Současné geomorfologické mapování Novohradských hor. Jiří Rypl

Transkript

1 Geomorfologický Geomorfologické sborník mapování 2 a inventarizace tvarů ČAG, ZČU v Plzni, 2003 Současné geomorfologické mapování Novohradských hor Jiří Rypl rypl@pf.jcu.cz Pedagogická fakulta Jihočeské Univerzity, katedra geografie, Jeronýmova 10, České Budějovice. V rámci procesu evropské integrace se Novohradské hory vzhledem ke své příhraniční poloze s Rakouskem a přírodní výjimečnosti dostávají do centra zájmů veřejnosti, investorů tak i ekologů. Jsou unikátní přírodní oblastí, která byla doposud velmi málo ovlivněna lidskou industriální i zemědělskou činností. Díky tomu jsou na tomto území nacházeny vzácné a původní rostlinné a živočišné druhy, stejně tak zajímavé výtvory neživé přírody. Bohužel doposud není zcela vyřešen způsob ochrany tohoto území. Geomorfologická studie vzniká jako součást projektu studia biodiverzity Novohradských hor, kterou provádí Pedagogická fakulta Jihočeské univerzity. Cílem geomorfologického mapování je vytvořit obecnou geomorfologickou mapu, tohoto polygenetického reliéfu, se zaměřením na periglaciální reliéf a navrhnout u nejzajímavějších výtvorů způsob ochrany v rámci projektu biodiverzity Novohradských hor. Novohradské hory vznikaly vlivem tektonických pohybů na přelomu křídy a paleogenu. Podobně, jako v oblasti Šumavy a Českomoravské vrchoviny, došlo k vyklenutí ze zarovnaného povrchu České vysočiny. Nadmořská výška oblasti před zdvihem se uvádí m n. m. (KUNSKÝ J, 1968), dále došlo k jeho rozlámání v jednotlivé kry vlivem saxonských tektonických pohybů v souvislosti s alpínským horotvorným pochodem. Pohoří představuje vrchol velké antiklinály, která vznikla v době pomiocenní, pravděpodobně až ve spodním pliocénu.tímto vyklenutím byl porušen a do různých výšek dislokován starotřetihorní zarovnaný povrch, jehož stopy jsou vyznačeny zřetelnou vrcholovou hladinou v nadmořské výšce m n. m. Nad touto vrcholovou hladinou, tzv. Novohradské pláně, čnějí jen ojedinělé vrcholky do výše nad m n. m. (KUNSKÝ J., 1968). Intenzivním namáháním v místech vyklenutí byly vedle oživených starších tektonických linií vyvolány i tektonické linie nové, zvláště výrazné na okrajích pohoří. Nejvýraznější je příkrý až 300 m vysoký zlomový svah mezi vlastním pohořím a Stropnickou pahorkatinou, východně od Dobré Vody. Základní reliéf Novohradských hor má charakteristické znaky kerného pohoří silně rozčleněného erozí. Po vyzdvižení jednotlivých ker do různých výšek zesílila erozní činnost vodních toků, jejichž dřívější odtok, podél poruchových zón v krystaliniku, k Dunaji, byl mladiopliocenním vyklenutím jižní části České vysočiny, zejména stupňovitým zdvihem oblasti kolem Horního Dvořiště 183

2 (KUNSKÝ J., 1968) přerušen a celé pohoří bylo rozčleněno hustou a téměř pravoúhlou sítí pliocenních, místy až 200 metrů hlubokých, sevřených říčních údolí střední Malše a jejich přítoků, v systém širokých horských hřbetů, převážně šumavského směru SZ JV, a sedly oddělených vrcholů, často oválného půdorysu (Vysoká m n. m., Kraví hora 953 m n. m aj.). Pro jižní část pohoří jsou příznačné hojné, nepříliš vysoké kupovité vrcholy. V málo členitém a jen nevýrazně zvlněném reliéfu podhůří Novohradských hor jsou zachovány na rozvodích zbytky několika úrovní plošin v nadmořských výškách m n. m., nad které vystupují hrástě Slepičích hor (869 m n. m.) a Todeňské hory. (606 m n. m.). Malé kotlinky nacházíme v pohoří jen v místech rozšířených úvalovitých toků, např. v okolí Pohoří na Šumavě, Staré Huti aj. Větší kotliny leží již mimo vlastní pohoří (Kaplická kotlina, Svinenská kotlina). Současně s oživenou selektivní denudací a intenzivní zpětnou erozí řek, podporovanou pokračujícím zdvihem oblasti a klimatickými změnami koncem neogénu, došlo na poměrně velké rozloze, především na rozvodních hřbetech, k destrukci hlubokých terciérních zvětralinových plášťů s lateritickou a kaolinickou příměsí. Těmito destrukčními pochody, které byly ještě urychleny pleistocenními klimatickými změnami, byl do značné míry rozrušen zbytek původního zarovnaného pronikavě zvětralého povrchu a obnažena hranice mezi mateční horninou a zvětralinami. Periglaciální pochody urychlily exhumaci odolných jader hlubinných vyvřelin, jejichž zachování nasvědčuje poměrně rychlému odnosu zvětralin, a vytvořily příznačné tvary, odlišné od dnešní klimamorfogenetické oblasti, které jsou dosud dobře zachovány na mnoha místech Novohradských hor a jejich podhůří, především na svazích a vrcholech hor a v hlubokých kaňonovitých říčních údolích. Je zajímavé, že tyto tvary jsou zachovány nejen v magmatitech, ale v méně dokonalé formě i v některých metamorfitech, např. v cordieritických rulách a kaplických svorech (VÍTEK J., 1969). Například z mezoforem jsou to, kongelifrakcí vzniklé několik metrů až desítek metrů vysoké, mrazové sruby (srázy), provázené při úpatí různě širokými kryoplanačními plošinami, které vznikly ústupem mrazových srubů. Intenzivní periglaciální modelací byly místy mrazové srázy přemodelovány v izolované skály jednofázového vývoje (DEMEK J., 1964). Na svazích, např. Kraví hory, Vysoké, a dalších vrcholech pohoří jsou vytvořeny v porfyrických magmatitech mohutné akumulace kamenných moří. Místy jsou spodní okraje kamenných moří protaženy v kamenné proudy. Mrazovým zvětráváním byly vytvořeny též ojedinělé nekrasové puklinové jeskyně, např. na Vysoké (DEMEK J., 1964). V pleistocénu docházelo působením soliflukce k opakovanému lokálnímu transportu bohatého zvětralinového materiálu, a to i na mírných svazích, což mělo za následek vytvoření úpatních hranáčových hald a místy i zanesení dna 184

3 plochých úvalovitých údolí hlinitým a hrubě písčitým až suťovým materiálem s velkými jen nedokonale zaoblenými balvany. V těchto široce rozevřených zamokřených částech říčních údolí, v nichž meandrují v širokých pásech nevelké potoky, např. Pohořský potok, se na fluviosoliflukčních uloženinách místy vytvořila rašeliniště, Lze ovšem předpokládat, že říční transport, který na soliflukci bezprostředně navazoval, mohl vynést z pohoří většinu materiálu, který soliflukce dopravila do koryt potoků a řek, a že tento odnos jemnozrnného materiálu pokračuje zmenšenou měrou i v současném klimatu. Přestože soliflukční sedimenty jsou ve zvětralinovém plášti Novohradských hor a jejich podhůří velmi rozšířeny a v kolísavé mocnosti místy úplně maskují skalní podkad, jsou jen nepatrným zbytkem toho, co soliflukce během pleistocénu v pohoří umístila (ŽEBERA K., 1964). Doznívajíci zdvih Novohradských hor, spolu s klimatickými změnami v pleistocénu, způsoboval rytmické zařezávání říčních toků a vznik plošně omezených teras Malše a jejích přítoků. Zbytky kvartérních teras s opuštěnými meandry a okrouhlíky jsou dobře zachovány v pleistocenním korytě Malše mezi Římovem a Velešínem. K nejmocnějším akumulacím fluviálních sedimentů ve všech vývojových stadiích řeky docházelo v soutokové oblasti Malše a Stropnice, kde jsou vyvinuty čtyři terasové stupně, štěrkopísky až 11,5 m mocné (KRÁTKÁ J., MAZANCOVÁ M., 1968). Celkově se však fluviální sedimenty na modelaci popisované oblasti podílejí jen nepatrně. Deluviální a deluviofluviální sedimenty se zde vyskytují v mocnostech běžných v oblasti krystalinika (0,5 1 m). Deluvioeolické sedimenty jsou vázány na severovýchodní svahy a dosahují místy velké mocnosti (CHÁBERA S., 1972). Celkově se nechá říci, že současný reliéf Novohradských hor a jejich podhůří je zřetelně polygenetický (DEMEK J., 1964). Současné geomorfologické mapování Novohradských hor probíhá od jara roku 2002, jako součást projektu Biodiverzita Novohradských hor. Jsou mapovány mapové listy Benešov nad Černou, Pohorská Ves, Horní Stropnice, Pohoří na Šumavě, , Kamenec, v měřítku 1 : Aktuálně je v rámci celku Novohradských hor mapován podcelek Pohořská hornatina a to okrsky Žofínská hornatina a Leopoldovská vrchovina. V této první fázi mapování je západní hranice oblasti vedena po rozvodnici mezi Pohořským potokem a řekou Malší a nedrží se důsledně hranice Žofínské hornatiny a Leopoldovské vrchoviny. Západní hranice tedy prochází po linii Kolářův vrch, Kobylí vrch, Jelení vrch, Hřeben, Mlýnský vrch. Území je takto na definováno, protože hlavním cílem mapování je kryogenní reliéf, a nechá se předpokládat, že v takto na definovaném území se budou nacházet nejzajímavější kryogenní tvary. V další fázi budou do mapovány zbývající části 185

4 Žofínské pahorkatiny a Leopoldovské vrchoviny, stejně tak podcelek Jedlická vrchovina. V období roku 2002, kdy bylo možno provádět mapování, proběhly rekognoskační pochůzky a to především v oblastech Vysoké (1 034 m n. m), Kraví hory (953 m n. m.), Kuní hory (925 m n. m.), dále v oblasti Myslivny (1 040 m n. m), Pivoňských skal a Kamence (1 072 m n. m.), v Leopoldovské vrchovině v oblasti Kuřského vrchu (806 m n. m.) a Jeleního vrchu (956 m n. m.). Nejzajímavějšími lokalitami se zdají oblasti Vysoké, Kraví hory, Kuní hory, Kamence, Myslivny a Pivoňských skal. V těchto místech se ve velké míře nacházejí zajímavé mezoformy kryogenního reliéfu a to především mrazové sruby, izolované skály, skalní hradby, kamenná moře čí hřibovité útvary. Z mikroforem je patrná především exfoliace na mezoformách kryogenního reliéfu. V nastávajícím období roku 2003, kdy bude možno provádět mapování, budou zahájeny vlastní terénní práce, jejichž hlavním cílem bude zhotovit podrobnou geomorfologickou mapu Novohradských hor se zaměřením na kryogenní reliéf. Přesto, že zatím proběhly pouze rekognoskační pochůzky v zájmovém území Novohradských hor. Lze konstatovat, že již při těchto pochůzkách byly nalezeny takové kryogenní tvary, které by v rámci případné ochrany Novohradských hor, stály za určitý stupeň ochrany jako např. chráněný přírodní výtvor. Příkladem mohou být hřibovité útvary na Vysoké a Kraví hoře, případně skalní hradby na Vysoké. Geomorfologické mapování by nemohlo probíhat bez finanční podpory prostřednictvím grantu MŠMT ČR MSM

5 187

6 Literatura DEMEK, J. 1964: Formy zvětrávání a odnosu granodioritu v Novohradských horách. Zprávy geografického ústavu ČSAV, Opava 9: CHÁBERA, S., 1972: Stručný nástin geomorfologického vývoje, s In: Chábera S.(ed): Přírodní poměry Novohradských hor a jejich podhůří. Rozpravy Pedagogické fakulty v Českých Budějovicích. Řada přírodních věd číslo 10, České Budějovice, 108 s. KRÁTKÁ, J., MAZANCOVÁ, M., 1968: terciérní relikty na krystaliniku při jižním okraji rudolfovské hrásti u Doudleb. Zprávy o geologických výzkumech v r. 1966: KUNSKÝ, J., 1968: Fyzický zeměpis Československa. SPN Praha, 537 VÍTEK, J., 1969: Periglaciální formy na Kaplicku v jižních Čechách. Sborník Jihočeského muzea v Českých Budějovicích, přírodní vědy, 9,: ŽEBERA, K., 1964: Kvartér Českého masívu. In: Svoboda S.(ed): Regionální geologie ČSSR I/2. NČSAV Praha, Summary Actual geomorphological maping in Novohradské mountains In the consequence of a process of European integration the Novohradské hory has become the centre of interes of public, investors and also environmentalists, especially because of its nearness to the border of Austria and because of its natural speciality. The Novohradské hory is a unique area, which was until today very little influenced by humans industrial and agricultural activity. Because of this, a lot of rare plants and animals species and also very interesting creations of lifeless nature are known to be found in this area. Unfortunately it is not wholly resolved the way of the protection of this area yet. Following work is established as a part of project aimed at biodiversity of the Novohradské mountains, which has been realised by University of South-Bohemia. The aim of the geomorphological maping is to obtain a common geomorphological map of this polygenetic relief with a special view on periglacial relief and to propose the way of protection of the most interesting geomorphological creations. Actual geomorphological maping of Novohradské mountains has been done since the spring The map pages Nr , , , , , are maped on a scale 1 : In recent time the ward of Pohořská mountainous country is maped as a part of the Novohradské mountains. This work was supparted by MŠMT ČR MSM