (kóta 713 m, vzdálená 300 m jz. od pøedchozí) místy pokrývají balvany, skalní výchoz se zde však nezachoval. Skalní kamýk, až 3 m vysoký, 25 m dlouhý (JJV SSZ) a 7 m široký, zèásti pøekrytý balvany, zvýrazòuje nízkou elevaci (712 m n. m.) v j. èásti vrcholové partie Melechova. Podobné skalní výchozy, místy rozrušené do balvanù, jsou typické i pro strukturní høbítky na j. až jjv. svahu Melechova. Napø. vrcholkem høbítku (kóta 653 m) 300 m j. od osady Rohule prochází plochý (nejvíce 1,5 m vysoký), 23 m dlouhý (JV SZ) a 8 m široký výchoz, modelovaný mrazovým zvìtráváním dle puklin smìrù v rozmezí (podél- 7

9 ný smìr), a (pøíèné smìry). Na okrajích je výchoz rozèlenìn trhlinami do samostatných blokù a hranáèù; oblé balvany tvoøí na svahu elevace malé kamenné moøe. Jz. svahy tohoto a navazujícího (k JV) ménì výrazného høbítku (kóta 633 m) je zvýraznìn záøezem levého pøítoku Meziklaského potoka. Pøi levé hranì tohoto údolíèka vystupuje 400 m jjv. od osady Rohule skalní útvar Èertùv kámen, chránìný ve stejnojmenné pøírodní památce, skupina dalších výchozù provází oba bøehy potoka i v následné, postupnì se prohlubující èásti údolí. Èertùv kámen je patrnì nejdokonalejším skalním výchozem typu tor v granitoidech melechovského masivu. Blokovitý útvar je 4 (S) 5,3 m (JZ) vysoký, 7 m dlouhý (JV SZ) a 5,5 m široký. V sz. boku jej protíná úzká trhlina (dle pukliny 10 ), vzniklá kongelifrakcí a gravitaèním pohybem; ostatní subvertikální pukliny jsou vzhledem k zaoblení skalního povrchu ménì zøetelné. Na modelaci výchozu se kromì již zmínìné kongelifrakce uplatnila exfoliace. Zejména v horní èásti výchozu jsou zøetelné mírnì prohnuté desky, oddìlené subhorizontálními puklinami (se sklonem k J JZ), destrukcí horniny v partii støetu a vyšší koncentrace puklin vznikl v jz. boku skály 2 m hluboký pøevis. O významné roli chemického zvìtrávání a odnosu svìdèí výskyt výrazných mikroforem, zejména skalních mís, které byly jedním z hlavních dùvodù vyhlášení útvaru za pøírodní památku. Do sklonìné vrcholové plošinky Èertova kamene se zahlubují dvì dokonale vyvinuté skalní mísy, místy se svislými až pøevislými stìnami. Následující údaje vycházejí z autorovy dokumentace v r. 1983; pøi revizi v r nebyly zjištìny zmìøitelné zmìny. Východní mísa (celkem 170 cm dlouhá) vznikla propojením dvou døívìjších prohlubní; menší mísa (78x58 cm velká a 52 cm hluboká) zasahuje až ke skalnímu okraji a udržuje se v ní srážková voda; pøes užší èást navazuje na vìtší prohlubeò, která je ve smìru SSV JJZ 112 cm dlouhá, 80 cm široká a nejvíce 37 cm hluboká. Pouze 9 cm široká pøepážka oddìluje západní mísu hruškovitého pùdorysu, která je 157 cm dlouhá, až 104 cm široká a 29 cm hluboká. Do jejího dna se zahlubují ještì dvì mìlké prohlubnì. Dno i stìny skalních mís jsou místy porostlé lišejníky a mechy. Z ostatních mikroforem stojí za zmínku nedokonale vyvinuté dutiny typu bassis-tafoni, vzniklé zejména na j. až jz. stìnì na spodních odluèných plochách žulových desek. Další vìtší skalní mezoformy byly dokumentovány na v. svahu Melechova, v partii zvané Hory. Souèástí svahu je zde strukturní høbítek (kóta 615 m), smìru ZSZ VJV, na jehož j. svahu, zvýraznìném erozním záøezem jednoho z levých pøítokù Meziklaského potoka, vystupuje v délce 60 m skupina tøí skalních výchozù. V podstatì je lze považovat za mrazové sruby, èásteènì porušené drobnou tìžbou kamene. Nejvýraznìjší je prostøední útvar, 22 m dlouhý, 4,8 m vysoký a vystupující až 12 m ze svahu (jeho vrcholová plošinka je porostlá mechem a stromy). Podélné pukliny sledují smìr puklin v rozmezí , kolmé pukliny mají smìr 7 11, pøíèné 30 a Dle puklin (114 a 8 ) se od èela stìny vyèlenil úzký blok, èímž vznikla malá skalní brána (15 60 cm široká a 120 cm vysoká). Odluèností mírnì prohnutých žulových lavic a podél puklin vznikl ve v. boku skalního útvaru výrazný úpatní výklenek (dlouhý 7,5 m, hluboký až 1,5 m a vysoký 0,5 1 m), na jehož vzniku se podílela kongelifrakce a patrnì též exfoliace Oblast Stvoøidla Jako Stvoøidla je obvykle uvádìn úsek údolí støedního toku Sázavy pøibližnì v polovièní vzdálenosti mezi mìsty Svìtlá a Ledeè nad Sázavou. Èást údolí spolu s pøilehlými partiemi mezi osadou Smrèná a železnièní zastávkou Stvoøidla je od roku 1948 chránìným územím Stvoøidla (na katastrálním území obcí Dobrovítova Lhota, Koòkovice, Leštinka, a Trpišovice), nyní v kategorii pøírodní rezervace, zaujímající plochu 246,39 ha (ÈECH L., ŠUMPICH J., ZABLOUDIL V. a kol., 2002). V následujícím textu jsou do oblasti Stvoøidla zaøazeny také nìkteré okolní partie, zejména nad pravým svahem údolí Sázavy. 8

10 Øeka Sázava ve Stvoøidlech protíná severní výbìžky vrchu Melechov. V prùbìhu tohoto asi 3,8 km dlouhého prùlomového údolí lze stanovit tøi pøevažující smìry. Základní smìr údolí JV SZ (na nìkterých místech až JJV SSZ) je totožný s prùbìhem melechovského zlomu a s pøevažujícím smìrem puklin ve skalních výchozech granitoidù (viz též obr. 5). Pro ústøední èást Stvoøidel (s pøevahou støednì zrnité žuly typu Stvoøidla, viz ŠTÌPÁNEK, ed., 1992, 1995) jsou charakteristické dva na sebe navazující údolní zákruty, v nichž se Sázava vyhýbá strukturním høbítkùm v s. èásti melechovského masívu. Zvláštì výrazný je první (ve smìru toku), který lze považovat za zakleslý meandr a jehož jádro tvoøí skalnatý ostroh Na høebenu (408 m n. m.). Ramena tohoto meandru sledují další významný smìr tektonických poruch tohoto území SV JZ. Tøetí smìr V Z se uplatòuje jen na kratších úsecích, napø. v poèátku prùlomového údolí pod Smrènou a v ohybu (výsepu) obou zákrutù. Výše uvedené smìry sleduje i vìtšina boèních údolí, z nichž nejvýraznìjší je levostranný Meziklaský potok ústící do Sázavy na poèátku prùlomového údolí. Prùmìrný sklon koryta Sázavy dosahuje ve Stvoøidlech jedné z nejvyšších hodnot na celém toku (BALATKA a SLÁ- DEK 1977 uvádìjí na úseku pod Smrènou 6,723 promile). Údolní svahy ve Stvoøidlech jsou strmé a místy skalnaté, m vysoké. Øeèištì Sázavy je široké pøevážnì m (nejménì 8 m a nejvíce 50 m); na mnoha místech jej (spolu s pøilehlou nivou) vyplòují zaoblené balvany, transportované geliflukcí z balvanitých pokryvù na údolních svazích. Patøí k markantním povrchovým tvarùm v údolí a vztahují se k nim lidové povìsti o stvoøení Stvoøidel. V následující èásti pøíspìvku je vìnována charakteristika 13 vybraným partiím a lokalitám (1 4 pøi levém bøehu Sázavy, 5 10 pøi pravém bøehu Sázavy a v s. èásti melechovského masívu; lokalizace viz obr. 3). 1 Úsek u Smrèné s levostrannými poboèkami. Na úseku asi 1 km dlouhém v blízkosti obce Smrèná ústí do Sázavy tøi levostranné poboèky, pøitékající výraznými údolními záøezy. Nejvýraznìjší vytváøí první ve smìru toku Meziklaský potok, jehož spodní úsek oddìluje od údolí Sázavy úzký skalnatý ostroh (až 8 m vysoký) se zøetelnou kvádrovitou a lavicovitou odluènosti žuly (pukliny sledují smìry v rozmezí , 12 26, aj.) a do znaèné míry postižený umìlými zásahy (chatová oblast). Druhá poboèka pøitéká (od Trpišovic) hlubokým údolním záøezem, jehož asi 10 m vysokým svahem sestupuje balvanový proud, jednak vyplòující dno údolíèka, jednak zasahující až do koryta Sázavy (tam leží až 4 m velké balvany). Také tøetí levostranný pøítok vytváøí hlubokou rokli, jejíž dno je do znaèné míry zaplnìno balvaništìm, dìlící koryto do dvou vìtví. Vyživováno je z balvanového proudu (asi 100 m dlouhého a m širokého) na levém svahu, kde nìkteré bloky jsou až 5 m velké. Balvany jsou oblé, místy však rozpolcené mrazovými trhlinami. Koryto Sázavy pod Smrènou je místy vyplnìno balvany s evorzními tvary, dokumentovanými BALATKOU a SLÁDKEM (1977). 2 Jádro meandru Na høebenu. Jádro nejvýraznìjšího zakleslého meandru (obr. 3 a 4) ve Stvoøidlech vytváøí strukturní høbet Na høebenu (408 m). Ve smìru JJZ SSV je 400 m dlouhý a pøevyšuje dno údolí až o 40 m. Vrcholovou èást tvoøí skalní hradba, ve smìru høbetu 30 m dlouhá, ale místy jen 1 3 m široká, nejvíce 11 m vysoká (na JV). Skalní výchoz ze støednì až hrubì zrnité žuly je výraznì rozèlenìn kryogenními a gravitaèními procesy dle kvádrovitì odluèné horniny. Zejména na subvertikálních puklinách (podélné smìry jsou v rozmezí 15 30, pøíèné smìry zejména 93, 45 48, aj.) se tvoøí èetné rozsedliny, podle nichž se výchoz rozpadá do balvaništì, vyplòující podstatnou èást z. svahu høbetu. Na jjz. okraji výchozu vystupuje vìžovitý útvar, do jehož vrcholku se zahlubuje malá skalní mísa, oválného tvaru 23x22 cm velká a 16 cm hluboká. Od jejího j. okraje vybíhá 40 cm dlouhá a 18 cm hluboká odtoková rýha. Další skalní výchozy vystupují i v ssv. èásti høbetu 9

11 zakleslého meandru. Do znaèné míry jsou rovnìž rozrušeny do balvaniš a balvanových proudù. Balvany sestupují ze svahù až do koryta Sázavy, kde místy vyplòují znaènou èást øeèištì a jsou pøíèinou èetných peøejí. Øeka má na tomto úseku pomìrnì velký spád a na povrchu balvanù se tvoøí evorzní mikroformy. 3 Nad nárazovým bøehem pod Bilantovou Lhotou. Na následujícím úseku, kde Sázava opouští zakleslý meandr (Na høebenu) a vtéká do dalšího výrazného zákrutu, je levý údolní svah nad nárazovým bøehem (pod obcí Bilantova Lhota) postupnì strmìjší a pøechází do výrazného skalního útvaru, v hlavní èásti 50 m dlouhého a 12 m vysokého. Sklon žulového masívu je zde (až 15 ) k ZJZ, zvìtráváním a svahovým pohybem podél puklin se tvoøí èetné výènìlky, výklenky a rozsedliny, vèetnì rozsedlinové jeskynì, dlouhé ve smìrech ZJZ VSV a SSZ JJV 9 m, široké až 1,6 m a vysoké 3,5 m (stropem jsou nadložní žulové lavice). Pøilehlé koryto Sázavy vyplòují balvany (až 6 m velké) a protože skalní výchozy vystupují i na protìjším svahu, lze tento údolní úsek považovat za kaòonovitý. 4 Vlèí skála. Na pøedchozí partii navazují za erozní sníženinou nejvýraznìjší skalní útvary ve Stvoøidlech, místnì zvané Vlèí skála. Jde soustavu o pìti mohutných, stupòovitì až 50 m vysokých útesù, zaèínající v horní polovinì svahu asi 80 m dlouhou pøíkrou stìnou a posléze sestupující dílèími høebeny a pilíøi až do blízkosti levého bøehu Sázavy. Výchozy jsou modelovány zejména opadem (v dùsledku kongelifrakce a patrnì též exfoliace) subvertikálních, místy zèásti prohnutých skalních lavic, zejména dle puklin v rozmezí Okolní svah pokrývají balvany. I v následující partii levého, postupnì se snižujícího svahu vystupují skalní stìny a sruby, lemované balvany, které sestupují na dno údolí a vyplòují levou polovinu øeèištì Sázavy (zde až 50 m širokého). 5 Východní èást Stvoøidel. Nad pravým bøehem Sázavy vymezuje východní okraj PR Stvoøidla údolní záøez pravostranného pøítoku u obce Leštinka. Na dolním toku sleduje smìr S-J a zvýrazòuje v. svah návrší s kótou 462 m. Plochá vrcholová partie tohoto strukturního høbetu pøevyšuje okolí v s. èásti o 10 m, jinde pøechází do strmého údolního svahu. Patrnì jde o exfoliaèní klenbu, o èemž svìdèí i nízký (asi 1 m), mírnì prohnutý skalní výchoz na vrcholku. Okolí a svah do údolí Sázavy pokrývá pláš oblých balvanù. 6 Skalní útesy proti Smrèné. Na pravém svahu údolí Sázavy proti dolnímu okraji osady Smrèná vystupují výrazné skalní útvary. Jsou souèástí strukturního høbítku (416 m n. m), protáhlého asi 200 m ve smìru VJV ZJZ, a ve spodní èásti byly èásteènì upravené pøi stavbì železnièní tratì. Jihovýchodní útes je stupòovitì až 30 m vysoký a k V spadá 18 m vysokou stìnou. Jednotlivé stupnì jsou èlenité, buï klenbovitì zaoblené, což svìdèí o exfoliaci, nebo ostrohranné modelované mrazovým zvìtráváním dle puklin smìrù 178, 155, 11 24, atd. Podobnou povrchovou tváønost má i 8 m vysoký západní útes, v jehož vrcholové partii lze sledovat drobné dutiny typu basis-tafoni, vzniklé na bázi odluèných ploch žulových lavic. Velké bloky a balvany leží i na dnì údolí (jednomu z nejvìtších, údajnì již odlámaných, se tu øíkalo Èertùv kámen). 7 Návrší s kótou 412 m. Pøed výrazným údolním meandrem vystupuje asi 30 m vysoko nad pravým bøehem Sázavy oblá elevace (412 m), což je v podstatì exfoliaèní klenba (ruwar), o èemž svìdèí nízké, klenbovitì prohnuté vrcholové výchozy. Výraznìjší oblý tor (s rozmìry 12x6 m a výškou 3 m), rovnìž s oblým povrchem a dutinami basistafoni, vystupuje na sv. temeni. Také na j. temeni a navazujícím údolním svahu jsou èlenité bloky a balvany. 8 Nad nárazovým bøehem zakleslého meandru. Svah nad nárazovým bøehem Sázavy (proti høbetu Na høebenu, viz lokalita 2) je velice strmý a skalnatý. Nejvýraznìjší skalní útes je 47 m dlouhý a 8 m vysoký a sleduje smìr puklin v rozmezí , tedy pøíèný ke smìru této èásti údolí. Skalní výchozy ve spodní èásti svahu byly èásteènì odlámány pøi stavbì tratì. 10

12 Obr. 3: Mapa údolí Sázavy ve Stvoøidlech a okolí. Vysvìtlivky: A øeèištì Sázavy a pøítokù, B silnice, C železnièní tra, D kóta, E skalní výchozy, F vrstevnice po 20 m, G balvany, sutì, H oznaèení lokalit (1 13). Fig. 3: The map of Sázava river valley in the Svoøidla part. Comments: A Sazava river and lateral springs, B road, C railway, D elevation point, E rock outcrops, F level lines (after 20 m), G bowlders, talus, H localities marking (1 13). 11

13 Obr. 4: Profily (A A a B B ) údolím Sázavy ve Stvoøidlech (lokalizace viz obr. 3); c cesta, ž železnièní tra. Fig. 4: Profiles (A A and B B ) of the Sázava river valley in a part Stvoøidla (locations see fig. 3); c way, ž railway. 9 Údolní zákrut Boroviny. Partie zvaná Boroviny tvoøí výplò širokého údolního zákrutu, bezprostøednì navazujícího na zakleslý meandr (Na høebenu). Vystupuje zde nìkolik elevací (strukturních høbítku) se skalními výchozy a balvany. Napø. ve v. èásti vystupuje kamýk (430 m), rozèlenìný mrazovým zvìtráváním do balvaništì s pøevahou ostrohranných balvanù, výraznìji skalnatý je erozní záøez pravostranného pøítoku Sázavy od osady Pavlíkov. V jz. èásti Borovin vystupuje na pravém svahu údolí Sázavy asi 200 m dlouhá soustava skalních stìn a srubù (až 5 15 m vysokých) s výraznou modelací dle subvertikálních a subhorizontálních puklin. Spolu s protìjšími útesy Vlèí skály (lokalita 4) vytváøejí kaòonovitý úsek v údolí Sázavy. 10 Partie Opálensko v sz. èásti Stvoøidel. Partii nad pravým bøehem Sázavy v sz. èásti Stvoøidel tvoøí svah zvaný Opálensko, pøerušený nìkolika erozními záøezy od osad Pavlíkov a Kostelík. Jejich pøíkré svahy jsou skalnaté. Napø. v rokli (s hranicí pøírodní 12

14 rezervace) s. od železnièní zastávky Stvoøidla vystupují mrazové sruby, stupòovitì až 6 m vysoké, s úpatní sutí hranáèù. Výchozy sestupující do spodní èásti údolního svahu Sázavy byly porušeny stavbou železnièní tratì. 11 Erozní záøezy v partii Kabáty. Pravý svah údolí Sázavy klesající k nárazovému bøehu zakleslého meandru (lokality è. 8 a 9) není hladký, ale v partii místnì zvané Kabáty jej protínají tøi erozní záøezy pravostranných poboèek. Zaèínají (pøibližnì v m n. m.) mìlkými úpady mezi strukturními høbítky (viz lokalita è.12), již ve strmìjší èásti svahu (procházené silnicí ze Svìtlé do Ledèe nad Sázavou) pøecházejí do výrazných záøezù s øídkým pokryvem balvanù. Trvale protékaná a zároveò nejhlubší (více než 20 m) je západní rokle, ve spodní èásti místy skalnatá. 12 Severní èást melechovského masívu. V severní èásti melechovského masívu pøechází pravý svah údolí Sázavy zcela volnì do svahu soustavy návrší, vrcholících Žebrákovským kopcem (601 m n.m.), tvoøeným již granitoidy lipnického typu. V okolí osady Mezilesí vystupuje nìkolik nevýrazných návrší strukturních høbetù, protáhlých ve smìru JV SZ, s drobnými skalními výchozy a balvany (napø. kóta 551 m v partii Na koláèi). V sz. èásti se tato partie zužuje do plochého høbetu (asi v 500 m n.m.), vymezeného strmými svahy k JZ (k usedlosti Pavlíkov) pokrytým balvanovým pláštìm a na S až Z zvýraznìným erozním záøezem pravého pøítoku Sázavy. Z hlediska výskytu zvìtrávacích mezo- a mikroforem je významné návrší U skály (547 m n.m.) asi 300 m jz. od Mezilesí. Zvýrazòuje jej nìkolik skalnatých høebenù sledujících smìry puklin a sklon horniny (prùmìrnì 10 ) k SV. Vrcholový høeben je 45 m dlouhý (zejména dle puklin 150 ), 3 6 m široký a v jz. ( èelní ) stìnì až 4,8 m vysoký. Pøi úpatí této stìny (mrazového srubu) je asi 35 m široká kryoplanaèní terasa, pøecházející do strmého svahu. Souèástí výchozu jsou dvì skalní mísy. Dokonaleji vyvinutá se zahlubuje v z. èásti, má oválný tvar s rozmìry 46 cm (J Z) a 45 cm (V Z) a hloubkou 22 cm; druhá mísovitá prohlubeò pøi s. hranì pod vrcholovým blokem je 13,5 cm hluboká, 66 cm dlouhá (S J) a 46 cm široká. Skalní høeben je na nìkterých místech (napø. ve støední a v. èásti) kongelifrakcí rozèlenìn do blokù a balvanù. Do z. stìny jednoho z nich se zahlubují nedokonale vyvinuté skalní dutiny, z nichž nejvýraznìjší pøi horní hranì bloku se morfologicky blíží typu tafone (viz obr. 11). Jz. svah smìrem k údolí Sázavy (se silnicí z Leštinky do Ledèe nad Sázavou) není pøímý, ale místy stupòovitý. Hranu jednotlivých stupòù zvýrazòují nevelké skalní výchozy. Napø. západnì od kóty U skály vystupuje asi 3 m vysoký skalnatý høeben, sledující smìr puklin v rozmezí a èlenìný podél pøíèných puklin (41, 166 aj.) do boèních výènìlkù. Nízké výchozy a bloky z lavicovitì odluèné žuly jsou též na j. svahu pøibližnì ve 490 m n. m. 13 Skalní útvar Koèièí zámek. Souèástí strukturních høbítkù (viz pøedchozí lokalita), stupòovitì klesajících od návrší U skály (547 m) smìrem k JV, je skalní hradba místnì zvaná Koèièí zámek (asi v 462 m n.m). Vystupuje asi 0,5 km z. od obce Leštinka pod silnicí do Ledèe n. S. Je 30 m dlouhá (VSV ZJZ), 20 m široká a místy až 8 m vysoká. Mrazovým zvìtráváním je výraznì èlenìna dle subvertikálních puklin (zejména smìrù 100 a 165 ) a subhorizontálních puklin. Uprostøed tak vznikla propas ovitá prùrva (s rozmìry 4x3 m s hloubkou 4 m), bìžné jsou též boèní výènìlky a výklenky. 5. Morfogenetický souhrn Melechovský masív na Èeskomoravské vrchovinì se rozprostírá v severní èásti moldanubického plutonu a je tvoøen pøevážnì hrubozrnnými granitoidy (biotit-muskovitickým granitem až adamellitem). Tìleso má oválný pùdorys, ve smìru pøibližnì S J je 7 km dlouhé 13

15 a V Z až 3,5 široké. Jeho georeliéf se vyznaèuje charakteristickými povrchovými tvary, vzniklými kombinací geomorfologických procesù (fluviální erozí, procesy zvìtrávání a odnosu, svahovými procesy aj.) v závislosti na litologických a zejména strukturnì-tektonických podmínkách. K morfologicky nejvýraznìjším povrchovým tvarùm patøí rozložitý vrch Melechov (713 m n. m.). Jde o tektonicky dislokovanou kru, jejíž vrcholová partie pøesahuje nìkolika strukturnì denudaèními elevacemi (s plošnì nevelkými relikty zarovnaných povrchù) nadmoøskou výšku 700 m. Strukturní høbítky a drobné ploché elevace, oddìlené úpady nebo erozními záøezy, jsou v nìkterých výškových úrovních typické i pro svahy Melechova. Ty jsou proto místy stupòovité. V severní èásti, pøibližnì v jedné tøetinì délky, je snížená èást melechovského masívu protnuta prùlomovým údolím Sázavy s úsekem zvaným Stvoøidla. Jde o nejvýraznìjší údolní tvar v popisovaném území s nìkolika na sebe navazujícími zakleslými zákruty a s korytem mnohde vyplnìným balvany. Z mezoforem gereliéfu na granitoidech melechovského masívu jsou významné skalní výchozy a balvany (místy seskupené do balvanových akumulací). Na svazích prùlomového údolí Sázavy ve Stvoøidlech a v hlubokých záøezech potokù vznikly øíèní erozí a pøedevším následnými zvìtrávacími a svahovými procesy. Ve Stvoøidlech byly balvany pøemístìny do koryta Sázavy geliflukcí z pøilehlých údolních svahù, o èemž svìdèí jejich nejvìtší koncentrace v partiích pod více èi ménì rozrušenými skalními výchozy nebo pøi vyústìní skalnatých boèních údolíèek. Do povrchu balvanù v øeèišti Sázavy se zahlubuje nìkolik desítek evorzních mikroforem v rùzném stadiu vývoje. Obr. 5: Puklinový diagram granitoidù melechovského masívu. Fig. 5: Fissure diagram of the Melechov massif granitoides. 14

16 Skalní mezoformy a pokryvy balvanù jsou typické i pro ostatní partie melechovského masívu, vèetnì hran a svahù strukturních høbítkù, iniciálních partií erozních záøezù atd. Na jejich vzniku se uplatnily zejména procesy zvìtrávání a odnosu granitoidù. Významnou roli nepochybnì sehrálo mrazové zvìtrávání, jehož nejvìtší intenzita je obvykle dávána do souvislosti s periglaciálním klimatem v pleistocénu, ale které nepochybnì patøí k významným reliéfotvorným èinitelùm i v souèasných regelaèních obdobích. Dùkazem kongelifrakce jsou ostrohranné výchozy (mrazové sruby) nad kryoplanaèními terasami a akumulace hranáèù. Nìkteré výchozy jsou prostoupeny až rozvolnìny mrazovými trhlinami a boèními (pøípadnì úpatními) výklenky. Zaoblené tvary mnohých výchozù, blokù a balvanù, spolu s písèitými a kaolinickými zvìtralinami (pøíležitostnì odkrývanými pøi úpravách cest, silnic apod.), svìdèí o významné roli chemického zvìtrávání patrnì v teplých a vlhkých obdobích neogénu. Nìkteré balvany a bloky jsou nepochybnì rezidua, exhumovaná po odnosu jemnozrnných zvìtralin. Samostatné skalní výchozy tory a skalní hradby jsou zjevnì polygenetické a na jejich vývoji se kromì výše uvedených procesù významnou mìrou uplatnila i exfoliace. Pro skalní výchozy granitoidù melechovského masívu jsou typické i mikroformy zvìtrávání a odnosu, zejména skalní mísy, žlábkové škrapy a drobné dutiny (vèetnì basistafoni). Zvláštní pozornost zasluhují dokonale vyvinuté skalní mísy na vrcholku toru Èertùv kámen, vzniklé postupným propojením pùvodních prohlubní a pøedstavující tak pokroèilejší stadium vývoje tìchto mikroforem. Dokonale oválným tvarem je pozoruhodná skalní mísa na lokalitì U skály poblíž osady Mezivrší, zatímco malá mísovitá prohlubeò na útvaru. Na høebenu v jádøe zakleslého meandru Sázavy ve Stvoøidlech je významná spíše výskytem výrazného škrapového tvaru hlubokého odtokového žlábku. Pøi hranách odluèných ploch žulových ploch lze na mnoha místech sledovat náznak vývoje typu basis-tafoni, kdežto výskyt skalních dutin (vesmìs nedokonale vyvinutých) na boèních plochách výchozù nebo blokù je vzácnìjší (napø. na výše uvedené lokalitì U skály). 6. Závìr Pøíspìvek podává geomorfologickou charakteristiku území na granitoidech melechovského masívu v severní èásti moldanubického plutonu. Vedle velkých tvarù georeliéfu (návrší Melechov, 713 m n. m. a okolí, prùlomové údolí Sázavy ve Stvoøidlech) je hlavní pozornost je vìnována mezoformám a mikroformám zvìtrávání a odnosu granitoidù. Nìkteré povrchové tvary v popisovaném území jsou významné z celostátního hlediska a dvì lokality byly vyhlášeny za zvláštì chránìná území pøírodní rezervace Stvoøidla (od r. 1948, s nynìjší výmìrou 246,39 ha) a pøírodní památka Èertùv kámen (vyhlášena 1986 na výmìøe 0,01 ha). V pøíspìvku jsou prvnì uvedeny i nìkteré další pozoruhodné lokality žulového mezo- a mikroreliéfu, které by rovnìž zasluhovaly ochranáøské registrace, jakožto významné krajinné prvky (napø. lokalita U skály, 547 m n. m. se skalními mísami a dutinami v severní èásti popisovaného území) aj. Summary This article gives a landforms of weathering and denudation of granitiodes (granites and adamellites) of the Melechov massif in north-western part of the Èeskomoravská vrchovina Highland. The main attention is devoted to messoforms and microforms of weathering and denudtation (tors, castle kopiess, exfoliation scales, rock ridges, frost cliffs, boulders, blockfields, weater pits, hollows, bassis-tafoni, rill lapiés, etc.) on the Melechov hill (713 m) and in the Sázava river valley (Natural reserve Stvoøidla). In the conlusion of the paper are some notes on the nature protection. 15

17 Literatura BALATKA B., SLÁDEK J. (1977): Evorzní tvary v Èechách a jejich geneze. Rozpravy ÈSAV, ø. MPV, 87 (7), 98 s. Academia, Praha. CZUDEK T. et al. (1964): Verwitterungs- und Abtragungsformen des Granits in der Böhmische Masse. Peterman. Geograph. Mitt., 108: Gotha. CZUDEK T. (2005): Vývoj reliéfu krajiny Èeské republiky v kvartéru. 224 s. Morav. zem. muzeum, Brno. ÈECH L., ŠUMPICH J., ZABLOUDIL V. a kol. (2002): Jihlavsko. Chránìná území ÈR, sv. VII. 528 s. AOPK ÈR a EkoCentrum, Brno, Praha. DEMEK J. (1964): Slope development in granite areas of Bohemian Massif (Czechoslovakia). Zeit. Geomor., Suppl., 5: Götttingen. DEMEK J. (1987): Obecná geomorfologie. 480 s. Academia, Praha. DEMEK J. et al. (1965): Geomorfologie Èeských zemí. 336 s. NÈSAV, Praha. DEMEK J., ed. (1987): Hory a nížiny. Zemìpisný lexikon ÈSR. 584 s. Academia, Praha. DEMEK J., MARVAN P., PANOŠ V., RAUŠER V. (1964): Formy zvìtrávání a odnosu žuly a jejich závislost na podnebí. Rozpravy ÈSAV, ø. MPV, 74 (4), 59 s. Praha. DOUBEK E. (1960): Stvoøidla peøeje øeky Sázavy. Lidé a zemì, r. 9, è. 10, s Praha. DOUBEK E. (1968): Dílo pøírody nebo výtvor èlovìka? Turista, r. 7, s Praha. CHÁBERA S. (1982): Geologické zajímavosti jižních Èech Jihoèeská vlastivìda, díl B. 158 s. Jè. Nakl., Èeské Budìjovice. IVAN A. (1983): Geomorfologické pomìry Žulovské pahorkatiny. Zpr. Geogr. Úst. ÈSAV, r. 20, è. 4, s Brno. IVAN A., KIRCHNER K. (1998): Granite landforms in the south Moravia (Czech Republic). Geografia Fisica e Dinamica Quaternaria, 21: Torino. MITRENGA P., REJL L., WEISS J. (1979): Geologie širšího okolí Humpolce. Sborník pøíspìvkù ke geologickému výzkumu jihozápadní èásti Èeskomoravské vrchoviny, s Jihoèeské muzeum. Èeské Budìjovice. RUBÍN J. (1960): Turistické zajímavosti ÈSR Geologie. 107 s. STN, Praha. SUK M. (1963): Moldanubický pluton. In: BENEŠ K. a kol.: Vysvìtlivky k pøehledné geologické mapì ÈSSR 1:200000, list M-33-XXII Jihlava, s NÈSAV, Praha. ŠTÌPÁNEK P., ed. (1992): Geologická mapa ÈR 1:50 000, list Ledeè nad Sázavou. ÈGÚ, Praha. ŠTÌPÁNEK P., ed. (1995): Geologická mapa ÈR 1:50000, list Havlíèkùv Brod. ÈGU, Praha. VÍTEK J. (1983): Èertùv kámen pod Melechovem. Památky a pøíroda, r. 8, è. 9, s Praha. VÍTEK J. (1992): Stvoøidla v údolí Sázavy. Ochrana pøírody, r. 47, è. 7, s Praha. VOTÝPKA J. (1974): Vznik a vývoj mezoreliéfu a mikroreliéfu Sedmihoøí. Acta Univ. Carol., Geogr., 2: Praha. VOTÝPKA J. (1999): Geomorphological Analysis of the Development of the South-Eastern Šumava Granite Region. Acta Univ. Carol., Geogr., 32 (1997), 2: Praha. + foto v barevné pøíloze Došlo:

18 Obr. 6: Vrch Melechov od jihovýchodu. Fig. 6: Melechov hill from south-east. Obr. 7: Balvanité øeèištì Sázavy v údolí Stvoøidla. Fig. 7: Bowlder Sázava river bed in the Stvoøidla valey. 17

19 Obr. 8 a 9: Morfologicky podobné, ale vznikem odlišné mikroformy v granitoidech melechovského masívu. Obr. 8 jsou evorzní tvary (obøí hrnce) na balvanech v øeèišti Sázavy ve Stvoøidlech; obr. 9 skalní mísy na Èertovì kameni na jižním svahu Melechova. Fig. 8 and 9: Morphological analogous, bat to origin different microforms in granitoides of the Melechov massif. Fig. 8 evorsion forms (potholes) on bowlders in the Sázava river bed in the Stvoøidla valey; Fig. 9 weather pits on the rock top (Èertùv kámen Devil s stone) on the southern slope of the Melechov hill. 18

20 19

21 Obr. 10: Skalní výchoz (mrazový srub) na vrcholu Melechova (713 m n.m.). Fig. 10: Rock outcrop (frost cliff) on the top of Melechov hill (713 m). Obr. 11: Boèní dutiny v žulovém bloku na návrší U skály. Fig. 11: Lateral rock hollows in the granite block on the U skály hill. 20

22 VÈ. SB. PØÍR. PRÁCE A STUDIE, 13 (2006): ISBN: ZMÌNY OBSAHU Al, Fe, Mn A Zn VE ZDROJNICÍCH ØEKY ZDOBNICE Changes of Al, Fe, Mn and Zn contents in the streams of Zdobnice river Jiøí TÙMA, Lucie FRYNTOVÁ Katedra biologie, PdF, Univerzita Hradec Králové, Rokitanského 62, Hradec Králové 3, tel , jiri.tuma@uhk.cz V období od do byly provedeny 4 odbìry vzorkù vody z 8 stanoviš umístìných na hlavních zdrojnicích øeky Zdobnice. Byl vyhodnocen obsah hliníku, železa, manganu a zinku. Úvod Údaje o zmìnách základních ukazatelù kvality vod u sledovaných stanoviš byly uvedeny v publikaci TÙMA a FRYNTOVÁ (2005). Hliník se vyskytuje ve vodách buï v rozpuštìné, nebo suspendované formì a v koloidnì disperzní. V rozpuštìné formì v kyselých vodách pøevažuje jako hexaaquahlinitý kation [Al(H 2 O) 6 ] 3+. Hliník významnì komplexují huminové látky. K maximální tvorbì komplexù dochází obvykle kolem hodnoty ph 6. Vytváøejí se tak nízkomolekulární a vysokomolekulární formy s huminovými látkami. Z polymerních hydroxokomplexù se postupnì tvoøí tuhá fáze, hydratovaný oxid hlinitý. Koncentrace hliníku v prostých podzemních a povrchových vodách se obvykle pohybují v setinách až desetinách mg.l -1. Hliník je toxický pro ryby, což se mùže projevit zejména v acidifikovaných vodách. Uvádí se, že nejcitlivìjší vodní organizmy jsou poškozovány koncentracemi hliníku asi nad 0,5 mg.l -1 (SLÁDEÈKOVÁ et SLÁDEÈEK 1995; PITTER 1999). Formy výskytu rozpuštìného a nerozpuštìného železa ve vodách závisejí na hodnotì ph, oxidaènì redukèním potenciálu a pøítomnosti komplexotvorných látek. Vyskytuje se zde v oxidaèním stupni II nebo III. Ve vodách obsahujících rozpuštìný kyslík je železo v oxidaèním stupni III, pøechází na definovaný Fe(OH) 3, který pravdìpodobnì existuje jako Fe 2 O 3.nH 2 O vytváøející èervenohnìdou sraženinu, což je jeho nejstabilnìjší forma. V pøírodních vodách Fe III vytváøí komplexy s organickými látkami, pøedevším s huminovými látkami. V malých koncentracích je železo bìžnou souèástí vod. Koncentrace železa obvykle pøevyšuje koncentraci manganu a vyskytuje se v setinách až desetinách mg.l -1 (pod 0,5 mg. l -1.). Pro chov kaprovitých ryb by nemìla pøekroèit 0,2 a lososovitých 0,1 mg.l -1 (HARTMAN et al. 1998; PITTER 1999). Mangan se ve vodách vyskytuje v rozpuštìné a nerozpuštìné formì pøedevším v oxidaèních stupních II, III, IV. Ve vodách obsahujících rozpuštìný kyslík je v oxidaèním stupni II nestabilní. Velmi stabilní jsou komplexy manganu s nìkterými organickými látkami (napø. huminovými), které významnì zpomalují rychlost oxidace. Zvýšená koncentrace 21

23 železa je ve vodách obvykle doprovázena i zvýšenou koncentrací manganu. Mangan je nezbytný pro rostliny a živoèichy. V koncentracích vyskytujících se v pøírodních vodách je zdravotnì nezávadný. Významnì ale ovlivòuje senzorické vlastnosti pøedevším chu vody, a proto je v pitných a užitkových vodách limitován (HARTMAN et al. 1998). Z rozpuštìných forem zinku to jsou Zn 2+, hydroxokomplexy, popøípadì sulfatokomplexy. Zinek vytváøí i komplexy s organickými látkami, ale jeho komplexaèní schopnosti jsou nižší v porovnání s pøedešlými kationty. Ve formì málo rozpustných slouèenin se vyskytuje jako uhlièitan nebo hydroxid-uhlièitan. V povrchových vodách se vyskytuje v koncentracích od µg.l -1. Zinek patøí mezi esenciální prvky pro lidi, zvíøata i rostliny. Je ale znaènì toxický pro ryby a jiné vodní organizmy v koncentracích øádovì již v desetinách mg.l -1 (PITTER 1999). Materiál a metodika Pro výzkum bylo vytipováno 8 stanoviš, umístìných na hlavních zdrojnicích øeky Zdobnice: Stanovištì 1. Èertovodolský potok nad mlýnem pøítok z pramenné oblasti Stanovištì 2. Èertovodolský potok levostranný pøítok u mlýna Stanovištì 3. Èertovodolský potok levostranný pøítok u chaty Stanovištì 4. Èertovodolský potok pøítok do Zdobnice Stanovištì 5. Levostranný pøítok Zdobnice tábor pod Kamencem Stanovištì 6. Øeka Zdobnice u mostu na Èertùv dùl Stanovištì 7. Levostranný pøítok Zdobnice nad obcí Souvlastní Stanovištì 8. Potok v obci Souvlastní u kaplièky V období od do byly provedeny 4 odbìry vzorkù. Byly vyhodnoceny následující ukazatele jakosti vody: obsah hliníku, železa, manganu a zinku. Všechny sledované prvky byly stanoveny metodou ICP/OES podle ÈSN EN ISO11885 (757387). Výsledky a diskuse Obsah hliníku Znìny obsahu hliníku jsou uvedeny v tabulce 1. Nejvyšší prùmìrné hodnoty (612,5 mg.l -1 ) byly zaznamenány na stanovišti 2, což negativnì koresponduje i s nejnižší zjištìnou prùmìrnou hodnotou ph (4,99). Prùmìrná koncentrace pøekroèila i hranici toxicity pro nejcitlivìjší vodní organizmy. Tato hranice byla pøekroèena i na stanovišti 1. Koncentrace hliníku výraznì kolísaly v prùbìhu roku. Nejvyšší hodnoty byly namìøeny v dubnu a listopadu, naproti tomu v letním období byly nejnižší. Náhlé a doèasnì zvýšené koncentrace obsahu hliníku v acidifikovaných a málo mineralizovaných vodách, mohou být pøíèinou snížení povrchového napìtí vody a z toho vyplývajícího pìnìní. To bylo na tomto pøítoku rovnìž pozorováno. Nejnižší prùmìrné hodnoty obsahu hliníku (69 mg.l -1 ) pak byly zjištìny na stanovišti 8. Obsah železa Nejvyšší prùmìrné hodnoty obsahu železa (0,16 mg.l -1 ) byly pozorovány na stanovišti 3 a 2 (0,15 mg.l -1 ). A nejnižší na stanovišti 8, zpravidla pod 0,05 mg.l -1 (tabulka 2). ÈSN uvádí pro první tøídu jakosti obsah železa nižší než 0,5 mg.l -1. Limitní koncentrace pro chov lososovitých ryb (0,1 mg.l -1 ) byla ale pøekroèena u vìtšiny stanoviš s výjimkou stanovištì 5, 7 a 8. Obsah železa kolísal i v prùbìhu roku nejnižší byl stejnì jako u hliníku v letním období a pohyboval se pod 0,1 mg.l

24 Obsah manganu Obsahy manganu uvedené v tabulce 3, byly skuteènì nižší než u železa. Nejvyšší hodnoty byly namìøeny na stanovišti 2 (0,05 mg.l -1 ) a nejnižší na stanovišti 6 (0,01 mg.l -1 ). ÈSN uvádí pro první tøídu jakosti obsah manganu nižší než 0,05 mg.l -1. Nepatrnì nižší koncentrace byly zjištìny opìt v letních mìsících. Zjištìné koncentrace by nemìly být zdravotnì závadné pro vodní živoèichy. Obsah zinku V tabulce 4 jsou uvedeny obsahy zinku. Nejvyšší byly pozorovány na stanovišti 7 (20,5 µg.l -1 ) a nejnižší na stanovišti 8, kde se pohybovaly pod 10 µg.l -1. ÈSN uvádí pro první tøídu jakosti obsah zinku nižší než 20 µg.l -1. Ta byla tedy pøekroèena pouze na stanovišti 7. Nižší obsahy byly opìt zjištìny v letním období. Škodlivá koncentrace pro vodní živoèichy nebyla pøekroèena. Souhrn Na 8 stanovištích umístìných na hlavních zdrojnicích øeky Zdobnice byly v období od do provedeny 4 odbìry vzorkù vody. Vyhodnoceny byly následující ukazatele jakosti vody: obsah hliníku, železa, manganu a zinku. Na stanovišti 1 a 2 byla pøekroèena hranice toxicity hliníku pro nejcitlivìjší vodní organizmy (0,5 mg.l -1 ). První tøída jakosti povrchových vod podle ÈSN byla pøekroèena u manganu (0,05 mg.l -1 ) na stanovišti 2 a u zinku (20 ìg.l -1 ) na stanovišti 7. Zjištìné koncentrace by ale nemìly být škodlivé pro vodní živoèichy. Limitní koncentrace obsahu železa pro chov lososovitých ryb (0,1 mg.l -1 ) byla pøekroèena u vìtšiny stanoviš s výjimkou stanovištì 5, 7 a 8. Sumary In the period of April the 20 th 2004 year to November the 10 th 2004 year were realized 4 water uptakes in 8 profils in Zdobnice stream. These water quality parametres were evaluated: content of Al, content of Fe and content of Mn and Zn. In the profils No. 1 and 2 the level of Al toxicity for the most sensitive water animals (0.5 mg.l -1 ) there were overcrossed. The first grade water quality of day water according standard ÈSN was crossed by Mn (0.05 mg.l -1 ) profil No. 2 and by Zn (20 ìg.l -1 ) profil No. 7. The measured concentrations should not be toxic for water animals. Limit concentration of Fe content for salmoniod fish farming (0.1 mg.l -1 ) was overpassed in majority of profils with exception profils 5, 7 and 8. Podìkování Projekt byl podpoøen specifickým výzkumem Univerzity Hradec Králové è. 2105/2005. Dále bychom chtìli podìkovat Ing. Jiøímu Medkovi, vedoucímu odboru vodohospodáøských laboratoøí Povodí Labe s. p., za provedené rozbory vod. Literatura ÈSN Klasifikace jakosti povrchových vod. HARTMAN P., PØIKRYL I., ŠTÌDRONSKÝ E., 1998: Hydrobiologie. Informatorium, Praha. PITTER P., 1999: Hydrochemie. Vydavatelství VŠCHT, Praha. SLÁDEÈKOVÁ A., SLÁDEÈEK V., 1995: Hydrobiologie. ÈVUT, Praha. TÙMA J. FRYNTOVÁ L., 2005: Zmìny vybraných ukazatelù kvality vody zdrojnic øeky Zdobnice. Vè. Sb. Pøír. Práce a studie, 12: Došlo:

25 Tab. 1: Zmìny hodnot obsahu hliníku. Tab. 1: The changes values of aluminium content. hliník ( ìg/l ) aluminium suma prùmìr average stanovištì è.1 place No stanovištì è.2 place No ,5 stanovištì è.3 place No ,5 stanovištì è.4 place No ,5 stanovištì è.5 place No < ,3 stanovištì è.6 place No ,5 stanovištì è.7 place No < ,7 stanovištì è.8 place No. 8 <50 61 < suma / total prùmìr / average 477,14 139,5 227, ,5 µg Al / l ,5 266,5 214,3 307,5 193, stan ovištì Obr. 1: Prùmìrné hodnoty obsahu hliníku. Fig. 1: The average values of aluminium content. 24

26 Tab. 2: Zmìny hodnot obsahu železa. Tab. 2: The changes values of Iron content. železo ( mg/l ) Iron suma prùmìr average stanovištì è.1 place No. 1 0,11 0,05 0,09 0,26 0,51 0,13 stanovištì è.2 place No. 2 0,17 0,06 0,15 0,23 0,61 0,15 stanovištì è.3 place No. 3 0,14 <0,05 0,11 0,23 0,48 0,16 stanovištì è.4 place No. 4 0,08 <0,05 0,05 0,22 0,35 0,12 stanovištì è.5 place No. 5 0,06 <0,05 <0,05 0,08 0,14 0,07 stanovištì è.6 place No. 6 0,12 <0,05 0,07 0,17 0,36 0,12 stanovištì è.7 place No. 7 0,08 <0,05 0,05 <0,05 0,13 0,07 stanovištì è.8 place No. 8 <0,05 <0,05 <0,05 0, suma / total 0,76 0,11 0,52 1,26 prùmìr / average 0,109 0,055 0,087 0,18 0,18 0,16 0,14 0,12 0,13 0,15 0,16 0,12 0,12 mg Fe / l 0,1 0,08 0,06 0,07 0,07 0,04 0, stanovištì 0 Obr. 2: Prùmìrné hodnoty obsahu železa. Fig. 2: The average values of Iron content. 25

27 Tab. 3: Zmìny hodnot obsahu manganu. Tab. 3: The changes values of Manganese content. mangan (mg/l) manganese suma prùmìr average stanovištì è.1 place No. 1 0,04 0,02 0,02 0,07 0,15 0,04 stanovištì è.2 place No. 2 0,05 0,03 0,04 0,09 0,21 0,05 stanovištì è.3 place No. 3 <0,02 <0,02 0,02 <0,02 0,02 0,02 stanovištì è.4 place No. 4 0,02 <0,02 <0,02 0,04 0,06 0,03 stanovištì è.5 place No. 5 0,02 <0,02 <0,02 0,02 0,04 0,02 stanovištì è.6 place No. 6 <0,02 <0,02 <0,02 0,02 0,02 0,01 stanovištì è.7 place No. 7 0,04 <0,02 <0,02 <0,02 0,04 0,04 stanovištì è.8 place No. 8 <0,02 <0,02 <0,02 <0,02 0,02 0,02 suma / total 0,17 0,05 0,08 0,24 prùmìr / average 0,034 0,025 0,03 0,048 0,06 0,05 0,05 0,04 0,04 0,04 mg Mn / l 0,03 0,02 0,02 0,03 0,02 0,02 0,01 0, sta n ov ištì Obr. 3: Prùmìrné hodnoty obsahu manganu. Fig. 3: The average values of manganese content. 26

28 Tab. 4: Zmìny hodnot obsahu zinku. Tab. 4: The changes values of Zinc content. zinek ( ìg/l ) Zinc suma prùmìr average stanovištì è.1 place No < ,67 stanovištì è.2 place No stanovištì è.3 place No <10 < stanovištì è.4 place No <10 < ,5 stanovištì è.5 place No <10 < ,5 stanovištì è.6 place No <10 < ,5 stanovištì è.7 place No <10 < ,5 stanovištì è.8 place No. 8 <10 <10 <10 < suma / total prùmìr / average 11, , ,5 µg Zn / l , ,5 11,5 11, sta n o v ištì Obr. 4: Prùmìrné hodnoty obsahu zinku. Fig. 4: The average values of Zinc content. 27

29 28

30 VÈ. SB. PØÍR. - PRÁCE A STUDIE, 13 (2006): ISBN: ÚVODNÍ PRÙZKUM FAUNY MAKROZOOBENTOSU VE ZDROJNICÍCH ØEKY ZDOBNICE Introducing investigation of macrozoobentos fauna in the streams of Zdobnice river Lucie FRYNTOVÁ 1, Jan ŠPAÈEK 2, Jiøí TÙMA 1 1 Katedra biologie, PdF, Univerzita Hradec Králové, Rokitanského 62, Hradec Králové 3, tel.: , jiri.tuma@uhk.cz 2 Povodí Labe s.p. Odbor vodohospodáøských laboratoøí, Víta Nejedlého 951, Hradec Králové 3, spacek@pla.cz Dne byly odebrány vzorky vody a makrozoobentosu z 8 stanoviš umístìných na hlavních zdrojnicích øeky Zdobnice. Byl proveden jednorázový prùzkum zastoupení jednotlivých živoèichù. Úvod V polovinì 80. let byly pozorovány urèité anomálie na øece Zdobnici a na nìkterých jejích pøítocích. Oživení nìkterých tokù bylo tehdy témìø nulové, kameny byly svìtlé, témìø bez nárostù, bez výskytu drobných živoèichù a s jen sporadickým výskytem makrozoobentosu. Za možné pøíèiny byla považována havárie v místní vápence, uranový prùmysl, kyselé deštì, melioraèní práce v lesích nad Zdobnicí, aplikace DDT koncem 40. let (kùrovcová kalamita). Ale to jsou bohužel jen hypotézy, které zùstaly z dùvodu tehdejší omezené analytické možnosti laboratoøí neobjasnìny (MEDEK in verb.). Další údaje o sledovaných lokalitách jsou uvedeny v publikacích TÙMA et FRYNTOVÁ (2005) a TÙMA et FRYNTOVÁ (2006 in press). Materiál a metodika Vzorky byly odebrány z tìchto 8 pøedem vybraných stanoviš, umístìných na hlavních zdrojnicích øeky Zdobnice: Stanovištì 1. Èertovodolský potok nad mlýnem pøítok z pramenné oblasti Stanovištì 2. Èertovodolský potok levostranný pøítok u mlýna Stanovištì 3. Èertovodolský potok levostranný pøítok u chaty Stanovištì 4. Èertovodolský potok pøítok do Zdobnice Stanovištì 5. Levostranný pøítok Zdobnice tábor pod Kamencem Stanovištì 6. Øeka Zdobnice u mostu na Èertùv dùl Stanovištì 7. Levostranný pøítok Zdobnice nad obcí Souvlastní Stanovištì 8. Potok v obci Souvlastní u kaplièky Po odbìru byly vzorky pøevezeny do laboratoøe, kde byly podrobeny analýze. Makrozoobentos byl odebírán metodou kick-sampling pomocí bentické sítì (bentic net) o prùmìru ok 500 mm. Odbìry byly kvalitativní za úèelem získání kompletního spoleèenstva s ohledem na pomìrné zastoupení druhù. Vzhledem k termínu odbìru nebyl prove- 29

31 den multihabitatový odbìr pro zjištìní ekologického stavu toku. Tento odbìr bude proveden v následujícím jarním období. Živoèichové pøítomní ve vzorcích byli izolováni, urèeni a zaøazeni do systému. Výsledky Výsledky prùzkumu zastoupení jednotlivých druhù makrozoobentosu jsou zaznamenány v tabulce è.1. s pøíslušnými poèty získaných jedincù. Souhrn Dne byly provedeny odbìry vodních živoèichù na 8 stanovištích vyskytujících se na hlavních zdrojnicích øeky Zdobnice. Na základì indikaèních a autekologických vlastností urèených druhù živoèichù mùžeme øíci, že všechny potoky byly a jsou postiženy acidifikací, pøípadnì i jinými antropogenními stresory. Spoleèenstva doposud nejsou plnì rehabilitována, ale je patrný pozitivní trend ve vývoji acidifikace. Výjimkou je stanovištì è. 5. Zde je patrné pufraèní pùsobení vápencového podloží. Vyskytuje se zde kalcifilní druh Rhyacophila pubescens. To naznaèuje, že potok byl acidifikace uchránìn. Summary 2th September were taken samples of water animals (makrozoobentos) from 8 localities which are situated on main feeders of river Zdobnice. According to indicative and ecologic properties of defined species we can say, that all creeks are affected with acidification or other antropogenic stressors. Associations are not completely rehabilitated, but a state get better. The locality number 5 is an exception. This locality has a base from a limestone. A species Rhyacophila pubescens occurs here. That is to say, that the creek was resisted the acidification. Podìkování Projekt byl podpoøen specifickým výzkumem Univerzity Hradec Králové è.2105/2005. Dále bychom chtìli podìkovat spoleènosti Povodí Labe za provedené rozbory, jmenovitì panu Ing. Jiøímu Medkovi a Mgr. Pavlu Hájkovi. Literatura TÙMA, J. FRYNTOVÁ, L.: Zmìny vybraných ukazatelù kvality vody zdrojnic øeky Zdobnice. Vè. sb. Pøír. Práce a studie, Pardubice, 12, 2005: TÙMA, J. FRYNTOVÁ, L.: Zmìny obsahu Al, Fe, Mn a Zn ve zdrojnicích øeky Zdobnice. Vè. sb. Pøír. Práce a studie, Pardubice, 13, 2006: v tisku. Došlo:

32 Tab. 1: Zastoupení jednotlivých živoèichù. Tab. 1: Representation of particular animals. taxon Èertovodolský nad mlýnem Place No. 1 LP Èertovodolský u mlýna Place No. 2 LP Èertovodolský nad chatou Place No Èertovodolský p. do Zdobnice Place No. 4 LP Zdobnice nad Kamencem Place No. 5 Zdobnice most Place No. 6 LP Zdobnice nad Souvlastní Place No. 7 potok v Souvlastní u kaplièky Place No. 8 Acanthocnema glaucescens 2 Amphinemura sulcicollis 2 Baetis alpinus Baetis rhodani 21 Baetis vernus Brachyptera risi 1 3 Clinocera sp. 1 Diamesa tonsa 19 Dicranota sp Diura bicaudata Drusus annulatus 1 Drusus discolor Dugesia gonocephala 2 Eiseniella tetraedra 2 1 Ephemerella mucronata 1 Fridericia sp. 2 Gonomyia sp. 1 Habroleptoides confusa 5 Halesus radiatus 1 Haplotaxis gordioides 1 Helodes sp Hydracarina g. 1 Hydropsyche instabilis 3 Chaetocladius piger 1 8 Chaetogaster sp. 2 Ibisia marginata 6 1 Isoperla sp. 1 Krenopelopia sp. 2 Leuctra albida 1 Leuctra aurita

33 Tab. 1: Zastoupení jednotlivých živoèichù pokraèování Tab. 1: Representation of particular animals continue taxon Èertovodolský nad mlýnem Place No. 1 LP Èertovodolský u mlýna Place No. 2 LP Èertovodolský nad chatou Place No. 3 Poznámka: èísla v buòkách znamenají poèet živoèichù téhož druhu vyskytujících se v 1 vzorku (cca 500 ml). Annotation: The points in cells represent the numbers of animals with the same kind which are affected in 1 sample (approximately 500 ml). 32 Èertovodolský p. do Zdobnice Place No. 4 LP Zdobnice nad Kamencem Place No. 5 Zdobnice most Place No. 6 LP Zdobnice nad Souvlastní Place No. 7 potok v Souvlastní u kaplièky Place No. 8 Leuctra autumnalis Leuctra braueri 1 Leuctra pseudosignifera 4 1 Limnius sp. 5 Limnophila sp Micropsectra junci 12 Pedicia rivosa 1 1 Pedicia sp Philopotamus ludificatus Plectrocnemia conspersa 3 1 Plectrocnemia geniculata 4 Polycelis cornuta 9 Potamophylax latipennis 1 Protonemura hrabei Protonemura nitida 24 5 Pseudodiamesa branickii Rhyacophila obliterata Rhyacophila pubescens 1 Rhyacophila sp. Rhyacophila tristis 1 Sericostoma sp. 2 2 Simulium sp. juv. 1 2 Simulium variegatum Simulium vernum Stylodrilus heringianus 1 5 Tipula fulvipennis 1 1

34 VÈ. SB. PØÍR. - PRÁCE A STUDIE, 13 (2006): ISBN: BOTANICKÉ LOKALITY KRSKÙV DÙL A BETLÉM V PODORLICKU Botanical localities Krskùv dùl and Betlém in the Orlické Hory Jitka MÁLKOVÁ Univerzita Hradec Králové, Pedagogická fakulta, katedra biologie, Rokitanského 62, Hradec Králové, jitka.malkova@tiscali.cz Pøíspìvek hodnotí flóru a vegetaci ve dvou botanicky velmi cenných územích v Podorlicku, ve kterých autorka provádìla intenzívní studia od r do r a která jsou navržena AOPK ÈR na vyhlášení zvláštì chránìných území v kategorii pøírodní památka. Jedná se o Krskùv dùl a Betlém. Kromì detailních inventarizací byly vylišeny a popsány pøítomné biotopy. Byly zjištìny výskyty a poèetnosti 29 chránìných a ohrožených druhù i ètyø nežádoucích taxonù. Biotopy i významné cévnaté druhy rostlin byly vymapovány. Nìkteré nálezy jsou velmi cenné (Orchis mascula subsp. signifera, Polygala amarella subsp. amarella, Carex davalliana, Hypericum humifusum). Øada významných druhù se vyskytuje velmi poèetnì: Trollius altissimus, Dactylorhiza majalis subsp. majalis, Cirsium acaule, Aquilegia vulgaris, Valeriana dioica. Klíèová slova: Podorlicko, Krskùv dùl, Betlém, inventarizace, mapování, biotopy, významné druhy, antropické ovlivnìní, management 1. Úvod cíl hodnocení Hlavním cílem pøedložené práce bylo vyhodnotit flóru a vegetaci lokalit Krskùv dùl a Betlém na území okresu Rychnov nad Knìžnou (dále Rychnov) a navrhnout management. Obì lokality jsou Agenturou ochrany pøírody a krajiny ÈR, støediskem Pardubice (dále AOPK PCE) navrženy k vyhlášení jako zvláštì chránìná území v kategorii pøírodní památka (dle zákona è. 114/1992 Sb. o ochranì pøírody a krajiny dále jen zákon). Botanický prùzkum má posloužit jako podklad pro vyhlášení uvedených lokalit za pøírodní památky Královéhradeckým krajem, popø. jako podklad pro provedené registrace významného krajinného prvku, kterou provede místnì pøíslušný povìøený obecní úøad (MÁLKOVÁ 2005a). V pøípadì lokality Krskùv dùl se jedná o území, které bylo v menším rozsahu již døíve registrované (viz dále). Mokøadní vegetace západnì od osady Betlém je dosud neregistrovaným územím; autorka na jeho cennost upozornila AOPK Pardubice. Pøítomnost køídových sedimentù (zásaditých hornin, na nichž vznikly na živiny bohatší typy pùd) se odrazila v druhovì bohaté kvìtenì území. Spoleèným rysem obou lokalit ale je, že nejsou v souèasnosti z vìtší èásti dobøe obhospodaøované a místy i výraznì degradují. Vzhledem k vysokému poètu chránìných a ohrožených druhù rostlin i pøírodních biotopù, z nichž mnohé jsou vzácné, je vhodné tato území vyhlásit za zvláštì chránìná ve smyslu zákona a je tøeba navrhnout pro nì taková ochranáøská opatøení, která by mohla vést k obnovì pøirozené druhové skladby porostù a zejména k zachování významných druhù (MÁLKOVÁ 2005a, b). 33

35 Cílem práce bylo provést detailní inventarizace cévnatých druhù rostlin, vylišit a popsat pøítomné biotopy a zejména zjistit výskyty a poèetnosti chránìných a ohrožených druhù i nežádoucích taxonù. Byly provedeny excerpce historických údajù pro porovnání zmìn druhové skladby. Snahou bylo navrhnout management a poøídit fotodokumentaci. 2. Pøírodní podmínky Obì lokality se nachází v Podorlicku v oblasti pahorkatiny, pro níž jsou typické pøevážnì jižnì orientované táhlé svahy. Topografie je více rozvedena u každé rozebírané lokality. Geologicky jsou území souèástí èeské køídové pánve, geomorfologicky Rychnovského úvalu, kde se vyskytují køídové jemnozrnné sedimenty typu vápnitých prachovcù a slínovcù (spodní turon), èasto souhrnnì oznaèované jako opuky (DEMEK et al. 1997). Z pùdních typù pøevládá na sušších a mezofilních svahovinách opuk typická nasycená kambizem. Podél drobných tokù se vytvoøily v Krskovì dole gleje s navazujícími vìtšími okrsky typických pseudoglejí. Na prameništích a ve zvodnìlých depresích se vyvinuly organozemì (zejména u Betléma). Maloplošnì lze v Betlémì vylišit i vápnité slatiništì. Podnebí náleží do oblasti mírnì teplé, s vlhkou, chladnou nebo studenou zimou, s prùmìrnou teplotou okolo 6 C, s roèními úhrny srážek kolem 700 mm (FALTYSOVÁ et al. 2002). Území spadá do chránìné oblasti pøirozené akumulace vod Východoèeská køída a je význaèným prameništìm. Obì lokality se nachází v ochranném pásmu vodního zdroje, a proto nejsou ohroženy hnojením ani jiným chemickým zásahem. V Krskovì dole byly v posledních letech vybudovány v údolnicích dva rybníèky jeden pøi jižní hranici vymezeného území na drobném bezejmenném toku a druhý v centrální èásti pøi okraji lesa. Krskùv dùl leží v suprakolinním a Betlém v submontánním vegetaèním stupni. Fytogeograficky obì lokality spadají do mezofytika, obvodu Èeskomoravské mezofytikum, do okresu 60. Orlické opuky (SKALICKÝ 1988). Podle rekonstrukce vegetace (NEUHÄUSLOVÁ et al. 1997) byla krajina lesnatá; pøevládaly dubohabøiny svazu (dále sv.) Carpinion, asociace (dále as.) èernýšová dubohabøina Melampyro nemorosi-carpinetum. Ve vyšších polohách pøecházely podle složení substrátu do spoleèenstev buèin sv. Fagion, buï do kvìtnatých buèin (podsv. Eu-Fagenion), popøípadì do vápnomilných buèin (podsv. Cephalanthero- Fagenion). Podél tokù se vyskytovaly údolní jasanovo-olšové luhy ze sv. Alnion incanae podsv. Alnenion glutinoso-incanae. Kvìtena obou øešených oblastí je i v souèasnosti dosti pestrá, aèkoliv lesní porosty byly vlivem èinnosti èlovìka vìtšinou odstranìny a zbytky lesù mají èasto zmìnìnou druhovou skladbu vysoké zastoupení má Picea abies. Na odlesnìných místech se nacházela pøirozená náhradní nelesní spoleèenstva podle vlhkostních, pùdních a geomorfologických podmínek rùzné typy luk. Louky byly ale hlavnì po 2. svìtové válce z velké èásti meliorovány a pøevádìny na pastviny nebo ornou pùdu. V obou lokalitách se naštìstí zachovaly fragmenty pøirozených biotopù pøedevším vlhkých luk sv. Calthion, které náleží podle metodiky NATURA 2000 (CHYTRÝ et al. 2001) k biotopùm vlhké pcháèové louky podsv. Calthenion nebo vlhká tužebníková lada podsv. Filipendulenion. Botanicky cenné jsou zbytky slatinných luk v údolnièce západnì od Betléma (sv. Caricion davallianae). V obou lokalitách lze vylišit na vyvýšených terasách údolních niv potokù v místech s kolísající hladinou spodní vody biotop støídavì vlhkých bezkolencových luk (sv. Molinion caeruleae). Na mezofilních stanovištích pøevládají ovsíkové louky sv. Arrhenatherion a v bylinných lemech sv. Trifolion medii Na pastvinì ovcí nad Krskovým dolem se vyvíjí spoleèenstvo sv. Cynosurion (poháòkové pastviny). Na nejteplejších stráních Krskova dolu je zastoupen biotop širokolistých suchých trávníkù sv. Bromion erecti, sporadicky a maloplošnì se vyskytují nezapojené krátkostébelné acidofilní trávníky mìlkých pùd sv. Hyperico perforati Scleranthion perennis. 34

36 V Krskovì dole jsou v okrajích lesních porostù, remízù a cest èasté trnkové lemy (sv. Prunion spinosae a skupinové porosty vysokých keøù s Corylus avellana, Crataegus sp., Rosa sp. aj. Podél vodního drobného toku se zde vytvoøily vrbové køoviny hlinitých náplavù sv. Salicion albae s dominantní Salix fragilis. Maloplošnì lze vylišit i biotopy: štìrbinová vegetace vápnitých skal a drolin sv. Cystopteridion a makrofytní vegetace pøirozených eutrofních a mezotrofních vod. Flóra a vegetace obou zkoumaných území je dlouhodobì ovlivòována rùznými lidskými èinnostmi. Nejvýraznìjší zmìny postihly lesní porosty (odlesòování a zmìnìná druhová skladba), negativní roli sehrály i meliorace, zcelování parcel, odstraòování remízù, zástavba, budování komunikací, imise a v posledních letech též absence pastvy nebo kosení øady luèních porostù, což vede k výrazné degradaci. Pøírodní pomìry území detailnìji uvádí práce ROÈEK a kol. (1977) nebo FALTYSOVÁ a kol. (2002). 3. Metodika Základní metodou studia byly inventarizace provádìné pravidelnì v celých vegetaèních sezónách v letech 2003 až Pro všechny zjištìné druhy byly v tab. 1 vypsány: životní forma ZF a indikaèní èísla pro ekologické faktory podle práce ELLENBERG a kol. (1992): SV svìtlo, T teplota, V vlhkost, ph pùdní reakce, N dusík. Indikaèní hodnoty v rozpìtí 1 až 9 vyjadøují nároky druhu k pøíslušnému ekologickému faktoru; pøièemž 1 znamená nejmenší a 9 nejvìtší nároky; symbol x znamená širokou ekologickou amplitudu druhu k pøíslušnému ekofaktoru. Hodnoty pomáhají indikovat vlastnosti stanovištì i ekologické nároky druhù, což je dùležité pøi jejich ochranì. Dále byly vylišeny, popsány a zakresleny biotopy podle práce CHYTRÝ a kol. (2001). Vyhledávány byly významné cévnaté druhy rostlin. U nich byl uveden stupeò ochrany: zvláštì chránìných druhù podle Vyhlášky è. 395/1992 Sb. (dále Vyhl., v textu a tab. je symbol ); ohrožených druhù podle práce PROCHÁZKA a kol. (2001) v textu a tab. ÈaÈ a podle práce FALTYS (1993). Symbolem + FALTYS (1993) oznaèuje druhy vysévané, vysazované a èasto i zplaòující. Vìtšina významných druhù byla nejen zamapována (symboly jsou uvedeny v tab. 2), ale i pøesnì spoèítána s uvedením pomìru fertilních a sterilních exempláøù. V textu je užita pro poèetnost taxonù stupnice: J jednotlivì, S sporadicky, H hojnì, M masivnì. Do map byly zakresleny i nežádoucí druhy. V místech významných druhù byly poøízeny fytocenologické snímky, které jsou k dispozici u autorky. Na základì syntézy výsledkù byly navrženy hranice zvláštì chránìných území a byl doporuèen management. Prùbìžnì byla poøizována fotodokumentace biotopù, významných druhù i nevhodných antropických zásahù. Nomenklatura cévnatých druhù je z práce KUBÁT a kol. (2002), spoleèenstev MORAVEC a kol. (1995). 4. Charakteristika vybraných lokalit 4.1 VKP Krskùv dùl (v tabulkách lokalita 3) Topografie: Údolí drobného toku (pravostranný pøítok Zdobnice) a zejména jižnì orientovaná stráò východnì od obce Roveò. Rozloha vyhlášeného významného krajinného prvku (VKP) èiní 10,8 ha, mapové listy a Zkoumáno bylo vìtší území, ohranièené na severu místní komunikací z Rovnì do Zakopanky, na západì silnicí z Rovnì do Dlouhé Vsi, na jihu lesíkem, mezí, drobným tokem a na východì se lokalita zužuje a konèí oplocenkou (obr. 1). Nejníže položené místo leží u drobného toku na jihozápadì blízko silnice (370 m n. m.), nejvýše položené v severovýchodní èásti (415 m n. m.) nad pastvinou. 35

37 Ochrana lokality z historického pohledu: Na popud Františka Hrobaøe byla kvìtnatá stráò s výskytem vzácných rostlin (zejména orchidejí) pronajata na dobu 10 let, tj. do Svazem spolkù pro okrašlování a ochranu domoviny a byla chránìna jako èásteèná rezervace. Pronajata byla od Josefa Krska z Rovnì èp. 15. Jednalo se o pozemek o výmìøe cca 0,36 ha v Krskovì dole. Trvání ochrany mohlo být po dohodì s majitelem prodlouženo. Pùvodní ochranáøská opatøení kosení 1x roènì, vylouèení hnojení a zalesòování, zamezení pøístupu cizím osobám. Vstup mìl povolen pouze Fr. Hrobaø povìøený dozorem. V r zde hrozilo zbudování ohrady pro hovìzí dobytek v rámci propagace pastevního hospodaøení, k èemuž na základì upozornìní majitele nedošlo (HROBAØ 1946). HROBAØ (1949) psal o této lokalitì jako o jedné z nejbohatších na výskyt orchidejí v celých severovýchodních Èechách, uvádìl i Orchis morio, Orchis mascula subsp. signifera, Gymnadenia conopsea subsp. conopsea, Orchis ustulata, Dactylorhiza sambucina, Platanthera bifolia. Lokalita je dokonce locus classicus Dactylorhiza sambucina (SILLINGER 1931). Jako státní pøírodní rezervace (SPR) byla lokalita vyhlášena r o výmìøe 3,54 ha. Stráò byla ale v pozdìjších letech znaènì spásána hovìzím dobytkem a také po øadu let velmi brzo kosena (již v druhé polovinì kvìtna). Bìhem let došlo k degradaci pozemkù, vymírání vzácných druhù rostlin, zejména orchidejí. Proto byla rezervace již v r pøi provìrce chránìných území navržena ke zrušení, ke kterému došlo v r O neuváženosti zrušení SPR v území psali napø. PROCHÁZKA (1969b) nebo KAPLAN (1990) a uvádìli i dùvody. Procházka zmiòuje, že extenzivní pastva nemohla podstatnì ovlivnit výskyt vstavaèovitých rostlin, nebo zde byla provádìna i pøed vyhlášením rezervace. Ještì v r zde rostly pohromadì: Dactylorhiza sambucina, Orchis mascula subsp. signifera, Gymnadenia conopsea subsp. conopsea a Listera ovata. PROCHÁZKA (1969b) uvádí, že zrušením rezervace byla zrušena státní ochrana jediné lokality Dactylorhiza sambucina ležící ve Východoèeském kraji ve státem chránìném území. Druh již neuvádí napø. práce PROCHÁZKA (1980). KAPLAN (1990) v dané lokalitì zjistil jen tøi vstavaèovité rostliny (Orchis mascula subsp. signifera, Listera ovata, Platanthera bifolia) a z dalších významných taxonù uvádí: Primula veris subsp. veris, Aquilegia vulgaris. Lokalita Krskùv dùl byla na AOPK Pardubice od r. 1989, na popud Mgr. Hany Voškerušové, zaøazena mezi evidované lokality, pozdìji byla pøeøazena mezi VKP (FALTYSOVÁ et al. 1992). KAPLAN (2005) psal, že vstavaè mužský znamenaný v lokalitì bìhem posledních deseti let vymizel. Pøi floristickém kurzu konaném èervence 2004 nebyly nalezeny: Platanthera bifolia, Cirsium acaule. Významné druhy rostlin z historického pohledu: Od r bylo v Krskovì dole rùznými autory zaznamenáno 24 chránìných a ohrožených druhù rostlin; jsou uvedeny abecednì, s citací autora popø. s poznámkou o jejich poèetnosti, pøesnìjší lokalizaci a s vyjádøením, zda nález autorka potvrdila a v jaké poèetnosti. Nalezené významné druhy jsou zakresleny na obr. 2. U každého taxonu je v závìru i stupeò ochrany: 1. Aquilegia vulgaris: SOUÈEK a HROBAØ in SOUÈEK (1943) louka pøi potùèku; VOŠKE- RUŠOVÁ (1982) keønatá stráòka pøi cestì do Rovnì; KAPLAN(1990) VKP; LEPŠÍ in KAPLAN [ed.] (2005) svah na levém bøehu bezejmenného potùèku v údolí od okraje Pekla nad Zdobnicí, asi 0,6 km severozápadnì od vrchu Køíba. Autorka zjistila nejvìtší koncentraci orlíèku obecného v sušší horní èásti severnì exponované nekosené louky na levém bøehu bezejmenného potùèku (144 kvetoucích a desítky sterilních rostlin); nìkolik exempláøù roste i východním smìrem v pøilehlém smíšeném lese. Výskyt v r je zakreslen na obr. 2 spolu s dalšími významnými druhy. ( -, ÈaÈ C3, Fa C4+) 2. Botrychium lunaria: HROBAØ (1936, 1944): jeden exempláø vratièky mìsíèní; HRO- BAØ in ROHLENA a DOSTÁL (1936). V dalších letech druh nezjištìn. ( 3, ÈaÈ C2, Fa C2) 36

38 3. Carex davalliana: SVOBODA in ROHLENA (1929); SOUÈEK (1943) nìkolik málo trsù na louce. O maloplošném rozšíøení as. Caricetum davallianae u Rovnì psal i HROBAØ (1974). Další autoøi ani autorka ostøici Davallovu nepotvrdili. ( 3, ÈaÈ C2, Fa C2) 4. Carex distans: SOUÈEK a HROBAØ in SOUÈEK (1943) louka pøi potùèku. V r ostøice oddálená nebyla nalezena. ( -, ÈaÈ C2, Fa C2) 5. Carex flava: SOUÈEK a HROBAØ in SOUÈEK (1943) louka pøi potùèku; VOŠKERUŠOVÁ (1982) mokøina pøi potùèku ve východní èásti. Ostøice rusá v r nebyla autorkou zjištìna. ( -, ÈaÈ C4a, Fa C2) 6. Centaurium erythraea: SVOBODA in HROBAØ (1931). Zemìžluè okolíkatá nebyla v r nalezena, neudávají ji v posledních desetiletích ani další autoøi. ( -, ÈaÈ C4a, Fa C3) 7. Cerinthe minor: SVOBODA in HROBAØ (1931) u Krskova lesa. Autorka v r voskovku menší nenašla. ( -, ÈaÈ C4a, Fa -) 8. Cirsium acaule: VOŠKERUŠOVÁ (1982); FALTYSOVÁ a kol. (1992); LEPŠÍ in KAPLAN [ed.] (2005) ve svahu na levém bøehu bezejmenného potùèku udává køížence C. x rigens. Autorka zde vymapovala nìkolik desítek pøímo pcháèe bezlodyžného (pøevažují v horní èásti jižnì orientovaného neseèeného svahu, nìkolik trsù roste i na severním svahu). Na obou loukách se poèetnì vyskytují i køíženci C. x rigens, zejména v nižších polohách, kde je vyšší pokryvnost Cirsium oleraceum. ( -, ÈaÈ C4a, Fa C4) 9. Dactylorhiza majalis subsp. majalis: HROBAØ (1931) Roveò; SOUÈEK a HROBAØ in SOUÈEK (1943) louka pøi potùèku ve VKP; KAPLAN (1990) VKP, blíže Zakopance. Prstnatec májový pravý autorka v r nenalezla, výskyt nelze vylouèit v nepøístupné oplocence, kde je mokøad s bledulí jarní a prvosenkou vyšší pravou. ( 3, ÈaÈ C3, Fa C3) 10. Dactylorhiza sambucina: SVOBODA in ROHLENA (1929); HROBAØ in SILLINGER (1931); HROBAØ (1931) øídce; SOUÈEK a HROBAØ in SOUÈEK (1943) stránì; PROCHÁZKA (1969a, b) uvádí prstnatec bezový, køíženec mezi èervenou a žlutou formou; KAPLAN (1990) výskyt neovìøil, obdobnì autorka. ( 2, ÈaÈ C2, Fa C1) 11. Eriophorum angustifolium: HROBAØ (1931) Roveò; SOUÈEK a HROBAØ in SOUÈEK (1943) louka pøi potùèku ve VKP. Suchopýr úzkolistý autorka v r v daném území nezjistila. ( -, ÈaÈ -, Fa C3) 12. Galium boreale subsp. boreale: VOŠKERUŠOVÁ (1982); FALTYSOVÁ a kol. (1992); LEPŠÍ in KAPLAN [ed.] (2005) niva bezejmenného potùèku severovýchodnì od severního okraje Pekla nad Zdobnicí. Autorka vymapovala velmi poèetné populace svízele severního pravého na jižnì i severnì orientovaném neseèeném svahu (obr. 2). ( -, ÈaÈ C4a, Fa C4) 13. Gymnadenia conopsea subsp. conopsea: SVOBODA in HROBAØ (1931) velmi hojnì; SOUÈEK a HROBAØ in SOUÈEK (1943) louka pøi potùèku a stránì ve VKP; KAPLAN (1990) ani autorka pìtiprstku žežulník pravou neovìøila. ( 3, ÈaÈ C3, Fa C2) 14. Lathraea squamaria: HROBAØ (1931), VOŠKERUŠOVÁ (1982) ojedinìle v okraji lesa ve východní èásti VKP, autorka v r podbílek šupinatý nenalezla, ale výskyt v nepøístupné oplocence nelze vylouèit. ( -, ÈaÈ -, Fa C4) 15. Leontodon autumnalis: louky, pastviny i ruderalizované plochy - S. ( -, ÈaÈ -, Fa C4) 16. Listera ovata: HROBAØ (1931); HROBAØ in SOUÈEK (1943) louka pøi potùèku a stránì ve VKP; VOŠKERUŠOVÁ (1982); KAPLAN (1990); FALTYSOVÁ a kol. (1992); LEPŠÍ in KAPLAN [ed.] (2005) severní svah. Autorka nalezla bradáèek vejèitý poèetnì na obou neseèených stráních nad bezejmennými potùèky, v jižnì orientované u toku (74 rostlin), u lesa v bøízkách tøi kusy, na severnì orientované stráni je nejvìtší koncentrace blízko lesa ve východní èásti 114 exempláøù. Cca 70 % tvoøily kvetoucí rostliny. ( -, ÈaÈ C4a, Fa C4) 17. Orchis mascula subsp. signifera: HROBAØ (1931); SOUÈEK a HROBAØ in SOUÈEK (1943) louka pøi potùèku a stránì; VOŠKERUŠOVÁ a OUØADA (1983); KAPLAN (1990); FALTY- 37

39 SOVÁ a kol. (1992). KAPLAN in KAPLAN [ed.] (2005) píše o vyhynutí ve VKP. Autorka nalezla vstavaè mužský znamenaný na jižním svahu: v r jeden kvetoucí kus (MÁLKOVÁ 2005a, b), v r osm exempláøù (sedm kvetoucích). Pøevažují ve sv. Bromion erecti (více ve východní èásti, cca 50 m pøed oplocenkou). ( 3, ÈaÈ C3, Fa C2) 18. Orchis morio: HROBAØ (1931); SOUÈEK a HROBAØ in SOUÈEK (1943) stránì, KAPLAN (1990) vstavaè kukaèku neovìøil, obdobnì autorka v r Již PROCHÁZKA (1977) psal, že druh v nejnižších polohách Orlických hor vyhynul. ( 2, ÈaÈ C2, Fa C1) 19. Orchis ustulata: SVOBODA in HROBAØ (1931); KAPLAN (1990) vstavaè osmahlý neovìøil, obdobnì autorka v r ( 2, ÈaÈ C1, Fa C1) 20. Platanthera bifolia: HROBAØ (1931) u Rovnì; KAPLAN (1990) VKP; FALTYSOVÁ a kol. (1992); KAPLAN in KAPLAN [ed.] (2005) vemeník dvoulistý neuvádí. Autorka nalezla na jižnì orientované stráni dva kusy, na severní osm kvetoucích kusù, zde hlavnì na východì blízko lesa a v jeho keønatém lemu (obr. 2). ( 3, ÈaÈ C3, Fa C3) 21. Primula elatior subsp. elatior: SOUÈEK a HROBAØ in SOUÈEK (1943) stránì; VOŠKERUŠOVÁ (1982); FALTYSOVÁ a kol. (1992). Autorka nalézala prvosenku vyšší pravou poèetnì v celém území, pøevažuje v místech vlhèích. ( -, ÈaÈ -, Fa C3) 22. Primula veris subsp. veris: HROBAØ (1931); SOUÈEK a HROBAØ in SOUÈEK (1943) louka pøi potùèku a stránì; HROBAØ (1949); VOŠKERUŠOVÁ (1982); KAPLAN (1990); FALTYSOVÁ a kol. (1992). Autorka v r napoèítala cca 70 kvetoucích exempláøù prvosenky jarní pravé v horní èásti severnì orientované stránì. Na jižnì orientovaném svahu pozorovala v r kusù (MÁLKOVÁ 2005a, b). Nález neovìøila pøi pìti návštìvách na jaøe r ( -, ÈaÈ -, Fa C3) 23. Rosa agrestis: LEPŠÍ in KAPLAN [ed.] (2005) severnì orientovaná stráò, asi 0,6 km severozápadnì od vrchu Køíba. Autorka nález rùže polní potvrdila. ( -, ÈaÈ -, Fa C4) 24. Trollius altissimus: SOUÈEK a HROBAØ in SOUÈEK (1943) louka pøi potùèku; upolín nejvyšší není v posledních desítkách let z území znám. ( 3, ÈaÈ C3, Fa C2) 25. Valeriana dioica: SVOBODA in HROBAØ (1931) louka pøi potùèku. Autorka v r nalezla tøi kusy kozlíku dvoudomého u potùèku pod pastvinou. ( -, ÈaÈ C4a, Fa C3) Mezi zajímavé nálezy z území patøí dále i výskyty druhù: Hieracium umbellatum: LEPŠÍ in KAPLAN (2005) severní svah, asi 0,6 km severozápadnì od vrchu Køíba; autorka tento spíše svìtlomilný a teplomilný druh potvrdila. Koelleria pyramidata: LEPŠÍ in KAPLAN [ed.] 2005 svah ve VKP, vápnomilný, spíše teplomilný a svìtlomilný taxon byl v r ovìøen. Salvia pratensis: HROBAØ 1931 na jednom místì; SOUÈEK a HROBAØ in SOUÈEK (1943) stránì, autorka druh v oblasti nenašla. Vylišené biotopy: Zjištìno bylo nìkolik lesních i nelesních biotopù, jak pøírodních, tak i èlovìkem ovlivnìných nebo vytvoøených. Nìkteré z nich patøí mezi prioritní stanovištì podle metodiky NATURA 2000 (CHYTRÝ et al. 2001) oznaèeny jsou!. Vymapované jsou s použitím zkratek metodiky NATURA 2000 na obr. 1. Z pøírodních byly v území zjištìny: a) nelesní biotopy: širokolistý suchý trávník s význaèným výskytem vstavaèovitých a bez jalovce sv. Bromion erecti (T3.4C!): v horní èásti jižnì i severnì orientovaného svahu s výskytem diagnostických (dále jen dg) taxonù: Brachypodium pinnatum, Bromus erectus, Carlina acaulis, Centaurea scabiosa, Sanguisorba minor, Linum catharticum, Potentilla heptaphylla, Plantago media, Sanguisorba minor, Trifolium montanum, dále zde rostou Polyga- 38

40 la vulgaris, Fragaria viridis, Salvia verticillata, Galium verum aj. Expanzivnì se zde šíøí Galium boreale subsp. boreale (obr. 2). Z dalších významných druhù zde byly vymapovány: Orchis mascula subsp. signifera S, Primula veris subsp. veris v r H jen na severní stráni, Primula elatior subsp. elatior H, Aquilegia vulgaris H, Cirsium acaule H (dg druh tohoto biotopu). Zachovalost habitatu byla na obou stráních nízká vzhledem k neseèení; šíøí se degradaèní travní druhy: Dactylis glomerata, místy i Calamagrostis epigejos a dále luèní porost zarùstá náletovými døevinami: pøevažuje Betula pendula, od lesa se šíøí Prunus spinosa a Rubus fruticosus agg. Èást jižnì orientované stránì byla pøed nìkolika málo lety, údajnì bez povolení (ing. Langerová ústní sdìlení) nevhodnì osázena stromky (pøevaha Picea abies). mezofilní bylinné lemy sv. Trifolion medii (T4.2): biotop se maloplošnì a s menší reprezentativností nachází v okrajích lesa. Zachyceny byly dg druhy: Astragalus glycyphyllos, Trifolium medium, Agrimonia eupatoria, Clinopodium vulgare, Origanum vulgare, Fragaria vesca, Genista tinctoria, Melampyrum nemorosum poslednì uvedený hojnì v lemu dubohabøiny v severní èásti území. V biotopu byl z významných druhù mapován jen Cirsium acaule. mezofilní ovsíkové louky sv. Arrhenatherion (T1.1): biotop pøevládá ve støedních èástech svahù nad drobnými toky (je málo reprezentativní, nebo degraduje vlivem neseèení nebo je pøechodový, popø. s náletovými døevinami). Dále byl habitat mapován v okolí pastviny ovcí (nižší druhová diverzita døíve rekultivovaná louka) a v severní èásti území podél zpevnìné komunikace (zde sice druhovì bohatý, ale nevhodnì osázen v nedávné dobì smrkem). V biotopu byly zjištìny dg druhy: Knautia arvensis subsp. arvensis, Campanula patula, Achillea millefolium subsp. millefolium, Cerastium holosteoides subsp. triviale, Crepis biennis, Heracleum sphondylium subsp. sphondylium, Pastinaca sativa. Z trav pøevládají Agrostis capillaris a Arrhenatherum elatius. Z významných druhù byly zde zaznamenány: Primula elatior subsp. elatior (S), Aquilegia vulgaris (H), Platanthera bifolia (J), Listera ovata (H). Zachovalost je vìtšinou špatná na obou stráních vlivem neseèení a v ploše pøibývá trav: Arrhenatherum elatius, Dactylis glomerata, Calamagrostis epigejos. støídavì vlhké bezkolencové louky sv. Molinion caeruleae (T1.9): biotop se nejreprezentativnìji vyskytuje na jižní stráni nad drobným tokem a v údolnièce, s dg druhy: Molinia caerulea, Betonica officinalis, Succisa pratensis; z významných druhù byly zjištìny: Galium boreale subsp. boreale M, Primula elatior subsp. elatior H. Bìžnì zde rostou Colchicum autumnale, Lathyrus pratensis, Sanguisorba officinalis. Porosty jsou degradované vlivem neseèení, místy pøechází v tužebníková lada a vyšší pokryvnost zaujímá i Urtica dioica. vlhké pcháèové louky podsv. Calthenion palustris (T1.5): úzký pruh podél toku s dg druhy: Angelica sylvestris, Scirpus sylvaticus, Caltha palustris subsp. palustris, a Cirsium oleraceum, C. rivulare, Holcus lanatus, Geum rivale. V daném biotopu byly z významných druhù zjištìny: Listera ovata (H), Leucojum vernum (S), Primula elatior subsp. elatior (H). Neseèením vegetace degraduje a pøechází do biotopu: tužebníkové lado podsv. Filipendulenion (T1.6): v reprezentativní podobì je v oplocené èásti údolnice na jihovýchodì lokality, kde jsou vysázené: Picea abies, Fraxinus excelsior, Larix decidua, Acer sp., Pinus sylvestris. V E1 dominuje Filipendula ulmaria subsp. ulmaria. Bìžnì zde rostou: Scirpus sylvaticus, Caltha palustris subsp. palustris, Lysimachia vulgaris, Cardamine pratensis, Crepis paludosa aj. Z významných taxonù byly mapovány: Primula elatior subsp. elatior (S), Leucojum vernum (J), Galium boreale subsp. boreale (S) a Listera ovata (H). Zachovalost je u tìchto porostù v dùsledku chybìjícího obhospodaøování nízká. Na severní stráni je u toku biotop ruderalizovaný. 39

41 acidofilní trávníky mìlkých pùd sv. Hyperico perforati-scleranthion perennis (T5.5): biotop se nachází jen maloplošnì na nejsušších místech v nejvyšší èásti jižnì orientované neseèené stránì pøed lesem blízko oplocenky. Z dg druhù byly zjištìny: Agrostis capillaris, Dianthus deltoides, Festuca ovina, Hieracium pilosella, Rumex acetosella subsp. acetosella, Thymus pulegioides subsp. chamaedrys. Biotop je ale málo reprezentativní, nebo pøechází do T4.2 a T1.1. Zachovalost je nízká vlivem neseèení, pøibývá zejména náletových døevin. poháòkové pastviny sv. Cynosurion (T1.3): biotop lze vylišit v severní èásti na prudkém jižním svahu nad drobným tokem, je ale málo reprezentativní vlivem pøechodovosti do dalších habitatù (v závislosti na vlhkosti T1.5, T1.1, T3.4D, T5.5). Zachovalost je ale vzhledem k správnému managementu vysoká (pastva ovcí). Z dg druhù zde rostou: Agrostis stolonifera, Bellis perennis, Carum carvi, Euphrasia rostkoviana, Leontodon autumnalis, Phleum pratense, Plantago major, Prunella vulgaris, Trifolium repens. Stav luèních ekosystémù ve VKP: Louky nejsou na vìtšinì ploch nìkolik let seèené a výraznì degradují. Vlivem sukcese se rozrùstají konkurenènì zdatné druhy trav a Galium boreale subsp. boreale, u toku i Urtica dioica, místy Calamagrostis epigejos, Cirsium arvense, pøibývají i døeviny, zejména Prunus spinosa, Betula pendula, Rubus sp., Rosa sp., Fraxinus excelsior, Acer pseudoplatanus, Crataegus sp. aj. Vìtšina jižní stránì (VKP) je novì nevhodnì osázena v pøevaze smrkem, ojedinìle modøínem. Navržený management luèních ekosystémù: Vyøezat náletové i nevhodnì vysázené døeviny, pravidelnì kosit louky, odstraòovat travní hmotu, likvidovat nežádoucí byliny. b) lesní biotopy: údolní jasanovo-olšové luhy sv. Alnion incanae podsv. Alnenion glutinosoincanae (L2.2B!): biotop se vyskytuje vìtšinou v málo reprezentativní podobì podél drobných tokù. Porosty jsou tøípatrové, v E3 pøevládají z dg druhù Alnus glutinosa a Fraxinus excelsior; v E2 èasto rostly vrby (Salix sp.), ostružiníky (Rubus sp.), Prunus padus subsp. padus a nitrofilní Sambucus nigra a sporadicky i S. racemosa. V E1 byly z dg druhù zastoupeny: Circaea x intermedia a Equisetum sylvaticum. Bìžnì byly nalézány i Lysimachia nemorum, z nitrofilních Aegopodium podagraria, Chaerophyllum hirsutum, Stellaria nemorum, Impatiens noli-tangere, Ranunculus repens atd. Z významných druhù byly v tomto biotopu zaznamenány: Primula elatior subsp. elatior (S), Ulmus glabra (J), Leucojum vernum (J), Circaea x intermedia (S), Galium boreale subsp. boreale (S) a Listera ovata (H). V reprezentativnìjší podobì se nachází v jižní èásti území v údolnici za malým rybníèkem. hercynské dubohabøiny sv. Carpinion (L3.1): biotop se nachází na svazích, zpravidla je ale málo reprezentativní, nebo byla druhová skladba èasto zmìnìna výsadbou smrkù. Porosty jsou tøípatrové, ve stromovém patøe E3 jsou zastoupeny: Carpinus betulus, Quercus petraea a Q. robur, Tilia cordata, v keøovém patøe E2 (místy s malou pokryvností) kromì zmlazujících druhù døevin rostou teplomilnìjší keøe: Cornus sanguinea subsp. sanguinea, Lonicera xylosteum, Crataegus sp., místy hojnì Corylus avellana. Typickými druhy bylinného patra E1 jsou: Melampyrum nemorosum, Campanula rapunculoides, C. trachelium, Lathyrus vernus, Anemone nemorosa, Viola reichenbachiana atd. Pokryvnost E1 je ale místy velmi nízká. Z významných druhù byly zde zjištìny: Listera ovata, Aquilegia vulgaris, Primula elatior subsp. elatior, Orthilia secunda, místy byla vysazena Abies alba, na níž ojedinìle roste Viscum album subsp. abietis. Místa výskytu významných druhù zachycuje obr

42 Stav lesních ekosystémù: Porosty jsou celkovì málo reprezentativní, zejména v severní èásti navrženého území vzhledem k vysoké pokryvnosti smrku. Celkem pìkná dubohabøina se nachází v západní èásti blízko silnice u Rovnì (ale s malou pokryvností E1) a druhovì bohatá olšina leží v jižní èásti území nad rybníèkem. Navržený management lesních ekosystémù: Obnovovat les za použití pùvodních druhù. Zlikvidovat skládky (viz obr. 1). Nepovolit v druhovì bohaté severní stráni plánované zalesnìní smrkem. Vyhlásit za památný strom Acer campestre, viz obr. 1. c) maloplošnì rozšíøené další biotopy: mezofilní a xerofilní køoviny (K3): místy v lemech lesù a cest celkem reprezentativní biotop s vysokým poètem dg druhù: Cornus sanguinea subsp. sanguinea, Corylus avellana, Crataegus monogyna, C. laevigata, Rosa canina, Rubus sp., Euonymus europaea, Ligustrum vulgare, Viburnum opulus. Pøevažují trnkové lemy a Prunus spinosa se místy chová expanzivnì (u lesa na jižním svahu). štìrbinová vegetace vápnitých skal a drolin sv. Cystopteridion (S1.1): maloplošnì v severní lesnaté èásti, málo reprezentativní (bez dg druhù), ale s vysokou zachovalostí. makrofytní vegetace pøirozených eutrofních a mezotrofních vod V1F: maloplošnì v jižní èásti území v údolnièce, ale málo reprezentativní, z dg druhù jen Lemna minor. Byl zde vysazen chránìný Nymphaea alba. V r byl rozšiøován malý rybníèek u drobného toku ve východním okraji severní stránì (obr. 1). vrbové køoviny hlinitých a písèitých náplavù (K2.1): celkem reprezentativní a krajináøsky pìkný biotop na jižní hranici území, s dominantní Salix fragilis. V E1 rostly Chaerophyllum hirsutum, Aegopodium podagraria, Ranunculus repens, Ficaria verna subsp. bulbifera. Souhrnné zhodnocení botanických studií provedených autorkou v r. 2005: Pøes všechny negativní zásahy patøí lokalita Krskùv dùl k velmi hodnotným krajináøským a botanickým územím nejen v rámci Rychnovska, ale i celého Královéhradeckého kraje. Lokalita zahrnuje pøechodová spoleèenstva mezi širolistými suchými trávníky sv. Bromion a mezofilními loukami sv. Arrhenatherion; v nižších polohách u toku jsou spoleèenstva vlhkých luk sv. Calthion (podsv. Calthenion a Filipendulenion) a na terasách støídavì mokrých luk sv. Molinion. V okrajích tokù se vyvinuly vrbové keøové porosty sv. Salicion albae, popø. jasanovo-olšové luhy sv. Alnion glutinoso-incanae. Na svazích jsou fragmenty klimaxových dubohabøin sv. Carpinion. Na pastvinì ovcí se tvoøí biotop poháòkových pastvin sv. Cynosurion. V lemech cest a lesù jsou èasto vyvinuty reprezentativní porosty vysokých mezofilních køovin, v pøevaze sv. Prunion spinosae a mezofilní bylinné lemy sv. Trifolion medii. Na nejsušších místech jsou krátkostébelné trávníky sv. Hyperico perforati Scleranthion perennis. Opuky místy vystupují nad povrch a tvoøí zachovalý biotop patøící do sv. Cystopteridion. Souhrnnì autorka v mapovaném území zjistila 360 cévnatých druhù rostlin, z nichž v nelesních stanovištích bylo urèeno 312 taxonù, v lesních 165 (viz tab. 1). Celkem 21 druhù je významných (ty sumarizuje tab. 2 a jejich výskyty zachycuje obr. 2). Mezi zvláštì chránìné podle Vyhl. 395/1992 Sb. patøí ètyøi druhy: žádný není z kategorie 1, do kategorie 2 náleží jeden (Nymphaea alba), do kategorie 3 patøí tøi druhy (Orchis mascula subsp. signifera, Leucojum vernum, Platanthera bifolia). Z Èerného a èerveného seznamu cévnatých rostlin ÈR (PROCHÁZKA et al. 2001) bylo nalezeno 14 druhù, z nich do C1 patøí jeden (Nymphaea alba), do C2 žádný, do C3 šest a do kategorie C4a sedm (viz tab. 2). Podle práce 41

43 FALTYS (1993) bylo zde zjištìno 21 druhù, z kategorie C1 dva (Nymphaea alba, Viscum album subsp. abietis), z C2 jeden (Orchis mascula subsp. signifera), z C3 osm, z C4 deset, z H jeden. Autorka potvrdila z døíve zjištìných významných druhù deset: Aquilegia vulgaris (H až M), Cirsium acaule (místy H), Galium boreale subsp. boreale (místy M), Listera ovata (místy H až M), Orchis mascula subsp. signifera (S), Platanthera bifolia (S), Primula elatior subsp. elatior (místy H), Primula veris subsp. veris (místy H), Rosa agrestis (J), Valeriana dioica (J). Nepotvrdila výskyty pro 14 významných druhù, které jsou výše uvedeny pod èísly: 2 až 7, 9 až 11, 13, 14, 18, 19, 24. Není vylouèen zejména výskyt prstnatce májového pravého a podbílku šupinatého (v oplocence na jihovýchodì území). V území byly dále z významných druhù mapovány: Abies alba (S, na jižní stráni mladé jedle vysazeny, severním smìrem roste v lese nìkolik vzrostlých jedincù, které i zmlazují), Centaurea cyanus (mimo vymezené území na okraji bývalého pole jižnì od mapovaného území cca 15 kvetoucích rostlin), Circaea x intermedia (S v L2.2B), Nymphaea alba (asi v rybníèku vysazen, v létì kvetoucí, koncem záøí byl ale porost na bøehu znaènì zaschlý vzhledem k poklesu vodní hladiny), Orthilia secunda (J na okraji smíšeného lesa nad VKP), Ulmus glabra (J v L2.2B), Viscum album subsp. abietis (J), Viscum album subsp. austriacum (J). Nìkteré výskyty významných druhù jsou cenné, nebo v posledních deseti letech tyto druhy nebyly v území ovìøené, a dokonce se uvažovalo o jejich vymizení. Pøíkladem je Orchis mascula subsp. signifera (KAPLAN 2005) nebo Platanthera bifolia. Nežádoucí druhy: Autorka zamapovala dva druhy: Solidago canadensis jeden trs nad tokem ve VKP u kazatelny a Reynoutria japonica v zatáèce u komunikace. V nìkolika ploškách severnì orientované louky mezi keøi u lesa (blíže Rovni) bylo v r zjištìno Cannabis sativa cca 35 rostlin (obr. 2). Návrh ochrany: Na základì botanických výzkumù je doporuèeno rozšíøení bývalého VKP západním a severním smìrem, kde navazují reprezentativní pøírodní biotopy, hezké i krajináøsky. Ve vymezeném území (obr. 1) je nezbytné zajistit dostateènou ochranu formou maloplošného chránìného území kategorie pøírodní památka (minimálnì registrace významného krajinného prvku) a zahájit pravidelný management. 4.2 Kvìtnaté druhovì bohaté vlhké porosty západnì od Betléma (v tabulkách lokalita 6) Komplex vlhkých pcháèových luk sv. Calthion, støídavì vlhkých luk sv. Molinion a ostøicovomechových spoleèenstev (tzv. vápnitých slatiniš ) sv. Caricion davallianae a dalších biotopù u Betléma dosud nebyl evidován. Zatímco pøed nìkolika desítkami let by lokalita zøejmì nestála za pozornost, dnes v intenzivní zemìdìlské krajinì je významnou lokalitou (zachovanou pøedevším díky výskytu vodního zdroje). Území mapovala Málková v rámci NATURA 2000 a pravidelnì zde i další roky provádìla studium flóry a vegetace. Topografie: Lokalita leží západnì od Betléma; severnì ji ohranièují dva remízky, jižnì pole, západnì rekultivovaná louka a za ní les a na severozápadì stojí neudržované stavení s neseèenou a silnì zanedbanou zahradou. Drobný tok v údolnièce se nachází cca v 496 m n. m., pøevýšení je do 5 m; mapový list Pøírodní podmínky: Zájmové území se rozprostírá v údolnici u bezejmenného toku; pøevažuje bezlesí, jen ve støední èásti území se podél toku nachází neruderalizovaná olšina. 42

44 Vylišené biotopy, jejich stav, významné druhy (biotopy obr. 3, významné druhy obr. 4): vápnité slatiništì sv. Caricion davallianeae (R2.1): maloplošnì se tento ochranáøsky nejcennìjší biotop vyskytuje podél drobné stružky. Na ploše (cca 2 m široké a 30 m dlouhé) byly mapovány druhy: Carex davalliana vzhledem k malé ploše biotopu pomìrnì hojnì, Polygala amarella subsp. amarella v r jeden kvetoucí exempláø, v r nezjištìn (louka byla brzy pokosena), Dactylorhiza majalis subsp. majalis S, Trollius altissimus S, Valeriana dioica H, Carex flava agg. S. O slatinných loukách v podhùøí u Javornice bez bližší lokalizace psal HROBAØ (1974). vlhké pcháèové louky podsv. Calthenion palustris (T1.5): biotop je vyvinut na nìkolika místech; nejreprezentativnìji v depresi východnì od slatiništì s vysokou pokryvností Scirpus sylvaticus a ostøic (Carex sp.). Z dg druhù zde rostou: Caltha palustris subsp. palustris, Geum rivale, Cirsium oleraceum, C. rivulare, Holcus lanatus a Cirsium canum. Habitat je v tìchto místech díky seèení zachovalý. Dále se vyskytuje v nesekané soukromé zahradì (zde málo reprezentativní, druhovì chudý a ruderalizovaný); z významných taxonù v biotopu rostou: Trollius altissimus H až M, Dactylorhiza majalis subsp. majalis cca 100 kusù, pøevážnì kvetoucích, Valeriana dioica J, Primula elatior subsp. elatior H. vlhké tužebníkové lado podsv. Filipendulenion (T1.6): velmi reprezentativní a zachovalý biotop na západním okraji údolnièky, masivnì je rozšíøen Filipendula ulmaria subsp. ulmaria, z dg druhù zde hojnì rostou: Caltha palustris subsp. palustris, Crepis paludosa, Lysimachia vulgaris, z významných druhù: Trollius altissimus H, Primula elatior subsp. elatior H, Valeriana dioica (S) a Dactylorhiza majalis subsp. majalis S až H (nìkolik desítek). støídavì vlhké bezkolencové louky sv. Molinion caeruleae (T1.9): nejreprezentativnìji se biotop vyskytuje nad drobnou údolnièkou s dg druhy: Molinia caerulea a Betonica officinalis, dále pøistupují Succisa pratensis, Colchicum autumnale, Sanguisorba officinalis, Lychnis flos-cuculi. Z potenciálnì ohrožených byl jen v r nalezen Achillea ptarmica J. V r byly v celkem bohatých populacích mapovány: Galium boreale subsp. boreale, Trollius altissimus, Inula salicina subsp. salicina Dactylorhiza majalis subsp. majalis, Primula elatior subsp. elatior. mezofilní ovsíkové louky sv. Arrhenatherion (T1.1): pøevládají ve výše položených polohách údolnièky, zpravidla jsou málo reprezentativní vzhledem k pøechodovosti. Louky byly navíc v minulosti rekultivované. Zachovalost je vysoká v seèené louce v západní polovinì, nízká v neseèeném ovocném sadu a na opuštìné louce ve východní èásti zkoumané oblasti (obr. 3). Z významných druhù byly mapovány: Galium boreale subsp. boreale S, Trollius altissimus S, Primula elatior subsp. elatior S. Cenný je nález tøí vitálních kvetoucích rostlin Hypericum humifusum v severní èásti pøed remízem v kolejích od traktoru. údolní jasanovo-olšové luhy ze sv. Alnion incanae, podsv. Alnenion glutinosoincanae (L2.2B!): pomìrnì reprezentativní a zachovalý biotop; jde o øídký porost šíøky od 10 do 25 m u drobného toku v nesekané degradované zahradì. Z døevin pøevládá olše lepkavá, z dg druhù v E1 roste jen pøeslièka lesní; dále byly zjištìny: kuklík potoèní, tužebník jilmový pravý, vrbina obecná aj. V okrajích se nachází i suchomilnìjší keøe hlohy, rùže a trnky. Nevhodnì zde byl v jižním okraji (cca v polovinì remízu) vysazen Populus x canadensis, který zmlazuje a expanduje. Významné druhy: Trollius altissimus M, Leucojum vernum J, Primula elatior subsp. elatior H, Dactylorhiza majalis subsp. majalis dva exempláøe v jihozápadní èásti, Aquilegia vulgaris J v severovýchodní èásti biotopu, Ulmus glabra J. 43

45 Invazní druhy: Byly nalezeny dva (tab. 3): Populus x canadensis M v L2.2B a Solidago canadensis J tìsnì mimo øešené území pøi jižním okraji (místa výskytù zachycuje obr. 4). Výsledky inventarizací: Lokalita nebyla dosud evidována, nejsou o ní zmínky v historických botanických publikacích. Bìhem let 2003 až 2005 bylo autorkou zapsáno 234 cévnatých druhù rostlin, z nichž 211 rostlo v nelesních stanovištích a 107 v lesních (tab. 1). Významných druhù bylo urèeno 16 (souhrnnì tab. 2, místa výskytu jsou na obr. 4). Podle Vyhl. 395/1992 Sb. byly autorkou zjištìny ètyøi: z kategorií 1 a 2 žádný, z kategorie 3 ètyøi (Trollius altissimus H až M, Leucojum vernum S, Dactylorhiza majalis subsp. majalis H, Carex davalliana S jen ve slatiništi). Podle práce PROCHÁZKA a kol. (2001) bylo urèeno 13 taxonù: do C1 nepatøil žádný, do C2 dva (Carex davalliana, Polygala amarella subsp. amarella), do C3 šest, do C4a pìt. Podle práce FALTYS (1993) bylo zjištìno 16 významných druhù: z kategorie C1 jeden (Viscum album subsp. abietis), z C2 ètyøi, z C3 pìt a z C4 šest taxonù. Navržený management: V území se nachází øada reprezentativních a zachovalých biotopù a byl zde zjištìn vysoký poèet i pokryvnost chránìných a ohrožených cévnatých druhù rostlin. Nežádoucím jevem je vzrostlá výsadba kanadského topolu a absence kosení nìkterých èástí lokality. Naopak velmi pozitivním jevem, který výraznì zvyšuje významnost lokality, je plošná velikost rostlinného spoleèenstva sv. Caricion davallianae, zejména pokryvnost Carex davalliana. V celém území jsou mimoøádnì bohaté populace druhù: Trollius altissimus, Dactylorhiza majalis subsp. majalis, Inula salicina subsp. salicina, Valeriana dioica, velmi cenný je nález taxonù Hypericum humifusum a Polygala amarella subsp. amarella. V této lokalitì je nezbytné zajistit dostateènou ochranu formou maloplošného chránìného území kategorie pøírodní památka (minimálnì registrace významného krajinného prvku) a zahájit pravidelný management, který bude spoèívat pøedevším v zachování vodního režimu, pravidelného kosení luèních porostù, odstraòování biomasy, v likvidaci náletových døevin (vèetnì vysázených kanadských topolù). Bylo by vhodné z okolí odklidit vraky aut a skládku døeva. Z blízkého nalezištì je tøeba odstranit celík kanadský. 5. Diskuse Prvním pøedpokladem zachování výskytu chránìných a ohrožených druhù v obou lokalitách je aktivní ochrana jejich pøirozených stanoviš, tedy zachování takových ekologických podmínek, které zajistí jejich optimální rùst. Napø. pouze na plném svìtle a v mokru bude prosperovat z chránìných druhù (z Vyhl. 395/1992 Sb.) Carex davalliana, nebo podle práce ELLENBERG a kol. (1992) má k obìma ekologickým faktorùm nejvyšší indikaèní èíslo, tedy 9. Vysoké nároky k tìmto ekologickým faktorùm (èíslo 8) má i Dactylorhiza majalis subsp. majalis. Rovnìž ohrožené druhy (PROCHÁZKA et al. 2001) Cirsium acaule a Polygala amarella subsp. amarella vyžadují plnì oslunìná stanovištì; nenajdeme je v hustých køovinách nebo v lesích. Proto je nutné pro jejich zdárný vývoj plochy kosit. Bez seèení se v tìchto porostech rozrùstají v dùsledku sukcese konkurenènì zdatné druhy (vysoké trávy, širokolisté byliny, keøe, stromy) a zcela se mìní ekologické podmínky (zejména svìtelné). Obdobnì pro zachování druhu Polygala amarella subsp. amarella je tøeba udržet vodní režim a silnì bazickou pùdu (pro oba ekofaktory uvádí ELLENBERG et al indikaèní èísla 9). I pomìrnì svìtlomilný druh na minerálnì bohatých horninách teplejších oblastí Primula veris subsp. veris, u které ELLENBERG a kol. (1992) udává pro svìtlo indikaèní èíslo 44

46 7, nikdy nebude prosperovat v hustém smrkovém lese. V Podorlicku se vyskytuje na nìkolika výhøevných stráních s opukovým podložím a v biotopech buï zcela osvìtlených (širokolisté suché trávníky nad Dlouhou Vsí) nebo v øídkých listnatých lesích (PP Les Vèelný) a køovinách (nad motokrosovou dráhou v lokalitì Jámy, v Rovni). Pokud chceme bohaté populace tohoto druhu (a dalších slunomilných rostlin) i v budoucnu v Podorlicku nacházet, musíme zachovat jejich pøirozená osvìtlená stanovištì. Jen nìkolik dùkazù. Ještì nedávno rostla prvosenka jarní pravá i ve VKP Krskùv dùl na jižní stráni (FALTYSOVÁ et al. 1992), ovšem v dùsledku zastínìní vysokými travami, ale hlavnì rozrùstajícími se keøi a vysázenými stromky se zøejmì natolik zmìnily stanovištní podmínky, že druh nebyl v roce 2005 nalezen. Tento druh rostl i ve VKP Bažantnice u dvora Karolín (FALTYSOVÁ 1993), v r nebyl autorkou ovìøen (chybí prosvìtlený suchý lem, pole sahá až k lesu). A to je uveden pouze vztah k jednomu ekologickému faktoru. Dalším základním faktorem je i vlhkost. Je známo, že mnoho chránìných a ohrožených druhù vymizelo nebo ustoupilo v dùsledku meliorací mokøadních stanoviš vysoké nároky na vlhkost mají napø. prameništní a slatiništní druhy (Polygala amarella subsp. amarella, Carex davalliana, Epilobium palustre mají k vlhkosti indikaèní èíslo 9). 7. Závìr vèetnì návrhù managementu Pøes výše uvedené dlouhodobé ovlivòování pøírody se v obou lokalitách zachovala øada pøírodních biotopù, vèetnì lesních, drobných tokù s pøírodními koryty. Mnoho luk je kvìtnatých a v závislosti na trofických a hydrických pomìrech floristicky rozmanitých. Díky èlenité geomorfologii, geologii a vlhkostním pomìrùm se v území vyskytuje vysoký poèet pøírodních biotopù a mnohé jsou velmi reprezentativní. V obou lokalitách dosud roste znaèný poèet chránìných a ohrožených druhù a mnohé zaujímají znaènou pokryvnost. Jejich výskyt je ale èasto ohrožen špatným obhospodaøováním, èímž se uvolòuje prostor konkurenènì zdatnìjším druhùm (travinám, širokolistým bylinám a døevinám). Lokalita Krskùv dùl byla døíve vyhlášenou SPR a budila pozornost od zaèátku 20. st., proto autorka uvedla excerpci historických údajù (s níž vypomohla Mgr. H. Voškerušová, za což jí patøí upøímný dík). V Krskovì dole bylo celkem urèeno 360 cévnatých druhù (v nelesních stanovištích 312 a v lesních 165). Z nich bylo 21 významných. V Betlémì bylo sepsáno 234 cévnatých druhù, z nichž 211 rostlo v nelesních stanovištích a 107 v lesních a významných druhù bylo urèeno 16. Návrhy managementu z Orlických hor publikovala detailnì MÁLKOVÁ (1999, 2000) a pro tyto lokality platí: podporovat pøirozenou druhovou skladbu lesních porostù, sledovat stavy spárkaté zvìøe, kosit ve vhodný termín travní porosty a odstraòovat travní hmotu, ponechat ekotonová spoleèenstva køovin a bylin v lemech lesních komplexù, u vodních tokù a vodních ploch obnovit èi vytvoøit druhovì bohaté bøehové porosty, chránit a obnovovat soliterní døeviny v krajinì (hranièní a orientaèní body, doplnìní ke køížkùm, na rozcestí apod.), ponechat stávající remízy, zamezovat šíøení invazních druhù, monitorovat výskyt chránìných a ohrožených druhù, odstranit stávající skládky, vyhlásit za památný strom javor babyku vymapován na obr. 1. Summary The article rates the flora and the vegetation of two valuable areas in the Orlické hory from the botanical point of view. The author was scrutinizing these areas between 2003 and The author also propose to declare these areas as specially protected areas in category 45

47 nature sanctuary. The two areas are called Krskùv dùl and Betlém. Except detailed inventories there have been distinguished and described incident biotopes. There have been found out occurences and abundances of 29 protected and endangered species and four undesirable taxons. The biotopes and the important plant species have been mapped. Some findings are very valuable (Orchis mascula subsp. signifera, Polygala amarella subsp. amarella, Carex davalliana, Hypericum humifusum). There have been carried out the excerptions of historic literary source-books for comparison of changes in the biodiversity. There was suggested a management on the basis of the findings in both localities. Detailed photo-documentation has been made out. Podìkování Za poskytnutí vìtšiny historických údajù patøí dík Mgr. Hanì Voškerušové. Dále chci podìkovat studentùm katedry biologie PedFak Univerzity Hradec Králové (UHK) za pomoc v terénu vyhledávání a poèítání významných druhù (Michaela Jedlièková, Jana Škodová, Zuzana Pohlová, Veronika Humlová). Výzkum v r probìhl i díky projektu specifického výzkumu od UHK. Za technickou pomoc pøi zpracovávání èlánku patøí dík Renatì Bartošové. Literatura DEMEK J., KOPECKÝ J., VÍTEK J., 1997: Geomorfologické pomìry listu základní mapy 1:50000 Rychnov ve východních Èechách. Geografie, Brno, 9: ELLENBERG H. et al., 1992: Zeigerwerte von Pflanzen in Mitteleuropa. Scripta Geobotanica. Göttingen, 18: FALTYS V., 1993: Pøehled vyhynulých, nezvìstných a ohrožených taxonù cévnatých rostlin na území Východních Èech. AOPK ÈR, Pardubice, 24 pp. FALTYSOVÁ H., MATOUŠKOVÁ H., HILLE J., 1992: Významné krajinné prvky východoèeského regionu okres Rychnov nad Knìžnou. ÈÚOP støedisko Pardubice. FALTYSOVÁ H., MACKOVÈIN P., SEDLÁÈEK M. et al., 2002: Královéhradecko. In: MACKOVÈIN P. et M. SEDLÁÈEK [eds.]: Chránìná území ÈR, svazek V. AOPK ÈR a EkoCentrum Brno, 410 pp. HROBAØ F., 1931: Kvìtena Kostelecka a Rychnovska. Hradec Králové, 128 pp. HROBAØ F., 1936: První doplnìk ke Kvìtenì Kostelecka a Rychnovska. 4 pp. HROBAØ F., 1944: Seznam vzácných a pamìtihodných rostlin kvìteny Kostelecka a Rychnovska podle výzkumù do r ms. (Depon. in: Archiv MGOH Rychnov), 31 pp. HROBAØ F., 1946: Druhý doplnìk ke Kvìtenì Kostelecka a Rychnovska. Vamberk, 32 pp. HROBAØ F., 1949: Botanika Merklovského katastru a okolí. ms. Pamìtní kniha obce Merklovic. HROBAØ F., 1974: Úvahy o kvìtenì Kostelecka, Rychnovska a Žamberska. Orlické hory a Podorlicko, Sborník vlastivìdných prací, Rychnov nad Knìžnou, 6: CHYTRÝ M., KUÈERA T., KOÈÍ M. [eds.], 2001: Katalog biotopù ÈR. Interpretaèní pøíruèka k evropským programùm NATURA2000 a Smaragd. AOPK ÈR, Praha, 304 pp. KAPLAN Z., 1990: Bylo zrušení SPR Krskùv dùl u Rovnì uvážené? Orchis, Dobré, 9: 3-4. KAPLAN Z. [ed.], 2005: Výsledky floristického kurzu Èeské botanické spoleènosti v Kostelci nad Orlicí (5. 9. èervence 2004). Zprávy ÈBS, Pøíloha 2005/1, 94 pp. KUBÁT K., HROUDA L, CHRTEK J. jun., KAPLAN Z., KIRSCHNER J., ŠTÌPÁNEK J. [eds.], 2002: Klíè ke kvìtenì Èeské republiky. Academia, Praha, 928 pp. MÁLKOVÁ J. (1999): Uchování biologické rozmanitosti Orlické hory. Zahrada, park, krajina, Praha, 5: MÁLKOVÁ J., 2000: Erhaltung und Pflege von Bergwiesen im Naturschutzgebiet Adlergebirge (Orlické hory). Artenschutreport, Jena, Höxter, Deutschland, Heft 10: MÁLKOVÁ J., 2005a: Souèasný stav vybraných botanicky zajímavých lokalit v širším okolí Rychnova nad. Orlické hory a Podorlicko, Rychnov nad Knìžnou, 13: Vyšlo

48 MÁLKOVÁ J., 2005b: Komplexní botanický prùzkum lokalit Krskùv dùl a Betlém. m.s. Závìr. zpráva pro Referát ŽP Královéhradeckého kraje, pp.25, 4 obr, 3 tab., 60 fotografií. MORAVEC et al., 1995: Rostlinná spoleèenstva Èeské republiky a jejich ohrožení. Severoèes. Pøír., Litomìøice, 206 pp. NEUHAUSLOVÁ Z., BLAŽKOVÁ D., GRULICH V., HUSOVÁ M., CHYTRÝ M., JENÍK J., JIRÁSEK J., KOLBEK J., MORAVEC J., CHYTRÝ M., SÁDLO J., RYBNÍÈEK K., KOLBEK J., JIRÁSEK J., 1997: Mapa potenciální pøirozené vegetace Èeské republiky 1 : Botanický ústav AV ÈR, Prùhonice. PRAUSOVÁ R., 2005: Doporuèení provedení botanického prùzkumu a zpracování podkladù pro zajištìní ochrany lokalit. ms. AOPK Pardubice,2 pp. PROCHÁZKA F., 1969a: Chránìné rostliny Východoèeského kraje. Práce a Studie Pardubice, 1: PROCHÁZKA F. 1969b: Orchideje Východoèeského kraje. Práce a Studie, Pardubice, 1: PROCHÁZKA F., 1977: Orchideje Východoèeského kraje. Práce a Studie, Pardubice, 9: PROCHÁZKA F., 1980: Souèasné zmìny východoèeské flóry a poznámky k rozšíøení chránìných druhù rostlin. Zprav. KMVÈ, Hradec Králové, 7 (1980), 133 pp. PROCHÁZKA F. [ed.], 2001: Èerný a èervený seznam cévnatých rostlin Èeské republiky (stav v roce 2000). Pøíroda, Praha, 18: ROHLENA J., 1929: Pøíspìvky k floristickému výzkumu Èech. IX. Èas. Mus. Král. Èes., Praha, sect. natur., 103: 1-17 et ROHLENA J., DOSTÁL J., 1936: Pøíspìvky k floristickému výzkumu Èech XII. Èas. Nár. Mus., Praha, sect. natur., 110: ROÈEK Z. [ed.]: Pøíroda Orlických hor a Podorlicka. SZN, Praha, 660 pp. SAMKOVÁ V., 1999: Pøíspìvek k rozšíøení nìkterých vzácných a ohrožených druhù rostlin ve východních Èechách. Acta Musei Reginaehradecensis, s. A, Hradec Králové, 27: SILLINGER P., 1931: Nová forma vstavaèe bezového (Orchis sambucina) v Èechách. Vìda Pøír., Praha, 12: 251. SKALICKÝ V., 1988: Regionálnì fytogeografické èlenìní. In. HEJNÝ S. et SLAVÍK B. [eds.]: Kvìtena Èeské socialistické republiky. Academia Praha, 1: SOUÈEK A., 1943: Floristický materiál ke kvìtenì Kostelecka a Rychnovska. ms. (Depon. in: archiv bot. sekce soukr. ekofirmy Natura Dobré). VOŠKERUŠOVÁ H., 1982: Inventarizaèní prùzkumy v Orlických horách a v Podorlicku. ms. (databáze historických i souèasných dat, depon. in Muzeum a galerie Orlických hor, Rychnov). VOŠKERUŠOVÁ H., OUØADA J., 1983: Inventarizaèní prùzkum ve VKP Krskùv dùl. ms. (Depon. in Muzeum a galerie Orlických hor, Rychnov n. Kn.). Pøíloha è. II. Vyhlášky MŽP ÈR è. 395/1992 Sb. (seznam zvláštì chránìných druhù rostlin). Mapové listy 1:10 000: , , Mapové listy 1:5 000: Rychnov nad Knìžnou 1-6, 2-7, foto v barevné pøíloze Došlo:

49 Obr. 1: Biotopy v navrženém chránìném území Krskùv dùl. Fig. 1: Biotopes in proposed protected area Krskùv dùl 48

50 Obr. 2: Významné druhy v navrženém chránìném území Krskùv dùl. Fig. 2: Important species in proposed protected area Krskùv dùl. 49

51 Obr. 3: Kvìtnaté druhovì bohaté vlhké porosty u Betléma. Fig. 3: Blossomy and species-abundant humid growth near Betlém. 50

52 Obr. 4: Významné druhy v navržené pøírodní památce Betlém. Fig. 4: Important species in proposed nature sanctuary Betlém. 51

53 Tab. 1: Seznam nalezených cévnatých druhù rostlin v lokalitách Krskùv dùl (3) a Betlém (6) v r Tab. 1: The list of founded plant species in the localities Krskùv dùl (3) and Betlém (6) in Odborné jméno ZF SV T V ph N FALT VYHL ÈaÈ Bet-l Bet-n Krs-n Krs-l Abies alba P 3 5 x x x C3 -- C4a * * Acer campestre P * * * * Acer platanoides P 4 6 x x x * * * * Acer pseudoplatanus P 4 x 6 x * * * * Aegopodium podagraria G,H * * * * Agrimonia eupatoria H * Agrostis capillaris H 7 x x * * Agrostis stolonifera H 8 x 7 x * * Achillea millefolium subsp. millefolium H,C 8 x 4 x * * * Achillea ptarmica H C Ajuga genevensis H 8 x * * Ajuga reptans H 6 x * * * * Alchemilla vulgaris agg. H * * * * Alisma plantago-aquatica A x * Alliaria petiolata H * * Allium scorodoprasum G * Alnus glutinosa P 5 5 9= 6 x * * * * Alnus incana P 6 4 7= 8 x * Alopecurus pratensis H 6 x * * * * Anemone nemorosa G x x 5 x x * * * * Anemone ranunculoides G * * Angelica sylvestris H 7 x 8 x * * * * Anthoxanthum odoratum T,H x x x 5 x * * Anthriscus sylvestris H 7 x 5 x * * * * Aquilegia vulgaris H C4+ -- C * * Arctium lappa H * Arctium tomentosum H * * Arenaria serpyllifolia agg. T,C 8 x 4 7 x * Armoratia rusticana G x * Arrhenatherum elatius subsp. elatius H 8 5 x * * * Artemisia vulgaris H,C x * * * Asarum europaeum H,G * * Astragalus glycyphyllos H * Athyrium filix-femina H 3 x 7 x * * Avenella flexuosa H 6 x x * Ballota nigra subsp. nigra C,H x * * Bellis perennis H 8 x 5 x * * Betonica officinalis H 7 6 x x * * * 52

54 Tab. 1: Seznam nalezených cévnatých druhù rostlin v lokalitách Krskùv dùl (3) a Betlém (6) v r pokraèování. Tab. 1: The list of founded plant species in the localities Krskùv dùl (3) and Betlém (6) in 2005 continue. Odborné jméno ZF SV T V ph N FALT VYHL ÈaÈ Bet-l Bet-n Krs-n Krs-l Betula pendula P 7 x x x x * * * * Bistorta major G,H * * * Brachypodium pinnatum G,H * Brachypodium sylvaticum H * Briza media H 8 x x x * * Bromus erectus subsp. erectus H * Calamagrostis canescens H 6 6 9= * * * Calamagrostis epigejos G,H 7 5 x x * * * Callitriche palustris A 6 x * Calluna vulgaris Z 8 x x * Caltha palustris subsp. palustris H 7 x 9= x * * * * Calystegia sepium G,Hli * Campanula patula H * * * Campanula persicifolia H * Campanula rapunculoides H * * Campanula rotundifolia subsp. rotundifolia H 7 5 x x * * * Campanula trachelium H 4 x * * * Cannabis sativa H * Capsella bursa-pastoris T 7 x 5 x * Cardamine amara subsp. amara H 7 x * * * * Cardamine pratensis H 4 x 6 x x * * Carduus acanthoides H * * Carex acutiformis G,A 7 x * * * * Carex brizoides H,G * Carex canescens H * Carex caryophyllea G,H 8 x 4 x * Carex davalliana H C2 3 C2 * Carex echinata H 8 x * Carex flacca G 7 x * Carex flava agg. H 8 x C2 -- C4a * Carex nigra G 8 x * * Carex pallescens H * * Carex panicea G,H 8 x 8 x * * Carex sylvatica H * Carex vesicaria A,H 7 4 9= * * * Carex x alsatica N * Carlina acaulis subsp. acaulis H * 53

55 Tab. 1: Seznam nalezených cévnatých druhù rostlin v lokalitách Krskùv dùl (3) a Betlém (6) v r pokraèování. Tab. 1: The list of founded plant species in the localities Krskùv dùl (3) and Betlém (6) in 2005 continue. Odborné jméno ZF SV T V ph N FALT VYHL ÈaÈ Bet-l Bet-n Krs-n Krs-l Carpinus betulus P 4 6 x x x * * Carum carvi H x * * Centaurea cyanus T 7 6 x x x C3 -- C4a * Centaurea jacea subsp. jacea H 7 x x x x * * Centaurea scabiosa H 7 x * Cerastium arvense subsp. arvense C 8 x * Cerastium holosteoides subsp. triviale C,H 6 x 5 x * * Cichorium intybus subsp. intybus H * * Circaea lutetiana G * * Circaea x intermedia G C * Cirsium acaule G C4 -- C4a * Cirsium arvense G 8 5 x x * * * * Cirsium canum H ? * Cirsium oleraceum H 6 x * * * * Cirsium rivulare H * * * * Cirsium vulgare H * Cirsium x rigens N * Clinopodium vulgare H 7 x * * * Colchicum autumnale G x * * * * Convolvulus arvensis Ghli x * * Cornus sanguinea subsp. sanguinea NN x * * * * Corylus avellana N 6 5 x x * * * Crataegus laevigata N,P * * * * Crataegus monogyna N,P * * * * Crepis biennis H * * Crepis paludosa H 7 x * * * * Cuscuta epithymum Tvp x x x x * Cytisus nigricans A * Dactylis glomerata subsp. glomerata H 7 x 5 x * * * * Dactylorhiza majalis subsp. majalis G C3 3 C3 * * Daucus carota H x * * * Deschampsia cespitosa subsp. cespitosa H 6 x 7 x * * * * Dianthus deltoides C,H * Dryopteris carthusiana H 5 x x * * Dryopteris filix-mas H 3 x * Echinochloa crus-galli T x * 54

56 Tab. 1: Seznam nalezených cévnatých druhù rostlin v lokalitách Krskùv dùl (3) a Betlém (6) v r pokraèování. Tab. 1: The list of founded plant species in the localities Krskùv dùl (3) and Betlém (6) in 2005 continue. Odborné jméno ZF SV T V ph N FALT VYHL ÈaÈ Bet-l Bet-n Krs-n Krs-l Echium vulgare H * Elytrigia repens subsp. repens G 7 6 x x * * Epilobium angustifolium H 8 x * * Epilobium ciliatum H * * * Epilobium collinum H * Epilobium hirsutum H * Epilobium montanum H,C 4 x * * Epilobium parviflorum H,C 7 5 9= * * Epilobium roseum H 7 6 9= * * Epilobium tetragonum H,C * * * * Equisetum arvense G 6 x x x * * * * Equisetum fluviatile A,G x * * Equisetum palustre G 7 x 8 x * * Equisetum sylvaticum G * Erophila verna T 8 6 x x * Euonymus europaea N * Eupatorium cannabinum H * Euphorbia cyparissias H,G 8 x 3 x * * Euphorbia dulcis G,H * Euphrasia rostkoviana Thp 6 x x x * Fagus sylvatica P x x * * Fallopia convolvulus Tli x * Festuca altissima H * Festuca gigantea H * * Festuca ovina subsp. ovina H 7 x x * Festuca pratensis subsp. pratensis H 8 x 6 x * * Festuca rubra subsp. rubra H x x 6 6 x * * Ficaria verna subsp. bulbifera G * * * * Filipendula ulmaria subsp. ulmaria H x * * * * Fragaria moschata H * * Fragaria vesca H 7 x 5 x * * * * Fragaria viridis H * Frangula alnus N x * * * Fraxinus excelsior P 4 5 x * * * * Gagea lutea G * * * Galeopsis pubescens T x * * * Galeopsis speciosa T 7 x 5 x * Galeopsis tetrahit T 7 x 5 x * * 55

57 Tab. 1: Seznam nalezených cévnatých druhù rostlin v lokalitách Krskùv dùl (3) a Betlém (6) v r pokraèování. Tab. 1: The list of founded plant species in the localities Krskùv dùl (3) and Betlém (6) in 2005 continue. Odborné jméno ZF SV T V ph N FALT VYHL ÈaÈ Bet-l Bet-n Krs-n Krs-l Galinsoga parviflora T * Galium album subsp. album H 7 x * * Galium aparine Tli 7 6 x * * Galium boreale subsp. boreale H C4 -- C4a * * * * Galium odoratum H * Galium palustre H x * * * * Galium pumilum H * Galium uliginosum H x * Galium verum H * * Genista tinctoria Z * Geranium columbinum T * Geranium dissectum T * Geranium phaeum H 6 x * Geranium pratense H * * Geranium pusillum T x * Geranium robertianum T,H 5 x x x * * Geum rivale H 6 x 8 x * * * * Geum urbanum H x * * * * Glechoma hederacea G,H x * * * Glyceria fluitans A,H 7 x 9 x * * * Helianthemum grandiflorum subsp. obscurum Z * Heracleum sphondylium subsp. sphondylium H x * * * Hieracium laevigatum H * * Hieracium lachenalii H * Hieracium murorum H 4 x * Hieracium pilosella H 7 x 4 x * Hieracium umbellatum H * Holcus lanatus H x * * * Humulus lupulus Hli 7 6 8= * Hylotelephium maximum H * Hypericum humifusum C,T 7 x C4 -- C3 * Hypericum maculatum H 8 x * * * * Hypochaeris radicata H * Chaerophyllum aromaticum H * * * * Chaerophyllum hirsutum H x * * * Chelidonium majus H x * * Chenopodium album T x x 4 x * Chenopodium bonus-henricus T,G 8 x 5 x * 56

58 Tab. 1: Seznam nalezených cévnatých druhù rostlin v lokalitách Krskùv dùl (3) a Betlém (6) v r pokraèování. Tab. 1: The list of founded plant species in the localities Krskùv dùl (3) and Betlém (6) in 2005 continue. Odborné jméno ZF SV T V ph N FALT VYHL ÈaÈ Bet-l Bet-n Krs-n Krs-l Chenopodium polyspermum T x * Impatiens noli-tangere T * * * Impatiens parviflora T x * Inula salicina subsp. salicina H C4 -- C4a * * Juglans regia P * * Juncus articulatus H 8 x 9 x * Juncus atratus H * * Juncus conglomeratus H * * Juncus effusus H * * * * Juncus inflexus H * * * Knautia arvensis subsp. arvensis H x * * Koeleria pyramidata H * Lactuca serriola H,T x * Lamium album H 7 x 5 x * * Lamium purpureum T,H * Lapsana communis H,T x * * Larix decidua F 8 x 4 x * * Lathyrus pratensis Hli * * * * Lathyrus sylvestris Hli * Lathyrus vernus G,H * Leontodon autumnalis H 7 x C * * Leontodon hispidus subsp. glabratus H 8 x * * Leontodon hispidus subsp. hispidus H 8 x * * Leonurus cardiaca H * Leucanthemum ircutianum H 7 x 4 x * * Leucojum vernum G C3 3 C3 * * * * Ligustrum vulgare N * * * * Linaria vulgaris G,H * Linum catharticum subsp. catharticum T 7 x x * Listera ovata G 6 x C4 -- C4a * * Lolium perenne H * * Lotus corniculatus H 7 x * * Luzula campestris H 7 x * * Luzula multiflora H 7 x * * Luzula pilosa H 2 x * Lycopus europaeus H,A 7 6 9= * * Lychnis flos-cuculi H x x * * * 57

59 Tab. 1: Seznam nalezených cévnatých druhù rostlin v lokalitách Krskùv dùl (3) a Betlém (6) v r pokraèování. Tab. 1: The list of founded plant species in the localities Krskùv dùl (3) and Betlém (6) in 2005 continue. Odborné jméno ZF SV T V ph N FALT VYHL ÈaÈ Bet-l Bet-n Krs-n Krs-l Lysimachia nemorum C * Lysimachia nummularia C x x * * * * Lysimachia vulgaris H 6 x 8 x x * * * * Lythrum salicaria H x * Maianthemum bifolium G 3 x * * Malus domestica P * * Matricaria discoidea T * Medicago falcata H * * Medicago lupulina T,H x * * Medicago sativa H x * Melampyrum nemorosum Thp * Melampyrum sylvaticum Thp * * Melica nutans G,H 4 x 4 x * Melilotus albus H,T * Mentha aquatica H,A 7 5 9= * * * * Mentha arvensis G,H 7 x 7 x x * * * Mentha longifolia H 7 5 8= * * * Mercurialis perennis G,H 2 x x * Moehringia trinervia T,H * Molinia caerulea H 7 x 7 x * * Mycelis muralis H x * * * Myosotis arvensis T,H x * Myosotis palustris subsp. palustris H 7 x 8 x * * * * Myosoton aquaticum G,H * Nardus stricta H 8 x x * Nymphaea alba A C1+ 2 C1 * Onobrychis viciifolia H * Orchis mascula subsp. signifera G 6 x 4 8 x C2 3 C3 * Origanum vulgare subsp. vulgare H,C 7 x * Orthilia secunda C 4 x 5 x 2 C * Oxalis acetosella G,H 1 x * Pastinaca sativa subsp. sativa H * * Persicaria amphibia A,G * Persicaria lapathifolia subsp. lapathifolia T x * * * Petasites hybridus G,H * * Phalaroides arundinacea G,H * * * Phleum pratense H 7 x 5 x * * 58

60 Tab. 1: Seznam nalezených cévnatých druhù rostlin v lokalitách Krskùv dùl (3) a Betlém (6) v r pokraèování. Tab. 1: The list of founded plant species in the localities Krskùv dùl (3) and Betlém (6) in 2005 continue. Odborné jméno ZF SV T V ph N FALT VYHL ÈaÈ Bet-l Bet-n Krs-n Krs-l Phragmites australis G,A * * * Picea abies P 5 3 x x x * * Pimpinella major H * * Pimpinella saxifraga subsp. saxifraga H 7 x 3 x * * Pinus sylvestris P 7 x x x x * * Plantago lanceolata H 6 x x x x * * Plantago major subsp. major H 8 x 5 x * * Plantago media subsp. media H 7 x * * Platanthera bifolia G 6 x 5 7 x C3 3 C3 * Poa angustifolia H,G * Poa annua subsp. annua T,H 7 x 6 x * * Poa nemoralis H 5 x * * Poa palustris H * * * * Poa pratensis H,G 6 x 5 x * * Poa trivialis H,C 6 x 7 x * Polygala amarella subsp. H,G 9 x C2 -- C2 * amarella Polygala vulgaris H,C 7 x * Polygonatum multiflorum G 2 x * Polygonatum verticillatum G * Polygonum aviculare T x * Populus alba P * Populus canadensis P * * * Populus nigra P 5 6 8= C2 Populus tremula F x x * * * * Potamogeton natans A * Potentilla anserina H x * * Potentilla erecta H 6 x x x * * Potentilla heptaphylla H * * Potentilla reptans H * Potentilla tabernaemontani H * Primula elatior subsp. elatior H 6 x C * * * * Primula veris subsp. veris H 7 x C3 -- C4a * Prunella vulgaris H 7 x 5 7 x * * Prunus avium P * * * * Prunus domestica P * * Prunus padus subsp. padus P,A * * Prunus spinosa N x * * * * Pyrus comunnis P x * 59

61 Tab. 1: Seznam nalezených cévnatých druhù rostlin v lokalitách Krskùv dùl (3) a Betlém (6) v r pokraèování. Tab. 1: The list of founded plant species in the localities Krskùv dùl (3) and Betlém (6) in 2005 continue. Odborné jméno ZF SV T V ph N FALT VYHL ÈaÈ Bet-l Bet-n Krs-n Krs-l Quercus petraea P x x * * Quercus robur P 7 6 x x x * * * * Ranunculus acris subsp. acris H 7 x 6 x x * * * Ranunculus flammula H 7 x * Ranunculus lanuginosus H * * * * Ranunculus repens H 6 x 7 x * * * * Raphanus raphanistrum T * Reynoutria japonica G 8 6 8= * Rhus hirta * Ribes uva-crispa subsp. uvacrispa N 4 5 x x * Rosa agrestis N C * Rosa canina subsp. canina N x x * * * * Rosa pendulina N H * * Rubus caesius Zli 6 5 x * * * * Rubus fruticosus agg. n * * * * Rubus idaeus n 7 x x x * * * * Rumex acetosa H 8 x x x * * * Rumex acetosella subsp. G,H * * acetosella Rumex aquaticus H 7 6 8= * Rumex crispus H x * * Rumex obtusifolius H x * * * * Salix aurita N 7 x * * Salix caprea N,P 7 x * * * * Salix cinerea N 7 x * Salix fragilis P 5 5 8= * * * Salix pentandra N,P * Salix purpurea N,P 8 5 x= 8 x * Salix triandra subsp.triandra N 7 5 8= * * Salvia verticillata H * * Sambucus nigra N x * * * * Sambucus racemosa N * * Sanguisorba minor subsp. minor H * * Sanguisorba officinalis H x x * * * Scirpus sylvaticus G * * * * Scrophularia nodosa H * * Securigera varia H * * Sedum sexangulare C * 60

62 Tab. 1: Seznam nalezených cévnatých druhù rostlin v lokalitách Krskùv dùl (3) a Betlém (6) v r pokraèování. Tab. 1: The list of founded plant species in the localities Krskùv dùl (3) and Betlém (6) in 2005 continue. Odborné jméno ZF SV T V ph N FALT VYHL ÈaÈ Bet-l Bet-n Krs-n Krs-l Selinum carvifolia H * * Senecio jacobaea H * Senecio ovatus H 7 x 5 x * * * * Silene latifolia subsp. alba H x * Silene vulgaris subsp. vulgaris H,C 8 x * Silybum marianum * * Sisymbrium officinale T x * Solanum nigrum T * Solidago canadensis H,G 8 6 x x * * Sonchus arvensis G,H x * Sonchus oleraceus T,H * Sorbus aucuparia subsp. aucuparia P,N 6 x x 4 x * * Stachys sylvatica H 4 x * Stellaria alsine H * Stellaria graminea H 6 x * * Stellaria media T 6 x x * Stellaria nemorum H 4 x * Succisa pratensis H x * * Symphoricarpos albus * * Symphytum officinale G,H x * * Tanacetum vulgare H * Taraxacum sect. Ruderalia H 7 x 5 x * * Thlaspi arvense T * Thymus pulegioides subsp. chamaedrys C 8 x 4 x * Tilia cordata P x * Tilia platyphyllos subsp. platyphyllos P x * Tragopogon orientalis H 7 x * Tragopogon pratensis subsp. pratensis H * * Trifolium medium H * * Trifolium montanum H 8 x * Trifolium pratense subsp. pratense H 7 x 5 x x * * Trifolium repens C,H 8 x * * Tripleurospermum inodorum T 7 6 x * Trisetum flavescens H 7 x x x * Trollius altissimus H C2 3 C3 * * Tussilago farfara G 8 x 6 8 x * Ulmus glabra P C * * 61

63 Tab. 1: Seznam nalezených cévnatých druhù rostlin v lokalitách Krskùv dùl (3) a Betlém (6) v r pokraèování. Tab. 1: The list of founded plant species in the localities Krskùv dùl (3) and Betlém (6) in 2005 continue. Odborné jméno ZF SV T V ph N FALT VYHL ÈaÈ Bet-l Bet-n Krs-n Krs-l Urtica dioica H x x * * * * Vaccinium myrtillus Z 5 x x * * * Valeriana dioica H 7 x C3 -- C4a * * Verbascum thapsus H 8 x * * * Veronica arvensis T 7 6 x 6 x * Veronica beccabunga A,H 7 x * * * * Veronica chamaedrys C 6 x 5 x x * * * Veronica officinalis C 6 x * Veronica serpyllifolia H x x * Viburnum opulus N 6 5 x * * Vicia angustifolia Tli 5 6 x x x * Vicia cracca Hli x x * * Vicia sativa * * Vicia sepium Hli x x * * Vicia tetrasperma Tli * * Vicia villosa subsp. villosa T,Hli * * Viola arvensis T 6 5 x x x * Viola canina subsp. canina H 7 x * Viola reichenbachiana H 4 x * Viola tricolor subsp. tricolor H,T 7 x 4 x x * Viscum album subsp. abietis Zhpe C1 -- C3 * * Viscum album subsp. album Zhpe C4 -- C4a Viscum album subsp. austriacum Zhpe C3 -- C3 * Vysvìtlivky: ZF (životní forma), indikaèní hodnoty dle Ellenberg a kol. (1992): SV nároky ke svìtlu, T k teplotì, V k vlhkosti, ph k pùdní reakci, N k dusíku, stupeò ochrany: FALT Faltys (1993), VYHL Vyhláška è. 395/1992 Sb., ÈaÈ Procházka a kol. (2001), n nelesní ekosystémy, l lesní ekosystémy 62

64 Tab. 2: Nalezené chránìné a ohrožené druhy v Krskovì dole (3) a v Betlémì (6) v r Tab. 2: Founded protected and endangered species in Krskùv dùl (3) and Betlém (6) in ZM DRUH Fa VY ÈaÈ Lokality B Abies alba C3 C4a 3, 6 A Achillea ptarmica C4 6 (2001) Q Aquilegia vulgaris C4+ C3 3, 6 C Carex davalliana C2 3 C2 6 F Carex flava agg. C2 C4a 6 u Centaurea cyanus C3 C4a 3 t Circaea x intermedia C4 3 a Cirsium acaule C4 C4a 3 D Dactylorhiza majalis subsp. majalis C3 3 C3 6 G Galium boreale subsp. boreale C4 C4a 3, 6? Hypericum humifusum C4 C3 6 2 Inula salicina subsp. salicina C4 C4a 6 k Leontodon autumnalis C4 3, 6 E Leucojum vernum C3 3 C3 3, 6 L Listera ovata C4 C4a 3 r Nymphaea alba C1 2 C1 3 M Orchis mascula subsp. signifera C2 3 C3 3 O Orthilia secunda C4 3 (tìsnì nad strání v lese) 8 Platanthera bifolia C3 3 C3 3 Y Polygala amarella subsp. amarella C2 C2 6 ( exempláø) e Primula elatior subsp. elatior C3 3, 6 P Primula veris subsp. veris C3 C4a 3 (2003) ù Rosa agrestis C4 3 o Rosa pendulina H 3 T Trollius altissimus C2 3 C3 6 U Ulmus glabra C4+ 3, 6 R Valeriana dioica C3 C4a 3, 6 V Viscum album subsp. abietis C1 C3 3 (nad strání), 6 X Viscum album subsp. austriacum C3 C3 3 Vysvìtlivky: ZM znaèky mapovaných druhù, Fa stupeò ochrany podle práce FALTYS (1993), VY podle Vyhlášky 395/1992 Sb., ÈaÈ stupeò ochrany podle práce PROCHÁZKA a kol. (2001), + taxon domácí, ale zároveò vysazovaný, vysévaný aj. 63

65 Tab. 3: Nežádoucí druhy v Krskovì dole (3) a v Betlémì (6) v r Tab. 3: Undesirable species in Krskùv dùl (3) and Betlém (6) in ZM DRUH Lokality C Cannabis sativa 3 P Populus x canadensis 6 R Reynoutria japonica 3 S Solidago canadensis 3, 6 64

66 VÈ. SB. PØÍR. - PRÁCE A STUDIE, 13 (2006): ISBN: VÝSLEDKY FLORISTICKÉ INVENTARIZACE V LESNÍCH EKOSYSTÉMECH V NPP BABIÈÈINO ÚDOLÍ Resultes of the inventory in forest ekosystems in the national natural landmark Babièèino údolí Romana PRAUSOVÁ 1, Miroslav MIKESKA 2 1 Univerzita Hradec Králové, Pedagogická fakulta, katedra biologie, Rokitanského 62, Hradec Králové 3, Tel.: , romana.prausova@uhk.cz 2 Veverkova 1335, Hradec Králové 2, mikeska.m@seznam.cz Klíèová slova: Babièèino údolí, su ové lesy, lužní lesy, dubohabøiny, kvìtnaté buèiny, pìnovcová prameništì Národní pøírodní památka (NPP) Babièèino údolí byla vyhlášena v roce 1952 jako harmonická kulturní krajina se zbytky pøirozených porostù a s výskytem øady vzácných druhù organismù. Jedná se o zaøíznuté údolí øíèky Úpy severnì od Èeské Skalice mezi obcemi Zlíè, Žernov, Slatina nad Úpou, Svìtlá a Ratiboøice. NPP zaujímá plochu 334,23 ha, z toho 186,76 ha tvoøí lesní pozemky. Území je zároveò významnou kulturnì historickou památkou v návaznosti na život a dílo Boženy Nìmcové (Staré Bìlidlo, Viktorèin splav, Rýzmburk). V letech probíhala v NPP floristická inventarizace v rámci úkolu VaV 62/2/03 (MIKESKA et PRAUSOVÁ 2005). Geologie a geomorfologie Úpa je zaøíznuta do rùzných typù usazených hornin, ojedinìle (napø. u Viktorèina splavu) do krystalického podloží fylitù novomìstské skupiny. V profilu údolního svahu se mnohde vyskytují horniny rùzných formací. Kromì svrchnokøídových sedimentù jsou zde též zastoupeny arkózy a slepence svrchního karbonu. Pozoruhodný je holocenní výskyt travertinu (pìnovce) na bázi vápnitých svrchnokøídových sedimentù zejména v èásti pod Rýzmburkem, kde pìnovcové tìleso (dlouhé více než 100 m, široké 50 m) zaujímá spodní èást svahu. Nad cestou (mezi Bílým a Èerveným mostem) se tvoøí pìnovce (pøevis s vodopádem). Nadmoøská výška území se pohybuje mezi 270 a 360 m (VÍTEK 1990). Dle geomorfologického èlenìní ÈR (DEMEK 1987) patøí území do Krkonošského podhùøí. Klima Území má mírnì teplé klima, topoklima menších údolí a kotlin (QUITT 1971). Vegetace Pestrá geologická stavba území a pomìrnì èlenitý terén zpùsobují rozmanitou a druhovì pestrou skladbu vegetaèního krytu. Pøevládají strmé svahy s kvalitními porosty su ových lesù. Ménì jsou zastoupeny dubohabøiny a kvìtnaté buèiny. Na skalních výchozech se 65

67 vyskytuje štìrbinová vegetace vápnitých skal a drolin, místy štìrbinová vegetace silikátových skal a drolin v závislosti na podloží. Na pramenné vývìry silnì bazické vody z podloží vápnitých slínovcù (hlavnì pod Rýzmburkem) jsou èasto vázaná lesní prameništì. Tok Úpy lemují fragmenty údolních jasanovo olšových luhù (foto 9). V pomalejší èástech toku Úpy se vytváøejí štìrkové i bahnité øíèní náplavy. Dle geobotanické rekonstrukèní mapy (MIKYŠKA et al. 1968) se v území vyskytují luhy (Alno Padion), dubohabøiny (Carpinion), kvìtnaté buèiny (Eu Fagion), acidofilní doubravy (Quercion robori petraeae). Dle potenciální rekonstrukèní mapy (NEUHÄUSLOVÁ et al. 1998) se v území vyskytují èernýšové dubohabøiny (Melampyro nemorosi Carpinetum), støemchové jaseniny (Pruno Fraxinetum). Z hlediska fytogeografického èlenìní (SKALICKÝ et al. 1988) spadá území do Èervenokosteleckého Podkrkonoší. Historické botanické prùzkumy První botanické údaje z lokality Babièèino údolí uvádí L. Èelakovský ve svém Prodromu kvìteny èeské (díl IV, 1883). Dalšími významnými floristy, kteøí v území botanizovali, byli B. Fleischer, R. Traxler, J. Rohlena, V. Kavka, K. Krèan, B. Válek, J. Mikeš, E. Baudyš, A. Kobrle, J. Šourek, F. Kolaøík, J. Žïárek, L. Mûhlstein, Mikyška. V rámci inventarizaèních prùzkumù provádìných státní ochranou pøírody (pozdìji ÈÚOP, AOPK ÈR) byl ve vyhlášené státní pøírodní rezervaci zpracován inventarizaèní prùzkum vegetace (FIEDLER 1978) a floristický inventarizaèní prùzkum (FALTYS 1988). Metodika V rámci floristické inventarizace lesních ekosystémù (v kontaktních plochách pøièlenìny i bøehové porosty a náplavy øeky Úpy, pøíp. zalesnìné nelesní plochy nebo plochy sukcesí pøecházející v les) bylo v NPP vymezeno 80 dílèích lokalit (22 mapový list ; 58 mapový list ). V tìchto lokalitách byl proveden kvalitativní zápis zjištìných taxonù cévnatých rostlin, nomenklatura dle Klíèe ke kvìtenì Èeské republiky (KUBÁT et al., 2002). Zároveò byly zaznamenány výskyty zákonem zvláštì chránìných (Vyhláška è. 395/92 Sb.) a ohrožených taxonù rostlin (PROCHÁZKA et al. 2001, FALTYS 1995), dále druhù zavleèených (PYŠEK, SÁDLO et MANDÁK 2002). U významných taxonù pro území bylo provedeno srovnání aktuálních a literárních floristických údajù (HADAÈ 1968, VANÌK 1974, HADAÈ 1976, HADAÈ 1978, FIEDLER 1978, FALTYS 1988). Výsledky floristické inventarizace jsou uvedeny v tabulce è. 1. Výsledky Vymezení dílèích lokalit mapový list Su ový porost se skalkami (L bøeh Úpy u Starého Bìlidla), nadm. v. 300 m, exp. S, sklon Smíšený les nad skalkami na P bøehu Úpy u Viktorèina splavu, nadm. v. 300 m, exp. S, sklon Vlhká dubohabøina s pøechodem k luhu u Bílého mostu, nadm. v. 290 m, exp. S, sklon 5 4. Les mezi silnicí a pìšinou u Bílého mostu, nadm. v. 290 m, exp. S, sklon Su ový les na L bøehu Úpy nad Bílým mostem, nadm. v. 340 m, exp. S, sklon Soustava pìti pìnovcových prameniš v su ovém lese na P bøehu Úpy, nadm. v. 320 m, exp. S, sklon 20 66

68 7. Dubohabøina s vyšším podílem jehliènanù dolní èást svahu pod osadou východnì Pohodlí (P bøeh Úpy), nadm. v. 310 m, exp. V, sklon Lužní porost na P bøehu Úpy u splavu nad Bílým mostem, nadm. v. 300 m, exp. V, sklon 5 9. Bøehový porost na P bøehu Úpy severovýchodnì od osady Pohodlí, nadm. v. 295 m 10. Kulturní les na P bøehu Úpy severovýchodnì od osady Pohodlí, nadm. v. 300 m, exp. SV, sklon Jehliènatý les v západním cípu NPP u Svìtlé, nadm. v. 330 m, exp. JV, sklon Buèina na opukovém svahu na západním okraji NPP, nadm. v. 330 m, exp. V, sklon Kvìtnatá buèina a smrèiny s lokálními prameništi na P bøehu Úpy a L bøehu pravostranného pøítoku Úpy (Hluboký potok), nadm. v. 330 m, exp. V, sklon Pìnovcové prameništì ve smrèinì na L bøehu Hlubokého potoka, nadm. v. 330 m, exp. JV, sklon Smrkovo smíšený les jižnì od Hlubokého potoka, nadm. v. 330 m, exp. SV, sklon Úžlabina (úzká niva) Hlubokého potoka, nadm. v. 300 m, exp. SV, sklon Smrkovo smíšený les severovýchodnì od Hlubokého potoka, nadm. v. 340 m, exp. J, sklon Štìrkový náplav v øíèce Úpì pod ústím Hlubokého potoka v severozápadní èásti NPP, nadm. v. 296 m 19. Svah nad Úpou severnì od Èerveného mostu, nadm. v. 310 m, exp. J, sklon Okraj lesa východnì od Èerveného mostu navazující na nivu Úpy, nadm. v. 300 m, exp. J, sklon Luh Úpy severovýchodnì od Èerveného mostu, nadm. v. 303 m 22. Pìnovcové prameništì nad cestou severovýchodnì a nejblíže od Èerveného mostu, nadm. v. 310 m, exp. V, sklon Pìnovcové prameništì nad cestou severovýchodnì a vzdálenìjší od Èerveného mostu, nadm. v. 310 m, exp.v, sklon Smíšený les na opukovém svahu v severním cípu NPP pravý bøeh Úpy, nadm. v. 320 m, exp. V, sklon Sjezdovka zarùstající vegetací v nejsevernìjším cípu NPP levý bøeh, nadm. v. 320 m, exp. SZ, sklon Su ový les nad Úpou v severním cípu NPP levý bøeh, nadm. v. 320 m, exp. SZ, sklon Jehliènatý les nad Úpou v severozápadním cípu NPP levý bøeh, nadm. v. 320 m, exp. SZ, sklon Buèina nad Úpou u levostranného pøítoku v severovýchodní èásti NPP, nadm. v. 320 m, exp. Z, sklon Luh na levém bøehu Úpy, nadm. v. 300 m, exp. Z, sklon 15, foto Smíšený les v úžlabinì levostranného bezejmenného pøítoku SV èást NPP, nadm. v. 340 m, exp. Z, sklon Okraj lesa na levém bøehu Úpy severnì od Rýzmburku, nadm. v. 300 m, exp. Z, sklon Smíšený su ový les severnì od Rýzmburku, nadm. v. 330 m, exp. Z, sklon Bahnitý náplav na levém bøehu Úpy severnì od Rýzmburku, nadm. v. 300 m 34. Pìnovcová prameništì pod hradem Rýzmburk, nadm. v. 305 m, exp. S, sklon Su ový les pod hradem Rýzmburk, nadm. v. 340 m, exp. S, sklon Pìnovcové prameništì na L bøehu Úpy nad Èerveným mostem, nadm. v. 320 m, exp. S, sklon 20 67

69 37. Su ový les na L bøehu Úpy severnì od Rýzmburku, nadm. v. 320 m, exp. S, sklon Su ový les na L bøehu Úpy 100 m nad Èerveným mostem, nadm. v. 310 m, exp. SZ, sklon Lužní porost Úpy na L bøehu Úpy mezi Èerveným a Bílým mostem, nadm. v. 298 m 40. Smrkový a smíšený les Z od Èerveného mostu, nadm. v. 310 m, exp. SZ, sklon Mozaika kvìtnaté buèiny a su ového lesa na L bøehu Úpy západnì od Rýzmburku, nadm. v. 320 m, exp. Z, sklon Vlhká dubohabøina (stanovištì luhu) na L bøehu Úpy, nadm. v. 296 m 43. Lužní porost pod pìnovcovými prameništi s tùnìmi (L bøeh Úpy západnì od Rýzmburku), nadm. v. 296 m 44. Pìnovcová prameništì (v lokalitì è. 46), nadm. v. 300 m, exp. Z, sklon Pìnovcové prameništì (uvnitø lokality 46), nadm. v. 320 m, exp. Z, sklon Mozaika dubohabøiny a su ového lesa (L bøeh Úpy nad Bílým sadem), nadm. v. 320 m, exp. Z, sklon Skalní výchozy permu na L bøehu Úpy nad splavem nad Bílým mostem (uvnitø lokality 48), nadm. v. 320 m, exp. Z, sklon Kulturní les na P bøehu Úpy severovýchodnì od osady Pohodlí, nadm. v. 320 m, exp. J, sklon Pøemìnìná dubohabøina na smíšený les s vysokou pøímìsí jehliè. (L bøeh Úpy), nadm. v. 305 m, exp. J, sklon Dubohabøina na L bøehu Úpy u jezu cca 200 m nad Bílým mostem, nadm. v. 300 m, exp. J, sklon Zbytek lužního porostu na L bøehu Úpy, 200 m nad Bílým mostem, nadm. v. 290 m 52. Pøemìnìná dubohabøina s dominantními jehliènany severovýchodnì od cesty z Bílého mostu na Rýzmburk (u Bílého sadu), nadm. v. 310 m, exp. J, sklon Smrèiny se skupinami listnáèù severnì od Viktorèina splavu, nadm. v. 330 m, exp. J, sklon Buèina s prvky dubohabøiny pod lesním výbìžkem západnì od Žernova, nadm. v. 350 m, exp. J, sklon Smíšený les a buèina s dominantním dubem zimním jihozápadnì od Žernova, nadm. v. 350 m, exp. J, sklon Dubohabøina v horní èásti svahu lesního komplexu Žernov, nadm. v. 350 m, exp. J, sklon Pìnovcová prameništì v dolní, lesnaté èásti svahu na L bøehu Úpy cca 250 m pod Viktorèiným splavem, nadm. v. 350 m, exp. J, sklon Mozaika dubohabøiny a su ového lesa na P bøehu Úpy cca 400 m pod Viktorèiným splavem, nadm. v. 310 m, exp. JZ, sklon 15 mapový list Su ový les v OP u jihovýchodního okraje NPP (P bøeh Úpy), nadm. v. 300 m, exp. V, sklon Dubohabøina se skalními výchozy (opuka), P bøeh Úpy, nadm. v. 300 m, exp. V, sklon Su ový porost s pøimísenými jehliènany, nadm. v. 320 m, exp. V, sklon Lužní porost na P bøehu Úpy cca 200 m jižnì od hlavního mostu, nadm. v. 280 m 5. Mokøadní olšina v luhu v bažantnici u zámku, nadm. v. 280 m 6. Vlhká dubohabøina s pøimíšeným smrkem cca 100 m jižnì od hlavního mostu, nadm. v. 290 m, exp. V, sklon 10 68

70 Obr. 1.: Lokalizace dílèích ploch 1 58 na mapovém listu v NPP Babièèino údolí. Fig. 1.: Localities 1 58 on the map list of the national natural landmark Babièèino údolí. 69

71 7. Lesní porosty nad loveckým pavilonem, nadm. v. 320 m, exp. V, sklon Vlhká dubohabøina u Zámeèku, nadm. v. 290 m, exp. V, sklon 5 9. Porost lužního charakteru u Zámku, nadm. v. 290 m, exp. JV, sklon Dubohabøina podél stezky mezi Zámkem a náhonem Úpy, nadm. v. 290 m, exp. V, sklon Zalesnìný svah nad náhonem u Bìlidla, nadm. v. 289 m, exp. SV, sklon Mozaika dubohabøiny a su ového lesa na P bøehu Úpy pod Panklovnou, nadm. v. 300 m, exp. JZ, sklon Dubohabøina v horní èásti svahu lesního komplexu Žernov, nadm. v. 300 m, exp. Z, sklon Remíz v loukách pod zámkem, nadm. v. 284 m 15. Bøehový porost podél L bøehu Úpy (mezi meandrem Úpy cca 400 m pod Viktorèiným splavem a cca 150 m nad zaústìním náhonu), nadm. v. 285 m, exp. JZ, sklon Bøehové porosty L bøehu Úpy u pøivadìèe k Rozkoši, nadm. v. 285 m 17. Su ový les u soutoku Úpy a Olešenky, nadm. v. 300 m, exp. SZ, sklon 25, foto Okraj su ového lesa na L bøehu Úpy mezi hl. mostem a Èeskou Skalicí dolní èást svahu, nadm. v. 285 m 19. Zbytek lužního porostu na L bøehu Úpy cca 400 m jižnì od hlavního mostu pøes Úpu, nadm. v. 285 m 20. Štìrkový náplav v toku Úpy (400 m J od mostu pøes Úpu), nadm. v. 285 m 21. Dubohabrový porost na L bøehu Úpy pøi jižní hranici NPP, nadm. v. 300 m, exp. Z, sklon Su ový les se smrkem na L bøehu Úpy (jižní hranice NPP), nadm. v. 300 m, exp. Z, sklon 20 Závìry Celkem bylo v lesních ekosystémech NPP Babièèino údolí zaznamenáno 375 taxonù cévnatých rostlin, z toho 7 ohrožených taxonù dle vyhlášky è. 395/92 Sb., 28 taxonù zaøazených do Èerveného seznamu ÈR (PROCHÁZKA et al. 2001) a 34 taxonù zaøazených do Èerveného seznamu VÈ (FALTYS 1995). V území bylo nalezeno 37 taxonù uvedených v seznamu zavleèených druhù ÈR (PYŠEK, SÁDLO et MANDÁK 2002).V území se podaøilo potvrdit výskyt významných chránìných druhù rostlin z èeledi vstavaèovité (Orchidaceae) kruštík polabský (Epipactis albensis), kruštík modronachový (Epipactis purpurata) a okrotice bílá (Cephalanthera damassonium). Z dalších chránìných druhù byl potvrzen druh dubohabøin, pøípadnì buèin lilie zlatohlavá (Lilium martagon), su ových lesù mìsíènice vytrvalá (Lunaria rediviva) a lužních lesù bledule jarní (Leucojum vernum), pérovník pštrosí (Matteuccia struthiopteris) s velkou pravdìpodobností v minulosti vysázený. Z významných druhù se nepodaøilo potvrdit výskyt sleziníku zeleného (Asplenium viride), barborky tuhé (Barbarea stricta), dymnivky prostøední (Corydalis intermedia), hoøeèky brvité (Gentianopsis ciliata), pérnatce pštrosího (Lastraea limbosperma), bradáèku vejèitého (Listera ovata), pupkovce pomnìnkového (Omphalodes scorpioides), vemeníku dvoulistého (Platanthera bifolia), kapradiny laloènaté (Polystichum aculeatum) a kapradiny hrálovité (Polystichum lonchitis). Jedná se o starší údaje (HADAÈ 1968, FIEDLER 1978). Pouze v pøípadì kapradiny laloènaté (Polystichum aculeatum) nebyl potvrzen novìjší nález z roku 1988 (FALTYS 1988). Pøíèinou nepotvrzení tohoto druhu bìhem inventarizace v letech bylo pravdìpodobnì pøehlédnutí druhu. U vstavaèovitých, tj. vemeníku dvoulistého (Platanthera bifolia) a bradáèku vejèitého (Listera ovata) lze s velikou pravdìpodobností pøedpokládat pøítomnost druhù v kontaktních luèních ekosystémech. 70

72 Obr. 2.: Lokalizace dílèích ploch 1 22 na mapovém listu v NPP Babièèino údolí. Fig. 2.: Localities 1 22 on the map list of the national natural landmark Babièèino údolí. 71

73 Tab. 1.: Seznam taxonù cévnatých rostlin v lesních ekosystémech v NPP Babièèino údolí. Tab. 1: Survey of the taxa of the vascular plants in the forest ecosystems of the national natural landmark Babièèino údolí. Taxon Vyhl. è. 395/92 Sb. Èerv. sezn. ÈR Èerv. sezn. VÈ ZM 1: ZM 1: Zavleèený taxon Poznámka Abies alba C4a 1,5,12,13,14,17,19,24,27,28, 29,30,35,38,40,46,54 Abies grandis 53,56 13 * Acer campestre 32,38,46,55,57,58 Acer platanoides Acer pseudoplatanus C3 C4 2,4,5,7,8,9,10,12,13,15,19,21, 24,28,29,31,32,34,35,38,39, 40,41,45,46,47,50,56,58 1,3,4,5,6,7,8,9,10,11,12,13, 14,15,16,17,19,21,23,24,26, 29,30,31,32,34,35,38,39,40, 41,42,43,44,45,46,47,48,49, 50,51,52,53,54,55,56,58 2 1,2,3,8,9,10,11,12,14,15,17, 21, 22 1,2,4,7,8,9,10,11,12,14,15, 17,21,22 1,2,3,4,6,7,8,9,10,11,12,13, 14,15,16,17,18,19,21,22 historicky uvádìn (Hadaè 1968, 1976, Fiedler 1978, Faltys 1988) Achillea millefolium 9,25,30 16 Achillea ptarmica 16 historicky uvádìn (Falt.1988) Actaea spicata 1,5,7,19,21,23,24,28,30,32, 34,38,40,41,45,46, 50,55, 58 1,2,3,6,7,11,12,17,21,22 Adoxa moschatelina 29,32,33 Aegopodium podagraria 1,3,4,5,7,8,9,13,16,21,23,25, 28,29,30,32,42,43,50,51,55, 57,58 1,2,3,4,6,8,9,10,11,12,14,15, 16,17,18,19,21,22 Aesculus hippocastanum 4,21,34 7,8,9,10 * druh historicky uvádìn (Faltys 1988, Hadaè 1968,1976,1978) Agrostis canina 52 historicky není uvádìn Agrostis capillaris 1 Agrostis stolonifera 12,15,44,53 2,18,20 Ajuga reptans 3,17,19,21,23,24,29,30,32,34, 40 Alchemilla sp. 16,25 20 Alisma plantago-aquatica 20 Alliaria petiolata 12,21,29,30,32,33,43,46,49, 51,56,58 Allium oleraceum ,2,3,4,6,7,8,9,10,12,13,15,17 nebyl determinován, historicky: Alchemilla crinita, A. glabra (Faltys 1988) 72

74 Taxon Vyhl. è. 395/92 Sb. Èerv. sezn. ÈR Èerv. sezn. VÈ ZM 1: ZM 1: Zavleèený taxon Poznámka Allium ursinum C4 33 Alnus glutinosa 3,8,9,19,26,29,39,44,51 4,5,11,15,16,18,20 Alnus incana 9,51 Alopecurus pratensis 25 Anemone nemorosa 16,20,21,28,29,30,31,32,33, 35,40,42,43 Anemone ranunculoides 20,29,43 Angelica sylvestris 4,25,30,56 13 Anthoxanthum odoratum 25 Anthriscus nitida Anthriscus sylvestris Aquilegia vulgaris C3 C4 5,23,32,43,44 5,6,7,8,9,13,17,21,26,29,39, 40,51 9,16,25,26,29,31,32,33,40,46, 58 3,11,21 16,17 3,12,16,20 Arctium lappa 9,33 * Arctium nemorosum C4a C4 16 Arctium tomentosum 38,56 13,20 * Arrhenatherum elatius 4,9,25,26 Artemisia vulgaris 7,18,26,33, 54,58 12,18,20 Aruncus vulgaris C4a C Asarum europaeum 1,5,7,8,9,13,14,16,19,20,21, 22,23,24,28,30,31,32,35,38, 39,40,41,43,44,45,46,51,55, 56,57,58 Asplenium trichomanes 5,32 17 Astragalus glycyphyllos 32,56 13 Astrantia major 6,9 Athyrium filix-femina 3,5,7,8,15,16,19,21,23,24,26, 29,30,31,35,39,40,41,43,51, 52,56,57,58 2,4,6,7,8,9,11,12,13,14,15, 17,19,21 7,9,10,11,12,13 druh historicky uvádìn severnì od ZCHÚ (Fiedler 1978) historicky uvádìn (Hadaè 1968, Fiedler 1978, Faltys 1988) historicky uvádìn (Fiedler 1978, Faltys 1988) Atropa bella - donna 17 7 druh historicky uvádìn (Vanìk 1974) 73

75 Tab. 1.: Seznam taxonù cévnatých rostlin v lesních ekosystémech v NPP Babièèino údolí pokraèování. Tab. 1: Survey of the taxa of the vascular plants in the forest ecosystems of the national natural landmark Babièèino údolí continue. Taxon Vyhl. è. 395/92 Sb. Èerv. sezn. ÈR Èerv. sezn. VÈ ZM 1: ZM 1: Zavleèený taxon Poznámka Avenella flexuosa 2,12,15,17,30,47,48,53,56 2,3,13 Barbarea vulgaris 33 Bellis perennis Berberis vulgaris C4a C2 57,58 12 historicky uvádìn (Faltys 1988) Betula pendula 1,5,10,12,17,28,39,41,43,46, 47,48,53,54,56,58 2,3,10,12,13,16,17,22 Bidens frondosa 39,56 13,15,18,20 * Bistorta major 25 Brachypodium pinnatum 6,44 Brachypodium sylvaticum 5,6,7,13,14,16,17,19,21,22, 23,28,30,32,34,38,40,41,42, 43,44,45,46,50,52,54,56,57, 58 Bromus benekenii 14,19,28,40,44,57,58 4,12,17 Calamagrostis arundinacea 1,2,10,16,17,40,44,53,57,58 1,12 Calamagrostis epigejos 12,25,30,57 3,4,10 Callamagrostis villosa 4 Calluna vulgaris 10,48 Caltha palustris 13,29,33,43 Calystegia sepium 7,9,43,51,58 9,12,16,17 Campanula latifolia C3 C3 3,8,13,20,21,26,29, ,2,3,4,6,7,8,9,12,13,14,17, 21 Campanula patula Campanula persicifolia Campanula rapunculoides 5,58 1,2,10,12,16,17,18,21 Campanula rotundifolia 3,25 Campanula trachelium 1,4,5,14,17,38,40,45,48,54, 55,56,58 2,3,6,7,12,13,17,18 historicky uvádìn (Hadaè 1976, Faltys 1988) Cardamine amara 14,18,22,29,33,43,58 Cardaminopsis arenosa 8 historicky uvádìn (Pilous in Hadaè 1976) Cardaminopsis halleri 3,31 12 Carduus personata 1,3,23 Carex acutiformis 6,57 4,5 74

76 Taxon Vyhl. è. 395/92 Sb. Èerv. sezn. ÈR Èerv. sezn. VÈ ZM 1: ZM 1: Carex brizoides 11,13,14,17,19,20,21,25,27, 29,30,31,39,42,53, 56,57, 58 4,5,12,13 Carex canescens 57 Carex contigua 53,56 3,13 Carex digitata 5,7,14,21,23,32,34,40,44,55, 58 1,11,12,17,21 Carex elongata C4 4,5 Carex flacca 6,44,57 Carex flava C4a C2 44 Carex hirta 53,54,57 Carex ovalis 12,15 Carex pallescens 15,17,40,53 Carex panicea 44,57 Carex paniculata C4a C4 57 Carex pilosa 32 Carex pilulifera 12,15,48,49,50,53,57 8 Carex remota Carex sylvatica Carpinus betulus 3,14,16,19,23,28,35,39,40,50, 57 4,5,13,14,16,19,21,23,24,28, 29,30,32,34,35,38,39,40,43, 44,45,50,54,55,56,57,58 1,2,4,5,7,11,12,13,16,19,21, 24,25,28,30,32,35,38,39,40, 41,43,49,50,53,54,55,56,58 4,5,6 2,4,5,6,7,8,9,12,13 2,3,4,6,7,9,10,11,12,13,17,21, 22 Cephalanthera damassonium 3 C3 C3 21 Cerastium holosteoides 16 Cerastium lucorum C4a C4 23 Chaerophyllum aromaticum 1,3,5,8,9,13,16,21,26,30,32, 33,35,39,40,42,43,46,50,51, 56,58 Chaerophyllum bulbosum 17 1,4,6,9,12,13,16,17,18 Zavleèený taxon Poznámka historicky neuvádìn, recentnì v luhu a mokøadní olšinì v bažantnici u zámku historicky není uvádìn, recentnì pìnovcové prameništì historicky není uvádìn, recentnì pìnovcové prameništì historicky uvádìn severnì od ZCHÚ (Fiedler 1978) 75

77 Tab. 1.: Seznam taxonù cévnatých rostlin v lesních ekosystémech v NPP Babièèino údolí pokraèování. Tab. 1: Survey of the taxa of the vascular plants in the forest ecosystems of the national natural landmark Babièèino údolí continue. Taxon Vyhl. è. 395/92 Sb. Èerv. sezn. ÈR Èerv. sezn. VÈ ZM 1: ZM 1: Zavleèený taxon Poznámka Chaerophyllum hirsutum 6,8,14,16,43,46,51 Chelidonium majus 3,29,30,33,39,46,56,58 1,3,7,12,13,17 * Chenopodium album 51 Chrysosplenium alternifolium 29,33,34,35,36,39,43 Circaea alpina C4a C4 6,16 historicky uvádìn (Faltys 1988) Circaea intermedia C4 Circaea lutetiana 1,6,7,13,14,16,19, 21,22,23, 29,30,34,50 1,4,5,9,13,14,19,21,24,28,39, 40,41,43,45,46,52,56, 57 1,2 historicky uvádìn (Faltys 1988) 1,2,3,4,6,7,8,13,16,17 Cirsium arvense 9,18,56 13,14,16 * Cirsium oleraceum 3,4,6,8,9,14,18,23,25,39,43, 44,51,57 4,7,9,15,16,17,18,20 Cirsium palustre 8,51 Cirsium rivulare 29,30,31,33,34,35 Cirsium vulgare 9 * Clinopodium vulgare 58 4,12,16,17 Colchicum autumnale 32 Convallaria majalis 1,2,6,30,32,40,41,44,54,55, 56,57,58 1,2,3,6,12,13,14,17,21 Conyza canadensis 57 * Cornus alba 5 Cornus sanguinea 5,8,16,21,28,32,39,43,45,46, 54,57,58 1,2,7,11,12,17,18,21,22 Corydalis cava C4 31,33 historicky uvádìn (Hadaè 1976, Fiedler 1978) Corydalis intermedia C4a C ;17,21;22 historicky uvádìn (Hadaè 1976) Corylus avellana 2,3,4,5,8,9,10,14,16,19,21,24, 29,32,34,35,38,39,40,41,42, 44,46,47,48,49,50,54,56,58 1,2,3,6,8,9,10,11,12,13,14, 15,16,17,18,21,22 Crataegus sp. 8,12,13,30,32,44, 58 1,2,4,10,12,14,15,17,21,22 nebyl determinován Crepis biennis 16,29 16,20 * Crepis paludosa 6,13,14,16,21,22,23,26,29,43, 44, 57 Cruciata laevipes 32,56 13 Cuscuta europaea 8,9,

78 Taxon Vyhl. è. 395/92 Sb. Èerv. sezn. ÈR Èerv. sezn. VÈ ZM 1: ZM 1: Zavleèený taxon Poznámka Cystopteris fragilis 16,34 18 Cytisus scoparius 53 * Dactylis glomerata 3,7,9,12,25,29,31,32,52,58 9,10,12,16,17,21,22 Dactylis polygama 43,53,55 10,17 Daphne mezereum C4a C3 5,6,16,19,21,32,38,41,44,56 2,4,13 Deschampsia cespitosa Digitalis grandiflora C4 17,19 Dryopteris carthusiana Dryopteris dilatata Dryopteris filix-mas 6,7,14,23,26,30,40,43,44,55, 57 1,4,10,16,18,19,21,24,25,28, 30,38,40,43,44,46,48,49,51, 52, 56 1,5,9,10,11,13,14,15,16,17, 19,23,24,26,28,29,30,40,42, 44,45,46,47,48,49,52,53,56, 57,58 2,4,5,9,11,12,13,14,15,16,19, 23,26,28,30,34,35,37,38,39, 40,46,47,52,56,58 2,4,9 historicky uvádìn (Fiedler 1978, Faltys 1988) historicky uvádìn (Hadaè 1968, Fiedler 1978) 3,4,7,10,13,19 historicky: Dryopteris austriaca 2,4,10,12,13,21 historicky: Dryopteris austriaca 2,3,4,6,9,12,13,17,18,19 Echinocystis lobata 33 * Elymus caninus 3,7,8,9,15,18,40,51 4,14,15,18,20,22 Elytrigia repens 51,56 9,13 Epilobium angustifolium 11,41,53,54,55 Epilobium ciliatum 3,16,23,56 13,18,20,21 * Epilobium hirsutum 57 Epilobium montanum 18,23,25,26,40,47,50,51,53, 55 Epilobium roseum 8,18,56,58 2,12,13,18,20 Epipactis albensis 2 C2 C2 16 Epipactis helleborine C4a 4,44,50 1,17,21 Epipactis purpurata 3 C3 C1 22 7,10 historicky není uvádìn, recentnì bahnitý náplav v Úpì historicky uvádìn z bažantnice u loveckého pavilonu (Faltys 1988) historicky uvádìn (Hadaè 1968, 1976, Fiedler 1978, Faltys 1988) hist. uvádìn severnì od ZCHÚ (Fiedler 1978) 77

79 Tab. 1.: Seznam taxonù cévnatých rostlin v lesních ekosystémech v NPP Babièèino údolí pokraèování. Tab. 1: Survey of the taxa of the vascular plants in the forest ecosystems of the national natural landmark Babièèino údolí continue. Taxon Vyhl. è. 395/92 Sb. Èerv. sezn. ÈR Èerv. sezn. VÈ ZM 1: ZM 1: Zavleèený taxon Poznámka Equisetum arvense Equisetum fluviatile 29 Equisetum pratense 13,29 8,14,18,21,22,23,24,25,28,43, 44,51,52,56, 57,58, Equisetum sylvaticum 17,25 4,14 Euonymus europaea 5,6,7,13,21,29,32,35,39,43, 46,56,57,58 Eupatorium cannabinum 6,14,23,41,43,44 Euphorbia cyparissias 53 Euphorbia dulcis Fagus sylvatica Festuca altissima 26,28 Festuca gigantea Festuca rubra agg. 25,44,52 1,5,13,16,19,20,21,23,24, 28, 29,30,32,34,35,38,40,42,51, 57,58 1,4,5,7,13,16,17,19,21,23,24, 26,27,28,30,32,34,35,38,40, 41,44,46,48,50,53,55,56,58 1,3,4,7,8,9,11,12,13,16,17,18, 21,23,26,29,31,32,33,39,40, 43,46,51,52,56,57,58 Ficaria verna subsp. bulbifera 20,29,30,32,33,35,43 Filipendula ulmaria 3,6,8,9,23,25,29,31,43,51 4,16,18 Fragaria moschata 5,13,19,21,22,24,28,40,43,46, 54,55,56 Fragaria vesca 5,19,21,42,43,44,45,46,50,52, 58 Frangula alnus 1,5,11,12,17,27,28,41,43,44, 47,48,50,52,53,54,56 1,4,5,6,7,8,9,14,16,19,21,23, Fraxinus excelsior 26,29,30,32,33,34,35,36,37, 38,40,41,42,43,44,45,46,49, 50,51,52, 55,57,58 Gagea lutea 20,29,32,33,35,42,43 2,4,9,12,13,16 1,2,3,4,6,7,8,9,10,11,12,13, 14,15,17,19,21,22 1,3,4,11,12,17,21,22 1,2,4,7,10,12,13,17,21 1,2,4,7,8,9,10,11,12,13,15, 17,18,20,22 1,6,13,17,21 12,20,21,22 13,17 1,2,3,4,5,6,7,8,9,10,11,12, 14,15,16,17,19,21 historicky uvádìn z travertinù mezi Bílým a Èerveným mostem (Faltys 1988) historicky uvádìn severnì od ZCHÚ (Hadaè 1978) 78

80 Taxon Vyhl. è. 395/92 Sb. Èerv. sezn. ÈR Èerv. sezn. VÈ ZM 1: ZM 1: Zavleèený taxon Poznámka Galeobdolon argentatum 2,30,32,43,52,56,58 3,9,12,13,17 * Galeobdolon luteum C4 Galeobdolon montanum 1,2,3,4,8,13,21,29,30,32,37, 38,39,42,45,46,52,55,58 5,16,19,23,24,26,29,32,34,35, 40,58 1,2,3,4,5,8,9,10,12,15,17, 19,21,22 Galeopsis bifida 3,8,52,55,57,58 4,6,12 Galeopsis pubescens 3,18,25,42,51,52,56,58 4,9,10,11,12,13,14,20 Galeopsis speciosa 57 2,4 Galinsoga quadriradiata 4 * Galium album 25,44, 55 Galium aparine Galium boreale 25 Galium odoratum 3,8,9,15,16,25,29,31,32,33, 36,39,43,51,53 1,4,5,6,7,11,12,13,14,16,17, 19,21,23,24, 28,29,30,31,32, 34,38,40,41,42,45,46,49,50, 52,53,55,56,57,58 12,14 9,17 2,3,4,6,7,8,9,10,12,13,16, 17,18,21,22 Galium palustre 4 Galium sylvaticum 32,34,38,44,58 1,2,11,12,17,21 Genista tinctoria 1 Geranium palustre 3,18, Geranium pratense 3,9, 16 Geranium robertianum 1,5,6,9,13,14,16,21,23,28,30, 32,34,39,40,43,45,50,51,52, 55,58 Geranium sylvaticum 9 Geum rivale 29,30 1,9 Geum urbanum 2,3,5,7,8,9,11,13,19,23,26,28, 29,32,39,40,44, 46,50,51,58 Glechoma hederacea 3,8,9,26,29,32,56 5,9,13,17 Glyceria fluitans 16,18,33 4,20 Glyceria notata 57 16,20 Gnaphalium uliginosum 53 Gymnocarpium dryopteris 1,16,19,31,38 1,3,4,6,7,8,9,10,11,12,15,16, 17 1,2,3,4,6,8,9,10,11,12,14, 15,16,17,18,21,22 historicky uvádìn (Hadaè 1968, 1976) 79

81 Tab. 1.: Seznam taxonù cévnatých rostlin v lesních ekosystémech v NPP Babièèino údolí pokraèování. Tab. 1: Survey of the taxa of the vascular plants in the forest ecosystems of the national natural landmark Babièèino údolí continue. Taxon Vyhl. è. 395/92 Sb. Èerv. sezn. ÈR Èerv. sezn. VÈ ZM 1: ZM 1: Zavleèený taxon Poznámka Gymnocarpium robertianum 6,23 Hedera helix 1,2,5,13,16,24,31,32,34,41, 44,45,47,49,50,53, 55,58 Hepatica nobilis C4 16,21,23,24,30,32,38,40,41, 42,43,44,55,56 Heracleum sphondylium 5,33,46 Hieracium lachenalii 11,12,17,40,48,52,55 2,3,10 Hieracium laevigatum 22 21,22 Hieracium murorum 4,5,17,21,24,28,32,38,40,41, 47,48,50,53,55,56,58 1,2,3,4,7,9,10,12,17,21,22 3,6,11,13,17,21,22 1,2,3,7,11,12,13,17,21,22 Hieracium sabaudum 53,55,56 13,17 Holcus lanatus 25 Holcus mollis 12 Hordeum vulgare 20 * Humulus lupulus 8,9 16 Hypericum hirsutum 4,17 Hypericum maculatum 25 Hypericum perforatum 3,12,40,44,54, Impatiens glandulifera 8,9,18,51,56,57 13,15,18,20 * Impatiens noli-tangere Impatiens parviflora 1,3,4,8,12,14,16,18,21,25,27, 28,29,30,31,32,33,36,40,42, 43, 45,49,50,51,52,57,58 2,3,4,5,6,8,9,10,11,12,13,14, 15,16,18,19,21,23,27,28,29, 30,31,32,36,37,38, 40,42,43, 45,46,49,50,51,52,53,55,56, 57,58 1,2,3,4,56,7,12,15,17,18 1,2,3,6,8,9,10,12,13,14,15, 17,18,19,21,22 Juglans regia 1,8,56 7,10,13,17,21 * Juncus effusus 33,44,53,57 4 Lactuca serriola 18 * Lamium maculatum 8,9,29,31,33,51 9,16,18,19 Lapsana communis 4,17,40,55 4,6 * * historicky udáváno (Hadaè 1976, Fiedler 1978, Faltys 1988) intenzivní šíøení na novì vzniklých náplavech 80

82 Larix decidua Taxon Lathraea squamaria subsp. squamaria Vyhl. è. 395/92 Sb. Èerv. sezn. ÈR Èerv. sezn. VÈ ZM 1: ,5,10,12,15,17,19,21,27,30, 31,32,38,40,41,42,48,52,53, 55,56,58 C4 29,33,34,35,43 Lathyrus niger 21,22 Lathyrus pratensis Lathyrus vernus 5,13,14,16,19,21,22,23,24,26, 28,29,32,34,38,42,45,55,58 ZM 1: Zavleèený taxon 2,3,7,9,10,12,13,14 * 2,3,11,12,17,21,22 Poznámka historicky uvádìn z terasy nad Úpou mezi È. Skalicí a Ratiboøicemi (Pilous in Hadaè 1976) Leucanthemum vulgare agg. 25 nebyl pøesnìji determinován Leucojum vernum 3 C3 C3 29,35 Ligustrum vulgare 43 17,21 Lilium martagon 3 C3 C3 10,13,22,24,30,32,35,38,41, 46,55,56,57,58 Linum catharticum 45 Lolium perenne 20 Lonicera xylosteum 5,7,14,32,35,56,58 Lotus corniculatus 16 Lunaria rediviva 3 C4a C4 Luzula luzuloides 1,4,5,8,13,20,28,29,30,31,32, 33,34,35,36,37,38,39,40,42, 43,45,46,50,51 1,2,4, 10,12,13,17,19,21,26, 27,28,30,31,35,41,46,50,52, 53,55,56,58 1,2,3,12,13,17,19,21 1,2,3,4,6,7,8,11,12,13,16,17, 18,21 7,9,18,19 1,2,3,4,11,12,13,17,22 Luzula multiflora 4 Luzula pilosa 4,16,21,30,31,40,47,56 11,13 Lycopus europaeus 43 4,18 Lysimachia nemorum 23 Lysimachia nummularia 9,16,25,32,53,56 2,4,6,913,16 Lysimachia vulgaris 6,9,13,14,18,23,25,43,44,57 4,15,18,20 Lythrum salicaria 43,44 historicky uvádìn (Hadaè 1968, 1976, Fiedler 1978, Faltys 1988) historicky uvádìn (Hadaè 1968, 1976, Fiedler 1978, Faltys 1988) historicky uvádìn (Hadaè 1968, 1976, Vanìk 1974, Fiedler 1978, Faltys 1988) 81

83 Tab. 1.: Seznam taxonù cévnatých rostlin v lesních ekosystémech v NPP Babièèino údolí pokraèování. Tab. 1: Survey of the taxa of the vascular plants in the forest ecosystems of the national natural landmark Babièèino údolí continue. Taxon Maianthemum bifolium Vyhl. è. 395/92 Sb. Èerv. sezn. ÈR Èerv. sezn. VÈ ZM 1: ,4,5,10,13,17,19,21,24,27, 28,30,31,32,38,40,44,52,55, 56,58 2,6,10,12,13 ZM 1: Matteuccia struthiopteris 3 C3 C2 39 * Melampyrum nemorosum 11,53,55,56,58 12,13,17,21 Melica nutans 1,2,4,5,7,12,13,16,19,21,24, 28,38,40,41,44,45,46,55,56, 58 1,2,3,4,7,11,12,13,17,21 Melilotus alba 20 * Melittis melissophyllum 3 C3 C2 17 Mentha arvensis 5,14,44 20 * Mentha longifolia 43,44, Mercurialis perennis 1,4,5,6,7,9,13,14,16,19,20,21, 22,23,24,28,29,30,31,32,34, 35,36,37,38,39,40,41,42,43, 44,45, 46,49,50,55,56,57,58 Milium effusum 12,13,29,32,39,51 4 2,3,4,7,8,9,12,13,15,17,19, 21,22 Mimulus guttatus 18 * Moehringia trinervia Mycelis muralis 12,16,21,24,26,30,32,40,42, 46,51,58 1,2,4,5,11,13,15,17,19,30,35, 38,39,48,52,55,56,58 4,11,12,17,22 12,13,17 Myosotis nemorosa 35 Myosotis palustris subsp. laxiflora 13,18,29,57 4,5,18,20 Myosotis palustris subsp. palustris 57 Myosoton aquaticum 30 18,20 Oxalis acetosella 15,16,17,19,21,24,26,27,29, 30,31,32,35,40,56 3,4,6,9,11,13,14,17,19 1,4,5,7,9,13,14,16,19,21,24, Paris quadrifolia 28,29,30,31,32,33,34,36,38, 2,4,6,8,12,13,17,19,21 42,43,46,50,51,55,56,58 Zavleèený taxon Poznámka historicky uvádìn z údolí Úpy SZ Rýzmburku (Gregor in Hadaè 1978) historicky uvádìn z Ratiboøic (Hadaè 1968) historicky není uvádìn, recentnì bahnitý náplav v Úpì 82

84 Taxon Vyhl. è. 395/92 Sb. Èerv. sezn. ÈR Èerv. sezn. VÈ ZM 1: ZM 1: Zavleèený taxon Parthenocissus inserta 9 * Persicaria hydropiper 18,51 Persicaria lapathifolia 18 Persicaria maculosa 20 Petasites albus 6,16,18,23,24,28,34,35,40,43, 51 Petasites hybridus 9,26,29,33 20 Phalaris arundinacea 3,7,9,18,19,23,29,33,39,42, 43,44,51,57 1,9,14,15,16,18,20 Philadelphus coronarius 35 7,9,10,14 * Phleum pratense Phragmites australis 57 4,5 Phyteuma spicatum Picea abies 2,4,5,8,16,21,24,26,28,29,30, 31,32,35,40,41,49,50,56 1,4,5,7,10,11,12,13,15,16,17, 19,21,29,31,32,35,38,39,40, 41,42,43,46,47,48,49,50,51, 52,53,54, 55,58 11,13,15,17 1,2,3,4,6,7,9,10,12,14,17,22 Pimpinella major Pinus strobus 17,47,48,49,50,52 * Pinus sylvestris 10,11,17,47,48,52 2 Plantago lanceolata Plantago major 3,15,16,18,53, 1,4,7,16,20 Poa angustifolia 3 Poa annua 23,51 1,2,9 Poa nemoralis 2,5,6,7,9,12,16,21,22,23,30, 40,46,50,52,53,54, 55,56,57, 58 Poa palustris 18,20 Poa pratensis Poa trivialis 7,16,23,25,43 20 Polygonatum multiflorum 1,5,12,14,16,24,29,30,31,32, 33,35,38,40,41,44,46,53,55, 56,57,58 1,2,3,4,10,11,12,13,17,18,21, 22 2,3,4,6,10,11,12,13,17,21 Poznámka 83

85 Tab. 1.: Seznam taxonù cévnatých rostlin v lesních ekosystémech v NPP Babièèino údolí pokraèování. Tab. 1: Survey of the taxa of the vascular plants in the forest ecosystems of the national natural landmark Babièèino údolí continue. Taxon Vyhl. è. 395/92 Sb. Èerv. sezn. ÈR Èerv. sezn. VÈ ZM 1: ZM 1: Zavleèený taxon Poznámka Polygonatum verticillatum 29,31,32,38,39,40,57 2,4,7 Polygonum aviculare * Polypodium vulgare 16,35,47 17 Populus tremula 25,54,56 11,13 Populus x canadensis 8,9 * Potentilla erecta 25,44 Prenanthes purpurea 1,2,9,10,13,21,24,32,38,40, 41,44,46,51,56 2,13,17 4,6,9,13,14,16,19,20,21,22, Primula elatior 23,24,28,29,30,31,32,33,35, 2,4,12,13,17 44,45,50,53,56,58 Primula veris C4a C Prunella vulgaris 16,17,39 Prunus avium 2,19,21,23,24,30,32,41,46,49, 50,53,56,58 1,2,4,11,12,13,16,17,21 Prunus padus 58 3,6,8,9,10,12,14 Prunus serotina 9 * Prunus spinosa 56 1,13,21 Pseudotsuga menziesii 17,31,32,53,54 * Pulmonaria obscura Quercus petraea Quercus robur 1,2,4,5,9,13,14,16,19,20,21, 23,24,28,29,30,32,33,34,38, 40,41,42,43,45,50,53,55,56, 58 2,5,7,11,13,15,19,24,40,41, 47,48,50,52,53,55, 56,58 2,4,5,7,12,13,15,19,21,27,28, 29,30,32,35,39,40,46,47,51, 52,53,54,55,56,58 2,3,4,5,6,7,8,9,11,12,13,14, 17,18,19,21 2,3,10,12,13,17,21 1,2,3,6,7,8,9,10,11,12,13, 16,17,19,21 historicky uvádìn (Hadaè 1968, Fiedler 1978, Faltys 1988) historicky uvádìn (Hadaè 1976, Fiedler 1978) Quercus rubra 17,19,20,48,50,53,54,56 13 * Ranunculus auricomus agg. 32 nebyl podrobnìji determinován Ranunculus lanuginosus Ranunculus repens 3,4,5,6,7,8,13,14,16,21,22,23, 26,28,29,33,34, 35,45,46 3,16,18,25,29,30,33,35,39,40, 43,55,57 4,16 2,4,5,15,17,20 84

86 Taxon Vyhl. è. 395/92 Sb. Èerv. sezn. ÈR Èerv. sezn. VÈ ZM 1: ZM 1: Zavleèený taxon Poznámka Reynoutria japonica 8,9,18,26,29,31,39,51 15,17 * invazní šíøení podél Úpy Rhamnus cathartica 21 Ribes nigrum 26 Ribes rubrum 9 8,10,14 * Ribes uva-crispa 1,2,5,13,15,16, 32,34,35,38, 44,46,50,58 1,2,3,4,7,8,9,10,11,12,14, 15,17,19,21,22 Robinia pseudacacia 7,10,11,14 * Rosa pendulina 35 historicky uvádìn (Faltys 1988, Èelakovský in Hadaè 1968) Rosa sp. 1,32,35,44,45,53,56,58 1,12,13,16,17,21 nebyl determinován Rubus caesius 6,8, 58 1,5,12,14,21 Rubus fruticosus agg. Rubus idaeus 1,2,5,7,10,11,12,13,15,16,17, 19,21,22,23,24,26,27,28,29, 30,32,38,39,40,41,42,44,45, 46,47,48,49,50,52,53,54,55, 56,57,58 1,3,5,6,9,10,11,15,17,23,24, 26,30,31,32,35,39,44,47,48, 49,52,53,54,55,56,57,58 2,3,4,6,7,10,12,13,18,21 nebyl podrobnìji determinován 2,4,10,12,13,17 Rumex acetosa 25 4 Rumex conglomeratus 4,20 Rumex obtusifolius 1,16,18,23,40,43 17,20 Salix aurita 43 Salix caprea 16,58 10,12,20 Salix fragilis 9,33,51 16,18 Salix purpurea 9,33,43, Salix triandra 33 Salix viminalis 33 Sambucus nigra Sambucus racemosa 3,5,6,7,8,9,11,14,15,21,23,24, 27,29,30,31,32,35,36,38,39, 42,43,45,46,51,52,53,55,57, 58, 10,11,15,17,29,30,32,47,52, 53 1,2,3,4,7,8,9,10,11,12,14, 15,16,17,22 2,17 85

87 Tab. 1.: Seznam taxonù cévnatých rostlin v lesních ekosystémech v NPP Babièèino údolí pokraèování. Tab. 1: Survey of the taxa of the vascular plants in the forest ecosystems of the national natural landmark Babièèino údolí continue. Taxon Vyhl. è. 395/92 Sb. Èerv. sezn. ÈR Èerv. sezn. VÈ ZM 1: ZM 1: Zavleèený taxon Poznámka Sanguisorba officinalis 25 Sanicula europaea 13,19,21,28,40,41,44,46, 16 Scirpus sylvaticus 33,43 Scrophularia nodosa 3,5,7,17,18,24,26,30,31,32, 40,53,56,57,58 Scutellaria galericulata 4 Securigera varia 55 7 Senecio ovatus 3,5,7,9,11,12,13,14,17,18,19, 21,24,26,28,29,30,31,32,34, 35,36,38,40,41,45,46,47,50, 52,53, 54,55,56,58 Senecio viscosus 55 Silene dioica 7,8,9,21,24,29,30,33,46,51 10,15 Solanum dulcamara 4 1,4,10,12,13,15,17,18,20,22 2,3,4,6,7,12,13,15,16,17,20, 21 Solanum lycopersicum 18 * Solanum nigrum 57 * Solidago canadensis 7,56 13 Solidago gigantea 9 20 * Solidago virgaurea 11 Sorbus aucuparia 1,2,4,5,7,12,13,14,15,16,17, 19,20,21,26,27,28,30,31,32, 38,40,41,44,46,47,48,49,50, 52,53,54, 56,58 Stachys palustris 3 Stachys sylvatica 1,2,4,5,7,8,9,13,14,15,18,21, 23,29,30,32,33,34,35,36,40, 43,44,45,46,50,51,56,57,58 Stellaria alsine 33 18,20 Stellaria graminea 25 Stellaria holostea 1,4,9,10,13,16,19,20,21,26, 28,30,31,32,35,38,40,42,46, 50,51,56,57,58 1,2,3,6,10,11,12,13,17,21, 22 1,2,3,4,5,6,7,8,9,11,12,13, 14,15,16,17,18,19,20,21 1,2,4,6,7,8,11,12,13,17,18, 19,21 historicky není uvádìn, recentnì náplav v Úpì historicky není uvádìn, recentnì zavleèen na spodní okraj pìnovcového prameništì 86

88 Taxon Vyhl. è. 395/92 Sb. Èerv. sezn. ÈR Èerv. sezn. VÈ ZM 1: ZM 1: Zavleèený taxon Poznámka Stellaria media 3,5,15,16,18,39,51,55,56,58 1,2,9,12,13,17,21 Stellaria nemorum 1,3,4,7,8,9,16,18,19,26,28,29, 30,35,43,51 4,6,7,19 Symphoricarpos albus 21,59 4,6,7,10, * Symphytum officinale 3,7,9,18,29,33,57 2,4,16,17,20 Tanacetum vulgare 9 * Taraxacum sect. Ruderalia 3,16,17,18,23,29,32,57,58 2,8,12,17,20,21 Taxus baccata 9,10 Thalictrum aquilegiifolium 4,13,14 historicky uvádìn (Faltys 1988) Tilia cordata Tilia platyphyllos 1,2,5,6,12,16,19,32,35,38,40, 41,47,49,50,51,53,54,56,58 1,5,32,35,38,43,47,49,50,52, 54,56 1,2,3,4,5,6,7,9,10,11,12,13, 15,16,17,19,21 1,2,3,4,6,7,10,11,13,17,18 Torilis japonica 3,16,17 Trifolium alpestre 1 Trifolium hybridum 20 * Trifolium pratense 20 Tripleurospermum inodorum 20 * Trisetum flavescens Tussilago farfara 3,18,33,44,53,57,58 6,12 Ulmus glabra 3,5,7,8,9,11,12,13,16,19,21, 23,26,29,32,33,34,35,38,56, 58 Ulmus laevis C4a C3 26,28, ,2,7,12,13,17,18 historicky uvádìn (Hadaè 1968, Fiedler 1978) Ulmus minor C4a C3 7,8,39,45 9,16,21 historicky uvádìn (Hadaè 1968) Urtica dioica 1,3,5,8,9,11,15,18,19,21,23, 26,28,29,30,31,32,35,36,37, 40,42,49,50,51,57,58 Vaccinium myrtillus 17,27,46,47,48,53 1,2,3 Valeriana dioica C4a C3 14 Valeriana excelsa subsp. sambucifolia C4a 6,13,21,27,29 2,3,4,7,8,9,10,12,14,15,16, 17,18,19,20 historicky neuvádìn, recentnì pìnovcové prameništì u Hlubokého potoka 87

89 Tab. 1.: Seznam taxonù cévnatých rostlin v lesních ekosystémech v NPP Babièèino údolí pokraèování. Tab. 1: Survey of the taxa of the vascular plants in the forest ecosystems of the national natural landmark Babièèino údolí continue. Taxon Vyhl. è. 395/92 Sb. Èerv. sezn. ÈR Èerv. sezn. VÈ ZM 1: ZM 1: Zavleèený taxon Poznámka Veratrum album subsp. lobelianum C4a C4 29 historicky uvádìn (Fiedler 1978) Veronica beccabunga 13,16,18,29,33,35,57 18,20 Veronica chamaedrys 25,56 13 Veronica hederifolia 20 Veronica montana C4a 19,28,40,58 4,6,12 Veronica officinalis 17,55,56 13 Viburnum lantana 7,8 * Viburnum opulus 3,5,16,24,33,43,44,46 1,2,7,10,14,17,21,22 Vicia cracca 9,15,2 Vicia sepium 3,25,56 13,17 Vinca minor C4 21,24,56,58 7,12,13 Vincetoxicum hirundinaria C Viola hirta 56,58 12,13,17,21,22 Viola mirabilis 15,17,21 Viola reichenbachiana 5,13,14,16,17,19,20,21,24,29, 30,31,32,35,40,41,45,46,56, 58 Viola riviniana 4,12,17,19,26,30,32,41,55,56 6,10,13 3,4,6,7,9,12,13,17,21 historicky uvádìn z bažantnice od loveckého pavilonu (Faltys 1988) historicky uvádìn (Fiedler 1978, Faltys 1988) historicky uvádìn (Fiedler 1978, Faltys 1988) historicky uvádìn (Hadaè 1968, Faltys 1988) 88

90 Vysvìtlivky: Stupnì ochrany: Vyhláška ministerstva životního prostøedí ÈR è. 395/1992 Sb. 1 druh kriticky ohrožený, 2 druh silnì ohrožený, 3 druh ohrožený Èerný a èervený seznam cévnatých rostlin ÈR (PROCHÁZKA et al. 2001) C1 taxon kriticky ohrož., C2 taxon silnì ohrož., C3 taxon ohrož., C4 vzácnìjší taxon vyžadující další pozornost (C4a ménì ohrož.) Pøehled vyhynulých, nezvìstných a ohrož. taxonù cévn. rostlin na území VÈ (FALTYS 1995) C1 taxon kriticky ohrož., C2 taxon silnì ohrož., C3 taxon ohrož., C4a vzácnìjší taxon vyžadující další pozornost (taxon potenc. ohrož. nebo vzácný, sledovaný) * zavleèený druh (PYŠEK, SÁDLO et MANDÁK 2002) Commentary: Degrees of protection: Species protected by the low n. 395/1992 Digest. 1 criticaly threatened species, 2 strongly threatened species, 3 threatened species Red List of the Czech flora (PROCHÁZKA et al. 2001) C1 criticaly threatened taxa, C2 strongly threatened taxa, C3 threatened taxa, C4a rare or scattered taxa List of extincted, missed and threatened taxa of vascular plants in the East Bohemia (FALTYS 1995) C1 criticaly threatened taxa, C2 strongly threatened taxa, C3 threatened taxa, C4a rare or scattered taxa, requiring further study and monitoring * allien species (PYŠEK, SÁDLO et MANDÁK 2002) 89

91 Summary The national natural landmark Babièèino údolí is found in the valley of the river Úpa. Its total area is 334,23 ha, from that forests fill 186,76 ha. There are valuable habitates, especialy ravine forest, forest spring with tufa formation, oak hornbeam forest, herb rich beech forest and alluvial forest. 375 taxa of vascular plants were detected in 80 localities. Seven of them are protected under the Edict of the Ministry of Environment no. 395/92 of the Digest of Law. The results of the recent floristic research were compared with the results of the historical floristic research. Literatura DEMEK J., [ed.] 1987: Hory a nížiny. Zemìpisný lexikon ÈSR. Academia, Praha. FALTYS V., 1988: Inventarizaèní prùzkum vegetaèního krytu SPR Babièèino údolí. 12 p., ms. [Depon. In: AOPK ÈR, Pardubice]. FALTYS V., 1995: Pøehled vyhynulých, nezvìstných a ohrožených taxonù cévnatých rostlin na území východních Èech. 24 p., AOPK Pardubice. FIEDLER J., 1978: Vegetace státní pøírodní rezervace Babièèino údolí. Práce a studie, Pardubice 10: HADAÈ E., 1968: Inventarizaèní prùzkum SPR Babièèino údolí. [Depon. In: AOPK ÈR, Pardubice]. HADAÈ E., 1976: Soupis druhù SPR Babièèino údolí. [Depon. In: AOPK ÈR, Pardubice]. HADAÈ E., 1978: Soupis druhù ve SPR Babièèino údolí. [Depon. In: AOPK ÈR, Pardubice]. KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. jun., KAPLAN Z., KIRSCHNER J. et ŠTÌPÁNEK J. [eds.], 2002: Klíè ke kvìtenì Èeské republiky. 928 p., Academia, Praha. MIKESKA M. et PRAUSOVÁ R. 2005: Floristický inventarizaèní prùzkum lesních ekosystémù v NPP Babièèino údolí. Závìreèná zpráva [Depon. In: AOPK ÈR, Hradec Králové]. MIKYŠKA R., et al., 1968: Geobotanická mapa ÈSSR. Academia a Kartografické nakladatelství, Praha. NEUHAUSLOVÁ Z., et al., 1998: Mapa potenciální pøirozené vegetace Èeské republiky. 341 p., Academia, Praha. PROCHÁZKA F., [ed.], 2001: Èerný a èervený seznam cévnatých rostlin Èeské republiky (stav v roce 2000). Pøíroda, Praha, 18: PYŠEK P., SÁDLO J. et MANDÁK B., 2002: Catalogue of alien plants of the Czech Republic. Preslia 74: QUITT E., 1971: Klimatické oblasti Èeskoslovenska. Stud. Geogr., Brno, 16: SKALICKÝ V., 1988: Regionálnì fytogeografické èlenìní. In: HEJNÝ, S. et SLAVÍK, B. [eds.]: Kvìtena ÈSR 1: Academia, Praha. VANÌK, J., 1974: Nìkolik zajímavostí z typologie svahových porostù ve státní pøírodní rezervaci Babièèino údolí. Ochrana pøírody 29: 5-7. Praha. VÍTEK, J., 1990: Geologicko geomorfologická inventarizace SPR Babièèino údolí. ms. [Depon. In: AOPK ÈR, Pardubice]. Rezervaèní kniha NPP Babièèino údolí [Depon. In: AOPK ÈR, Pardubice]. Vyhláška ministerstva životního prostøedí ÈR è. 395/1992 Sb., Zákon è. 114/1992 Sb. (ve znìní pozdìjších pøedpisù). + foto v barevné pøíloze Došlo:

92 VÈ. SB. PØÍR. - PRÁCE A STUDIE, 13 (2006): ISBN: VÝSLEDKY FLORISTICKÉ INVENTARIZACE V LUÈNÍCH EKOSYSTÉMECH V NPP BABIÈÈINO ÚDOLÍ Resultes of the inventory in meadow ekosystems in the national natural landmark Babièèino údolí Jana LOBOVÁ Arnošta z Pardubic 2607, Pardubice, janalob@centrum.cz, tel.: Klíèová slova: NPP Babièèino údolí, kulturní louky, mezofilní ovsíkové louky, vlhké pcháèové louky, vlhká tužebníková lada, biotopy, inventarizace, chránìné druhy, nepùvodní druhy Základní informace o luèních ekosystémech v NPP Babièèino údolí NPP Babièèino údolí leží na øece Úpì v prostoru od Slatiny nad Úpou na severu k Èeské Skalici na jihu. Z celkové plochy 334,23 ha zaujímají luèní porosty asi 108,09 ha (32,3%). Vìtšinu luèních porostù pøedstavují mezofilní ovsíkové louky, které vykazují znaènou variabilitu. V nivì Úpy jde zejména o zkulturnìné louky, které prošly v minulosti rùznými zpùsoby obhospodaøování. V souèasnosti se zde kromì druhù svazu Arrhenatherion uplatòují hojnì druhy svazu Calthion a v menší míøe druhy svazu Alopecurion. Na stinných a vlhèích místech se v menších fragmentech vyskytují vlhké pcháèové louky, které pøechází do tužebníkových lad. Menší èást luèních porostù se nachází na svazích v sadech, kde se prolínají mezofilní ovsíkové louky s fragmenty mezofilních bylinných lemù svazu Trifolion medii a širokolistých suchých trávníkù svazu Bromion erecti. Metodika Mapování probíhalo na základì projektu Ministerstva Životního prostøedí Inventarizace maloplošných zvláštì chránìných území VaV 620/2/03. Práce probíhaly podle Metodiky inventarizaèních prùzkumù zvláštì chránìných území (JANÁÈKOVÁ et ŠTOKÁRKOVÁ 2004), podle upravené verze z roku Taxonomická nomenklatura je sjednocena dle Klíèe ke kvìtenì Èeské republiky (KUBÁT et al. 2002). Názvy biotopù vychází z Katalogu biotopù Èeské republiky (CHYTRÝ et al. 2001). Terénní práce probíhaly v období Historie nivních luk V jižní èásti nivy Úpy byl v letech zbudován rozsáhlý systém závlah, tzv. høbetin, k melioraci luk (k zavodòování, odvodòování a hnojení). Øeèištì Úpy bylo v úseku od Viktorèina splavu k Èeské Skalici regulováno, slepá ramena uprostøed nivy byla zasypána. Mezi dvìma soubìžnými pøívodními kanály byl vybudován systém pøivadìèù, sbìrných struh, propustí a pøeronových tabulí (tzv. systém høbetin). Pøed zbudováním zavlažovacího systému byly louky chudší a kyselejší, využívaly se pøedevším pro sklizeò píce a zøejmì i jako pastviny. Díky zavlažování se obohatily minerálnì a pravdìpodobnì i druhovì. Vzrostly také výnosy sena i otavy. Louky byly nadále koseny a navíc byly spásány ovcemi, a to hlavnì ve støední a severní èásti. Od 70. let minulého století byly intenzivnì obhospodaøo- 91

93 vány, tj. hnojeny prùmyslovými i statkovými hnojivy a jednou za nìkolik let (5 7) byly pøeorány a byla na nich pìstována meziplodina (kukuøice, oves s travním podsevem). Vìtší èást zavlažovacího systému byla rozorána. Louky byly zavlažovány extenzivnì, v 80. letech zavlažování skonèilo. Seèeny byly dvakrát do roka, seno i otava se odvážely na krmení. V jižní èásti Babièèina údolí byly na ploše 7 ha høbetiny zachovány jako významná technicko-zemìdìlská památka. Od roku 1997 se louky nehnojí a jsou vyjmuty z intenzivního obhospodaøování. Louky se dvakrát roènì seèou traktory s lištovými žaèkami. První seè je do a druhá do Na podzim se louky bránují a smykují. Seno a otava jsou odváženy podnikem Agromer Zlíè. Hlavní náhony, sady a ostatní menší plošky jsou seèeny ruènì a biomasa je rovnìž odvážena (KOLEKTIV 2005). Pøedchozí floristické prùzkumy První ucelený prùzkum vegetaèních pomìrù tehdy Státní pøírodní rezervace Babièèino údolí provedl Fiedler (1978). Uvádí i starší botaniky, kteøí se vìnovali studiu údolí Úpy nebo jeho pøilehlému okolí. Zpracoval a popsal všechna rostlinná spoleèenstva v území, nejvìtší pozornost vìnoval lesùm. Svým inventarizaèním prùzkumem na nìj navázal Faltys (1988), který shromáždil údaje o témìø 600 taxonech vyšších rostlin. Stavu luèních porostù a možnosti jejich revitalizace se vìnoval Krahulec a kol. (1993) a Šubrt (2004). Výsledky Floristickou inventarizací luèních biotopù NPP Babièèino údolí bylo zjištìno 228 taxonù vyšších rostlin (tab. 2.). Z toho je šest druhù uvedených v Èerveném seznamu ÈR (PROCHÁZKA 2001), osm druhù v èerveném seznamu pro východní Èechy (FALTYS 1993) a dva druhy jsou chránìny dle vyhlášky è. 395/1992. Dalších 21 druhù je pro naši kvìtenu nepùvodních. V roce 2004 byl již pøi mapování zachycen pozdnì letní a podzimní aspekt vegetace, v roce 2005 se mapování soustøedilo zejména na jarní a letní období vegetaèní sezóny, kdy byly nalezeny další rostlinné taxony. Výsledky inventarizace jsou obsahem závìreèné zprávy (LOBOVÁ 2005). Vzácné a chránìné taxony nalezené v území (VÈ-CX = ohrožení taxonu v regionu východních Èech (FALTYS 1995). Lokality jsou popsány v Tab. 1. a zakresleny v Obr. 1.) Centaurea pseudophrygia VÈ-C4, lokality 9, 10, 11. Roste v poètu nìkolika desítek jedincù ve starých sadech na svazích údolí. Populace na lokalitì 10 je ohrožena zarùstáním biotopu v dùsledku neobhospodaøování. Galium boreale C4, VÈ-C4, lokalita 13. Nìkolik málo desítek jedincù roste pouze na jediné lokalitì, na støednì vlhké louce. Budoucnost populace závisí na udržování biotopu kosením. Galium mollugo agg. pravdìpodobnì Galium mollugo s. str. VÈ-C4, lokality 1, 2, 5, 6, 14. Roste na vlhkých loukách v aluviu Úpy v pomìrnì hojném poètu. Vzhledem k velké rozloze tìchto luk je jeho existence stabilní. Mùže být ohrožen v pøípadì zániku jeho biotopù zmìnou hospodaøení. V pøíští vegetaèní sezónì by bylo vhodné provést pøesnìjší determinaci druhu. Leucojum vernum C3, VÈ-C2, 3, lokalita12. Jeden trs asi 20 cm v prùmìru v SZ cípu lokality. Jedná se o dílèí èást populace z okolních lužních lesù. Lunaria rediviva C4, VÈ-C4, 3, lokalita 12, 13. Byl zaznamenán výskyt nìkolika desítek jedincù na okraji lokalit mezi stromy u náspu cesty v blízkosti Èerveného mostu. Jedná se o pøesah populace ze sousedního lesa. Vzhledem k nízkému poètu jedincù a blízkosti komunikace je existence populace nejistá, hrozí riziko ze strany èlovìka (atraktivnost 92

94 kvìtù), ale také nebezpeèí zarùstání lokality expandujícími druhy. Proto je tøeba tìmto místùm vìnovat pozornost. Primula elatior subsp. elatior VÈ-C3, lokality 1, 2, 3, 5, 6, 9, 10, 12, 13. Velmi hojný druh v území. Roste témìø na všech ovsíkových a pcháèových loukách s výjimkou tìch, co byly ještì v nedávné minulosti pøeorávány. Spiraea salicifolia C3, lokalita 10. Taxon se vyskytuje pouze na jedné lokalitì v neudržovaném, nekoseném ale slunném sadu ve svahu. Pøesto se jeho populace jeví stabilní, má rozrùstající se charakter. V souèasnosti porùstá plochu nìkolika m 2. Pravdìpodobnì se jedná o zámìrnou výsadbu. Stellaria palustris C3, VÈ-C3, lokality 4, 5. Roste na vlhèích loukách zejména v odvodòovacích stružkách. Vyskytuje se pouze roztroušenì a jeho budoucnost je nejistá. Veronica scutellata C4, lokalita 16. Taxon byl nalezen pouze v nìkolika jedincích v hlubokém kanálu na Ratiboøické louce. Pøi zanedbání kosení mùže být ohrožen zarùstáním expanzivními druhy. Vinca minor VÈ-C4, lokalita 11. Roste v okraji sadu u lesa na pomìrnì malé ploše. Mùže se v budoucnu rozrùstat, ale hrozí mu naopak i utlaèování jinými druhy. Nepùvodní druhy naší flóry nalezené v území (Jsou zde uvedeny jen druhy významné z hlediska ochrany pøírody.) Arctium tomentosum lokality 5, 7, 8. Ve vìtším poètu se vyskytuje v lokalitì 7, kde tvoøí dominantu. V ostatních lokalitách je jeho poèetnost malá. Pravidelné kosení by mìlo jeho výskyt eliminovat. Bidens frondosa lokality 4, 15. Taxon roste pøedevším podél øíèního toku na volných místech. Pøestože jeho poèetnost není malá, neovlivòuje negativnì existenci ostatních druhù. Cirsium arvense lokality 1, 5, 6, 9, 10. V loukách v aluviu (lok. 1, 5, 6) se vyskytuje roztroušenì, v sušších lokalitách v sadech se objevuje èastìji, zejména v zarostlém sadu (lok. 10). K jeho omezení je tøeba opìt zavést kosení v této lokalitì. Cytisus scoparius lokalita 10. Jedná se o nìkolik jedincù v neobhospodaøovaném sadu. Pravdìpodobnì se jedná o zámìrnou výsadbu. V souèasnosti má populace rozrùstající tendenci. V pøípadì kosení sadu by došlo k jeho eliminaci. Epilobium ciliatum lokalita 16. Nìkolik málo jedincù roste ve vìtším kanále na Ratiboøické louce. V pøípadì kosení nehrozí její expanze. Galinsoga parviflora lokalita 8. Nalezen asi v pìti jedincích podél okraje cesty. Nebudou-li vznikat otevøená místa v luèních porostech, nehrozí jeho šíøení. Impatiens glandulifera lokalita 15. Velmi invazní druh. Roste podél bøehù Úpy v celém území NPP. Její porosty jsou hustší zejména na místech nezastínìných bøehovými stromovými porosty. Má tendenci se šíøit i do pøilehlých luèních porostù, a to tam, kde nejsou tyto louky koseny až k øíènímu bøehu. Impatiens parviflora lokality 11, 12, 14, 15, 17. Roste zejména podél Úpy nebo hlavního náhonu. Její výskyt není nijak významný. Solidago canadensis lokalita 5. Roste v pøíkopu podél cesty mezi Heømanskou loukou a Úpou. Populace èítá nìkolik desítek jedincù, ale je likvidována kosením. Tanacetum vulgare lokality 5, 10. V nìkolika desítkách jedincù roste v pøíkopu podél Heømanské louky a v nekoseném sadu. Kosení ho eliminuje. Vymezené luèní biotopy Taxony cévnatých rostlin uvedené v pøedchozí èásti tohoto pøíspìvku byly nalezeny ve tøech typech luèních biotopù, které tvoøí rùzné mozaiky a pøechody. V nìkolika pøípadech byly taxony zapsány i v nepøírodních biotopech silnì ovlivnìných èlovìkem. 93

95 Mezofilní ovsíkové louky pøedstavují nejèastìji zastoupený luèní porost. Pokrývají 60,38 ha (56% z celkového luèního porostu v NPP). Nacházejí se v relativnì sušších èástech nivy. Vlivem intenzivního hospodáøského využívání v nedávné minulosti je jejich druhová pestrost nízká. Èastým jevem je pøechodovost. Èasto se zde totiž projevují druhy svazù Alopecurion a Calthion. Vlhké pcháèové louky se nalézají v území NPP èasto v kombinaci s jinými typy biotopù. Jako pomìrnì èistý typ biotopu se sice vyskytují v nìkolika dílèích lokalitách, ale jejich celková plocha èiní jen 5,77 ha (5%). Jedná se vìtšinou o menší luèní enklávy zastínìné okolním lesním porostem nebo o vlhké terénní sníženiny, vodní pøíkopy apod. Vlhká tužebníková lada pokrývají pouze 1,03 ha (1%). Jedná se o nekvalitní porosty, vìtšinou degradované ruderálními nebo nitrofilními druhy. Mozaika ovsíkových a pcháèových luk pøedstavuje 37,33 ha (35%) plošnì druhý nejrozšíøenìjší typ luèního porostu. Nalézá se na plochách s mozaikovitými vlhkostními pomìry. Druhy svazu Calthion se nejèastìji nachází ve vlhkých kanálcích nebo v depresích uprostøed sušších èástí. Mozaika ovsíkové louky s extenzivním sadem se vyskytuje pouze na výslunném západním svahu. Pokrývá 1,55 ha (1%). Porost ovocných stromù je rozvolnìný a umožòuje tak existenci èetných bylinných druhù. Druhy svazu Arrhenatherion jsou doplnìny druhy svazu Bromion a Trifolion medii, proto tyto porosty vynikají vysokou druhovou pestrostí. Nepøírodní biotopy zaujímají plochu cca 2 ha. Závìr Od ukonèení intenzivního hospodáøského využívání se kvalita luèních porostù výraznì zlepšila, snížilo se množství ruderálních a nepùvodních druhù a naopak vzrùstá poèet kvìtnatých druhù, které se do tìchto prostorù vracejí z refugií v zachovaných vìtších kanálech nebo z okrajových èástí luk, které nebyly v minulosti rozorány. Na loukách na jih od silnice Ratiboøice Zlíè byly zachovány zbytky zavlažovacího systému, jejich druhové složení bylo èásteènì zachováno, v dnešní dobì je mozaikovité. Porosty jsou také dvakrát roènì koseny. V nìkterých kanálcích se uchytil nálet døevin. Menší plochy luk v oblasti nad Èerveným mostem nebyly v minulosti pøeorávány ani pøehnojovány, a proto si zachovaly pomìrnì bohaté druhové složení. V souèasnosti jsou tyto louky koseny jednou až dvakrát roènì. Posledním typem luk v území jsou travní porosty v extenzivních starých sadech ve svahu na levém bøehu Úpy u Bílého mostu. Teprve v roce 2005 zaèaly být všechny pravidelnì dvakrát roènì koseny. V pøedešlé dobì bylo kosení nepravidelné. To se projevilo na jejich druhovém složení. Zaèínaly se prosazovat nìkteré ruderální nebo expanzivní druhy na úkor cennìjších druhù kvìtnatých. Tento trend se díky kosení zvrátil. Jinak je ale jejich druhová diverzita vzhledem k jejich malé rozloze pomìrnì velká. Ještì v roce 2004 bylo nedostatkem managementu neposekání nìkterých ploch nebo ponechání posekané biomasy na místì. Tyto nedostatky byly ještì koncem roku 2004 napraveny. V roce 2005 probìhl management v poøádku. Jako nejvìtší ohrožení luèních porostù se jeví právì výše zmínìné zanedbávání managementu. Ve všech mapovaných luèních porostech je žádoucí jako optimální management kosení dvakrát roènì za podmínky, že bude veškerá sklizená biomasa odvezena mimo území NPP. S ohledem na jiné pøedmìty ochrany (hmyz apod.) je možné ponechávat èásti luk nepokosené nebo je kosit pozdìji. V každém roce by ale mìlo jít o jinou plochu, aby nedocházelo ke hromadìní staøiny a s tím spojeným negativním jevùm. V sadech (lokality 9, 10, 11) by bylo vhodné provést proøezání starých stromù a tím prosvìtlit travní porost pod 94

96 nimi. To by podpoøilo èetné zde rostoucí teplomilné druhy. Na Ratiboøické louce (lok. 1) v menších kanálcích je tøeba provést odstranìní náletových døevin. Na loukách ve støední a jižní èásti NPP by bylo vhodné tam, kde to umožòuje zavodòovací systém, provádìt v pøedjarním období øízené povodòování. NPP Babièèino údolí je jedním z nejnavštìvovanìjších území východních Èech. Slouží k rekreaci obyvatel Èeské Skalice i širokého okolí. Má velké estetické, kulturní i vìdecké hodnoty. Pro svoje pøírodní kvality zaujímá nezastupitelné místo v soustavì chránìných území Èeské Republiky. Proto je nanejvýš dùležité toto území nadále chránit a peèovat o nìj. Summary The national natural landmark Babièèino údolí lies along the river Úpa between the village Slatina nad Úpou in the north and the town Èeská Skalice in the south. Its total area is 334,23 ha, from that meadows fill 108,09 ha (32,3%). Meadows have complicated history. At the end of 19th century landowners regulated a watercourse, filled up billabong in a bottom land and built up a system of watering (various types of channels). Later maedows were intensive cultivated ploughed and fertilized. Most of channels were destroyed. Now meadows are mowed twice a year. Most of them were sown with cultural species of grass. But many of autochthonous species survived at unmanaged or marginal parts of vegetation and now they extend into cultural green. There are several types of meadow habitates in the valley. More then half of area is overgrown by mesic Arrhenatherum meadows. They make many intermediate combinations with wet Cirsium meadows that are also founded in few cases there. The smallest rate belongs to wet Filipendula grasslands. Special type of habitat are mesic Arrhenatherum meadows combined with broad-leaved dry grasslands in orchards. 228 plant species were detected in meadows, 10 of them are endangered and protected and 21 of them are aliens for bohemian flora. It is necessary to keep right management for preservation and improvement of meadows condition. Literatura FALTYS, V., 1993: Pøehled vyhynulých, nezvìstných a ohrožených taxonù cévnatých rostlin na území východních Èech. Èeský ústav ochrany Pøírody, Pardubice. FALTYS, V., 1988: SPR Babièèino údolí. Inventarizaèní prùzkum vegetaèního krytu. [Depon. In: AOPK ÈR, Pardubice]. FIEDLER, J., 1978: Vegetace státní pøírodní rezervace Babièèino údolí. Práce a studie Pøír., Pardubice, 10: CHYTRÝ, M., KUÈERA, T. et KOÈÍ, M. [eds.], 2001: Katalog biotopù Èeské republiky. Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR, Praha. KRAHULEC, F., HROUDOVÁ, Z., ZÁKRAVSKÝ, P., 1993: Stav luèních porostù v SPR Babièèino údolí a možnosti jejich revitalizace. Botanický ústav AVÈR, Prùhonice. KUBÁT, K., HROUDA, L., CHRTEK, J. jun., KAPLAN, Z., KIRSCHNER, J.et ŠTÌPÁNEK, J. [eds.], 2002: Klíè ke kvìtenì Èeské republiky. Academia, Praha. LOBOVÁ, J., 2005: Floristická inventarizace a inventarizace biotopù v luèních ekosystémech v NPP Babièèino údolí. Závìreèná zpráv [Depon. In: AOPK ÈR, Pardubice]. ŠUBRT, J., 2004: Výzkum luèních spoleèenstev v NPP Babièèino údolí. Bakaláøská práce. [Depon. In: Katedra ekologie Univerzity Palackého, Olomouc]. KOLEKTIV, 2005: Rezervaèní kniha NPP Babièèino údolí [Depon. In: AOPK ÈR, Pardubice]. Vyhláška ministerstva životního prostøedí ÈR è. 395/1992 Sb., Zákon è. 114/1992 Sb. (ve znìní pozdìjších pøedpisù). + foto v barevné pøíloze Došlo:

97 Tab. 1: Charakteristika lokalit. Tab. 1: Characteristics of localities. Èíslo lok. Název, lokalizace Vým. v ha Nadm. výška Exp. Sklon Stanovištì Charakter vegetace Stávající péèe Negativní vlivy 1 Ratiboøická louka 35, U Loveckého pavilonu Jižní konec Ratiboøické louky støednì vlhká louka v aluviu; pozùstatky systému zavodòovacích a odvodòovacích kanálù na vìtšinì plochy, díky tomu mozaikovitost ve vlhkostních pomìrech 0, zastínìná vlhèí louka u lesa 3, Pod Podhradnicí 4, Heømanská louka 20, Malá a Velká forota 9, Východní èást louky u Vikorèina splavu Západní èást louky u Viktorèina splavu Dolní sad severnì od Bílého mostu støednì vlhká louka v aluviu, v minulosti nejspíš pøeorána a oseta kulturními druhy trav úzká vlhèí louka v zástinu lesa v tìsném sousedství Úpy, v minulosti pøeorána a oseta kult. druhy trav louka v aluviu, v èásti pozùstatky zavlažovacích kanálù louka v aluviu, ve støedu pøepažená hlubším kanálem, solitérní stromy 0, zastínìná vlhká èást louky 0, zastínìná vlhká èást louky 1, J 8 starý rozvolnìný sad, variabilita ve vlhkostních a svìtelných podmínkách zpùsobená velkou svažitostí terénu a promìnlivým zápojem ovocných stromù pùvodnì aluviální psárková louka, nyní mozaika druhù ovsíkových a pcháèových luk pøevládají druhy pcháèových a ménì ovsíkových luk, objevují se i druhy bezkolencových luk pøevládají druhy ovsíkových luk a psárkových luk s pøímìsí druhù pcháèových luk na vlhèích místech nejhojnìjší jsou druhy psárkových a ovsíkových luk ovsíková louka, v kanálech druhy pcháèových luk ovsíková louka s menší druhovou diverzitou degradovaný chudší porost zejména s druhy tužebníkových lad porost zejména s druhy tužebníkových lad sušší varianta ovsíkové louky s výrazným pøechodem k širokolistým suchým trávníkùm, velká druhová pestrost koseno 2x roènì nepøítomnost záplav koseno 2x roènì koseno 2x roènì koseno 2x roènì koseno 2x roènì koseno 2x roènì koseno 1-2x roènì koseno 1-2x roènì koseno 2x roènì dominance nitrofilních druhù v J èásti intenzivní využívání v minulosti intenzivní využívání v minulosti intenzivní využívání v minulosti intenzivní využívání v minulosti hrozí šíøení nitrofilních druhù z lesního okraje pøi nepravidelném kosení

98 Tab. 1: Charakteristika lokalit pokraèování. Tab. 1: Characteristics of localities continue. Èíslo lok. Název, lokalizace Vým. v ha Nadm. výška Exp. Sklon Stanovištì Charakter vegetace Stávající péèe Negativní vlivy Starý sad východnì od cesty nad Bílým mostem Horní sad nad Bílým mostem, západnì od cesty U Èerveného mostu, severnì od cesty V ohbí øeky u Èerveného mostu Severní roh louky u Èerveného mostu 0, J 10 1, J 0-5 0, , Koryto Úpy 15, Kanál pøes Ratiboøickou louku rovnobìžný se silnicí Podél hlavního náhonu u Starého Bìlidla starý rozvolnìný sad v dolní èásti více zastínìný sousedním lesem, variabilita ve vlhkostních a svìtelných podm. zpùsobená velkou svažitostí terénu a promìnlivým zápojem ovocných stromù zastínìný sad se straými i novými stromy, v horní èásti prosvìtlený, velká variabilita ve svìtelných i vlhkostních pomìrech vlhký a hodnì zastínìný pruh louky nad øíèním bøehem, koncem r prokácen nálet po obvodu plochy aluviální louka, variabilita ve vlhkostních podmínkách, støední èást sušší sušší varianta ovsíkové louky s pøechodem k širokolistým suchým trávníkùm, v dolní èásti i vlhkomilnìjší druhy, velká druhová pestrost ovsíková louka, velká druhová pestrost druhy tužebníkových lad spolu s druhy bylinných lemù nížinných tokù zachovalá ovsíková louka, ve støedu i druhy širokolistých suchých trávníkù a po okrajích druhy pcháèocých luk 0, vlhèí sníženina v louce u lesa vlhká pcháèová louka 0, štìrkové korato Úpy místy s štìrkovými nebo bahnitými náplavy, prudké øíèní bøehy se stromovým porostem hluboký zavlažovací kanál, nepoužívaný, na dnì stále vlký, místy mìlká stagnující voda 0, bøeh náhonu zastínìný stromy vlastní koryto bez vegetace; bøehové porosty témìø zapojené s druhovou skladbou bylinných lemù nížinných øek porosty ostøic a druhù pcháèových luk druhovì chudý porost s druhy pcháèových luk a tužebníkových lad koseno 2x roènì koseno 2x roènì koseno 1-2x roènì koseno 2x roènì koseno 1-2x roènì bez zásahu koseno 1-2x roènì, ale pravdìpodobnì ne až na dno koseno 1-2x roènì hrozí šíøení nitrofilních druhù z lesního okraje pøi nepravidelném kosení hrozí šíøení nitrofilních druhù z lesního okraje pøi nepravidelném kosení hrozí šíøení nitrofilních druhù a v budoucnu nálet døevin podél bøehu Úpy hrozí šíøení nitrofilních druhù hrozí šíøení nitrofilních druhù šíøení invazních druhù hrozí šíøení nitrofilních druhù - 97

99 Obr. 1: Mapka NPP Babièèino údolí s vyznaèením luèních porostù a jednotlivých lokalit. Fig. 1: The map of the national natural landmark Babièèino údolí with a desription of meadows and particular localities. 98

100 Tab. 2: Pøehled taxonù v lokalitách. Tab. 2: List of the taxons at lokalities. Taxon 99 Výskyt v dílèích lokalitách Acer platanoides * Acer pseudoplatanus * * * Aegopodium podagraria * * * * * * * * * * * * * * * Agrimonia eupatoria * Agrostis capillaris * * * * * * * Agrostis stolonifera * * Achillea millefolium * * * * * * * * * Ajuga reptans * * * * * * * Alchemilla sp. * * * * * * * * * Alisma plantago-aquatica * Alliaria petiolata * * * Alnus glutinosa * * Alopecurus pratensis * * * * * * * * Anemone nemorosa * * * * * * * * * * * * * * Anemone ranunculoides * * * * * * * * * Angelica sylvestris * * * * * Anthoxanthum odoratum * * * * * Anthriscus sylvestris * * * * * Arctium tomentosum * * * Arrhenatherum elatius * * * * * * * * * * * Artemisia vulgaris * * Asarum europaeum * * Astragalus glycyphyllos * Athyrium filix-femina * * Ballota nigra * * * Betonica officinalis * * * Betula pendula * * * Bidens frondosa * * Bistorta major * * * * * * * Brachypodium pinnatum * * Briza media * * Bromus erectus * * Bromus inermis * Calamagrostis arundinacea 1 * * * Calamagrostis epigejos * * Caltha palustris * * * * Calystegia sepium * * Campanula patula * * * * * * * * * * Campanula rotundifolia * * * * Campanula trachelium * Capsella bursa-pastoris * Cardamine pratensis * * * * * * * Carduus personata * * Carex acuta * * * * * Carex brizoides * * * * * Carex flacca * Carex hirta * * * * Carex montana * Carex ovalis * Carex pallescens * * Carlina acaulis * * *

101 Tab. 2: Pøehled taxonù v lokalitách pokraèování. Tab. 2: List of the taxons at lokalities continue. Taxon 100 Výskyt v dílèích lokalitách Carpinus betulus * Centaurea jacea * * Centaurea pseudophrygia * * * Cerastium arvense * * Cerastium holosteoides * * * * * * * * Chaerophyllum aromaticum * * * * * * * * Chaerophyllum hirsutum * * * * Chrysosplenium alternifolium * * * Cirsium arvense * * * * * Cirsium canum * * * * * * Cirsium oleraceum * * * * * * * * * * * * * * * Cirsium palustre * * Cirsium vulgare * Clinopodium vulgare * * * Colchicum autumnale * * * * * * * Convolvulus arvensis * * Crepis biennis * * * * * * Cruciata laevipes * * Cytisus scoparius * Dactylis glomerata * * * * * * * * * * Daucus carota * * Deschampsia cespitosa * * * * * * * * * * * Eleocharis palustris s. l. * * Elytrigia repens * * * * * * Epilobium ciliatum * Epilobium hirsutum * * * * Equisetum arvense * * Equisetum palustre * * Equisetum sylvaticum * * * Euphorbia cyparissias * Fallopia dumetorum * * Festuca gigantea * * Festuca ovina * Fetuca pratensis * * * * * * * * Festuca rubra * * * * * * * * * * Ficaria verna subsp.bulbifera * * * * * * * * * * * * * * Fillipendula ulmaria subsp. ulmaria * * * * * * * * * Fragaria viridis * * * * Fraxinus excelsior * * Gagea lutea * * * * * * * * * * * * * * Galeobdolon montanum * * Galeopsis tetrahit * * Galinsoga parviflora * Galium album * * * * * * * * * Galium aparine * * * Galium boreale * Galium mollugo agg. * * * * * Galium odoratum * Galium palustre * * * Galium verum * * Geranium palustre * * * * * * * *

102 Tab. 2: Pøehled taxonù v lokalitách pokraèování. Tab. 2: List of the taxons at lokalities continue. Taxon 101 Výskyt v dílèích lokalitách Geranium pratense * * * * * * * * * * Geum rivale * * Geum urbanum * * Glechoma hederacea * * * * * * * Glyceria fluitans * Gnaphalium sylvaticum * Heracleum sphondylium * * * * * * * * * * Hieracium pilosella * Holcus lanatus * * * * * * * * * Humulus lupulus * * Hypericum maculatum * Hypericum perforatum * * * * Hypochaeris radicata * * * Impatiens glandulifera * Impatiens noli-tangere * * Impatiens parviflora * * * * * Juglans regia * Juncus articulatus * Juncuc efusus * * * * Juncus inflexus * Knautia arvensis * * * * * Lamium album * Lathyrus pratensis * * * * * * * Leontodon autumnalis * * * Leontodon hispidus * * * Leucanthemum vulgare agg. * * * * * * * Leucojum vernum * Ligustrum vulgare * Lolium perene * Lotus corniculatus * * * * * Lunaria rediviva * * Luzula campestris * * * * Lychnis flos-cuculi * * * * * * Lychnis viscaria * Lysimachia numularia * * * * * * * * * * * Lysimachia vulgaris * * * * Lythrum salicaria * * * Malus domestica * Matricaria recutita * Melampyrum nemorosum * * Mentha arvensis * * Mercurialis perennis * Myosotis palustris subsp. laxiflora * * Myosoton aquaticum * Origanum vulgare * * Oxalis fontana * Persicaria hydropiper * * Persicaria lapathifolia * * Petasites hybridus * * * Phacelia tanacetifolia * Phalaris arundinacea * * * * * * * *

103 Tab. 2: Pøehled taxonù v lokalitách pokraèování. Tab. 2: List of the taxons at lokalities continue. Taxon 102 Výskyt v dílèích lokalitách Phleum pratense * * * * Picea abies * Pimpinella major * * * * Pimpinella saxifraga * Plantago lanceolata * * * * * * Plantago major * * * * * * * * Plantago media * Poa annua * * Poa nemoralis * Poa palustris * * Poa pratensis * * * * * * * * * * Poa trivialis * * * * * * * Polygala comosa * Populus tremula * Potentilla anserina * * Potentilla erecta * * * Primula elatior subsp. elatior * * * * * * * * * * Prunella vulgaris * * * * * * * Prunus avium * Prunus domestica * Pulmonaria officinalis * Quercus robur * * * Ranunculus acris * * * * * * * * * * * Ranunculus lanuginosus * Ranunculus repens * * * * * * * Rosa canina s. l. * Rubus caesius * Rubus idaeus * * * Rubus fruticosus agg. 2 * * * Rumex acetosa * * * * * * * * * * Rumex acetosella * Rumex obtusifolius * * * * * * * Salix alba * Salix caprea * * Salix cinerea * Salix fragilis * * Salix viminalis * Salvia verticillata * Sambucus nigra * * Sanguisorba officinalis * * * * * * * * * * * Scirpus sylvaticus * * * * * Scrophularia nodosa * * * * Silene dioica * * * * Silene vulgaris subsp. vulgaris * * Solidago canadensis * Spiraea salicifolia * Stachys sylvatica * * * Stellaria graminea * * Stellaria nemorum * * * Stellaria palustris * * Symphytum officinale * * * * * * * * * *

104 Tab. 2: Pøehled taxonù v lokalitách pokraèování. Tab. 2: List of the taxons at lokalities continue. Taxon Výskyt v dílèích lokalitách Tanacetum vulgare * * Taraxacum sect. Ruderalia * * * * * * * * Thymus pulegioides * Tragopogon orientalis * * Tragopogon pratensis * Trifolium campestre * Trifolium hybridum * * Trifolium montanum * Trifolium pratense * * * * * * * Trifolium repens * * * * Trisetum flavescens * * * * * * Typha angustifolia * Urtica dioica * * * * * * * * * * * * * * * Verbascum nigrum * Verbascum thapsus * Veronica chamaedrys * * * * * * * * * Veronica officinalis * Veronica scutellata * Veronica serpyllifolia * * * * Vicia cracca * * * * * Vicia sepium * * * * * * * * * Vinca minor * Viola hirta * Viola riviniana * 1) výskyt na okraji lokalit u lesa nebo ve vlhkých kanálcích 2) nedostatek determinaèních znakù 103

105 104

106 VÈ. SB. PØÍR. - PRÁCE A STUDIE, 13 (2006): ISBN: SYNANTROPIZACE V OKOLÍ TURISTICKÝCH ODPOÈIVADEL, GEOMORFOLOGICKÝCH VÝTVORÙ A VYHLÍDEK V ZÁPADNÍCH KRKONOŠÍCH (SVINSKÉ KAMENY, TVAROŽNÍK, KRAKONOŠOVA KAZATELNA, VYHLÍDKY NAD VELKOU SNÌŽNOU JÁMOU, MUŽSKÉ A DÍVÈÍ KAMENY) Synanthropisation round the selected areas under influence of tourism in the West Krkonoše Mountains (Giant Mts.) Zuzana WAGNEROVÁ Univerzita Hradec Králové, Pedagogická fakulta, katedra biologie, Rokitanského 62, Hradec Králové 3 Tel.: , , zuzana.wagnerova@uhk.cz Pøíspìvek syntetizuje botanický výzkum synantropizace šesti, rùzným stupnìm antropicky ovlivnìných lokalit, v okolí turistických odpoèívadel a vyhlídek, u význaèných geomorfologických výtvorù, pøi pohranièní Cestì pøátelství v západních Krkonoších. Jedná se o turisticky exponované lokality subalpinského až alpinského vegetaèního stupnì v oblasti 1. zóny Krkonošského národního parku: Svinské kameny, Tvarožník, Krakonošova kazatelna, Vyhlídky nad Velkou Snìžnou jámou, Mužské a Dívèí kameny. Zavlékání alochtonních druhù rostlin a degradace pùdního prostøedí jsou hlavními pøíèinami synantropizace. Pøedmìtem studie jsou i návrhy na ochranáøská opatøení v zájmu obnovy narušených fytocenóz. Klíèová slova: Krkonoše, synantropní taxony, monitoring, management Keywords: the Giant Mts., synantropic taxa, monitoring, management Úvod Ekosystémy Krkonošského národního parku jsou v okolí turisticky exponovaných míst ohroženy šíøením synantropní kvìteny. Práce byla pøedevším zamìøena na zhodnocení výskytu této nežádoucí kvìteny v okolí vyhlídek a odpoèívadel poblíž význaèných geomorfologických výtvorù pøi pohranièní èesko polské Cestì pøátelství. Tìmito lokalitami jsou Svinské kameny, Tvarožník, Krakonošova kazatelna, Vyhlídky nad Snìžnými jámami, Mužské a Dívèí kameny v západních Krkonoších. Studie navazuje na geobotanický výzkum tundrových ekosystémù Krkonošského národního parku a zejména na práce, které jsou zamìøené na problematiku synantropizace. Mezi antropicky narušené fytocenózy høebenových oblastí Krkonoš patøí nejen turistikou a rekreací exponovaná místa v okolí horských bud (napø. HADAÈ 1982, KLIMEŠ 1984, MÁLKOVÁ 1995, MÁLKOVÁ et WAGNEROVÁ 1995, 1997, ROSTAÒSKY 1977, ŠOUREK 1969, ŠPATENKOVÁ 1980, 1984, WAGNEROVÁ 1996a, 1997a, 1999a, 2000b, 2001a, b)), odpoèívadel, vyhlídek (WAGNEROVÁ 1997b), komunikací (HUSÁ- KOVÁ et GUZIKOVÁ 1979, MÁLKOVÁ 2005, MÁLKOVÁ et WAGNEROVÁ 1996, WAGNEROVÁ 1995, 105

107 1996b, 1998, 2001c) a pozùstatkù lehkého vojenského opevnìní (WAGNEROVÁ 2002), ale rovnìž i rùzným stupnìm degradovaný vegetaèní kryt poblíž význaèných geomorfologických výtvorù, které èasto využívají návštìvníci Krkonoš za odpoèívadla èi vyhlídky. S monografickým botanickým zpracováním studovaných lokalit se v literatuøe nesetkáváme. Cílem práce je soustøedìní vstupních dat pro následné monitorování a ochranáøský management. Vymezení a charakteristika pøírodovìdných pomìrù lokalit Lokalita Svinské kameny (Trzy Swinki), neobyèejnì èlenitá žulová skalní hradba (VÍ- TEK 2004), se nachází na jižním svahu hory Szrenica, v nadmoøské výšce 1314 m. Jedná se o nejzápadnìji situovanou lokalitu na Hranièním (neboli Vnìjším) høbetu, poblíž høebenové Cesty pøátelství, pøi hranici Èech a Polska (obr. 1). Další studované lokality se také rozprostírají na Hranièním høbetu v západních Krkonoších. Severovýchodnì nad Voseckou boudou je to, obdobnì jako Svinské kameny, geomorfologický útvar typu tor, zvaný Tvarožník (1322 m n.m.), souèástí lokality je vybudované turistické odpoèívadlo. Dále ve východním smìru je to Krakonošova kazatelna (1490 m n. m.), poblíž polské boudy nad Snìžnými jámami. Jak uvádí VÍTEK (2004), jedná se o nejvýše se nalézající tor nejen v Krkonoších, ale i v Èeské republice. Pøedmìtem studie se staly i dvì vyhlídky (1485 m n.m.) nad srázy ledovcového karu Velká Snìžná jáma. Ve východním smìru, vzdálenìjšími lokalitami, to jsou mohutné žulové skalní výchozy (obr. 2) Mužské kameny (1417 m n. m.). Dívèí kameny (1413 m n. m.) tvoøí dvì èlenité skalní skupiny, rozprostøené severozápadnì nad Petrovou boudou. Všechny lokality jsou v subalpinském až alpinském vegetaèním stupni, v I. zónì Krkonošského národního parku (obr. 1). Z geologického hlediska jsou zkoumané lokality, jako souèást Hranièního høbetu tvoøeny žulami krkonošsko-jizerského masivu (PILOUS 2001). Po geomorfologické stránce se jedná o význaèné krkonošské geomorfologické útvary, zvané tory, vzniklé složitými procesy zvìtrávání, s charakteristickou kvádrovitou odluèností žuly. Dvì vyhlídky nad Velkou Snìžnou jámou jsou lokalizovány na hranì ledovcového karu. Pùdy ( jsou pøedevším rankerového typu (leptosoly) až nevyvinuté pùdy, dále je to horský humusový podzol (ze skupiny pùdních typù podzisoly) a rašeliništní pùdy (organosoly). V okolí odpoèívadel a komunikací jsou antropicky ovlivnìné. Prùmìrná roèní teplota je + 2,3 C, prùmìrný úhrn srážek èiní mm (SYROVÝ et al. 1958). Všechna studovaná místa jsou souèástí anemo-orografického systému Mumlavy, po celý rok zde pøevládají vìtry severozápadního smìru (JENÍK 1961). Studované lokality se nacházejí v høebenové oblasti krkonošské tundry. Pøevažujícími fytocenózami jsou kleèové porosty asociace Myrtillo Pinetum mughi Hadaè 1928 a smilkové fytocenózy asociace Carici fyllae Nardetum (Zlatník 1928) Jeník V této mozaice rostlinných spoleèenstev rovnìž nalézáme v extrémních klimatických podmínkách fytocenózy Cetrario Festucetum supinae Jeník 1961, na chránìnìjších místech i okrajovì Crepidi Calamagrostietum villosae (Zlatník 1928) Jeník Z chránìných a rùzným stupnìm ohrožených druhù rostlin (PROCHÁZKA et al. 2001) byly napø. nalezeny Gentiana asclepiadea (C4a, 3), Huperzia selago (C3, 3), Poa laxa (C2, 2), Pulsatilla alpina subsp. austriaca (C3, 3). V oblasti antropicky narušených okolí odpoèívadel a komunikací se setkáváme s fragmenty sekundárních nitrofilních spoleèenstev svazu Rumicion alpini Klika in Klika et Hadaè 1944, pøípadnì i s komprimofilní vegetací svazu Polygonion avicularis Br. Bl Tato spoleèenstva doprovázejí synantropní druhy, napø. Cerastium holosteoides, Plantago major, Poa annua, Ranunculus repens, Taraxacum sect. Ruderalia, Tussilago farfara. 106

108 Obr. 1: Výsek z mapy Krkonoš s vyznaèením sledovaných lokalit. Fig. 1: A part of the map the Krkonoše Mts. (Giant Mts.) the research area. 107

109 Metodika V prùbìhu vegetaèních sezón let byl proveden botanický inventarizaèní výzkum lokalit Tvarožník, Krakonošova kazatelna a vyhlídky nad Velkou Snìžnou jámou. V letech byly uskuteènìny studie v okolí lokalit Svinské kameny (obr. 3), Dívèí a Mužské kameny. Floristický výzkum byl aktualizován v roce Souèasnì byla provedena i revize antropického narušení zkoumaných lokalit. Vždy byly podchyceny autochtonní i alochtonní taxony. Synantropní taxony a chránìné a ohrožené druhy cévnatých rostlin dle èerveného (KOLEKTIV 1992a) a modrého (KOLEKTIV 1992b) seznamu kvìteny Krkonoš byly mapovány. V mapové dokumentaci jsou podchycena i místa odbìrù pùdních vzorkù. Mapové podklady jsou uloženy v dokumentaci katedry biologie Univerzity Hradec Králové a v závìreèných zprávách grantù (WAGNEROVÁ 1996c, 1997c, 1999b, 2000b). Nomenklatura cévnatých rostlin v podstatì odpovídá pojetí práce KUBÁTA a kol. (2002). Taxon Campanula bohemica je uveden dle publikace DOSTÁLA (1989). V pøíspìvku není bližší determinace druhù rodu Alchemilla, skupiny Taraxacum sect. Ruderalia a detailní zpracování rodu Hieracium. Mechy determinoval Mgr. P. Hájek (Univerzita Hradec Králové, Pedagogická fakulta, katedra biologie). Nomenklatura mechù je dle DÜLLA (1990). Mechové patro bylo sledováno na všech lokalitách, s výjimkou lokality Tvarožník. Revizi význaèných zástupcù èeledi Poaceae provedl Ing. Øepka (Masarykova univerzita, Pøírodovìdecká fakulta, Brno). Fytocenologické jednotky jsou uvedeny podle práce MORAVCE a kol. (1995). Použitá terminologie synantropních rostlin odpovídá monografii HOLUBA a JIRSÁKA (1967). Prùbìžnì byly odebírány pùdní vzorky z rhizosféry na daných lokalitách autochtonních i alochtonních rostlin, v antropicky ovlivnìných pùdách i v kontrolních, bezprostøednì neovlivnìných plochách (tab. 1). Pùdní rozbory provedla BioAnalytika Hradec Králové a firma Laboratoø Opoèno, akreditované pedologické laboratoøe, dle postupù uvedených v publikaci JAVORSKÝ a kol. (1985). V pùdních vzorcích z lokalit Mužské, Dívèí a Svinské kameny nebyl stanoven N-NO 3 a N-NH z finanèních dùvodù. 4 Výsledky a diskuse V následujícím pøehledu je uveden výèet zjištìných cévnatých rostlin a mechorostù na lokalitách Svinské kameny, Tvarožník, Krakonošova kazatelna, vyhlídky nad Velkou Snìžnou jámou, Mužské a Dívèí kameny. Synantropní rostliny (vèetnì apofytù) jsou v seznamu zvýraznìny hvìzdièkou pøed rodovým jménem. (Použité zkratky: S = Svinské kameny, T = Tvarožník, K = Krakonošova kazatelna, V = Vyhlídky nad Velkou Snìžnou jámou, M = Mužské kameny, D = Dívèí kameny) Cévnaté rostliny: Achillea millefolium: T, Agrostis rupestris: S, T, K, V, M, D, Agrostis capillaris agg.: S, T, M, D, *Alchemilla vulgaris agg.: T, K, Anthoxanthum odoratum agg.: S, T, M, D, *Anthriscus sylvestris: T (nalezen autorkou pouze v roce 2005), Athyrium distentifolium: S, T, M, D, Avenella flexuosa: S, T, K, V, M, D, Calamagrostis villosa: S, T, K, V, M, D, Calluna vulgaris: T, V, M, *Cardaminopsis halleri: K, Carduus personata: K, Campanula bohemica: T, Carex bigelowii subsp. rigida: M, D, Carex canescens: D, Carex echinata: T, Carex nigra: S, D, *Cerastium holosteoides: S, T, K, Cicerbita alpina: T, Deschampsia cespitosa: S, T, K, V, M, D, Dryopteris dilatata: S, T, M, D, *Epilobium angustifolium: S, T, K, V, Epilobium montanum: T, Festuca airoides: S, T, K, V, M, D, *Galium mollugo: D, Galium saxatile: S, T, D, Gentiana asclepiadea: S, T, D, Hieracium alpinum agg.: S, T, K, V, M, D, Homogyne alpina: S, T, M, D, Huperzia selago: V, M, Hypochoeris uniflora: T, Luzula luzuloides: S, T, K, M, D, Luzula sudetica: T, M, D, Maianthemum bifolium: T, D, 108

110 Melampyrum sylvaticum: T, Molinia caerulea: T, Nardus stricta: S, T, V, M, D, Oxalis acetosella: T, Phleum rhaeticum: T, K, D, Picea abies: S, T, M, D, Pinus mugo: S, T, M, D, *Plantago major: T, K, *Poa annua: S, T, K, V, D, Poa laxa: K, D uvádí ŠOUREK (1969) autorkou nepotvrzeno, Poa pratensis: K, Poa supina: K, Poa trivialis: T, K ŠOUREK (1969) autorkou nepotvrzeno, Polygonatum verticillatum: S, T, V, *Polygonum bistorta: S, T, K, V, M, Potentilla aurea: S, T, K, V, M, D, Potentilla erecta: S, T, D, Prenanthes purpurea: S, T, Pulsatilla alpina subsp. austriaca: V, *Ranunculus acris: T, K, V, Ranunculus platanifolius: T, *Ranunculus repens: T, K, Rubus idaeus: S, T, Rumex arifolius: S, T, M, D, Salix silesiaca: T, Sagina procumbens: K, *Senecio ovatus: S, T, K, *Silene dioica: S, T, Silene vulgaris: S, T, D, Solidago virgaurea subsp. minuta: S, T, V, M, D, Sorbus aucuparia subsp. glabrata: S, T, M, D, Streptopus amplexifolius: S (nepotvrzen v r. 2005), T, *Taraxacum sect. Ruderalia: S, T, K, V, Trientalis europaea: S, T, K, M, D, Trifolium repens: T, *Tussilago farfara: T, *Urtica dioica: S, Vaccinium myrtillus: S, T, K, V, M, D, Vaccinium vitis idaea: S, K, M, D, Veratrum album subsp. lobelianum: S, T, K, *Veronica chamaedrys: T. Mechorosty: Andraea rupestris: M, Barbula unquiculata: V, Bryum sp.: M, Ceratodon purpureus: V, D, Cynodontium sp.: S, M, D, Dicranella cerviculata: V, Dicranella heteromalla: S, V, M, D, Dicranum montanum: S, Dicranum scoparium: M, Grimmia sp.: S, M, D, Kiaeria starkei: D, Oligotrichum hercynicum: S, M, D, Pohlia nutans: S, M, D, Pohlia sp.: M, D, Polytrichum alpinum: M, D, Polytrichum piliferum: S, V. M, D, Racomitrium fasciculare: M, D, Racomitrium heterostichum agg.: S, V, M, D, Racomitrium lanuginosum: M. V prùbìhu botanických studií bylo na lokalitì Svinské kameny zaznamenáno 38 druhù vyšších rostlin, z tohoto poètu je 31 druhù na dané lokalitì autochtonních a 7 alochtonních. V roce 2005 zde nebyl potvrzen výskyt Streptopus amplexifolius. V oblasti Tvarožníku bylo podchyceno 61 druhù vyšších rostlin, z této sumy je 46 autochtonních a 15 alochtonních. Pøi souèasné revizi byl z pohledu kvalitativního novì nalezen synantropní taxon Anthriscus sylvestris (1 exempláø) a po stránce kvantitativního zastoupení byl zjištìn nárùst populace apofytické vrbovky úzkolisté (Epilobium angustifolium), u novì nainstalovaných lavièek a stolku ve východní èásti lokality (foto 15 a 16). Poblíž Krakonošovy kazatelny bylo zjištìno 27 taxonù vyšších rostlin: 18 autochtonních druhù, 9 alochtonních. Poa trivialis, kterou z této lokality uvádí ŠOUREK (1969) nebyla potvrzena. Graminolog Ing. Øepka pøi revizi zástupcù èeledi Poaceae zde potvrdil souèasný výskyt Poa pratensis a chránìný druh Poa laxa (C2, 2). V okolí dvou turistických vyhlídek nad glaciálním karem Velká Snìžná jáma bylo zaznamenáno 17 taxonù: 15 autochtonních, 2 alochtonní. Alochtonní Taraxacum sect. Ruderalia a Poa annua se vyskytují pøedevším u východnìji umístìné vyhlídky, kde byla použita ke zpevnìní žulového vydláždìní malta. V oblasti skalních skupin Dívèí kameny mìly z 34 nalezených druhù cévnatých rostlin pouze 2 taxony synantropní charakter, jedná se o Poa annua a ojedinìlý výskyt Galium mollugo. Rušivým faktorem je sešlap vegetaèního krytu v okolí geomorfologických výtvorù (foto 14). Na lokalitì Mužské kameny bylo v prùbìhu inventarizace zaznamenáno 26 druhù vyšších rostlin, jejichž výskyt lze považovat na této lokalitì za autochtonní. Pøestože je lokalita Mužské kameny hojnì navštìvovaná turisty, nevyskytují se zde alochtonní druhy rostlin. Vysvìtlení lze hledat pøedevším ve skuteènosti, že zde není použit cizorodý bazický materiál ke zpevnìní nedaleké turistické cesty (obdobná je i situace v okolí Dívèích a Svinských kamenù). Nedochází zde ke zmìnám pùdního prostøedí z hlediska neúmìrného zvýšení obsahu CaO, MgO a ph, tak jak je tomu u lokalit Tvarožník a Krakonošova kazatelna (tab. 1, pùdní vzorek T a K2), kde byly použity k úpravì komunikací posypové drtì melafyrového typu èi navážky dolomitického vápence. S cizorodými navážkami byly rovnìž zavlékány diaspory synantropních druhù rostlin, kterým vyhovují zmìnìné pùdní pomìry. 109

111 Z negativních ekologických vlivù, které zpùsobují destrukci pøirozených fytocenóz je nutno pøedevším uvést neúmìrnou návštìvnost lokalit, ze které vyplývá sešlap vegetace (foto 14), zavlékání alochtonních diaspor a v neposlední øadì i zneèiš ování horské pøírody odpadky. Závažným negativním faktorem bylo používání cizorodých posypových drtí (melafyry, dolomitické vápence) k povrchové údržbì turistických komunikací (chemické rozbory vzorku A, B viz tab. 1). Chyba v používání tìchto materiálù byla nejen z hlediska odlišnosti v chemické skladbì oproti autochtonním mateèným horninám (zejména silnì zvýšené ph a obsah CaO, MgO), ale souèasnì s navážkou tìchto drtí z deponií byly do unikátních krkonošských ekosystémù transportovány alochtonní diaspory, vèetnì diaspor nežádoucí rumištní a plevelné vegetace (napø. zdroj šíøení Taraxacum sect. Ruderalia, Tussilago farfara, Urtica dioica a pod.). V komunikaèních lemech došlo k hromadìní výluhù bazí, zvýšení ph, což odpovídá ekologickým nárokùm (ELLENBERG et al. 1992) øady zastoupených synantropních taxonù. Tato problematika je v souèasné dobì Správou Krkonošského národního parku øešena v rámci postupných ochranáøských revitalizaèních opatøení, pøi kterých jsou odstranìny bazické štìrky z tìlesa cesty a jeho okolí, cesta je zpevnìna autochtonním materiálem a provedeno následné drnování a osev okolí komunikace autochtonními druhy. Tab. 1: Chemická analýza rhizosféry. Tab. 1: Chemical analysis of rhisosphere. Oznaèení vzorku Dominantní taxon CO CaO P 2 O 5 MgO K 2 O N-NO 3 N-NH 4 x ph/kcl % mg / 100 g mg / kg Ncelk. mg / kg T Tar. sect Rud. 7,0 4,9 8435,0 34,0 354,0 364,0 113,6 4,8 0,17 K1 Luz. luzul. 3,5 5,9 42,0 55,0 34,9 30,0 12,2 3,9 0,40 K2 Ran. rep. 6,4 5,2 2464,0 533,0 375,2 160,8 2,0 3,7 0,24 V Aven. flex. 3,8 5,7 14,0 102,0 9,9 30,0 5,2 2,4 0,28 M Aven. flex.. 3,2 13,4 160,0 68,0 31,0 69,4 Nestanoveno D1 Des. cesp. 3,7 30,9 187,0 167,0 19,0 97,0 Nestanoveno D2 Vac. myrt. 2,8 30,8 320,0 59,0 55,0 89,0 Nestanoveno S1 Aven. flex. 3,5 153,0 13,0 33,0 Nestanoveno S2 Urtica dio. 3,7 333,0 51,0 60,0 Nestanoveno A Posyp. dr 7,1 2,0 1137,0 12,0 202,7 4,8 5,2 0,5 B Posyp. dr 7,3 2,4 2887,0 2,5 161,6 7,9 14,7 5,5 Vysvìtlivky: Tar. sect. Rud. = Taraxacum sect. Ruderalia, Urtica dio. = Urtica dioica, Ran. rep. = Ranunculus repens, Des. cesp. = Deschampsia cespitosa, Luz. luzul. = Luzula luzuloides, Aven. flex. = Avenella flexuosa, Vac. myrt. = Vaccinium myrtillus, posyp. dr = alochtonní bazická posypová dr (vzorek A a B) Lokalizace: T = Tvarožník, K1, K2 = Krakonošova kazatelna, V = Vyhlídka nad Velkou Snìžnou jámou, M = Mužské kameny, D1, D2 = Dívèí kameny, S1, S2 = Svinské kameny Explanatory: Tar. sect. Rud. = Taraxacum sect. Ruderalia, Urtica dio. = Urtica dioica, Ran. rep. = Ranunculus repens, Des. cesp. = Deschampsia cespitosa, Luz. luzul. = Luzula luzuloides, Aven. flex. = Avenella flexuosa, Vac. myrt. = Vaccinium myrtillus, posyp.dr = alochthonous alkaline gravel (specimens A and B) Location: T = Tvarožník Mt., K1, K2 = Krakonošova kazatelna rocks, V = view above Velká Snìžná jáma cirque, M = Mužské kameny rocks, D1, D2 = Dívèí kameny rocks, S1, S2 = Svinské kameny rocks. 110

112 Závìr Za hlavní pøíèiny šíøení synantropní flóry, která se vyskytuje v rámci studovaných lokalit zejména u Tvarožníku a Krakonošovy kazatelny, lze považovat zavlékání diaspor alochtonních rozmnožovacích èástic rostlin na tato místa v nevhodných, cizorodých posypových materiálech (dolomitický vápenec a melafyry), které byly použity k povrchové úpravì turistických cest a odpoèívadel. Synantropním rostlinám vyhovuje v této souvislosti zmìnìný chemismus pùdy podél komunikací, kde jsou výraznì zvýšeny pøedevším hodnoty vápníku, hoøèíku a ph. Z dalších ekofaktorù se jedná též o nadmìrný sešlap, který zapøíèiòuje destrukci pùvodní vegetace, pøípadnì i výskyt komprimofilní vegetace. Vzhledem k tomu, že jsou lokality turisticky velmi atraktivní, nelze vylouèit ani pøímé zavlékání nepùvodních diaspor návštìvníky Krkonoš. Botanický výzkum na lokalitách Mužské, Dívèí a Svinské kameny dokladuje nepøítomnost èi minimální zastoupení alochtonní flóry, pokud není použit ke zpevnìní komunikací bazický cizorodý materiál, který svými výluhy na ostatních sledovaných lokalitách (Tvarožník, Krakonošova kazatelna, èásteènì i východní vyhlídka nad Velkou Snìžnou jámou) mìní chemismus rhizosféry ve prospìch zvýšeného zastoupení alochtonních druhù rostlin. Návrh ochranáøských opatøení a) Odstranìní melafyrových a vápencových posypových drtí z komunikací v okolí Tvarožníku a Krakonošovy kazatelny. Cesty povrchovì upravovat pouze autochtonním materiálem. b) Stávající zvýšený podíl synantropní flóry na uvedených lokalitách mechanicky likvidovat pøed dozráním semen, vèetnì vytrvalých podzemních orgánù rostlin. c) Vzhledem k vysoké turistické návštìvnosti a atraktivnosti lokalit se jeví nutnost umístìní odpadkových nádob na všech lokalitách. d) V okolí geomorfologických výtvorù nainstalovat informaèní tabule s upozornìním, aby návštìvníci nevyboèovali z turistické cesty, nevyšlapávali travnaté plochy a neodhazovali odpadky. e) Provádìní monitoringu sukcesních zmìn. Regulace návštìvnosti. Podìkování Autorka dìkuje PhDr. A. Židlické a Ing. arch. A. Wagnerovi za pomoc pøi terénním výzkumu a vyhotovení grafických pøíloh. Výzkum byl podpoøen státními granty Ministerstva životního prostøedí Èeské republiky PPŽP/610/4/96 DÚ 01, PPŽP/610/97, 514/1999, 620/2000. Summary This work presents the result of geobotanical study of synanthropization of six localities, under the impact of tourist activities, in the West Krkonoše Mts. (Svinské kameny, Tvarožník, Krakonošova kazatelna, Vyhlídky nad Velkou Snìžnou jámou, Mužské kameny, Dívèí kameny). Higher presence of synantropic plants in the ecosystems resulted mainly from introduction of alien taxa and degradation of soil environment along the paths (particulary those covered by a limestone gravel and a melaphyre gravel). The ratio between native and alien vascular plants on the above localities are: Svinské kameny 31 : 7, Tvarožník 46 : 15, Krakonošova kazatelna 18 : 9, Vyhlídky nad Velkou Snìžnou jámou 15 : 2, Mužské kameny 26 : 0 and Dívèí kameny 32 : 2. The recommended management includes removal of limestone and melaphyre from the communikations (along localities Tvarožník and Krakonošova kazatelna), mechanical destruction of the aboveground and underground biomass of alien plants, a repeated monitoring of vegetation succession, to provide waste bins. 111

113 Literatura DOSTÁL J., 1989: Nová kvìtena ÈSSR. Academia, Praha. DÜLL R., l990: Exkursionstaschenbuch der Moose. 3. Aufl. Bad Münstereifel (IDH Verlag.): 335. ELLENBERG H. et al., 1992: Zeigerwerte von Pflanzen in Mitteleuropa. Scripta Geobot., Göttingen:18: HADAÈ E., 1982: Poznámky o ruderálních spoleèenstvech Krkonoš. Opera Corcontica, Vrchlabí, 19: HOLUB J. et JIRÁSEK V., 1967: Zur Vereinheitlichtung der Terminologie in der Phytogeographie. Fol. Geobot. Phytotax., Praha, 1: HUSÁKOVÁ J. et GUZYKOWA M., 1979: Flora a vegetace silnièních krajnic v západní èásti Krkonoš. Opera Corcontica, Vrchlabí, 16: JAVORSKÝ J. et al., 1985: Chemické rozbory v zemìdìlských laboratoøích. SZN, Praha. JENÍK J., 1961: Alpínská vegetace Krkonoš, Králického Snìžníku a Hrubého Jeseníku. ÈSAV, Praha. KLIMEŠ L., 1984: Pøíspìvek ke kvìtenì Krkonoš. Opera Corcontica, Praha: 21: KOLEKTIV, 1992a: Èervený seznam pro inventarizaèní prùzkum Krkonoš. Správa KRNAP, Vrchlabí:1-2. KOLEKTIV, 1992b: Modrý seznam pro inventarizaèní prùzkum Krkonoš. Správa KRNAP, Vrchlabí:1-4. KUBÁT K. et al., 2002: Klíè ke kvìtenì Èeské republiky. Academia, Praha: MÁLOVÁ J., 1995: Synantropizace høebenù Krkonoš (rozsah, dynamika a pøíèiny migrace apofytických a synantropních taxonù). Geoekologiczne problemy Karkonoszy, Poznaò: MÁLKOVÁ, J., 2005: Floristické a vegetaèní zhodnocení na zaniklé cestì k Rennerovì boudì v Krkonoších. Vè. Sb. Pøír.- Práce a studie, Pardubice, 12 (2005): MÁLKOVÁ J. et WAGNEROVÁ Z., 1995: Proè a kde se šíøí v Krkonoších nepùvodní kvìtena? Krkonoše, Pardubice: 7/95: MÁLKOVÁ J. et WAGNEROVÁ Z., 1996: Høebenové cesty jako ohniska nepùvodní vegetace. Krkonoše, Pardubice: 9/96: 4-5. MÁLKOVÁ J. et WAGNEROVÁ Z., 1997: Šíøení invazních druhù na høebeny Krkonoš. Zpr. Èes. Bot. Spoleè., Praha, Mater.14: MORAVEC J. et al., l995: Rostlinná spoleèenstva Èeské republiky a jejich ohrožení. Severoèes. Pøír., Litomìøice, pøíl. 1995: PILOUS V., 2001: Krkonoše skal a kamení. Správa KRNAP, Vrchlabí: PROCHÁZKA F. et al., 2001: Èerný a èervený seznam cévnatých rostlin Èeské republiky (stav v roce 2000). Pøíroda, Praha, 18: ROSTAÒSKY K., 1977: Flora i roœlinnoœæ synantropijna w Karkonoskim parku narodowym. Prace Karkonoskiego towarzystwa naukowego. Jelenia Góra: 9: SYROVÝ S. et al., l958: Atlas podnebí Èeskoslovenské republiky. Praha. ŠPATENKOVÁ I., 1980: Synantropní flóra a vegetace v okolí horských bud Krkonoš. ms. Dipl. Pr. Depon. Kat. Bot., Pøír. fak., UK Praha: ŠPATENKOVÁ I., 1984: Pøíspìvek ke kvìtenì Krkonoš. Opera Corcontica, Praha, 21: ŠOUREK J., 1969: Kvìtena Krkonoš. Academia, Praha. VÍTEK J., 2004: Tajemný svìt skal. OFTIS, Ústí nad Orlicí: WAGNEROVÁ Z., 1995: Geobotanická studia synantropizace vegetaèního krytu Krkonoš. Geoekologiczne problemy Karkonoszy, Poznaò, 2:

114 WAGNEROVÁ Z., 1996a: Synantropní flóra u Labské boudy a bývalé Kotelské boudy v západních Krkonoších. Pøíroda, Praha, 5: WAGNEROVÁ Z., 1996b: Synantropizace vegetaèního krytu u cest v høebenových oblastech západních Krkonoš. In: Monitoring, výzkum a management ekosystémù na území Krkonošského národního parku, Opoèno: WAGNEROVÁ Z., 1996c: Výzkum antropofyt pro úèinnou ochranu pùvodních fytocenóz na území I. zóny KRNAP. m.s. Závìreèná zpráva grantu PPŽP/610/4/96 DÚ 01, depon. in Ministerstvo životního prostøedí Praha a Správa KRNAP, Vrchlabí: WAGNEROVÁ Z., 1997a: Synantropní kvìtena u Vrbatovy boudy v Krkonoších. Opera Corcontica, Vrchlabí, 34: WAGNEROVÁ Z., 1997b: Synantropní flóra u turistických odpoèívadel, rozcestí a vyhlídek v západních Krkonoších (Pramen Labe, Šmídova vyhlídka, U Ètyø pánù, Pramen Mumlavy a Harrachovy kameny). Pøíroda, Praha, 10: WAGNEROVÁ Z., 1997c: Výzkum antropofyt pro úèinnou ochranu pùvodních fytocenóz na území I. a II. zóny Krkonošského národního parku (západní Krkonoše). m.s. Závìreèná zpráva grantu PPŽP/610/97, depon. in Ministerstvo životního prostøedí Praha a Správa KRNAP, Vrchlabí: WAGNEROVÁ Z., 1998: Synantropní flóra v okolí pohranièní èesko polské cesty v západních Krkonoších. In: Geoekologiczne problemy Karkonoszy. Materialy z sesji naukowej w Przesiece X.1997, Wroclaw: WAGNEROVÁ Z., 1999a: Studium synantropních rostlin na lokalitì Medvìdín v Krkonoších. Pøíroda, Praha: 15: WAGNEROVÁ Z., 1999b: Výzkum antropofyt pro úèinnou ochranu pùvodních fytocenóz na území Krkonošského národního parku západní èást. m.s. Závìreèná zpráva grantu 514/1999, depon. in Ministerstvo životního prostøedí Praha a Správa KRNAP, Vrchlabí: WAGNEROVÁ Z., 2000a: Floristické složení vegetace lokality Moravská bouda v Krkonoších (monitoring, management). Vè. Sb. Pøír. Práce a studie, Pardubice, 8 (2000): WAGNEROVÁ Z., 2000b: Výzkum antropofyt pro úèinnou ochranu pùvodních fytocenóz na území KRNAP západní èást. m.s. Závìreèná zpráva grantu 620/2000, depon. in Ministerstvo životního prostøedí Praha a Správa KRNAP, Vrchlabí: WAGNEROVÁ Z., 2001a: Geobotanická studie lokality Bouda nad Snìžnými jámami (Wawel). Opera Corcontica, Vrchlabí, 36: WAGNEROVÁ Z., 2001b: Synantropní flóra u Petrovy boudy v Krkonoších (monitoring, management). Vè. Sb. Pøír. Práce a studie, Pardubice, 9 (2001): WAGNEROVÁ Z., 2001c: Degradaèní zmìny biocenóz lemù turistických cest v høebenových oblastech Krkonoš v dùsledku synantropizace (geobotanický monitoring, management). In: Acta Facultatis Rerum Naturalium Universitatis Ostraviensis 200, Biologia Ekologia 8 (2001): WAGNEROVÁ Z., 2002: Výzkum synantropizace v okolí bunkrù v Krkonoších (monitoring, management). Vè. Sb. Pøír. Práce a studie, Pardubice, 10 (2002): foto v barevné pøíloze Došlo: Recenzováno 113

115 Obr. 2: Skalní výchoz Mužské kameny. Fig. 2: Exposed rocks of Mužské kameny. Obr. 3: Pohled na Svinské kameny (Obì foto Z. Wagnerová) Fig. 3: View of the Svinské kameny rocks (Both photo Z. Wagnerová) 114

116 VÈ. SB. PØÍR. - PRÁCE A STUDIE, 13 (2006): ISBN: POZNÁMKY K VÝSKYTU VÝZNAMNÌJŠÍCH ROSTLINNÝCH TAXONÙ V NELESNÍ ÈÁSTI ZÁPADNÍCH KRKONOŠ (OCHRANNÉ PÁSMO KRNAP) Notes to the occurrence of protected plant species occurring in the western part of Giant Mountains Vojtìch LANTA 1, Michal HEJCMAN 2 a Petra SVOBODOVÁ 3 1 Botanický ústav AVÈR, Dukelská 135, Tøeboò; lanta@bf.jcu.cz 2 Èeská zemìdìlská univerzita v Praze, Kamýcká 957, Praha 6 Suchdol 3 Biologická fakulta JÈU, Branišovská 31, Èeské Budìjovice Prezentovaný èlánek uvádí pøehled výskytu 59 rostlinných druhù na území západních Krkonoš. Jedná se o rostliny typické pro vazbu na luèní enklávy a specifická stanovištì pøetvoøená èinností èlovìka. Z tìchto rostlin bylo 37 druhù chránìných podle èerveného seznamu cévnatých rostlin (HOLUB et PROCHÁZKA 2000). V pøíspìvku je dále diskutován výskyt vybraných druhù na nových lokalitách, což je potøebné pro záznam zmìn ve výskytu pøedevším chránìných druhù rostlin. Floristický prùzkum byl proveden ve vegetaèních sezónách 2001 a Úvod Kvìtnaté horské louky se vyvíjely v souladu s lidskou èinností již od støedovìku, kdy èlovìk zaèal intenzivnìji ovlivòovat podhorské a horské ekosystémy. O polopøirozených loukách lze obecnì øíci, že jejich vysoká diverzita je vlastnì výsledek dlouhodobého dynamického procesu nasycování druhy z nižších (mezofilní druhy) a vyšších poloh (arktoalpinské druhy, sensu HADAÈ 1983), kombinovaného s faktory jako jsou relativnì vysoká heterogenita prostøedí (HUTCHINGS et al. 2001) a pomìrnì nízká hladina živin v pùdì (GRIME 2001). Druhovì bohaté louky se v okolí roztroušených domkù podhorských obcí se mohly doposud zachovat jen díky tradiènímu obhospodaøování, což zahrnuje pravidelné kosení luk, odstraòování biomasy a pøihnojování (KRAHULEC et al. 1996, podrobné review historických pomìrù v souvislosti s osídlováním Krkonoš podává LOKVENC 1978). Jako vhodný prostøedek pro udržení druhové pestrosti se osvìdèila bezesporu i pastva hospodáøských zvíøat (HEJCMAN et al. 2002). V dobì kolektivizace zemìdìlství a fungování státních statkù bylo postupnì opouštìno od tradiènì zabìhlých postupù v zemìdìlství. Mnoho luèních enkláv nebylo neobhospodaøováno, pøípadnì se zde jenom tradiènì mulèovalo travní hmotou (LEXA et KRAHULEC 2000, ZELENÝ et al. 2002). Na zhoršení stavu luk se spolupodílel nejen konzervátorský pøístup ze strany ochrany pøírody, ale i na druhé stranì intenzifikace pastvy, pøedevším skotu, který znamenal pøeorávání mezí, pøehnojování a výsevy nepùvodních genotypù trav na zkulturnìných pastvinách, respektive loukách. Zmìny hospodaøení v krajinì se koneènì odrazilo i ve vývoji synantropní vegetace. V této souvislosti se nìkteré druhy rostlin zaèaly v novém 115

117 území masovì šíøit (PYŠEK et al. 1995). Snížení heterogenity prostøedí vlivem èinnosti èlovìka mìlo za následek uchování druhové bohatosti pøedevším v podobì ostrùvkù luèní vegetace, nalézajících se v bezprostøední blízkosti lidských sídel a dále na vlhkých stanovištích, kam bylo složité se dostat s tìžkou mechanizací. Cílem tohoto pøíspìvku je podat bližší informace o nìkterých významnìjších taxonech, které ještì pøežívají právì v tìchto ostrùvcích. Vymezení zájmového území Ve vegetaèních sezónách 2001 a 2002 byla navštívena vybraná nelesní území KRNAP (tj., pøedevším louky), spadající do ochranného pásma KRNAP, za úèelem vymapování stanoviš a upøesòování sítì chránìných území Natura Oblast lze vymezit tìmito hranicemi: na levém bøehu Jizery se jednalo o lokality spadající pod obce Harrachov, Rokytnice nad Jizerou a Bratrouchov se spodní JV hranicí pøedstavovanou Vejpálickým potokem. Na pravém bøehu Jizery byly navštíveny enklávy a osady v okolí Pasek nad Jizerou a Jablonce nad Jizerou, pøièemž byla respektována hranice KRNAP. Nomenklatura taxonù cévnatých rostlin byla sjednocena podle KUBÁT et al. (2002), nomenklatura syntaxonù podle (MORAVEC et al. 1995). Geologické a geobotanické pomìry Geologicky se uplatòují na rozsáhlém území krkonošsko-jizerské žuly (Harrachov, Nový Svìt a Rýžovištì), dále fylity a svory (Rokytnice nad Jizerou, Skelné Hutì a Rezek), pomìrnì malé lokality v okolí Harrachova tvoøí pararuly (CHALOUPSKÝ 1989). Z fytogeografického hlediska studované území náleží v rámci oreofytika do okresu 93a Krkonoše lesní (SKALICKÝ 1988). Potenciální pøirozenou vegetací severozápadního podhùøí Krkonoš jsou spoleèenstva asociací Dentario enneaphylli-fagetum a Calamagrostio villosae-fagetum, na prudkých svazích su ové lesy Merculiari-Fraxinetum (NEUHÄUSLOVÁ et al. 1998). Náhradní pøirozenou vegetaci tvoøí pøedevším montánní louky svazù Polygono- Trisetion, Violion caninae a Nardo-Agrostion tenuis (KRAHULEC et al. 1996, ŠTURSOVÁ et ŠTURSA 1982). Výskyty vybraných významnìjších rostlinných druhù ve studovaném území Botrychium lunaria Harrachov: pod lanovou drahou, 150 m S od kóty Èertovy hory, 985 m n. m. Bunias orientalis Rokytnice nad Jizerou: nádraží, v kolejišti, 435 m n. m. Campanula bohemica Rýžovištì: pod lesem asi 250 m od silnice pøi závìru sjezdové dráhy na pravém bøehu Ryzího potoka, asi 800 m n. m. Studená: na intenzivnì kosené louce jižnì od turistické chaty, situované na køižovatce turistických cest, 930 m n. m. Horní Dušnice Trejborec: nekosená, mírnì podmáèená louka s pøevažující Digitalis grandiflora, 765 m n. m. (pravdìpodobnì se jedná o jeden z nejníže situovaných výskytù tohoto taxonu). Minimální výskyt je pøipisován lokalitì v Peci pod Snìžkou (KOVANDA 2000). Bratrouchov: kosená louka vedle zemìdìlské usedlosti U Mikšù, 775 m n. m. Rezek: pasené louky nad prostorem lesní školky, zde velmi hojnì, asi 900 m n. m. 116

118 Campanula glomerata Havírna: v obci pøi cestì na jižním svahu, 570 m n. m. Paseky nad Jizerou: louky SZ od kostela, 700 m n. m. Campanula latifolia dosti hojnì rozšíøený taxon v su ových humóznì bohatých lesích, nicménì se vyskytuje v zanedbaných loukách s dominantní Chaerophyllum aromaticum. Rokytnice nad Jizerou: zanedbané louky táhnoucí se podél pravého bøehu Hu ského potoka od kostela po chatu Snìženka, 525 m n. m. Rokytnice nad Jizerou: nádraží ÈD, na odlesnìném svahu u nádražní budovy, 435 m n. m. Carex flava Rokytnice nad Jizerou Konèiny: mokøádky v okolí kravína, 665 m n. m. Vojtìšice: mokøad u samoty, pøibližnì 700 m S od kostelíka ve Vojtìšicích, 520 m n. m. Carex paniculata Vilémov: ojedinìlý výskyt jednoho trsu u silnice vedoucí z Vilémova do Rokytnice, 525 m n. m. Vzhledem k tomu, že se druh nachází v sídelní zónì, považujeme jeho výskyt za nepùvodní výsadbu (druh je znám pouze z polských Krkonoš, ŠOUREK 1969). Carex pauciflora Harrachov Mrtvý vrch: rašeliništì u zemníku nad chatou Alfrédkou, roste zde spoleènì s Andromeda polifolia a Empetrum nigrum, 1015 m n. m. Cicerbita alpina Rokytnice nad Jizerou: mokøad na okraji lesa pøi èervenì znaèené turistické cestì u chaty Karbo, 775 m n. m. Harrachov: hojnì podél Ryzího potoka a Mumlavy ve vlastní obci. Crepis capillaris Havírna: na J orientované stráni pod lesem v místì zvaném Zátoka, 525 m n. m. Crepis conyzifolia druh indikující spoleèenstvo Nardo-Agrostion tenuis Rýžovištì: stránì pøi pravém bøehu Ryzího potoka, hojnì spolu s druhem Carlina acaulis, asi m n. m. Harrachov: spíše vzácnìjší ojedinìlé výskyty na èervené sjezdovce vedoucí z Èertovy plánì, kolem m n. m. Rokytnice nad Jizerou Studenov: velmi hojnì na jižních svazích, každoroènì mulèovaných, m n. m. Rezek: spásané a kosené porosty nad lesní školkou, 910 m n. m. Crepis mollis subsp. hieracioides indikaèní druh svazu Polygono-Trisetion. Ve studovaném území se vyskytuje pomìrnì èasto. V Rokytnici a v dolní èásti Pasek spoleènì s Phyteuma nigrum. Dactylorhiza fuchsii Františkov: mokøad v prùzoru lesa, který se táhne JV smìrem od kravína na Konèinách k samotám v dolní èásti Františkova (32 jedincù), 615 m n. m. 117

119 Horní Dušnice: mokøad pod domky èásti obce Mìsteèko, 10 jedincù, 675 m n. m. Dactylorhiza majalis Harrachov Nový Svìt: mokøad u lesa pøi silnici na Mýtiny, 4 (kvetoucí) jedinci, 665 m n. m. Harrachov: louka napravo u cesty spojující hlavní silnici mìstem s hotelem Riwo, 3 jedinci, 665 m n. m. Paseky nad Jizerou: mokøad JZ pod kopcem Mechovice, tzv. Pasíèka, 12 jedincù, asi 730 m n. m. Paseky nad Jizerou: mokøad 200 m SZ od papírenského závodu, 30 jedincù, 530 m n. m. Havírna: louka u cesty z Havírny do Pasek, 4 jedinci, asi 550 m n. m. Havírna: louka na jižním svahu hoøejší èásti obce, pod osadou V Bosnì, 20 jedincù, 720 m n. m. Vilémov: mokøad u lesa pøi pravé stranì silnice smìøující do Harrachova, 5 jedincù, 520 m n. m. Rokytnice nad Jizerou: mokøad v JV prostoru nad textilním závodem mezi žlutì znaèenou turistickou cestou a Hu ským potokem, 6 jedincù, 550 m n. m. Rokytnice nad Jizerou: pod lyžaøským vlekem v Horní Rokytnici pøi silnici na Rezek, 14 jedincù, asi 630 m n. m. Rokytnice nad Jizerou: dvì mikrolokality èítající asi 50 jedincù v Zákoutí, 625 m n. m. Rokytnice nad Jizerou Na Bahýnkách: mokøad u osady, 100 m V nad silnicí smìøující na Rezek, asi 40 jedincù, 770 m n. m. Rokytnice nad Jizerou Konèiny: vlhké louky v zátoèinách lesíka okolo kravína, 25 jedincù, m n. m. Rokytnice nad Jizerou Na Konèinách: vlhké louky napravo od èervené turistické znaèky, 15 jedincù, 675 m n. m. Františkov: horní èást obce, mokøad pod chatou Karbo, 15 jedincù, 750 m n. m. Františkov: mokøady nalevo pod køižovatkou cestou na Rezek a do vlastní obce, 52 jedincù, m n. m. Františkov: mokøad 50 m nad parkovištìm u chaty Agrostavu, asi 20 jedincù, 740 m n. m. Bratrouchov: mokøad 100 m JZ kóty vršku Hejlov, 760 m n. m. Bratrouchov: mokøad 50 m SSV kóty Hejlov, nad Trejborcem, 6 jedincù, 830 m n. m. Horní Dušnice: mokøad na Trejborci, 6 jedincù, 760 m n. m. Horní Dušnice: niva potoka pod chatou Tesly Kolín, 8 jedincù, 660 m n. m. Horní Dušnice Západní strana: mokøad pod lesem nad cestou na konci obce, 2 jedinci, 720 m n. m. Paseky nad Jizerou: mokøad po levé stranì pøi silnici smìøující do Sklenaøic, asi 650 m n. m. Paseky nad Jizerou: mokøad nad bufetem u vleku v zatáèce silnice vedoucí do Sklenaøic, asi 790 m n. m. Paseky/Jizerou Hoøení Kazdice: mokøad ve svahu, v blízkosti mohutný nálet døevin, asi 775 m n. m. Diphasiastrum alpinum Harrachov: vydøené místo na èervené sjezdovce v místech, kde se tato sjezdovka zahýbá, 775 m n. m. Rýžovištì: èerná sjezdovka, 825 m n. m. 118

120 Diphasiastrum complanatum Harrachov: vydøené místo na èervené sjezdovce v místech, kde se tato sjezdovka zahýbá, 775 m n. m. Diphasiastrum zeileri Rýžovištì: èerná sjezdovka, 825 m n. m. Epipactis helleborine ještì hojnì se vyskytující druh, pøedevším v zastínìných lesích, místy se vyskytuje též na zanedbaných loukách, které zaèínají postupnì zarùstat vlivem náletu døevin Horní Dušnice: nálet osik a bøíz asi 500 m SV od støedu obce, nad cestou, severní svah, 750 m n. m. Harrachov: u silnice protínající les z Nového Svìta na Mýtiny, 670 m n. m. Eriophorum latifolium Horní Dušnice Západní Strana: mokøad pod lesem nad cestou na konci obce, 720 m n. m. Havírna: louka na jižním svahu hoøejší èásti obce, pod osadou V Bosnì, 720 m n. m. Paseky nad Jizerou: mokøad JZ pod kopcem Mechovice, tzv. Pasíèka, asi 730 m n. m. Erysimum durum Rezek: pøi pravé stranì silnice u lesní školky, asi 860 m n. m. Euphorbia dulcis Havírna: v místì, v koleni silnice, která smìøuje do Pasek a dále pod lese pøi potoce ve støedu obce, 555 m n. m. Gentiana asclepiadea Rýžovištì: snosy kamení po levé stranì Ryzího potoka, m n. m. Rokytnice nad Jizerou: louky v osadách Lišèí Doupì a Háj, 725 m n. m. Horní Dušnice Západní strana: hojnì, 720 m n. m. Geranium pyrenaicum Rokytnice/Jizerou Letní Strana: pøi cestì do Vilémova, asi 590 m n. m. Gymnadenia conopsea Rýžovištì: SV stráò pod lesem, mokøad v místech, kde modrá sjezdová dráha vystupuje z lesa, 825 m n. m. Františkov: enkláva asi 50 m nad silnicí smìøující na Rezek, v èásti, kde se tato silnice zanoøuje do lesa, 855 m n. m. Bratrouchov: louka u lesa vedle budovy Staré školy, asi 750 m n. m. Horní Dušnice: mokøad na Trejborci, hojnì, asi 50 kvetoucích jedincù, 760 m n. m. Františkov Brno: louka pod chalupami, asi 20 jedincù, 725 m n. m. Františkov Hejlov: v náletu døevin asi 100 m SZ od usedlostí, asi 790 m n. m. Hieracium aurantiacum Rokytnice nad Jizerou Hoøení Domky: na této enklávì pomìrnì hodnì. Harrachov: okolí kostela uprostøed obce, velmi hojnì, 680 m n. m. 119

121 Huperzia selago Harrachov Mrtvý vrch: rašeliništì u zemníku nad chatou Alfrédkou, 1015 m n. m. Rýžovištì: èerná sjezdovka, 825 m n. m. Chrysosplenium oppositifolium v západní èásti Krkonoš pomìrnì hojnì. Rokytnice nad Jizerou: nádraží ÈD, kanál pod odlesnìným svahem u nádražní budovy, 435 m n. m. Rokytnice nad Jizerou: mokøady a bystøinky pod zelenì znaèenou turistickou cestou v osadì Hleïsebe, asi 825 m n. m. Imperatoria ostruthium pomìrnì hojný druh v I. eutrofní zónì podle zonace horských enkláv (ŠTURSOVÁ a ŠTURSA 1982). Rýžovištì: JZ stráò nad Ryzím potokem, pøi domku u lanové dráhy, 835 m n. m. Rýžovištì: u domku pod lesem na èervené sjezdové dráze, 830 m n. m. Rokytnice nad Jizerou: hojnì na Hoøeních Domkách, v okolí bud Jehlanka, Lovèenka a Skácelka, m n. m. Rokytnice nad Jizerou: roztroušenì u domkù v èásti Hrušov na úboèí kostelního vrchu, m n. m. Rokytnice nad Jizerou Konèiny: nad hotelem Na Stráži, asi 680 m n. m. Jasione montana Havírna: na J orientované stráni pod lesem v místì zvaném Zátoka, 525 m n. m. Leucojum vernum pomìrnì hojnì u bystøin a tokù. Rokytnice nad Jizerou Zimní Strana: potùèky v okolí boudy Snìženka, asi 550 m n. m. Havírna: podél celého toku Havírenského potoka, zde spoleènì s Allium ursinum. Lilium martagon Rýžovištì: u domku v místech, kde žlutá turistická cesta vedoucí na Studenov ústí do lesa, asi 800 m n. m. Horní Dušnice: mokøad na Trejborci, 760 m n. m. Havírna: Z orientovaná stráò nad Havírenským potokem v místì, kde se silnice procházející obcí zahýbá k Jizeøe, 505 m n. m. Rokytnice nad Jizerou Dolní Rokytnice: smetištì na skalním pøevisu v JZ èásti nad køižovatkou hlavních cest, 70 jedincù, 490 m n. m. Horní Dušnice: mokøad pod domky èásti obce Mìsteèko, 675 m n. m. Listera ovata Rokytnice nad Jizerou V bahýnkách: suchá stráòka pod hlavní silnicí na Rezek, 725 m n. m. Františkov: louka spoleèenstva Violion caninae na J exponované stráni, u chaty Praga 100 m nad silnicí, 620 m n. m. Buøany: nálety køovin na loukách louky v okolí chaty Buøanka, 550 m n. m. Františkov: enkláva asi 50 m nad silnicí smìøující na Rezek, v èásti, kde se silnice zanoøuje do lesa, 855 m n. m. 120

122 Luzula sudetica Harrachov Mrtvý vrch: rašeliništì u zemníku nad chatou Alfrédkou, 1015 m n. m. Rezek: mokøad v místech, kde zelená turistická cesta vstupuje do lesa a smìøuje na Dvoraèky, 875 m n. m. Lycopodium annotinum Harrachov Mrtvý vrch: rašeliništì u zemníku nad chatou Alfrédkou, 1015 m n. m. Lycopodium clavatum Harrachov: vydøené místo na èervené sjezdovce v místech, kde se tato sjezdovka zahýbá, 775 m n. m. Rýžovištì: èerná sjezdovka, 825 m n. m. Meum athamanticum Rokytnice nad Jizerou: kraj lesa nad vidlicí køižovatky žlutì a zelenì znaèených cest, kóta 775 m n. m. Mimulus guttatus Rýžovištì: v potoce 100 m SZ od hotelu Fit Fun, 740 m n. m. Petasites kablikianus Rokytnice nad Jizerou Dolní Rokytnice: silnièní most pøes Jizeru 200 m od hlavní køižovatky, 470 m n. m. Rokytnice nad Jizerou: mokøad v JV prostoru nad textilním závodem mezi žlutì znaèenou turistickou cestou a Hu ským potokem, 550 m n. m. Jablonec nad Jizerou: pod náspem železnièní tratì u èistièky, kde železnice pøekonává Jizeru, 445 m n. m. Phyteuma nigrum Paseky nad Jizerou: louky v okolí Paseckého kostela, 650 m n. m. Paseky nad Jizerou: louky nad papírenským závodem, 510 m n. m. Rokytnice nad Jizerou: louky v okolí domova dùchodcù a louky pøi cestì táhnoucí se Letní Stranou až ke kostelu. Rokytnice nad Jizerou: louky na Zimní stranì v okolí Dražické boudy, 530 m n. m. Rokytnice nad Jizerou: louky pøi žlutì znaèené turistické cestì smìøující od køižovatky s modøe znaèenou cestou ke kostelu. Platanthera bifolia Františkov: mokøad v prùzoru lesa, který se táhne JV smìrem od kravína na Konèinách k samotám v dolní èásti Františkova (32 jedincù), 615 m n. m. Františkov: louka spoleèenstva Violion caninae na J exponované stráni, u chaty Praga 100 m nad silnicí, 620 m n. m. Horní Dušnice: mokøad na Trejborci, hojnì, 760 m n. m. Horní Dušnice: v závìru obce na všech loukách obèasný výskyt. Potentilla aurea Rezek: spásané a kosené porosty nad lesní školkou, 910 m n. m. Skelné Hutì: louky v okolí Hotelu Skála, asi 570 m n. m. 121

123 Rýžovištì: pomìrnì èasto na obou stráních, èasto s Gallium saxatile a Poa chaixii. Sedum alpestre Rokytnice nad Jizerou Dolní Rokytnice: kamenná zídka u silnièního mostu pøes Jizeru 200 m od hlavní køižovatky, 470 m n. m. Skelné Hutì: kamenný snos 100 m SZ od Hotelu Skála, 570 m n. m. Tephroseris crispa Rokytnice nad Jizerou Na Bahýnkách: mokøad u osady, 100 m V nad silnicí smìøující na Rezek, 770 m n. m. Františkov: horní èást obce, mokøad pod chatou Karbo, 750m n. m. Thesium alpinum Rýžovištì: zanedbaná louka pod hotelem AB, 760 m n. m. Thlaspi caerulescens Havírna: na mezích J orientovaných pøi modøe znaèené cestì, 600 m n. m. Trollius altissimus Františkov: mokøad 50 m nad parkovištìm u chaty Agrostavu, 740 m n. m. Vojtìšice: mokøad u samoty, pøibližnì 700 m S od kostelíka ve Vojtìšicích, 520 m n. m. Paseky nad Jizerou: mokøad JZ pod kopcem Mechovice, 12 jedincù, 730 m n. m. Paseky nad Jizerou Hoøení Kazdice: mokøad pod domkem pøi žlutì znaèené silnici, asi 775 m n. m. Valeriana dioica Rokytnice nad Jizerou Zimní Strana: extenzívnì spásané louky pod lesem na úpatí Stráže, roztroušenì, m n. m. Horní Dušnice Západní strana: mokøad pod lesem nad cestou na konci obce, 720 m n. m. Havírna: louka na jižním svahu hoøejší èásti obce, pod osadou V Bosnì, 720 m n.m. Paseky/Jizerou: mokøad JZ pod kopcem Mechovice, tzv. Pasíèka, asi 730 m n.m. Veratrum album subsp. lobelianum Rokytnice nad Jizerou: hojnì na mokøadu v JV prostoru nad textilním závodem mezi žlutì znaèenou turistickou cestou a Hu ským potokem, asi 550 m n. m. Františkov: enkláva asi 50 m nad silnicí smìøující na Rezek, v èásti, kde se tato silnice zanoøuje do lesa, 855 m n. m. Sklenaøice: cesta SV od Sklenaøic, asi 655 m n. m. Paseky nad Jizerou: snos v místech zatáèející se silnice vedoucí do Jablonce nad Jiz., asi 2 km od støedu obce, asi 500 m n. m. Paseky nad Jizerou: mokøad nad bufetem u vleku v zatáèce silnice smìøující do Sklenaøic, asi 780 m n. m. Verbascum nigrum Havírna: na louce J od sídel v osadì Lomnièka, 675 m n. m. Viola tricolor subsp. polychroma Harrachov Mýtiny: hojnì pod pøíjezdovou cestou, 705 m n. m. 122

124 Rokytnice nad Jizerou Studenov: pomìrnì èasto nad cestou vedoucí k bufetu na køižovatce turistických cest, asi 920 m n. m. Rokytnice nad Jizerou: roztroušenì u domkù v èásti Hrušov, m n. m. Diskuse Ve studovaném území jsme nalezli 4 druhy øazené do kategorie C2 silnì ohrožené (Botrychium lunaria, Campanula bohemica, Diphasiastrum zeilleri a Eriophorum latifolium), 19 druhù C3 ohrožené a 17 druhù C4 vzácnìjší vyžadující další pozornost (podle èerveného seznamu ohrožených cévnatých rostlin, HOLUB et PROCHÁZKA 2000). Podle èerveného seznamu cévnatých rostlin východních Èech (FALTYS 1995) jsme zde zjistili 3 druhy kategorie C1 (Diphasiastrum complanatum, Diphasiastrum zeilleri a Lycopodium annotinum), 8 druhù C2, 9 druhù C3 a 17 druhù C4. V rámci našich terénních šetøení nebylo možno potvrdit výskyty nìkterých vzácnìjších druhù udávaných v literatuøe, i když jejich lokality jsou vcelku známé, a to z nìkolika dùvodù. (1) lokalita byla navštívena až v létì, tedy v dobì, kdy se druh obvykle nachází v dormantním stavu svého vývojového cyklu. Jedná se o pøípad druhu Crocus albiflorus s výskytem v Anenském údolí v Harrachovì pod lyžaøskými mùstky (jedna ze dvou významných lokalit tohoto druhu v KRNAP, viz JIØIŠTÌ 2000). (2) lokalita byla silnì disturbována (pøebudována na golfové høištì). Dùsledkem èehož jsme nedovedli pøesnìji urèit stanovištì, kde snad dosud ještì pøežívá druh Poa remota. (3) lokalita byla znièena vlivem absence ošetøení plochy. (1) Šetøením jsme nalezli novou lokalitu druhu Euphorbia dulcis pro západní èást Krkonoš. Podle DVOØÁKA (1992) je tento pryšec hojný pouze ve východních Krkonoších, pøièemž jeho hranice rozšíøení údajnì sahala jen po Lánov. (2) Zajímavý je také výskyt druhu Campanula bohemica v pomìrnì nízkých nadmoøských výškách v Bratrouchovì a v Horní Dušnici (775 a 765 m n. m.). Lze jej ale snadno vysvìtlit možným šíøením diaspor z blízké lokality Rezek, kde je druh velmi hojný. (3) Druh Eriophorum latifolium preferující slatiništì, jsme objevili na tøech lokalitách, které považujeme pro tento druh za nové pro KRNAP. (4) Topogenní rašeliništì typu vrchovištì (DOHNAL et al. 1965) na lokalitì Mrtvý vrch hostí øadu bìžných mokøadních typù jako Andromeda polifolia, Carex pauciflora, Juncus squarrosus a v odvodòovacích kanálech Molinia caerulea. Garnituru druhù, typických pro vegetaci rašeliniš montánních poloh, navíc doplòuje Typha latifolia. Výskyt této rostliny v poloze kolem 1000 m mùžeme tedy øadit k nejvyšším v Krkonoších. Typha je ale rostlinou nižších poloh (DOSTÁL 1989), což bral v úvahu i Josef Šourek, který se právì proto o ní pravdìpodobnì ve svém díle (ŠOUREK 1969) nezmínil. (5) Za ponìkud kuriózní považujeme výskyty Sedum alpestre na snosech kamení a zídkách zpevòujících potok v Rokytnici/Jizerou. V posledních letech bylo u této rostliny pozorováno, že je èasto splavována do nižších poloh a je vázána na výstupky mateèních hornin èi zídky budované podél potokù, kde je snad i hojnìjší než na pùvodních lokalitách v subalpinském stupni (Faltys, ústní sdìlení). Sekundární stanovištì typu zídek hostí zpravidla jen mechy a ty rostlinné druhy, které jsou málo konkurenceschopné a spíše stres tolerantní, tedy pøedevším druhy vázané na štìrbiny skalek a kamenù (DUCHOSLAV 2002), k nimž právì Sedum alpestre patøí. (6) Tøi druhy rodu Diphasiastrum se nám podaøilo nalézt na dvou lyžaøských sjezdovkách vždy spoleènì s dalšími zástupci øádu Lycopodiales, s Lycopodium clavatum a s Huperzia selago. Avšak kromì nového stanovištì pro druh Diphasiastrum complanatum, byly obì lokality již døíve objeveny a zmapovány (PROCHÁZKA et HARÈARIK 1999, HARÈARIK, ústní sdìlení). 123

125 Summary Present results of our surveys report about 49 plant species that have been occurred during the Natura 2000 mapping in habitats covering montane rich meadows in the western part of Giant Mountains. The study area nearly borders with the Jizerské hory protection area. According to the red list of vascular plants (HOLUB et PROCHÁZKA 2000) were 37 protected plants found. The occurrence of selected plant species is discussed. Literatura DOHNAL Z., KUNST M., MEJSTØÍK V., RANÈINA Š., VYDRA V., 1965: Èeskoslovenská rašeliništì a slatiništì. ÈSAV, Praha. DOSTÁL J., 1989: Nová kvìtena ÈSSR. Academia, Praha. DUCHOSLAV M., 2002: Flora and vegetation of stony walls in East Bohemia (Czech Republic). Preslia, 74: DVOØÁK J., 1992: Doplòky a poznámky ke kvìtenì Krkonoš. Opera Corcontica, 29: 30. FALTYS V., 1995: Pøehled vyhynulých, nezvìstných a ohrožených cévnatých rostlin na území východních Èech. AOPK, Pardubice. GRIME J.P., 2001: Plant strategies, vegetation processes, and ecosystem properties. J. Wiley & Sons, LTD, Chichester. HADAÈ E., 1983: Kvìtena Krkonoš z hlediska fytogeografického. Opera Corcontica, 20: HEJCMAN M., PAVLÙ V., KRAHULEC F., 2002: Pastva hospodáøských zvíøat a její využití v ochranáøské praxi. Zpr. Èes. Bot. Spoleè., 37: HOLUB J., PROCHÁZKA F., 2000: Red list of vascular plants of the Czech Republic Preslia, 72: HUTCHINGS M., JOHN E.A., STEWART A.J.A., 2000: The ecological consequences of environmental heterogenity. BES, Blackwell Sci. CHALOUPSKÝ J., 1989: Geologie Krkonoš a Jizerských hor. Academia, Praha. JIØIŠTÌ L., 2000: Management nelesních ekosystému KRNAP. In: Správa KRNAP: Roèenka 2000: Správa KRNAP, Vrchlabí. KOVANDA M., 1998: Phyteuma orbiculare in the High Sudeten Mts.: past and present. Thaiszia J. Bot., 8: KOVANDA M., 2000: Campanula L. In: Slavík, B. [ed.]: Kvìtena Èeské republiky: Academia, Praha. KRAHULEC F., BLAŽKOVÁ D., BALÁTOVÁ-TULÁÈKOVÁ E., ŠTURSA J., PECHÁÈKOVÁ S., FABŠIÈOVÁ M., 1996: Louky Krkonoš: rostlinná spoleèenstva a jejich dynamika. Opera Corcontica, 33: KUBÁT K. [ed.], 2002: Klíè ke kvìtenì Èeské republiky. Academia, Praha. LEXA M., KRAHULEC F., 2000: Vliv mulèování na rozkladné procesy a druhové složení horských luk v Krkonoších. Opera Corcontica, 37: LOKVENC T., 1978: Toulky krkonošskou minulostí. Hradec Králové. MORAVEC J., BALÁTOVÁ-TULÁÈKOVÁ E., BLAŽKOVÁ D. et al., 1995: Rostlinná spoleèenstva Èeské republiky a jejich ohrožení. Ed. 2. Severoèeskou Pøírodou, Pøíloha 1995: NEUHÄUSLOVÁ Z. [ED.], 1998: Mapa potenciální pøirozené vegetace Èeské republiky. Academia, Praha. PROCHÁZKA F., HARÈARIK J., 1999: New localities of Diphasiastrum species in the Krkonoše Mts and elsewhere in the Czech Republic where three or more species of this genus are recorded. Preslia, 71: PYŠEK P., PRACH K., REJMÁNEK M., WADE M., Plant invasions: general aspects and special problems. SPB Academic Publishing, Amsterdam. 124

126 SKALICKÝ V., 1988: Regionálnì fytogeografické èlenìní. In: Hejný, S. & Slavík, B. [eds.]: Kvìtena ÈSR1: Academia, Praha. ŠOUREK J., 1969: Kvìtena Krkonoš. Èeský a polský Krkonošský národní park. Praha. ŠTURSOVÁ H., ŠTURSA J., 1982: Horské louky s Viola sudetica Willd. V Krkonoších. Opera Corcontica, 19: ZELENÝ D., ŠRAITOVÁ D., MAŠKOVÁ Z., KVÌT J., 2001: Management effects on a mountain meadow plant community. Silva Gabreta, 7: Došlo:

127 CHKO Jizerské hory Mýtiny Harrachov Mrtvý vrch KPN Legenda: Hranice parku Vodoteèe Nelesní vegetace Rýžovištì Paseky/Jiz Rokytnice/Jiz Františkov Rezek Jablonec/Jiz Bratrouchov 2 km S Poniklá Obr. 1: Schématická mapka zkoumaného území s vyznaèenými nelesními plochami, které byly navštíveny. Fig. 1: The map of the visited unforested areas. 126

128 VÈ. SB. PØÍR. - PRÁCE A STUDIE, 13 (2006): ISBN: PØÍSPÌVEK KE KVÌTENÌ KÓTY JÍVY, DOMINANTNÍHO KOPCE STAROPACKÝCH HOR Floristic report of the hill Jíva, the dominant peak of Staropacké hory upland Vojtìch LANTA 1, Tomáš LEHOTSKÝ 2, Petra SVOBODOVÁ 3 1 Botanický ústav AVÈR, Dukelská 135, Tøeboò; lanta@bf.jcu.cz 2 Katedra geologie, Univerzita Palackého, Tøída Svobody 26, Olomouc 3 Biologická fakulta JÈU, Branišovská 31, Èeské Budìjovice N o m e n k l a t u r a : KUBÁT et al. 2002, MORAVEC et al. (2000) Podnìtem k napsání tohoto pøíspìvku byla návštìva zachovalého su ového lesa v území silnì poznamenaném velkoplošnými výsadbami smrkù a intenzivním zemìdìlstvím. Zachovalý su ový les se nachází na svazích kopce Jíva, který pøedstavuje dominantu Staropackých hor (okres Semily). Snahou pøíspìvku je podat floristický záznam kopce Jíva a jeho okolí a podat informaci o výskytu vegetace su ového lesa. Geomorfologická a geologická charakteristika lokality Jívy a jejího okolí Zájmové území leží ve Staropacké vrchovinì, patøící ke støední èásti Podkrkonošské pahorkatiny (DEMEK et al. 1987). Oblast má ráz ploché vrchoviny se strukturnì denudaèním reliéfem svìdeckých vrchù a asymetrických høbetù. Ve vrcholových èástech jsou strukturnì podmínìné zarovnané povrchy s kryogenními tvary. Nejvyšším bodem je Stráž 630 m, významnými body jsou Èistecká hùra 587 m, Hùra 557 m a Jíva 568 m. Reliéf svìdeckých vrchù Kozince (607 m n. m.) a Staropacké hory (578 m n. m.) je význaèný svým geologickým podložím (prvohorní vyvøeliny a melafyry). V geologické stavbì dominují permské èistské pískovce, èervenohnìdé pískovce, které pøedstavují svrchní èást vrchlabského souvrství. Kóta Jíva a její okolí je budována pøevážnì bazaltoandezity. Místy se vyskytují vulkanoklastické sedimenty. Flóra Floristický výzkum nebyl provádìn soustavnì. Publikovány dosud byly jen údaje o významnìjších nálezech rostlin ve Staropackých horách a to konkrétnì nálezy v širším okolí obce Levínské Olešnice, vèetnì botanicky zajímavého kopce Kozinec u Vidochova (BAUDYŠ 1924, KREJÈÍK 1950, BUØIL et al. 1950, FIEDLER 1975, PROCHÁZKA 1977). PROCHÁZKA (1980) diskutuje o záznamech Arctostaphyllos uva-ursi v Karlovì a na Jívì, zveøejnìnými A. POKORNÝM (Vlastivìdný sborník Novopacko, èást Rostlinstvo, 1924), a dospívá k závìru, že údaje vzhledem k neexistujícím dokladùm a neovìøení lokalit nejsou vìrohodné. Fytogeograficky spadá širší okolí Jívy do 56b. Jilemnického Podkrkonoší (SKALICKÝ 1988). Celkem bylo ve studovaném území zaznamenáno 240 druhù rostlin. Flóra území reprezentuje soubor vìtšinou mezofilních taxonù se širokou ekologickou amplitudou. Melafyrový substrát v okolí kóty Jívy a skalní výstupky na Fejfarovì kopci zapøíèiòují výskyt teplomil- 127

129 nìjších druhù (Ajuga genevensis, Arenaria serpyllifolia, Crepis capillaris, Coronilla varia aj.). Kyselý substrát (èervenohnìdé pískovce) na úpatí Jívy podporuje výskyt acidofytù. Su ovitý charakter SZ svahu Jívy umožnil rozvoj su ového lesa s nitrofilními druhy. Navštívené lokality (viz obr. 1) 1. Tample: louka u železnièního pøejezdu v Tampli, smìr na Bìlou u Staré Paky, asi 0,5 km JZ od železnièní zastávky, cca 390 m n. m. 2. Tample: okraj lesa Bìlského kopce, severní svah, cca 450 m n. m. 3. Tample: cesta z Bìlského kopce na JZ úpatí Jívy, cca m n. m. 4. Tample: vrcholek Jívy, cca 560 m n. m. 5. Tample: louka na vrcholku Fejfarova kopce a okolí, lesní lemy, cca 490 m n. m. 6. Tample: okolí Fejfarova melafyrového lomu, 1,3km JV od železnièní zastávky, cca 470 m n. m. 7. Tample: zaøíznuté údolí mezi Jívou a Fejfarovým kopcem, asi 400 m S od vrchlu Jívy, cca 470 m n. m. 8. Tample: SZ svah Jívy, su ový les, m n. m. 9. Tample: polní plevele a ruderální druhy na S úpatí Fejfarova kopce, m n. m. Seznam druhù Následující pøehled je soupisem všech druhù cévnatých rostlin zaznamenaných autory v srpnu až záøí Acer platanoides: 2, 4, 5, 7. Acer pseudoplatanus: 4, 7, 8. Actaea spicata: 8. Aegopodium podagraria: 5, 6, 8. Aesculus hippocastanum: 3. Agrostis capillaris: 5, 9. Agrostis gigantea: 9. Agrostis stolonifera: 2. Ajuga genevensis: 4. Ajuga reptans: 4, 6. Allium oleraceum: 1. Alnus glutinosa: 5, 7. Angelica sylvestris: 7. Anthoxanthum odoratum: 1, 2. Anthriscus sylvestris: 2, 7, 8. Anthyllis vulneraria: 5. Arenaria serpyllifolia: 5. Arrhenatherum elatius: 1, 5, 9. Artemisia vulgaris: 5. Asarum europaeum: 7. Astragalus glycyphyllos: 4, 5. Athyrium filix-femina: 2, 7. Atriplex patula: 9. Avenella flexuosa: 2, 3, 4, 6. Barbarea vulgaris: 5. Betula pendula: 2, 7. Calamagrostis villosa: 3. Calamintha clinopodium: 4, 5. Campanula patula: 2, 5. Campanula rapunculoides: 1, 9. Campanula rotundifolia: 1, 5. Campanula trachelium: 8. Cardaminopsis arenosa: 5. Carex leporina: 8. Carex muricata subsp. contigua: 4, 5. Carex pallescens: 8. Carex sylvatica: 7. Carlina acaulis: 5. Carpinus betulus: 7. Carum carvi: 1. Centaurea jacea: 5. Centaurea scabiosa: 5. Cerastium holosteoides: 2, 4, 5. Chaenorhinum minus: 1. Chaerophyllum aromaticum: 7. Chamaerion angustifolium: 3, 6. Chamomilla suaveolens: 9. Chelidonium majus: 8.Chenopodium album: 9. Chenopodium ficifolium: 9. Chrysosplenium alternifolium: 7. Cichorium intybus: 4, 5. Cirsium arvense: 1. Cirsium palustre: 4, 5. Cirsium vulgare: 4. Convallaria majalis: 4, 5. Convolvulus arvensis: 9. Cornus mas: 4 (ve dvacátých letech 20. století vysazovaný). Coronilla varia: 4, 5. Corylus avellana: 4. Crepis biennis: 5. Crepis capillaris: 5. Cruciata glabra: 5. Cruciata laevipes: 4. Daucus carota: 5. Dentaria enneaphyllos: 8. Deschampsia cespitosa: 2, 3, 4, 7, 9. Dianthus deltoides: 1, 5. Dryopteris dilatata: 8. Dryopteris filix-mas: 2, 7, 8. Echium vulgare: 4. Elytrigia repens: 5. Epilobium ciliatum: 5. Epilobium lamyi: 1. Epilobium montanum: 1, 6, 8. Epipactis helleborine: 4, 6. Equisetum arvense: 1, 5. Equisetum sylvaticum: 2, 3. Erodium cicutarium: 8. Euphorbia cyparissias: 4, 5. Euphorbia helioscopia:

130 Fagus sylvatica: 5, 7. Festuca gigantea: 6, 8. Festuca rubra: 2, 5. Filaginella uliginosa: 9. Fragaria moschata: 3, 5. Fragaria vesca: 5. Fraxinus excelsior: 7, 8. Galeobdolon montanum: 4, 8. Galeopsis pubescens: 4, 6. Galeopsis tetrahit: 5, 9. Galium album: 1, 5. Galium aparine: 1, 9. Galium odoratum: 3, 4, 6, 8. Galium palustre: 7. Galium pumilum: 6. Galium rotundifolium: 8. Galium verum: 5. Geranium columbinum: 5. Geranium phaeum: 7. Geranium pratense: 3. Geranium robertianum: 4, 6. Geum urbanum: 4, 5, 7. Glechoma hederacea: 5. Gymnocarpium dryopteris: 8. Heracleum sphondylium: 2, 3, 9. Hieracium lachenalii: 2, 5. Hieracium laevigatum: 2, 6. Hieracium murorum: 2, 4, 6. Hieracium sabaudum: 4. Holcus lanatus: 4. Holcus mollis: 3. Hordylemus europaeus: 8. Hypericum maculatum: 5. Hypericum perforatum: 4, 5. Impatiens noli-tangere: 4. Impatiens parviflora: 1. Juglans nigra: 3. Knautia arvensis: 2, 5. Lactuca serriola: 5. Lamium maculatum: 8. Lamium purpureum: 9. Lapsana communis: 9. Larix decidua: 2, 4. Lathyrus pratensis: 1, 5. Lathyrus vernus: 8. Leontodon autumnalis: 5. Leontodon hispidus: 5. Leucanthemum ircutianum: 4, 5. Linaria vulgaris: 1, 4, 5. Lolium perenne: 2, 3, 9. Lotus corniculatus: 5. Lupinus polyphyllus: 1, 3. Luzula campestris: 1, 3, 5. Luzula luzuloides: 2, 4, 8. Luzula pilosa: 2, 6. Lysimachia nemorum: 1. Lysimachia nummularia: 7. Maiantheum bifolium: 3, 4. Matricaria maritima: 9. Melampyrum nemorosum: 3. Melampyrum ratense: 2, 6. Melampyrum sylvaticum: 2, 5, 6. Melandrium album: 6. Melica nutans: 3. Mentha arvensis: 9. Mercurialis perennis: 8. Moehringia trinervia: 8. Mycelis muralis: 4, 6, 8. Myosotis arvensis: 5, 9. Omalotheca sylvatica: 5. Origanum vulgare: 3, 5. Oxalis acetosella: 2, 5, 6. Padus avium: 1, 5. Petasites albus: 7. Phleum pratense: 1, 2, 3, 5, 9. Picea abies: 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8. Pimpinella major: 2, 5. Pimpinella saxifraga: 2, 5. Pinus sylvestris: 4. Plantago lanceolata: 2, 3, 5, 9. Plantago media: 2, 5. Poa annua: 5. Poa compressa: 1. Poa nemoralis: 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8. Poa pratensis: 1, 5, 9. Poa trivialis: 1. Polygonum amphibium: 9. Polygonum aviculare: 9. Polygonum bistorta: 9. Polypodium vulgare: 8. Populus tremula: 2, 5. Potentilla argentea: 5. Potentilla erecta: 1, 2, 5. Primula elatior: 8. Prunella vulgaris: 1, 4, 5. Prunus spinosa: 3, 5. Pulmonaria obscura: 6, 8. Pyrola minor: 4, 6. Quercus robur: 3. Ranunculus acris: 1, 2, 5. Ranunculus repens: 7, 8. Raphanus raphanistrum: 9. Rosa canina: 4, 5. Rumex acetosa: 3, 5, 9. Rumex acetosella: 2, 4. Rumex obtusifolius: 2, 3, 4, 5, 6, 8, 9. Rumex sanguineus: 1. Salix caprea: 2, 6, 7. Salix triandra: 1. Sambucus ebulus: 1. Sambucus nigra: 1, 9. Sambucus racemosa: 2, 3, 4. Sanguisorba officinalis: 1, 5. Sarothamnus scoparius: 3. Scirpus sylvaticus: 7. Scleranthus annuus: 9. Scrophularia nodosa: 2, 4. Sedum telephium agg.: 1, 5. Senecio fuchsii: 2, 3, 4, 5, 6. Senecio jacobea: 5. Senecio sylvaticus: 4. Sieglingia decumbens: 1. Sonchus arvensis: 5. Sorbus aucuparia: 2, 4. Spergula arvensis: 9. Stachys palustris: 9. Stachys sylvatica: 7. Stellaria graminea: 2, 5. Stellaria media: 2, 3, 4, 8, 9. Stellaria nemorum: 7. Tanacetum vulgare: 5. Tilia cordata: 4. Torilis japonica: 3, 5. Tragopogon pratensis: 1. Trifolium arvense: 5. Trifolium aureum: 5. Trifolium dubium: 5. Trifolium hybridum: 2. Trifolium medium: 2, 5. Trifolium pratense: 2, 5, 9. Trisetum flavescens: 1, 2, 3, 5, 9. Turritis glabra: 6. Tussilago farfara: 5. Urtica dioica: 3, 5, 6, 7, 8,

131 Vaccinium myrtillus: 2, 3, 4, 6. Vaccinium vitis-idaea: 6. Veronica chamaedrys: 1, 4, 5. Veronica officinalis: 4. Veronica serpyllifolia: 2, 4. Vicia angustifolia: 5. Vicia cracca: 1, 3, 4, 5, 9. Vicia dumetorum: 8. Vicia hirsuta: 5. Vicia sepium: 2, 3, 5. Vicia sylvatica: 5. Vicia tetrasperma: 5. Viola arvensis: 1, 5. Viola canina: 1. Viola reichenbachiana: 2, 4, 5, 6. Viola riviniana: 4, 5. Vegetace Pøevládajícím typem studovaného území jsou lesy. Vìtšina z nich byla pøemìnìna na kulturní porosty Picea abies a Betula pendula. Pøirozené lesní porosty se dochovaly v podstatì jen na suti severozápadního svahu Jívy. Mapa potenciální pøirozené vegetace (NEUHÄUSLOVÁ et al. 2001, MIKYŠKA et al. 1968) na území Staropackých hor uvádí spoleèenstvo svazu Luzulo-Fagion LOHMEYER et TÜXEN in TÜXEN Na lokalitì è. 8, na úpatí Jívy, kde dochází k hromadìní skeletovitého materiálu, jsme zaznamenali asociaci Mercuriali-Fraxinetum (KLIKA 1942) HUSOVÁ in MORAVEC et al ze svazu Tilio-Acerion KLIKA 1955 em. HUSOVÁ in MORAVEC et al Spoleèenstvo je charakterizováno vysokou pokryvností druhù Mercurialis perennis a Galeobdolon montanum a výskytem nitrofilních druhù Urtica dioica a Geranium robertianum. Pomìrnì hezky je vyvinut jarní aspekt s diferenciálními druhy Dentaria enneaphyllos, Hordelymus europaeus a Pulmonaria obscura. Snímek 1: , su ový les na SZ svahu Jívy, 550 m n. m., 60, pokryvnost E 3 = 40 %, E 2 =1 %, E 1 =70 %, E 0 =15 %. E 3 : Fraxinus excelsior 2, Picea abies +; E 2 : Crataegus sp. +; E 1 : Mercurialis perennis 3, Galeobdolon montanum 2, Dentaria enneaphllos 1, Senecio fuchsii 1, Impatiens noli-tangere +, Pulmonaria obscura +, Urtica dioica +, Lamium maculatum +, Carex sylvatica +, Galium odoratum +, Dryopteris filix-mas +, Mycelis muralis +, Geranium robertianum +, Fraxinus excelsior (juv.) +, Hordelymus europaeus r, Actaea spicata r, Mycelis muralis r, Luzula luzuloides r, Acer pseudoplatanus (juv.) r, Dryopteris dilatata r, Festuca gigantea r, Primula elatior r, Galium rotundifolium r. Summary 240 vascular plant species were found in the upland study area of Staropacká vrchovina. The flora of the territory represents a set of mostly mesophilous species with a broad ecological amplitude. Thermophilous species were discovered, observed on melafyre substrate in the vicinity of the Fejfarùv kopec hill. Sand soils enable the occurrence of acidophilous plants on hillsides. The development of scree woodlands with nitrophilous species present was obvious on the north-west slopes of Jíva hill. The land survey was provided between August and September Literatura BAUDYŠ E., 1924: Pøíspìvek ke Kvìtenì poøíèí Cidliny a Mrliny. Sborník Klubu pøírodovìdeckého v Brnì, 6: BUØIL V., HADAÈ J., KAREL J. et al., 1950: Nové zajímavé lokality ze severovýchodních Èech. Zemìdìlský ústav v Hradci Králové, 8: COUBAL M. [red.], 1998: Geologická mapa ÈR 1:50000, list Jièín ÈGÚ, Praha. DEMEK J. et al.,1987: Zemìpisný lexikon ÈSR. Hory a nížiny. Academia, Praha. FIEDLER J., 1975: Fytocenologické pomìry chránìných a k ochranì navržených území Jièínska. Práce a Studie - Pøír., 6-7:

132 KREJÈÍK K., 1950: Nové lokality pro kvìtenu Hoøicka, Novopacka a Jièínska. Èeskosl. Bot. Listy, 3: 4-5. KUBÁT K. et al., 2002: Klíè ke kvìtenì Èeské republiky. Academia, Praha. MIKYŠKA R. et al., 1968: Geobotanická mapa ÈSSR.1. Èeské zemì. Academia, Praha. MORAVEC J., HUSOVÁ M., CHYTRÝ M., NEUHÄUSLOVÁ Z., 2000: Hygrofilní, mezofilní a xerofilní opadavé lesy. Academia, Praha. NEUHÄUSLOVÁ Z. et al., 2001: Mapa potenciální pøirozené vegetace Èeské republiky. Academia, Praha. PROCHÁZKA F., 1977: Orchideje Východoèeského kraje, èást III. Práce a Studie - Pøír., 9: PROCHÁZKA F., 1980: Souèasné zmìny východoèeské flóry a poznámky k rozšíøení chránìných druhù rostlin. Krajské muzeum Východních Èech v Hradci Králové, Hradec Králové. SKALICKÝ V., 1988: Regionálnì fytogeografické èlenìní. In: HEJNÝ S. et SLAVÍK B. (eds.), Kvìtena Èeské socialistické republiky 1, p , Academia, Praha. Došlo: Obr. 1: Dokumentaèní body okolí kopce Jíva. Fig. 1: Localization of the study area of Jíva hill. 131

133 132

134 VÈ. SB. PØÍR. - PRÁCE A STUDIE, 13 (2006): ISBN: ZMÌNY FLÓRY A VEGETACE V NÁRODNÍ PØÍRODNÍ PAMÁTCE SEMÍNSKÝ PØESYP Changes of flora and vegetation in the national natural landmark Semínský pøesyp Romana PRAUSOVÁ Agentura ochrany pøírody a krajiny Èeské republiky, støedisko Hradec Králové, telefon: , e mail: romana_prausova@nature.cz Klíèová slova: kozinec píseèný, psamofilní vegetace, Corynephorion canescentis, Plantagini Festucion ovinae, Arrhenatherion elatioris Národní pøírodní památka Semínský pøesyp byla vyhlášena díky výskytu bohaté populace kozince píseèného (Astragalus arenarius) na zbytku píseèného pøesypu uvnitø obce Semín u Pøelouèe. Od roku 1999 probíhají v NPP pravidelné øízené zásahy zamìøené na disturbanci povrchu substrátu, odstraòování konkurenènì zdatných druhù a podporu obnovy populace kozince píseèného ze semen. Souèasnì s øízenými zásahy probíhá v lokalitì sledování zmìn flóry a vegetace. V letech probíhala v NPP floristická inventarizace v rámci úkolu VaV 62/2/03 (PRAUSOVÁ 2005). Geologie, geomorfologie a pedologie Národní pøírodní památka je tvoøena dvìma èástmi, a to otevøenou písèinou na návsi obce a za bývalým pivovarem. Geomorfologicky se jedná o ménì výrazný akumulaèní tvar vátých pískù, èásteènì odtìžený, mladopleistocenního až holocenního stáøí. Prùmìrná velikost køemenných zrn je 0,5 mm. Pùdní pokryv neodtìžené èásti tvoøí regozem arenická, odkrytou èást zaujímá antrozem (FALTYSOVÁ et al. 2002). Klimatologie Klimaticky Pardubicko spadá do oblasti T2 teplé klimatické oblasti s charakteristikou: poèet dnù s prùmìrnou teplotou vyšší než 10 C: , prùmìrná teplota v lednu: -3 až -5 C, prùmìrná teplota v èervenci: C, srážkový úhrn ve vegetaèním období: mm, srážkový úhrn v zimním období: mm, poèet dnù se snìhovou pokrývkou: (QUITT 1971). Fytogeografie a geobotanická rekonstrukce Fytogeograficky území náleží do oblasti termofytika, obvodu Èeské termofytikum, okresu Východní Polabí a podokresu Pardubické Polabí (SKALICKÝ 1988). Mapa rekonstruované pøirozené vegetace (MIKYŠKA et al. 1969) v území uvádí výskyt dubohabøin (Carpinion). Mapa potenciální pøirozené vegetace ÈR (NEUHÄUSLOVÁ et al. 1998) v území uvádí èernýšovou dubohabøinu (Melampyro nemorosi Carpinetum). 133

135 Historie botanických prùzkumù Lokalita byla objevena 1. èervence 1980 botanikem Milanem Markem z Pardubic. Do té doby byl kozinec píseèný považován za vyhynulý (nezvìstný v ÈSR). Z lokality u Semína byl tento druh v minulosti znám, ale od doby publikace Kvìteny Pardubicka (HADAÈ E. et HADAÈ J. 1948) nebyl v území potvrzen. Obì èásti, které NPP tvoøí, byly v roce 1980 popsány Procházkou (PROCHÁZKA 1980) a navrženy k vyhlášení. V roce 1987 byla v NPP Semínský pøesyp zpracována floristická inventarizace (FALTYSOVÁ 1987). 1. Lokalita è. 1 èást NPP na návsi v obci Semín 2. Lokalita è. 2 èást NPP za pivovarem v obci Semín Obr. 1: Lokalizace dílèích ploch 1 a 2 v NPP Semínský pøesyp. Fig. 1: Localities 1 and 2 of the national natural landmark Semínský pøesyp. 134

136 Metodika Pøi floristické inventarizaci v NPP Semínský pøesyp byly vymezeny 2 dílèí lokality (odpovídají dvìma vymezeným èástem ZCHÚ, obr. 1), ve kterých byl opakovanì provádìn soupis taxonù cévnatých rostlin. Výsledky byly srovnány s pøedchozí inventarizací (FALTY- SOVÁ 1987) a shrnuty v tabulce 1. Jména taxonù cévnatých rostlin jsou uvedena dle Klíèe ke kvìtenì ÈR (KUBÁT et al. 2002). Pøi inventarizaci rostlinných spoleèenstev bylo v roce 2005 v NPP zapsáno 10 fytocenologických snímkù o ploše 16 m 2, z toho 7 snímkù bylo zapsáno v dílèí lokalitì è. 1 (na návsi v obci Semín p. è. 180/1), 3 fytocenologické snímky byly zapsány v 2. dílèí ploše (za pivovarem èást p. è. 127/1). Snímky byly shrnuty do fytocenologické tabulky (tab. 2). K zápisu fytocenologických snímkù byla použita devítièlenná Braun Blanquetova stupnice s rozdìleným stupnìm 2 dle doporuèené metodiky (BÍLEK et al. 2005). Nomenklatura syntaxonù odpovídá Pøehledu rostlinných spoleèenstev ÈR (MORAVEC et al. 1995). Výsledky Floristická inventarizace Pøi floristické inventarizaci v NPP Semínský pøesyp bylo celkem zaznamenáno 154 taxonù cévnatých rostlin, z toho 1 kriticky ohrožený taxon dle vyhlášky è. 395/92 Sb. kozinec píseèný (Astragalus arenarius), 15 taxonù zaøazených do Èerveného seznamu ÈR (PROCHÁZKA et al. 2001) a 19 taxonù zaøazených do Èerveného seznamu VÈ (FALTYS 1995). V NPP bylo zaznamenáno 45 nepùvodních druhù dle Seznamu zavleèených druhù (PYŠEK, SÁDLO et MANDÁK 2002). Pøi srovnání obou floristických inventarizací (FALTYSOVÁ 1987, PRAUSOVÁ 2005) bylo zjištìno, že Prausová (2005) neovìøila výskyt 34 taxonù cévnatých rostlin, naopak našla 110 nových taxonù, které Faltysová (1987) neuvádí. Prausová (2005) potvrdila výskyt 2 taxonù, které byly z lokality naposledy uvádìny Procházkou (PROCHÁZKA 1980). Výsledky floristické inventarizace jsou uvedeny v tabulce 1. Struèná charakteristika dvou dílèích ploch NPP a realizovaných øízených zásahù Èást NPP na návsi v obci Semín Na návsi obce Semín se nachází vìtší èást NPP Semínský pøesyp. Jedná se o písèinu mezi rodinnými domy, zahradami a silnicí. Na velmi malé ploše se zde vyskytuje fragment spoleèenstva sv. Corynephorion canescentis s vitální populací kozince píseèného (Astragalus arenarius) o velikosti pøes sto jedincù. Vzhledem k velmi malé rozloze tohoto spoleèenstva a jeho pionýrskému charakteru je lokalita ohrožena pøirozenou sukcesí, tj. zvyšováním trofie, šíøením mezofilních druhù, zapojením porostu. Z tìchto dùvodù je v NPP realizován pravidelný management, který spoèívá v pravidelném narušování pùdního substrátu (kultivátorování), odstraòování konkurenènì zdatných druhù (vláèení, ruèní vytrhávání, kosení pøed vykvetením a dozráním semen urèitého druhu apod.). Tato opatøení jsou nejúèinnìjší v centrální èásti lokality, v okrajových partiích je tlak mezofilních druhù, ale i pøísun živin relativnì silný. V partiích v kontaktu se zahradami se šíøí expanzivní tráva tøtina køovištní (Calamagrostis epigeios). Její útlum vytrháváním, kosením a šetrným postøikem pøípravkem Roundup v rámci managementových prací je úspìšný. Èást NPP za pivovarem v obci Semín Èást NPP za pivovarem má menší rozlohu, je zranitelnìjší než lokalita na návsi díky kontaktu s domácím hospodáøstvím (volný chov drùbeže), ornou pùdou a s pivovarem, 135

137 který je v souèasné dobì rekonstruován. Èást pozemku byla v minulosti nevhodnì osázena pámelníkem bílým (Symphoricarpos albus) a nìkolika jedinci trnovníku akátu (Robinia pseudacacia). Vegetace v této dílèí lokalitì má odlišný charakter než v lokalitì na návsi obce. Porost je zapojenìjší s vyšším zastoupením vytrvalých druhù. Pùdní substrát je pokryt mechem. Kozinec píseèný (Astragalus arenarius) se vyskytuje pouze v sedmi jedincích (stav v roce 2005). V èásti lokality byl v minulosti založen tzv. støepník (skládka rozbitého skla), který byl sice pøevrstven pískem, ale v souèasnosti komplikuje managementové práce na podporu kozince píseèného (mechanické narušování pùdního substrátu). Inventarizace rostlinných spoleèenstev V rámci inventarizace rostlinných spoleèenstev byly v rámci NPP vylišeny 4 vegetaèní jednotky (obr. 2). Klasifikace na úrovni asociací je v tomto území obtížná, a to díky malé rozloze území, snadné ovlivnitelnosti druhové skladby v dílèích lokalitách 1 a 2 a také díky pravidelnì realizovanému disturbaènímu managementu, který blokuje spontánní vývoj (sukcesi). Z druhové skladby vyplývá, že se v území výraznì mísí druhy víceletých spoleèenstev sv. Corynephorion canescentis se spoleèenstvy kostøavových trávníkù písèin sv. Plantagini Festucion ovinae, na obnažených písèitých plochách pøevažují jednoleté druhy písèin, velkou pokryvnost zaujímají rozchodníky (Sedum sexangulare, S. acre). Pøevažují jednoleté druhy pøedchozích svazù, vyskytují se i druhy ruderalizovaných stanoviš (napø. Conyza canadensis, Oenothera biennis, Artemisia absinthium). Na eutrofnìjších okrajích obou lokalit se šíøí druhy mezofilních luk sv. Arrhenatherion. Mezofilní porosty byly zachyceny fytocenologickým snímkem è. 4 v západní èásti dílèí lokality è. 1. Kostøavové trávníky byly zachyceny 1 snímkem (è. 1) v dílèí lokalitì è. 1 v severní èásti podél silnice. Kostøavové trávníky byly dále zachyceny dvìma snímky (è. 9, 10) v dílèí lokalitì è. 2 v jižní èásti lokality, výraznìjší dominantou kromì kostøav zde byla ostøice èasná (Carex praecox). Psamofytní vegetace s palièkovcem šedavým (Corynephorus canescens), kozincem píseèným (Astragalus arenarius) byla zachycena ve dvou snímcích (è. 5, 6) v dílèí lokalitì è. 1 a v jednom snímku (è. 8) v dílèí lokalitì è. 2. Øídké porosty jednoletých druhù písèin byly zaznamenány v nezapojené centrální a východní èásti dílèí lokality è. 1 ve 3 fytocenologických snímcích (è. 2, 3, 7). Jednoznaènou dominantou v tìchto snímcích byly jednoleté, pionýrské druhy s krátkým životním cyklem (napø. sveøep støešní Bromus tectorum, jetel rolní Trifolium arvense, rožec lepkavý Cerastium glutinosum, rozrazil rolní Veronica arvensis, rozrazil Dillenùv Veronica dillenii, jitrocel píseèný Plantago arenaria atd.). Závìry Pøi floristické inventarizaci v NPP Semínský pøesyp bylo ve 2 dílèích lokalitách zaznamenáno 154 taxonù cévnatých rostlin. Ve srovnání s pøedchozí floristickou inventarizací (FALTYSOVÁ 1987) nebyl potvrzen výskyt 34 taxonù. Pøíèinou tìchto odlišností je pravdìpodobnì rozdíl ve vnímání hranic NPP jednotlivými autorkami. Pøi inventarizaci v letech byly striktnì akceptovány hranice NPP dané aktuálním geodetickým zamìøením (dle mapových podkladù v rezervaèní knize AOPK ÈR Pardubice), zatímco do pøedchozí inventarizace (FALTYSOVÁ 1987) byl pravdìpodobnì zahrnut mezofilní porost s rozptýlenou zelení na návsi obce Semín. Dalším dùvodem mùže být realizovaný disturbaèní management, pøi nìmž dochází ke kultivátorování, vláèení a tím i odstraòování nìkterých druhù z lokality. U vlhkomilných 136

138 druhù lze pøedpokládat, že druhy z lokality spontánnì vymizely v dùsledku odlišných ekologických nárokù na stanovištì. Naopak pøi floristické inventarizaci v letech bylo ve srovnání s pøedchozí inventarizací (FALTYSOVÁ 1987) zjištìno navíc 110 taxonù. Pøíèinou tìchto odlišností je pravdìpodobnì pøedevším vývoj lokality a disturbaèní management realizovaný od roku Pøi aktuální floristické inventarizaci byl potvrzen výskyt dvou druhù (Agrostis vinealis, Vicia lathyroides), které byly z lokality udávány v dobì vyhlášení NPP (Procházka 1980). Kriticky ohrožený druh dle vyhlášky è. 395/92 Sb. kozinec píseèný (Astragalus arenarius), který je pøedmìtem ochrany stávající NPP, se v dílèí lokalitì vyskytuje v poèetnosti 265 prýtù (cca pøes 100 jedincù), v dílèí lokalitì v poèetnosti 11 prýtù (7 jedincù). V rámci inventarizace rostlinných spoleèenstev byly v rámci NPP vylišeny 3 vegetaèní jednotky na úrovni svazu Corynephorion canescentis Klika 1931 em. Tuxen 1962, Plantagini Festucion ovinae Passarge 1964, Arrhenatherion Koch 1926, a jednoletá vegetace písèin tvoøící nezapojené porosty, místy i monocenózy jednoletých druhù, pøípadnì rozchodníkù (tvoøena druhy výše citovaných svazù i druhy ruderálními). Vegetaèní jednotky: 1. Corynephorion canescentis Klika 1931 em. Tuxen Plantagini Festucion ovinae Passarge Arrhenatherion Koch Jednoletá vegetace písèin (efemerní neuzavøená spoleèenstva) 5. Obnažená duna bez vegetace Obr. 2: Vegetaèní jednotky NPP Semínský pøesyp. Fig. 2: Units of vegetation national natural landpark Semínský pøesyp. 137

139 Summary The national natural landmark Semínský pøesyp is found in the centre of the village Semín. Its total area is only 0,55 ha. There are a rest of a native dune and criticaly endangered species Astragalus arenarius protected. 154 taxa of vascular plants were detected in this small protected area. The results of the recent floristic research were compared with the results of the historical floristic research. There were sand and shallow soil grasslands (Corynephorion canescentis, Plantagini Festucion ovinae), mezic Arrhenatherum meadows (Arrhenatherion) detected. Literatura BÍLEK O., et al., 2005: Inventarizace rostlinných spoleèenstev. In. JANÁÈKOVÁ H. et ŠTOR- KÁNOVÁ A. (eds.), 2005: Metodika inventarizaèních prùzkumù zvláštì chránìných území. AOPK ÈR, Praha. FALTYS V., 1995: Pøehled vyhynulých, nezvìstných a ohrožených taxonù cévnatých rostlin na území východních Èech. 24 p., AOPK Pardubice. FALTYSOVÁ H., 1987: Inventarizaèní prùzkum vegetaèního krytu. ms. dep. AOPK ÈR Pardubice. FALTYSOVÁ H., BÁRTA F., et. al., 2002: Pardubicko In. MACKOVÈIN P. et SEDLÁÈEK M. (eds.): Chánìná území ÈR, svazek IV. AOPK ÈR et EkoCentrum Brno, Praha. HADAÈ E. et HADAÈ J., 1948: Kvìtena Pardubicka. Pardubice. JANÁÈKOVÁ H. et ŠTORKÁNOVÁ A. (eds.), 2005: Metodika inventarizaèních prùzkumù zvláštì chránìných území. AOPK ÈR, Praha 2004 upravená verze. KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. jun., KAPLAN Z., KIRSCHNER J. et ŠTÌPÁNEK J. [eds.] (2002): Klíè ke kvìtenì Èeské republiky. 928 p., Academia, Praha. MIKYŠKA R., et al., 1969: Geobotanická mapa ÈSSR. Academia a Kartografické nakladatelství, Praha. MORAVEC J., et al., 1995: Rostlinná spoleèenstva Èeské republiky a jejich ohrožení. Ed. 2, Severoèes. Pøír., Litomìøice, append. (1995): 206 p. NEUHAUSLOVÁ Z., et al., 1998: Mapa potenciální pøirozené vegetace Èeské republiky. 341 p., Academia, Praha. PRAUSOVÁ R., 2005: Floristická inventarizace NPP Semínský pøesyp. Závìreèná zpráva VaV 620/2/03. ms. dep. AOPK ÈR Pardubice. PROCHÁZKA F., 1980: Rozbor a hodnocení navrhovaného chránìného území Semínský pøesyp. ms. dep. AOPK ÈR Pardubice. PROCHÁZKA F., [ed.], 2001: Èerný a èervený seznam cévnatých rostlin Èeské republiky (stav v roce 2000). Pøíroda, Praha, 18: PYŠEK P., SÁDLO J. et MANDÁK B., 2002: Catalogue of alien plants of the Czech Republic. Preslia 74: QUITT E., 1971: Klimatické oblasti Èeskoslovenska. Stud. Geogr., Brno, 16: SKALICKÝV., 1988: Regionálnì fytogeografické èlenìní. In: HEJNÝ, S. et SLAVÍK, B. [eds.]: Kvìtena ÈSR 1: Academia, Praha. Rezervaèní kniha NPP Semínský pøesyp [Depon. In: AOPK ÈR, Pardubice]. Vyhláška ministerstva životního prostøedí ÈR è. 395/1992 Sb., Zákon è. 114/1992 Sb. (ve znìní pozdìjších pøedpisù). Došlo:

140 Tab. 1: Výsledky floristické inventarizace. Tab. 1: Resultes of the floristic inventory. Latinské jméno Èeské jméno Vyhl.è. 395/92 Sb. Èerv. sez. ÈR Èerv. Faltysová Prausová sez VÈ Poznámka Acer pseudoplatanus javor mléè * náletová døevina Achillea millefolium agg. øebøíèek obecný * * * mezofilní okraj Agrostis capillaris psineèek obecný * * Agrostis gigantea psineèek velký * Agrostis stolonifera psineèek výbìžkatý * mezofilní okraj Agrostis vinealis psineèek tuhý C4a C2 * Procházka 1980 Ajuga reptans zbìhovec plazivý * Allium vineale èesnek vinièný * Alopecurus pratensis psárka luèní * * * mezofilní okraje Alyssum alyssoides taøice kališní C4 * * Anthemis ruthenica rmen ukrajinský C4a C2 * * * * Anthoxanthum odoratum tomka vonná * * * mezofilní okraj Anthriscus sylvestris kerblík lesní * mezofilní okraj Arabidopsis thaliana huseníèek rolní * Arctium lappa lopuch vìtší * nepùvod. Arenaria serpyllifolia píseènice douškolistá * * * * Armeria vulgaris trávnièka obecná pøechod písèiny C4a C4 * * subsp. vulgaris pravá a mezofil.okraje Armoratia rusticana køen selský * Arrhenatherum elatius ovsík vyvýšený * * * * mezofilní okraj, nepùvod. Artemisia absinthium pelynìk pravý * * * * nepùvod. Artemisia vulgaris pelynìk èernobýl * * Astragalus arenarius kozinec píseèný 1 C1 C1 * * Atriplex patula lebeda rozkladitá * * nepùvod. Avenula pubescens ovsíø pýøitý * * * * mezofilní okraj Ballota nigra subsp. mìrnice èerná mezofilní okraj, * * nigra pravá nepùvod. Bellis perennis sedmikráska obecná * * Berteroa incana šedivka šedá * * * nepùvod. Betula pendula bøíza bìlokorá * Briza media tøeslice prostøední * * Bromus hordeaceus sveøep mìkký * * mezofilní okraj, nepùvod. Bromus tectorum sveøep støešní * * * nepùvod. Butomus umbellatus šmel okoliènatý * malá pravdìp. dalšího rùstu Calamagrostis epigejos tøtina køovištní * * * * šíøení podél plotu Calendula officinalis mìsíèek lékaøský * nepùvod. Campanula patula zvonek rozkladitý * Campanula rotundifolia zvonek okrouhlolistý * 139

141 Tab. 1: Výsledky floristické inventarizace pokraèování. Tab. 1: Resultes of the floristic inventory continue. Latinské jméno Capsella bursa - pastoris Èeské jméno kokoška pastuší tobolka Vyhl.è. 395/92 Sb. Èerv. sez. ÈR Èerv. Faltysová Prausová sez VÈ Poznámka * * * * nepùvod. Carex praecox ostøice èasná * svažitá èást u soliterní borovice Carum carvi kmín koøenný * * Cerastium arvense rožec rolní * * mezofilní okraj Cerastium glutinosum rožec lepkavý C4 * * Cerastium holosteoides rožec obecný * * Cerastium semidecandrum rožec pìtimužný C4 * * Chenopodium album merlík bílý * * * Chenopodium hybridum merlík zvrhlý * Chelidonium majus vlaštovièník vìtší * * nepùvod. Cirsium arvense pcháè oset * nepùvod. Conyza canadensis turanka kanadská * * * nepùvod. Corylus avellana líska obecná * náletová døevina Corynephorus palièkovec canescens šedavý C3 * * * * Crataegus sp. hloh * náletová døevina Dactylis glomerata srha laloènatá * * mezofilní okraj Danthonia trojzubec decumbens poléhavý * * Daucus carota mrkev obecná * * * Descurainia sophia úhorník mnohodílný * * nepùvod. Dianthus deltoides hvozdík kropenatý * * Echium vulgare hadinec obecný * * * * nepùvod. Elytrigia repens pýr plazivý * * * Equisetum arvense pøeslièka rolní * Erigeron acris turan ostrý * Erodium cicutarium pumpava obecná * * * * nepùvod. Erophila verna osívka jarní * * Erysimum cheiranthoides trýzel malokvìtý * * nepùvod. Euphorbia cyparissias pryšec chvojka * * * * Fallopia convolvulus pohanka svlaècovitá * * * nepùvod. Festuca brevipila kostøava drsnolistá * Festuca rubra kostøava èervená * * Festuca rupicola kostøava žlábkatá * * Fragaria viridis jahodník trávnice * Frangula alnus krušina olšová * náletová døevina Fraxinus excelsior jasan ztepilý * * náletová døevina 140

142 Tab. 1: Výsledky floristické inventarizace pokraèování. Tab. 1: Resultes of the floristic inventory continue. Latinské jméno Èeské jméno Vyhl.è. 395/92 Sb. Èerv. sez. ÈR Èerv. Faltysová Prausová sez VÈ Poznámka Galinsoga parviflora pì our maloúborný * nepùvod. Galium album svízel bílý * * * mezofilní okraj Galium boreale svízel severní C4a C4 * mezofilní okraj Geranium pratense kakost luèní * Geranium pusillum kakost malièký * nepùvod. Geranium robertianum kakost smrdutý * Geum urbanum kuklík mìstský * * * * mezofilní okraj Herniaria glabra prùtržník lysý * * Hieracium pilosella jestøábník chlupáèek * * * * Holosteum umbellatum plevel okoliènatý C4 * Humulus lupulus chmel otáèivý * mezofilní okraj Hylotelephium rozchodník julianum køovištní * * Hypericum perforatum tøezalka teèkovaná * * prasetník Hypochaeris radicata * * * koøenatý Knautia arvensis chrastavec rolní * mezofilní okraj Koeleria macrantha smìlek štíhlý C4 * * * locika Lactuca serriola * nepùvod. kompasová Lamium album hluchavka bílá * * mezofilní okraj, nepùvod. Lamium purpureum hluchavka nachová * * mezofilní okraj Lathyrus pratensis hrachor luèní * mezofilní okraj Leontodon hispidus máchelka srstnatá * Leucanthemum vulgare kopretina bílá * Libanotis pyrenaica žebøice pyrenejská * * * * Lolium perenne jílek vytrvalý * * mezofilní okraj Lotus corniculatus štírovník rùžkatý * * * mezofilní okraj Luzula campestris bika ladní * * mezofilní okraj Malva neglecta sléz pøehlížený * nepùvod. Matricaria discoidea heømánek terèovitý * nepùvod. Medicago falcata tolice srpovitá * * mezofilní okraj Medicago lupulina tolice dìtelová * * mezofilní okraj, nepùvod. Medicago sativa tolice vojtìška * Medicago x varia tolice mìòavá * mezofilní okraj, nepùvod. mezofilní okraj, nepùvod. 141

143 Tab. 1: Výsledky floristické inventarizace pokraèování. Tab. 1: Resultes of the floristic inventory continue. Latinské jméno Èeské jméno Vyhl.è. 395/92 Sb. Èerv. sez. ÈR Èerv. Faltysová Prausová sez VÈ Poznámka Melilotus albus komonice bílá * * mezofilní okraj, nepùvod. Myosotis arvensis pomnìnka rolní * nepùvod. Myosotis stricta pomnìnka drobnokvìtá * * Oenothera biennis pupalka dvouletá * * Omphalodes scorpioides pupkovec pomnìnkový mezofilní okraj, nepùvod. C4a C3 * mezofilní okraj Ornithogalum kochii snìdek Kochùv * mezofilní okraj Papaver dubium mák pochybný C4a C4 * * nepùvod. Papaver rhoeas mák vlèí * * nepùvod. Pastinaca sativa pastiòák setý * Persicaria amphibia rdesno obojživelné * mezofilní okraj Pimpinella saxifraga bedrník obecný * mezofilní okraj Pinus sylvestris borovice lesní * náletová døevina Plantago arenaria jitrocel píseèný C4a C2 * Plantago lanceolata jitrocel kopinatý * * mezofilní okraj Plantago media jitrocel prostøední * mezofilní okraj Poa compressa lipnice smáèknutá * Poa pratensis lipnice luèní * * mezofilní okraj Polygonum aviculare rdesno ptaèí * nepùvod. Polygonum lapathifolia rdesno blešník * Populus tremula topol osika * Potentilla argentea mochna støíbrná * * * * Potentilla tabernaemontani mochna jarní * * Prunella vulgaris èernohlávek obecný Prunus domestica slivoò švestka * náletová døevina, nepùvod. Prunus spinosa trnka obecná * náletová døevina Quercus robur dub letní * náletová døevina Quercus rubra dub èervený * * náletová døevina, nepùvod. Ranunculus acris pryskyøník prudký * * * mezofilní okraj Ranunculus bulbosus pryskyøník hlíznatý * * mezofilní okraj Ranunculus repens pryskyøník plazivý * Robinia pseudacacia trnovník akát * * náletová døevina Rubus caesius ostružiník ježiník * šíøení v kontaktu s obydlím Rubus fruticosus agg. ostružiník køovitý * * šíøení v kontaktu s obydlím 142

144 Tab. 1: Výsledky floristické inventarizace pokraèování. Tab. 1: Resultes of the floristic inventory continue. Latinské jméno Èeské jméno Vyhl.è. 395/92 Sb. Èerv. sez. ÈR Èerv. Faltysová Prausová sez VÈ Rumex acetosella š ovíèek menší * * * * Rumex crispus š ovík kadeøavý * * Salsola kali subsp. rosacea slanobýl draselný rùžièkovitý C3 C4 * Saponaria officinalis mydlice lékaøská * * * * Scleranthus chmerek polycarpos mnohoplodý C3 * * * Securigera varia èièorka pestrá * * * * Sedum acre rozchodník ostrý * * Sedum sexangulare rozchodník tenkolistý * Senecio viscosus starèek lepkavý * Setaria viridis bér zelený * Silene latifolia silenka širolistá bílá * * Poznámka mezofilní okraj, nepùvod. mezofilní okraj, nepùvod. Silene noctiflora silenka noèní C4a C4 * nepùvod. Silene vulgaris silenka nadmutá * * * * mezofilní okraj Solanum dulcamara lilek potmìchu * Solidago canadensis zlatobýl kanadský * nepùvod. Solidago gigantea zlatobýl obrovský * nepùvod. Sorbus aucuparia jeøáb ptaèí * náletová døevina Spergula morisonii kolenec Morisonùv C4a C4 * * * Symphytum officinale kostival lékaøský * Symphoricarpos albus pámelník bílý * Taraxacum sect. Ruderalia podél plotu a v kontaktu s býv. pivovarem, nepùvod. pampeliška * * * mezofilní okraj Thymus serpyllum mateøídouška úzkolistá C3 * * * Thlaspi perfoliatum penízek prorostlý * Tilia codata lípa srdèitá * náletová døevina Tragopogon orientalis kozí brada východní * * Tragopogon pratensis kozí brada luèní * Trifolium arvense jetel rolní * * Trifolium campestre jetel ladní * Trifolium dubium jetel pochybný * * * mezofilní okraj Trifolium pratense jetel luèní * * * mezofilní okraj Trifolium repens jetel plazivý * * * mezofilní okraj Trisetum flavescens trojštìt žlutavý * mezofilní okraj Ulmus minor jilm habrolistý C4a C3 * náletová døevina Urtica dioica kopøiva dvoudomá * * Valerianella locusta kozlíèek polníèek C4 * mezofilní okraj 143

145 Tab. 1: Výsledky floristické inventarizace pokraèování. Tab. 1: Resultes of the floristic inventory continue. Latinské jméno Èeské jméno Vyhl.è. 395/92 Sb. Èerv. sez. ÈR Èerv. Faltysová Prausová sez VÈ Poznámka Verbascum divizna densiflorum velkokvìtá * * * mezofilní okraj Veronica arvensis rozrazil rolní * * * * nepùvod. Veronica chamaedrys rozrazil rezekvítek * * mezofilní okraj Veronica dillenii rozrazil Dilleniùv C4a C4 * * * Veronica hederifolia s. str. Veronica prostrata rozrazil bøeè anolistý rozrazil rozprostøený C3 C2 * * * nepùvod. Veronica serpyllifolia rozrazil douškolistý * Veronica sublobata rozrazil laloènatý * Veronica triphyllos rozrazil trojklanný * * nepùvod. Vicia angustifolia vikev úzkolistá * * nepùvod. Vicia cracca vikev ptaèí * Vicia hirsuta vikev chlupatá * * * nepùvod. Vicia lathyroides vikev hrachorovitá C3 C4 * * Procházka 1980 Vicia tetrasperma vikev ètyøsemenná * * Viola arvensis violka rolní * * * * Vysvìtlivky: Stupnì ochrany: Vyhláška ministerstva životního prostøedí ÈR è. 395/1992 Sb. 1 druh kriticky ohrožený, 2 druh silnì ohrožený, 3 druh ohrožený Èerný a èervený seznam cévnatých rostlin ÈR (PROCHÁZKA et al. 2001) C1 taxon kriticky ohrož., C2 taxon silnì ohrož., C3 taxon ohrož., C4 vzácnìjší taxon vyžadující další pozornost (C4a ménì ohrož.) Pøehled vyhynulých, nezvìstných a ohrož. taxonù cévn. rostlin na území VÈ (FALTYS 1995) C1 taxon kriticky ohrož., C2 taxon silnì ohrož., C3 taxon ohrož., C4 vzácnìjší taxon vyžadující další pozornost (taxon potenc. ohrož. nebo vzácný, sledovaný) Inventarizace: 1 dílèí plocha 1, 2 dílèí plocha 2; FALTYSOVÁ (1987), PRAUSOVÁ (2005) Poznámka: nepùvod. nepùvodní (PYŠEK, SÁDLO et MANDÁK 2002), PROCHÁZKA 1980 rukopis v rezervaèní knize NPP Degrees of protection: Species protected by the low n. 395/1992 Digest. 1 criticaly threatened species, 2 strongly threatened species, 3 threatened species Red List of the Czech flora (PROCHÁZKA et al. 2001) C1 criticaly threatened taxa, C2 strongly threatened taxa, C3 threatened taxa, C4a rare or scattered taxa List of extincted, missed and threatened taxa of vascular plants in the East Bohemia (FALTYS 1995) A extincted taxa, B missing taxa, C uncertain cases of extinct or missing taxa, C1 criticaly threatened taxa, C2 strongly threatened taxa, C3 threatened taxa, C4a rare or scattered taxa, requiring further study and monitoring Inventory: 1 locality 1, 2 locality 2; FALTYSOVÁ (1987), PRAUSOVÁ (2005) Commentary: nepùvod. allien (PYŠEK, SÁDLO et MANDÁK 2002), PROCHÁZKA 1980 manus scriptus 144

146 Tab. 2: Fytocenologická tabulka NPP Semínský pøesyp. Tab. 2: Phytocoenological table national natural landpark Semínský pøesyp. Èíslo snímku Kostøavové trávníky písèin (Plantagini - Festucion ovinae Passarge 1964): Festuca rupicola 3 1 2a 1 2m Festuca brevipila 3 2a 2b Euphorbia cyparissias r Vicia tetrasperma r Thymus serpyllum + 2b + Rumex acetosella Carex praecox 2b 2b Mezofilní trávníky (Arrhenatherion Koch 1926) Festuca rubra 2m 1 Securigera varia Medicago lupulina Poa pratensis Plantago lanceolata r Saponaria officinalis r r + Silene vulgaris r + + Dactylis glomerata + + Galium album r r Rumex acetosa + + Arrhenatherum elatius + + Avenula pubescens + + Taraxacum sect. Ruderalia r r Libanotis pyrenaica + + Poa compressa 1 + Veronica prostrata r r Medicago x varia + 2m Trifolium pratense + r Otevøené trávníky písèin s palièkovcem šedavým (Corynephorion canescentis Klika 1931 em. Tuxen 1962) Corynephorus canescens + 1 2b 2a 1 Hieracium pilosella Potentilla argentea Vicia lathyroides Echium vulgare Astragalus arenarius 2b + Jednoletá vegetace písèin (efemerní neuzavøená spoleèenstva) a porosty rozchodníkù: Anthemis ruthenica + 2m r + 2m + 1 Sedum sexangulare + 2b 2b r 2m 1 + Cerastium glutinosum Bromus tectorum + r + 1 2b 2m Sedum acre Plantago arenaria Veronica arvensis Trifolium arvense 1 + 2m Hylotelephium julianum r + r Berteroa incana Veronica dillenii Spergula morisonii 1 1 Viola arvensis + + Arenaria serpyllifolia + + Expanzivní druhy: Calamagrostis epigejos r + r r Elytrigia repens + r + 145

147 Tab. 2: Fytocenologická tabulka NPP Semínský pøesyp pokraèování. Tab. 2: Phytocoenological table national natural landpark Semínský pøesyp continue. Èíslo snímku Druhy v 1 fytocenol. snímku: Achillea millefolium agg. + Knautia arvensis + Tragopogon pratensis + Trifolium dubium + Anthoxanthum odoratum r Ornithogalum kochii r Ranunculus bulbosus r Bromus hordeaceus + Potentilla tabernaemontani + Cerastium arvense + Oenothera biennis + Erigeron acris r Lactuca serriola r Robinia pseudacacia r Koeleria macrantha + Agrostis vinealis + Cerastium semidecandrum + Chenopodium album + Alopecurus pratensis + Erodium cicutarium + Vysvìtlivky: plocha všech snímkù 16 m 2 1. Dílèí lokalita è. 1 (GPS 148), datum: , nadm. v. 212 m, sklon: 0, E: 70 %, E1: 60 %, E0: 15 % 2. Dílèí plocha è. 1 (GPS 149), datum: , nadm. v. 212 m, sklon: 0, E: 60 %, E1: 50 %, E0: 5 % 3. Dílèí plocha è. 1, (GPS 150), datum: , nadm. v. 212 m, sklon: 0, E: 60 %, E1: 60 %, E0: 10 % 4. Dílèí plocha è. 1, (GPS 151), datum: , nadm. v. 212 m, sklon: 0, E: 70 %, E1: 65 %, E0: 15 % 5. Dílèí plocha è. 1, (GPS 152), datum: , nadm. v. 212 m, sklon: 0, E: 80 %, E1: 70 %, E0: 20 % 6. Dílèí plocha è. 1, (GPS 153), datum: , nadm. v. 212 m, sklon: 0, E: 80 %, E1: 50 %, E0: 45 % 7. Dílèí plocha è. 1, (GPS 154), datum: , nadm. v. 212 m, sklon: 0, E: 20 %, E1: 20 %, E0: 5 % 8. Dílèí plocha è. 2, (GPS 378), datum: , nadm. v. 214 m, sklon: 5, E: 30 %, E1: 25 %, E0: 15 % 9. Dílèí plocha è. 2, (GPS 379), datum: , nadm. v. 214 m, sklon: 5, E: 65 %, E1: 60 %, E0: 5 % 10. Dílèí plocha è. 2, (GPS 380), datum: , nadm. v. 214 m, sklon: 5, E: 80 %, E1: 75 %, E0: 10 % Explanatory: area of releve 16 m 2 1. Locality 1 (GPS 148), date: , altitude 212 m, slope: 0, E: 70 %, E1: 60 %, E0: 15 % 2. Locality 1 (GPS 149), date: , altitude 212 m, slope: 0, E: 60 %, E1: 50 %, E0: 5 % 3. Locality 1, (GPS 150), date: , altitude 212 m, slope: 0, E: 60 %, E1: 60 %, E0: 10 % 4. Locality 1, (GPS 151), date: , altitude 212 m, slope: 0, E: 70 %, E1: 65 %, E0: 15 % 5. Locality 1, (GPS 152), date: ,altitude 212 m, slope: 0, E: 80 %, E1: 70 %, E0: 20 % 6. Locality 1, (GPS 153), date: , altitude 212 m, slope: 0, E: 80 %, E1: 50 %, E0: 45 % 7. Locality 1, (GPS 154), date: , altitude 212 m, slope: 0, E: 20 %, E1: 20 %, E0: 5 % 8. Locality 2, (GPS 378), date: , altitude 214 m, slope: 5, E: 30 %, E1: 25 %, E0: 15 % 9. Locality 2, (GPS 379), date: , altitude 214 m, slope: 5, E: 65 %, E1: 60 %, E0: 5 % 10. Locality 2, (GPS 380), date: , altitude 214 m, slope: 5, E: 80 %, E1: 75 %, E0: 10 % 146

148 VÈ. SB. PØÍR. - PRÁCE A STUDIE, 13 (2006): ISBN: VEGETACE PØÍRODNÍ PAMÁTKY PTAÈÍ OSTROVY V CHRUDIMI Vegetation of the Protected Area Ptaèí ostrovy in Chrudim town Nadìžda GUTZEROVÁ Svatopluka Èecha 389, Chrudim, gutzer@iol.cz Bìhem floristického výzkumu bylo zaznamenáno 151 druhù cévnatých rostlin, z nichž 3 jsou zaøazeny do Èerveného seznamu (PROCHÁZKA 2001). Botanicky nejcennìjší jsou porosty se zachovalými jarním aspektem na Malém støeleckém ostrovì a v parku Støelnice. Zajímavý je výskyt vegetace prameniš ze svazu Lycopodo-Cratoneurion a také øada starých exempláøù stromù v parku a ve svahu nad náhonem. Úvod Pøírodní památka Ptaèí ostrovy byla vyhlášena v r na ploše 10,17 ha v severozápadní èásti mìsta Chrudimi. Nachází se v nivì øeky Chrudimky a na svahu její terasy. Zahrnuje tzv. Velký støelecký ostrov, na kterém se nachází park Støelnice, dále Malý ostrov a stráò nad obìma ostrovy od silnièního okruhu mìstem až k Èervené kaplièce. Oba ostrovy jsou obtékány Chrudimkou, ale pøedevším náhonem, který vedl vodu do mlýna Na Pumberkách, jehož budova dodnes stojí na severovýchodním okraji chránìného území. Dùvodem vyhlášení chránìného území je ochrana hnízdiš vzácných druhù ptákù a místa výskytu obojživelníkù. Ptaèí ostrovy jsou významné zvláštì výskytem velké kolonie havrana polního (Corvus frugilegus ). Poprvé havrani zahnízdili v Chrudimi v r u nemocnice, postupnì se nastìhovali do Støeleckého parku, který jim nabízí vhodné podmínky pro hnízdìní, tedy vysoké stromy (LEMBERK 2001). Populace havranù je od 90. let 20. století sledována a podle sèítání zde žilo v r asi 600 kusù havranù (V. Cibulka, ústní sdìlení). Z dalších ptákù se zde vyskytují nebo hnízdí: lednáèek øíèní (Alcedo atthis), žluva hajní (Oriolus oriolus), slípka zelenonohá (Gallinula chloropus), konipas horský (Motacilla cinerea), slavík obecný (Luscinia megarhynchos). Na náhonu i Chrudimce se celoroènì vyskytuje kachna divoká (Anas platyrhynchos), obèas i labu velká (Cygnus olor). Z obojživelníkù ropucha obecná (Bufo bufo) a skokan hnìdý (Rana temporaria), který se v klidných úsecích náhonu i rozmnožuje. Historie parku Støelnice Dnešní park Støelnice patøí k nejstarším chrudimským parkùm. V dobì svého vzniku však ležel mimo mìsto a byl cílem víkendových vycházek, protože na jeho okraji stála restaurace. Nevznikl také jako veøejnì pøístupný park, ale jako støelnice ostrostøeleckého spolku. Spolek koupil od mìsta pozemek v r a plochy, které pøímo nesloužily pro støelbu parkovì upravil. Úpravy navrhnul auersperský zahradník Ochsenhauser. Volné plochy byly zatravnìny, byly vysázeny ovocné stromy a podél cesty topoly. V r došlo k výrazné renovaci støelnice i obnovì parku, kde byly vysázeny ètyøi stovky lesních strom- 147

149 kù. V okolí parku byly vysázeny tøešòové aleje. Postupnì péèe o park upadala. Roku 1919 spolek ostrostøelcù zaniknul a park zpustnul (KMOŠEK 2001). K jeho výrazné obnovì došlo až v 90. letech 20. století zásluhou Èeského svazu ochráncù pøírody. Dnes má charakter pøírodního parku, jehož souèástí je i malé dìtské høištì, altán a høištì na volejbal (více GUTZEROVÁ 2005). Pøírodní podmínky PP Ptaèí ostrovy Mìsto Chrudim se rozkládá na sedimentech svrchní køídy a kvartéru. Svrchní køída je v Chrudimi zastoupena slínovci a prachovci spodno- a støednìturonského stáøí, pøièemž pøevahu mají rùzné variety vápnitých písèitých prachovcù (opuk). Celé zájmové území je pokryto kvartérními uloženinami a zvìtralinovým pláštìm. K významným kvartérním sedimentùm patøí akumulace pískù a štìrkopískù, které vznikly èinností Chrudimky. Vystupují v podobì teras, štìrky v relativní výšce 50 m v Chrudimì, v èásti Stromovka náležejí ke støední terase (SMUTEK et PAVLÍK 1999). Pùdy pøevažují hnìdozemní èernozemì, ménì hnìdozemì na spraši (èasto oglejené) (CULEK 1996). Klimaticky patøí do teplé oblasti T2 dle Quitta (QUITT 1971), dlouhé léto, teplé a suché; velmi krátké pøechodné období; krátká mírnì teplá zima s krátkým trvání snìhové pokrývky. Potenciální vegetace Vìtšinu území Ptaèích ostrovù by porùstaly støemchové jaseniny (Pruno-Fraxinetum) doprovázející toky, místy s mokøadní olšiny (Alnion glutinosae). Na sušších místech i svazích lze pøedpokládat pøechod k èernýšové doubravì (Melampyro nemorosi-carpinetum) (NE- UHÄUSLOVÁ Z. et al. 1998). Fytogeografie Fytoregion: Thermofytikum, okres: Východní Polabí, podokres 15b: Pardubické Polabí. Aktuální vegetace Velká èást chránìného území je porostlá lesními porosty velmi blízkými pùvodní vegetaci. Na svahu nad náhonem roste habrová javoøina (Aceri-Carpinetum) a na obou ostrovech vegetace blízká lužním lesùm. Døevinná skladba je zvláštì na Velkém støeleckém ostrovì pozmìnìna èlovìkem, bylinné patro je však zachováno velmi dobøe. Nejnápadnìjšími rostlinami jarního aspektu jsou sasanka hajní (Anemone nemorosa) a sasanka pryskyøníkovitá (A. ranunculoides), orsej jarní (Ficaria bulbifera), popenec obecný (Glechoma hederacea), pomnìnka øídkokvìtá (Myosotis sparsiflora) a podbílek šupinatý (Lathraea squamaria). Nejvzácnìjšími jsou dymnivka bobovitá (Corydalis intermedia) a dymnivka dutá (C. cava). Metodika Èlánek shrnuje floristické a fytocenologické údaje z daného území z let 1999 až 2005 a to pouze z území chránìného jako pøírodní památka. Druhy byly urèovány podle dostupné literatury, v závìru byla jejich nomenklatura sjednocena podle Klíèe ke kvìtenì èeské republiky (KUBÁT a kol. 2002). Vegetace byla popsána pomocí dvou fytocenologických snímkù, které zachycují nejzachovalejší èásti porostù. K hodnocení pokryvnosti byla použita sedmièlenná stupnice Braun-Blanqueta. Fytocenologická klasifikace byla provedena podle Moravce (MORAVEC 1994). Do fytocenologických snímkù byly urèeny mechorosty, jejich nomenklatura je sjednocena podle (KUÈERA et VÁÒA 2003). 148

150 Dosavadní botanický prùzkum území Botanický prùzkum tohoto území nebyl zpracován a jeho botanická hodnota je opomíjena. Souèástí rezervaèní knihy PP Ptaèí ostrovy je soupis rostlin poøízený Petrem Jelínkem, dnes kazatelem církve evangelické. Tento seznam obsahuje velmi sporné druhy, napø. Nasturtium officinale a pøíliš mnoho druhù, které nebyly ovìøeny. Vzhledem k tìmto skuteènostem jej nepokládám za vìrohodný. Výsledky floristického prùzkumu Pøehled lokalit 1) Velký støelecký ostrov, území parku Støelnice 2) Velký støelecký ostrov, zastavìné plochy mimo park 3) Malý ostrov 4) Svah nad náhonem 5) Travnatý západnì exponovaný svah u kaplièky 6) Bøehy náhonu, popø. Chrudimky 7) Louka a travnaté plochy u býv. mlýna Na Pumberkách Pøehled nalezených druhù Adoxa moschatelina 1 Aegopodium podagraria 1, 2, 3,4,5 Aesculus hippocastanum 1 Acer campestre 1, 6 A. negundo 1 A. platanoides 1,2,3,4 A. pseudoplatanus 1 Acetosa pratensis 7 Achillea millefolium 7 Agrostis stolonifera 6 ( u studánky) Ajuga reptans 1, 4 (u sochy ještìra), 5 Alisma plantago-aquatica 6 Alliaria petiolata 1, 3 Allium scorodoprasum 5 Alnus glutinosa 1, 2,3, 6 Aloperucus pratensis 7 Anemone nemorosa 1, 3 A. ranunculoides 1, 3 Anthriscus sylvestris 1 Arctium tomentosum 1 Arrhenatherum elatius 7 Armoracia rusticana 6 (pod jezem) Asarum europaeum 3 Ballota nigra 1, 2 (u altánu), 4 (nad ještìrem) Barbarea vulgaris 6 Bellis perennis 1, 7 Betula pendula 1 Brachypodium pinnatum 5 B. sylvaticum 1, 4 (u ještìra) 149

151 Calla palustris 6 (poblíž jezu) Campanula rapunculoides 5 Capsella bursa-pastoris 1, 4 Cardamine amara 1, 4 (v okolí pramenù) C. dentata 6 (zjištìna pouze v r. 1999) C. pratensis 1, 7 Carex brizoides 4 (u ještìra) Carex remota 3 Carpinus betulus 1, 4 Cerastium arvense 7 Chaerophyllum aromaticum 1 Chelidonium majus 1, 4 Chrysosplenium alternifolium 1 Cornus sanguinea 4 (vysazena na hranì svahu) Corydalis cava 1 (na jediném místì asi deset rostlin), 3 (roztroušenì) C. intermedia 1 (pomìrnì hojnì) Corylus avellana 1, 4, Crataegus monogyna 4 (u horního okraje) Dactylis glomerata 1, 5, 7 Deschampsia ceaspitosa 1, 7 Equisetum palustre 1, 4 (u pramenù) Epilobium hirsutum 6 Erigeron annuus 3 Euonymus europaea 1 Ficaria bulbifera 1, 3 Festuca gigantea 1 Filipendula ulmaria 1, 6 Fraxinus excelsior 1,4, 6, 5 (nálet) Gagea lutea 1 Galeobdolon montanum 1, 3 Galium aparine 1, 3 G. mollugo 5 Geranium pratense 5 G. robertianum 1 Geum urbanum 1, 3, 4, 5 Glechoma hederacea 1, 6, 7 Heracleum sphondylium 5 Hesperis matrionalis 6 (u studánky) Humulus lupulus 6 (u útulku) Impatiens parviflora 1 Lamium album 1, 5 L. maculatum 1 Lapsana communis 1 Lathraea squamaria 1 Leucojum verum 4 (pod svahem u pramene, asi ze zahrady) Ligustrum vulgare 1 (vysazeno v r. 2003) Lotus corniculatus 7 Lycopus europaeus 6 150

152 Lysimachia nummularia 1, 6, 7 Medicago falcata 5 Moehringia trinervia 1 Myosoton aquaticum 6 Myosotis laxiflora 6, 7 M. sparsiflora 1 Quercus robur 1 (2 ks) Parietaria officinalis 3 Phalaris arundinacea 1, 6 (u jezu) Platanus x hispanica 1 Pastinaca sativa 7 Persicaria hydropiper 1 P. lapathifolia 1 (podél cest), 2 Phleum pratense 7 Phlox paniculata 6, 7 Picea abies 1, 7 (vždy po jednom kusu) Poa annua 1 (okraje cestièek) P. trivialis 4 Populus alba 1 P. nigra 1 (3 ks u jezu) P. trichocarpa 1, 6 Plantago lanceolata 5 P. major 1 Polygonum aviculare 1 (cestièky) Prunella vulgaris 7 Prunus avium 4 P. racemosa 4 P. spinosa 5 Pulmonaria officinalis 1 (pouze 1 trs), 2, 3 Ranunculus acris 5, 7 R. repens 1,4 Reynoutria x bohemica 1 (jen v r. 1999, eliminována kosením), 3, 6 (pod jezem) Rhus hirta 6 (zplanìlá mezi malým a velkým ostrovem) Ribes nigrum 6 (bøeh Chrudimky) R. rubrum 4 (u ještìra), 6 (bøeh Chrudimky) R. uva-crispa 1 Robinia pseudacacia 1 Rosa canina 4,5 Rubus fruticosus 4 (u ještìra), 5 (u kaplièky) R. idaeus 4 Rumex crispus 1, Salix fragilis 1 (u jezu), 4 (u ještìra) Salix caprea 4 (na hranì svahu) Salvia pratensis 5 Sambucus nigra 4 Securigera varia 5 Scophularia nodosa 4 S. umbrosa 6 (nìkolik rostlin na náplavu v náhonu) 151

153 Sisymbrium loeselii 7 (u altánu) Solanum dulcamara 6 Solanum nigra 1 (na kompostu) Stachys sylvatica 1 (u jezu), 4 (u ještìra) Stellaria media 1, 3 Simphoricarpos albus 1,4 Symphytum officinale 1 Syringa vulgaris 4 Taraxacum sec. Ruderalia 1, 2, 5, 7 Tilia cordata 1 T. platyphyllos 1 Thuja occidentalis 7 Trifolium pratense J T. repens 1, 7 Tussilago farfara 4 (u ještìra) Ulmus laevis 1, 2, 3, 4, 6 U. minor 1, 2, 3, 4, 6 Urtica dioica 1, 3 U. urens 1 (u kompostu) Veronica beccabunga 6 (u ještìra) V. chamaedrys 1 V. hederifolia 1, 3 Viccia cracca J V. sepium 5, 7 Viola hirta 1 (poblíž jezu) V. odorata 1 Druhy Èerveného seznamu a zvláštì chránìné Druh Kategorie Èerveného seznamu Vyhláška 395/92 Sb. Calla palustris C3 3 Corydalis intermedia C4a - Scrophularia umbrosa C3 - Døevinná skladba parku Vzhledem k pùvodní vegetaci je samozøejmé, že na Velkém støeleckém ostrovì pøevažují topoly, vrby, olše, jasany. V roce 2005 v parku rostlo 24 druhù stromù a 4 druhy keøù. Pøevážnì naše domácí druhy, cizích zde rostly pouze: zerav západní (Thuja occidentalis), topol chlupatoplodý (Populus trichocarpa), platan javorolistý (Platanus x hispanicus), trnovník akát (Robinia pseudacacia), jírovec maïal (Aesculus hippocastanum), javor jasanolistý (Acer negundo) a pámelník bílý (Symphoricarpus albus). Kvantitativnì výraznì pøevažoval javor mléè (Acer platanoides), v jednom kusu i jeho èervenolistý kultivar Schwedlerii. Z dalších døevin stojí za pozornost statný javor babyka (Acer campestre) s obvodem 2,4 m u altánu, jeden exempláø topolu bílého (Populus alba) v obvodem kmene 4,0 m a poblíž rostoucí habr obecný (Carpinus betulus) s obvodem 2,4 m. Obvod byl mìøen ve výšce 130 cm od zemì v roce

154 Fytocenologické snímky Snímek è m Z od dìtského høištì uprostøed parku, 5 x 5 m, E3 80 % Carpinus betulus 4, Corylus avellana 2 E2 0 E1 90 % Anemone ranunculoides 3, Corydalis intermedia 3, Ficaria bulbifera 3, Acer platanoides juv. 1, Gagea lutea 1, Corydalis cava +, Lathraea squamaria +, Alliaria petiolata +, Sambucus nigra juv. +, Geranium robertianum r, Geum urbanum r, Lamium maculatum r, E0 do 1 % Eurhynchium hians + Snímek è. 2 Prameništì ve svahu nad náhonem v parku Støelnice, 3 x 5 m, E3 70 % Fraxinus excelsior 4 E2 0 E1 50 % Cardamine amara 3, Ficaria bulbifera +, Urtica dioica +, Alliaria petiolata r, E0 30 % Palustriella commutata 2, Brachythecium rutabulum 1, Fissidens taxifolius +, Eurhynchium hians + Závìr Bìhem floristického výzkumu bylo zaznamenáno 151 druhù z toho 3 jsou zaøazeny v Èerveném seznamu. Z tìchto jeden druh, Calla palustris je navíc chránìn vyhláškou 395/92 Sb. V roce 2005 v celém MZCHÚ rostlo 38 druhù døevin, a to pøevážnì naše domácí druhy. Výskyt jediného druhu chránìného vyhláškou 395/92 Sb. je sekundární. Jedná se o rostliny vyrostlé z oddenkù, které sem byly pøineseny z náhonu u muzea, kde byla tato rostlina v roce 1999 vysazena. Z botanického hlediska je v pøírodní památce Ptaèí ostrovy zajímavé celé bylinné patro na Malém støeleckém ostrovì a v parku Støelnice, které je bohaté na druhy jarního aspektu. Dále jsou zajímavé èetné, rùznì vydatné prameny ve svahu nad náhonem v parku Støelnice. Vzhledem k tomu, že prameny vyvìrají z mírnì vápnitého podloží vyskytují se zde i drobné inkrustace a nìkterá prameništì jsou porostlá vegetací ze svazu Lycopodo-Cratoneurion commutati. Zajímavé je i vyvíjející se spoleèenstvo na hlinitém náplavu v náhonu asi 50 m východnì od jezu. Zde v porostu Phalaris arundinacea roste Scrophularia umbrosa novì se zde uchytil druh Calla palustris. Významné, pøedevším z protierozního hlediska jsou lesní porosty na svahu terasu Chrudimky, kde rostou i pìkné a staré stromy. Nejvýznamnìjší je mohutný Ulmus laevis ve svahu pod vyústìním ulice Rubešovy do Moravské. I na území parku Støelnice se vyskytují nìkteré úctyhodnì staré stromy (Acer campestre, Carpinus betulus). Návrh managementu Pro pøirozený vývoj a zachování pøírodních hodnot a jejich skloubení s rekreaèním využitím by bylo, pøedevším v parku Støelnice vhodné 153

155 kosit (ne sekat sekaèkou) 2 3 roènì louku za zahradou mlýna Na Pumberkách, bylinný porost v parku Støelnice kosit maximálnì 3x za rok, alespoò v nìkterých èástech parku ponechávat spadané listí a umožnit vznik hrabanky, ponechat pøirozenému vývoji porosty ve svahu nad náhonem, neupravovat prameny, v parku Støelnice podporovat obmìnu døevinného patra druhy typického pro lužní lesy, zrušit kompost v parku na Støelnici nebo jej udržovat jako kompost: prokládání hlínou, pøehazování atd., podél náhonu a Chrudimky podpoøit vznik køovin (nejlépe z domácích døevin) umožòující hnízdìní ptactva, pravidelnì likvidovat invazní rostliny, pøedevším køídlatky na bøezích náhonu nebo Chrudimky. Summary Protected area Ptaèí ostrovy (Bird s Islands) is situated in the NE part of Chrudim town. Area is protected becouse of the bigest colony of raven (Corvus frugilegus) in Pardubice Region. Botanical research has not been done yet. During floristical research of protected area Ptaèí ostrovy ( ) 151 species was been found. Among them 3 species are included in the Red List of Czech Republic. One of them (Calla palustris) is protected by the law. In spite of the strong antropic influence this protected area is interested from botanical point of view also. Podìkování Za finanèní podporu patøí Agentuøe ochrany pøírody a krajiny, protože èást prùzkumu byla provedena v rámci mapování biotopù pro vytváøení soustavy chránìných území ES Natura Literatura CULEK M. (ed.), 1996: Biogeografické èlenìní Èeské republiky. MŽP, Praha, 347 p. FALTYS V., 1990: Pøehled kvìteny Chrudimska. Chrudim. 99 p. GUTZEROVÁ N., 2005: Chrudimské parky a døeviny. PORS 52, Chrudim. 35 p. KMOŠEK P., 2001: Chrudimští ostrostøelci a jejich malované terèe. Okresní muzeum, Chrudim. 110 p. KUBÁT et al., 2002: Klíè ke kvìtenì ÈR. Academia, Praha, 927 p. KUÈERA J. et VÁÒA J., (2003): Check and Red List of bryophythes of the Czech Republic (2003). Preslia, Praha, 75: LEMBERK V., 2001: Obratlovci okresu Chrudim. Východoèeské muzeum, Pardubice. 248 p. MORAVEC J., 1994: Fytocenologie. Academia, Praha, 403 p. MÜLLER M., 1995: Plán péèe pro maloplošné ZCHÚ na období Ptaèí ostrovy. Ms. depon in støedisko AOPK Pardubice. NEUHÄUSLOVÁ Z. et al., 1998: Mapa potenciální pøirozené vegetace Èeské republiky. Academia, Praha. QUITT E., 1971: Klimatické oblasti Èeskoslovenska. Stud. Geogr., Brno, 16: PROCHÁZKA F. (ed.) (2001): Èerný a èervený seznam cévnatých rostlin Èeské republiky (stav v roce 2000). Pøíroda, Praha, 146 p. SMUTEK D. et PAVLÍK T., 1999: Kamenná Chrudim. PORS 52, Chrudim, 38 p. Došlo:

156 VÈ. SB. PØÍR. - PRÁCE A STUDIE, 13 (2006): ISBN: BOTANICKÝ PRÙZKUM VYBRANÝCH MZCHÚ V CHKO ŽELEZNÉ HORY Botanical exploration of some special protected areas in PLA Železné hory Josef RUSÒÁK Správa CHKO Železné hory, CZ Nasavrky Práce pøináší výsledky botanického prùzkumu v ètyø vyhlášených nebo navržených maloplošných ZCHÚ na území CHKO Železné hory z let Úvod Cílem práce bylo pøinést popis souèasného botanického stavu následujících MZCHÚ v CHKO Železné hory: 1. navrhované PR Svatomariánské údolí 2. navrhované PR Spálava 3. PR Buchtovka 4. PR Zubøí Metodika Lokality byly procházeny v liniích. Pro zápis druhù byl použit program Survey, tzn. taxonomická nomenklatura je sjednocena podle botanického klíèe (KUBÁT et al. 2002). Hodnoceny byly pouze vyšší rostliny. Nepotvrzené druhy jsou v seznamu druhù odlišeny symbolem *, v závorce je u tìchto taxonu uvedena zkratka autora a rok posledního záznamu resp. zkratka díla viz níže uvedené zkratky dìl (Pøípadnì též v kap. Literární rešerše). Pøedešlé prùzkumy, z kterými bylo provádìno srovnání, jsou uvedeny v kapitole Literární rešerše. V navrhovaných MZCHÚ byl proveden také fytocenologický prùzkum dle klasické curyšsko-montpellierské školy. Dominance a abundance rostlin byla hodnocena pomocí sedmistupòové odhadové stupnice Braun-Blanquet (r,+,1-5) (MORAVEC et al., 1994). Syntaxonomická nomenklatura je sjednocena dle práce Rostlinná spoleèenstva Èeské republiky a jejich ohrožení (MORAVEC et al., 1995). Lokality byly navštíveny vždy na zaèátku kvìtna a èervence a koncem srpna v následujících letech: 1. navrhované PR Svatomariánské údolí: navrhované PR Spálava: PR Buchtovka: PR Zubøí:

157 Užité zkratky dìl: Bu1990: BUREŠ 1990 Fa1987: FALTYS 1987 Hr1990: HROUDA 1990 Ji1995: JIRÁSEK 1995 NN1974: NEUHÄUSLOVÁ et NEUHÄUSL 1974 NN1975: NEUHÄUSLOVÁ et NEUHÄUSL 1975 Literární rešerše 1. navrhované PR Svatomariánské údolí: JIRÁSEK 1995 (Ji1995) 2. navrhované PR Spálava: JIRÁSEK 1995 (Ji1995) 3. PR Buchtovka: BUREŠ 1990 (Bu1990) 4. PR Zubøí: NEUHÄUSLOVÁ et NEUHÄUSL 1974 (NN1974), NEUHÄUSLOVÁ et NEUHÄUSL 1975 (NN1975), FALTYS 1987 (Fa1987), HROUDA 1990 (Hr1990) Obr. 1: Studovaná území. Fig. 1: Studed localities. 156

158 Výsledky a popis lokalit Navrhovaná PR Svatomariánské údolí Pøírodní podmínky Navrhovaná pøírodní rezervace zaujímá pøedevším pøirozený tok øeky Doubravy. V jejím okolí jsou zastoupeny lužní olšiny s pravidelnými jarními záplavami. Na levém bøehu pøechází terén ve svah, na kterém jsou vyvinuty mezofilní lesy. Samotný tok øeky Doubravy má v navrhované PR pøirozený charakter s mnoha meandry s èastými štìrkovými náplavy doprovázenými rychle se mìnící vegetací štìrkových náplavù. Potenciální vegetace (NEUHÄUSL et NEUHÄUSLOVÁ 1979) Tøída: QUERCO-FAGATEA Br.-Bl. et Vlieger in Vlieger 1937 Øád: FAGETALIA SYLVATICAE Paw³owski in Paw³owski, Soko³owski et Wallisch 1928 Svaz: Alnion incanae Paw³owski in Paw³owski, Soko³owski et Wallisch 1928 Podsv.: Alnenion glutinoso-incanae Oberdorfer As. Stellario-Alnetum glutinosae Lohmeyer 1957 Svaz: Carpinion Issler 1931 As. Melampyro nemorosi-carpinetum Passarge 1957 Geologické podmínky Geologické podloží je tvoøeno horninami Kutnohorského krystalinika a sedimenty svrchní køídy. Øeka Doubrava je povìtšinou obklopena slínovci. Místy však koryto a nìkteré skalní výchozy náleží k tvrdým a kyselým horninám Kutnohorského krystalinika. Zaznamenané druhy Bylo zaznamenáno 63 taxonù cévnatých rostlin z toho 1 nepotvrzen. Acer pseudoplatanus, Adoxa moschatellina, Aegopodium podagraria, Alliaria petiolata, Alnus incana, Anemone nemorosa, Asarum europaeum, Athyrium filix-femina, Betula pendula, Bidens tripartita, Carex brizoides, Carex buekii, Carpinus betulus, Chaerophyllum hirsutum, Chaerophyllum temulum, Chrysosplenium alternifolium, Convallaria majalis, Crataegus laevigata, Crepis paludosa, Equisetum sylvaticum, Euphorbia amygdaloides, Ficaria bulbifera, Filipendula ulmaria, Fraxinus excelsior, Gagea lutea, Galanthus nivalis, Galeobdolon montanum, Galium aparine, Geum urbanum, Glyceria fluitans, Lamium maculatum, Lathyrus vernus, Leucojum vernum, Listera ovata, Lunaria rediviva, Luzula pilosa, Lysimachia nemorum, Matteuccia struthiopteris, Mercurialis perennis, Nymphaea candida* (Ji1995), Prunus padus, Phalaris arundinacea, Picea abies, Polygonatum multiflorum, Pulmonaria obscura, Quercus robur, Ranunculus flammula, Ranunculus sceleratus, Ribes rubrum, Ribes uva-crispa, Rosa pendulina, 157

159 Salix fragilis, Scrophularia nodosa, Senecio ovatus, Stachys sylvatica, Silene dioica, Stellaria holostea, Tilia cordata, Tilia platyphyllos, Urtica dioica, Valeriana excelsa subsp. sambucifolia, Vinca minor, Viola reichenbachiana, Zaznamenaná spoleèenstva Tøída: QUERCO-FAGATEA Br.-Bl. et Vlieger in Vlieger 1937 Øád: FAGETALIA SYLVATICAE Paw³owski in Paw³owski, Soko³owski et Wallisch 1928 Svaz: Alnion incanae Paw³owski in Paw³owski, Soko³owski et Wallisch 1928 Podsv.: Alnenion glutinoso-incanae Oberdorfer As. Pruno-Fraxinetum Oberdorfer 1953 As. Stellario-Alnetum glutinosae Lohmeyer 1957 Subas.:chrysosplenietosum Neuhäuslová-Novotná 1970 Svaz: Carpinion Issler 1931 As. Melampyro nemorosi-carpinetum Passarge 1957 Subas.:luzuletosum (Passarge 1953) Neuhäusl in Moravec et al Subas.:typicum Passarge 1957 Popis syntaxonù subas. Melampyro nemorosi-carpinetum typicum Spoleèenstvo jsem zaznamenal na levém bøehu Doubravy, na více èi ménì uklonìných svazích. Toto spoleèenstvo je pøerušováno hospodáøskými lesy, pøesto lze øíci, že je v navrhované PR silnì zastoupeno Fytocenózy typických èernýšových dubohabøin jsou charakterizovány hojným zastoupením habru (Carpinus betulus), lípy srdèité a velkolisté (Tilia cordata, T. platyphyllos) a dubu letního (Quercus robur) ve stromovém patøe. Èasto dochází ke støídání výše uvedených døevin v dominantním postavení, mnohdy se objevuje jako pøímìs Acer pseudoplatanus, pøípadnì i jehliènany. Ve vlhèích typech se v bylinném patøe objevuje druh Mercurialis perenis. V jarním aspektu dominuje Anemone nemorosa. Nutno podotknout, že stanovištì výskytu této asociace nejsou pøíliš bohatá živinami a v nìkterých místech by bylo možno usuzovat na subas. luzuletosum. Typický snímek Levý bøeh Doubravy (svah), E3 100 % Carpinus betulus 3, Tilia cordata 2, Tilia platyphyllos 1, Acer pseudoplatanus 1, Quercus robur 2 E2 15 % Crataegus laevigata 1, Ribes rubrum 1, Ribes uva-crispa 1, Carpinus betulus + E1 70 % Galeobdolon montanum 2, Mercurialis perennis 2, Anemone nemorosa 1, Aegopodium podagraria 1, Asarum europaeum 1, Carex buekii 1, Ficaria bulbifera 1, Adoxa mos- 158

160 chatellina +, Geum urbanum +, Lathyrus vernus r, Viola reichenbachiana r, Scrophularia nodosa r as. Pruno-Fraxinetum Na øece Doubravì se vyskytují spoleèenstva na pøechodu této asociace k as. Stellario- Alnetum. Je diferencována druhy Prunus padus a Ribes uva-crispa. Asociace je typická pro širší a plochá údolí Železných hor (JIRÁSEK J.,1995), v potenciální vegetaci je však udávána až v nižších èástech øeky Doubravy (NEUHÄUSL R. et NEUHÄUSLOVÁ Z.,1979). Typický snímek Bøehový porost øeky Doubravy E3 100 % Alnus incana 4, Fraxinus excelsior 2, Salix fragilis 1 E2 20 % Prunus padus 2, Ribes rubrum +, Ribes uva-crispa +, Rosa pendulina + E1 90 % Aegopodium podagraria 2, Convallaria majalis 2, Phalaris arundinacea 2, Adoxa moschatellina 1, Glyceria fluitans 1, Lamium maculatum 1, Urtica dioica 1, Asarum europaeum +, Geum urbanum +, Lathyrus vernus +, Scrophularia nodosa r, Viola reichenbachiana r as. Stellario-Alnetum As. Stellario-Alnetum je jedno z nejèastìjších spoleèenstev doprovázejících øeku Doubravu. Ve stromovém patøe dominuje Alnus glutinosa s bohatou pøímìsí Fraxinus excelsior. V bylinném patøe se mnohdy objevuje dif. druh subas. chrysosplenietosum alternifolii (NEUHÄUSL R. et NEUHÄUSLOVÁ Z., 1979) Chrysosplenium alternifolium. Mechové patro je vyvinuté pouze na porušených místech, pøípadnì na bøehové hranì. V jarním aspektu dominují Anemone nemorosa, Gagea lutea, Galanthus nivalis. Ve støední èásti PR jsou vyvinuty olšiny s Lunaria rediviva (bohatý topodem). Typický snímek Bøehový porost øeky Doubravy E3 100 % Alnus incana 3, Fraxinus excelsior 2, Salix fragilis 1 E2 10 % Ribes rubrum 1, Ribes uva-crispa 1, Rosa pendulina 1 E3 100 % Aegopodium podagraria 2, Lunaria rediviva 2, Adoxa moschatellina 1, Anemone nemorosa 1, Carex brizoides 1, Galeobdolon montanum 1, Galium aparine 1, Glyceria fluitans 1, Leucojum vernum 1, Mercurialis perennis 1, Urtica dioica 1, Bidens tripartita +, Chaerophyllum hirsutum +, Chaerophyllum temulum +, Chrysosplenium alternifolium +, Ficaria bulbifera +, Gagea lutea +, Geum urbanum +, Lamium maculatum +, Lysimachia nemorum +, Stellaria holostea +, Asarum europaeum r, Athyrium filix-femina r, Crepis paludosa r, Equisetum sylvaticum r, Lathyrus vernus r, Ranunculus sceleratus r, Valeriana excelsa subsp. sambucifolia r 159

161 Navrhovaná PR Spálava Pøírodní podmínky Výmìra navrhované pøírodní rezervace je dle zpracovaného geometrického plánu 28,9176 ha. Území spadá do geologického regionu Kutnohorské krystalinikum. Jsou zde zastoupeny serpentinity, ruly, fylity, migmatity a pararuly. Pøírodní rezervace se nachází v JV èásti Klokoèovského høbetu. Je tvoøena relativnì drobným høebenem s podélnou osou orientovanou ve smìru SV JZ. Svahy høebenu jsou orientovány severozápadnì, západnì, jižnì a jihovýchodnì. Nadmoøská výška se pohybuje od 515 m n. m. v jižní èásti do 635 m n. m. v severní èásti rezervace. Sklon svahù je v rozmezí 5 35 %. Ve vrcholové èásti severozápadních a západních svahù vystupují na povrch skalní výchozy, probíhají zhruba rovnobìžnì s podélnou osou høebenu. V severozápadní èásti lokality se nachází asi 3 m vysoká osamocená skála, vzniklá kryogenním zvìtráváním pùvodního mrazového srubu, v geomorfologické terminologii oznaèovaná jako tor. Zaznamenané taxony rostlin Zaznamenáno 86 druhù vyšších rostlin. Abies alba, Acer platanoides, Acer pseudoplatanus, Actaea spicata, Ajuga reptans, Anemone nemorosa, Anthoxanthum odoratum, Anthriscus sylvestris, Asarum europaeum, Athyrium filix-femina, Avenella flexuosa, Betula pendula, Calamagrostis arundinacea, Calamagrostis epigejos, Campanula rotundifolia, Campanula trachelium, Carex digitata, Carex remota, Carex sylvatica, Carpinus betulus, Circaea lutetiana, Convallaria majalis, Corylus avellana, Cytisus scoparius, Deschampsia cespitosa, Dryopteris carthusiana, Dryopteris filix-mas, Epilobium montanum, Equisetum sylvaticum, Fagus sylvatica, Festuca altissima, Fraxinus excelsior, Galeobdolon montanum, Galeopsis speciosa, Galeopsis tetrahit, Galium odoratum, Galium rotundifolium, Geranium robertianum, Gymnocarpium dryopteris, Hypericum maculatum, Hypericum perforatum, Chaerophyllum hirsutum, Chrysosplenium alternifolium, Impatiens noli-tangere, Larix decidua, Luzula luzuloides, Lysimachia nemorum, Maianthemum bifolium, Melica nutans, Mercurialis perennis, Milium effusum, Moehringia trinervia, Mycelis muralis, Myosotis nemorosa, Oxalis acetosella, Petasites albus, Phegopteris connectilis, Picea abies, Pinus sylvestris, Poa nemoralis, Poa trivialis, Polygonatum multiflorum, Polygonatum verticillatum, Polypodium vulgare, Populus tremula, Prunella vulgaris, Pteridium aquilinum, Pulmonaria obscura, Quercus robur, Ranunculus repens, Sambucus racemosa, Sanicula europaea, Scrophularia nodosa, Senecio ovatus, Sorbus aucuparia, Stachys sylvatica, Stellaria media, Stellaria nemorum, Tilia cordata, Trifolium aureum, Urtica dioica, Vaccinium myrtillus, Veronica hederifolia, Viola reichenbachiana, Viola riviniana 160

162 Zaznamenaná spoleèenstva Tøída: QUERCO-FAGATEA Br.-Bl. et Vlieger in Vlieger 1937 Øád: FAGETALIA SYLVATICAE Paw³owski in Paw³owski, Soko³owski et Wallisch 1928 Svaz: Alnion incanae Paw³owski in Paw³owski, Soko³owski et Wallisch 1928 Podsv.: Alnenion glutinoso-incanae Oberdorfer As. Stellario-Alnetum glutinosae Lohmeyer 1957 As. Carici remotae-fraxinetum Koch ex Faber 1936 Svaz: Tilio-Acerion Klika 1955 As. Mercuriali-Fraxinetum (Klika 1942) Husová 1982 Svaz: Fagion Luquet 1926 podsv.: Eu-Fagenion Oberdorfer 1957 em. Tüxen in Oberdorfer et Tüxen 1958 As. Dentario enneaphylli-fagetum Oberdorfer ex W. et A. Matuszkiewicz 1960 Svaz: Luzulo-Fagion Lohmeyer et Tüxen in Tüxen 1954 As. Luzulo-Fagetum Meusel 1937 Popis spoleèenstev as. Stellario-Alnetum glutinosae (sn. 7) Potok pøi západní hranici Spálavy doprovázejí olšiny na pøechodu as. Stellario-Alnetum glutinosae a as. Arunco sylvestris-alnetum glutinosae. Pro první zmínìnou asociaci ukazuje výskyt Pulmonaria obscura a Stellaria nemorum a absence diagnostických druhù as. Arunco sylvestris-alnetum glutinosae, pro kterou naopak nahrává nadmoøská výška nad 500 m n. m. as. Carici remotae-fraxinetum (sn. 5, 6) Tato asociace je typickou prameništní olšinou a jaseninou vyšších poloh Železných hor. Typicky je zde zastoupen velký podíl lesních druhù ostøic Carex remota, Carex sylvatica, Carex digitata. Spoleèenstvo bylo zaznamenáno na JZ svahu Spálavy. as. Mercuriali-Fraxinetum (sn. 1, 2, 4) Ve vyšších polohách Železných hor jsou su ové lesy zastoupeny as. Mercuriali-Fraxinetum. Èasto zde pøevládá Acer pseudoplatanus. V podrostu pak dominují Mercurialis perennis a Impatiens noli-tangere. Èasté je také zastoupení kapradin Dryopteris filix-mas a Athyrium filix-femina. as. Dentario enneaphylli-fagetum (sn. 3) Tyto kvìtnaté buèiny se vyskytují na JZ a SZ svazích. Zaøazení kvìtnatých buèin je v Železných horách velice problematické pro èastou absenci diferenciálních druhù. Kvìtnaté buèiny s druhy Galium odoratum, Mercurialis perennis, Actaea spicata, Impatiens noli-tangere, Festuca altissima, Gymnocarpium dryopteris, Galeobdolon montanum, Viola reichenbachiana však lze zaøadit do as. Dentario enneaphylli -Fagetum, aèkoliv není zastoupen indikaèní druh Dentaria eneaphyllos. as. Luzulo Fagetum (sn. 8) Nejèastìjším typem acidofilních buèin v Železných horách je as. Luzulo-Fagetum, která je zastoupena i v horních partiích Spálavy na svazích s JV expozicí. Velice chudé bylinné patro tohoto spoleèenstva je zastoupeno druhy jako Galium odoratum, Poa nemoralis. 161

163 Fytocenologické snímky: Phytocoenologcal table: Relevé number Date (year/month/day) 2005/05/ 2005/05/ 2005/05/ 2005/05/ 2005/05/ 2005/05/ 2005/05/ 2005/05/ 2005/05/ Relevé area (m 2 ) Altitude (m) Cover tree layer (%) Cover shrub layer (%) Cover herb layer (%) Number of species E3 Acer platanoides Acer pseudoplatanus Alnus glutinosa Fagus sylvatica Tilia cordata Fraxinus excelsior E2 Sambucus racemosa E1 Athyrium filix-femina r.. r..... Dryopteris carthusiana r..... Galium odoratum r r Impatiens noli-tangere r Mercurialis perennis Petasites albus Stellaria media Urtica dioica 1.. r r r... Melica nutans Stachys sylvatica r.. Gymnocarpium dryopteris Poa nemoralis r Actaea spicata r.. Asarum europaeum r r.. Galeobdolon montanum r 1. Viola reichenbachiana... r..... Circaea lutetiana.... r r. r. Moehringia trinervia Mycelis muralis.... r.... Scrophularia nodosa.... r.. r. Senecio ovatus r r r Ajuga reptans..... r r.. Carex digitata Carex remota Carex sylvatica Geranium robertianum Oxalis acetosella..... r 1.. Polygonatum verticillatum Pulmonaria obscura..... r. r. Sanicula europaea Equisetum sylvaticum r.. Festuca altissima r.. Paris quadrifolia r.. Polygonatum multiflorum r.. Veronica hederifolia r.. Chrysosplenium alternifolium r. 162

164 Stellaria nemorum agg Juv. Acer pseudoplatanus r Fagus sylvatica r Sorbus aucuparia r PR Buchtovka Popis lokality Rašelinná louka jižnì od Trhové Kamenice v okrese Chrudim. K. ú.: Trhová Kamenice, Moždìnice, V: 7,1468 ha, n. v.: m. Vyhlášeno: Chránìné území tvoøí mírnì východnì uklonìné vlhké louky rašelinného a slatinného typu, vèetnì pøechodových rašeliniš. V minulosti byly tyto louky extenzivnì obhospodaøovány a to buï pastvou nebo jednoseènì. Dodnes je udržována èást soustavy povrchových odvodòovacích kanálkù, udržující stabilní hladinu podpovrchové vody. Území patøí mezi botanicky nejbohatší lokality CHKO. Geologické podloží je složeno ze žul a rul na pøechodu mezi Ohebským krystalinikem a Nasavrckým plutonem. Z živoèichù lze vidìt skokana krátkonohého (Rana lessonae), užovku obojkovou (Natrix natrix), lindušku lesní (Anthus trivialis), z nápadných motýlù napø. otakárka fenyklového (Papilio machaon) a baboèku osikovou (Nymphalis antiopa). Plán péèe upøednostòuje kosení a obèasné vyøezávání náletu. Pravidelnì jsou proèiš ovány povrchové svodné vodoteèe, aby nedocházelo k úplnému zaplavení lokality. Seznam taxonù Celkem bylo zaznamenáno 234 druhù. Aethusa cynapioides, Agrimonia eupatoria, Agrostis canina, Agrostis capillaris, Achillea millefolium, Achillea ptarmica, Ajuga reptans, Alchemilla crinita, Alchemilla glabra, Alchemilla glaucescens, Alchemilla monticola, Alchemilla subcrenata, Alchemilla vulgaris s. str., Alchemilla xanthochlora, Allium ursinum, Alnus glutinosa, Alopecurus pratensis, Anemone nemorosa, Antennaria dioica, Arabidopsis thaliana, Arabis hirsuta, Artemisia vulgaris, Asplenium trichomanes, Aster novi-belgii, Astragalus glycyphyllos, Athyrium filix-femina, Avenella flexuosa, Avenula pubescens, Barbarea vulgaris, Betonica officinalis, Betula pendula, Betula pubescens, Bistorta major, Briza media, Calamagrostis arundinacea, Calamagrostis villosa, Callitriche hamulata, Callitriche palustris, Calluna vulgaris, Caltha palustris, Cardamine amara, Cardamine pratensis, Carex acuta, Carex canescens, Carex davalliana, Carex demissa, Carex diandra, Carex echinata, Carex flacca, Carex flava, Carex hartmanii, Carex hostiana, Carex nigra, Carex ovalis, Carex pallescens, Carex panicea, Carex paniculata, Carex pilulifera, Carex pulicaris, Carex remota, Carex rostrata, Carex vesicaria, Carlina acaulis, Centaurea jacea, Cerastium arvense, Cerastium holosteoides, Cirsium arvense, Cirsium oleraceum, Cirsium palustre, Cirsium rivulare, Crataegus monogyna, Crepis mollis subsp. hieracioides, Crepis paludosa, Cruciata laevipes, Cynosurus cristatus, Dactylis glomerata, Dactylorhiza fuchsii, Dactylorhiza majalis, Danthonia decumbens, Deschampsia cespitosa, Drosera rotundifolia, Elytrigia repens, Epilobium angustifolium, Epilobium ciliatum, Epilobium tetragonum, Epipactis palustris, Equisetum arvense, Equisetum fluviatile, Equisetum palustre, Equisetum sylvaticum, Eriophorum angustifolium, Eriophorum latifolium, Erodium cicutarium, Euphorbia cyparissias, 163

165 Fallopia convolvulus, Festuca ovina, Festuca pratensis, Festuca rubra, Filipendula ulmaria subsp. ulmaria, Fragaria vesca, Frangula alnus, Galeopsis tetrahit, Galium album, Galium palustre, Galium pumilum, Galium uliginosum, Geranium robertianum, Geum rivale, Glyceria declinata, Glyceria fluitans, Gnaphalium sylvaticum, Helianthemum nummularium, Heracleum sphondylium, Holcus lanatus, Holcus mollis, Hypericum maculatum, Chaerophyllum hirsutum, Chrysosplenium alternifolium, Isolepis setacea, Juncus articulatus, Juncus bulbosus, Juncus conglomeratus, Juncus effusus, Juncus filiformis, Knautia arvensis, Lapsana communis, Lathyrus linifolius, Lathyrus pratensis, Lemna minor, Leontodon hispidus, Leucanthemum ircutianum, Linaria vulgaris, Listera ovata, Lolium multiflorum, Lolium perenne, Lotus corniculatus, Luzula campestris, Luzula luzuloides, Luzula multiflora, Luzula pilosa, Lycopodium clavatum, Lycopus europaeus, Lychnis flos-cuculi, Lysimachia nemorum, Lysimachia nummularia, Lysimachia vulgaris, Lythrum salicaria, Maianthemum bifolium, Matricaria discoidea, Melampyrum pratense, Menyanthes trifoliata, Molinia arundinacea, Molinia caerulea, Myosotis nemorosa, Nardus stricta, Oxalis acetosella, Parnassia palustris, Pedicularis sylvatica, Peplis portula, Persicaria amphibia, Petasites albus, Peucedanum palustre, Phalaris arundinacea, Phleum pratense, Phragmites australis, Picea abies, Pimpinella saxifraga, Pinus sylvestris, Plantago lanceolata, Plantago major, Poa annua, Poa pratensis, Poa trivialis, Polygala vulgaris, Populus tremula, Potentilla erecta, Potentilla palustris, Primula elatior, Prunella vulgaris, Pteridium aquilinum, Ranunculus acris, Ranunculus auricomus agg., Ranunculus flammula, Ranunculus polyanthemos, Ranunculus repens, Rhinanthus minor, Rosa pendulina, Rubus fruticosus agg., Rubus idaeus, Rumex acetosa, Rumex obtusifolius, Sagina procumbens, Salix aurita, Salix pentandra, Salix rosmarinifolia, Sambucus racemosa, Sanguisorba officinalis, Scirpus sylvaticus, Scorzonera humilis, Scrophularia nodosa, Scutellaria galericulata, Senecio aquaticus, Senecio viscosus, Senecio vulgaris, Solidago virgaurea, Sorbus aucuparia, Sparganium erectum, Stellaria graminea, Stellaria uliginosa, Succisa pratensis, Symphytum officinale, Taraxacum sect. Ruderalia, Thymus pulegioides, Trifolium campestre, Trifolium dubium, Trifolium pratense, Trifolium repens, Trifolium spadiceum, Triglochin palustre, Trichophorum alpinum, Tussilago farfara, Typha latifolia, Urtica dioica, Vaccinium myrtillus, Vaccinium vitis-idaea, Valeriana dioica, Veronica beccabunga, Veronica chamaedrysk, Veronica officinalis, Vicia cracca, Viola arvensis, Viola canina, Viola palustris, Viola riviniana PR Zubøí Popis lokality Území leží na jižních stráních u osady Zubøí u Trhové Kamenice v okrese Chrudim. K. ú.: Trhová Kamenice, V: 29,0533 ha, n. v.: m. Vyhlášeno:

166 Rezervaci tvoøí smilkové a bezkolencové louky na prameništích a pramenných vývìrech a pøechodová rašeliništì. Na bohatý bylinný porost je vázán výskyt mnoha živoèišných druhù. Geologické podloží je znaènì pestré. Území leží na styku ohebského krystalinika tvoøeného rulami a nasavrckého plutonu, tvoøeného žulami. Horniny a svahová expozice podnítily vznik mìlkých chudých pùd. Mnohá prameništì podmínila vznik izolovaných rašeliniš. Místy jsou zøetelné pseudogleje. Seznam taxonù Celkem zaznamenáno 110 druhù z toho 1 nepotvrzen. Agrostis stolonifera, Achillea ptarmica, Ajuga reptans, Alchemilla glaucescens, Alnus glutinosa, Alopecurus pratensis, Antennaria dioica, Anthoxanthum odoratum, Arabidopsis thaliana, Avenella flexuosa, Avenula pubescens, Betula pubescens, Calluna vulgaris, Caltha palustris, Cardamine amara, Cardamine pratensis, Carex davalliana, Carex demissa, Carex echinata, Carex flacca, Carex hartmanii, Carex lepidocarpa, Carex nigra, Carex ovalis, Carex pallescens, Carex panicea, Carex pilulifera, Carex pulicaris, Carex rostrata, Carex vesicaria, Carex viridula, Carlina acaulis, Centaurea jacea, Cerastium arvense, Cirsium acaule, Cirsium palustre, Cirsium rivulare, Crepis paludosa, Dactylorhiza majalis, Deschampsia cespitosa, Drosera rotundifolia, Epilobium palustre, Epipactis palustris, Equisetum fluviatile, Equisetum palustre, Equisetum sylvaticum, Eriophorum angustifolium, Eriophorum latifolium, Euphorbia cyparissias, Euphrasia nemorosa, Euphrasia rostkoviana, Festuca filiformis, Festuca ovina, Festuca rubra, Filipendula ulmaria, Galium pumilum, Galium uliginosum, Gentianella praecox subsp. Bohemica* (Fa1987), Helianthemum nummularium, Hieracium pilosella, Hypericum maculatum, Chaerophyllum hirsutum, Juncus articulatus, Juncus bulbosus, Juncus conglomeratus, Juncus effusus, Juncus filiformis, Juniperus communis, Knautia kitaibelii, Leontodon hispidus, Linum catharticum, Lolium multiflorum, Lycopodium clavatum, Lychnis viscaria, Lysimachia vulgaris, Lythrum salicaria, Menyanthes trifoliata, Molinia caerulea, Myosotis nemorosa, Nardus stricta, Parnassia palustris, Pedicularis sylvatica, Potentilla erecta, Potentilla palustris, Potentilla recta, Primula elatior, Ranunculus auricomus agg., Ranunculus flammula, Rhinanthus major, Rhinanthus minor, Rosa canina, Rubus fruticosus agg., Salix aurita, Salix pentandra, Salix rosmarinifolia, Scorzonera humilis, Scutellaria galericulata, Selinum carvifolia, Senecio aquaticus, Senecio jacobaea, Silene latifolia, Succisa pratensis, Thalictrum aquilegiifolium, Trollius altissimus, Valeriana dioica, Veronica hederifolia, Veronica officinalis, Vicia sativa, Viola canina, Viola palustris 165

167 Závìr Pøi botanickém prùzkumu maloplošných zvláštì chránìných území v CHKO Železné hory byl v letech zaznamenán následující poèet druhù vyšších rostlin: 1. navrhované PR Svatomariánské údolí 63 druhù z toho 1 nepotvrzen 2. navrhované PR Spálava 86 druhù 3. PR Buchtovka 234 druhù 4. PR Zubøí 110 druhù z toho 1 nepotvrzen PR Buchtovka s 234 druhy na 7 ha patøí k botanicky nejpestøejším a nejbohatším ZCHÚ v CHKO Železné hory. Summary There are recorded this numbers of plant species in botanical explorations of Small-scale Spatial Protected Areas in PLA Železné hory, which were makeing during 2004 and 2005: 1. Proposed NR Svatomariánské údolí: 63 species (1 unconfirmed) 2. Proposed NR Spálava: 86 species 6. NR Buchtovka: 234 species 8. NR Zubøí: 110 species (1 unconfirmed) NR Buchtovka is one of the richest Small-scale Spatial Protected Areas of PLA Železné hory with 234 plant species and area of 7 ha. Literatura BUREŠ P., 1990: Floristický kurs. ms. 1 p. [Depon. In Správa CHKO Železné hory]. FALTYS V., 1987: Floristický prùzkum EL Zubøí. ms. 1 p. [Depon. In Správa CHKO Železné hory]. HROUDA, 1990: Floristický prùzkum rašelinné louky JV Zubøí. ms. 1 p. [Depon. In Správa CHKO Železné hory]. JIRÁSEK J.,1995: Nejcennìjší plochy Železných hor. SPŽH, Nasavrky. KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. jun., KAPLAN Z., KIRSCHNER J. et ŠTÌPÁNEK J., 2002: Klíè ke kvìtenì Èeské republiky. Academia, Praha, 928 p. MORAVEC J. et al., 1994: Fytocenologie. Academia. Praha MORAVEC J. et al., 1995: Rostlinná spoleèenstva ÈR a jejich ohrožení (2. vydání). Severoèeskou pøírodou, Litomìøice. NEUHÄUSL R. et NEUHÄUSLOVÁ Z.,1979: Pøirozená lesní vegetace Železných hor. Academia, Praha NEUHÄUSLOVÁ Z. et NEUHÄUSL R., 1974: Floristický prùzkum EL Zubøí. ms. 1 p. [Depon. In Správa CHKO Železné hory]. NEUHÄUSLOVÁ Z. et NEUHÄUSL R., 1975: Floristický prùzkum EL Zubøí. ms. 1 p. [Depon. In Správa CHKO Železné hory]. Došlo:

168 VÈ. SB. PØÍR. - PRÁCE A STUDIE, 13 (2006): ISBN: FLORISTICKÉ POZNÁMKY Z CHRUDIMSKA A ŽELEZNÝCH HOR Floristic notes from Chrudim district and Železné hory mountains (East Bohemia) Marcela LEMBERKOVÁ 1, Josef RUSÒÁK 2 1 Zámek 3, CZ Pardubice 2 Správa CHKO Železné hory, Námìstí 317, CZ Nasavrky Práce uvádí nìkteré recentní nálezy ménì bìžných, vzácnìjších nebo ohrožených druhù rostlin z území okresu Chrudim a z Železných hor. Diskutováno je jejich rozšíøení v minulosti, ekologické poznámky ke zmìnám prostøedí v lokalitách a také možné pøíèiny jejich ohrožení. Úvod a metodika Cílem tohoto sdìlení bylo dokumentovat souèasný výskyt nìkterých vzácných, ohrožených nebo ménì bìžných rostlinných druhù na území Chrudimska a Železných hor. Jedná se zejména o lokality, které nebyly ani v minulosti známé (FIEDLER 1973, KØIVKA 1984, DUCHOSLAV 1990, 1998, RUSÒÁK 2000) nebo lokality delší dobu neovìøené. Jednotlivé nálezy obsahují uvedení pøesné lokalizace (èíslo kvadrátu, katastr, nadm. výšku), poèetnosti, ekologických pomìrù na lokalitách (ev. jejich zmìn v období posledních let), možná ohrožení nebo doporuèení managementových opatøení. Taxonomická nomenklatura je sjednocena s prací KUBÁT, HROUDA, CHRTEK jun., KAP- LAN, KIRSCHNER & ŠTÌPÁNEK [eds.] (2002). Stupnì ohrožení a ochrany druhù jsou uvedeny podle PROCHÁZKY /ed./ (2001). Výsledky Aconitum variegatum (omìj pestrý) C3, a, k. ú. Vysoèina, Všeradov, 550 m n. m., po celé délce toku Chrudimky mezi Svobodnými Hamry a Královou Pilou v bøehové vegetaci, rovnìž po obou bøezích potoka Dlouhý od soutoku s Chrudimkou v délce cca 100 m proti proudu. Omìj pestrý se tu vyskytuje v souvislém porostu ve stovkách kusù. Z èásti této lokality je uvádìn i KØIVKOU (1984). Není zde prozatím ohrožen. Cephalanthera alba (okrotice bílá) C3, 3, CITES a, k. ú. Luže, 350 m n. m., západnì od zøíceniny hradu Košumberka na hranì údolního svahu, dubohabøina s pøímìsí borovice lesní. V èervnu 2005 zjištìno celkem 12 rostlin, z toho pouze 3 kvetoucí. Okrotice bílá zde roste 1 5 metrù od cesty a je ohrožena zejména pøímým sbìrem a, k. ú. Luže, 350 m n. m., v areálu Hamzovy odborné léèebny jižnì od pavilonu A, na svìtlinì v porostu mezi modøíny a lískami tureckými. 3 kvetoucí jedinci zde byli zaznamenáni v èervnu Ohrožení pøedstavuje pøedevším provádìní parkových úprav spojených s transfery zeminy. 167

169 Comarum palustre (zábìlník bahenní) C4a 6262c, k. ú. Svratouch, 700 m n. m., mokrá louka u bezejmenného potoka (pøítok øeky Svratky) asi 150 m JJZ od okraje obce Svratouch zde zjištìno více než 20 kvetoucích rostlin. Zábìlník bahenní zde není ohrožen, louka je pravidelnì kosena, ovšem èást pobøežní vegetace u potoka kosena nebývá. Cypripedium calceolus (støevíèník pantoflíèek) C2, 2, EU2, BERN, CITES c, k. ú. Voletice, 400 m n. m., JV od prudké levotoèivé zatáèky silnice do Øepník na území PR Støemošická stráò, smrèina s pøímìsí buku lesního, lípy srdèité a habru celkem 5 trsù kvetoucích rostlin, nejbohatší trs s 13 kvìty. Tato lokalita je uvádìna i KØIVKOU (1984) a DUCHOSLAVEM (1990). Lokalita je souèástí pøírodní rezervace, ohrožení mùže pøedstavovat eventuální lesní tìžba c, k. ú. Voletice, 400 m n. m., SZ od téže zatáèky, na území PP Kusá hora, smrèina s bukem lesním, dubem letním a habrem jediný málo vitální a nekvetoucí exempláø. Lesní porost v bezprostøedním okolí lokality, pøestože je souèástí chránìného území, byl v roce 2003 vytìžen. Tuto lokalitu uvádí rovnìž DUCHOSLAV (1992) c, k. ú. Øepníky, 410 m n. m., okraj lesa cca 5 m J od silnice z Domanic do Øepník, dubohabøina s pøímìsí smrku ztepilého dva málo vitální exempláøe, jeden kvetoucí. Lokalita je v souèasnosti bez ohrožení. Dactylorhiza majalis (prstnatec májový) C3, 3, CITES 6162a, k. ú. Doly (Brdo), 380 m n. m., mokrá louka na okraji obce pod hrází rybníka s bezejmennou vodoteèí. Prstnatec májový zde dosahuje v dlouhodobém horizontu vyrovnané poèetnosti již od 80. let 20. stol., odkdy je autorùm lokalita známá. Poèet kvetoucích rostlin se zde pohybuje okolo 50 ( celkem 43 ex.). Lokalita není uvádìna KØIVKOU (1984), pøestože stejný autor zmiòuje lokalitu Bílý Kùò ve vzdálenosti cca 1 km severnì. Ohrožení by mohla pøedstavovat zmìna v extenzivním obhospodaøování louky a její pøípadné odvodnìní. Isopyrum thalictroides (zapalice žlu uchovitá) C4a 6162a, k. ú. Luže, 340 m n. m., na bøehu starého zazemnìného mlýnského náhonu v habrovém lesíku mezi Luží a osadou Zdislav (na levém bøehu Novohradky). Desítky kvetoucích jedincù zde potvrzeny v nìkolika posledních letech (duben 2004). Lokalita není v souèasnosti ohrožena. Juniperus communis subsp. communis (jalovec obecný) C3 6161b, k. ú. Zbožnov, 350 m n. m., smíšený les tvoøený pøedevším smrkem ztepilým a bukem lesním. Jalovec obecný v poètu sedmi vitálních dospìlých (nezmlazujících) jedincù roste (r. 2005) rozptýlenì v lese nad hranou údolního svahu na pravém bøehu Anenského potoka pøibližnì metrù vzdušnou èarou ve smìru V a VSV od kaple v údolí. Jejich výskyt zde nebyl dosud popsán, pøestože z jižní èásti údolí je znám (cf. TÌŠITEL et BLAŽEK 2001). Jalovce nejsou t.è. ohroženy, lokalita je v ochranném pásmu PR Anenské údolí. Moneses uniflora (jednokvítek velekvìtý) C1, c, k. ú. Bílek, Horní Sokolovec, 480 m n. m., souøadnice lokality v S-JTSK: ; , bøehová hrana øeky Doubravy v PR Údolí Doubravy na pomezí olšin a kulturních smrèin. V letech 2003, 2004 i 2005 zde byl potvrzen výskyt cca 25 jedincù, z toho v r šest kvetoucích. 168

170 c, k. ú. Bílek, Horní Sokolovec, 490 m n. m., souøadnice lokality v S-JTSK: ; , bøehová hrana øeky Doubravy v PR Údolí Doubravy na pomezí olšin a kulturních smrèin. V letech 2003, 2004 i 2005 zde byl potvrzen výskyt cca 25 jedincù, z toho v r dvou kvetoucích. Jednokvítek velekvìtý byl z oblasti znám v minulosti z okolí Ctìtína, Hrbokova, Hlinska, z Kostelce u Heømanova Mìstce a z Toulovcových maštalí. Na tìchto lokalitách však nebyl již mnoho let jeho výskyt potvrzen a tak byl pro oblast charakterizován jako nezvìstný (HADAÈ et al. 1994). Obì popisované (dosud neznámé) lokality tak v souèasnosti pøedstavují jediný recentní výskyt druhu ve studované oblasti. Ohrožení pøedstavuje eventuální lesní tìžba, ovšem obì lokality se nachází na území pøírodní rezervace v CHKO Železné hory. Orthilia secunda (hruštice jednostranná) 6162a, k. ú. Luže, 330 m n. m., JZ od obce Zdislav na okraji stržené hrany úvozní cesty smíšeného lesa smrku ztepilého, borovice lesní a buku lesního, v podrostu mechového patra spolu s brusnicí borùvkou a konvalinkou vonnou. Hruštice jednostranná zde byla zjištìna v èervenci 2005 v poètu 45 kvetoucích exempláøù. V souèasnosti zde není ohrožena. Pedicularis silvatica (všivec lesní) C3, d, k. ú. Kamenièky, 625 m n. m., podmáèená louka v nivì Chlumìtínského potoka pod rybníkem Krejcar. Všivec lesní zde dosahuje poèetnosti cca 15 kvetoucích jedincù ( ) roztroušenì rostoucích ve tøech trsech v nekosené èásti louky. Lokalita se nachází na území CHKO Žïárské vrchy, ohrožení by mohla pøedstavovat zmìna hospodaøení ev. zmìna vodního režimu lokality. Potentilla alba (mochna bílá) C4a 6162a, k. ú. Doly, 360 m n. m., suchý jižnì exponovaný opukový svah na okraji smrkové monokultury s nevýznamným zastoupením mladých jedincù buku lesního, asi 2 m nad asfaltovou cestou a cca 400 m západnì od osady Rvasice. Mochna bílá zde byla zjištìna v kvìtnu 2004 v poètu ètyø kvetoucích jedincù. Ze stejné lokality je uvádìna i DUCHOSLAVEM (in verb.) z 90. let 20. století, RUSÒÁK (2000) ji zde ovšem nepotvrdil. Ohrožení mùže pøedstavovat lesní tìžba nebo eventuální terénní úpravy pøi zpevnìní stávající komunikace. Diskuse a závìr V práci je uvádìn nález jedenácti ohrožených nebo vzácných druhù rostlin na území okresu Chrudim a orografického celku Železných hor na celkem patnácti lokalitách. Ve dvanácti pøípadech se jedná o prvonález pøíslušného druhu, ve zbývajících pøípadech jde o ovìøení v minulosti lokality již známé (FIEDLER 1973, KØIVKA 1984, FALTYS 1985, DUCHO- SLAV 1990, 1992, 1998, HADAÈ et al. 1994, RUSÒÁK 2000). U jednotlivých druhù je rovnìž uvedeno konkrétní ohrožení výskytu nebo dlouhodobé zmìny na jejich stanovištích. Summary There are fifteen new or recent verified localities of eleven endengered or rare plant species from Chrudim district and orographic whole Železné hory mountains (East Bohemia) in this work. Literatura DUCHOSLAV M., 1990: Floristický pøíspìvek ke kvìtenì Vysokomýtska. Zpr. Ès. Bot. Spoleè., Praha, 25:

171 DUCHOSLAV M., 1992: Lesní spoleèenstva CHPV Kusá hora u Luže na Chrudimsku. Acta Univ. Palack. Olomouc, Fac. Rer, Natur., Ser. Biol., Olomouc, 107/32: DUCHOSLAV M., 1998: Flóra a vegetace øíèního údolí Krounky II. Zpr. Èes. Bot. Spoleè., Praha, FALTYS V., 1985: Floristický materiál ke kvìtenì Choceòska a Vysokomýtska. Acta Musei reginaehradecensis, S. A, 19: FIEDLER J., 1973: Fytocenologické pomìry chránìných a k ochranì navržených území Chrudimska. Práce a studie Pøír., Pardubice, 5: HADAÈ E., JIRÁSEK J., BUREŠ P., 1994: Kvìtena Železných hor. Spoleènost pøátel Železných hor, Nasavrky. KØIVKA P., 1984: Chránìné rostliny Chrudimska. Práce a studie Pøír., Pardubice, 15: KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. jun., KAPLAN Z., KIRSCHNER J. & ŠTÌPÁNEK J. [eds.], 2002: Klíè ke kvìtenì Èeské republiky. Academia, Praha. PROCHÁZKA F. [ed.], 2001: Èerný a èervený seznam cévnatých rostlin Èeské republiky (stav v roce 2000). Pøíroda, Praha, 18: RUSÒÁK J., 2000: Floristický a fytocenologický prùzkum pøírodního parku údolí øek Krounky a Novohradky. Vè. Sbor. Pøír. Práce a studie, 8: TÌŠITEL J., BLAŽEK L., 2001: Pøehled flóry a vegetace Anenského údolí u Skutèe. Ms. práce SOÈ, dep. Správa CHKO Železné hory. Došlo:

172 VÈ. SB. PØÍR. - PRÁCE A STUDIE, 13 (2006): ISBN: BOTANICKÝ PRÙZKUM VYBRANÝCH MZCHÚ V CHKO ŽÏÁRSKÉ VRCHY Botanical exploration of some special protected areas in Protected Landscape Area Žïárské vrchy Josef RUSÒÁK 1, Marcela LEMBERKOVÁ 2 1 Správa CHKO Železné hory, CZ Nasavrky 2 Zámek 3, CZ Pardubice Práce pøináší výsledky floristického prùzkumu vyšších rostlin v osmi vyhlášených nebo navržených maloplošných ZCHÚ na území CHKO Žïárské vrchy v letech Úvod Cílem práce bylo pøinést popis souèasného botanického stavu následujících MZCHÚ v CHKO Žïárské vrchy: 1. navrhované PP Krejcarský les 2. PP Louky v Jeníkovì 3. navrhované PP Buèina obora 4. PP Ratajské rybníky 5. PP U Tuèkovy hájenky 6. PR Volákùv kopec 7. PP Bahna 8. PR Damašek Metodika Lokality byly procházeny v liniích v roce 2003 až 2005 vždy na zaèátku kvìtna a èervence a koncem srpna. Pro zápis druhù byl použit program Survey, tzn. taxonomická nomenklatura je sjednocena s botanickým klíèem (KUBÁT et al. 2002). Hodnoceny byly pouze vyšší rostliny. Nepotvrzené druhy jsou v seznamu druhù odlišeny symbolem *, v závorce je u tìchto taxonù uvedena zkratka autora a rok posledního záznamu resp. zkratka díla viz níže uvedené zkratky dìl (Pøípadnì též v kap. Literární rešerše). Pøedešlé prùzkumy, se kterými bylo provádìno srovnání, jsou uvedeny v kapitole Literární rešerše. Použití symbolu pro stupeò ohrožení a ochranu pøíslušných druhù je sjednoceno s prací PROCHÁZKA [ed.] (2001). Tyto druhy jsou zvýraznìny podtržením. Užité zkratky dìl: Ba1973: BALÁTOVÁ 1973 Bu1986: BUREŠ 1986 Fa1982: FALTYS 1982 Fa1984: FALTYS 1984 Fa1987: FALTYS 1987 Fá1988a: FALTYSOVÁ 1988a Fá1988b: FALTYSOVÁ 1988b FR1982: FALTYS et ROUŠAR 1982 FZ1984: FALTYS et ZABLOUDIL 1984 Hr1990a: HROUDA 1990a Hr1990b: HROUDA 1990b 171

173 No1981: NOVÁKOVÁ 1981 No1983: NOVÁKOVÁ 1983 No1985: NOVÁKOVÁ 1985 Sk2000: SKALOŠ 2000 Za 1984: ZABLOUDIL 1997 Za1984: ZABLOUDIL 1984 Literární rešerše 1. navrhované PP Krejcarský les: v území navrhované PP Krejcarský les nebyly provedeny žádné publikované, nebo jinak dostupné prùzkumy. 2. PP Louky v Jeníkovì: FALTYS 1982 (Fa1982), FALTYSOVÁ 1988b (Fá1988b) 3. navrhované PP Buèina obora: SKALOŠ 2000 (Sk2000) 4. PP Ratajské rybníky: FALTYS et ROUŠAR 1982 (FR1982), NOVÁKOVÁ 1985 (No1985), BUREŠ 1986 (Bu1986), FALTYSOVÁ 1988a (Fá1988a) 5. PP U Tuèkovy hájenky: FALTYS et ZABLOUDIL 1984 (FZ1984) 6. PR Volákùv kopec: BALÁTOVÁ 1973 (Ba1973), NOVÁKOVÁ 1981 (No1981), FALTYS 1987 (Fa1987), HROUDA 1990a (Hr1990a), HROUDA 1990b (Hr1990b) 7. PP Bahna: NOVÁKOVÁ 1983 (No1983), FALTYS 1984 (Fa1984), ZABLOUDIL 1984 (Za1984) 8. PR Damašek: ZABLOUDIL 1997 (Za1997) Obr. 1: Studovaná území. Fig. 1: Studed localities. 172

174 Výsledky (popis lokalit a seznam zaznamenaných taxonù) 1. navrhované PP Krejcarský les Geologie Podložím sníženiny pravostranného pøítoku Chrudimky v geomorfologickém okrsku Kamenáøské vrchoviny jsou písèité sedimenty s jílovitými vložkami køídového cenomanu, pøekrývající starší metamorfované rulové horniny svrateckého krystalinika. Pùdy tvoøí zamokøené organozemní gleje pøecházející k okrajùm území v pseudogleje až kyselé kambizemì. Kvìtena Významný výskyt rašeliništních druhù ohrožených a chránìných druhù rostlin jako jsou suchopýr pochvatý, klikva bahenní, zábìlník bahenní, sedmikvítek evropský aj. Za zmínku stojí také ekotyp borovice lesní zvaný krejcarská borovice, jedná se o autochtonní borovici. Využití Území bylo v minulosti ovlivnìno lesním hospodaøením. V lesích jsou zastoupeny pøedevším jehliènany smrk a borovice lesní. Ty jsou zde však z vìtší èásti na pro nì pøirozeném stanovišti (podmáèené, rašelinné bory a smrèiny). Seznam druhù (celkem bylo zaznamenáno 27 druhù) Abies alba C4a, Alnus glutinosa, Anemone nemorosa, Avenella flexuosa, Betula pubescens, Calamagrostis villosa, Deschampsia cespitosa, Dryopteris dilatata, Equisetum sylvaticum, Eriophorum vaginatum, Luzula luzuloides, Lysimachia nemorum, Maianthemum bifolium, Moehringia trinervia, Molinia caerulea, Oxalis acetosella, Oxycoccus palustris C3, 3, Picea abies, Pinus sylvestris, Potentilla palustris C4a, Rubus idaeus, Rubus sp., Scrophularia nodosa, Sorbus aucuparia, Trientalis europaea, Vaccinium uliginosum, Viola palustris 2. PP Louky v Jeníkovì Geologie Podložím sníženiny pravostranného pøítoku Chrudimky v geomorfologickém okrsku Kamenáøské vrchoviny jsou písèité sedimenty s jílovitými vložkami køídového cenomanu, pøekrývající starší metamorfované rulové horniny svrateckého krystalinika. Pùdy tvoøí zamokøené organozemní gleje pøecházející k okrajùm území v pseudogleje až kyselé kambizemì. Kvìtena Na území jsou zastoupena mokøadní ostøicová spoleèenstva rašelinných luk s rákosinami na místì døívìjších nyní zazemnìných rybníkù, pøecházející ve vlhkomilné vysokobylinné porosty a rozptýlené døevinné nálety olše lepkavé (Alnus glutinosa), bøízy bìlokoré (Betula pendula) a vrby ušaté (Salix aurita). Okrajovì zasahují i polokulturní trvalé travní porosty. Rostou zde mj. prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), vachta trojlistá (Menyan- 173

175 thea trifoliata), ostøice Davallova (Carex davalliana), o. dvoudomá (C. dioica), o. pøioblá (C. diandra), rosnatka okrouhlistá (Drosera rotundifolia), suchopýrek alpský (Trichophorum alpinum), zábìlník bahenní (Comarum palustre), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica), tolije bahenní (Parnassia palustris), hadí mord nízký (Scorzonera humilis), bika sudetská (Luzula sudetica) a dìtel kaštanový (Chrysaspis spadicea). Využití Území bylo v minulosti ovlivnìno zøízením rybníkù. Zánikem extenzívního obhospodaøování luk došlo k nežádoucím sukcesním zmìnám spoleèenstev a rozšíøení døevinných náletù. Podle plánu péèe byla proto provedena redukce náletových døevin, obnova zatemnìného pøíkopu pro odvedení komunálnì zneèištìných vod z území a je zajiš ováno jednoseèné sklízení luk bez použití tìžké mechanizace. Zbytek bøehových porostù a rákosiny na bývalých rybnících jsou ponechávány bez zásahu, omezováno je jen jejich další rozrùstání. Seznam taxonù (zaznamenáno bylo 90 druhù z toho 1 nepotvrzen) Agrostis canina, Ajuga reptans, Alchemilla subcrenata* (Fá1988b), Alnus glutinosa, Alopecurus pratensis, Anemone nemorosa, Angelica sylvestris, Anthoxanthum odoratum, Armoracia rusticana, Betula pubescens, Bistorta major, Briza media, Calamagrostis canescens, Calluna vulgaris, Caltha palustris, Caltha palustris subsp. procumbens C4a, Cardamine amara, Cardamine pratensis, Carex canescens, Carex davalliana* C2, 3 (Fá1988b), Carex diandra C2, Carex echinata, Carex flacca, Carex nigra, Carex panicea, Carex rostrata, Carlina acaulis, Carum carvi, Cerastium holosteoides, Cirsium palustre, Crepis paludosa, Dactylorhiza majalis C3, 3, CITES, Deschampsia cespitosa, Epilobium ciliatum, Epilobium palustre, Equisetum fluviatile, Equisetum palustre, Eriophorum angustifolium, Filipendula ulmaria subsp. ulmaria, Frangula alnus, Galeopsis bifida, Galium uliginosum, Hypericum maculatum, Juncus effusus, Juncus filiformis, Lathyrus pratensis, Lemna minor, Leontodon hispidus, Luzula campestris, Lychnis flos-cuculi, Lysimachia vulgaris, Maianthemum bifolium, Mentha x verticillata, Menyanthes trifoliata C1, 1, Myosotis nemorosa, Nardus stricta, Parnassia palustris C2, 3, Persicaria amphibia, Phalaris arundinacea, Phragmites australis, Poa palustris, Poa trivialis, Potentilla erecta, Potentilla palustris C4a, Ranunculus auricomus agg., Ranunculus repens, Rhinanthus minor, Rumex acetosa, Rumex obtusifolius, Salix aurita, Salix fragilis, Sanguisorba officinalis, Scorzonera humilis C3, Scutellaria galericulata, Selinum carvifolia, Sorbus aucuparia, Stellaria graminea, Succisa pratensis, Symphytum officinale, Tephroseris crispa, Trifolium repens, Trifolium spadiceum, Typha latifolia, Urtica dioica, Vaccinium myrtillus, Vaccinium vitis-idaea, Valeriana dioica C4a, Veronica chamaedrys, Vicia cracca, Viola palustris 174

176 3. navrhované PP Buèina obora Geologie Podložím mírnì svažitého široce rozevøeného údolí pramenné oblasti Krounky na okraji geomorfologickém okrsku Kamenièské vrchoviny jsou migmatity a dvojslídné ruly svrateckého krystalinika. Kvìtena Na nìkterých místech se dochovaly rozsáhlé acidofilní buèiny (as. Luzulo-Fagetum, pøíp. Calamgrostio villosae-fagetum). V místech, kde je vyvinutý prudký svah se mùžeme setkat se su ovými porosty as. Mercuriali-Fraxinetum. Èastá jsou také prameništì doprovázené prameništními jaseninami as. Carici remotae-fraxinetum. Využití Území bylo v minulosti ovlivnìno lesním hospodaøením. Buèiny se dochovaly v jádrovém území, ale i zde je patrná pøímìs smrku. Doporuèujeme postupnì pøevést na pøírodì blízkému složení døevin cílenými zásahy a obnovními skladbami. Seznam druhù (celkem bylo zaznamenáno 93 taxonù) Abies alba C4a, Acer pseudoplatanus, Actaea spicata, Agrostis capillaris, Ajuga reptans, Alnus glutinosa, Anemone nemorosa, Athyrium filix-femina, Avenella flexuosa, Betula pendula, Calamagrostis arundinacea, Calamagrostis epigejos, Calamagrostis villosa, Callitriche sp., Cardamine amara, Carex muricata s. str., Carex pallescens, Carex pilulifera, Carex remota, Carex sylvatica, Cerastium holosteoides, Cirsium arvense, Cirsium palustre, Crepis paludosa, Deschampsia cespitosa, Dryopteris dilatata, Dryopteris filix-mas, Epilobium ciliatum, Equisetum sylvaticum, Euphorbia cyparissias, Fagus sylvatica, Fallopia convolvulus, Festuca gigantea, Fraxinus excelsior, Galeobdolon montanum, Galeopsis pubescens, Galium odoratum, Galium palustre, Galium rotundifolium, Galium uliginosum, Gymnocarpium dryopteris, Hieracium murorum, Holcus mollis, Hypericum perforatum, Chaerophyllum hirsutum, Chrysosplenium alternifolium, Impatiens noli-tangere, Juncus effusus, Lapsana communis, Larix decidua, Linaria vulgaris, Luzula pilosa, Lycopodium clavatum, Lycopus europaeus, Lysimachia nemorum, Lysimachia vulgaris, Maianthemum bifolium, Mercurialis perennis, Myosotis nemorosa, Myosoton aquaticum, Oxalis acetosella, Paris quadrifolia, Persicaria hydropiper, Persicaria minor, Petasites hybridus, Phegopteris connectilis, Phleum pratense, Picea abies, Poa annua, Poa nemoralis, Prunella vulgaris, Ranunculus repens, Rubus idaeus, Rubus sp., Rumex obtusifolius, Salix caprea, Scirpus sylvaticus, Scrophularia nodosa, Senecio ovatus, Sorbus aucuparia, Stachys sylvatica, Stellaria media, Stellaria nemorum, Stellaria uliginosa, Tanacetum vulgare, Tripleurospermum inodorum, Tussilago farfara, Urtica dioica, Vaccinium myrtillus, Veronica chamaedrys, Veronica officinalis, Viola palustris, Viola reichenbachiana 175

177 4. PP Ratajské rybníky Geologie Podloží široce rozevøeného údolí se tøemi rybníèky na pravostranném pøítoku Chrudimky v geomorfologickém okrsku Kamenáøské vrchoviny tvoøí xylitické bøidlice a svorové fylity okraje hlinecké zóny. Pùdotvorným substrátem jsou písèitohlinité až hlinité sedimenty, na nichž jsou vytvoøeny pseudogleje, místy zrašelinìlé a v zátopách rybníkù zbahnìlé gleje. Kvìtena V území jsou zastoupeny zrašelinìlé mezotrofní až slatinné louky pøecházející v mokøadní ostøicová spoleèenstva a litorály rybníkù. Kolem rybníkù a vodoteèe jsou rozšíøeny bøehové porosty a na loukách místy døevinné nálety tvoøené vesmìs olší lepkavou (Alnus glutinosa), bøízou bìlokorou (Betula pendula) a vrbou ušatou (Salix aurita). Roste zde bohatá populace kruštíku bahenního (Epipactis palustris), dále hoøec hoøepník (Gentiana pneumonanthe), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), zábìlník bahenní (Comarum palustre), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica), tolije bahenní (Parnassia palustris), všivec bahenní (Pedicularis palustris), v. ladní (Pedicularis sylvatica), hadí mord nízký (Scorzonera humilis), vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia), škarda mìkká èertkusolistá (Crepis mollis subsp. hieracioides), ostøice plstnatoplodá (Carex lasiocarpa), o. Hartmanova (C. hartmanii), o. Davallova (C. davalliana), o. pøíbuzná (C. appropinquata), o. pøioblá (C. diandra), o. blešní (C. pulicaris) aj. Využití Území bylo v minulosti ovlivnìno založením rybníkù a novìji zøízením zahrádkáøských chatových kolonií. Dlouhodobá absence obhospodaøování rašelinných luk vedla k jejich nežádoucím sukcesním zmìnám a rozšíøení døevinných náletù. Podle plánu péèe mohou být Ratajské rybníky extenzívnì rybochovnì využívány, okolní mokøady a bøehové porosty jsou ponechávány bez zásahu. Na rašelinných loukách bylo obnoveno jejich jednoseèné sklízení s redukcí døevinného náletu a vyklízením hmoty z území. Seznam taxonù (celkem bylo zaznamenáno 206 druhù z toho 9 nebylo potvrzeno) Agrostis canina, Agrostis capillaris, Agrostis stolonifera, Achillea collina, Achillea millefolium, Ajuga reptans, Alchemilla glabra, Alchemilla propinqua* (FR1982), Alchemilla sp., Alisma plantago-aquatica, Alnus glutinosa, Alnus incana, Alopecurus aequalis, Anemone nemorosa, Angelica sylvestris, Antennaria dioica C2, Anthoxanthum odoratum, Apera spica-venti, Artemisia vulgaris, Bellis perennis, Betula pubescens, Bidens cernua, Bidens frondosa, Bidens tripartita, Bistorta major, Briza media, Calamagrostis arundinacea, Calamagrostis epigejos, Calluna vulgaris, Caltha palustris subsp. procumbens C4a, Calystegia sepium, Campanula rotundifolia, Capsella bursa-pastoris, Cardamine pratensis, Carex acuta, Carex alba, Carex appropinquata, Carex canescens, Carex davalliana* C2, 3 (Fá1988), Carex demissa, Carex diandra C2 (Fá1988), Carex echinata, Carex flava, Carex hartmanii C3 (Fá1988), Carex hirta, Carex nigra, Carex panicea, Carex pulicaris* C2, 3 (Fá1988), Carex rostrata, Carex vesicaria, Carlina acaulis, Cerastium arvense, Cerastium holosteoides, Cirsium palustre, Cirsium rivulare, Cirsium vulgare, Crataegus x macrocarpa, Crepis mollis subsp. hieracioides C3, Crepis paludosa, Dactylorhiza majalis C3, 3, CITES, Danthonia decumbens, Deschampsia cespitosa, Deschampsia flexuosa, Dianthus deltoides, Drosera rotundifolia C3, 2, 176

178 Eleocharis acicularis, Eleocharis palustris, Elodea canadensis* (FR1982), Epilobium ciliatum, Epilobium obscurum C3, Epilobium palustre C4a, Epipactis palustris C2, 2, CITES, Equisetum fluviatile, Equisetum palustre, Equisetum sylvaticum, Eriophorum angustifolium, Eriophorum latifolium, Euphorbia helioscopia, Euphrasia nemorosa, Euphrasia rostkoviana, Euphrasia stricta, Festuca filiformis, Festuca ovina, Festuca pratensis, Filipendula ulmaria subsp. ulmaria, Galeopsis tetrahit, Galinsoga parviflora, Galium boreale, Galium palustre, Galium pumilum, Gentiana pneumonanthe C2, 2, Glyceria declinata, Glyceria fluitans, Gnaphalium uliginosum, Heracleum sphondylium, Hieracium laevigatum, Hieracium pilosella, Hieracium sabaudum, Holcus lanatus, Holcus mollis, Hypericum maculatum, Chenopodium album, Juncus articulatus, Juncus bulbosus, Juncus conglomeratus, Juncus effusus, Juncus filiformis, Knautia kitaibelii* (FR1982), Lamium purpureum, Laserpitium prutenicum C3, 2, Lathyrus pratensis, Lemna minor, Leontodon hispidus, Leucanthemum vulgare agg., Linaria vulgaris, Linum catharticum* (FR1982), Lotus corniculatus, Luzula campestris, Luzula multiflora, Lychnis floscuculi, Lysimachia vulgaris, Lythrum salicaria, Melilotus alba, Mentha x verticillata, Menyanthes trifoliata C1, 1, Moehringia trinervia, Molinia arundinacea, Molinia caerulea, Myosotis arvensis, Myosotis nemorosa, Myosotis palustris subsp. laxiflora, Nardus stricta, Odontites vernus subsp. serotinus, Oxalis acetosella, Parnassia palustris C2, 3, Pedicularis sylvatica C3, 2, Persicaria hydropiper, Phleum pratense, Phyteuma orbiculare*, Picea abies, Pimpinella saxifraga, Pinus sylvestris, Plantago major, Platanthera bifolia C3, 3 CITES, Poa angustifolia, Poa annua, Poa compressa, Poa palustris, Poa trivialis, Polygala vulgaris, Potamogeton pusillus, Potentilla erecta, Potentilla palustris C4a, Ranunculus acris, Ranunculus auricomus agg., Ranunculus flammula, Raphanus raphanistrum, Rhinanthus minor, Rorippa palustris, Rosa dumalis subsp. subcanina, Rosa dumalis subsp. subcollina, Rubus idaeus, Rumex acetosa, Rumex crispus, Salix aurita, Salix caprea, Salix pentandra, Salix purpurea* (FR1982), Salix rosmarinifolia C3, Sambucus nigra, Sanguisorba officinalis, Scirpus sylvaticus, Scorzonera humilis C3, Scutellaria galericulata, Senecio vulgaris, Solidago virgaurea, Sonchus arvensis, Sonchus asper, Sonchus oleraceus, Sorbus aucuparia, Sparganium erectum, Spergula arvensis, Stachys palustris, Stellaria graminea, Stellaria media, Succisa pratensis, Tanacetum vulgare, Taraxacum nordstedtii* (FR1982), Taraxacum sp., Tephroseris crispa, Trifolium hybridum, Trifolium pratense, Trifolium repens, Tripleurospermum inodorum, Trisetum flavescens, Typha latifolia, Urtica dioica, Vaccinium myrtillus, Vaccinium vitis-idaea, Valeriana dioica C4a, Veronica persica, Veronica scutellata C4a, Vicia cracca, Viola arvensis, Viola palustris, Zannichellia palustris, Pozn. Na parcele 1488 (mimo rezervaci) masivní výskyt Gentiana pneumonanthe. 177

179 5. PP u Tuèkovy hájenky Geologie Podložím mírnì svažitého široce rozevøeného údolí pramenné oblasti Krounky na okraji geomorfologickém okrsku Kamenièské vrchoviny jsou migmatity a dvojslídné ruly svrateckého krystalinika. Na prameništích a podmáèených sníženinách jsou vytvoøeny organozemní gleje pøecházející k okrajùm v pseudogleje a kyselé kambizemì. Kvìtena Vlhké rašelinné louky se spoleèenstvy ostøic svazù Sphagno recurvi-caricion canescentis a Caricion fuscae pøecházejí ve vlhkomilné luèní porosty svazu Calthion a na relativnì sušších okrajích v krátkostébelné porosty svazu Violion caninae. Okrajovì je v území zaèlenìna i èást kulturních trvalých travních porostù. Rostou zde prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), zábìlník bahenní (Comarum palustre), tolije bahenní (Parnassia palustris), hadí mord nízký (Scorzonera humilis), pampeliška Nordstedtova (Taraxacum nordstedtii), všivec ladní (Pedicularis sylvatica), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica), starèek potoèní (Tephroseris crispa) aj. Využití Pøerušením tradièního extenzívního obhospodaøování rašelinných luk a systematickým odvodnìním okolních zemìdìlských pozemkù došlo k nežádoucím sukcesním zmìnám spoleèenstev s rozšíøením døevinných náletù olše, bøízy, vrby ušaté a smrku. Podle plánu péèe bylo po vyhlášení území jednoseèné sklízení luk s redukcí døevinných porostù obnoveno. Seznam taxonù (celkem bylo zaznamenáno 119 druhù z toho 4 nepotvrzeno) Acer platanoides, Acer pseudoplatanus, Achillea millefolium, Achillea ptarmica, Ajuga reptans, Alchemilla crinita* (FZ1984), Alchemilla glaucescens* (FZ1984), Alchemilla monticola* (FZ1984), Alchemilla subcrenata, Alnus glutinosa, Alopecurus pratensis, Anemone nemorosa, Angelica sylvestris, Anthoxanthum odoratum, Athyrium filix-femina, Bistorta major, Briza media, Calamagrostis epigejos, Calamagrostis villosa, Calluna vulgaris, Caltha palustris subsp. laeta, Caltha palustris subsp. procumbens C4a, Cardamine amara, Cardamine pratensis, Carex canescens, Carex demissa, Carex echinata, Carex flava, Carex nigra, Carex ovalis, Carex panicea, Carex pilulifera, Carex rostrata, Carex sylvatica, Cerastium arvense, Cerastium holosteoides, Cirsium heterophyllum, Cirsium palustre, Cirsium rivulare, Corylus avellana, Crepis paludosa, Cynosurus cristatus, Dactylorhiza majalis C3, 3, CITES, Deschampsia cespitosa, Deschampsia flexuosa, Drosera rotundifolia C3, 2, Dryopteris dilatata, Epilobium obscurum C4a, Equisetum arvense, Equisetum palustre, Equisetum sylvaticum, Eriophorum angustifolium, Festuca filiformis, Filipendula ulmaria subsp. ulmaria, Galium palustre, Galium uliginosum, Glyceria notata, Hieracium lactucella, Hieracium laevigatum, Holcus lanatus, Holcus mollis, Hypericum maculatum, Chaerophyllum hirsutum, Juncus articulatus, Juncus conglomeratus, Juncus effusus, Juncus filiformis, Juncus tenuis, Lemna minor, Lotus uliginosus, Luzula campestris, Luzula multiflora, Luzula pilosa, Lychnis flos-cuculi, Lysimachia vulgaris, Lythrum salicaria, 178

180 Maianthemum bifolium, Menyanthes trifoliata C1, 1, Myosotis nemorosa, Nardus stricta, Orchis morio C2, 2, CITES, Parnassia palustris C2, 3, Pedicularis sylvatica C3, 2, Plantago lanceolata, Poa angustifolia, Poa pratensis, Potentilla erecta, Potentilla palustris C4a, Primula elatior, Ranunculus acris, Ranunculus auricomus agg., Ranunculus flammula, Ranunculus repens, Rhinanthus minor, Rumex acetosa, Rumex obtusifolius, Salix aurita, Salix silesiaca* (FZ1984), Sanguisorba officinalis, Scorzonera humilis, Solidago virgaurea, Stellaria media, Stellaria nemorum, Stellaria uliginosa, Succisa pratensis, Taraxacum sp., Tephroseris crispa, Trientalis europaea, Trifolium pratense, Trichophorum alpinum C2, 2, Vaccinium myrtillus, Vaccinium vitis-idaea, Valeriana dioica C4a, Veronica beccabunga, Veronica chamaedrys, Veronica scutellata C4a, Veronica serpyllifolia, Vicia cracca, Viola palustris 6. PR Volákùv kopec Geologie Táhlé svahy s vyvýšeninou Volákova kopce a plochými úpady s prameništi pravostranných pøítokù Chrudimky patøí do geomorfologického okrsku Kamenáøské vrchoviny. Na vrcholu kopce se nachází zatopený lom po tìžbì kamene, odkrývající podloží území, jímž jsou biotitické ruly a migmatity svrateckého krystalinika, pøekryté ve sníženinì Chrudimky písèitými sedimenty s jílovitými vložkami køídového cenomanu. Na svazích jsou vytvoøeny kyselé kambizemì, pøecházející ve sníženinách prameniš a vodoteèí v organozemní pseudogleje a gleje, ojedinìle až v silnìjší vrstvy organozemì. Kvìtena Komplex pøírodì blízkých luèních spoleèenstev s vlhkomilnými a rašeliništními druhy rostlin je prolnut osnovou rozptýlené døevinné vegetace navazující na menší lesní celky. V sušších èástech území jsou rozšíøeny kulturní trvalé travní porosty s ojedinìlými drobnými políèky dotváøejícími krajináøsky cennou mozaiku maloplošnì se støídajících vegetaèních útvarù. Na loukách rostou mj. prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), rosnatka okrouhlistá (Drosera rotundifolia), suchopýrek alpský (Trichophorum alpinum), zábìlník bahenní (Comarum palustre), klikva bahenní (Oxycoccus palustris), všivec ladní (Pedicularis sylvatica), ostøice blešní (Carex pulicaris), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica), tolije bahenní (Parnassia palustris), hadí mord nízký (Scorzonera humilis) a v zatopeném lomu ïáblík bahenní (Calla palustris). Využití I když se v krajinném rázu území s dominantou Volákova kopce, rámovaného bøezovými silnièními alejemi a jeøáby, projevil do urèité míry zánik døívìjšího maloplošného extenzívního zemìdìlského hospodaøení, pøesto si v mnohém uchovalo atmosféru známou z obrazù A. Slavíèka z poèátku 20. století. Pro zachování krajinného rázu území, jenž byl i jedním z dùvodù vyhlášení jeho ochrany, je státními dotacemi podporováno obhospodaøování trvalých travních porostù a maloplošné struktury mezemi èlenìných políèek. Pro zachování genofondu rostlinstva i živoèišstva území je zásadní obnova dlouhodobì pøerušeného jednoseèného sklízení rašelinných luk. V lesních porostech i na loukách je nutné zachovat jehnìdovité døeviny, bobuloviny a mraveništì k obživì ohrožené populace tetøívka obecné- 179

181 ho. Cílem všech tìchto opatøení je obnovit harmonické sepìtí pøírodních i kulturních prvkù tvoøících nezamìnitelný krajinný ráz území, plnícího funkci regionálního biocentra územního systému ekologické stability. K tomu je zamìøen i vìdecký výzkum ekologicky vhodného obhospodaøování luk pramenné oblasti navazující na døívìjší Projekt Kamenièky, zpracovávaný v rámci programu UNESCO Èlovìk a biosféra. Území je zpøístupnìno nauènou vlastivìdnou stezkou Krajem Chrudimky. Seznam taxonù (celkem bylo zaznamenáno 172 druhù z toho nepotvrzeno 8) Aethusa cynapium* (Hr1990b), Agrimonia eupatoria, Agrostis canina, Agrostis capillaris, Agrostis stolonifera, Ajuga reptans, Alchemilla vulgaris s. str., Allium ursinum, Alopecurus pratensis, Anemone nemorosa, Angelica sylvestris, Anthoxanthum odoratum, Anthyllis vulneraria, Arabis glabra, Arrhenatherum elatius, Asplenium trichomanes, Astragalus glycyphyllos, Avenella flexuosa, Barbarea vulgaris, Betonica officinalis, Betula pendula, Bistorta major, Briza media, Calamagrostis arundinacea, Callitriche sp., Calluna vulgaris, Caltha palustris, Campanula patula, Campanula rapunculoides, Campanula rotundifolia, Cardamine pratensis, Carex echinata, Carex flava C4a, Carex hirta* (Hr1990b), Carex nigra, Carex ovalis, Carex pallescens, Carex panicea, Carex pilulifera, Carex pulicaris C2, 3, Carex rostrata, Carex viridula* (Hr1990b), Centaurea jacea, Centaurea scabiosa, Cerastium arvense, Cerastium holosteoides, Cirsium palustre, Cirsium rivulare, Crepis biennis, Cytisus scoparius, Dactylis glomerata, Dactylorhiza majalis C3, 3, CITES, Danthonia decumbens, Deschampsia cespitosa, Deschampsia flexuosa, Dianthus deltoides, Digitalis purpurea* (Hr1990a), Drosera rotundifolia C3, 3, Dryopteris carthusiana, Dryopteris dilatata, Eleocharis palustris, Epilobium palustre, Equisetum fluviatile, Equisetum palustre, Equisetum sylvaticum, Eriophorum angustifolium, Eriophorum vaginatum, Euphorbia cyparissias, Euphrasia nemorosa, Festuca filiformis, Festuca ovina, Festuca rubra, Filipendula ulmaria subsp. ulmaria, Fragaria moschata, Fumaria officinalis, Galeobdolon luteum, Galium pumilum, Galium rotundifolium, Galium uliginosum, Galium verum, Glyceria fluitans, Glyceria maxima, Gnaphalium sylvaticum, Hieracium lactucella, Hieracium pilosella, Hieracium sabaudum, Holcus lanatus, Holcus mollis, Hydrocharis morsus-ranae, Hylotelephium maximum, Hypericum maculatum, Chamaecytisus supinus, Juncus articulatus, Juncus bufonius, Juncus conglomeratus, Juncus effusus, Juncus filiformis, Knautia arvensis, Lemna minor, Leontodon hispidus, Leucanthemum vulgare agg., Linaria vulgaris, Lotus corniculatus, Lupinus polyphyllus, Luzula campestris, Lychnis flos-cuculi, Lychnis viscaria, Lysimachia vulgaris, Medicago lupulina, Mentha aquatica* (Fa1987), Mentha x verticillata, Menyanthes trifoliata C1, 1, Molinia caerulea, Monotropa hypophegea* C2 (Hr1990b), Myosotis nemorosa, Myosotis palustris, Nardus stricta, Oenothera biennis, Onobrychis viciifolia, Oxycoccus palustris C3, 3, Parnassia palustris C2, 3, Pedicularis palustris C2, 2, Pedicularis sylvatica C3, 2, Persicaria amphibia, Phleum pratense, Picea abies, Pimpinella saxifraga, Pinus sylvestris, Plantago lanceolata, Poa compressa, Poa pratensis, Polygala multicaulis* C4a (Fa1987), 180

182 Polygala vulgaris, Potentilla erecta, Potentilla palustris C4a, Potentilla recta, Prunella vulgaris, Pulmonaria officinalis, Ranunculus acris, Ranunculus auricomus agg., Ranunculus flammula, Ranunculus repens, Rhinanthus minor, Rubus sp., Rumex acetosa, Rumex acetosella, Salix aurita, Sanguisorba officinalis, Scleranthus perennis, Scorzonera humilis C3, Scrophularia nodosa, Scutellaria galericulata, Sedum album, Senecio jacobaea, Sparganium erectum, Stellaria graminea, Stellaria uliginosa, Succisa pratensis, Tephroseris crispa, Thymus pulegioides, Trientalis europaea, Trifolium aureum, Trichophorum alpinum* C2, 2 (Fa1987), Vaccinium myrtillus, Vaccinium vitis-idaea, Valeriana dioica C4a, Veronica hederifolia, Veronica officinalis, Vicia sativa, Viola canina, Viola palustris, Viola tricolor 7. PP Bahna Geologie Podloží ploché rašelinné sníženiny v geomorfologickém okrsku Kamenáøské vrchoviny je tvoøeno migmatity a dvojslídnými lepidoblastickými rulami svrateckého krystalinika s vložkami svorù. V závislosti na úrovni hladiny podzemní vody pøevažují v území organozemní gleje a pseudogleje. Lesnictví Malá èást luk pøiléhající k lesnímu komplexu Na Bahnech byla døíve zalesnìna. Jsou to pøevážnì smrkové porosty s pøímìsí borovice lesní na stanovišti lesního typu kyselé smrkové jedliny tøtinové. Na podmáèených rašelinných pùdách trpí porosty èasto vývraty. Využití Zánikem døívìjšího extenzívního obhospodaøování luk došlo k nežádoucím sukcesním zmìnám spoleèenstev s rozšíøením døevinných náletù. V rámci managementu byla asanována skládka na okraji chránìného území a bylo obnoveno jednoseèné sklízení luk vèetnì redukce náletù, nezbytné pro zachování pøírodì blízkých luèních spoleèenstev a populací ohrožených druhù. Kvìtena Vlhké rašelinné louky tvoøí spoleèenstva ostøic svazu Caricion fuscae a Caricion rostratae, s fragmenty svazu Spagno recurvi-caricion canescentis. Na nì navazují vlhkomilné vysokobylinné porosty svazu Calthion a na relativnì sušších okrajích krátkostébelné porosty svazu Violion caninae. Seznam taxonù (celkem bylo zaznamenáno 81 druhù z toho 1 nepotvrzen) Agrostis canina, Agrostis capillaris, Achillea millefolium, Alchemilla glabra, Alchemilla monticola, Avenella flexuosa, Betula pendula, Bistorta major, Calluna vulgaris, Caltha palustris subsp. procumbens C4a, Carex canescens, Carex demissa, Carex echinata, Carex flacca, Carex nigra, Carex pallescens, Carex panicea, Carex pilulifera, Cirsium palustre, Cirsium rivulare, Crepis mollis subsp. hieracioides C3, Cynosurus cristatus, Dactylorhiza majalis, Deschampsia cespitosa, Epilobium obscurum C3, Epilobium palustre C4a, Equisetum arvense, Equisetum fluviatile, Eriophorum angustifolium, Eriophorum vaginatum, 181

183 Glyceria fluitans, Hieracium lachenalii, Hieracium pilosella, Holcus mollis, Hypericum maculatum, Chaerophyllum hirsutum, Juncus effusus, Juncus filiformis, Larix decidua, Luzula campestris, Luzula luzuloides, Luzula multiflora, Lychnis floscuculi, Lysimachia nemorum, Lysimachia vulgaris, Melampyrum pratense, Myosotis nemorosa, Nardus stricta, Parnassia palustris C2, 3, Pedicularis sylvatica C3, 2, Phragmites australis, Picea abies, Pinus sylvestris, Polygala vulgaris, Populus tremula, Potentilla erecta, Potentilla palustris C4a, Ranunculus acris, Ranunculus auricomus agg., Ranunculus flammula, Ranunculus repens, Rhinanthus minor, Rumex acetosa, Rumex obtusifolius, Salix aurita, Sanguisorba officinalis, Scleranthus annuus, Scorzonera humilis C3, Stellaria uliginosa, Succisa pratensis, Taraxacum nordstedtii* (Fa1984), Tephroseris crispa C4a, Trifolium spadiceum C3, Trollius altissimus C3, 3, Vaccinium myrtillus, Vaccinium vitis-idaea, Valeriana dioica C4a, Veronica chamaedrys, Veronica scutellata C4a, Vicia angustifolia, Viola palustris 8. PR Damašek Geologie Podložím území øazeného do geomorfologického okrsku Borovského lesa jsou migmatity a dvojslídné ruly severovýchodního okraje svrateckého krystalinika. Na aluviálních sedimentech jsou vytvoøeny organozemní gleje a pseudogleje. Využití Po zániku tradièního extenzívního obhospodaøování nebyly louky dlouhodobì sklízeny. V roce 1983 byly vyèlenìny ze systematického odvodnìní zemìdìlských pùd provádìného v jejich okolí. Podle plánu péèe je zajiš ováno ruèní jednoseèné sklízení luk a v èásti s výskytem rosnatky okrouhlolisté bylo obnoveno tradièní sporadické pøíkopkové odvodnìní. Tok s bøehovým porostem je ponecháván bez zásahu. Kvìtena Vlhké rašelinné louky údolní nivy tvoøí spoleèenstva ostøic svazu Caricion fuscae, s fragmenty svazù Sphagno recurvi-caricion canescentis a Caricion davallianae. Dále jsou zastoupeny vysokobylinné vlhkomilné porosty svazu Calthion. Kolem meandrujícího potoka je vytvoøen bøehový porost, v nìmž pøevažuje olše lepkavá (Alnus glutinosa). Seznam taxonù (celkem bylo zaznamenáno 215 druhù z toho 8 nepotvrzeno) Acer pseudoplatanus, Aegopodium podagraria, Agrostis canina, Agrostis capillaris, Agrostis stolonifera, Achillea millefolium, Ajuga reptans, Alchemilla glabra, Alchemilla monticola, Alchemilla subcrenata* (Za1997), Alchemilla vulgaris s. str., Alnus glutinosa, Alopecurus pratensis, Anemone nemorosa, Angelica sylvestris, Anthoxanthum odoratum, Anthriscus sylvestris, Arctium tomentosum, Armoracia rusticana, Arrhenatherum elatius, Athyrium filix-femina, Avenella flexuosa, Avenula pubescens, Bellis perennis, Betula pendula, Betula pubescens, Bistorta major, Briza media, 182

184 Calamagrostis arundinacea, Calamagrostis epigejos, Caltha palustris subsp. procumbens C4a, Campanula patula, Campanula rotundifolia, Capsella bursa-pastoris, Cardamine amara, Cardamine pratensis, Carex canescens, Carex davalliana C2, 3, Carex demissa, Carex echinata, Carex hirta, Carex nigra, Carex pallescens, Carex panicea, Carex pilulifera, Carex rostrata, Carex viridula, Carlina acaulis, Carum carvi* (Za1997), Centaurea jacea, Cerastium arvense, Cerastium holosteoides, Cirsium arvense, Cirsium heterophyllum, Cirsium oleraceum, Cirsium palustre, Cirsium rivulare, Corylus avellana, Crepis mollis subsp. hieracioides C3, Crepis paludosa, Cynosurus cristatus, Dactylis glomerata, Dactylorhiza fuchsii* C4a, 3, CITES (Za1997), Dactylorhiza majalis C3, 3, CITES, Deschampsia cespitosa, Drosera rotundifolia C3, 2, Dryopteris carthusiana, Dryopteris dilatata, Dryopteris filix-mas, Elytrigia repens, Epilobium angustifolium, Epilobium ciliatum, Epilobium montanum, Epilobium obscurum* C3 (Za1997), Epilobium palustre C4a, Equisetum arvense, Equisetum fluviatile, Equisetum palustre, Equisetum sylvaticum, Eriophorum angustifolium, Fagus sylvatica, Fallopia convolvulus, Festuca ovina, Festuca pratensis, Festuca rubra, Ficaria verna subsp. bulbifera, Fragaria vesca, Frangula alnus, Fraxinus excelsior, Galeobdolon montanum, Galeopsis tetrahit, Galium album, Galium palustre, Galium pumilum, Galium uliginosum, Geranium phaeum* (Za1997), Geranium pratense, Glechoma hederacea, Glyceria fluitans, Gnaphalium sylvaticum, Gymnocarpium dryopteris, Heracleum sphondylium, Hieracium lactucella, Hieracium pilosella, Holcus lanatus, Holcus mollis, Hypericum maculatum, Hypericum perforatum, Chaerophyllum aromaticum, Chaerophyllum hirsutum, Chelidonium majus, Chenopodium album, Chenopodium bonus-henricus, Iris pseudacorus* (Za1997), Jovibarba globifera subsp. globifera, Juncus articulatus, Juncus bulbosus, Juncus effusus, Juncus filiformis, Knautia arvensis, Lamium album, Lamium purpureum, Lapsana communis, Larix decidua, Leontodon autumnalis, Leontodon hispidus, Leucanthemum vulgare agg., Leucojum vernum C3, 3, Lotus corniculatus, Luzula campestris, Lychnis flos-cuculi, Lysimachia vulgaris, Melampyrum pratense, Mentha aquatica, Mentha arvensis, Myosotis arvensis, Myosotis nemorosa, Nardus stricta, Oxalis acetosella, Pedicularis palustris* C2, 2 (Za1997), Pedicularis sylvatica C3, 2, Persicaria hydropiper, Persicaria lapathifolia, Petasites hybridus, Phalaris arundinacea, Phleum pratense, Picea abies, Pimpinella major, Pimpinella saxifraga, Pinus sylvestris, Plantago lanceolata, Plantago major, Platanthera bifolia C3, 3, CITES, Poa angustifolia, Poa annua, Poa chaixii (Za1997)*, Poa trivialis, Polygala vulgaris, Polygonum aviculare, Populus tremula, Potentilla anserina, Potentilla erecta, Potentilla palustris C4a, Primula elatior, Prunella vulgaris, Quercus robur, Ranunculus acris, Ranunculus auricomus agg., Ranunculus flammula, Ranunculus repens, Raphanus raphanistrum, Rosa pendulina, Rubus idaeus, Rumex acetosa, Rumex obtusifolius, Sagina procumbens, Salix aurita, Salix caprea, Salix fragilis, Salix pentandra, Salix viminalis, Sambucus nigra, Sanguisorba officinalis, Scirpus sylvaticus, Scorzonera humi- 183

185 lis C3, Scrophularia nodosa, Solidago virgaurea, Sorbus aucuparia, Stellaria graminea, Stellaria media, Stellaria uliginosa, Symphytum officinale, Tephroseris crispa C4a, Thalictrum aquilegiifolium, Thlaspi arvense, Thymus pulegioides, Trientalis europaea, Trifolium pratense, Trifolium repens, Tripleurospermum inodorum, Trisetum flavescens, Tussilago farfara, Typha latifolia, Ulmus glabra, Urtica dioica, Vaccinium vitis-idaea, Valeriana dioica C4a, Veronica beccabunga, Veronica chamaedrys, Veronica officinalis, Veronica persica, Veronica serpyllifolia, Vicia angustifolia, Vicia cracca, Viola palustris Závìr Pøi botanickém prùzkumu maloplošných zvláštì chránìných území v CHKO Žïárské vrchy byl v letech zaznamenán následující poèet druhù vyšších rostlin: 1. navrhované PP Krejcarský les 27 druhù vèetnì 3 ohrožených. 2. PP Louky v Jeníkovì 90 druhù z toho 1 nepotvrzen, výskyt 9 ohrožených druhù 3. navrhované PP Buèina obora 93 druhù vèetnì 1 ohroženého druhu 4. PP Ratajské rybníky 206 druhù z toho 9 nepotvrzeno, výskyt 23 ohrožených druhù 5. PP U Tuèkovy hájenky 119 druhù z toho 4 nepotvrzeny, výskyt 12 ohrožených druhù 6. PR Volákùv kopec 172 druhù z toho 8 nepotvrzeno, výskyt 15 ohrožených druhù 7. PP Bahna 81 druhù z toho 1 nepotvrzen, výskyt 13 ohrožených druhù 8. PR Damašek 215 druhù z toho 8 nepotvrzeno, výskyt 16 ohrožených druhù. Summary There are recorded this numbers of plant species in botanical explorations of Small-scale Spatial Protected Areas in PLA Žïárské vrchy, which were makeing during 2003 to 2005: 1. Proposed NM Krejcarský les: 27 species (3 endangered) 2. NM Louky v Jeníkovì: 90 species (1 unconfirmed, 9 endangered) 3. Proposed NM Buèina obora: 93 species (1 endangered) 4. NM Ratajské rybníky: 206 species (9 unconfirmed, 23 endangered) 5. NM U Tuèkovy hájenky: 119 species (4 unconfirmed, 12 endangered) 6. NR Volákùv kopec: 172 species (8 unconfirmed, 15 endangered) 7. NM Bahna: 81 species (1 unconfirmed, 13 endangered) 8. NR Damašek: 215 species (8 unconfirmed, 16 endangered) Literatura BUREŠ P., 1986: Zpráva o botanickém prùzkumu lokality Ratajské rybníky. ms. 8 p. [Depon. In Správa CHKO Žïárské vrchy et Referát život. prostøedí okres. úøadu Chrudim]. ÈECH L., ŠUMPICH J., ZABLOUDIL V. et al., 2002: Jihlavsko: chránìná území ÈR, svazek VII. AOPK ÈR a EkoCentrum Brno, Praha, 528 pp. FALTYS V. et ROUŠAR Z., 1982: Seznam rostlin na lokalitì Ratajské rybníky. ms. 3 p. In: Rezervaèní kniha PP Ratajské rybníky [Depon In: Správa CHKO Žïárské vrchy] FALTYS V. et ZABLOUDIL V., 1984: Soupis druhù nalezených na lokalitì U Tuèkovy hájenky. ms. 2 p. In: Rezervaèní kniha PP U Tuèkovy hájenky [Depon. In Správa CHKO Žïárské vrchy]. FALTYS V., 1982: Seznam rostlin na lokalitì Louky u Jeníkova. ms. 2 p. In: Rezervaèní kniha PP Louky u Jeníkova [Depon. In Správa CHKO Žïárské vrchy]. FALTYS V., 1984: Seznam rostlin na lokalitì Dìdová Ovèín. ms. 1 p. In: Rezervaèní kniha PP Bahna [Depon In: Správa CHKO Žïárské vrchy]. FALTYS V., 1987: Soupis druhù na lokalitì Volákùv kopec. ms. 1 p. In: Rezervaèní kniha PR Volákùv kopec [Depon. In Správa CHKO Žïárské vrchy]. 184

186 FALTYSOVÁ H., 1988a: Chránìné, vzácné a ohrožené druhy rostlin a živoèichù rostoucí v CHPV Ratajské rybníky. ms. 2 p. In: Rezervaèní kniha PP Ratajské rybníky [Expert. Pr., depon. in Správa CHKO Žïárské vrchy]. FALTYSOVÁ H., 1988b: Seznam rostlin nalezených na rašelinné louce u Jeníkova. ms. 1 p. In: Rezervaèní kniha PP Louky u Jeníkova [Depon. In Správa CHKO Žïárské vrchy]. HROUDA, 1990a: Škrtací seznam: Kamenièky, Vojtìchùv kopec. ms 1 p. [Depon. In Správa CHKO Železné hory]. HROUDA, 1990b: Škrtací seznam: Kamenièky, vlhké louky S Vojtìchova kopce. ms 1 p. [Depon. In Správa CHKO Železné hory]. KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. jun., KAPLAN Z., KIRSCHNER J. et ŠTÌPÁNEK J., 2002: Klíè ke kvìtenì Èeské republiky. Academia, Praha, 928 p. NOVÁKOVÁ H., 1983: Seznam rostlin nalezených na lokalitì Dìdová-Ovèín. ms. 1 p. In: Rezervaèní kniha PP Bahna [Depon. In Správa CHKO Žïárské vrchy]. NOVÁKOVÁ H., 1981: Soupis druhù na lokalitì Volákùv kopec. ms. 1 p. In: Rezervaèní kniha PR Volákùv kopec [Depon. In Správa CHKO Žïárské vrchy]. NOVÁKOVÁ H., 1985: Seznam rostlin na lokalitì Ratajské rybníky. ms. 1 p. In: Rezervaèní knia PP Ratajské rybníky [Depon. In Správa CHKO Žïárské vrchy]. PROCHÁZKA F., 2001: Èerný a èervený seznam cévnatých rostlin Èeské republiky (stav v roce 2000). Pøíroda, Praha, 18: SKALOŠ J., 2000: Botanický prùzkum navrhované PP Buèina obora. ms. 1 p. [Depon In: Správa CHKO Žïárské vrchy]. ZABLOUDIL V., 1984: Soupis rostlinných druhù nalezených na lokalitì Bahna. ms. 1 p. In: Rezervaèní kniha PP Bahna [Depon. In Správa CHKO Žïárské vrchy]. ZABLOUDIL V., 1997: Soupis rostlinných druhù nalezených na lokalitì Pod Damaškem. ms. 1 p. In: Rezervaèní kniha PR Damašek [Depon. In Správa CHKO Žïárské vrchy]. Došlo:

187 186

188 VÈ. SB. PØÍR. - PRÁCE A STUDIE, 13 (2006): ISBN: NÁVRH PØÍRODNÍ PAMÁTKY BRANDÝSEK The proposal of natural landmark Brandýsek (East Bohemia, Czech republic) Josef RUSÒÁK Správa CHKO Železné hory, Námìstí 317, Nasavrky; rusnak@schkocr.cz Aim of the work is bring contemporary botanical state of proposed Nature Monument Brandýsek. Keywords: plant, botanical, botany, exploration, nature, reserve, protection, conservation, biology, oecology Metodika Lokalita byla procházena v liniích v roce 2004 v mìsících kvìten, èervenec a srpen. Pro zápis druhù byl použit program Survey, tzn. taxonomická nomenklatura je sjednocena podle botanického klíèe (KUBÁT et al. 2002). Hodnoceny byly pouze vyšší rostliny. Ohrožení a ochrana druhù je sjednocena s prací PROCHÁZKY (2001). Seznam druhù byl srovnáván s pøedešlým prùzkumem VKP, který provedl FALTYS (1984). Struèný popis území a charakteristika jeho pøírodních pomìrù Èást navrhované pøírodní památky (dále PP) je již dlouhá léta evidovaná pouze jako významný krajinný prvek (VKP) pod kódem AOPK ÈR Bližší ochranné podmínky nebyly pro tuto lokalitu stanoveny. Hlavní pøíèinou pøirozené lesní døevinné skladby je omezená možnost hospodaøit, která je dána sníženou pøístupností území. Lesní pozemky byly využívány k pøíležitostné tìžbì. Po dlouhá léta se hospodaøilo na pøíkrých svazích spíše výbìrným zpùsobem než seèí. Pro nevhodnost terénu bylo podporováno pøirozené zmlazování. Pøesto v nìkterých porostech mùžeme zaznamenat obnovní zpùsob seèí s následnou obnovou stanovištnì nepùvodními døevinami. Více než sto kilometrù dlouhý tok Tiché Orlice je provázen øadou významných pøírodních lokalit. Výjimkou není ani støední tok Tiché Orlice mezi Ústím nad Orlicí a Chocní, kde se øeka zaøezává do souvrství usazených hornin køídového stáøí a vytváøí údolí s pøíkrými, nezøídka skalnatými svahy a místy s širší nivou. Samotná navrhovaná PP se rozkládá na pravém bøehu øeky Tichá Orlice, východnì od mìsta Brandýs nad Orlicí, na pøíkrém svahu se sklonitostí místy dosahující 35, jinde pak vytváøející i pøíkré skalní srázy v nadmoøských výškách od 300 do 410 m n. m. (viz obrázek 1: Hranice PP Brandýsek). Podložím jsou již výše zmínìné horniny køídového stáøí. Jedná se o spongilitické a písèité slínovce, které bychom mohli pro zjednodušení a obtížnou rozlišitelnost (tìchto variabilních jemnozrnných sedimentù) oznaèit souhrnným názvem opuky. Tyto horniny èasto vystupují na povrch ve formì skalních výchozù, které mají mnohdy i více než 10 m výšky, a ve formì skalních stìn. Potenciální vegetací území je èernýšová dubohabøina (Melampyro nemorosi-carpinetum) [NEUHÄUSLOVÁ et al., 1998]. 187

189 Obr. 1: Hranice navrhované PP Brandýsek. Fig. 1: The border of proposed NM Brandýsek. 188

190 Celé navrhované PP dominují buèiny pralesovitého charakteru (místy padlé stromy) s mírnì ruderalizovaným podrostem: Mercurialis perennis, Circaea intermedia, Senecio ovalis, Urtica dioica, Galium odoratum, Neottia nidus-avis (4 jedinci), Carex pilosa (porost pøi horním okraji na hranici s polem). Tyto buèiny na pøíkøejších svazích s orientací na SZ pøecházejí do (1) su ových spoleèenstev as. Aceri-Carpinetum s Acer pseudoplatanus, Acer platanoides, Carpinus betulus, Tilia cordata, Hepatica nobilis, Campanula rapunculoides a as. Mercuriali-Fraxinetum s Fraxinus excelsior a Mercurialis perennis a (2) dubohabøin as. Melampyro nemorosi-carpinetum; typický výskyt Carpinus betulus, Tilia cordata, Corylus avellana, Mercurialis perenis, Hepatica nobilis, Melampyrum nemorosum, Pulmonaria obscura, Asarum europeum, Lathyrus vernus a dalších. Asi nejvìtší celistvé opukové skalní stìny v navrhované PP jsou podél silnice. Opuka je jemnì vodorovnì rozpraskaná a hostí množství chasmofytù jako napø.: Hylotelephium telephium a H. maximum, Conysa squarossa, Geranium robertianum, Impatiens parviflora, Solanun dulcamara, Mycelis muralis, Swida sanguinea, Hieracium lachenalii, Rubus caesius, Echium vulgare, Circea lutetiana, Cardaminopsis arenosa, Melica transilvanica, Humulus lupulus. Významnou turisticky atraktivní dominantou celé navrhované PP jsou trosky hradu Brandýs, které jsou i s jeho blízkým okolím vìtšinou zarostlé mezofytními (Corylus avelana, Swida sanguinea, Crataegus sp., Rosa canina) a ruderálními (Sambucus nigra) køovinami. Ve svìtlejších èástech se mùžeme setkat s Euphorbia cyparissias, Origanum vulgare, Conyza squarosa, Artemisia vulgare, Thymus pulegioides, Picris hieracioides, Torilis japonica, Hylotelephium maximum. Byly zaznamenány následující ohrožené a chránìné druhy rostlin. Tab. 1: Ohrožené a zvláštì chránìné druhy rostlin zjištìné v navrhované PP Brandýsek. Fig. 1: Endangered and specially protected plants discovered in proposed NM Brandýsek Název druhu Aktuální poèetnost nebo vitalita populace v ZCHÚ Stupeò ohrožení dle PROCHÁZKY (2001) a 395/1992 Sb. Popis biotopu druhu jedle bìlokorá (Abies alba) jedinci C4a Pøímìs buèin. bìlozáøka vìtevnatá (Anthericum ramosum) desítky C4a Na skalních výchozech. døiš ál obecný (Berberis vulgaris) jedinci C4a Na skalních výchozech. ostøice chlupatá (Carex pilosa) stovky Ve V. Èechách roztr. až vzácnì Buèiny. lýkovec jedovatý (Daphne mezereum) chrastavec køovištní (Knautia drymeia) jedinci stovky C4a C4a Roztroušenì ve svìtlejších lesích. Typický východoèeský lesní chrastavec. Na okrajích dubohabøin a v køovinách. lilie zlatohlavá (Lilium martagon) stovky C4a, 3 V su ových lesích. mìsíènice vytrvalá (Lunaria rediviva) jedinci C4a, 3 V su ových lesích. hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis) jedinci C4a, CITES Ojedinìle v celé ploše PP. rozchodník nachový (Hylotelephium telephium) stovky C3 Skalní výchozy, zøícenina hradu. jilm vaz (Ulmus laevis) jedinci (zmlazení) C4a Zmlazení v su ových lesích. 189

191 Zaznamenané taxony Abies alba, Acer campestre, Acer platanoides, Acer pseudoplatanus, Acinos arvensis, Actaea spicata, Ajuga genevensis, Anthericum ramosum, Arabis glabra, Arabis hirsuta, Arenaria serpyllifolia, Artemisia vulgaris, Asarum europaeum, Asplenium trichomanes, Astragalus glycyphyllos, Berberis vulgaris, Brachypodium sylvaticum, Campanula trachelium, Carex digitata, Carex pilosa, Carex sylvatica, Carpinus betulus, Circaea intermedia, Clinopodium vulgare, Cornus sanguinea, Corylus avellana, Crataegus sp., Cystopteris fragilis, Daphne mezereum, Dryopteris filix-mas, Echium vulgare, Epilobium montanum, Euonymus europaea, Euphorbia cyparissias, Fagus sylvatica, Fraxinus excelsior, Galeobdolon montanum, Galeopsis bifida, Galium odoratum, Geranium columbinum, Geranium phaeum, Geranium robertianum, Geum urbanum, Hedera helix, Hepatica nobilis, Hieracium lachenalii, Hieracium murorum, Hieracium sabaudum, Humulus lupulus, Hylotelephium maximum, Hylotelephium triphyllum, Chelidonium majus, Impatiens parviflora, Inula conyza, Knautia arvensis, Knautia drymeia subsp. drymeia, Lamium album, Lamium maculatum, Larix decidua, Lepidium campestre, Lilium martagon, Lonicera xylosteum, Lunaria rediviva, Luzula pilosa, Melica nutans, Melica transsilvanica, Mercurialis perennis, Mycelis muralis, Neottia nidus-avis, Origanum vulgare, Oxalis acetosella, Picea abies, Picris hieracioides, Pinus nigra, Pinus sylvestris, Poa angustifolia, Poa nemoralis, Potentilla argentea, Prunus spinosa, Pseudotsuga menziesii, Pulmonaria obscura, Ranunculus bulbosus, Ribes uva-crispa, Robinia pseudacacia, Rosa canina, Rubus caesius, Sambucus nigra, Sambucus racemosa, Sedum acre, Senecio ovatus, Sisymbrium officinale, Solanum dulcamara, Thymus pulegioides, Tilia cordata, Torilis japonica, Trifolium medium, Ulmus laevis, Urtica dioica, Viburnum opulus, Viola reichenbachiana Pozn. Pøi botanickém prùzkumu byl zaznamenán výskyt nìkolika jedincù mloka skvrnitého (Salamandra salamandra- 2) a slepýše køehkého (Anguis fragilis- 2). Závìr Pøi botanickém prùzkumu bylo zaznamenáno 100 taxonù cévnatých rostlin vèetnì 11 ohrožených nebo chránìných druhù. Navrhujeme stávající VKP s urèitým rozšíøením vyhlásit jako pøírodní památku s hlavním cílem udržet pøírodì blízké lesní porosty dubohabøin, buèin a su ových spoleèenstev, dále pak spoleèenstva skal a skalních štìrbin s výskytem ohrožených druhù rostlin a živoèichù. Summary There were recorded 100 plant species (11 endangered) in proposed NM Brandýsek by botanical exploration. 190

192 Literatura FALTYS V., 1984: Evidenèní list Registrované lokality Brandýsek. Navrhovatel, depon. in AOPK Pardubice. KUBÁT K., HROUDA L., CHRTEK J. jun., KAPLAN Z., KIRSCHNER J. & ŠTÌPÁNEK J. [eds.], 2002: Klíè ke kvìtenì Èeské republiky. Academia, Praha. NEUHÄUSLOVÁ et al., 1998: Mapa potenciální pøirozené vegetace ÈR. Academia, Praha. PROCHÁZKA F. [ed.], 2001: Èerný a èervený seznam cévnatých rostlin Èeské republiky (stav v roce 2000). Pøíroda, Praha, 18: Došlo:

193 192

194 VÈ. SB. PØÍR. - PRÁCE A STUDIE, 13 (2006): ISBN: OBRATLOVCI LOMU U PØEDHRADÍ NA CHRUDIMSKU The vertebrates of quarry near Pøedhradí (Chrudim district, East Bohemia) Vladimír LEMBERK Východoèeské muzeum, Zámek 2, CZ Pardubice; lemberk@vcm.cz Práce uvádí výsledky zoologického inventarizaèního výzkumu všech tøíd obratlovcù (Vertebrates) v prostoru kamenolomu u obcí Pøedhradí a Hnìvìtice na Chrudimsku (Pardubický kraj). V prùbìhu roku 2005 zde bylo zjištìno celkem 86 druhù obratlovcù, z nichž bylo celkem 21 tzv. zvláštì chránìných podle Vyhl. MŽP è. 395/1992 Sb. K nejvýznamnìjším nálezùm patøí prokázaný výskyt mihule potoèní (Lampetra planeri), užovky hladké (Coronella austriaca) a vydry øíèní (Lutra lutra). Úvod Lom situovaný v údolí øeky Krounky mezi obcemi Pøedhradí a Hnìvìtice na Chrudimsku byl v minulosti zdrojem zejména stavebního kamene. Pøed pøibližnì deseti lety byl provoz v lomu pozastaven a území se od té doby vyvíjelo bez zásahù èlovìka. V souèasnosti sílí tlaky na opìtovné zahájení tìžby a úpravy kamene. Proto se zdálo být zajímavé podchytit stávající stav ještì pøed zahájením prací. Toto území nebylo po stránce vertebratologické nikdy systematicky zkoumáno, existuje však celá øada dílèích údajù o výskytu živoèichù roztroušená v literatuøe. Ke starším patøí práce MILESE (1967 a 1970), HARANTA (1980) a LOHNISKÉHO (1984), mezi novìjší práce KURFÜRSTA a PRUŽINY (1995), KURFÜRSTA a LEŠNERA (1998) a LEMBERKA (1999 a 2001). Souhrnnì se faunou pøírodního parku Údolí Krounky a Novohradky zabýval pouze LEM- BERK (1997). Cílem pøedložené práce tedy bylo inventarizovat aktuální výskyt obratlovcù v prostoru lomu a jeho nejbližším okolí v jarním a také letním období roku Charakteristika území Lom mezi obcemi Pøedhradí a Hnìvìtice se nachází ve východní èásti okresu Chrudim na katastrálním území obou zmínìných obcí. Celé sledované území je souèástí ètverce 6162c mezinárodní sítì mapování živoèichù a rostlin. Nejvyšším bodem je kóta 425 m v JV èásti území, nejnižším hladina Krounky (380 m). Klimaticky spadá území do mírnì teplé oblasti a do okrskù vlhký, vrchovinový a mírnì vlhký, vrchovinový. Prùmìrné roèní teploty se pohybují kolem 7,2 C a roèní úhrn srážek èiní cca 730 mm (VESECKÝ et al. 1958). Lom je tvoøen dvìma èástmi, každá se rozkládá na jednom bøehu øeky Krounky. Tìžba naposledy probíhala a je také plánována na pravý bøeh. Nejbližší okolí lomu je tvoøeno pomìrnì zachovalými porosty lesa místy su ového charakteru se zastoupením buku lesního 193

195 (Fagus sylvatica), habru obecného (Carpinus betulus), dubu zimního (Quercus petraea), jasanu ztepilého (Fraxinus excelsior) a javoru klenu (Acer pseudoplatanus). Ve vrcholových partiích skalních stìn a údolních svahù roste reliktní bor s borovicí lesní (Pinus silvestris). V lesích se rovnìž jako vtroušené døeviny vyskytují lípa srdèitá (Tilia cordata), smrk ztepilý (Picea abies), jedle bìlokorá (Abies alba) a bøíza bradaviènatá (Betula verrucosa). Bøehové partie Krounky a jejího pøítoku stejnì jako jejich vlhkou nivu zarùstá olše lepkavá (Alnus glutinosa) s místnì rùznì intenzivní pøímìsí vrb (Salix sp.). Prostor vlastního lomu je v místech bez tìžby zarostlý náletem bøízy bradaviènaté (Betula verrucosa), vrby jívy (Salix caprea), borovice lesní (Pinus silvestris), modøínu opadavého (Larix decidua) a smrku ztepilého (Picea abies). V tìchto partiích rostou také janovec metlatý (Sarothamnus scoparius), tøtina køovištní (Calamagrostis epigeios), podbìl lékaøský (Tussilago farfara), divizna (Verbascum) atd. Metodika Zájmové území lomu a okolí bylo za úèelem zjištìní výskytu živoèichù navštíveno v roce 2005 celkem šestkrát a to ve dnech: 16.2., 14.4., 30.4., 14.5., 5.6. a Jednotlivé tøídy obratlovcù byly v terénu zjiš ovány následovnì: Ryby (Pisces) a mihulovci (Petromyzonthes) bylo provedeno pouze nesystematické zjištìní druhù v Krounce. Použito pøitom bylo èeøenu o rozmìrech 1x1 metr pøípadnì pøímého pozorování. Obojživelníci (Amphibia) výskyt jednotlivých druhù a jejich rozmnožování bylo zjiš ováno výhradnì vizuálnì; pozornost pøitom byla vìnována pøedevším doèasným i trvalým vodním nádržím (kaluže a tùòky aj.) a tokùm. Plazi (Reptilia) zástupci této tøídy byli zjiš ováni výhradnì vizuálnì a to na vhodných stanovištích (rovnìž se zøetelem na možnost rozmnožování). Ptáci (Aves) registrace ptákù byla provádìna jednak vizuálnì (pøípadnì pomocí triedru 8 20x50) a rovnìž akusticky (determinací podle hlasových projevù). Hnízdìní bylo považováno za prokázané jednak nálezem hnízda, pozorováním mláïat nebo chováním dospìlých, svìdèícím o probíhajícím hnízdìní. Savci (Mammalia) drobní zemní savci nebyli chytáni. Vìtší druhy savcù byly zjiš ovány pøímým pozorováním, hledáním stop, trusu, nor a uhynulých exempláøù. Ke zjištìní výskytu netopýrù bylo užito ultrazvukového detektoru Petterson D 240. Výsledky V následujícím pøehledu jsou uvedeny v abecedním poøádku všechny zjištìné druhy obratlovcù. Symbol za latinským jménem živoèicha oznaèuje druhy zvláštì chránìné podle Vyhlášky MŽP è. 395/1992 Sb., KO druhy kriticky ohrožené, SO dilnì ohrožené a O ohrožené podle stejné právní normy. Mihulovci (Petromyzontes) Mihule potoèní (Lampetra planeri) KO odlovem a pozorováním zjištìna v Krounce v celém sledovaném úseku toku. Odhadovaná poèetnost se pohybuje v øádu nìkolika desítek exempláøù (do 50 ex.). Ryby (Pisces) Pstruh obecný (Salmo trutta) opakovanì zjištìn pøedevším jako nedospìlý v Krounce. Jeho poèetnost v sledovaném úseku toku se pohybovala do 100 ex. Støevle potoèní (Phoxinus phoxinus) O zjištìna odlovem v tùòkách Krounky v celkovém poètu 3 ex. 194

196 Vranka obecná (Cottus gobio) O ojedinìle ulovena v Krounce pod lávkou (tìsnì nad lomem). Obojživelníci (Amphibia) Ropucha zelená (Bufo viridis) O zjištìno její rozmnožování v tùòkách a loužích pøedevším v horním patøe lomu (viz foto) v celkové poèetnosti cca ex. Vyskytuje se s velkou pravdìpodobností také v blízkém okolí lokality. Rosnièka zelená (Hylla arborea) SO zjištìna akusticky pouze ojedinìle v porostu u Krounky dne Skokan hnìdý (Rana temporaria) rozmnožování zjištìno v tùòkách a loužích na dnì i v horním patøe lomu, kde byly pozorovány dospìlé exempláøe (5 ex.) i snùšky od cca 20 ex. Plazi (Reptilia) Ještìrka obecná (Lacerta agilis) SO opakovanì zjištìna v prostorách horního patra lomu (zde i mláïata), ovšem pouze poètu do 10 dospìlých exempláøù (plus 7 mláïat). Ještìrka živorodá (Zootoca vivipara) SO ve více exempláøích (20 40 ex.) na všech vhodných místech, zejména ve vlhkých porostech na dnì lomù zde rovnìž mláïata. Slepýš køehký (Anguis fragilis) SO zjištìn pouze nepoèetný na východním okraji lomu a pøilehlém okraji lesa. Zde je možné i jeho rozmnožování. Užovka hladká (Coronella austriaca) SO zjištìna opakovanì po 1 ex , a ve východní èásti lomu v horním patøe a na okraji lomové stìny. Užovka obojková (Natrix natrix) O zastižena dvakrát u Krounky v pobøežní vegetaci, pøejetý kus rovnìž na nedaleké silnici Pøedhradí Hnìvìtice. Rozmnožování zde pøedpokládám. Ptáci (Aves) Bažant obecný (Phasianus colchicus) ojedinìle na vnìjším okraji lomu ze SV strany (okraj pole). Brhlík lesní (Sitta europaea) hojný v lesních komplexech sousedících s lomem, více v jehliènanech. Budníèek lesní (Phylloscopus sibilatrix) zaznamenán pouze jediný zpívající samec v lese na severním okraji lomu. Budníèek menší (Phylloscopus collybita) bìžný v náletem zarostlé èásti lomu. Hnízdìní prokázáno nálezem hnízda s mláïaty. Budníèek vìtší (Phylloscopus trochilus) ménì hojný než pøedchozí druh. Hnízdìní pøedpokládám. Èervenka obecná (Erithacus rubecula) hojnì hnízdí v okolních lesích i v náletovými døevinami zarostlých èástech lomu. Èížek lesní (Carduelis spinus) opakovanì zjištìn na pøeletu, hnízdí patrnì v okolních lesích. Datel èerný (Dryocopus martius) zjištìn akusticky z okolních lesù, v samotném lomu se nevyskytuje. Dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes) pøedpokládám hnízdìní pøibližnì 2 párù v listnaté vegetaci u Krounky. Drozd brávník (Turdus viscivorus) roztroušenì hnízdí v okolních lesích, v lomu se vyskytuje pouze na pøeletu. Drozd zpìvný (Turdus philomelos) hojnì hnízdí v okolních lesích i v samotném území lomu (v náletových døevinách). Nalezeno hnízdo s mláïaty. 195

197 Holub høivnáè (Columba palumbus) hnízdí roztroušenì v okolních lesích, v lomu pøi shánìní potravy a za pøeletu. Hrdlièka divoká (Streptopelia turtur) vzácnì zjištìno pravdìpodobné hnízdìní 1 páru v náletové vegetaci v jižní èásti lomu. Hýl obecný (Pyrhula pyrhula) v malém poètu (cca 5 párù) hnízdí v lesnatém okolí lomu. Jiøièka obecná (Delichon urbica) pouze nad lomem pøeletuje. V okolí hnízdí v Pøedhradí, Zhoøi i Hnìvìticích atd. Kachna divoká (Anas platyrhynchos) pozorována opakovanì na Krounce, hnízdìní však není pravdìpodobné. Kánì lesní (Buteo buteo) v nejbližším okolí lomu pravdìpodobnì vyhnízdily 2 páry. Kavka obecná (Corvus monedula) SO zjištìna pouze na pøeletu a pøi sbìru potravy, hnízdìní je pravdìpodobné na hradì Rychmburku. Konipas bílý (Motacilla alba) zjištìn pravidelný výskyt u Krounky i na hospodáøských stavbách v lomu. Konipas horský (Motacilla cinerea) hnízdìní 1 páru zaznamenáno pod mostkem pøes Krounku nad lomem. Konopka obecná (Carduelis cannabina) opakovanì pouze na pøeletu, hnízdìní je pravdìpodobné v okolí lomu. Kos èerný (Turdus merula) velmi hojnì hnízdí v celém území. Nalezena celkem 2 hnízda. Králíèek obecný (Regulus regulus) hojnì hnízdí v jehliènatých lesních porostech v okolí lomu. Králíèek ohnivý (Regulus ignicapillus) výraznì vzácnìjší pøedešlého druhu, hnízdí v podobném prostøedí jako R. regulus. Krkavec velký (Corvus corax) O nìkolikrát zjištìn na pøeletu, hnízdìní v blízkém okolí lomu nelze vylouèit, ovšem nezdá se mi pravdìpodobné. Krutihlav obecný (Jynx torquilla) SO zaznamenán akusticky pouze , nejspíše se jednalo o výskyt na tahu. Køepelka polní (Coturnix coturnix) SO opakovanì zjištìn akusticky 1 samec v polních a travních kulturách u východního okraje lomu. Køivka obecná (Loxia curvirostra) roztroušenì hnízdí v okolních jehliènatých lesích, v lomu pouze na pøeletu. Linduška lesní (Anthus trivialis) roztroušenì hnízdí na vhodných místech v celém území (náletové døeviny v lomu a lesní okraje). Mlynaøík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus) hnízdící zjištìn na okraji lomu v náletových døevinách (vyvádìní mláïat). Oøešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes) O pøedpokládám hnízdìní v okolních lesích, v lomu pouze na pøeletu. Pìnice èernohlavá (Sylvia communis) hojnì hnízdí zejména v keøové vegetaci u Krounky a v náletových døevinách. Pìnice hnìdokøídlá (Sylvia communis) zjištìn pouze vzácný výskyt, hnízdìní 1 páru je však možné. Pìnice pokøovní (Sylvia curruca) opakovanì zaznamenána v náletových døevinách, kde je pravdìpodobné hnízdìní 2 párù. Pìnice slavíková (Sylvia borin) opakovanì zjištìna akusticky, hnízdí pravdìpodobnì v keøích na jižním okraji lomu. Pìnkava obecná (Frinfilla coelebs) bìžnì hnízdí v celém území lomu i v okolí. Pozorováno krmení mláïat, zjištìna i èerstvì vylétlá mláïata. 196

198 Pìvuška modrá (Prunella modularis) pøedpokládám hnízdìní pøibližnì 2 párù v náletové vegetaci a u Krounky. Poštolka obecná (Falco tinnunculus) nad území lomu zaletuje z hradu Rychmburka, kde hnízdí. Puštík obecný (Strix aluco) zjištìn 1 houkající samec v okolních lesních porostech, do lomu zaletuje zøejmì pouze za potravou. Rehek domácí (Phoenicurus ochruros) hnízdìní zjištìno na hospodáøských budovách v lomu 1 hnízdo. Rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus) hnízdní výskyt lze pøedpokládat v prostoru lomu. Rorýs obecný (Apus apus) O zaznamenán pouze na pøeletu nad lomem. Skorec vodní (Cinclus cinclus) opakovanì zaznamenán na øece Krounce, hnízdìní pøedpokládám na skalách u Krounky nad lomem. Skøivan polní (Alauda arvensis) hnízdí v nelesních partiích na východním okraji lomu a pøilehlých plochách a polích. Sojka obecná (Garrulus glandarius) hnízdí v okolních lesích v nìkolika párech, v lomu zjištìna na pøeletu. Straka obecná (Pica pica) zjištìna pouze na pøeletu. Strakapoud velký (Dendrocopos major) hnízdí v nìkolika párech roztroušenì v okolních lesích. Strnad obecný (Emberiza citrinella) zjištìno hnízdìní (nalezeno 1 hnízdo s vejci) v náletovou vegetací zarostlé èásti lomu, celková poèetnost asi 3 páry. Støízlík obecný (Troglodytes troglodytes) opakovanì zjištìn v pobøežní vegetaci u Krounky, kde pravdìpodobnì hnízdí. Sýkora babka (Parus palustris) ojedinìle zaznamenána u Krounky. Sýkora koòadra (Parus major) 2 páry hnízdí v dutinách na hospodáøských stavbách v lomu, v okolních lesích hojná. Sýkora modøinka (Parus caeruleus) pravidelnì zaznamenávána akusticky po celém území, pravdìpodobnì hnízdí. Sýkora uhelníèek (Parus ater) v jehliènatých porostech okolních lesù bìžnì hnízdí. Šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris) opakovanì zaznamenán ve vegetaci na bøezích Krounky. Špaèek obecný (Sturnus vulgaris) hnízdìní zaznamenáno jednak v duté olši u Krounky a také na lesním okraji u lomu. uhýk obecný (Lanius collurio) O 1 pár hnízdí na okraji lomu v keøovém lesním lemu. Vlaštovka obecná (Hirundo rustica) O hnízdí v okolních vesnicích, nad lom zaletuje za potravou. Volavka popelavá (Ardea cinerea) zjištìna pouze na pøeletu. Vrána obecná šedá (Corvus corone cornix) pouze vzácnì na pøeletu. Zvonek zelený (Chloris chloris) hnízdìní zjištìno v keøích náletových døevin, poèetnost asi 3 páry. Žluna zelená (Picus viridis) roztroušenì v nìkolika párech v okolních lesních porostech. Savci (Mammalia) Hraboš polní (Microtus arvalis) bìžný druh v luèních a polních enklávách na okrajích lomu. Ježek západní (Erinaceus europaeus) zjištìn celkem dvakrát pozorován u hospodáøských staveb a pøejetý na silnici Pøedhradí Hnìvìtice. 197

199 Krtek obecný (Talpa europaea) rycí èinnost zaznamenána na okraji lomu a pøilehlých loukách. Kuna skalní (Martes foina) nìkolikrát nalezen trus v lomu i u hospodáøských staveb. Myš domácí (Mus musculus) nalezena uhynulá (1 ex.) u cesty v blízkosti hospodáøských staveb v lomu. Netopýr ušatý (Plecotus auritus) zjištìn ultrazvukovým detektorem, zjištìn v úkrytu na hradì Rychmburku. Netopýr vodní (Myotis daubentonii) dva exempláøe zaznamenány ultrazvukovým detektorem nad hladinou Krounky. Norník rudý (Clethrionomys glareolus) opakovaná vizuální pozorování na okraji lomu. Srnec obecný (Capreolus capreolus) opakovanì pozorován v úkrytu v náletových døevinách lomu. Veverka obecná (Sciurus vulgaris) O hojná v okolních lesních porostech, v samotném lomu nezjištìna. Vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) KO zaznamenán detektorem i vizuálnì pøi lovu nad lomem a Krounkou, nalezena letní mateøská kolonie na hradì Rychmburku (12 samic). Vydra øíèní (Lutra lutra) SO opakovanì nalezen trus na kamenech v øece Krounce, zøejmì se však nejedná o stálý výskyt, ale jen o migraci. Zajíc polní (Lepus europaeus) zastižen opakovanì zejména na hranicích lomu. Zvláštì chránìné druhy V následujícím pøehledu jsou uvedeny všechny zjištìné zvláštì chránìné druhy živoèichù (podle Vyhlášky MŽP è. 395/1992 Sb.) s uvedením charakteru výskytu, vztahu k lokalitì a možných vlivù obnovení tìžby v lomu na jejich populace. Druhy kriticky ohrožené Mihule potoèní (Lampetra planeri) KO výskyt v øece Krounce je dlouhodobì ovìøen v nìkolika úsecích od soutoku s Novohradkou po Otradov. Na úseku toku, který protéká dotèeným územím lomu, bylo zaznamenáno celkem 7 exempláøù, odhad poèetnosti je ovšem cca 50 ex. Pro zachování druhu je nezbytné ponechat koryto v pùvodním stavu, vylouèit vypouštìní jakýchkoliv odpadních látek a také vylouèit možnost únikù tìchto látek. Vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros) KO bylo zjištìno rozmnožování (mateøská kolonie) v blízkém hradì Rychmburku. Výskyt v samotném lomu má charakter pøeletù jednotlivých exempláøù nad územím nebo lovu hmyzu nad Krounkou. Druhy silnì ohrožené Rosnièka zelená (Hylla arborea) SO zjiš ována opakovanì v bøehovém porostu u Krounky v prostoru lomu, ale výskyt je možný prakticky i v širším okolí. Rozmnožování nebylo v území zjištìno. Pro zachování druhu v lokalitì je nezbytné ponechat bøehovou vegetaci v nezmìnìné podobì. Ještìrka obecná (Lacerta agilis) SO výskyt ovìøen na výslunných okrajích lomu v jeho horním patøe. Zde dochází také k rozmnožování pozorována mláïata. Obnovením tìžby by toto stanovištì bylo narušeno. Ještìrka živorodá (Zootoca vivipara) SO opakovanì pozorována poèetná populace (do 40 ex.) na vlhkých místech dna lomu, pøedevším v jeho západní èásti. Využívá k výskytu i rozmnožování (zjištìna i mláïata) pøedevším vegetací zarostlá stanovištì, tedy 198

200 místa dlouhodobì zanedbaná bez hospodáøské èinnosti. Obnovením tìžby v lomu by pravdìpodobnì tato stanovištì byla výraznì redukována. Slepýš køehký (Anguis fragilis) SO zjištìna pouze nepoèetná populace pravdìpodobnì do 5 exempláøù na východním okraji lomu. Zde pravdìpodobnì dochází i k rozmnožování pozorován 1 nedospìlý exempláø. Obnovením tìžební èinnosti by byla tato populace omezena ve výskytu, ale pravdìpodobnì by se odsunula do jiné èásti souvislého areálu druhu, který do lomu zasahuje z okolí. Užovka hladká (Coronella austriaca) SO jedná se zøejmì o faunisticky nejcennìjší zjištìní z lokality, protože druh dosud nebyl z této èásti Chrudimska vùbec znám (cf. LEMBERK 2001, MIKÁTOVÁ et. al. 2001). Zjištìn byl opakovanì jeden exempláø (patrnì ne tentýž) v horním patøe východní lomové stìny. Vzhledem k dobrým potravním podmínkám (dostatek ještìrek) i možnostem úkrytu zde lze pøedpokládat trvalý výskyt i rozmnožování. Obnovením tìžby v lomu by byla populace silnì ovlivnìna jednak pøímým vlivem tìžby, jednak druhotnì vymizením ještìrek (potravy). Kavka obecná (Corvus monedula) SO zjištìna pouze na pøeletu a její vztah k území lomu není významný. Krutihlav obecný (Jynx torquilla) SO zjištìn pouze ojedinìle (akusticky). Jednalo se s nejvìtší pravdìpodobností o jedince na tahu. Køepelka polní (Coturnix coturnix) SO opakovanì zaznamenáno volání samce v pøilehlých polních a luèních porostech u východního okraje lomu. Druh nemá pøímé vazby k lomu. Vydra øíèní (Lutra lutra) SO opakovanì byly nalezeny pobytové znaèky v korytì Krounky a na jejích bøezích. Vzhledem k jejich stáøí a frekvenci je zanechali s nejvìtší pravdìpodobností migrující jedinci. Každopádnì lokalita i její okolí (Šilinkùv dùl a pøírodní park Údolí Krounky a Novohradky) pøedstavuje pro vydru atraktivní prostøedí, ve kterém byla v letech 2000 a 2001 (LEMBERK 2001) i pozdìji opakovanì zjiš ována. Pøestože se zdá, že v lokalitì samé v souèasnosti nežije a pouze migruje, stálá leè nepoèetná populace v okolí žije na Krounce, Novohradce i Žejbru. Hodnotit vliv obnovené tìžby kamene v lomu u Pøedhradí na její výskyt je obtížné, ale pøikláním se k názoru, že k pøerušení migraèní trasy podél Krounky by zøejmì nedošlo. Druhy ohrožené Støevle potoèní (Phoxinus phoxinus) O celkem 3 exempláøe byly odchyceny v tùních Krounky, ovšem celkovou poèetnost odhaduji na min. 50 ex. Vliv obnovené tìžby na její výskyt lze obtížnì hodnotit, záleželo by na míøe exploatace samotného øíèního koryta. Podmínkou by v pøípadì obnovené tìžby bylo zajištìní intaktnosti koryta a zamezení vypouštìní cizorodých látek do øeky. Vranka obecná (Cottus gobio) O uloven pouze jediný exempláø v toku Krounky tìsnì nad lomem. Její poèetnost zde je zøejmì vyšší, ne však výraznì, a zasahuje témìø jistì i do sousedních úsekù toku Krounky. Vliv obnovené tìžby na její výskyt je podobnì jako u pøedchozího druhu obtížné hodnotit. Podmínkou by v pøípadì obnovené tìžby bylo zajištìní intaktnosti koryta a zamezení vypouštìní cizorodých látek do øeky. Ropucha zelená (Bufo viridis) O zjištìn byl nejen výskyt dospìlých exempláøù, ale i rozmnožování v tùních v lomu (pøedevším ve východní èásti v horním patøe lomu). Celková poèetnost rozmnožujících se ropuch byla seètena na ex. Rozmnožování bylo úspìšné. Obnova tìžební èinnosti v lomu by mìla na její populaci zøejmì fatální dùsledky, došlo by mj. k zániku prostøedí, ve kterém dochází k rozmnožování. 199

201 Užovka obojková (Natrix natrix) O nepøíliš poèetná populace obývá pobøežní vegetaci podél øeky Krounky a to nejen v samotném lomu, ale také v okolí. Zde zøejmì dochází i k rozmnožování. Krkavec velký (Corvus corax) O byl zastižen pouze na pøeletu a jeho vztah k hodnocené lokalitì tedy není významný. Obnova tìžební èinnosti v lomu jeho výskyt neovlivní. Oøešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes) O byl zastižen pouze na pøeletu a jeho vztah k hodnocené lokalitì není významný. Obnova tìžební èinnosti v lomu jeho výskyt neovlivní. Rorýs obecný (Apus apus) O zastižen byl vždy pouze pøi lovu a na pøeletu, takže nemá k lokalitì pøímý vztah. uhýk obecný (Lanius collurio) O zjištìno bylo hnízdìní 1 páru na okraji lomu v keøové vegetaci. Obnovení tìžby by jeho výskyt ovlivnilo zøejmì jen v pøípadì rozšíøení lomu mimo stávající lomové stìny. Vlaštovka obecná (Hirundo rustica) O zastižena byla vždy pouze pøi lovu a na pøeletu, takže nemá k lokalitì pøímý vztah. Obnova tìžební èinnosti v lomu její výskyt nijak neovlivní. Veverka obecná (Sciurus vulgaris) O zjištìna byla v sousedních lesních porostech, její výskyt v samotném lomu nelze vylouèit. Obnova tìžební èinnosti v lomu její výskyt v okolí neovlivní. Diskuse V jarním a èasnì letním období roku 2005 byl proveden zoologický inventarizaèní prùzkum území lomu mezi obcemi Pøedhradí a Hnìvìtice (o. Chrudim) zamìøený na zjištìní výskytu obratlovcù (Vertebrata). Celkem bylo zaznamenáno 86 druhù obratlovcù z èehož byl 21 druh zvláštì chránìný podle Vyhlášky MŽP è. 395/1992 Sb. Skuteènost, že 24 % všech zjištìných druhù patøí mezi zvláštì chránìné živoèichy, dokumentuje zoologickou hodnotu tohoto území jako souèásti vyhlášeného pøírodního parku Údolí Krounky a Novohradky. Ze zjištìných druhù obratlovcù patøí k nejvýznamnìjším pøedevším opakované zjištìní výskytu užovky hladké (Coronella austriaca), rozmnožování ropuchy zelené (Bufo viridis), zjištìný poèetný výskyt mihule potoèní (Lampetra planeri) a støevle potoèní (Phoxinus phoxinus) i poèetná rozmnožující se populace ještìrky živorodé (Zootoca vivipara). Zajímavé je jistì i zjištìní pobytových znaèek vydry øíèní (Lutra lutra). Poèet zjištìných druhù obratlovcù je srovnatelný s jinými dílèími územími obdobných velikostí a zcela odpovídá rozloze, vegetaènímu typu, nadmoøské výšce a geografické poloze. Poèet zjištìných druhù obratlovcù (86 druhù, z toho 21 chránìných) je srovnatelný s faunou obratlovcù celého údolí Krounky (LEMBERK 1997), kde bylo zjištìno 109 druhù (z toho 22 zvl. chránìných). Závìr V prùbìhu vertebratologického prùzkumu zájmového území lomu mezi obcemi Pøedhradí a Hnìvìtice (okr. Chrudim, ètverec 6162c) bylo v jarním a èasnì letním období roku 2005 zastiženo celkem 86 druhù obratlovcù. Pøehled poètu druhù (i zvláštì chránìných) v jednotlivých taxonomických skupinách je uveden v následující tabulce: 200

202 poèet druhù / number of species z toho zvláštì chránìných / number of specially protected species mihulovci (Petromyzonthes) 1 1 ryby (Pisces) 3 2 obojživelníci (Amphibia) 3 2 plazi (Reptilia) 5 5 ptáci (Aves) 61 8 savci (Mammalia) 13 3 celkem / total Summary In 2005 (spring and summer) an inventory research in the quarry near Pøedhradí and Hnìvìtice (District of Chrudim, East Bohemia, square of 6162c) was carried out. Totally 86 vertebrate species were found (1 lampreys, 3 fish, 3 amphibian, 5 reptilian, 61 bird and 13 mammalian species). Among them, according to the Czech National Council Act No. 114/1992 Gazette on Nature Conservation and Landscape Protection and Czech Ministry of Environment Decree No. 395/1992 Gazette, 21 species (24 %) are specially or particularly protected. Literatura HARANT K., 1980: Ptáci Skuteèska. Sborník VÈ poboèky ÈSO, Pardubice, 1: KURFÜRST J., LEŠNER J., 1998: Ichtyofauna øíèky Krounky v severovýchodních Èechách. Bulletin Lampetra III. ZO ÈSOP, Vlašim: KURFÜRST J., PRUŽINA I., 1995: Prùzkum ichtyofauny øeky Krounky. Ms. dep. in Ref. ŽP OkÚ Chrudim. 17 pp. LEMBERK V., 1997: Obratlovci navrhovaného pøírodního parku Údolí Krounky v okrese Chrudim. Vè. sb. pøír. Práce a studie, 5: LEMBERK V., 1999: Výskyt mihule potoèní (Lampetra planeri) v okrese Chrudim. Vè. sb. pøír. Práce a studie, 7: LEMBERK V., 2001: Obratlovci okresu Chrudim. Východoèeské muzeum, Pardubice. 250 pp. LOHNISKÝ K., 1984: Zmìny rozšíøení a druhové skladby ichtyofauny východních Èech v posledních desetiletích. Zpravodaj KMVÈ, pøír. vìdy, 11(2): MIKÁTOVÁ B., VLAŠÍN M., ZAVADIL V. /eds./, 2001: Atlas rozšíøení plazù v Èeské republice. AOPK, Brno, Praha. MILES P., 1967: Ptáci Skuteèska. Acta Mus. Reginaehradecensis, S.A: scientiae naturales, 8: MILES P., 1970: Obojživelníci a plazi severního podhùøí Žïárských vrchù. Acta Mus. Reginaehradecensis, S.A: scientiae naturales, 11: VESECKÝ A. et al., 1958: Atlas podnebí Èeskoslovenské republiky. Praha. + foto v barevné pøíloze Došlo:

203 202

204 VÈ. SB. PØÍR. - PRÁCE A STUDIE, 13 (2006): ISBN: OBRATLOVCI NAVRŽENÉ PØÍRODNÍ REZERVACE SVATOMARIÁNSKÉ ÚDOLÍ Vertebrates of the Svatomarianské údolí, move Nature rezerve in Protected lanscape area Železné hory František BÁRTA Správa CHKO Železné hory, Námìstí 317, Nasavrky, zelhory@schkocr.cz Úvod Znalost pøírodních složek urèitého území je pøedpokladem pro navržení takového území za zvláštì chránìné. Sledované území je navrženo za pøírodní rezervaci pøevážnì z dùvodu ochrany geomorfologických jevù v èásti toku Doubravy. Jedná se o meandrující tok s pøirozenými bøehovými nátržemi a jevy v korytì jako jsou peøeje, kamenné jesepy, tùnì. Jednotlivé jevy se zde mìní v èase a prostoru, a to závislosti na zmìnách prùtoku vody v korytì øeky. Øeka si zde tak uchovala svoji jedineènost a dynamiku. Vlastní tok je pak doprovázen pøírodì blízkými i pozmìnìnými spoleèenstvy rostlin. Nedílnou souèástí území jsou i obratlovci. Mnohé druhy se zde pravidelnì vyskytují a jsou na území trvale vázáni. Jiné druhy se zde vyskytují pøi migracích nebo je pro nì území pouze potravinovou základnou. Popis území Území leží západnì od obce Libice nad Doubravou v jižní èásti CHKO Železné hory. Tvar území je protáhlý a zaujímá tok øeky Doubravy a oba bøehy. Pravý bøeh toku je ve vìtší èásti totožný s hranicí navržené rezervace. Pouze cca 300 metrù je rozšíøeno o údolní nivu pod hrází rybníka Stavenov. Levý bøeh toku je naopak v horní a støední èásti rozšíøen o porosty olšin a smíšených lesù. Pouze dolní èást je témìø totožná s hranicí navržené rezervace. Geomorfologický popis území provedly Vodní zdroje s.r.o. Chrudim v roce Území je souèástí regionálního biocentra Hradištì a navazuje na regionální biokoridor Doubrava. Metodika Pro sledování obratlovcù byly zvoleny metody, které jsou doporuèeny Metodikou (AOPK Praha 2005). Pro sledování drobných zemních savcù nebyla však použita metoda odchytu do živolovných pastí, ani metoda odchytu do sklapovacích pastí, používaná pøed schválením zákona na ochranu zvíøat proti týrání. Dùvodem vylouèení této metody je pøedevším skuteènost, že odchyt a manipulace podle zákona na ochranu zvíøat proti týrání je již pokusem, který musí být pøedem projednán a odsouhlasen. Tato procedura také vyžaduje èasovì dlouhé období, vèetnì ustavení etické komise a proškolení pracovníkù. Proto byl výskyt drobných savcù sledován na základì nálezù pobytových stop. U jednotlivých druhù byl sledován i vztah k lokalitì. Každý druh byl ochranáøsky vyhodnocen a na základì vyhlášky è. 395/92 Sb. mu byla pøiøazena i kategorie zvláštì chránìného druhu (oznaèení ): K kriticky ohrožený, S silnì ohrožený, O ohrožený druh. 203

205 Navržené území bylo navštìvováno opakovanì od 1.3. do Dále bylo použito starších ústních informací, terénních zápiskù a literatury (napø. Bárta 2000, 2004). Použité metody Ryby (Pisces) byla použita závìreèná zpráva z odlovù provedených Švátorou (2004). Obojživelníci (Amphibia) byla použita metoda pøímého pozorování a odchytu z dùvodu determinace. Doplòkovì byla použita akustická metoda. Plazi (Reptilia) byla použita metoda pøímého sledování. Ptáci (Aves) pro tuto skupinu bylo použito více metod. Odchyt do nárazových sítí byl použit pro druhy žijící v blízkosti vod. Pøímé pozorování za použití dalekohledu 12x50 po celé období sledování. Doplòkovì byla použita metoda vyhledávání stop a hnízdiš. Savci (Mammalia) pøevažující metoda byla pøímého pozorování. Ta byla doplnìna vyhledáváním stop a pobytových znaèek. Výsledky Ryby (Pisces) Soupis druhù je proveden na základì zprávy Výsledky ichtyologického prùzkumu lokality Doubrava u Rochòovce, zpracované dr. Švátorou dne , která podává pøehled druhù odlovených v území na dvou místech dne Pstruh obecný (Salmo trutta) druh s pravidelným, avšak nepoèetným výskytem v celém toku. Plotice obecná (Rutilus rutilus) druh s pravidelným, avšak málo poèetným výskytem v celém toku. Jelec proudník (Leuciscus leuciscus) druh s pravidelným, avšak nejménì poèetným výskytem v celém toku. Jelec tlouš (Leuciscus cephalus) pravidelnì a nejpoèetnìji se vyskytující druh v celém toku. Støevle potoèní (Phoxinus phoxinus) pravidelnì a málo poèetnì se vyskytující druh v celém toku. Jen o málo poèetnìjší výskyt než jelec proudník. O. Hrouzek obecný (Gobio gobio) druh s pravidelným výskytem v celém toku. Møenka mramorovaná (Noemacheilus barbatulus) pravidelnì. Nepoèetnì se vyskytující druh v celém toku. Okoun øíèní (Perca fluviatilis) náhodný výskyt v poètu 1 kusu na obou odchytových stanovištích. Jedná se zøejmì o druh vyskytující se díky úniku z rybníkù v povodí. Vranka obecná (Cottus gobio) druh s pravidelným a druhým nejpoèetnìjším výskytem v celém toku. O. Obojživelníci (Amphibia) Èolek horský (Triturus aplestris) vzácnì byl zastižen ve støední èásti území, a to a Poèetnìji se vyskytuje tìsnì za hranicí navrženého území, kde se rozmnožuje v malém rybníèku a v nefunkèním koupališti. S. Ropucha obecná (Bufo bufo) pravidelnì zjiš ovaným druhem, který se rozmnožuje pøi severozápadním okraji navrženého území, v okraji rybníka Stavenov. O. 204

206 Rosnièka zelená (Hyla arborea) druh vyskytující se pøí okraji navrženého území. Dne byly zaznamenány akustické projevy 2 samcù pøi severním okraji. Rozmnožování zøejmì probíhá v nedalekém rybníce Stavenov. S Skokan hnìdý (Rana temporaria) byl opakovanì odchycen v území. Rozmnožování však probíhá v blízkém rybníce Stavenov a v nefunkèním koupališti. Plazi (Reptilia) Slepýš køehký (Anguis fragilis) velmi vzácný druh, zjištìn pouze pøi dvou návštìvách. S. Užovka obojková (Natrix natrix)- v území zøejmì pouze zimuje a v ostatním období roku se zdržuje u rybníka Stavenov. Opakovanì byla zjištìna na bøehu tohoto rybníka, který je hranicí navrženého území. O. Ptáci (Aves) Èáp èerný (Ciconia nigra) opakovanì byly v prùbìhu mìsícù èerven až srpen nalézány stopy u toku øeky. Je zøejmé, že druh je v území potravnì vázán. S. Kachna divoká (Anas platyrhynchos) druh, který v okraji území hnízdí (nález snùšky ). Nalezeny byly i stopy v bahenních nánosech øeky Doubravy. Krahujec obecný (Accipiter nisus) druh pravidelnì do území zaletující pøi lovu potravy. V roce 2004 nalezeno hnízdo asi 300 metrù od navrženého území. S. Kánì lesní (Buteo buteo) druh pravidelnì do území zaletující za potravou. Opakovanì pozorován lov na travnaté nivì Doubravy. Poštolka obecná (Falco tinnunculus) druh sporadicky zaletující za potravou. Pisík obecný (Actitis hypoleucos) druh zjištìný pouze S. Holub høivnáè (Columba palumbus) pravidelnì hnízdící druh v odhadovaném poètu 3 až 4 párù. Hrdlièka divoká (Streptopelia turtur) pravidelnì hnízdící druh v poètu 2 až 3 párù. Kukaèka obecná (Cuculus canorus) v období od 15.kvìtna do 15.èervna pravidelnì akusticky zjištìna její pøítomnost. Puštík obecný (Strix aluco) na základì akustického zjištìní lze usuzovat na pøítomnost 1 páru. Ledòáèek øíèní (Alcedo atthis) pravidelnì se vyskytující a hnízdící druh. Pøímo v území nalezeny dvì hnízdní nory. S. Krutihlav obecný (Jynx torquilla) pozorován 26.8., a to zøejmì již v dobì podzimního tahu. S. Žluna zelená (Picus viridis) zjištìna jako hnízdní druh v dutinì olše v bøehovém porostu ve støední èásti navrženého území. Datel èený (Dryocopus martius) akusticky zjištìn opakovanì od záøí. Zøejmì se jedná o mladé ptáky, kteøí hledají potravu a nový biotop. 205

207 Strakapoud velký (Dendrocopos major) pravidelnì se vyskytující a hnízdící druh. Poèet hnízdních párù je v rozmezí 5 až 6. Strakapoud malý (Dendrocopos minor) zjištìn opakovanì v poètu 1 páru. Konipas horský (Motacilla cinerea) pravidelnì se vyskytuje podél toku a hnízdí v poètu 2 párù. Konipas bílý (Motacilla alba) pravidelnì zaletuje za potravou a hnízdí v blízkosti území, a to jak na stavbách, tak v budkách. Skorec vodní (Cinclus cinclus) druh zaletující mimo hnízdní období a pøetahující z hnízdiš na zimovištì. Pravidelnì pozorován, avšak nehnízdící. Støízlík obecný (Troglodytes troglodytes) pravidelnì hnízdící druh v poètu 4 až 5 párù. Pìvuška modrá (Prunella modularis) pravidelnì hnízdící druh v poètu 4 až 5 párù. Èervenka obecná (Erithacus rubecula) pravidelnì hnízdící druh v poètu 5 až 7 párù. Rehek domácí (Phoenicurus ochruros) pravidelnì zaletuje za potravou z blízkého hnízdištì. Kos èerný (Turdus merula) pravidelnì hnízdí v poètu 6 až 8 párù. Drozd kvíèala (Turdus pilaris) hnízdí v poètu 2 až 3 párù. Drozd zpìvný (Turdus philomelos) hnízdí v poètu 3 až 4 párù. Drozd brávník (Turdus viscivorus) zøejmì nehnízdí, ale pravidelnì zaletuje za potravou na luèní enklávy. Cvrèilka zelená (Locustella naevia) hnízdí v poètu 2 párù. Rákosník zpìvný (Acrocephalus palustris) hnízdí v poètu 1 až 2 párù pøi okraji navrženého území. Sedmihlásek hajní (Hippolais icterina) hnízdí v poètu 1 až 2 párù. Pìnice pokøovní (Sylvia curruca) hnízdí v poètu 1 až 2 párù. Pìnice hnìdokøídlá (Sylvia communis) hnízdí v poètu 1 až 2 párù. Pìnice slavíková (Sylvia borin) hnízdí v poètu 3 až 4 párù. Pìnice èernohlavá (Sylvia atricapilla) nejbìžnìjší z pìnic hnízdící v poètu 4 až 5 párù. Budníèek lesní (Phylloscopus sibilatrix) hnízdí v poètu 1 páru. Budníèek menší (Phylloscopus collybita) druh hnízdící v poètu 6 až 8 párù. Budníèek vìtší (Phylloscopus trochilus) ménì poèetný druh s hnízdìním 2 až 3 párù. Králíèek obecný (Regulus regules) hnízdí v poètu 2 až 3 párù ve støední èásti území, kde se vyskytují nepùvodní porosty smrku ztepilého. Lejsek šedý (Museicapa striata) nalezeno 1 obsazené hnízdo. O. Mlynaøík dlouhoocasý (Aegithalos caudatus) pravidelnì hnízdící druh v poètu 3 až 4 párù. 206

208 Sýkora lužní (Parus montanus) hnízdí v poètu 2 až 3 párù. Sýkora parukáøka (Parus cristatus) a sýkora uhelníèek (Parus ater) se vyskytují v období zimních potulek spoleènì s dalšími druhy. Jejich hnízdištì leží asi 300 metrù od hranice navrženého území. Sýkora modøinka (Parus caeruleus) pravidelnì hnízdící druh v poètu 2 až 3 párù Sýkora koòadra (Parus major) druh hnízdící v poètu 4 až 5 párù. Brhlík lesní (Sitta europaea) hnízdící druh v poètu 2 až 3 párù. Šoupálek dlouhoprstý (Certhia familiaris) hnízdící druh v poètu 2 párù. Žluva hajní (Oriolus oriolus) hnízdí v poètu 1 párù. S. uhýk obecný (Lanius collurio) druh pravdìpodobnì hnízdící v poètu 1 páru. Pravidelnì pozorován, avšak hnízdo nenalezeno. O. Sojka obecná (Garrulus glandarius) druh, který se vyskytuje celoroènì, avšak v území hnízdo nenalezeno. Straka obecná (Pica pica) druh hnízdící v poètu 1 páru. Vrána obecná šedá (Corvus corone cornix) opakovanì pozorována pøi pøeletech a sbìru potravy. Pravdìpodobnì hnízdí v blízkém okolí. Krkavec velký (Corvus corax) zjištìn pouze 2x v jarním období. O. Špaèek obecný (Sturnus vulgaris) v území hnízdí 3 až 4 páry. Vrabec polní (Passer montanus) zjištìn opakovanì v hejnu 5 až 10 kusù na západním okraji území. Zøejmì však hnízdí mimo území. Pìnkava obecná (Fringilla coelebs) pravidelnì hnízdí v odhadovaném poètu 6 až 8 párù. Pìnkava jikavec (Fringilla montifringilla) pravidelnì se vyskytuje v zimním období v poètu do 10 kusù. Zvonohlík zahradní (Serinus serinus) patøí k hnízdním druhùm v poètu 1 až 2 párù. Zvonek zelený (Carduelis chloris) hnízdící druh v poètu 2 až 3 párù. Stehlík obecný (Carduelis carduelis) hnízdí v okraji území v poètu 1 až 2 párù. Èížek lesní (Carduelis spinus) v území zøejmì nehnízdí, ale v bøeznu až poèátkem dubna bylo zastiženo hejnko o 150 kusech. Na podzim se objevili 14. øíjna 2005 v poètu 15 kusù. Hýl obecný (Pyrrhula pyrrhula) v území zøejmì nehnízdí, ale od konce léta se objevuje v poètu do 5 kusù. Na jaøe byl naposledy zjištìn Zøejmì však hnízdí v blízkosti navrženého území. Dlask tlustozobý (Coccothraustes coccothraustes) pravidelnì zaletuje za potravou v hejnech do 10 kusù a hnízdí v poètu 2 až 4 párù. Strnad obecný (Emberiza citrinella) hnízdí v poètu 2 až 3 párù. 207

209 Savci (Mammalia) Ježek západní (Erinaceus europaeus) v území se vyskytuje nepoèetnì. Zjištìn pouze 3x pøi veèerních kontrolách. Krtek obecný (Talpa europaea) vyskytuje se pouze v okraji niv v západní èásti navrženého území. Rejsek (Sorex sp.) lze pøedpokládat výskyt obou druhù, avšak odchyt drobných zemních savcù nebyl provádìn. Letouni z dùvodu absence echolokátoru byla provedena pouze vizuální pozorování, z nichž lze potvrdit výskyt minimálnì dvou druhù, a to zøejmì netopýra vodního (Myotis daubentoni) pøelety nad vodní hladinou a netopýra rezavého (Nyctalus noctula). Veverka obecná (Sciurus vulgaris) celoroènì se vyskytující druh v poètu 2 až 3 párù. O. Norník rudý (Clethrionomys glareolus) opakovanì pozorován. Patøí k hojným druhù v území. Ondatra pižmová (Ondatra zibethicus) opakovanì nalezeny pobytové znaèky na kamenech v toku. Nory si vyhrabává pøímo v bøezích. Zøejmì zde žijí 2 rodiny. Kuna skalní (Martes foina) patøí k pravidelnì se vyskytujícím druhùm. Pobytové znaèky byly nalézány jak u toku, tak v lesním porostu. Jezevec lesní (Meles meles) pouze 2x nalezeny stopy. Zøejmì územím pouze prochází a vlastní nory leží mimo území. Vydra øíèní (Lutra lutra) patøí k pravidelnì se vyskytujícím druhùm. Zøejmì zde žije jedna rodina nalezeny i menší pobytové stopy (trus a stopy). Obsazená nora se nacházela pøí dolní èásti toku. S. Liška obecná (Vulpes vulpes) opakovanì nalezeny stopy na náplavech pøi toku. Obsazená nora však v území nalezena nebyla. Zajíc polní (Lepus europaeus) pravidelnì zjištìn v maximálním poètu 4 kusù. Prase divoké (Sus scrofa) opakovanì nalezeny stopy na náplavech pøi toku a 2x pobytové znaèky po hledání potravy. Srnec obecný (Capreolus capreolus) druh pravidelnì se vyskytující Poznámka k výskytu druhù Na severozápadním okraji navrženého území leží rybník Stavenov. Mnoho druhù, které hnízdí v pobøežních porostech nebo zaletují na vodní plochu, pøípadnì využívají porosty jako nocovištì, se vyskytují jako pøeletující nad navrženým územím. Nejsou však do výètu druhù uvedeny, protože nejsou v žádné pøímé vazbì na biotopy v navrženém chránìném území. Ochranáøská opatøení Ochranáøská opatøení vycházejí ze zjištìného výskytu obratlovcù a jsou rozdìlena dle pøevažujícího typu biotopu. 208

210 Vodní tok, vèetnì bøehù: Ponechat strmé hlinité bøehy a nátrže jako hnízdištì ledòáèka øíèního. Vedle tohoto druhu si ve spleti koøenù staví hnízdo i konipas horský. V toku ponechat kamenité úseky i hluboké tùnì. Diverzita toku se odráží v diverzitì ryb. V pøípadì odstraòování nánosù nebo naplavenin postupovat etapovitì v rozložení nìkolika let nebo alespoò s odstupem nìkolika mìsícù. V pøípadì zpevòování bøehù použít balvanitý zához pøed technickým zpevnìním betonem, nebo celistvými kvádry. Nasypané kamenivo poskytuje úkryt menším druhùm ryb a umožòuje pohyb vydry øíèní i konipase horského. Lesní porosty a vzrostlá zeleò podél toku: Vzhledem k výskytu mnoha druhù, pøedevším ptákù, je tøeba zásahy provádìt v zimním období. Použít probírkový až výbìrný zpùsob s ponecháním èásti starých, rozpadajících se a doupných stromù s podporou pøirozeného náletu. Ostatní plochy louky: Ponechat ve stávajícím režimu. V žádném pøípadì nezalesòovat, protože úzká niva je jednak omezeným retenèním prostorem jednak pøirozenou nabídkou potravy, pøedevším pro ptáky, ale i savce a je místem výskytu obojživelníkù a plazù. Pro zvýšení biodiverzity doporuèujeme obnovu nìkolika vodních ploch v místech bývalých meandrù. Jako vhodné se jeví okraj podmáèené olšiny pod hrází rybníka Stavenov a v nivì toku Doubravy. Druhé místo by bylo pøeplavováno v dobì jarního tání a povodní. K budování nových vodních ploch lze však použít i další bezlesá místa nebo drobné terénní deprese. Závìr Hlavním pøedmìtem ochrany tohoto území jsou geomorfologické jevy. Obratlovci jsou však nedílnou složkou území. Celkem byl v navrženém území zjištìn výskyt 94 druhù. Z tohoto poètu je pøímo na území svým rozmnožovacím cyklem vázáno 69 druhù. Z celkového poètu zjištìných druhù patøí 14 druhù ke zvláštì chránìným. Tøída Poèet druhù Celkem Stupeò ochrany 1) Výskyt 2) K S O P O V Ryby Obojživelníci Plazi Ptáci Savci C E L K E M ) K kriticky ohrožený, S silnì ohrožený, S ohrožený druh 2) P pravidelný, O obèasný (sbìr potravy napajedlo aj.), V výjimeèný (pøelety aj.) Summary In 2005 an investory rescarsch in the the Svatomarianské údolí, move Nature rezerve in Protected lanscape area Železné hory. Totaly 94 vertebrate species were found. Among them 69 species breading cycle of the area. The 15 species are specially or paticularly protected of Czech republic. 209

211 Literatura BÁRTA F., 2000: Obratlovci. Sborník prací Železné hory 9. Invence Litomyšl. BÁRTA F., 2004: VVT 2004 nový název, nová tváø, nové pojetí a výsledky. Panurus, 14: ŠVÁTORA M., 2004: Výsledky ichtyologického prùzkumu lokality Doubrava u Rochòovce (území PR Svatomariánské údolí) støed a horní okraj rezervace. Nepubl. Dep. S CHKO Železné hory, Nasavrky. VLÈEK L., 2003: Doubrava-Libice nad Doubravou,Geomorfologický posudek. Vodní zdroje spol.s r.o. Chrudim. Dep. Správa CHKO Železné hory, Nasavrky. 13s. + foto v barevné pøíloze Došlo:

212 VÈ. SB. PØÍR. - PRÁCE A STUDIE, 13 (2006): ISBN: VLIV KONDICE NA VSTUP DO VODNÍ FÁZE U ÈOLKA HORSKÉHO (TRITURUS ALPESTRIS, LAURENTI 1768) Influence of relative body mass on entering water phase of Alpine newt Oldøich KOPECKÝ 1, František ŠUSTA 2 1 U Rybníèku 416, Ústí nad Orlicí, Hylváty , olda.kopecky@ .cz 2 Mgr. František Šusta, Katedra ekologie a životního prostøedí, Fakulta lesnická a environmentální, Èeská zemìdìlská univerzita v Praze, Kamýcká 1176, Praha 6 Suchdol , frantisek.susta@ .cz The role of relative body mass (m/ltot) on timing of pre-breeding migrations and starting the water phase in newts Triturus alpestris, Laurenti 1768 were studied at four localities in Czech republic. Alpine newts entering study ponds were regularly weighted and measured for basic morphometric characters and these data were correlated with date of reaching the water phase. Our results show significant influence of relative body mass of Alpine newts on starting their spring activity and thus sooner reaching the breeding ponds by larger individuals. Keywords: Salamandridae, Alpine newt, pre breeding migration, individual condition, Ústí nad Orlicí, Ledeè nad Sázavou, water phase 1. Úvod Èolek horský, který v naší studii vystupuje jako modelový druh, je v rámci Pardubického kraje druhým nejbìžnìjším ocasatým obojživelníkem (MORAVEC 1994). Èolek horský je diekním, promiskuitním druhem v našich podmínkách s asi 5 mìsícù trvající hibernací (BARUŠ & OLIVA 1992). Po procitnutí z hibernace èolci nastupují do vodní fáze, kde dochází k rozmnožování. Do vody nastupují samci døíve než samice (ARNTZEN 2002). Èolci jsou schopni rozeznat dle olfaktorických signálù (JOLY & MIAUD 1993) své domovské jezírko, kam se pravidelnì na rozmnožování vracejí (JOLY & MIAUD 1989). V tomto èlánku jsme se zamìøili na analýzu fyzických charakteristik jedincù v závislosti na dobì pøíchodu do vodní fáze. Statisticky ovìøenými metodami jsme chtìli potvrdit naše hypotézy o primárním pøíchodu tìlesnì vìtších èolkù na rozmnožistì (ŠUSTA 1999, ŠUSTA 2001, ŠUSTA 2002). Podobné studie realizované napø. na rosnièkách (FRÁNOVÁ 1999), které potvrdili pøíchod vìtších a tìžších jedincù na rozmnožistì jako prvních, nejsou vzhledem k rozdílné behaviorální ekologii (existence teritoriality u rosnièek) relevantní pro èolka horského. Naše studie probíhala v prùbìhu celé sezóny, nejen v dobì jarní migrace (napø. HARRISON & kol. 1983, HEJTMÁNKO- VÁ 2002), tím jsme pokryli pøíchod všech jedincù. Obdobné studie provedené døíve se zamìøili hlavnì na meziroèní srovnávání fyzických parametrù skupin jedincù (GILL 1979, DODD1993). Individuální porovnání tìlesných rozmìrù proti dni pøíchodu do vodní fáze 211

213 v rámci jedné sezóny, které pøedkládáme v této studii, je tak prvním pøíspìvkem k dané problematice. 2. Metody Lokality Výzkum probíhal na ètyøech lokalitách. Dvì leží poblíž Ústí nad Orlicí, Pardubický kraj, další dvì leží v katastru obce Ledeè nad Sázavou, kraj Vysoèina. Všechny lokality je možno oznaèit jako typické reprodukèní stanovištì èolka horského. První lokalita, která je v textu dále oznaèován jako Hylváty, leží cca 200 m západnì od mìstské èásti Ústí nad Orlicí, Hylvát ve faunistickém ètverci è Leží v nadmoøské výšce 355 m a tvoøí jí komplex pìti kaluží vzniklých jízdou tìžké lesní techniky po nezpevnìné cestì. Kaluže nejsou hlubší než 20 cm a jejich dno je bahnité s napadaným listím a jehlièím. Cesta je nezarostlá s holou pùdou, lemuje ji trávník s trojštìtem žlutavým (Trisetum flavescens), ostøicí lesní (Carex sylvatica), pryskyøníkem plazivým (Ranunculus repens) a hospodáøský les se smrkem a bukem. V samotných kalužích roste rozrazil potoèní (Veronica beccabunga). Lokalita leží v klimatické oblasti mírnì teplé MT2 (QUITT 1971). Lokalita byla sledována od do Druhou lokalitou je skupina kaluží ležící cca 1,5 km severovýchodnì od lokality Hylváty. Lokalita je v nadmoøské výšce 500 m. Je dále v textu oznaèována jako lokalita Zabitý, dle pomístního jména nedaleké køižovatky lesních cest U zabitého. Její charakter je podobný jako u lokality pøedešlé. Lokalitu tvoøí osm trvalých a tøi vysychající kaluže vzniklé stejnì jako u lokality pøedchozí. Studijní plochu lemuje ze západní strany smrkový les z východní pak lesní mýtina s náletovými døevinami, hlavnì bøízou (Betula spp.). Samotné kaluže obrùstají sítiny (Juncus spp.) a tráva ostøice lesní (Carex sylvatica). Lokalita leží ve stejném faunistickém ètverci i ve stejné klimatické oblasti jako lokalita Hylváty. Výzkum zde probíhal od do Tøetí lokalitu oznaèenou jako Pivovarský potok tvoøí melioraèní nádrž v podmáèené louce v údolí Pivovarského potoka v katastru obce Ledeè nad Sázavou. Lokalita leží v nadmoøské výšce 400 m n. m.. Maximální hloubka nádrže je pøibližnì 80 cm. Dno nádrže je pokryto velmi silnou vrstvou bahna, ale i tlejícím listím. Vodní rostlinstvo reprezentuje v hlubší èásti nádrže okøehek menší (Lemna minor), v mìlké odtokové strouze pak navíc hvìzdoš jarní (Callitriche verna) a do vody zasahuje i sítina klubkatá (Juncus conglomeratus). Okraje bøehu jsou zpevnìny vysázenými vrbami (Salix capres, Salix fragilis a Salix aurita). V blízkosti nádrže roste velmi hustì i chrastice rákosovitá (Baldingera arundinacea) a pcháè zelinný (Cirsium oleraceum). Výzkum zde probíhal od do Poslední lokalita pojmenovaná Sádky rovnìž leží v katastru obce Ledèe nad Sázavou a pøibližnì ve stejné nadmoøské výšce jako lokalita Pivovarský potok od níž je 3 km vzdálená. Jedná se o velmi mìlkou nádrž, z velké èásti zanesenou, sloužící pùvodnì k odchovu rybího plùdku. Maximální hloubka nádrže je 30 cm. Dno nádrže je pokryto vrstvou bahna, v menší míøe i tlejícím listím. Znaènou plochu zabírají vodní rostliny. Jsou to pøedevším vodní mor kanadský (Anacharis canadensis) a hvìzdoš jarní (Callitriche verna), dále sítina klubkatá (Juncus conglomeratus) a zblochan vodní (Glyceria aquatica). Bøehy zarùstá krabilice chlupatá (Chaerophillum hirsutum), starèek hajní (Senecio nemorensis) a skøípina lesní (Scirpus silvaticus). Celá lokalita je obklopena smrkovým lesem, na bøezích jezírka rostou pøedevším olše (Alnus glutinosa). Doba výzkumu od do Obì ledeèské lokality leží v klimatické oblasti MT7 (QUITT 1971) a ve faunistickém ètverci è

214 2. 2. Vlastní práce Èolci byli odchytáváni v závislosti na hloubce jezírka buï podbìrákem (lokality Pivovarský potok a Sádky), nebo akvaristickou sí kou èi individuálnì rukou (lokality Hylváty a Zabitý). Následnì byli všichni jedinci odchycení poprvé zmìøeni, zváženi a oznaèeni. Mìøení bylo provádìno kovovým posuvným mìøítkem a to bez narkotizace mìøených jedincù. Mìøeno bylo s pøesností na 0,1 mm dle metod OPATRNÉHO (1973). U èolkù jsme zjiš ovali dvì základní tìlesné proporce a to celkovou délku tìla (Ltot) a délku ocasu (Lcd). Odeètením hodnoty Lcd od Ltot vznikla hodnota L, délka tìla jedince. Každý jedinec byl též zvážen, na lokalitách Pivovarský potok a Sádky bylo vážení provádìno na vahách HEMA s pøesností na 0,25 g na lokalitách Hylváty i Zabitý bylo vážení provádìno na vahách PESOLA (5 g) s pøesností na 0,05 g. Pro jedince tìžší než 5 g na vahách PESOLA (30 g) s pøesností na 0,25 g. Pro urychlení terénní práce nebyli jedinci pøed vážením sušeni (DODD 1993). U každého novì odchyceného jedince bylo též provedeno individuální oznaèení pomocí zastøihnutí posledního èlánku prstù, což je pøi znaèení ocasatých obojživelníkù metoda bìžnì používaná (napø. LUKÁŠ 1970, JOLY & MIAUD 1989, DENOEL 1998). Pro znaèení jsme použili modifikaci metody FERNERA (1979). Pro zjištìní zmìn ve velikostním složení èolkù pøi pøíchodu do vodní fáze, bylo na lokalitách Piovarský potok i Sádka uèinìno šest odchytových akcí. Na každé z reprezentativních období vodní fáze (poèátek, vrchol, závìr) pøipadly dvì. Lokality Hylváty i Zabitý byly po dobu trvání vodní fáze vychytávány každých pìt dní. Jako poèátek vodní fáze je oznaèeno datum zaznamenání prvního dospìlce v nádrži. Sledování daných lokalit bylo ukonèeno pøi nezaznamenání žádného dospìlce ve dvou návštìvách lokality po sobì. Statistickou analýzu jsme provedli v poslední verzi programu NCSS (HINTZE 2004). Nejprve jsme provedli test korelace jednotlivých fyzických charakteristik jedince mezi sebou navzájem tedy: korelace hmotnosti na délce ocasu (m Lcd), korelace hmotnosti na celkové délce (m Ltot) a korelace délky tìla na délce ocasu (L Lcd). Hodnotily jsme vždy všechny jedince dohromady, bez rozdílu lokality, pouze na základì pohlaví (samci a samice zvláš ). Pro zjištìní závislosti mezi velikostními a fyzickými parametry jedince a pøíchodem do vodní fáze jsme užili metodu lineární regrese. Za nezávislou promìnou x je dosazen den pøíchodu konkrétního jedince do vodní fáze poèítáno od jejího poèátku. Pokud vodní fáze na lokalitì Q zapoèala 1.4. a jedinec A1 byl na této lokalitì odchycen poprvé je za hodnotu x pro tohoto jedince zadána hodnota 10. Jedinec byl na lokalitì Q odchycen poprvé desátý den od poèátku vodní fáze. Za závisle promìnou y pak byla dosazena fyzická charakteristika jedince. Zvolená hladina významnosti byla pro všechny testy (α = 0,05). 3. Výsledky Za dobu trvání našeho výzkumu jsem odchytli a do statistiky zaøadili údaje o celkem 346 jedincích. Lokalita Hylváty 50 samcù, 24 samic. Lokalita Zabitý 61 samcù, 42 samic. Lokalita Pivovarský potok 42 samcù, 42 samic. Lokalita Sádky 48 samcù, 37 samic. Výsledky korelace jednotlivých fyzických parametrù jedince uvádíme v tabulce 1. Vzhledem k vysoce pozitivním výsledkùm korelaèního testu (všechny testované promìnné spolu pozitivnì signifikantnì korelují), jsme pøistoupili k analýze závislosti fyzických parametrù na pøíchodu do vodní fáze pomocí lineární regrese. Za závisle promìnnou jsme vybrali jednu kombinovanou velièinu, kterou byla relativní hmotnost jedince, tj. jeho výživový stav (m/ltot). Vzhledem k vysokému charakteru korelace mezi jednotlivými proporcemi jedincù èolka horského by bylo chybou užití regrese mnohonásobné pro více fyzických charakteristik v pozici závisle promìnné vzhledem k rùst støední chyby (LEPŠ 1996). Nadbyteèné by také bylo hodnocení každého z parametrù (Lcd, Ltot, m) jedince 213

215 zvláš v regresi lineární (vzhledem k tomu, že všechny soubory splnily pøedpoklad normálního rozdìlení dat, testováno K-S testem). Pro každou ze skupin jsem regresní analýzu provádìli zvláš jak dle pøíslušnosti k pohlaví tak k lokalitì. Výsledky regrese uvádíme tabulkou (tabulka 2.). V tabelárním pøehledu jsou užity následující zkratky lokalit PP Pivovarský potok, S Sádky, H Hylváty, Z Zabitý. Tab. 1: Korelace fyzických charakteristik jedincù. Tab. 1: Correlation of basic morphometric characters. korelace samci n = 201 samice n = 145 R² F hodnota P R² F hodnota P m - Ltot 0, ,05 < 0,001 0, ,00 < 0,001 m - Lcd 0,382 67,37 < 0,001 0,546 77,01 < 0,001 L - Lcd 0, ,84 < 0,001 0, ,33 < 0,001 Tab. 2: Výsledky lineární regresní analýzy pro všechny lokality a obì pohlaví zvláš. Tab. 2: Results of linear regression for every each locality and sex separately. pohlaví + lokalita n R² t hodnota P PP 42 0,008-0,508 0,615 PP 42 0,056-1,395 0,172 S 48 0,084-2,058 0,045 S 37 0,157-2,549 0,015 H 50 0,083-2,085 0,042 H 24 0,185-2,232 0,036 Z 61 0,108-2,670 0,001 Z 42 0,072-1,767 0,085 Statisticky významné rozdíly jsou oznaèeny. 4. Diskuze Jak patrno z výsledkù lineární regrese ukazuje se pøíchod èolkù, do vodní fáze, na základì výživového stavu (m / Ltot) vysoce pravdìpodobný (prùkaznì vyšlo 5 z 8 testù a to výsledek regrese souboru dat samice Zabitý vyšel neprùkazný jen tìsnì 0,085 > 0,05). Statisticky se tak potvrzuje domnìnka F. Šusty o poøadí pøíchodu jedincù do vodní fáze na základì výživového stavu nadnesená v jeho diplomové práci a èláncích (ŠUSTA 1999, ŠUSTA 2001, ŠUSTA 2002). Skuteènì do vodní fáze pøichází nejdøíve relativnì nejtìžší jedinci. Zpoždìní v pøíchodu do vodní fáze u jedincù relativnì lehèích mùže být vyvoláno dvìma faktory. Jedním je možná schopnost rychlejšího procitnutí z hibernace u tìžších jedincù, druhým možným vysvìtlením je snaha lehèích jedincù se dokrmit v terestrickém prostøedí, èímž je zpoždìn jejich pøíchod do vody. Tento závìr je podpoøen i realizovaným výplachem 214

216 obsahu žaludkù u èolkù pøi jarní migraci. Jedinci, kteøí pøi ní byli chytání nejdøíve, mìli žaludky prázdné, pozdìji odchycení jedinci již v žaludcích mìli potravu z terestrického prostøedí (ŠUSTA 2001). Transparentní výzkum mapující potravu èolka horského a její energetickou bohatost v terestrickém habitatu vzhledem k nároènosti vyhledávání èolkù na souši realizován nebyl. Není tak možno zjistit, která z fází života èolka, je z hlediska dostupnosti potravy stresovìjší. Námi provedený výzkum však naznaèuje, že zaèátek vodní fáze pro èolky znamená vystavení se potravnímu deficitu. K hlavnímu rozvoji nejèastìjší potravy èolkù ve vodì perlooèek a larev jepic (RULÍK 1993, ŠUSTA 2001, DENOEL & ANDREONE 2003) dochází cca za tøi až ètyøi týdny po vstupu prvních jedincù do vodní fáze. Menší dostupnost potravy mùže být také zpùsobena vìtší koncentraci èolkù ve vodì (až 4 jedinci na m 2 ) a tím vìtší konkurencí o potravní zdroje, kdežto na souši distribuce jedincù pøipadá na vìtší plochu, kde se jedinci zdržují na svých domovských okrscích (JOLY & MIAUD 1989) jako je tomu u nìkterých mloèíkovitých (FORESTER 1979, KLEEBERGER & WERNER1982). Zde je nutno zdùraznit, že velkou roli v tomto pøípadì hraje individuální rozdílnost potravní nabídky jezírek na jednotlivých lokalitách. Realizovaný klíè pøíchodu jedincù do vodní fáze nesouvisí s teritorialitou, která u studovaného druhu nebyla nikdy prokázána, pøestože napø. u jiných, tìlesnì vìtších druhù rodu Triturus prokázána byla (VERRELL 1989, ZUIDERWIJK & SPAREEBOOM 1986). Proti teritorialitì u tohoto druhu hovoøí starší (VERRELL 1988) i souèasné studie, které vysvìtlují volbu samce samicí u èolka horského výhradnì na základì olfaktorických informací (GARNER & SCHMIDT 2003). Neexistenci teritoriality u èolka horského podporují i naše studie realizovaných migracích samcù èolkù v prùbìhu vodní fáze mezi kalužemi na lokalitì Hylváty a Zabitý, kde hodnota m/ltot není s délkou ani poètem uskuteènìných migrací ve statisticky významné závislosti (KOPECKÝ vlastní data). Dalším faktorem ovlivòujícím pøíchod jedincù by mohl být vìk, ten jsme vzhledem k technologické (osteologický výbrus) nebo èasové (dlouhodobé CMR studie) nároènosti nestanovovali. Nicménì velikost je u èolkù rodu Triturus s vìkem v pøímé závislosti, a tato závislost je silnìjší u samcù (HALLIDAY & VERRELL 1988). U jedincù starších však dochází k pøírùstku celkové tìlesné délky za stejnou dobu o menší díl, než u jedincù mladších. Závislost velikost vìk je totiž realizována podél Bertalanffyho køivky (KAUFMANN 1981). Tento jev je však mnohem ménì patrný u populací z nadmoøských poloh nad 270 m (MIAUD & kol. 2000), kam spadají všechny naše populace. 5. Závìr Studie realizovaná na dvou lokalitách v Pardubickém kraji a dvou lokalitách kraje Vysoèina probíhala v letech 1997 a Statisticky se nám podaøilo potvrdit domnìnku (ŠUSTA 2001), že realizovaný klíè pøíchodu èolkù do vodní fáze souvisí s jejich výživovým stavem, kondicí. Kondice jedince je tak pravdìpodobnì jediným faktorem ovlivòujícím dobu jeho pøíchodu do vodní fáze, když teritorialita u studovaného druhu nebyla prokázána (VERRELL 1988). Též se neprokázala preference samic pro partnery lepších fyzických parametrù (GARNER & SCHMIDT 2003). Vìk, který by mohl být posledním z faktorù ovlivòující poøadí pøíchodu èolkù horských do vodní fáze, je zøejmì faktorem podružným vzhledem k jeho úzké vazbì na velikost (a tím i kondici) jedince. Negativní vliv nelinearity vìk velikosti zpùsobený rùstem èolkù dle Bertalanffyho køivky (KAUFMANN 1981) je v našem pøípadì menší, díky støední nadmoøské poloze našich lokalit. Naše výsledky tak naznaèují, že vstup do vodního prostøedí záhy po procitnutí z hibernace je vyhrazen jen jedincùm s vyšším výživovým indexem (m/ltot). Vodní prostøedí je tak pro èolky na poèátku rozmnožovací fáze, kvùli nedostatku nejèastìji preferované potravy, stresovým prostøedím. 215

217 Summary During two seasons (1997 and 2005) we studied basic aspects of migration of Alpine newt (Triturus alpestris, Laurenti 1768) at four localities in Czech republic. The aim of our study was to find how size and weight of migrating individuals influences timing of prebreeding migrations. Total 346 individuals (201 males; 145 females) were found, marked and examined for basic morphometric characters (m, L, Lcd, Ltot). Day of entering the water were marked for every individual (counted from the day when the first specimen was found in the pool), and diet composition was observed in some individuals (results are not included in this study). All morphometric data gained show highly significant correlation to each other. We choose relative weight (m/ltot) to be dependent variable in simple linear regression (NCSS). Analysis was made for every each locality and sex separately (8 groups). In 5 samples results were significant, in one case close to be significant, in 2 groups insignificant. Thus we confirm the hypothesis of the junior author, that the size and body mass of Alpine newts are the main factor influencing how soon in breeding season individuals reach water pools and how long they remain in water. Podìkování Na tomto místì by autoøi rádi podìkovali vedoucím svých diplomových prací a to O. Kopecký RNDr. Milanu Veselému PhD. (UP Olomouc) a F. Šusta RNDr. Ivanu Rehákovi CSc. (ZOO Praha) za rady a konzultace. O. Kopecký též dìkuje své rodinì za stálou podporu bìhem studií. Literatura ARNTZEN J. W., 2002: Seasonal variation in sex ratio and asynchronous presence at ponds of male and female Triturus newts. Journal of Herpetology 36, BARUŠ V. & OLIVA O., 1992: Fauna ÈSFR Obojživelníci. Academia, Praha. DENOEL M., 1998: The modulation of movement as a behavioral adaptation to extreme environments in the newt Triturus alpestris cyreni. Journal of Herpetology 32, DENOEL M. & ANDREONE F., 2003: Trophic habits and aquatic microhabitat use in gilled immature, paedomorphic and metamorphic Alpine newts (Triturus alpestris apuanus) in a pond in central Italy. Belgian Journal of Zoology 133 (2): DODD C. K., 1993: The cost of living in an unpredictable environment the ecology of striped newts Notophthalmus perstriatus during prolonged drought. Copeia 3, FERNER J. W., 1979: A review of marking techniques for amphibians and reptiles. Herpetological Circular 9: FORESTER D. C., 1979: Homing to the nest by female mountain dusky salamanders (Desmognathus ochrophaeus) with comments on the sensory modalities essential for clutch recognition. Herpetologica 35, FRÁNOVÁ I., 1999: Vìková struktura populací žab v rozdílných prostøedích a migrace mezi lokalitami. Diplomová práce, Biol. fak., JU Èeské Budìjovice. GARNER T. W. J. & SCHMIDT B. R., 2003: Relatedness, body size and paternity in the alpine newt, Triturus alpestris. Proc R Soc Lond. 270, GILL D. E., 1979: Density dependence and homing behavior in adult red-spotted newts (Nothophtalmus viridescens). Ecology 60, HALLIDAY T. R. & VERRELL P. A., 1988: Body size and age in Amphibians and Reptiles. Journal of Herpetology 22: HARRISON J. D. & GITTIS S. P. & SLATER F. M., 1983: The breeding migrations of smooth and palmate newts (Triturus vulgaris and T. helveticus) at a pond in mid Wales. Journal of Zoology 199:

218 HEJTMÁNKOVÁ M., 2002: Vybrané aspekty reprodukce obojživelníkù v pøírodní rezervaci Plané louèky. Bakaláøská práce, Pøír. fak., UP Olomouc. HINTZE J. L., 2004: NCSS Number cruncher statistical system. Kaysville, Utah. HRABÌ S. & OLIVA O. & OPATRNÝ E., 1973: Klíè našich ryb, obojživelníkù a plazù. SPN, Praha. JOLY P. & MIAUD C., 1989: Fidelity to the breeding site in the alpine newt (Triturus alpestris). Behav Process 19: (1-3) JOLY P. & MIAUD C., 1993: How does a newt find its pond the role of chemical cues in migrating newt (Triturus alpestris). Ethol Ecol Evol 5, KAUFMANN K. W., 1981: Fitting and using growth curves. Oecologia 49: KLEEBERGER S. R. & WERNER J. K., 1982: Home range and homing behavior of Plethodon cinereus in northern Michigan. Copeia LEPŠ J., 1996: Biostatistika. Jihoèeská Univerzita, Èeské Budìjovice (skriptum). LUKÁŠ J., 1970: Kolik èolkù žilo v tùni? Živa 4, MIAUD C. & GUYETANT R. & FABER H., 2000: Age, size, and growth of the alpine newt, Triturus alpestris (Urodela: Salamandridae), at high altitude and a review of lifehistory trait variation throughout its range. Herpetologica 56: (2) MORAVEC J., 1994: Atlas rozšíøení obojživelníkù v Èeské republice. Národní muzeum, Praha. QUITT E., 1971: Klimatické oblasti Èeskoslovenska. Brno, Geografický ústav ÈSAV. RULÍK M., 1993: Contribution to the knowledge of the diet of the newt, Triturus alpestris. Folia Zool. 42: (1) ŠUSTA F., 1999: Populaèní a potravní biologie èolka horského Triturus alpestris (Laurenti, 1768). Diplomová práce, Pøír. fak. UK Praha. ŠUSTA F., 2001: Potravní biologie èolka horského. Živa 3, ŠUSTA F., 2002: Zajímavosti z rozmnožovacího chování èolka horského. Živa 2, VERRELL P. A., 1988: Sexual interference in the Alpine newt, Triturus alpestris (Amphibia, Urodela, Salamandridae). Zool Sci 5: (1) VERRELL P. A., 1989: The sexual strategies of natural populations of newts and salamanders. Herpetologica 45: ZUIDERWIJK A. & SPARREBOOM M., 1986: Territorial behaviour in crested newt Triturus cristatus and marbled newt T. marmoratus (Amphibia, Urodela). Bijdr Dierk 56: Došlo:

219 218

220 VÈ. SB. PØÍR. - PRÁCE A STUDIE, 13 (2006): ISBN: MOTÝLI ORLICKÝCH HOR A PODORLICKA XI. Butterflies and mooths of the Orlické hory Mts. and their foothills XI. Miroslav ROTTER Kvasiny 119, tel.: Pøíspìvek zahrnuje nálezy 76 dalších druhù motýlí fauny ze sledovaného území. Region Orlických hor a Podorlicka lze zhruba vymezit do tìchto geomorfologických celkù: Orlické hory, Podorlická pahorkatina, Orlická tabule, Svitavská pahorkatina a také Kladská kotlina, i když tato oblast je souèástí Polské republiky. Proto nìkteré další pøíspìvky budou zamìøeny i na tyto krajinné celky. Práce navazuje na již zveøejnìné pøíspìvky minulých sborníkù Práce a studie ve snaze získat pokud možno nejúplnìjší pøehled motýlí fauny tohoto zajímavého regionu. Úvod V pøíspìvku uvádím nálezy motýlù pøedevším v rámci lepidopteorologického prùzkumu pøírodní rezervace Zbytka v okrese Náchod, èásteènì také biotopu Kvasiny. Další ojedinìlé nálezy jsou z rùzných lokalit sledovaného území. Materiál a metodika Dokladové exempláøe jsou uloženy ve sbírkách entomologù, jejichž jména uvádím ve zkratce za jednotlivými nálezy. Determinaci sporných druhù zajiš ovali specialisté, jejich jména jsou rovnìž ve zkratce uvedena za druhem. Sbìr imag, larev èi kukel zajiš oval se všemi bìžnì dostupnými prostøedky vèetnì umìlého dopìstování. Seznam sbìratelù a determinátorù, jejich zkratky Hl Oldøich Holeèek, Náchod (+) Ka Antonín Kaèírek, Solnice Ma Ladislav Maršík, Nové Mìsto nad Metují Mi Miroslav Mikát, Hradec Králové Mk Zdenìk Mikyska, Náchod Ml Jaroslav Máslo, Dolní Radechová (+) Rd Lukáš Roudný, Tøebechovice pod Orebem Ro Miroslav Rotter, Kvasiny Šu Jan Šumpich, Dolní Krupá Va Jiøí Vávra, Praha Pøehled biotopù s nálezy uveøejnìných druhù 79 Pøírodní rezervace Zbytka u Bohuslavic nad Metují Lokalita s velmi rozmanitým složením rostlinstva: od sušších luèních spoleèenstev až po mokøadní druhy, místy s vývìry alkalických vod a tím i výskytu místní specifické slanomilné vegetace 5662 k. sí. map. 284 m n.m. 219

221 23 Kvasiny Sady a ovocné zahrady podél toku øeky Bìlé, listnaté teplomilné stránì se smíšeným lesním porostem nad Dlouhou strouhou k. sí. map. 350 m n.m. Ojedinìlé nálezy 04 Køivice 5862 k. sí. map. 270 m n.m. 05 Borohrádek Albrechtice nad Orlicí Kaèerov Rašovice Špièák Orlické hory Bolehoš Václavice Nové Mìsto nad Metují, Krèín Dolní Radechová Tøebechovice pod Orebem Èeská Skalice 5562, Náchod 5562, Dobrošov Bražec Výsledky V pøehledu novì zjištìných druhù je za èíslem biotopu uvedena zkratka sbìratele, pøíp. determinátora, dále poznámka je-li druh dopìstován z housenky (e.l.) nebo z kukly (e.p.), nebo odkaz na dále uvedenou literaturu. Nepticulidae 1651 Stigmella glutinosae (Stainton, 1858) = distinguenda (Heinemann, 1862) 79 (Va), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) 1652 Stigmella rhamnella (Her. Sch., 1860) 79 (Va), (VÁVRA J. et MRŠÍK L. 2004) 1653 Stigmella catharticella (Stainton, 1853) 79 (Va), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) 1654 Stigmella ulmivora (Fologne, 1860) = ulmifoliae (Hering, 1931) = ulmicola (Hering, 1932) 79 (Va), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) 1653 Stigmella tityrella (Stainton, 1854) = turicella (Her. Sch., 1855) 23 (Ro prázdné specif. miny na Fagus sylvatica) 1656 Ectoedemia louisella (Sircom, 1849) 79 (Va), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) 1657 Ectoedemia atrifrontella (Stainton, 1851) 79 (Va), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) 1658 Ectoedemia hannoverella (Glitz, 1872) 79 (Va), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) 1659 Ectoedemia atricollis (Stainton, 1857) = aterrima (Wocke, 1865) = staphyleae (Zimmermann, 1944) 79 (Va), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) 1660 Ectoedemia rubivora (Wocke, 1860) 79 (Va), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) Psychidae 1661 Dahlica nickerlii (Heinmann, 1870) 04, 13, 77 (Ro e.l.) Bucculatricidae 1662 Bucculatrix noltei (Petry, 1912) 79 (Va), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) 1663 Bucculatrix ulmifoliae (Hering, 1931) 79 (Va), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) 220

222 Gracillariidae 1664 Caloptilia loriolella (Frey, 1881) = norwegiella (Wocke, 1893) 23 (Ro) 1665 Parornix petiolella (Frey, 1863) 79 (Va), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) 1666 Phyllonorycter lantanellus (Den. & Schiff., 1775) 23 (Ro e.l.) Yponomeutidae 1667 Atemelia lorquatella (Lng. & Zeller, 1846) 23 (Ro) Glyphipterigidae 1668 Glyphipterix bergstraesserella (Fabricius, 1781) 83 (Ml) Depressariidae 1669 Depressaria depressana (Fabricius, 1775) 79 (Va), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) Elachistidae 1670 Elachista bedellella (Sircom, 1884) = nigrella (Her. Sch., 1855) = lugdunensis (Frey, 1859) 79 (Va), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) Coleophoridae 1671 Coleophora lithargyrinella (Zeller, 1849) = solitariella (Her. Sch., 1855) = olivacella (Stainton, 1854) 79 (Va), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) 1672 Coleophora artemisicolella (Bruand, 1855) 79 (Va), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) 1673 Coleophora solitariella (Zeller, 1849) 79 (Va), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) Momphidae 1674 Mompha terminella (Hump. & Westwood, 1845) 79 (Va), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) Blastobasidae 1675 Hypatopa inunctella (Zeller, 1839) 79 (Va), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) Cosmopterigidae 1676 Limnaecia phragmitella (Stainton, 1851) 79 (Va), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) Gelechiidae 1677 Xystophora pulveratella (Her. Sch., 1854) 04 (Ro) 1678 Monochroa sepicolella (Her. Sch., 1854) 23 (Ro) 1679 Gelechia cuneatella (Douglas, 1852) 79 (Va), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) 1680 Euscrobipalpa klimeschi (Povolný, 1967) 79 (Va), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) Sesiidae 1681 Sesia melanocephala (Dalman, 1816) 79 (Va), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) 1682 Synanthedon scoliaeformis (Borkhausen, 1789) 79 (Va), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) Tortricidae 1683 Aethes rubigana (Treitschke, 1830) = oxyacanthana auct., nec. Den. & Schiff., (Va), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) 1684 Acleris comariana (Lng. & Zeller, 1846) 23 (Ro) 221

223 1685 Neosphaleroptera nubilana (Hübner, 1799) = badiana auct., nec. Her. Sch., (Va), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) 1686 Metendothenia atropunctana (Zetterstedt, 1839) = dimidiana (Sodoffsky, 1830), nec. Frölich, (Ma), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) 1687 Olethreutes palustranus (Lng. & Zeller, 1846) 79 (Ma), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) 1688 Gibberifera simplana (Fischer v. R., 1836) 23 (Ro) 1689 Notocelia rosaecolana (Doubleday, 1850) 79 (Ma), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) 1690 Ancylis diminutana (Haworth, 1811) 22 (Ro) 1691 Pammene agnotana (Rebel, 1914) 23 (Ro) Pyralidae 1692 Agriphila geniculea (Haworth, 1811) 23 (Ro) 1693 Acentria ephemerella (Den. & Schiff., 1775) = nivea (Olivier, 1791) 79 (Va), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) 1694 Evergestis frumentalis (Linnaeus, 1761) 79 (Va), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) Lasiocampidae 1695 Trichiura crataegi (Linnaeus, 1758) 79 (Va), (VÁVRA J., et MARŠÍK L. 2004) Pieridae 1696 Leptidea reali (Reissinger, 1989) 79 (Va), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) 1697 Colias myrmidone (Esper, 1751) 85 (STERNECK 1929) Lycaenidae 1698 Scolitantides orion (Pallas, 1771) 82 (STERNECK 1929) 1699 Polyommatus damon (Den. & Schiff., 1775) 86 (STERNECK 1929) 1700 Polyommatus dorylas (Den. & Schiff., 1775) 86, 87 (Hl) Nymphalidae 1701 Argynnis pandora (Den. & Schiff., 1775) = maja (Cramer, 1775) 84 (Rd) Geometridae 1702 Ennomos quercinarius (Hufnagel, 1767) 79 (Va), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) 1703 Jodis lactearia (Linnaeus, 1758) 79 (Va), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) 1704 Cyclophora albipunctata (Hufnagel, 1767) = pendularia auct., nec. Clerek, (Va), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) 1705 Euphyia biangulata (Haworth, 1809) = picata (Hübner, 1813) 79 (Ma), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) 1706 Perizoma verberatum (Scopoli, 1763) 79 (Va), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) 1707 Eupithecia extraversaria (Her. Sch., 1852) 79 (Ma), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) Noctuidae 1708 Acronicta tridens (Den. & Schiff., 1775) 73 (Ro e.l.) 1709 Tyta luctuosa (Den. & Schiff., 1775) 79 (Ma), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) 1710 Cucullia absinthii (Linnaeus, 1761) 79 (Va), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) 1711 Amphipyra berbera (Rungs, 1949) 79 (Ma), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) 222

224 1712 Callopistria juventina (Stoll, 1782) 03 (Ma), 67 (Šu), (MARŠÍK L. et MIKÁT M. 1997) 1713 Eucarta virgo (Treitschke, 1835) 79 (Ma), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) 1714 Parastichtis suspencta (Hübner, 1817) 79 (Ma), (Va), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) 1715 Agrochola laevis (Hübner, 1803) 79 (Va), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) 1716 Conistra erythrocephala (Den. & Schiff., 1775) 79 (Ma), (Va), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) 1717 Dischonia convergens (Den. & Schiff., 1775) 79 (Ma), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) 1718 Oligia fasciuncula (Haworth, 1809) 88 (Ma), (MIKÁT et. al. 2003) 1719 Heliophobus reticulatus (Goeze, 1781) 79 (Ma), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) 1720 Mythimna vitellina (Hübner, 1808) 82 (Ma) 1721 Rhyacia lucipeta (Den. & Schiff., 1775) 80 (Mk) 1722 Peridroma saucium (Hübner, 1808) 82 (Ma) 1723 Euxoa obelisca (Den. & Schiff., 1775) 79 (Ma), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) 1724 Actebia praecox (Linnaeus, 1758) 82 (Ma) Nolidae 1725 Meganola albulata (Den. & Schiff., 1775) 79 (Ma), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) Arctiidae 1726 Eilema griseolum (Hübner, 1803) 79 (Va), (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004) Zhodnocení, diskuze Komentáø k význaènìjším druhùm 1652 Stigmella rhamnella druh keøových porostù okrajù teplých dubohabøin a šípákových doubrav Stigmella catharticella druh vlhkých biotopù olšin a vrb, ale také svìtlých doubrav. Živná rostlina pøedchozího i tohoto druhu je Rhamnus cathartica Ectoedemia rubivora lokální druh slatinných biotopù, v Èechách teprve nedávno objevený (VÁVRA in LAŠTÙVKA et. al. 1994). Housenka minuje rùzné druhy Rubus Dahlica nickerlii lokální druh bukových biotopù Phyllonorycter lantanellus lokální druh vlhkých olšových porostù s vazbou na Viburnum Coleophora solitariella druh svìtlých dubohabøin a doubrav s podrostem Stellaria Mompha terminella vzácný a lokální druh, známý ve ètyøicátých letech minulého století pouze z Dìèínska. Housenka žije v dubohabøinách na Circaea lutetiana Monochroa sepicolella lokální druh teplých až xerotermních kamenitých a písèitých biotopù a lesostepí. Housenka požírá Acetosa thyrsiflora a Fallopia dumetorum Gelechia cuneatella o geografickém rozšíøení druhu je velmi málo publikovaných údajù. Housenka žije v porostech keøovitých vrb Salix alba a S. caprea Aethes rubigana druh velmi podobný A. cnicana, habituelnì nelze spolehlivì urèit Olethreutes palustranus lokální druh svìžích až podmáèených lokalit, vlhkých jehliènatých lesù, rašeliniš a luk, rozšíøený pøedevším ve vyšších polohách. Housenka žije na lišejníkách (Dicranum) Pammene agnotana lokální a vzácný druh okrajù lesa s køovinami. Housenka žije pod kùrou na Crataegus oxyacantha. 223

225 1692 Agriphila geniculea málo rozšíøený druh suchých až svìžích biotopù otevøených stanoviš. Housenka na Poaceae Leptidea reali pøíbuzný bìláska L. sinapis, podle genitálii byl tento druh objeven teprve v roce Habituelnì nelze tyto dva druhy urèit. L. reali žije více na vlhèích biotopech, s druhem L. sinapis má shodnou bionomii Colias myrmidone, 1698 Scolitantides orion, 1699 Polyomates damon, 1700 P. dorylas jedná se o staré, spíše již historické nálezy tìchto vzácnìjších druhù modráskù a žlu áska. V souèasné dobì nebyla pøítomnost tìchto druhù znovu potvrzena Argynnis pandora velmi vzácný nález jižního druhu ve sledovaném území na západním okraji lesních porostù Callopistria juventina velmi lokální a vzácný druh vlhèích míst borových a smíšených lesù s živnou rostlinou (Pteridium aquilinum) Agrochola laevis jižní druh teplých listnatých lesù a lesostepí. Housenka žije zprvu na kvìtech nìkterých døevina (Quercus, Ulmus, aj.), pozdìji na rùzných bylinách. Motýli s vazbou na urèitý druh biotopu T rašelinné biotopy 1715 Agrochola laevis B bažinné biotopy 1660 Ectoedemia rubivora, 1676 Limnaecia phragmitella, 1687 Olethreutes palustrans, 1693 Acentria ephemerella S xerotermní bezlesé biotopy 1699 Polyommatus damon, 1700 Polyommatus dorylas F skalnaté biotopy (petrofilní spoleèensva rostlin) 1698 Scolitantides orion, 1721 Rhyacia lucipeta G horské biotopy 1706 Perizoma verberatum M pravidelní nebo èásteèní migranti 1720 Mythimna vitellina, 1722 Peridroma saucium I intodukované (zavleèené) druhy 1720 Mythimna vitellina, 1722 Peridroma saucium 41 uvedených druhù bylo nalezeno v pøírodní rezervaci Zbytka v okrese Náchod, kde se sbíralo již od 80. let 20. století až do souèasnosti, pravidelný faunistický prùzkum se provádìl v letech Na rezervaci bylo zjištìno a determinováno celkem 690 druhù motýlí fauny, z toho jako druhy dosud nepublikované v periodiku Motýli Orlických hor a Podorlicka uvádím v tomto pøíspìvku. Podrobnosti lepidopteorologického výzkumu jsou obsaženy v již vydané literatuøe (VÁVRA J. et MARŠÍK L. 2004). Další uvedené druhy motýlí fauny pøedstavují buï nové nálezy nebo odkazy na již uveøejnìnou literaturu. 224

226 Závìr Pøíspìvek uvádí 76 druhù motýlí fauny Orlických hor a Podolicka, celkový stav pro sledovanou oblast je 1726 druhù. Jako význaèné nálezy jsou: Stigmella rhamnella, S. catharticella, Ectoedemia rubivora, Dahlica nickerlii, Phyllonorycter lantanellus, Coleophora solitariella, Mompha terminella, Monochroa sepicolella, Gelechia cuneatella, Aethes rubigana, Olethreutes palustranus, Pammene agnotana, Agriphila geniculea, Leptidea reali, Colias myrmidone, Scolitantides orion, Polyommatus damon, P. dorylas, Agrynnis pandora, Callopistria juventina a Agrochola laevis. Druhy motýlù, kteøí jsou vázáni na urèitý typ biotopu uvádím pod poø. èíslem 1660, 1676, 1687, 1693, 1698, 1699, 1706, 1720, 1715, 1721 a Summary My report states 76 species of butterfly and mooths fauna of the Eagle Mountains and their foothill. The total number of found and determinate species for this watched region is species are from the natural reservation Zbytka, where the collection has been done since the eightieth of 20th century. The intensive research was ensured in The details to the results of this reserch are stated in the Vávra s and Maršík s essay from 2004 (see Literature). As outstanding species are mentioned numbers 1652, 1653, 1660, 1661, 1666, 1673, 1674, 1678, 1679, 1683, 1687, 1691, 1692, 1696, 1697, 1698, 1699, 1700, 1701, 1712 and The butterfly and mooths species connected with certain types of biotops: 1660, 1676, 1687, 1693, 1698, 1699, 1700, 1706, 1715, 1720, 1721 and Literatura ÈERNÝ J., 2001: Pøíspìvek k poznání faunistiky èeledi Nepticulidae (Lepidoptera) Dìèínska 3. èást. Klapalekiana, Praha: ELSNER G. et al., 1999: Die Palpenmotten (Gelechiidae) Mitteleuropas. Bratislava: 208 pp. LAŠTÙVKA A. et al., 1997: Nepticulidae Mitteleuropas (Lepidoptera). Konvoj, Brno: 229 pp. LAŠTÙVKA Zd., ed. 1998: Seznam motýlù Èes. a Slov. republiky. Checklist of Lepidoptera of the Czech and Slovak Republic (Lepidoptera). Konvoj, Brno: 118 pp. MARŠÍK L., MIKÁT M., 1997: K výskytu mùry Callopistria juventina (Stoll, 1782) ve Východních Èechách (Lepidoptera, Noctuidae). Acta muzei Reginaehradecensis è. 25: MIKÁT M. et. al., 2003: Nové a zajímavé nálezy mùrovitých (Lepidoptera, Noctiudae) z Východních Èech. Acta muzei Reginaehradecensis 29: MOCEK B., et al., 2003: Tøi údaje o výskytu perle ovce èerveného (Argynnis pandora Den. & Schiff., Lepidoptera, Nymphalidae) v Èechách. Acta muzei Reginaehradecensis 29: 88. RAZOWSKI L., 2000: Die Tortriciden (Lepidoptera, Tortricidae) Mitteleuropas. Bratislava: 399 pp. SLAMKA F., 1997: Die Zünslerartigen (Pyraloidea) Mitteleuropas. Bratislava: 112 pp. STERNECK J., 1929: Prodromus der Schmetterlingsfauna Böhmens. Karlovy Vary. STERNECK J., 1933: Prodromus der Schmetterlinsfauna (die Kleinschmetterlingen) Böhmens. Karlovy Vary. VÁVRA J., 1994: In LAŠTÙVKA Z., et. al.: Faunistic records from the Czech Republics (Lepidoptera). Klapalekiana, Praha, 30: VÁVRA J., MARŠÍK L., 2004: Motýlí fauna pøírodní rezervace Zbytka v okrese Náchod. Acta muzei Reginaehradencensis 29: Došlo:

227 226

228 VÈ. SB. PØÍR. - PRÁCE A STUDIE, 13 (2006): ISBN: PAVOUCI (ARANEAE) OSTØICOVÝCH POROSTÙ A LITORÁLNÍHO PÁSMA RYBNÍKA MALÝ KARLOV VE VÝCHODNÍCH ÈECHÁCH Spiders of sedge beds and littoral zone of Malý Karlov pond in Eastern Bohemia Jan DOLANSKÝ Východoèeské muzeum, Zámek 2, Pardubice dolansky@vcm.cz; tel.: Práce shrnuje výsledky prùzkumu araneofauny ostøicových porostù s rašeliníkem a litorálního pásma rybníku Malý Karlov, provádìného v letech K významným druhùm vázaným na tato ochranáøsky cenná stanovištì patøí Araeoncus crassiceps, Centromerus semiater, Drepanotylus uncatus, Erigonella ignobilis, Ero cambridgei, Microlinyphia impigra, Notioscopus sarcinatus, Pirata tenuitarsis, Rugathodes instabilis, Sitticus caricis a Walckenaeria cuspidata. Klíèová slova: pavouci, Araneae, Malý Karlov, mokøadní spoleèenstva Úvod Navrhovaná pøírodní rezervace u rybníka Malý Karlov patøí botanicky k nejvýznamnìjším mokøadním biotopùm Èeské republiky (MÁLKOVÁ et FALTYS 1999). Cílem práce bylo zachytit a vyhodnotit druhové spektrum pavouèího spoleèenstva, vázaného na ostøicové porosty a na nì navazující litorální pásmo rybníka. Charakteristika zkoumaného území Zájmové území se nachází v Tøebechovickém bioregionu. Ten zabírá rozsáhlé terasy kyselých štìrkopískù s výchozy slínù podél dolního toku Orlice. Charakteristická je vysoká lesnatost a pøítomnost chladnomilnìjších spoleèenstev, než by odpovídalo nízké nadmoøské výšce (CULEK ed. 1996). Dle QUITTA (1971) leží bioregion v teplé oblasti T2 a mírnì teplé MT11. Rybník Malý Karlov leží v nivì Tiché Orlice u obce Nová Ves u Chocnì, v katastrálním území Plchùvky. Nadmoøská výška lokality je 265 m. Geologickým podkladem pod ostøicovými porosty je štìrkopísek, hlubší bahnité sedimenty jsou pouze v místech pøítokových kanálù. Voda na pøítoku, v porostech ostøic a v tùních je oligotrofní, v rybníku mírnì eutrofní. Mezi ochranáøsky cenné biotopy patøí pøedevším porosty vysokých a nízkých ostøic s rašeliníkem s rozptýlenými porosty vrby a bøízy, na nì navazující litorální pásmo rybníka, èásteènì zazemnìné pøítokové kanály bohatì zarostlé vodní a mokøadní vegetací, podmáèené olšiny a tùnì. V rostlinných spoleèenstvech je zastoupena øada vzácných a chránìných druhù. Podrobný geobotanický popis území podává práce MÁLKOVÉ a FALTYSE (1999). Metodika Na lokalitì byly exponovány tøi zemní pasti v období od do Další materiál byl získán smýkáním, proséváním a individuálním sbìrem. Použitá nomenklatura 227

229 pavoukù podle PLATNICKA (2006), biodiagnostické vyhodnocení podle BUCHARA (1993), RÙŽIÈKY (1987) a BUCHARA a RÙŽIÈKY (2002). Výsledky a diskuse Do zemních pastí bylo odchyceno 417 dospìlých exempláøù pavoukù 35 druhù. Doplòkovými metodami sbìru byl zjištìn výskyt dalších 20 druhù. Pøehled materiálu shrnuje Tab. 1. Pøevážná vìtšina nalezených druhù je charakteristická pro mokøadní stanovištì a má tìžištì výskytu v mesofytiku. Významný je nález plachetnatky Centromerus semiater, jejíž výskyt v Èeské republikce je až na výjimky soustøedìn v rybnièních oblastech jihoèeských pánví. Z dalších druhù jejichž výskyt zvyšuje ochranáøský význam zkoumané lokality, lze uvést napøíklad Araeoncus crassiceps, Erigonella ignobilis, Ero cambridgei, Microlinyphia impigra, Pirata tenuitarsis, Rugathodes instabilis, Sitticus caricis a Walckenaeria cuspidata. V bøehových porostech nedalekého rybníka Velký Karlov byl nalezen další zajímavý pavouk Theridion hemerobium. Výskyt tohoto druhu lze tedy oèekávat i v litorálním pásmu Malého Karlova. Na význam podobných nížinných rašeliništních spoleèenstev upozoròuje napøíklad práce ØEZÁÈE (2000). Podle RÙŽIÈKY (1987) dosahuje procentuální zastoupení jedincù RI kategorie (sensu BUCHAR 1993) v materiálu ze zemních pastí v chránìných územích více než 20 %. Práce BUCHARA a RÙŽIÈKY (2002) podává pøesnìjší ekologické charakteristiky pavoukù vyskytujících se v Èeské republice. Pùvodní kategorii RI se nejvíce blíží kategorie CLIMAX (velkým fontem viz legenda k Tab. 1). Procentuální vyjádøení poètu jedincù kategorie RI a CLIMAX se u vzorku pavoukù ze zkoumané lokality výraznì liší: RI = 12,0 %, CLIMAX = 32,9 %. Je to zpùsobeno poèetným zastoupením druhù Antistea elegans, Bathyphantes approximatus a Pirata tenuitarsis, které nebyly øazeny do kategorie RI, ale nyní jsou v kategorii CLIMAX. Závìr Ostøicové porosty a na nì navazující litorální pásmo rybníka Malý Karlov hostí cenné spoleèenstvo pavoukù s hojným zastoupením bioindikaènì hodnotných druhù. Faunisticky významný je nález plachetnatky Centromerus semiater. K dalším vzácnìjším nálezùm patøí Araeoncus crassiceps, Drepanotylus uncatus, Erigonella ignobilis, Ero cambridgei, Microlinyphia impigra, Notioscopus sarcinatus, Pirata tenuitarsis, Rugathodes instabilis, Sitticus caricis a Walckenaeria cuspidata. Summary This paper brings faunistic data about spiders of sedge beds and a littoral zone of Malý Karlov pond. Species composition and biodiagnostic evaluation of the spider community are discussed. Araeoncus crassiceps, Centromerus semiater, Drepanotylus uncatus, Erigonella ignobilis, Ero cambridgei, Microlinyphia impigra, Notioscopus sarcinatus, Pirata tenuitarsis, Rugathodes instabilis, Sitticus caricis and Walckenaeria cuspidata belong among the meaninful findings. Literatura BUCHAR J. 1993: Komentierte Artenliste der Spinnen Böhmens (Araneida). Acta Univ. Carolinae Biologica, 36 [1992]: BUCHAR J., RÙŽIÈKA V. 2002: Catalogue of Spiders of the Czech Republic. Peres Publishers, Praha. CULEK M. (ed.), 1996: Biogeografické èlenìní Èeské republiky. Enigma, Praha. MÁLKOVÁ J., FALTYS V. 1999: Geobotanická studie vegetaèního krytu rybníka Malý Karlov u Korunky. Vè. sb. pøír. Práce a studie 7:

230 PLATNICK, N. I. 2006: The world spider catalog, version 6.5. American Museum of Natural History, online at QUITT E., 1971: Klimatické oblasti Èeskoslovenska. Studia Geografica, Brno, 16: RÙŽIÈKA V. 1987: Biodiagnostické hodnocení epigeických spoleèenstev pavoukù. Zpravodaj ochrany pøírody mìsta Ostravy, 1987: ØEZÁÈ M. 2000: Arachnofauna (Araneae, Opiliones) Klánovického lesa a jeho okolí (Praha) s dùrazem na zdejší rašeliništì. Muzeum a souèasnost, ser. natur. 14: foto v barevné pøíloze Došlo: Tab. 1: Pøehled materiálu. Tab. 1: Survey of material. druh m/f rel. orig. phyto. výskyt Allomengea vidua 1,0 RI climax, semi-natural M abundant Antistea elegans 38,9 R CLIMAX, semi-natural (t), M, (o) very abund. Araeoncus crassiceps 3,0 RI CLIMAX, semi-natural M scarce Araeoncus humilis 1,0 E climax, semi-natural, disturbed (t), M very abund. Araneus quadratus + E climax, semi-natural (t), m very abund. Argiope bruennichi 0,1 - climax, SEMI-NATURAL, disturbed t, m abundant Bathyphantes approximatus 9,15 R CLIMAX, semi-natural (t), M very abund. Centromerus semiater 6,0 RI CLIMAX M rare Ceratinella scabrosa 0,2 R climax, semi-natural m scarce Clubiona phragmitis 0,1 R climax, semi-natural (t), M scarce Clubiona reclusa + R climax, semi-natural m, o very abund. Clubiona stagnatilis + R climax, semi-natural M scarce Clubiona subtilis 0,1 R climax, semi-natural m scarce Dictyna arundinacea + E climax, semi-natural, disturbed (t), M very abund. Drassyllus lutetianus 0,1 E climax, semi-natural, disturbed (t), M abundant Drepanotylus uncatus 0,1 RI CLIMAX M, (o) scarce Entelecara flavipes + RI climax, semi-natural M rare Erigone atra + E climax, semi-natural, disturbed t, m, o very abund. Erigonella ignobilis + RI CLIMAX M, (o) scarce Ero cambridgei + - climax, semi-natural (t), M scarce Ero furcata + R climax, semi-natural t, M very abund. Evarcha arcuata 1,1 R climax, semi-natural t, M very abund. Floronia bucculenta 1,1 R climax, semi-natural m abundant Gnathonarium dentatum + R climax, semi-natural (t), M very abund. Hypomma bituberculatum + R climax, semi-natural (t), M abundant Hypsosinga pygmaea 0,2 RI CLIMAX, semi-natural M scarce Lophomma punctatum 6,0 R climax, semi-natural M abundant Maso sundevalli 0,2 R climax, semi-natural t, M, (o) very abund. Microlinyphia impigra + RI CLIMAX t, M scarce Microlinyphia pusilla + E climax, semi-natural, disturbed t, m, o very abund. Neottiura bimaculata + E climax, semi-natural, disturbed t, m very abund. Notioscopus sarcinatus 0,2 RI CLIMAX M scarce Oedothorax gibbosus 4,7 R climax, semi-natural M very abund. Ozyptila trux 1,1 E climax, semi-natural, (disturbed) M, (o) very abund. 229

231 Tab. 1: Pøehled materiálu pokraèování. Tab. 1: Survey of material continue. druh m/f rel. orig. phyto. výskyt Pachygnatha clercki 7,6 E climax, semi-natural, disturbed t, M very abund. Pachygnatha degeeri 1,0 E climax, semi-natural, disturbed t, M, (o) very abund. Pardosa prativaga 1,3 E climax, semi-natural, disturbed t, M very abund. Phrurolithus festivus 0,2 R climax, semi-natural t, M very abund. Pirata hygrophilus 28,100 R climax, semi-natural t, m, o very abund. Pirata latitans 21,16 E climax, semi-natural t, M very abund. Pirata piscatorius 4,13 RI CLIMAX, semi-natural M abundant Pirata tenuitarsis 17,12 R CLIMAX, semi-natural M scarce Robertus arundineti 1,2 E climax, semi-natural, disturbed (t), M abundant Rugathodes instabilis + - CLIMAX, semi-natural T, m rare Singa nitidula + R climax, semi-natural t, M scarce Sitticus caricis 2,1 RI CLIMAX, semi-natural M scarce Sitticus floricola + R climax, semi-natural M abundant Tallusia experta 2,3 R climax, semi-natural M, (o) abundant? Tetragnatha extensa + R climax, semi-natural (t), M abundant Trochosa spinipalpis 27,10 R climax, semi-natural (t), M, o very abund. Walckenaeria cuspidata + R climax, semi-natural M, (o) scarce Walckenaeria kochi 12,3 RI climax, semi-natural M scarce Walckenaeria nudipalpis 0,3 R CLIMAX, semi-natural M, o abundant Xysticus ulmi + R climax, semi-natural (t), M abundant Zora spinimana 2,3 R climax, semi-natural, disturbed t, M, (o) very abund. legenda: m/f poèet samcù/poèet samic (pouze u materiálu ze zemních pastí) + druhy zjištìné pouze ostatními metodami sbìru rel. vazba druhu na pùvodnost stanovištì sensu BUCHAR (1993). RI druhy pùvodních stanoviš, málo tolerantní k antropogennímu narušení stanoviš, R druhy støednì tolerantní k antropogennímu narušení stanoviš, obývají napø. kulturní lesy, E expanzívní druhy, snadno pronikají i na silnì antropogennì ovlivnìná stanovištì ekologické charakteristiky sensu BUCHAR et RÙŽIÈKA (2002): velkým písmem charakteristické hodnoty u druhù s vyhranìnými nároky na prostøedí, v závorkách hodnoty málo charakteristické orig.: vazba druhu na pùvodnost stanovištì: climax pùvodní, èlovìkem minimálnì narušená stanovištì, semi-natural druhotná, polopøirozená stanovištì, disturbed stanovištì s vysokým stupnìm disturbance phyto: vazba druhu na fytogeografickou oblast ÈR: t Termofyticum, m Mesofyticum, o Oreofyticum. výskyt: rare vzácný, scarce støednì hojný, abundant hojný, very abundant velmi hojný legend: m/f number of males/females (only spiders from pitfall traps) + species collected with other methods rel. biodiagnostic characteristics sensu BUCHAR (1993). RI species occurring original natural habitats, R species occurring seminatural habitats, E species occurring disturbed habitats ecological evaluation sensu BUCHAR et RÙŽIÈKA (2002): the markedly prefered values are printed in capital font, some marginal values are in parentheses orig.: biodiagnostic characteristics of spiders: c climax habitats, s secondary habitats, d high degree disturbed habitats phyto: relationship between spider species occurrence and phytogeografic districts of the Czech Republic: t Termophyticum, m Mesophyticum, o Oreophyticum. výskyt occurence 230

232 VÈ. SB. PØÍR. - PRÁCE A STUDIE, 13 (2006): ISBN: VODNÍ MÌKKÝŠI PR HEMŽE MÝTKOV U CHOCNÌ Aquatic molluscs of the Hemže Mýtkov Nature Reserve in the Eastern Bohemia (Czech Republic) Luboš BERAN Správa chránìné krajinné oblasti Kokoøínsko, Èeská 149, CZ Mìlník, lubos.beran@schkocr.cz Aquatic molluscs of the Hemže Mýtkov Nature Reserve (Eastern Bohemia, Czech Republic) and its buffer zone were studied in Altogether 13 species (8 gastropods, 5 bivalves) were found in 13 sites. Mollusc communities of springs and rivulets were most often compounded from common species Galba truncatula, Pisidium personatum, P. casertanum and occasionally also of Bythinella austriaca s. lat. This mollusc is relatively rare in Bohemia. Molluscs communities of oxbows of the Tichá Orlice River in the buffer zone were compounded from common molluscs Acroloxus lacustris, Physa fontinalis, Bathyomphalus contortus, Hippeutis complanatus, Pisidium milium, P. subtruncatum. Key words: aquatic molluscs, Hemže-Mýtkov Nature Reserve, faunistics Metodika a materiál Prùzkum byl proveden v roce 2005 (v jednom pøípadì v roce 1997) na území pøírodní rezervace Hemže Mýtkov východnì od Chocnì a ochranném pásmu této PR. Sbìr byl provádìn kombinací vizuální metody a odbìrù z vegetace èi sedimentu za pomoci kovového kuchyòského cedníku (prùmìr cedníku 20 cm, velikost ok 0,5 1 mm). Materiál získaný pøi prùzkumu byl ve vìtšinì pøípadù urèen na místì a vrácen na lokalitu. U druhù determinovatelných pouze pomocí lupy (napø. vìtšina druhù r. Pisidium) byl materiál determinován až v laboratoøi. Systém a nomenklatura jsou pøevzaty z práce BERAN (2002). Historická data byla získána z autorovy databáze, která obsahuje pøepis dostupných publikovaných i nepublikovaných prací, údaje získané z kartoték a sbírek muzeí a od jiných malakologù. Charakteristika území Pøírodní rezervace Hemže-Mýtkov o rozloze 29 ha se nachází nad Tichou Orlicí jižnì od obce Hemže a východnì od Chocnì v nadmoøské výšce m. Je tvoøena výraznými opukovými skálami se zachovalými listnatými porosty na svazích. Vodní stanovištì jsou ve vlastní rezervaci tvoøeny prameništi a pramennými stružkami a v ochranném pásmu i 2 odstavenými rameny Tiché Orlice. Pøehled lokalit V této èásti jsou uvedeny popisy jednotlivých lokalit. Údaje jsou øazeny následovnì: èíslo lokality, název nejbližší obce, kód pole pro faunistické mapování (BUCHAR 1982, PRU- NER & MÍKA 1996), lokalizace a popis lokality, datum prùzkumu. 231

233 1 Choceò, 6063, hlavní pramenná stružka v severním cípu rokle v PR Hemže Mýtkov mezi západní a severovýchodní roklí, ; 2 Choceò, 6063, vedlejší prameništì asi 10 m od hlavní pramenné stružky v severním cípu rokle PR Hemže Mýtkov mezi západní a severovýchodní roklí, ; 3 Choceò, 5963, pramenná stružka asi 100 m pod svým prameništìm v severním cípu rokle PR Hemže Mýtkov mezi západní a severovýchodní roklí, ; 4 Choceò, 5963, pramenná stružka v severním cípu východní rokle v PR Hemže Mýtkov, ; 5 Choceò, 5963, pramenná stružka v severovýchodním cípu severovýchodní rokle v PR Hemže Mýtkov, ; 6 Choceò, 5963, vedlejší pramenná stružka pøed ústím do potùèku ve støedu severovýchodní rokle v PR Hemže Mýtkov, ; 7 Choceò, 5963, pramenná stružka pod výtokem z meliorace ve východní postranní rokli v PR Hemže Mýtkov, ; 8 Choceò, 5963, potùèek zhruba ve støedu severovýchodní rokle v PR Hemže Mýtkov, ; 9 Choceò, 6063, odstavené rameno Tiché Orlice u východní èásti PR Hemže Mýtkov, ; 10 Choceò, 6063, prameništì a pramenná stružka pod svahem u západního okraje odstaveného ramene Tiché Orlice u východní èásti PR Hemže Mýtkov, a) , b) ; 11 Choceò, 5963, prameništní mokøad na dnì bývalého rybníèku v severním cípu západní rokle v PR Hemže Mýtkov, ; 12 Choceò, 6063, odstavené rameno Tiché Orlice u západní èásti PR Hemže Mýtkov, ; 13 Choceò, 6063, pramenná stružka vytékající z domu mezi západní èástí PR Hemže Mýtkov a odstaveným ramenem Tiché Orlice, Dosavadní malakologické prùzkumy Studiem publikovaných prací i materiálù v muzeích se nepodaøilo nalézt žádné údaje pocházející prokazatelnì ze zkoumaného území s výjimkou autorových údajù z roku 1997, které jsou zaøazeny do této práce. Výsledky a diskuse Pøehled zjištìných druhù V této èásti jsou uvedeny výsledky prùzkumu podle jednotlivých druhù. U každého druhu je uvedeno zoogeografické rozšíøení pøevzaté z práce BERAN (2002) a dále údaje týkající se obývaných stanoviš, poznámky k rozšíøení na území ÈR a rozšíøení ve sledované oblasti. Tøída: Gastropoda Øád: Neotaenioglossa Èeleï: Hydrobiidae Bythinella austriaca (Frauenfeld, 1857) s. lat. praménka rakouská. Východoalpskokarpatský druh (taxon). Druh obývající prameništì a pramenné stružky. V Èechách je v souèasnosti omezen pouze na východní Èechy zatímco na Moravì je výraznì bìžnìjší zejména v krasových územích. Vymírající populace byla zjištìna na lok. è. 2 a poèetnìjší populace na lok. è. 10 a 13. Nejvýznamnìjší druh sledovaného území. Øád: Hygrophila Èeleï: Acroloxidae Acroloxus lacustris (Linnaeus, 1758) èlunice jezerní. Palearktický druh. Bìžný obyvatel pøedevším vìtších stojatých vod, který byl zjištìn v obou odstavených ramenech Tiché Orlice. 232

234 Èeleï: Lymnaeidae Galba truncatula (O. F. Müller, 1774) bahnatka malá. Holarktický druh. Bìžný druh obývající stanovištì mezi vodou a souší (mokøady, bøehy vodních tokù a vodních ploch) od nížin až do hor. Ve zkoumaném území byl zaznamenán na 3 lokalitách. Radix peregra (O. F. Müller, 1774) s. str. uchatka toulavá. Palearktický druh. Typický druh ménì úživných vodních tokù, nádrží a mokøadù. Ve sledovaném území byl zjištìn pouze v mokøadu na dnì bývalého rybníka (lok. è. 11). Èeleï: Physidae Physa fontinalis (Linnaeus, 1758) levatka øíèní. Holarktický druh. V souèasnosti již vzácnìjší obyvatel odstavených ramen a tùní a pomaleji tekoucích vodních tokù. Zjištìn v obou odstavených ramenech Tiché Orlice. Èeleï: Planorbidae Anisus leucostoma (Millet, 1813) svinutec bìloústý. Evropsko-západosibiøský druh. Typický obyvatel periodických tùní a mokøadù od nížin až po vyšší polohy, který byl nalezen pouze na lok. è. 10. Bathyomphalus contortus (Linnaeus, 1758) øemeník svinutý. Palearktický druh. Druh obývá zejména zarostlé tùnì a okraje rybníkù, nezøídka i pomaleji tekoucí vodní toky (napø. nad jezy). V nižších polohách a zejména v nivách vìtších øek v Èechách se jedná o bìžný druh. Ve sledovaném území byl zjištìn opìt v obou odstavených ramenech Tiché Orlice. Hippeutis complanatus (Linnaeus, 1758) kýlnatec èoèkovitý. Palearktický druh. Bìžný druh pøedevším trvalých stojatých vod, který byl nalezen opìt v obou odstavených ramenech Tiché Orlice. Tøída: Bivalvia Øád: Veneroida Èeleï: Sphaeriidae Pisidium milium Held, 1836 hrachovka prosná. Holarktický druh. Roztroušenì rozšíøený druh na znaèném území ÈR, který obývá zarostlejší vodní stanovištì. V Èerveném seznamu vodních mìkkýšù ÈR (BERAN 2002) je hodnocen jako druh zranitelný. Výskyt byl zjištìn v obou odstavených ramenech Tiché Orlice. Pisidium nitidum Jenyns, 1832 hrachovka lesklá. Holarktický druh. Bìžný druh zejména pomaleji tekoucích vod, který byl zjištìn v obou odstavených ramenech. Pisidium subtruncatum Malm, 1855 hrachovka otupená. Holarktický druh. Jeden z nejbìžnìjších pøíslušníkù rodu Pisidium žijící zejména v tekoucích vodách. Nevyhýbá se však ani vodám stojatým. Ve zkoumaném území byl zjištìn v obou odstavených ramenech. Pisidium personatum Malm, 1855 hrachovka malinká. Eurosibiøský druh. Obývá zejména chladnìjší drobné stojaté vody, prameništì a pramenné stružky a v PR patøí k nejèastìji zjištìným druhùm. Pisidium casertanum (Poli, 1791) hrachovka obecná. Pravdìpodobnì kosmopolitní druh. Zøejmì nejbìžnìjší hrachovka rodu Pisidium v ÈR, která se vyskytuje v øadì vodních stanoviš od prameniš a mokøadù až po velké vodní toky. Ve zkoumaném území zjištìna na témìø polovinì zkoumaných lokalit. 233

235 Tab. 1: Pøehled vodních mìkkýšù podle lokalit Latinský název a jméno autora popisu; èeský název; kategorie dle Èerveného seznamu vodních mìkkýšù ÈR (vše pøevzato z BERAN 2002), EN ohrožený, VU zranitelný, NT témìø ohrožený, LC málo dotèený, NE nevyhodnocený; subjektivní odhad hustoty populace na 1 m 2 plochy obývané uvedeným druhem (O ojedinìle, ménì než 1 jedinec na 1 m 2, R roztroušenì, 1 20 jedincù na 1 m 2, H hojnì, jedincù na 1 m 2, VH velmi hojnì, více než 100 jedincù na 1 m 2 ). Tab. 1: List of aquatic molluscs according to localities Latin name, its author and date of description; Czech name; categories according to the Red List of aquatic molluscs of the Czech Republic (all adopted from BERAN 2002), EN Endangered, VU Vulnerable, NT Near Threatened, LC Least Concern, NE Not Evaluated; estimation of population density (O solitary occurrence, less than 1 specimen per 1 square meter, R scattered occurrence, 1 20 specimens per 1 square meter, H abundant occurrence, specimens per 1 square meter, VH very abundant occurrence, over 100 specimens per 1 square meter). Èeský název Èervený seznam Kategorie Lokalita è a 10b praménka rakouská Zranitelný R H H O èlunice jezerní Málo dotèený R O bahnatka malá Málo dotèený O O R uchatka toulavá Málo dotèený O levatka øíèní Témìø ohrožený O R svinutec bìloústý Málo dotèený R øemeník svinutý Málo dotèený H H kýlnatec èoèkovitý Málo dotèený H R hrachovka prosná Zranitelný O O hrachovka otupená Málo dotèený O O hrachovka lesklá Málo dotèený O O hrachovka malinká Málo dotèený O O O O O O O O O O R hrachovka obecná Málo dotèený O O O R O O O Pøi malakologickém prùzkumu pøírodní rezervace Hemže Mýtkov a jejího ochranného pásma bylo zjištìno celkem 13 druhù vodních mìkkýšù (8 plžù, 5 mlžù). Ve vlastním chránìném území jsou vodní biotopy tvoøeny pouze prameništi a pramennými stružkami. Tyto biotopy jsou obývány pøedevším hrachovkami Pisidium personatum a P. casertanum. Na nìkolika lokalitách byla nalezena i bahnatka Galba truncatula a uchatka Radix peregra. Nejvýznamnìjším obyvatelem je zranitelná praménka rakouská (Bythinella austriaca). Bohužel ve vlastním chránìném území byla zjištìna pouze prakticky vymírající populace (nìkolik jedincù) v prameništích na lok. è. 2. Na ostatních lokalitách již tento v Èechách vzácný druh nalezen nebyl. Dùvodem je zøejmì výrazné ovlivnìní kvality vody pramenící v horní (severní) èásti území pod poli a zastavìným územím. Lepší situace je v ochranném pásmu pøi jižní hranici pøírodní rezervace. Zde byla nalezena silnìjší populace praménky ve 2 pramenných stružkách pramenících pod opukovými svahy vlastního chránìného území. Zde je kvalita vody a tím i vyhlídky na pøežití tohoto druhu pravdìpodobnì výraznì lepší. Malakofaunu výraznì obohacují 2 odstavená ramena Tiché Orlice pøi jižní hranici území a to i pøesto, že zde byly zjištìny pouze bìžné druhy. 234

236 Podìkování Prùzkum byl finanènì podpoøen Krajským úøadem Pardubického kraje. Literatura BERAN L. 2002: Vodní mìkkýši Èeské republiky rozšíøení a jeho zmìny, stanovištì, šíøení, ohrožení a ochrana, èervený seznam [Aquatic molluscs of the Czech Republic distribution and its changes, habitats, dispersal, threat and protection, Red List]. Sborník pøírodovìdného klubu v Uh. Hradišti, Supplementum 10, 258 pp. BUCHAR J. 1982: Zpùsob publikace lokalit živoèichù z území Èeskoslovenska. [Publication of faunistic data from Czechoslovakia]. Vìst. Ès. Spol. Zool., Praha, 46: PRUNER L. & MÍKA P Seznam obcí a jejich èástí v Èeské republice s èísly mapových polí pro sí ové mapování fauny [List of settlements in the Czech Republic with associated map field codes for faunistic grid mapping system]. Klapalekiana, 32, Suppl.: Došlo:

237 236

238 VÈ. SB. PØÍR. - PRÁCE A STUDIE, 13 (2006): ISBN: VODNÍ MÌKKÝŠI PP NEDOŠÍNSKÝ HÁJ Aquatic molluscs of the Nedošínský háj Nature Monument (Eastern Bohemia, Czech Republic) Luboš BERAN Správa chránìné krajinné oblasti Kokoøínsko, Èeská 149, CZ Mìlník, lubos.beran@schkocr.cz Aquatic molluscs of the Nedošínský háj Nature Reserve (Eastern Bohemia, Czech Republic) were studied in Altogether 10 species (6 gastropods, 4 bivalves) were found at 7 localities represented springs, rivulets, small wetlands and two canals along the border of the Nature Monument. Springs and rivulets downstream of springs are inhabited by Bythinella austriaca (Frauenfeld, 1857) s. lat. This molluscs is rare in Bohemia and recently is known only from eastern part of Bohemia. Key words: aquatic molluscs, Nedošínský háj Nature Monument, Bythinella austriaca, faunistic Metodika a materiál Údaje o souèasném rozšíøení použité v této práci jsou získané vlastním terénním prùzkumem autora. Prùzkum byl proveden v roce 2005 na území celé pøírodní památky Nedošínský háj a v 2 hranièních tocích. Sbìr byl provádìn kombinací vizuální metody a odbìrù z vegetace èi sedimentu za pomoci kovového kuchyòského cedníku (prùmìr cedníku 20 cm, velikost ok 0,5 1 mm). Materiál získaný pøi prùzkumu byl ve vìtšinì pøípadù urèen na místì a vrácen na lokalitu. U druhù determinovatelných pouze pomocí lupy (napø. vìtšina druhù r. Pisidium) byl materiál determinován až v laboratoøi. Historická data byla získána z autorovy databáze, která obsahuje pøepis dostupných publikovaných i nepublikovaných prací, údaje získané z kartoték a sbírek muzeí a od jiných malakologù. Systém a nomenklatura jsou pøevzaty z práce BERAN(2002). Charakteristika území Výše uvedené území se nachází ve východních Èechách jižnì od rybníka Malý Kosíø mezi Tržkem a Nedošínem u Litomyšle. Jedná se pøedevším o smíšené dubohabøiny pøecházející v nejnižších polohách do lužních porostù (FALTYSOVÁ, BÁRTA et al. 2002). Vodní biotopy jsou pøedstavovány nìkolika prameny vyvìrajícími ze svahu, pramennými stružkami a drobnými mokøady v lužních porostech. Jihozápadní hranici PP tvoøí náhon øíèky Desné a severní náhon øeky Louèné. Pøehled lokalit V této èásti jsou uvedeny popisy jednotlivých lokalit. Údaje jsou øazeny následovnì: èíslo lokality, název nejbližší obce, kód pole pro faunistické mapování (BUCHAR 1982, PRU- NER & MÍKA 1996), lokalizace a popis lokality, datum prùzkumu. 237

239 1 Nedošín, 6163, pramenná stružka od pramene Svatého Antonína pøed ústím do náhonu Louèné v severní èásti PP, ; 2 Nedošín, 6163, periodická stružka v lužním lese v severní èásti PP asi 50 m od pramene Svatého Antonína, ; 3 Nedošín, 6163, slabý pramen u cesty mezi pramenem Svatého Antonína a Sklepním pramenem necelých 100 m od pramene Svatého Antonína, ; 4 Nedošín, 6163, slabý pramen u cesty mezi pramenem Svatého Antonína a Sklepním pramenem asi 150 m od pramene Svatého Antonína, ; 5 Nedošín, 6163, Sklepní pramen v PP, ; 6 Nedošín, 6163, mlýnský náhon Desné podél jihozápadní hranice PP, ; 7 Nedošín, 6163, náhon Louèné podél severní hranice PP, Dosavadní malakologické prùzkumy Už ULIÈNÝ ( ) zmiòuje výskyt praménky Bythinella austriaca v tomto území. Za ním následuje øada jiných badatelù navštívil území J. Brabenec, který zde kromì již zmínìné praménky nalezl hrachovku Pisidium casertanum. J. Brabenec navštívil území ještì a udává zde opìt praménku. Všechny nálezy jsou uloženy v Národním muzeu v Praze. Údaje o výskytu praménky a uchatky Radix ovata uvádí LOŽEK (1960). Následnì HRUBÝ (1980) uvádí výskyt praménky z nìkolika lokalit v PP. V muzeu v Hradci Králové je uložen materiál praménky sebraný Lohniským V roce 1997 (8.3.) navštívil území autor této práce a zjistil zde kromì praménky i druhy Anisus leucostoma a Pisidium casertanum. Výsledky a diskuse Pøehled zjištìných druhù V této èásti jsou uvedeny výsledky prùzkumu podle jednotlivých druhù. U každého druhu je uvedeno zoogeografické rozšíøení pøevzaté z práce BERAN (2002) a dále údaje týkající se obývaných stanoviš, poznámky k rozšíøení na území ÈR a rozšíøení ve sledované oblasti. Tøída: Gastropoda Øád: Neotaenioglossa Èeleï: Hydrobiidae Bythinella austriaca (Frauenfeld, 1857) s. lat. praménka rakouská. Východoalpskokarpatský druh. Drobný pøedožábrý plž vyskytující se v pramenech a pramenných stružkách obvykle v oblastech budovaných vápnitými horninami. Zatímco na Moravì patøí k pomìrnì èastým druhùm, tak v Èechách je jeho výskyt omezen prakticky pouze na východní Èechy. Nedošínský háj patøí mezi jeho známé lokality. Èeleï: Bithyniidae Bithynia tentaculata (Linnaeus, 1758) bahnivka rmutná. Palearktický druh. Bìžný druh jak tekoucích, tak i vìtšiny stojatých vod. Zjištìn pouze mimo PP v náhonu Louèné. Øád: Hygrophila Èeleï: Acroloxidae Acroloxus lacustris (Linnaeus, 1758) èlunice jezerní. Palearktický druh. Pomìrnì bìžný a široce rozšíøený druh stojatých a pomalu tekoucích vod, který byl zjištìn mimo PP v náhonu Louèné. 238

240 Èeleï: Lymnaeidae Galba truncatula (O. F. Müller, 1774) bahnatka malá. Holarktický druh. Bìžný druh, který se obvykle vyskytuje na rozhraní mezi vodou a souší (bøehy vodních tokù, mokøady). Zjištìn na lok. è. 2, 6 a 7. Radix ovata (Draparnaud, 1805) uchatka vejèitá. Palearktický druh. Typický druh stojatých a pomaleji tekoucích vod v nížinách. Ve sledovaném území byl zjištìn v hranièních tocích. Èeleï: Planorbidae Anisus leucostoma (Millet, 1813) svinutec bìloústý. Evropsko-západosibiøský druh. Typický obyvatel periodických tùní a mokøadù od nížin až po vyšší polohy, který byl nalezen na lok. è. 2. Tøída: Bivalvia Èeleï: Sphaeriidae Pisidium subtruncatum Malm, 1855 hrachovka otupená. Holarktický druh. Jeden z nìjbìžnìjších pøíslušníkù rodu Pisidium žijící zejména v tekoucích vodách. Nevyhýbá se však ani vodám stojatým. Ve zkoumaném území byl zjištìn v obou hranièních tocích. Pisidium nitidum Jenyns, 1832 hrachovka lesklá. Holarktický druh. Bìžný druh zejména pomaleji tekoucích vod zjištìný v obou hranièních tocích. Pisidium personatum Malm, 1855 hrachovka malinká. Eurosibiøský druh. Obývá zejména chladnìjší drobné stojaté vody, prameništì a pramenné stružky. Zjištìn byl na 3 lokalitách. Pisidium casertanum (Poli, 1791) hrachovka obecná. Pravdìpodobnì kosmopolitní druh. Zøejmì nejbìžnìjší hrachovka rodu Pisidium v ÈR, která se vyskytuje v øadì vodních stanoviš od prameniš a mokøadù až po velké vodní toky. Ve zkoumaném území zjištìna na 6 zkoumaných lokalitách. Pøi prùzkumu vodní malakofauny PP Nedošínský háj bylo v roce 2005 nalezeno celkem 10 druhù vodních mìkkýšù (6 plžù, 4 mlži) z toho však 5 druhù pouze ve dvou hranièních tocích ležících již mimo PP. Prameny a pramenné stružky obývají druhy Bythinella austriaca s. lat., Pisidium personatum, P. casertanum, drobné mokøady pak kromì zmínìných hrachovek rodu Pisidium druhy Galba truncatula, Anisus leucostoma a hranièní toky ještì nìkolika dalšími druhy. Kromì praménky Bythinella austriaca patøí všechny zjištìné druhy mezi bìžné a typické pro zkoumaná stanovištì. Výskyt praménky v tomto území je významný, nebo se jedná o jeden z nejzápadnìjších souèasných výskytù tohoto druhu v Èechách a zároveò o jednu z mála lokalit v Èechách, která leží v chránìných územích. Bohužel síla pramenù v PP není s výjimkou pramene Svatého Antonína pøíliš velká a tak je asi nejvìtším nebezpeèím pro tento druh kromì možného zneèistìní podzemních vod snížení prùtoku, což je však orgány ochrany pøírody velmi špatnì ovlivnitelné. Území postrádá významnìjší stojaté vody a tak by bylo vhodné vytvoøení drobných tùní a mokøadù. 239

241 Tab. 1: Pøehled vodních mìkkýšù podle lokalit Latinský název a jméno autora popisu (pøevzato z BERAN 2002); èeský název (pøevzato z BERAN 2002); kategorie ohrožení dle Èerveného seznamu vodních mìkkýšù ÈR (BERAN 2002); subjektivní odhad hustoty populace na 1 m 2 plochy obývané uvedeným druhem; O ojedinìle, ménì než 1 jedinec na 1 m 2, R roztroušenì, 1 20 jedincù na 1 m 2, H hojnì, jedincù na 1 m 2, VH velmi hojnì, více než 100 jedincù na 1 m 2. Tab. 1: List of aquatic molluscs according to localities Latin name, its author and date of description (adopted from BERAN 2002); Czech name (adopted from BERAN 2002); categories according to the Red List of aquatic molluscs of the Czech Republic (adopted from BERAN 2002); estimation of population density (O solitary occurrence, less than 1 specimen per 1 square meter, R scattered occurrence, 1 20 specimens per 1 square meter, H abundant occurrence, specimens per 1 square meter, VH very abundant occurrence, over 100 specimens per 1 square meter). Druh Kategorie Lokalita è. Latinský název Èeský název ohrožení Bythinella austriaca (Frauenfeld, 1857) s. lat. praménka rakouská Témìø ohrožený (NT) R O O H O Bithynia tentaculata (Linnaeus, 1758) bahnivka rmutná Málo dotèený (LC) O Acroloxus lacustris (Linnaeus, 1758) èlunice jezerní Málo dotèený (LC) O Galba truncatula (O. F. Müller, 1774) bahnatka malá Málo dotèený (LC) O O O Radix ovata (Draparnaud, 1805) uchatka vejèitá Témìø ohrožený (NT) O R Anisus leucostoma (Millet, 1813) svinutec bìloústý Málo dotèený (LC) O Pisidium subtruncatum Malm, 1855 hrachovka otupená Málo dotèený (LC) O O Pisidium nitidum Jenyns, 1832 hrachovka lesklá Málo dotèený (LC) O O Pisidium personatum Malm, 1855 hrachovka malinká Málo dotèený (LC) O O O Pisidium casertanum (Poli, 1791) hrachovka obecná Málo dotèený (LC) O R O O O O Celkem Podìkování Prùzkum byl finanènì podpoøen Krajským úøadem Pardubického kraje. Literatura BERAN L. 2002: Vodní mìkkýši Èeské republiky rozšíøení a jeho zmìny, stanovištì, šíøení, ohrožení a ochrana, èervený seznam [Aquatic molluscs of the Czech Republic distribution and its changes, habitats, dispersal, threat and protection, Red List]. Sborník pøírodovìdného klubu v Uh. Hradišti, Supplementum 10, 258 pp. BUCHAR J. 1982: Zpùsob publikace lokalit živoèichù z území Èeskoslovenska. [Publication of faunistic data from Czechoslovakia]. Vìst. Ès. Spol. Zool., Praha, 46: FALTYSOVÁ H., BÁRTA F. et al. 2002: Pardubicko. In: MACKOVÈIN P. et SEDLÁÈEK M. (eds.): Chránìná území ÈR, svazek IV. Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR a EkoCentrum Brno, Praha, 316 pp. HRUBÝ I. 1980: Poznámky k výskytu plže Bythinella austriaca (Frfld) v Nedošínském háji u Litomyšle. [Notes on Bythinella austriaca (Frfld) occurring in the Nedošínský háj coppice at Litomyšl]. Èasopis Národního muzea, Øada pøírodovìdná, 149, 3-4: LOŽEK V. 1960: Mìkkýši Nedošínského lesa. Ochrana pøírody, Praha, 15, 4: 124. PRUNER L. & MÍKA P., Seznam obcí a jejich èástí v Èeské republice s èísly mapových polí pro sí ové mapování fauny [List of settlements in the Czech Republic with associated map field codes for faunistic grid mapping system]. Klapalekiana, 32, Suppl.: ULIÈNÝ J : Mìkkýši èeští. Praha: Klub pøírodovìdný, 208 pp. 240 Došlo:

242 VÈ. SB. PØÍR. - PRÁCE A STUDIE, 13 (2006): ISBN: VODNÍ MÌKKÝŠI PR MAZUROVY CHALUPY Aquatic molluscs of the Mazurovy chalupy Nature Reserve (Eastern Bohemia, Czech Republic) Luboš BERAN Správa chránìné krajinné oblasti Kokoøínsko, Èeská 149, CZ Mìlník, lubos.beran@schkocr.cz Aquatic molluscs of the Mazurovy chalupy Nature Reserve south-east of Hradec Králové (Eastern Bohemia, Czech Republic) were studied for the first time in Altogether 6 species (4 gastropods, 2 bivalves) were found at 11 localities represented 2 new artificial pools and drain ditches. Only common species (Galba truncatula, Radix peregra s. str., Aplexa hypnorum, Anisus leucostoma, Pisidium personatum, P. casertanum) were found. Metodika a materiál Údaje o souèasném rozšíøení použité v této práci jsou získané vlastním terénním prùzkumem autora. Prùzkum byl proveden v roce 2005 na území celé pøírodní rezervace Mazurovy chalupy. Sbìr byl provádìn kombinací vizuální metody a odbìrù z vegetace èi sedimentu za pomoci kovového kuchyòského cedníku (prùmìr cedníku 20 cm, velikost ok 0,5 1 mm). Materiál získaný pøi prùzkumu byl ve vìtšinì pøípadù urèen na místì a vrácen na lokalitu. U druhù determinovatelných pouze pomocí lupy (napø. vìtšina druhù r. Pisidium) byl materiál determinován až v laboratoøi. Historická data byla hledána v autorovì databázi, která obsahuje pøepis dostupných publikovaných i nepublikovaných prací, údaje získané z kartoték a sbírek muzeí a od jiných malakologù. Systém a nomenklatura jsou pøevzaty z práce BERAN (2002). Charakteristika území Výše uvedené území se nachází ve východních Èechách v Pardubickém kraji u obce Hodìšovice. Jedná se o více než 10 ha zamokøených luk izolovaných v rozsáhlém komplexu lesù asi 6 km jihovýchodnì od okraje Hradce Králové. Souèástí území jsou i odvodòovací pøíkopy a 2 menší a nedávno vytvoøené tùòky. Území je cestou rozdìleno na 3 èásti severní, západní a jihovýchodní. Pøehled lokalit V této èásti jsou uvedeny popisy jednotlivých lokalit. Údaje jsou øazeny následovnì: èíslo lokality, lokalizace a popis lokality. Ve všech pøípadech je název nejbližší obce, kód pole pro faunistické mapování (BUCHAR 1982, PRUNER & MÍKA 1996) a datum prùzkumu následující: Hodìšovice, 5861,

243 1 tùò è. 1 v severozápadním cípu jihovýchodní èásti PR; 2 tùò è. 2 na odvodòovacím pøíkopu v západním cípu jihovýchodní èásti PR; 3 odvodòovací pøíkop pod tùní è. 2 v západním cípu jihovýchodní èásti PR; 4 odvodòovací pøíkop nad tùní è. 2 v západním cípu jihovýchodní èásti PR; 5 boèní odvodòovací pøíkop zarostlý orobincem asi ve støedu jihovýchodní èásti PR; 6 zamokøená kosená louka (louže a koleje od traktoru) nedaleko soliterního dubu asi ve støedu jihovýchodní èásti PR; 7 odvodòovací pøíkop v louce nad ústím boèního pøíkopu s orobincem asi ve støedu jihovýchodní èásti PR; 8 odvodòovací pøíkop pod zatrubnìním (cesta) v jihovýchodní èásti PR; 9 odvodòovací pøíkop s pøehrážkami v jihovýchodním cípu PR Mazurovy chalupy; 10 vìtší a hlubší boøní odvodòovací pøíkop pod olšinou v severním výbìžku jihovýchodní èásti PR; 11 odvodòovací pøíkop v západní èásti PR. Dosavadní malakologické prùzkumy Studiem historických údajù se nepodaøilo nalézt žádný údaj pocházející prokazatelnì z tohoto území. Výsledky a diskuse Pøehled zjištìných druhù V této èásti jsou uvedeny výsledky prùzkumu podle jednotlivých druhù. U každého druhu je uvedeno zoogeografické rozšíøení pøevzaté z práce BERAN (2002) a dále údaje týkající se obývaných stanoviš, poznámky k rozšíøení na území ÈR a rozšíøení ve sledované oblasti. Tøída: Gastropoda Øád: Hygrophila Èeleï: Lymnaeidae Galba truncatula (O. F. Müller, 1774) bahnatka malá. Holarktický druh. Bìžný druh, který se obvykle vyskytuje na rozhraní mezi vodou a souší (bøehy vodních tokù, mokøady). Zjištìn na 9 z 11 zkoumaných lokalit. Radix peregra (O. F. Müller, 1774) s. str. uchatka toulavá. Palearktický druh. Typický druh oligotrofních drobnìjších vodních stanoviš prameništì, drobné potùèky, mokøady. Ve sledovaném území byl zjištìn na 7 lokalitách. Èeleï: Physidae Aplexa hypnorum (Linnaeus, 1758) levotoèka bažinná. Holarktický druh. V souèasnosti již vzácnìjší obyvatel periodických tùní a mokøadù, který zde byl zjištìn v nìkolika exempláøích na lok. è. 9. Èeleï: Planorbidae Anisus leucostoma (Millet, 1813) svinutec bìloústý. Evropsko-západosibiøský druh. Typický obyvatel periodických tùní a mokøadù od nížin až po vyšší polohy, který byl nalezen na 4 lokalitách. Tøída: Bivalvia Øád: Veneroida Èeleï: Sphaeriidae Pisidium personatum Malm, 1855 hrachovka malinká. Eurosibiøský druh. Obývá zejména chladnìjší drobné stojaté vody, prameništì a pramenné stružky. Zjištìn byl na 9 lokalitách. 242

244 Pisidium casertanum (Poli, 1791) hrachovka obecná. Pravdìpodobnì kosmopolitní druh. Zøejmì nejbìžnìjší hrachovka rodu Pisidium v ÈR, která se vyskytuje v øadì vodních stanoviš od prameniš a mokøadù až po velké vodní toky. Ve zkoumaném území zjištìna na 10 zkoumaných lokalitách. Tab. 1: Pøehled vodních mìkkýšù podle lokalit Latinský název a jméno autora popisu (pøevzato z BERAN 2002); kategorie ohrožení dle Èerveného seznamu vodních mìkkýšù ÈR (BERAN 2002); subjektivní odhad hustoty populace na 1 m 2 plochy obývané uvedeným druhem; O ojedinìle, ménì než 1 jedinec na 1 m 2, R roztroušenì, 1 20 jedincù na 1 m 2, H hojnì, jedincù na 1 m 2, VH velmi hojnì, více než 100 jedincù na 1 m 2. Tab. 1: List of aquatic molluscs according to localities Latin name, its author and date of description (adopted from BERAN 2002); categories according to the Red List of aquatic molluscs of the Czech Republic (adopted from BERAN 2002); estimation of population density (O solitary occurrence, less than 1 specimen per 1 square meter, R scattered occurrence, 1 20 specimens per 1 square meter, H abundant occurrence, specimens per 1 square meter, VH very abundant occurrence, over 100 specimens per 1 square meter). Druh Kategorie Lokalita è. Latinský název ohrožení Galba truncatula (O. F. Müller, 1774) Málo dotèený (LC) O O O O R H O O O Radix peregra (O. F. Müller, 1774) s. str. Málo dotèený (LC) O R R H R O O Aplexa hypnorum (Linnaeus, 1758) Témìø ohrožený (NT) O Anisus leucostoma (Millet, 1813) Málo dotèený (LC) R R R H Pisidium personatum Malm, 1855 Málo dotèený (LC) O O R O R R R R O Pisidium casertanum (Poli, 1791) Málo dotèený (LC) O O R O R R R H R O Celkem Pøi prùzkumu vodní malakofauny PR Mazurovy chalupy bylo v roce 2005 nalezeno celkem 6 druhù vodních mìkkýšù (4 plži, 2 mlži). S jedinou výjimkou se jednalo o nálezy v odvodòovacích pøíkopech a 2 vytvoøených tùních. Zjištìná malakofauna odpovídá charakteru stanoviš a s výjimkou levotoèky Aplexa hypnorum je tvoøena bìžnými druhy. Zøejmì nejbohatším stanovištìm je prozatím odvodòovací pøíkop s instalovanými pøehrážkami, kde díky tomu došlo k vytvoøení stanovištì prozatím nejvhodnìjšího pro rozvoj vodních malakocenóz. Vytvoøené tùnì jsou prozatím pøíliš èerstvé na rozvoj bohatších malakocenóz. Literatura BERAN L. 2002: Vodní mìkkýši Èeské republiky rozšíøení a jeho zmìny, stanovištì, šíøení, ohrožení a ochrana, èervený seznam [Aquatic molluscs of the Czech Republic distribution and its changes, habitats, dispersal, threat and protection, Red List]. Sborník pøírodovìdného klubu v Uh. Hradišti, Supplementum 10, 258 pp. BUCHAR J. 1982: Zpùsob publikace lokalit živoèichù z území Èeskoslovenska. [Publication of faunistic data from Czechoslovakia]. Vìst. Ès. Spol. Zool., Praha, 46: PRUNER L. & MÍKA P., Seznam obcí a jejich èástí v Èeské republice s èísly mapových polí pro sí ové mapování fauny [List of settlements in the Czech Republic with associated map field codes for faunistic grid mapping system]. Klapalekiana, 32, Suppl.: Došlo:

245 244

246 VÈ. SB. PØÍR. - PRÁCE A STUDIE, 13 (2006): ISBN: VODNÍ MÌKKÝŠI PR ŽERNOV VE VÝCHODNÍCH ÈECHÁCH Aquatic molluscs of the Žernov Nature Reserve in Eastern Bohemia (Czech Republic) Luboš BERAN Správa chránìné krajinné oblasti Kokoøínsko, Èeská 149, CZ Mìlník, lubos.beran@schkocr.cz Aquatic molluscs of the Žernov Nature Reserve (Eastern Bohemia, Czech Republic) were studied in Altogether 17 species (13 gastropods, 4 bivalves) were found in 6 different sites (ponds, wetlands, streams, ditches). Mollusc communities of three ponds were most often compounded from common species Acroloxus lacustris, Stagnicola corvus, Radix auricularia, Lymnaea stagnalis, Planorbis planorbis, Gyraulus albus, G. crista and Hippeutis complanatus. The existence of large population of vulnerable gastropod Segmentina nitida and endangered bivalve Sphaerium nucleus confirmed value of this site. Key words: aquatic molluscs, Žernov Nature Reserve, faunistics, Sphaerium nucleus Metodika a materiál Historická data byla získána z autorovy databáze, která obsahuje pøepis dostupných publikovaných i nepublikovaných prací, údaje získané z kartoték a sbírek muzeí a od jiných malakologù. Údaje o souèasném rozšíøení použité v této práci jsou získané vlastním terénním prùzkumem autora, který byl proveden dne 24. a celkem na 5 rùzných lokalitách v PR Žernov a dále také rybníku Smilek nedaleko PR. Zkoumány byly rybníky a další vodní stanovištì mokøady, odvodòovací pøíkopy, pøítok rybníka Šmatlán. Sbìr byl provádìn kombinací vizuální metody a odbìrù z vegetace èi sedimentu za pomoci kovového kuchyòského cedníku (prùmìr cedníku 20 cm, velikost ok 0,5 1 mm). Materiál získaný pøi prùzkumu byl ve vìtšinì pøípadù urèen na místì a vrácen na lokalitu. U druhù determinovatelných pouze pomocí lupy (napø. vìtšina druhù r. Pisidium) byl materiál determinován až v laboratoøi. Stejnì tak bylo postupováno u druhù, k jejichž determinaci je nutná pitva (nìkteré druhy z èeledi Lymnaeidae). K pitvì bylo použito jedincù uložených v 70 % ethanolu, kteøí byli pøedtím usmrceni pøelitím horkou vodou. Systém a nomenklatura jsou pøevzaty z práce BERAN (2002). Charakteristika území Pøírodní rezervace Žernov o rozloze 293 ha se nachází jižnì od silnice Hradec Králové Holice mezi obcemi Chvojenec a Øedice. Je tvoøena pøevážnì lesními porosty kolem kóty Žernov (278,8 m n. m.) vèetnì dvou rybníkù (Mordýø a Šmatlán) a menších okolních vodních a mokøadních biotopù. V blízkosti PR se nachází také rybník Smilec. 245

247 Pøehled lokalit V této èásti jsou uvedeny popisy jednotlivých lokalit. Údaje jsou øazeny následovnì: èíslo lokality, název nejbližší obce, kód pole pro faunistické mapování (BUCHAR 1982, PRU- NER & MÍKA 1996), lokalizace a popis lokality, datum prùzkumu. 1 Horní Øedice, 5961, ostøicové mokøady na severozápadním okraji rybníka Mordýø, ; 2 Horní Øedice, 5961, rybník Mordýø, ; 3 Drahoš, 5861, periodický odvodòovací pøíkop na jihovýchodním okraji rybníka Šmatlán, ; 4 Drahoš, 5861, Drahošský potok u severovýchodního cípu rybníka Šmatlán (u kazatelny), ; 5 Drahoš, 5861, rybník Šmatlán, ; 6 Vysoké Chvojno, 5961, rybník Smilek, Dosavadní malakologické prùzkumy Jediný zjištìný údaj ze zkoumaného území je údaj o výskytu druhu Radix peregra (O. F. Müller, 1774) s. str. u Žernova z první poloviny 20. století (blíže není specifikováno) od pana Koš ála. Materiál je uložen v muzeu v Pardubicích. Výsledky a diskuse Pøi prùzkumu vodní malakofauny 6 lokalit na území PR Žernov u Holic èi v jejím tìsném okolí bylo nalezeno celkem 17 druhù vodních mìkkýšù (13 plžù, 4 mlži). Nejèastìjší složkou malakocenóz jsou v pøípadì 3 zkoumaných rybníkù bìžné druhy Acroloxus lacustris, Stagnicola corvus, Radix auricularia, Lymnaea stagnalis, Planorbis planorbis, Gyraulus albus, G. crista a Hippeutis complanatus. Výskyt druhù Stagnicola corvus, Planorbis planorbis a Anisus vortex souvisí s blízkostí širší oblasti Polabí. Významný je poèetný výskyt zranitelného druhu Segmentina nitida. Zjištìn byl i výskyt nepùvodního plže Ferrissia clessiniana. Nejvýznamnìjším nálezem je však zjištìní okružanky Sphaerium nucleus v mokøadu u rybníka Mordýø. Tento nedávno odlišený druh mlže vyskytující se v mokøadech a bohatì zarostlých stojatých vodách je prozatím považován za velmi vzácný a ohrožený. Ze studovaných rybníkù lze nejlépe hodnotit rybník Mordýø s bohatými litorálními porosty a navazujícími mokøady. Naproti tomu v rybníce Šmatlán byly vodní mìkkýši díky silnému pøerybnìní vázáni na bøehovou linii s ménì rozsáhlými litorálními porosty. Negativnì pùsobí i valy z nahrnutého bahna. Podìkování Prùzkum byl finanènì podpoøen Krajským úøadem Pardubického kraje. Literatura BERAN L. 2002: Vodní mìkkýši Èeské republiky rozšíøení a jeho zmìny, stanovištì, šíøení, ohrožení a ochrana, èervený seznam [Aquatic molluscs of the Czech Republic distribution and its changes, habitats, dispersal, threat and protection, Red List]. Sborník pøírodovìdného klubu v Uh. Hradišti, Supplementum 10, 258 pp. BUCHAR J. 1982: Zpùsob publikace lokalit živoèichù z území Èeskoslovenska. [Publication of faunistic data from Czechoslovakia]. Vìst. Ès. Spol. Zool., Praha, 46: PRUNER L. & MÍKA P Seznam obcí a jejich èástí v Èeské republice s èísly mapových polí pro sí ové mapování fauny [List of settlements in the Czech Republic with associated map field codes for faunistic grid mapping system]. Klapalekiana, 32, Suppl.: Došlo:

248 Tab. 1: Pøehled vodních mìkkýšù podle lokalit Latinský název a jméno autora popisu; èeský název; kategorie dle Èerveného seznamu vodních mìkkýšù ÈR (vše pøevzato z BERAN 2002), EN ohrožený, VU zranitelný, NT témìø ohrožený, LC málo dotèený, NE nevyhodnocený; subjektivní odhad hustoty populace na 1 m 2 plochy obývané uvedeným druhem (O ojedinìle, ménì než 1 jedinec na 1 m 2, R roztroušenì, 1 20 jedincù na 1 m 2, H hojnì, jedincù na 1 m 2, VH velmi hojnì, více než 100 jedincù na 1 m 2 ). Tab. 1: List of aquatic molluscs according to localities Latin name, its author and date of description; Czech name; categories according to the Red List of aquatic molluscs of the Czech Republic (all adopted from BERAN 2002), EN Endangered, VU Vulnerable, NT Near Threatened, LC Least Concern, NE Not Evaluated; estimation of population density (O solitary occurrence, less than 1 specimen per 1 square meter, R scattered occurrence, 1 20 specimens per 1 square meter, H abundant occurrence, specimens per 1 square meter, VH very abundant occurrence, over 100 specimens per 1 square meter). Druh Èervený seznam Lokalita è. Latinský název Èeský název Kategorie Acroloxus lacustris (Linnaeus, 1758) èlunice jezerní Málo dotèený (LC) R R O Galba truncatula (O. F. Müller, 1774) bahnatka malá Málo dotèený (LC) Stagnicola corvus (Gmelin, 1791) blatenka tmavá Málo dotèený (LC) O O O O Radix auricularia (Linnaeus, 1758) uchatka nadmutá Málo dotèený (LC) R O Lymnaea stagnalis (Linnaeus, 1758) plovatka bahenní Málo dotèený (LC) O O O Planorbis planorbis (Linnaeus, 1758) terèovník vroubený Málo dotèený (LC) R O R R Anisus leucostoma (Millet, 1813) svinutec bìloústý Málo dotèený (LC) O O Anisus vortex (Linnaeus, 1758) svinutec zploštìlý Málo dotèený (LC) R Gyraulus albus (O. F. Müller, 1774) kružník bìlavý Málo dotèený (LC) O R R H Gyraulus crista (Linnaeus, 1758) ostníèek rýhovaný Málo dotèený (LC) O R H Hippeutis complanatus (Linnaeus, 1758) kýlnatec èoèkovitý Málo dotèený (LC) R R R Segmentina nitida (O. F. Müller, 1774) lištovka lesklá Zranitelný (VU) R O R R Ferrissia clessiniana (Jickeli, 1882) èlunka pravohrotá Nevyhodnocený (NE) R Sphaerium nucleus (Studer, 1820) okružanka mokøadní Ohrožený (EN) O Musculium lacustre (O. F. Müller, 1774) okrouhlice rybnièná Témìø ohrožený (NT) O Pisidium nitidum Jenyns, 1832 hrachovka lesklá Málo dotèený (LC) R Pisidium obtusale (Lamarck, 1818) hrachovka tupá Témìø ohrožený (NT) R Celkem

249 248

250 VÈ. SB. PØÍR. - PRÁCE A STUDIE, 13 (2006): ISBN: NÁLEZY UŽOVKY OBOJKOVÉ NA ÈESKO MORAVSKÉM POMEZÍ Findings of grass snake on Bohemian Moravian borderland Oldøich KOPECKÝ U Rybníèku 416, Ústí nad Orlicí, Hylváty , olda.kopecky@ .cz Ve dnech a jsem narazil, pøi terénních exkurzích na Králicku a Hanušovicku, na užovku obojkovou (Natrix natrix, Linnaeus, 1758). Obì lokality, na nichž byly nálezy uèinìny, jsou pro daný druh atypické. Jeden z nálezù je v daném faunistickém ètverci prvním nálezem užovky obojkové. První užovka byla chycena na východní hranici pøírodního parku Jeøáb v nadmoøské výšce 800 m n. m. Tento nález spadá do faunistického ètverce è V tomto ètverci, dle posledního mapování plazù (MIKÁTOVÁ & kol. 2001), užovka obojková již objevena byla. Nicménì daný oficiální nález, jenž uèinila roku 1996 B. Mikátová, pochází z obce Èervený potok o témìø 250 výškových metrù níže. Hora Jeøáb (1003 m n. m.) je porostlá hlavnì smrkovou monokulturou. V záøí jsem pak uèinil nález užovky obojkové ve faunistickém ètverci è. 5867, tedy v místì, z nìhož nebyl tento druh døíve hlášen (viz. ŠTÌPÁNEK 1955, SKLENÁØ & ROÈEK 1979, MIKÁTOVÁ & kol. 2001). Užovka byla nalezena mrtvá na asfaltové silnici na severním konci obce Sklené (okres Šumperk, kraj Olomoucký) v nadmoøské výšce 745 m n. m., cca 15 m od rozcestníku turistických tras. Nedaleko nálezu protéká øíèka Malá Morava a spolu s bezejmenným potùèkem zde vytváøí podmáèený soutok porostlý olšinou. Asi 50 m východnì od místa nálezu je právì na Malé Moravì vytvoøena malá vodní elektrárna Souhrn Lokality obou nálezù je možné oznaèit za netypické. Jako bìžná je totiž užovka obojková udávána z našeho území z elevací do 500 (ZWACH1990) až do 700 m n. m. (BARUŠ & OLIVA 1992) a spíše z rovinatého terénu (MIKÁTOVÁ & kol. 2001). Nález z faunistického ètverce è doplòuje nálezy z pøedešlých mapování (ŠTÌPÁNEK 1955, SKLENÁØ & ROÈEK 1979, MIKÁTOVÁ & kol. 2001) v nichž nebyla pøítomnost užovky obojkové zaznamenána. Spolu s nálezem ve faunistickém ètverci è (KOPECKÝ 2004), kompletuje údaje o rozšíøení našeho nejbìžnìjšího hada na zapomenutém a i zoologicky málo prozkoumaném èesko moravském pomezí. Summary During year 2004 I found two grass snakes on atipical localities on a Bohemian Moravian borderland. First award was on the mountain Jeøáb (1003 m a.s.l.) in elevation 800 m. Mountain Jeøáb is overgrown mostly by pine wood. Second award was on the end of village Sklené on crossroad of tourist paths (745 m a.s.l.). This second award is historically first record of grass snake in this faunistical square (square number 5867). 249

251 Literatura BARUŠ V. & OLIVA O., 1992: Fauna ÈSFR Obojživelníci. Academia, Praha. KOPECKÝ O., 2004: Užovka obojková pod Kralickým Snìžníkem. Živa 5, 223. MIKÁTOVÁ B. & VLAŠÍN M. & ZAVADIL V., 2001: Atlas rozšíøení plazù v Èeské republice. Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR, Brno, Praha. SKLENÁØ J. & ROÈEK Z., 1979: Zoogeografie obojživelníkù a plazù východních èech. Krajské muzeum, Hradec Králové. ŠTÌPÁNEK O., 1955: Plazi a obojživelníci oblasti Králického Snìžníku. Èas. Nár. Musea, odd. pøírodovìd., 124: Došlo:

252 VÈ. SB. PØÍR. - PRÁCE A STUDIE, 13 (2006): ISBN: LOKALITA JELENÍHO JAZYKU (PHYLLITIS SCOLOPENDRIUM) V CHRASTI U CHRUDIMI Occurence of Hart s tongue (Phyllitis scolopendrium) in Chrast town, near to Chrudim Nadìžda GUTZEROVÁ Svatopluka Èecha 389, Chrudim, gutzer@iol.cz V èervenci 2005 byl ve studni zámku v Chrasti u Chrudimi nalezen jeden trs kapradiny jelení jazyk celolistý (Phyllitis scolopendrium). Úvod Jelení jazyk celolistý se v ÈR vyskytuje velmi vzácnì na vlhkých skalách a lesích, èasto v inverzních polohách. Pøevážnì na vápenci, ale i na nevápnitých živinami bohatších horninách. V souèasnosti je jeho výskyt znám pøedevším z Moravského krasu a moravských Karpat (viz HEJNÝ et SLAVÍK1988, KUBÁT et al. 2002). Novìji i z Èeského krasu (MRVÍK 2002, ŠUK 2002, HADINEC, LUSTYK et PROCHÁZKA 2003). Obèas jsou známy efemérní výskyty jednotlivých rostlin zpravidla v otevøených studních, popø. na vlhkém zdivu. Jedná se o stínomilný druh s vysokými nároky na vzdušnou vlhkost, který roste primárnì ve spoleèenstvech svazu Cystopteridion, Fagion a Tilio-Acerion. Jeho pøirozený výskyt na sekundárních stanovišti je v posledních letech znám ze Sokolova, kde roste ve studni bývalého kláštera kapucínù (HADINEC, LUSTYK et PROCHÁZKA 2003), a z Bavor, kde byl nalezen ve vodovodní šachtì (DANIHELKA et ŠUMBEROVÁ 2004). Výsledky Bìhem návštìvy zámku v Chrasti u Chrudimi jsem pøi pohledu do studni na nádvoøí zámku zahlédla jeden trs Phyllitis scolopendrium. Trs s osmi listy rostl ve zdivu, na jehož stavbu byla použita opuka, v hloubce maximálnì 3 m od horního okraje studny a asi 1 m nad vodní hladinou. Spolu s ním zde rostly ještì další kapradiny: Cystopetris fragilis, Asplenium trichomanes cf. a Dryopteris sp., dále semenáèky bøízy a bezu èerného a také mladé sterilní rostliny pampelišky. Kromì toho byly stìny studnì bohatì porostlé souvislým kobercem mechorostù. Mezi nimi byla snadno urèitelná játrovka Conocephalum conicum, a s velkou pravdìpodobností zástupce rodu Brachythecium a Homalothecium. Bližší ohledání není vzhledem k zamøížování studnì možné. Z pochopitelných dùvodù nebyla poøízena herbáøova položka a nález je zdokumentován jen fotograficky. Pøi další návštìvì bylo zjevné, že trs kapradiny zmohutnìl, ale poèet listù zùstal stejný. Bohužel nebylo patrné zda-li jsou listy plodné. Zjevnì se jedná ještì o mladou rostlinu, která ve studni roste maximálnì nìkolik let. Tomu napovídá i skuteènost, že studnì byla v roce 1998 rekonstruována a je velmi pravdìpodobné, že spóry kapradiny se sem dostaly až po ukonèení rekonstrukce. 251

253 Závìr Jedná se o jednu z mála známých recentních lokalit tohoto druhu na sekundárním stanovišti v ÈR. Po konzultaci s P. Krásou ze Sokolova, který kromì pùvodního trsu nalezeného v roce 2003, nalezl pøi letošní kontrole klášterní studny øadu mladých rostlin, bude vhodné výskyt popø. šíøení druh ve studni v Chrasti sledovat. Z pøehledu kvìteny Chrudimska (FALTYS 1990) vyplývá, že tento druh nebyl nikdy døíve z území Chrudimska uvádìn. Summary During the visit of Chrast castle near to Chrudim town, one plant of Hart s tongue (Phyllitis scolopendrium) was discovered in the castlle s well. Localities of secondary occurence of this fern are not well know in the Czech Republic. Podìkování Dìkuji J. Hadincovi a P. Krásovi za informace o výskytu této kapradiny na sekundárních stanovištích. Mgr. Janu Schützovi z chrasteckého muzea dìkuji za informaci o dobì rekonstrukce studnì. Nejvíce pak svým dìtem za jejich zvìdavost, která mnì spolu s nimi pøinutila podívat se do zámecké studnì. Literatura FALTYS V. (1990): Pøehled kvìteny Chrudimska. 99 p. DANIHELKA J. et ŠUMBEROVÁ K. (2004): O rozšíøení nìkterých cévnatých rostlin na nejjižnìjší Moravì II. Pøíroda 21: HADINEC J., LUSTYK P. et PROCHÁZKA F. (eds.) (2003): Additamenta ad floram Republicae Bohemicae. II. Zpr. Èes. Bot. Spoleè. 38: HEJNÝ S. et SLAVÍK B. (eds.) (1988): Kvìtena Èeské socialistické republiky. 1. Academia, Praha, 557 p. KUBÁT K. et al. (2002): Klíè ke kvìtenì Èeské republiky. 928 p., Academia, Praha. MRVÍK J. (2002): Jelení jazyk celolistý v Èeském krasu? Živa 50: 117. ŠUK V. (2002): Zajímavé rostliny cizího pùvodu na Karlštejnsku. Zpravod. Ochráncù Pøír. okresu Praha západ, 22 (2001): foto v barevné pøíloze Došlo:

254 VÈ. SB. PØÍR. - PRÁCE A STUDIE, 13 (2006): ISBN: KRUŠTÍK MODROFIALOVÝ (EPIPACTIS PURPURATA SM.) NA RYCHNOVSKU Epipactis purpurata Sm. about Rychnov nad Knìžnou Jitka MÁLKOVÁ Univerzita Hradec Králové, Pedagogická fakulta, katedra biologie, Rokitanského 62, Hradec Králové, jitka.malkova@tiscali.cz Pøíspìvek pøibližuje kruštík modrofialový, jeho morfologii, ekologii, stanovištì, stupeò ochrany. Zamìøuje se zejména na rozšíøení této mykotrofní orchideje v okolí Rychnova nad Knìžnou, kde autorka v r nalezla tøi místa výskytu (z toho dvì novì). Pøiblíženy jsou biotopy v tìchto nalezištích z hlediska metody NATURA Klíèová slova: Podorlicko, Rychnovsko, kruštík modrofialový, lokality, biotopy, ovlivnìní, management Pro nápadnou (20 až 70 cm) vysokou orchidej kruštík modrofialový nalezneme v latinì nìkolik synonym: Epipactis purpurata Sm., E. sessilifolia Peterm., E. varians Crantz., E. violacea Bor., E. viridiflora (Hoffm.) Rchb. Morfologii rozebírá PRÙŠA (2005). Kruštík modrofialový PROCHÁZKA a kol. (2001) øadí do kategorie C3 (taxon ohrožený); ve vyhl. MŽP 395/1992 Sb. je mezi druhy chránìnými ( 3 druh ohrožený); FALTYS (1993) jej zaøazuje pro území východních Èech jako C1 (kriticky ohrožený). Taxon je zahrnut ve Washingtonské úmluvì (CITES). Podle práce ELLENBERG a kol. (1992) se jedná o stínomilný a vápnomilný druh, spíše teplomilný, mezofilních èi slabì vlhkých eutrofních stanoviš. PROCHÁZKA a VELÍSEK (1983) považují za optimální stanovištì hustší lesy (sušší luhy, dubohabøiny, doubravy, vzácnì i lesy jehliènaté). Pùdy uvádí tìžké, v horních vrstvách odvápnìné (ph 4,6 6,0), ale i písèité oligotrofní hnìdozemì s kyselou až neutrální pùdní reakcí; rozšíøení od nížin do nižších poloh horského stupnì. KUBÁT a kol. (2002) uvádí stinné listnaté lesy od nížin jen do podhùøí. PRÙŠA a kol. (2005) píše o rozšíøení až do horského stupnì a za typická stanovištì uvádí stinné listnaté lesy a háje s chudým bylinným podrostem, kde roste na èerstvých, spíše hlubších, humózních, bazických a živinami bohatších pùdách (ve východních Èechách uvádí výskyt vzácný až roztroušený). Detailní rozšíøení ve východních Èechách podává PROCHÁZKA (1980); hlavním tìžištìm výskytu jsou zde habøiny a doubravy, jen ojedinìle roste v buèinì výškové maximum uvádí v 830 m n. m. SV od Kamence v Orlických horách. Souèasné i literární údaje o výskytu tohoto kruštíku z okresu Rychnova nad Knìžnou (dále Rychnov) z posledních desetiletí uvádìjí PROCHÁZKA (1980), FALTYSOVÁ a kol. (1992), VOŠKERUŠOVÁ (1994), HADAÈ a KUÈERA (1995), SAMKOVÁ (1999), KAPLAN a kol. (2005), MÁLKOVÁ (2005a, b) aj. Vìtšina døíve známých lokalit ale zøejmì již zanikla. Napø. PROCHÁZ- KA (1980) z tohoto regionu uvádìl: Byzhradec: les Komorná; Lièno: Hradištì; Žïár nad Orlicí: pod vrcholem kóty 304 pøi cestì Z od Žïárského rybníka; Borohrádek: 260 m n. m.; z nejbližšího okolí Rychnova ale druh neznal. Z vlastních Orlických hor zmiòoval jen lokalitu od Kamence, kde ale již zøejmì vyhynul. Faltysová a kol. (1992) psala o výskytu u obce 253

255 Snìžné: zbytek buèiny v úvalu u silnice Snìžné Polom. V souèasnosti na území CHKO Orlických hor druh neroste (J. KUÈERA 2006, ústní sdìlení). Z lokalit uvádìných z Podorlicka Procházkou (PROCHÁZKA 1980) se druh dochoval u obcí: Ledce: PR Chropotínksý háj SZ èást (SAMKOVÁ 1999) a v Bìstvinách: les Halín S a V èást, Z od obce, kde roste v teplomilné dubohabøinì s bohatým podrostem vzácných rostlin (FALTYSOVÁ et al. 1992, SAMKOVÁ 1999). Voškerušová (ústní sdìlení 2006) zde kruštík modrofialový mapovala v r v poètu nìkolika desítek kusù (v okrese asi nejbohatší lokalita). Pøímo v Rychnovì na nìkolika zastínìných místech v zámeckém parku (340 m n. m.) druh nalezla VOŠKERUŠOVÁ (1994), naposledy jej zde vidìla v r. 2000; autorka v r výskyt nepotvrdila. KAPLAN a kol. (2005) z floristického kurzu v Kostelci nad Orlicí ( èervence 2004) uvádí tento kruštík jen od Solnice (5763c) Z èást lesa cca 2 km SZZ od železnièní stanice v obci (druh nalezl 9.VII.2004 V. Štech). Kuèera (ústní sdìlení 2006) potvrzuje v souèasnosti výskyt ještì v dalších dvou již døíve publikovaných lokalitách (HADAÈ et KUÈERA 1995), v obou v r v poètu 2 exempláøù: PR Skalecký háj u Chábor a les Vrchovištì u Ještìtic (mezi silnicí z Rychnova do Dobrušky a obcí). Pan Káda z Rychnova objevil v r v lokalitì Spála jednu kvetoucí orchidej v okraji lesa v JV èásti, odkud pøinesl kvìt paní Mgr. H. Voškerušové, která urèila kruštík modrofialový (ústní sdìlení Voškerušová 2005). Málková v r pøi inventarizacích v Podorlicku (MÁLKOVÁ 2005a) nalezla kruštík modrofialový ve tøech místech. Zøejmì novì druh zapsala v Pøírodním parku Les Vèelný a to na dvou místech, vždy po jednom kvetoucím exempláøi (MÁKLOVÁ 2005b). První se nachází cca 15 m J od Javornického potoka v lokalitì V kotli v nadm. v. 360 m, kde roste ve vlhké dubohabøinì (svaz Carpinion). Pokryvnost bylinného patra zde dosahovala asi 40 %. V okolí rostou z významných druhù: jedle bìlokorá (Abies alba) a semenáèek tisu obecného (Taxus baccata). Z ochranáøského pohledu je biotop celkem zachovalý. Druhá lokalita leží SZ od nové hájovny na J orientovaném svahu v 370 m n. m., asi 30 m nad asfaltovou komunikací. Zde je druhovì bohatý smíšený porost, nejblíže fytocenologicky odpovídá svazu Fagion, podsvazu Cephalanthero-Fagenion (biotopu vápnomilné buèiny L5.3, dále práce CHYTRÝ et al. 2001). V lokalitì byly vysazeny nepùvodní smrky. Pokryvnost bylinného patra se pohybovala okolo 40 %. V blízkosti byly z významných druhù ještì zjištìny: bradáèek vejèitý (Listera ovata), hlístník hnízdák (Neottia nidus-avis), kruštík širolistý pravý (Epipactis helleborine subsp. helleborine), jaterník podléška (Hepatica nobilis), orlíèek obecný (Aquilegia vulgaris), jedle bìlokorá (Abies alba), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), v pøíkopu u cesty v lemu lesa byla zjištìna jedna kvetoucí rostlina okrotice bílé (Cephalanthera damasonium). Obì místa výskytu v Lese Vèelný nejsou z hlediska ochrany pøírody ohrožena, ale zatím se jedná o ojedinìlý výskyt. Do budoucna zde doporuèuji výskyt sledovat. Lokalitu Spála autorka navštívila s panem Kádou, který zde v r našel jeden exempláø, v r zjistil šest kvetoucích rostlin. V r jsme nalezli mnohem bohatší populaci, èítající 36 velmi vitálních exempláøù. Místo výskytu leží na S orientovaném svahu nad Knìžnou, SZ od osady Bezdìkov, J od kóty 298,4 m. Výskyt je soustøedìn na plochu cca 150 m 2, jedná se o okraj smíšeného lesa blízko ruderalizované zarùstající paseky (dominují hlavnì ostružiníky). Pokryvnost bylinného patra je vysoká, okolo 80 %. Roste zde zejména ve skupinách, nejvìtší èítala 13 jedincù. Nejvyšší exempláø dosahoval výšky 75 cm a v klasu mìl 49 kvìtù. Fytocenologicky porosty náleží do svazu Fagion, biotop vápnomilná buèina L5.3 (lipovo-javorová buèina). Vzhledem k poèetnosti populace si stanovištì zasluhuje nejen soustavnìjší monitoring, ale pøedevším aktivní ochranu. Ta spoèívá v zachování edafických podmínek a optimální porostní skladby stromového a keøového 254

256 patra a v likvidaci ruderálù. Poznámka: Nomenklatura cévnatých druhù je z práce KUBÁT a kol. (2002), spoleèenstev MORAVEC a kol. (1995). Summary The article introduces Epipactis purpurata Sm., its morphology, ecology, habitat or grade of protection. It is focusing on spread of this violet staring orchid round about Rychnov nad Knìžnou. The author of this article found three habitats two of them completely new. This article also introduces biotopes in the localities in terms of NATURA Podìkování Podìkování patøí panu Kádovi za doprovod na lokalitu Spála, Mgr. H. Voškerušové a J. Kuèerovi za sdìlení cenných údajù. Literatura ELLENBERG H. et al., 1992: Zeigerwerte von Pflanzen in Mitteleuropa. Scripta Geobotanica. Göttingen, 18: FALTYS V., 1993: Pøehled vyhynulých, nezvìstných a ohrožených taxonù cévnatých rostlin na území Východních Èech. AOPK ÈR, Pardubice, 24 pp. FALTYSOVÁ H., MATOUŠKOVÁ H., HILLE J. (1992): Významné krajinné prvky východoèeského regionu okres Rychnov nad Knìžnou. ÈÚOP støedisko Pardubice. HADAÈ E., KUÈERA J., 1995: Dvì nové lokality Epipactis purpurata na Rychnovsku. Orchis, Dobré, 14/2: 4-5. CHYTRÝ M., KUÈERA T., KOÈÍ M. [eds.], 2001: Katalog biotopù ÈR. Interpretaèní pøíruèka k evropským programùm NATURA2000 a Smaragd. AOPK ÈR, Praha, 304 pp. KAPLAN Z. [ed.], 2005: Výsledky floristického kurzu ÈBS v Kostelci nad Orlicí ( èervence 2004). Zprávy Ès. Bot. Spoleè., Praha, 40, Pøíl. 2005/1: KUBÁT K., HROUDA L, CHRTEK J. jun., KAPLAN Z., KIRSCHNER J., ŠTÌPÁNEK J. [eds.], 2002: Klíè ke kvìtenì Èeské republiky. Academia, Praha, 928 pp. MÁLKOVÁ J., 2005a: Souèasný stav vybraných botanicky zajímavých lokalit v širším okolí Rychnova nad Knìžnou. Orlické hory a Podorlicko, Rychnov nad Knìžnou, 13: MÁLKOVÁ J., 2005b: Floristický výzkum v PP Les Vèelný a VKP Bažantnice. m.s. Závìr. zpráva pro Referát ŽP Rychnov nad Knìžnou, pp,14, 2 obr, 3 tab., 50 fotografií. MORAVEC et al., 1995: Rostlinná spoleèenstva a jejich ohrožení. Severoèes. Pøír., Litomìøice, 206 pp. PROCHÁZKA F., 1980: Souèasné zmìny východoèeské flóry a poznámky k rozšíøení chránìných druhù rostlin. Zprav. KMVÈ, Hradec Králové, 7 (1980), 133 pp. PROCHÁZKA F. [ed.], 2001: Èerný a èervený seznam cévnatých rostlin ÈR. Pøíroda, Praha, 18: PROCHÁZKA F., VELÍSEK V., 1983: Orchideje naší pøírody. Academia, Praha, 279 pp. SAMKOVÁ V., 1999: Pøíspìvek k rozšíøení nìkterých vzácných a ohrožených druhù rostlin ve východních Èechách. Acta Musei Reginaehradecensis, ser. A, Hradec Králové, 27: PRÙŠA D., 2005: Orchideje Èeské republiky. Computer Press, Brno, 192pp. PRÙŠA D. et al., 2005: Chránìné rostliny Èeské a Slovenské republiky. Computer Press, Brno, 328 pp. VOŠKERUŠOVÁ H., 1994: Nová lokalita kruštíku modrofialového v rychnovském parku. Orlické hory a Podorlicko, Rychnov nad Knìžnou, 7: Pøíloha è. II. Vyhlášky MŽP ÈR è. 395/1992 Sb. (Seznam zvláštì chránìných druhù rostlin). + foto v barevné pøíloze Došlo:

257 256

258 VÈ. SB. PØÍR. - PRÁCE A STUDIE, 13 (2006): 257 ISBN: NÁLEZ PLAVUÒKY ZAPLAVOVANÉ LYCOPODIELLA INUNDATA (L.) U BOROHRÁDKU Locality of the species Lycopodiella inundata near Borohrádek Pavel NOVÁK Vidlatá Seè 44, PSÈ , Pavenow@seznam.cz Plavuòka zaplavovaná (Lycopodiella inundata) je v Èerném a èerveném seznamu cévnatých rostlin Èeské republiky (PROCHÁZKA 2001) zaøazena mezi silnì ohroženými rostlinami, stejnì jako ve vyhlášce è. 395/92 Sb. k zákonu è. 114/92 Sb. O ochranì pøírody a krajiny (ve znìní pozdìjších pøedpisù). Vzhledem ke svým ekologickým nárokùm (obnažené plochy rašeliniš a vlhké písky) a velmi slabou konkurenèní schopností je ohrožena jednak pøímým nièením stanoviš jednak pøirozenou sukcesí. Druh jsem zjistil ve starém písníku asi 1 km východnì od Borohrádku, 0,5 km JZ od rybníku Havlík, v mapovém ètverci Plavuòka se zde vyskytuje na dnì bývalého písníku, který je dnes témìø celý osázen velmi mladou monokulturou borovice lesní, pouze ve støední èásti je plocha oplocená a bez výsadby døevin. Druh jsem nalezl pouze u vstupu do této oplocenky. Celkem se zde vyskytovalo asi 60 fertilních lodyh. Z dalších zajímavých rostlin zde byla zjištìna bohatá populace plavunì vidlaèky (Lycopodium clavatum). V souèasné dobì je stav biotopu neuspokojivý. Pro další udržení druhu by bylo vhodné odstranit èást výsadby borovice a zahájit disturbaèní management. Summary Locality of endangered species Lycopodiella inundata was found near Borohrádek (1 km in the west of this town). There were found about 60 fertile plants in old sand-pit. Literatura PROCHÁZKA F., [ed.] (2001): Èerný a èervený seznam cévnatých rostlin Èeské republiky (stav v roce 2000). Pøíroda, Praha, 18: foto v barevné pøíloze Došlo:

259 258

260 VÈ. SB. PØÍR. - PRÁCE A STUDIE, 13 (2006): ISBN: NOVÉ LOKALITY NÌKTERÝCH ZVLÁŠTÌ CHRÁNÌNÝCH DRUHÙ ROSTLIN NA LITOMYŠLSKU New habitats of some protected plant species at the Litomyšl surroundings Pavel NOVÁK Vidlatá Seè 44, PSÈ , Pavenow@seznam.cz Litomyšlsko patøí mezi botanicky nejlépe prozkoumané oblasti severovýchodních Èech. Vìtšina autorù se však zabývala pouze níže položenou èástí v okolí Litomyšle a ponìkud opomíjela výše položené okrajové oblasti. Pøi svých prùzkumech jsem se tedy soustøedil na jihozápadní èást Litomyšlska. Všechny lokality se nachází v mapovém ètverci 6163C. FALTYS et PAUKERTOVÁ (2000) z tohoto ètverce neuvádí žádnou recentní lokalitu novì nalezených druhù. Zjistil jsem zde nìkolik nových lokalit druhù rostlin zvláštì chránìných podle vyhlášky è. 395/92 Sb. jako ohrožené a ve stejné kategorii jsou také v Èerném a èerveném seznamu cévnatých rostlin Èeské republiky (PROCHÁZKA 2001). Konkrétnì se jednalo o následující 3 druhy: Gymnadenia conopsea Druh byl nalezen na stráni nad areálem ZD Poøíèí. Zjištìno zde bylo celkem 39 kvetoucích rostlin. Pìtiprstka se zde vyskytuje na stepní stráni a v pøilehlém mladém boru. Z dalších významných rostlin zde byl zjištìn orlíèek obecný (Aquilegia vulgaris), hoøec brvitý (Gentianopsis ciliata), záraza žlutá (Orobanche lutea) a oman vrbolistý (Inula salicina). V souèasnosti je témìø celá stráò nevhodnì osázena velmi mladou monokulturou smrku ztepilého. Jedná se o jednu z posledních lokalit pìtiprstky na Litomyšlsku. Pro další udržení druhu je nutné alespoò èást smrkové výsadby odstranit a zahájit øízené zásahy (pravidelné kosení, mechanické narušování pùdního povrchu). Vhodné by bylo zaregistrovat lokalitu jako významný krajinný prvek. Lycopodium annotinum Lokalita plavunì puèivé byla objevena v lese 0,5 km východnì od silnice Vidlatá Seè Dolní Újezd. Plavuò se zde vyskytuje na dvou mikrolokalitách (celkem pouze nìkolik m 2 ) vzdálených od sebe asi 100 m ve vzrostlé smrkové monokultuøe. Na lokalitì byly zjištìny pouze sterilní rostliny. Jedná se o nejníže položenou lokalitu na Litomyšlsku (390 m n. m.) a zároveò o jednu z posledních v oblasti Litomyšlska (nejblíže se druh vyskytuje v PR Maštale u Jarošova). Jedna z populací je ohrožena zarùstáním náletem smrku, které vede k oslabení jednotlivých rostlin a k ústupu druhu. Pro posílení této populace by bylo vhodné odstranit mladé smrky. Cephalanthera damasonium Druh je rozšíøený v teplejších èástech Litomyšlska. Zjištìn byl na 4 nových lokalitách: lok. 1 Mladá monokultura lípy srdèité (Tilia cordata) asi 0,3 km severnì od rybníku v obci Chotìnov. V roce 2005 bylo nalezeno 31 fertilních jedincù. 259

261 lok. 2 lok. 3 lok. 4 Z dalších zajímavých rostlin se na lokalitì vyskytuje èernýš rolní (Melampyrum arvense), voskovka menší (Cerinthe minor) a orlíèek obecný (Aquilegia vulgaris). Vzhledem k výskytu dalších ohrožených rostlin by bylo vhodné lokalitu zaregistrovat jako významný krajinný prvek. Buèina 0,2 km západnì od silnice Vidlatá Seè Chotìnov. V r byly zjištìny 4 fertilní rostliny. Stráò zalesnìná borovou monokulturou na východním okraji obce Chotovice. V kvìtnu 2005 bylo nalezeno 6 kvetoucích okrotic. Lesní lem 0,5 km severnì od obce Mladoèov, 2 fertilní exempláøe Summary The article describes new habitats of special protected plant species at Litomyšl surroundings. Gymnadenia conopsea at Poøíèí, Lycopodium annotinum at Vidlatá Seè and Cephalanthera damasonium at Vidlatá Seè (2 habitats), Chotovice (1 habitat), Mladoèov (1 habitat). Literatura FALTYS V., I. PAUKRTOVÁ (2000): Kvìtena Svitavska I. Floristický materiál Státní okresní archiv Svitavy, Svitavy. PROCHÁZKA F., [ed.] (2001): Èerný a èervený seznam cévnatých rostlin Èeské republiky (stav v roce 2000). Pøíroda, Praha, 18: foto v barevné pøíloze Došlo:

262 Foto 1: Pásmo Melechova od západu (k èlánku na str. 3). Photo 1: Melechov hill from western side (see page 3). Foto 2: Údolí øeky Sázavy v ústøední èásti pøírodní rezervace Stvoøidla (k èlánku na str. 3). Photo 2: Sázava river valey in central part of the natural reserve Stvoøidla (see page 3). 261

263 Foto 3: Žulový skalní útvar (tor) pøírodní památka Èertùv kámen na jižním svahu Melechova (k èlánku na str. 3). Photo 3: Granite rock form (tor) Èertùv kámen (Devil s stone) on southern slope of the Melechov hill (see page 3). Foto 4: Skalní mísa na žulovém výchozu U skály v severní èásti melechovského masívu (k èlánku na str. 3). Foto 1 4 Jan Vítek. Photo 4: Weather pit on the granite outcrop U skály in northern part of the Melechov massif (see page 3). Photo 1 4 by Jan Vítek. 262

264 Foto 5: Betlém: Trollius altissimus hojnì se vyskytující v olšových remízech a souvisejících mokøadních biotopech (k èlánku na str. 33). Photo 5: Betlém: Trollius altissimus abundantly in the alder carr and in neighbouring wetland biotopes (see page 33). Foto 6: Betlém: Carex davalliana (samièèí exempláø, k èlánku na str. 33). Photo 6: Betlém: Carex davalliana (female specimen, see page 33). 263

265 Foto 7: Krskùv dùl: Orchis mascula subsp. signifera detail kvìtenství (8 exempláøù na jižním svahu v r. 2005, k èlánku na str. 33). Photo 7: Krskùv dùl: Orchis mascula subsp. signifera image detail of the flower head (eight specimen on the southern hillside in 2005, see page 33). 264

266 Foto 8: Krskùv dùl: Pohled na pastvinu(k èlánku na str. 33). Foto 5 8 J. Málková. Photo 8: Krskùv dùl: View of the pasture of sheep (see page 33). Photo 5 8 J. Málková. Foto 9: Olšová jasenina v aluviu Úpy (k èlánku na str. 65). Photo 9: Ash alder alluvial forest at Úpa river (see page 65). 265

267 Foto 10: Su ová lipová javoøina (k èlánku na str. 65). Foto 9 10 M. Mikeska. Poto 10: Scree and ravine lime maple forest (see page 65). Photo 9 10 M. Mikeska. 266

268 Foto 11: Kanálek v Ratiboøické louce (k èlánku na str. 91). Foto J. Lobová. Photo 11: Channel in meadow Ratiboøická louka (see page 91). Photo J. Lobová. 267

269 Foto 12: Letecký pohled na navrhovanou PR Svatomariánské údolí (k èlánku na str. 203). Foto F. Bárta. Photo 12: Aerial wiew of Svatomariánské údolí (see page 203). Photo F. Bárta. Foto 13: Jelení jazyk (Phyllitis scolopendrium) v zámecké studni v Chrasti u Chrudimi (k èlánku na str. 251). Foto N. Gutzerová. Photo 13: Hart s tongue (Phyllitis scolopedrium) in castlle s well in Chrast near to Chrudim (see page 251). Photo N. Gutzerová. 268

270 Foto 14: Lokalita Dívèí kameny destrukce vegetaèního krytu (k èlánku na str. 105). Photo 14: The locality Dívèí kameny destruction of vegetation cover (see page 105). Foto 15: Tvarožník lokalita ovlivnìná turistickým ruchem v západních Krkonoších (k èlánku na str. 105). Photo 15: The locality Tvarožník area under influence of tourism in the West Krkonoše Mountains (Giant Mts., see page 105). 269

271 Foto 16: Rozšíøení synantropního druhu Epilobium angustifolium L. v okolí Tvarožníku (k èlánku na str. 105). Foto Z. Wagnerová. Photo 16: Expansion of synantropic plant Epilobium angustifolium L. in the area of locality Tvarožník (see page 105). Photo Z. Wagnerová. 270

272 Foto 17: Ostøicové porosty v jádrové èásti navrhovaného maloplošného chránìného území u rybníka Malý Karlov (k èlánku na str. 227). Photo 17: The sedge beds in central part of proposed protected area near Malý Karlov pond (see page 227). Foto 18: Slíïák potápivý (Pirata piscatorius) hojnì obývá litorální pásmo i drobné tùòky u rybníka Malý Karlov (k èlánku na str. 227). Foto J. Dolanský. Photo 18: Wolf spider (Pirata piscatorius) lives abundantly in littoral zone and little pools near Malý Karlov pond (see page 227). Photo J. Dolanský. 271

273 Foto 19: Východní èást lomu u Pøedhradí (k èlánku na str. 193). Photo 19: Eastern part of quarry near Pøedhradí (see page 193). Foto 20: Ropuchy zelené (Bufo viridis) pøi páøení v tùních jihovýchodní strany horního patra lomu u Pøedhradí (k èlánku na str. 193). Foto V. Lemberk. Photo 20: Couple of Green Toads (Bufo viridis) in pools quarry near Pøedhradí (see page 193). Photo V. Lemberk. 272

274 Foto 21: Epipactis purpurata jeden ze vzrostlých trsù (k èlánku na str. 253). Photo 21: Epipactis purpurata one of full-grown tufts (see page 253). 273

275 Foto 22: Epipactis purpurata detail kvìtenství (k èlánku na str. 253). Foto J. Málková. Photo 22: Epipactis purpurata image detail of the flower head (see page 253). Photo J. Málková. 274

276 Foto 23: Plavuòka zaplavovaná (Lycopodiella inundata) na lokalitì u Borohrádku (k èlánku na str. 257). Foto P. Novák. Photo 23: Lycopodiella inundata on locality near Borohrádek (see page 257). Photo P. Novák. 275

277 Foto 24: Pìtiprstka žežulník (Gymnadenia conopsea) na lokalitì u Poøíèí (k èlánku na str. 259). Foto P. Novák. Photo 24: Gymnadenia conopsea on locality near Poøíèí (see page 259). Photo P. Novák. 276