Polozapomenuté pfiíbûhy (Osudy rusk ch emigrantû spjat ch s Národním divadlem)

Transkript

1 Anastasie Kopfiivová Polozapomenuté pfiíbûhy (Osudy rusk ch emigrantû spjat ch s Národním divadlem) I. Po poráïce Dobrovolnické Bílé armády na ãernomofiském pobfieïí, po poráïce Judeniãovy armády v Pobaltí a Kolãakovovy armády na Sibifii byl velk poãet obãanû b valé carské fií e nucen pfied bol evick m terorem opustit své domovy a vlast. I kdyï neexistují pfiesné ãíselné údaje, jako nejniï í poãet uprchlíkû se uvádí 1, osob, ale nûkteré prameny uvádûjí poãet dva miliony. Organizaãním centrem pro uprchlíky se v r stalo mûsto Cafiihrad (rusky Konstantinopol), kde sídlilo a dále pûsobilo vyslanectví jiï neexistující carské fií e i Prozatímní vlády, ústfiedí dobroãinn ch evropsk ch a svûtov ch organizací, jako byl napfi. âerven kfiíï, YMCA, YWCA ad., které se sna- Ïily uprchlíkûm organizaãnû i hmotnû pomáhat. Nedávno vzniklá âeskoslovenská republika byla jedním z mála státû, které nabídly uprchlíkûm z Ruska rovnûï pomoc, organizovanou na státní úrovni. Rozhodnutím ze dne 28. ãervence 1921/ã.j /21 bylo Ministerstvo zahraniãních vûcí âsr povûfieno organizací a provádûním tzv. Ruské pomocné akce (dále RPA). Ministerstvo se snaïilo vypracovat takov plán pomoci, kter by odpovídal komplikovan m pomûrûm sloïení ruské emigrace a kter by bez ohledu na její národnostní, politickou a náboïenskou pfiíslu nost poskytl mladé inteligenci moïnost dokonãit v âsr studia, literátûm, umûlcûm a vûdeck m pracovníkûm umoïnil pokraãovat v jejich ãinnosti a ir ím vrstvám emigrace poskytl základní odborné vzdûlání, které by po eventuelním návratu do Ruska mohli vyuïít pro obnovu své vlasti. RPA byla plánována na pût let ( ) a pfiedpokládalo se, Ïe se za tu dobu pomûry v Rusku uklidní a znormalizují natolik, aby se uprchlíci mohli vrátit zpût. âeskoslovensko se zavázalo poskytnout: 1) péãi o invalidy, nemocné, starce, Ïeny práce neschopné, dûti kolou nepovinné a o ty, ktefií nejsou schopni práce a v dûlku (zajistí âeskoslovensk ãerven kfiíï), 2) péãi o uprchlíky práce schopné, tj. zaji tûní jim vhodného zamûstnání, pfiedev ím v zemûdûlství, 3) péãi o uprchlíky pracující du evnû jako vûdeãtí pracovníci, spisovatelé, Ïurnalisté, umûlci apod., tûmto mûla b t poskytnuta stálá individuální podpora, umoïàující jim pokraãovat v ãinnosti, 4) péãi o stfiedo kolské studenty a dorost vûbec, 5) péãi o vysoko kolské studenty. Pfii plánování RPA nebylo pfiedem stanoveno, o jak poãet osob se bude celkem jednat. Vycházelo se z pfiedpokladu, Ïe akcí povûfiené instituce zajistí jejich peãliv v bûr je tû pfied tím, neï pfiekroãí státní hranice âsr. V poãáteãním období tak tomu opravdu bylo. Provádûl se v bûr, existovala zku ební komise, která ovûfiovala, zda skuteãná úroveà znalostí odpovídá tomu, co o sobû zájemce o cestu do âsr tvrdí. První transporty do âeskoslovenska byly dobfie organizaãnû zaji tûny, existovaly jmenné seznamy osob i jejich základní pfiedbûïné rozdûlení. Od okamïiku, kdy ve lo v obecnou známost, Ïe jsou uprchlíci v âsr pfiijímáni vlídnû a poskytuje se jim v estranná pomoc, zaãal vzrûstat poãet osob, které pfiijíïdûly i z jin ch oblastí, neï bylo zmiàované turecké a stfiedomofiské pobfieïí. âasto se jednalo i o nelegální pfiechody hranic a pobyt pak bylo nutno legalizovat aï dodateãnû. Jak se ãasto v nepfiehledn ch situacích stává, za pfiijetí se pfiimlouvali vlivní jednotlivci, legionáfii se zaruãovali za pfiíbuzné sv ch rusk ch manïelek nebo pfiátel, ãe tí sokolové se pfiimlouvali za ruské sokoly, mnoïil se poãet v jimek a pod. âeskoslovensko totiï nabídlo uprchlíkûm to nejcennûj í - tj. svobodu, vzdûlání a tím i Ïivotní perspektivu. Bylo by moïné napsat studii o rusk ch lékafiích, vûdcích ãi technicích, ale tématem na ich úvah jsou osudy tûch, ktefií se dokázali prosadit v prestiïním prostfiedí, ke kterému mûli v ichni âe i obdivnû uctiv vztah - uplatnit se na prknech Národního divadla. Pokusíme se vyvolat ze zapomnûní ruská 44

2 jména, která se kdysi ãasto objevovala na prvních místech divadelních plakátû, jména, která se pouze kmitla, i jména, která se na plakáty nikdy nedostala. Pokud to archivní materiály umoïàují, uvedeme jejich osudy pfied nástupem do Národního divadla, období pûsobení v divadle i bûh jejich dal ího Ïivota. Zvlá tû se zamûfiíme na Ïivotní kfiiïovatky, kdy se museli, kaïd podle svého nejlep ího pfiesvûdãení, vypofiádat se vztahem k sovûtskému Rusku, tj. se vztahem k zemi, v níï se narodili a která byla domovem jejich rodiãû. Bude se jednat o osoby narozené na území Ruska nejpozdûji do r. 1920, o umûlce, ktefií s âeskoslovenskem spojili svûj Ïivot, i o ty, ktefií na prknech Národního divadla vystupovali pouze jako hosté. II. Pfied 80 lety stejnû jako dnes se cizinci na divadelní scénû nejlépe uplatnili v oborech, kde dokonalá znalost jazyka hostitelské zemû nemá rozhodující v znam. Proto se ve v ãtu umûlcû z fiad ruské emigrace nebudou vyskytovat ãinoherní herci, ale budou tam zastoupeni taneãníci, choreografové, re- Ïiséfii, dirigenti, autofii scénické hudby, v tvarníci-scénografové a autofii kost mû, operní zpûváci, autofii divadelních her a pfiekladatelé. Zvlá È markantní je uplatnûní rusk ch taneãníkû - sólistû v Národním divadle. Prvofiad m úkolem petûrburské baletní koly, která v druhé polovinû 19. století pfiipravovala taneãníky pro pûsobení v baletních souborech velk ch rusk ch kulturních stfiedisek, byl v bûr tûch nejlep ích pro carské dvorní Mariinské divadlo. Vrcholn m obdobím souboru Mariinského divadla byl konec 19. a zaãátek 20. století, období pûsobení vynikajících umûlcû, jako byl umûleck zakladatel skupiny Rusk balet Sergej Pavloviã ëagilev ( ), taneãník a choreograf Michail Michailoviã Fokin ( ) a legendární umírající labuè, primabalerína Anna Pavlovová ( ). Jejich pfiístup k baletnímu umûní smûfioval od technicky dokonalého, ale ponûkud rutinního pojetí italského baletu k stejnû technicky preciznímu, ale odu evnûlému pfievtûlení taneãníka do interpretované postavy. Toto nové pojetí pfiedvedl Evropû Rusk balet v r v PafiíÏi, kterou ohromil baletními pfiedstaveními, v nichï pûsobilo propojení virtuózního taneãního umûní se zcela nov m v tvarn m pojetím kost mû a scénické v pravy, jakoï i vyu- Ïití hudby pûvodnû pro balet nekomponované (I. Stravinsk, C. Debussy, Ch. C. Saint-Saëns). Revoluãní doba o pouh ch osm let pozdûji nemûla pro podobné jemnosti pochopení. Pro demobilizované vojáky z boji È 1. svûtové války, revolucionáfie a rudé námofiníky bylo baletní umûní a jeho interpreti zosobnûním nûãeho zcela zbyteãného, nepochopitelného, parazitujícího a tûsnû spojeného s rozmafiil m Ïivotem carského dvora. Pfiíznaãné je, Ïe jedním z prvních domû, kter bol evici v Petrohradû obsadili a z jehoï balkonu poprvé po svém návratu z emigrace v dubnu 1917 promlouval Lenin, byl dûm primabaleríny Mariinského divadla M. F. K esiàské. V letech 1919 a 1920 se v Rusku rozpadla vût ina baletních a divadelních souborû, protoïe jejich ãlenové, a byli to vïdy ti nejúspû nûj í vãetnû S. P. ëagileva, M. M. Fokina a A. Pavlovové, Rusko opustili. Ru tí taneãníci pûsobili v fiadû zemí, aè uï jako ãlenové baletních souborû, sólisté, nebo majitelé a provozovatelé soukrom ch baletních kol. Obdobnû tomu bylo v âeskoslovensku. Od zaãátku sezony 1923/24 nastoupil, po Augustinu Bergerovi, jako baletní mistr a choreograf Národního divadla rusk taneãník a choreograf Remislav Remislavsk ( imborsk, Szymborski). R. Remislavsk se narodil 1897 ve Var avû, která byla v té dobû souãástí carského Ruska. Absolvoval var avskou baletní kolu a pûsobil v rûzn ch souborech v Kyjevû, Petrohradû a Tbilisi. Obãanská válka ho zastihla na jihu Ruska v Odûse, kde se poprvé zkfiíïily cesty nûkolika budoucích praïsk ch taneãníkû. V té dobû v odûském divadle pûsobila Jelizaveta Nikolská, pocházel odtud Andrej Drozdov a Vadim Baldin. Z Odûsy odjel Remislavsk do Var avy, kam odjela i Nikolská, a po krátkém pûsobení ve Var avû pfiijel v srpnu 1923 do Prahy. V Národním divadle pûsobil ãtyfii sezony od 1923 aï do letních prázdnin 1927 jako baletní mistr a sólov taneãník. Jako taneãník vynikl v roli prince Desiré v âajkovského Spící krasavici (1924) a jako hindustánsk otrok v eherezádû N. A. Rimského-Korsakova (1925). K jeho nejúspû nûj ím choreografiím lze fiadit balety P. I. âajkovského Labutí jezero (hrálo se v jeho úpravû ) a Spící krasavice ( ) nebo choreografie Smetanov ch oper âertova stûna ( ) a Libu e ( ). DÛleÏité bylo i uvedení tvorby mladého B. MartinÛ na scénu Národního divadla (Istar - prem ), i kdyï se inscenace netû ila pfiíli nému zájmu divákû a po devíti reprízách byla z programu staïena. 45

3 Z Národního divadla ode el pfiedev ím kvûli vlekl m neshodám s taneãnicí Jelizavetou Nikolskou i kvûli kompetenãním a finanãním neshodám s vedením divadla, které mu vyãítalo nedostatek vlastní invence a sklon k rutinérství. Po odchodu vedl baletní soubor divadla Varieté, taneãní soubor Velké operety a byl nûkolik let éfem baletu a choreografem divadla Colón v Buenos Aires v Argentinû ( ) zaloïil v Praze vlastní baletní kolu, kterou vedl s pfiestávkami zprvu sám a od poloviny tfiicát ch let s man- Ïelkou taneãnicí Irmou Stome ( ), jejíï majetek mu umoïnil pfiistavût k ÏiÏkovské vile, v níï Ïili, zvlá tní cviãební místnosti a sál s jevi tûm. V baletní kole (Praha - ÎiÏkov, MladoÀovicova 1774, dnes Na Parukáfice) vyuãovali tfiikrát t dnû klasick balet, charakterní tance, rytmiku, plastiku, akrobatiku a excentriku. Jeho kolou pro el velik poãet ÏákÛ. SÀatek s âe kou mu usnadnil cestu k získání ãeskoslovenského státního obãanství. S ruskou emigrantskou spoleãností se st kal pomûrnû málo a politice se vyh bal. Ani za války a po r se jeho Ïivot zásadním zpûsobem nezmûnil. Za války nekolaboroval a po válce se zapojil do vefiejného Ïivota, od 1945 do 1958 byl ãlenem v boru Odboru taneãního umûní a pohybové v chovy, pokraãoval ve své pedagogické a choreografické ãinnosti aï do vysokého vûku - naposledy jako vedoucí baletní a umûlecké gymnastiky v Praze 3, TJ Praha-spoje. Z povûdomí vefiejnosti nebyl vy krtnut. Noviny pfiipomnûly jeho edesátiny (1957) i sedmdesátiny (1967). Svou vûãnou konkurentku J. Nikolskou pfieïil o 18 let: zemfiel v Praze v r ve vûku 76 let. PfiibliÏnû ve stejnou dobu jako R. Remislavsk pfiijela do Prahy osmnáctiletá Jelizaveta Nikolská. Narodila se 1904 ve Vladivostoku v rodinû carského dûstojníka. Po pfiestûhování rodiny do Petûrburgu se velice záhy stala Ïaãkou baletní koly O. O. PreobraÏenské. Po revoluci odjela s matkou (otec zemfiel pravdûpodobnû pfied zaãátkem 1. svûtové války) do Odûsy, kde ukonãila svá gymnaziální studia, v patnácti letech se stala ãlenkou baletního sboru odûského divadla, kter vedl R. Remislavsk a díky svému vyjímeãnému nadání a houïevnatosti se jiï v estnácti letech stala sólovou taneãnicí. Z Odûsy odjela s matkou za R. Remislavsk m do Var avy a v tomto pomûrnû krátkém období se v Polsku, ve Var avû nebo ve Lvovû, staãila provdat. Její pfiíjezd do Prahy zaznamenal ve své spoleãenské rubrice ãasopis Svûtozor: Je. Nikolská, primabalerína opery v Odûse, úãinkovala s nev edním úspûchem pfii stilovém koncertu rusk ch umûlcûv ve Smetanovû síni Obecního domu 17. fiíjna Milovníky baletu okouzlovala sv m mládím, nesporn m talentem, tragick m osudem své vlasti a na ponûkud snobské praïské diváky dûlalo dojem i její exotické manïelství s hrabûtem nejasného pûvodu, spisovatelem Felixem Achillem de la Camara del Campo, pûvodním jménem Felix Emil Josef Karel Cammra ( zahynul pravdûpodobnû bûhem kvûtnového povstání 1945) ze Lvova. 2 V Praze v meziváleãném období pûsobil jako spisovatel (psal napfi. do kalendáfiû olcova nakladatelství), psal filmové scénáfie (napfi. Dívka v modrém reï. O. Vávry), pfiekládal z nûmãiny, panûl tiny a angliãtiny, byl fieditelem divadla Apollo v areálu Lucerny apod. Ke konci tfiicát ch let se angaïoval v obãanské válce ve panûlsku na stranû generála Franca a za války spolupracoval s Nûmci. Jméno této bizarní postavy se zachovalo díky Voskovcovi a Werichovi, ktefií ve své hfie Vest Pocket Revue (1927) zafiadili mezi jednající osoby postavu Kvido Maria de la Camera van Obscura, charakterizovanou jako nesmírnû nadutého spisovatele, dokonalého hlupáka a chorobného kliìase 3 (postava byla ov em kontaminována i dal ím spisovatelem pokleslé literatury, K. M. Vyskoãilem). ManÏelství pravdûpodobnû nemûlo dlouhé trvání, ale nedo lo k úfiednímu rozvodu, protoïe je tû v praïském adresáfii z r najdeme jméno Camarová- Nikolská Jelizaveta, primabalerína, bytem Praha III, V ehrdova 23 a na následujícím fiádku Camara Felix, fieditel, bytem Praha III, Mí eàská 3 (Nikolská odjíïdûla ãasto mimo âsr a kdyï se vracela, bydlela v Praze spoleãnû s matkou). Nikolská spojila s Prahou a Národním divadlem svûj Ïivot na dlouh ch tfiiadvacet let. Z âsr odjíïdûla na dlouhodobá umûlecká turné a studijní pobyty, ale do Prahy se vïdy vracela jako domû. V Národním divadle pûsobila jako taneãnice v divadelní sezonû 1923/24 a 1924/ odjela na studijní pobyt do PafiíÏe, kde se stala Ïaãkou slavné baletní koly své b valé uãitelky O. O. PreobraÏenské, ale zároveà vystupovala v pafiíïském kabaretu Folies Bergère, dvû sezony byla sólistkou egyptské královské opery a baletu v Kahifie, kde se jejím baletním partnerem stal Andrej Drozdov. V té dobû obohatila svûj repertoár o panûlské, fiecké, antické a orientální tance, do kter ch vná ela pikantnû erotické a akrobatické prvky. Byla na vrcholu sv ch fyzick ch sil a byla neobyãejnû pûvabná. Sv ch pfiedností si byla dobfie vûdoma a dovedla jich vyuïívat. Existují ãetné fotografie jejích aktû, stála nahá modelem sochafii E. Kodetovi, portrétoval 46

4 ji H. Boettinger a V. Stretti, její fotografie se ãasto vyskytovaly v novinách a ãasopisech. Soubor jejích fotografií vãetnû aktû pofiídil v PafiíÏi fotograf Rudolf Schneider-Rohan 4. V knize psychiatra V. Vondráãka Lékafi vzpomíná je zmínka o dojmu, jak m na diváky pûsobila její polozahalená nahota. 5 KdyÏ se na zaãátku r vrátila do Prahy a pfiedstavila PraÏanÛm svého taneãního partnera Andreje Drozdova, proïívali diváci pfii jejich vystoupeních jak hluboké okouzlení a obdiv, tak také drobné rozpaky a pohor ení. Patrnû nejtvrd í kritika zaznûla na stránkách Peroutkovy Pfiítomnosti, kde Jan Wenig napsal:... Jelizaveta mûïe uspokojit kfiehkou krásou svého ménû obleãeného tûla, artistick m nádechem v ech sv ch tancû, které rázem v duchu pfiená ejí do tabarinového prostfiedí, absolutní nezatíïeností umûleckou náplní. 6 Nutno dodat, Ïe toto se neodehrávalo na scénû Národního divadla, ale pfii krátkodob ch návratech do Prahy v období Trval návrat do Prahy a do Národního divadla následoval aï po jejím úspû ném turné do ecka a Egypta (1932). Od sezony 1933/34 se Nikolská stala primabalerínou baletního souboru Národního divadla a zároveà vedla choreografii nûkter ch baletních inscenací. Tato úloha byla pro ni zcela nová a k v eobecnému pfiekvapení ji zvládala neobyãejnû dobfie. Podafiilo se jí brzy upevnit ponûkud pokleslou disciplínu baletního sboru, kter del í dobu postrádal systematické vedení vzhledem k dlouhodobé nemoci baletního mistra Jaroslava Hladíka, a zajistit vysokou úroveà vystoupení sólistû v koordinaci s prací sboristû. Podle dobového tisku byl v období pfied 2. svûtovou válkou praïsk balet fiazen v evropském mûfiítku na tfietí místo hned po baletu pafiíïském a fiímském podepsala s Národním divadlem velmi v hodnou smlouvu, která jí zaji Èovala vysoké honoráfie a zároveà mûla ve smlouvû uveden souhlas vedení divadla se sv mi zahraniãními turné. ProtoÏe si v té dobû stejnû jako R. Remislavsk zaloïila vlastní baletní kolu, která ji k Praze je tû více pfiipoutala, byly její v jezdy mimo âsr mnohem krat í a vût inou v dobû divadelních prázdnin. Její baletní kola byla velmi oblíbená a byl o ni velk zájem. kola vyuïívala místností v Lucernû a pozdûji ve smíchovském Národním domû. Z nejnadanûj ích ÏákÛ své baletní koly vytvofiila soubor âeskoslovensk balet, s nímï se úãastnila fiady úspû n ch vystoupení na svûtové v stavû v Chicagu (1933). Nikolská citlivû vnímala spoleãenské nálady a dovedla se jim pfiizpûsobovat. V dobû, kdy se v odborn ch rubrikách zaãaly objevovat naráïky a odsuzování akrobatick ch a lacinû efektních prvkû v jejích vystoupeních, pfiekvapila divadelní náv tûvníky návratem ke klasickému baletu v moderním pojetí (1934 Stravinského Petru ka a 1935 âajkovského Labutí jezero). Zájezdy âeskoslovenského baletu, kter Nikolská vedla, pfiispívaly k úspû né propagaci âeskoslovenska v zahraniãí v kritickém pfiedmnichovském období (l936 Berlín, l937 Bûlehrad a poslední pfiedváleãn zájezd 1938 do Holandska). Zafiazovala do programu ãeské a moravské lidové tance a soubor byl vybaven pfiíslu n mi lidov mi kroji. âinnost âeskoslovenského baletu se nám zachovala díky tomu, Ïe se soubor uplatnil v fiadû ãesk ch filmû, ve kter ch byly plesové nebo taneãní scény (napfi. ve snímcích O. Vávry Maskovaná milenka a Rozina sebranec a pfiedev ím ve filmu F. âápa Taneãnice). Nikolská nebyla jedin m choreografem baletního sboru Národního divadla. Od zaãátku sezony 1936/37 se choreografii a reïii vûnoval Joe (Josef) Jenãík. Pfiizváním dvou choreografû mûlo fieditelství divadla na mysli obohacení a rûznorodost pracovních pfiístupû, coï mûlo zajistit vût í flexibilitu taneãního sboru. V pfiípadû dvou tak antagonistick ch osobností, jak mi byly Nikolská a Jenãík, v ak byla v sledkem roztfií tûnost, organizaãní nejednotnost a vzájemná nevraïivost. Nikolská byla pfiedstavitelkou ruské baletní koly, zastávala spí e pravicové názory, pocházela z aristokratického prostfiedí a u muïû milovala jejich fyzickou zdatnost, která v ní vyvolávala touhu si je podrobovat. Jenãík pocházel z chud ch pomûrû, na jeho zdravotním stavu se podepsal pobyt v zákopech 1. svûtové války, pro el Osvobozen m divadlem Voskovce a Wericha, kde vedl taneãní skupinu Jenãíkov ch girls, a miloval levou avantgardu. Politické zmûny konce tfiicát ch let zlikvidovaly Osvobozené divadlo, Voskovec, Werich a JeÏek emigrovali pfied zaãátkem války do Ameriky. Pozice Nikolské v Národním divadle se upevnila a podafiilo se jí odsunout Jenãíka do pozadí. Ve smlouvû, kterou podepsala stojí:... angaïována jako jediná baletní mistrynû a jakoïto taková je v luãnou pfiedstavenou baletního personálu. V roãních pfiehledech ãlenû Národního divadla je Jenãík aï do své pfiedãasné smrti (1945) veden pouze jako stál host. Poãet jeho choreografií se sníïil, protoïe je Nikolská pfiidûlovala radûji Z. Zabylové neï Jenãíkovi. Tato situace ho po kozovala nejen finanãnû, ale pfiedev ím psychicky. Zánik âeskoslovenska a vznik Protektorátu vnímala Nikolská jako ohroïení své taneãní kariéry a ohroïení âesko- 47

5 slovenského baletu, kter ve zmûnûn ch protektorátních pomûrech pfiejmenovala na PraÏsk balet. Aby zachránila jeho ãleny pfied totálním nasazením, nabízela vystoupení v nûmeck ch mûstech (v divadlech, továrnách, klubech i nemocnicích). Díky vlivn m spoleãensk m stykûm se jí podafiilo soubor nejen udrïet, ale pfiijímat do nûj i taneãník, prchající z Nûmci okupovaného území Sovûtského svazu. Protektorátní období bylo pro ni obdobím vypjaté ãinnosti a zaslouïen ch úspûchû, bylo to období, kdy mohla zhodnotit v echny své dosavadní zku enosti. Její choreografie a taneãní v kony v JiÏní slavnosti, Joanovi ze Zarissy, âarodûjné lásce nebo v Tfiírohém klobouku byly vysoce hodnoceny. K horeãné ãinnosti ji pohánûla ctiïádost, ale zároveà vûdomí, Ïe se brzy ocitne za vrcholem sv ch fyzick ch moïností oslavila 25 let taneãní ãinnosti a zároveà nenápadnû i 40. narozeniny. Velice o sebe dbala, dodrïovala pfiísnou Ïivotosprávu, diety, intenzivnû cviãila, vûnovala se jachtingu a veslování. Neztratila nic ze své lehkosti a virtuozity, ale b vala po pfiedstavení unavená. Dfiíve milovala pobyty u mofie, ale od smrti Drozdova (1935) u mofie nebyla a prázdniny trávila na umavû u DomaÏlic, v Pojizefií nebo v lázních v Sedmihorkách. V divadle mûla zaji tûné pfiíjmy, které jí umoïàovaly pomáhat vûãnû hladov m ãlenkám souboru. Pfiestûhovala se z Malé Strany, kde dlouhá léta bydlela (Letenská 21, V ehrdova 23) do velkého a pohodlného bytu v bezprostfiední blízkosti Národního divadla v domû ã. 5 na rohu ulice Krocínovy a Karolíny Svûtlé. Z Polska pfiijely s matkou s polsk mi pasy. Matka Ïila v âsr s tzv. nansenovsk m pasem, coï byl mezinárodnû uznávan doklad pro ruské emigranty, ktefií se nerozhodli pro obãanství hostitelského státu. Nikolská sàatkem s F. Camarou pravdûpodobnû získala ãeskoslovenské obãanství. Byla vzdûlaná, jazykovû nadaná. Díky ãast m a dlouhodob m pobytûm v zahraniãí ovládala kromû ru tiny a ãe tiny i nûmãinu, francouz tinu, ital tinu a panûl tinu. SvÛj rusk pûvod nikdy nezapírala, udrïovala ãetné kontakty s emigrantsk m prostfiedím, podporovala finanãnû emigrantské dobroãinné akce, na kter ch vystupovala zdarma. Politicky se neangaïovala, pokud to nebylo nezbytnû nutné pro existenci její taneãní koly, PraÏského baletu a jejího postavení v Národním divadle. Ve své taneãní kole i skupinû mûla vïdy fiadu taneãnic a taneãníkû ruského buì emigrantského, nebo za války i sovûtského pûvodu, o které se umûla dobfie postarat. Byla velmi realistická pfii hodnocení sv ch osobních vyhlídek po skonãení války. V dubnu 1945 naplánovala umûlecké turné do Bavorska a s matkou a nevelkou skupinou taneãníkû a taneãnic Prahu urychlenû opustila. Dostali se do Regensburku do americké okupaãní zóny a do repatriaãního tábora, kde Nikolská svou skupinu rozpustila. S matkou a taneãníkem F. Karhánkem z Nûmecka odjela do vzdálené Venezuely. I tam zaloïila baletní kolu a nûkolik let pokraãovala v pedagogické ãinnosti. Zemfiela v r ve vûku 51 let. Její jméno není doposud zcela zapomenuto, i kdyï se o ní po r radûji vûbec nemluvilo. V programu vydaném Národním divadlem v Praze u pfiíleïitosti premiéry Labutího jezera ( ) je o ní následující zmínka: V létû 1922 obnovil Labutí jezero A. Berger [...] roli Odetty tanãila (j.h.) mladiãká, ani ne 18-letá Je. Nikolská, pozdûji primabalerina, choreografka a vedoucí baletu Národního divadla. Tato umûlkynû sehrála v znamnou, i kdyï ne vïdy pozitivní roli v historii baletu Národního divadla v období pfiedváleãném a váleãném. 7 Z tûchto v hrad lze tûïko soudit, t kají-li se jejích umûleck ch kvalit, nebo je to spí e naráïka na její váleãné pûsobení, které bylo po válce klasifikováno jako kolaborace. Zasvûcené a objektivní zhodnocení pozitivních i negativních rysû její umûlecké a organizaãní ãinnosti v ak dodnes chybí, právû tak jako úpln pfiehled taneãníkû, ktefií pro li její baletní kolou nebo pûsobili v jejích taneãních skupinách. V souvislosti s J. Nikolskou jiï bylo zmínûno jméno taneãníka Andreje Drozdova ( ). Narodil se v Odûse, v Petûrburgu se pûvodnû pfiipravoval na vojenskou kariéru, ale zároveà nav tûvoval taneãní kolu T. Karsavinové. V dobû obãanské války byl v bílé dobrovolnické armádû a proïil evakuaci Odûsy a Krymu. Jako mnozí jiní ru tí emigranti se rozhodl hledat uplatnûní v PafiíÏi, kde se 1926 setkal s J. Nikolskou a vytvofiili spolu stál taneãní pár. Pro svá vystoupení nacviãili fiadu velmi efektních baletnû-gymnastick ch etud, které vyuïívaly kontrastu fyzick ch pfiedností obou taneãníkû: Ïenské krásy a lehkosti Nikolské a muïné síly Drozdova. KdyÏ se Nikolská chystala k návratu do Prahy, jako podmínku si kladla pfiijetí Drozdova do souboru Národního divadla. Podafiilo se jí to aï v divadelní sezonû 1934/35. Do té doby byl sice jejím taneãním partnerem, ale pouze na umûleck ch turné a pfii vystoupeních na jin ch scénách. Drozdov 1933 absolvoval s Nikolskou tzv. americké turné na svûtovou v stavu a fiadu vystoupení v Praze pfiedev ím ve Vinohradském divadle. 48

6 Nutno fiíci, Ïe vûãi muïûm - sv m taneãním partnerûm vystupovala Nikolská velmi autoritativnû, majetnicky a ãasto necitlivû. Drozdova napfi. pfiinutila ke slibu, Ïe bude tancovat pouze s ní a s nik m jin m. Na dodrïování slibu trvala nejen vzhledem k jin m taneãnicím, ale i vzhledem k taneãníkûm. Velmi nelibû nesla, kdyï Drozdov vystupoval na nûjakém emigrantském veãírku spoleãnû s V. Baldinem. Îivot bez stálého angaïmá, ve finanãní závislosti na partnerce Drozdova silnû deprimoval. Byl psychicky nevyrovnan, trpûl záchvaty stesku po domovû, které léãil alkoholem. V období deprese byl nespolehliv a nedochviln. Ani stálé angaïmá v Národním divadle mu nepfiineslo takové uspokojení, jaké oãekával. V divadelní sezonû 1934/35 mûla premieru pouze tfii nová baletní pfiedstavení a pouze Szymanowského Zbojníci odpovídaly Drozdovovu naturelu. Ostatní balety (Osudy a AdÏantské fresky) byly vybrány tak, aby se v nich mohla uplatnit pfiedev ím Nikolská jako choreograf i jako taneãnice. V létû, po skonãení divadelní sezony 1934/35, odjela Nikolská s Drozdovem a malou skupinou taneãníkû do rumunské Besarábie, odkud bylo pfies hraniãní fieku Dnûstr vidût Rusko a tu it nedalekou Odûsu. Chystali se tam strávit prázdniny a zároveà mûli v ãernomofisk ch letoviscích nasmlouvána vystoupení. Zájezd skonãil tragicky. A. Drozdov spáchal sebevraïdu, bylo mu 44 let. Taneãník Vadim Baldin ( ?) se narodil v Odûse. O jeho soukromém Ïivotû a umûlecké dráze se zachovalo málo dokumentû a vûrohodn ch informací. V Archivu Národního divadla je jeho osobní sloïka pozoruhodnû chudá. Nevíme nic o jeho rodinû a o tom, co dûlal v letech obãanské války, kdyï mu bylo let. To, Ïe J. Nikolská pûsobila pfied sv m odchodem z Ruska právû v odûsském divadle, mohla b t pouhá shoda náhod a jejich vzájemné cesty se tehdy mohly zcela minout. Není vylouãeno, Ïe bojoval v fiadách Dobrovolnické armády. Podle svûdectví pamûtníkû se po evakuaci z Krymu v listopadu 1920 objevil v Cafiihradû a stal se Ïákem ruského internátního gymnázia. Mnozí si ho z této doby zapamatovali a vyprávûli o jeho neobyãejné vitalitû a fyzické zdatnosti. Byl pr vynikající fotbalista, a byl proto oblíben m a Ïádoucím hráãem. Dokonce krátce hrál v tureckém národním muïstvu a získal proto pfiezdívku Baldin - Bej. Na konci roku 1921 se cafiihradské ruské gymnázium v rámci RPA pfiestûhovalo z Cafiihradu do Moravské Tfiebové v âsr. Bylo mu tehdy 20 let a jeho jméno je uvedeno v seznamu prvních absolventû ruského gymnázia v roce Nevíme, jak dlouho zûstal v Moravské Tfiebové po absolvování, ãi zda se pokusil o studium na nûkteré z ãeskoslovensk ch vysok ch kol, nebo hledal nûjaké zamûstnání. Jisté je, Ïe od divadelní sezony 1926/27 se stal ãlenem baletního souboru Národního divadla. V kaïdoroãních Kalendáfiích Národního divadla bylo podle abecedy jeho jméno uvádûno na prvním místû v seznamu taneãníkû si vyïádal roãní bezplatnou dovolenou na úãinkování ve Velké operetû. Po tomto angaïmá se Baldin do Národního divadla vrátil dostal v povûì za nepfiesnosti a nekázeà v práci; v povûì v ak nebyla uskuteãnûna a byla odvolána. I kdyï je na konci jeho osobního listu chybnû napsáno, Ïe po roce 1935 je jeho dal í osud neznám, zcela jistû byl ãlenem Národního divadla je tû v sezonû 1941/42, proto- Ïe tanãil v JiÏní slavnosti a v Joanovi ze Zarissy (spoleãná premiéra obou baletû byla ), i v sezonû 1942/43, kdy se tato inscenace mnohokrát reprízovala. V Národním divadle pûsobil aï do r Pamûtníci na nûho vzpomínají jako na pohledného mladého muïe, kter zûstal svobodn a kter byl dobr m a vítan m spoleãníkem nejen v ruském, ale i v ãeském prostfiedí. Vystupoval vïdy vstfiícnû, vyh bal se sporûm, byl naprosto bezkonfliktní a vïdy ochotn nabídnout pomoc. Byl Ïivotním optimistou. Kolegové taneãníci oceàovali jeho vysokou profesionalitu a fiadili ho mezi v borné charakterní taneãníky, sólisty tzv. figurkáfie. V ichni zdûrazàovali ífii jeho talentu: kromû tance zpíval, hrál na klavír a na kytaru, vystupoval v divadle jako herec, psal satirické skeãe a mûl mnoho rozmanit ch zájmû a aktivit, které se ãasto ãasovû pfiekr valy a které nemohl v echny uspokojit, coï se napfi. projevilo i pfii zdûvodnûní navrhované, av ak neuskuteãnûné v povûdi v r âasto vystupoval na rusk ch dobroãinn ch akcích a nikdy neïádal honoráfi, byl ozdobou v ech emigrantsk ch plesû. Byl hluboce vûfiící a zpíval v chrámovém sboru pravoslavného kostela sv. Mikulá e na Starém Mûstû. I kdyï se neangaïoval politicky, jeho vztah k Sovûtskému svazu byl velmi kritick. A netajil se tím, jak o tom svûdãí i jeho spoluautorství a osobní úãast v operetû-parodii Ivanov Pavel v dobû revoluce, pfiedvedené na veselém intimním veãeru v roce 1933 v Praze. Jako vût ina absolventû gymnázia v Moravské Tfiebové dokonale ovládal nûkolik cizích ja- 49

7 zykû. Byla to právû znalost nûmãiny, která sehrála v znamnou úlohu v jeho Ïivotû. Divadelní sezona 1943/44 byla jeho poslední. V okamïiku váleãného stfietnutí dvou totalitních diktatur, Nûmecka a Sovûtského svazu, zûstal dûsledn m odpûrcem Sovûtského svazu a stal se tlumoãníkem. V této funkci se dostal na Nûmci okupované území SSSR. Jak dlouho tam byl a v kter ch oblastech se nepodafiilo zjistit. Z historického kontextu lze soudit, Ïe to muselo b t v letních mûsících roku Je prokázáno, Ïe byl ve mûstû Orel (skupina armád Mitte ), kde vyhledal a do Prahy pfiivezl starou tetu svého pfiítele A. D. ãerbaãeva. Mûsto Orel bylo Rudou armádou osvobozeno 5. srpna 1943, a proto se BaldinÛv pobyt v Orlu musel uskuteãnit pfied tímto datem. Byla to jediná Baldinova cesta na okupované území. Není známo, co dûlal po , kdy byla ãinnost Národního divadla tak jako v ech ostatních divadel v í i nucenû zastavena. Nebyl ani ãlenem taneãního souboru PraÏsk balet, kter fiídila Nikolská a se kter m podnikala zájezdy mimo Prahu i mimo území Protektorátu, do Rakouska a Nûmecka. Také zprávy o jeho smrti si protifieãí. Zahynul pravdûpodobnû v kvûtnu Jeho b valí kolegové, ktefií dnes Ïijí v USA, tvrdí, Ïe se pokou el pfiejít americkou demarkaãní linii, byl chycen v Plzni a jako rusk emigrant na ulici obû en. PraÏská emigrantská komunita je pfiesvûdãena o tom, Ïe se tak stalo v Praze v Ha talské ulici pfied domem ã. 27, kde bylo za války ruské registraãní stfiedisko. Byl pr chycen davem a na místû ubit. Objevila se i verze, Ïe byl zatãen a odvleãen sovûtskou KGB a zahynul v gulagu. Jisté je, Ïe po r po nûm mizí ve keré stopy - bylo mu tehdy 41 let. Taneãník Dimitrij Grigoroviã-Barsk se narodil 1909 v Kyjevû. Matka mu záhy zemfiela a otec, v znamn právník, emigroval do Berlína. Dvanáctiletého syna nechal u pfiíbuzn ch na Ukrajinû, kde chlapec dokonãil sedmiletku. Po dokonãení koly se podafiilo otci získat pro syna povolení odjet do Berlína. Odtud vedla jeho cesta do ruského emigrantského gymnázia v Moravské Tfiebové. Na zaãátku kolního roku 1926/27 byl zapsán do tfiídy 7A, aby si zopakoval uãivo a doplnil mezery ve vzdûlání, vzniklé rozdíly mezi poïadavky sovûtské sedmiletky a ruského reálného gymnázia v âeskoslovensku. O rok pozdûji, v kvûtnu 1928, ve sv ch 19 letech, úspû - nû odmaturoval a rozhodl se pro studium na âeském vysokém uãení technickém (fakulta strojního inïen rství). Svá úspû ná studia pfiedãasnû pfieru il tûsnû pfied poslední státnicí. DÛvodem byly neutû ené materiální podmínky a svûtová ekonomická krize, kdy mladí absolventi vysok ch kol obtíïnû hledali pracovní uplatnûní. Státní studijní podpora byla pro studenta bez rodinného zázemí nedostateãná, byl v Praze odkázán pouze na stravování v menze a jeho jedin m stál m pfiíjmem bylo nevelké stipendium. V dobû studia nikdy neuvaïoval o tom, Ïe by se mohl profesionálnû vûnovat baletu. Jako mnoho jin ch studentû i on zaãal hledat moïnosti jakéhokoliv vedlej ího v dûlku. Zdrojem pfiíleïitostn ch pfiíjmû bylo mezi tehdej ími studenty nejoblíbenûj í statování ve filmu a v divadle, rozná ení reklam, prodávání novin a sezení modelem v umûleck ch kolách. âasovû nároãná v dûleãná ãinnost byla pfiekáïkou úspû ného studia a studium bez vedlej ího pfiíjmu odsuzovalo studenta k nuzování. Velice oblíbené mezi rusk mi studenty bylo nûmecké divadlo, protoïe mûlo niï í nároky na v pomocné síly neï Národní divadlo. PraÏské Nové nûmecké divadlo ve své honosné divadelní budovû provozovalo nejen opery a ãinohry, ale i balet a operety. Vleklé finanãní krize sniïovaly stál stav ãlenû divadelního souboru i jejich repertoár, kter z finanãních dûvodû musel poãítat i s ménû nároãn mi diváky. Divadlo mûlo stál pouze dámsk baletní soubor a mladé mu- Ïe pfiijímalo vïdy jen na v pomoc. Této nabídky vyuïívalo mnoho rusk ch studentû a od nich se o této moïnosti dovûdûl i Grigoroviã-Barsk. PfiíleÏitostnû tam úãinkoval v pfiedstaveních Prodaná nevûsta, EvÏen Onûgin, Orfeus v podsvûtí, Netop r a dal ích. S J. Nikolskou se seznámil zcela náhodnû v r. 1935, kdy mu bylo 26 let a kdy mu Nikolská nabídla moïnost zdarma nav tûvovat její taneãní kolu. Na toto období vzpomíná následujícími slovy: kola paní Nikolské byla na Smíchovû v Národním domû v 1. poschodí. Sál byl velk, svûtl, podél zdí baletní tyãe. Îáci byli rozdûleni do tfií skupin - zaãáteãníci, pokroãilí, vyspûlí. Vyuãování vedla paní Nikolská sama, její asistentkou byla Aniãka Buriánová, ãlenka baletu Národního divadla, která mimo jiné mûla na starosti zauãování nov ch pfiíchozích. Také mnû vûnovala velikou péãi. Byl jsem velmi piln a cviãil v obou pokroãil ch kurzech. Obãas do hodin pfiicházel pan Drozdov, kter se Ïáky pracoval pfii studiu partnerského tance. Trénink obsahoval tud rku u ty- 50

8 ãe, exercície na volnosti, poté krokové vazby po diagonále. Následovaly piruety, závûrem cham gements, entrechats atd. Hodiny doprovázel na klavír pan Trailin, dûdeãek Nata i Tanské, a paní Nina Barvitiusová-Petáková. Paní Nikolská dbala na dûsledné dodrïování stylu klasického tance. Sama taneãní pohyby pfiedvádûla a Ïáky opravovala, takïe absolventi její koly byli jak s technikou klasického tance, tak s v razov m projevem dobfie obeznámeni. 8 Pfied sv m nástupem do Národního divadla pûsobil Grigoroviã-Barsk ve vandovû divadle na Smíchovû, s Járou Kohoutem na Fidlovaãce a ve Velké operetû v Dlouhé tfiídû byl pfiijat do Zemského divadla v Brnû, ale k jeho nástupu vzhledem k zmûnûné politické situaci a k nacistické okupaci jiï nedo lo. Vrátil se proto do Prahy a pfiijal místo placeného asistenta v baletní kole J. Nikolské. Odtud vedla jeho cesta do Národního divadla, kam se dostal v r. 1940, a od té doby úãinkoval ve v ech baletních pfiedstaveních, uvádûn ch na této scénû to byla pfiedstavení Velk dïbán, âarodûjná láska a Tfiíroh klobouk, 1942 JiÏní slavnost a Joan ze Zarissy, 1943 Prométheus na hudbu L. Beethovena, Preludium na hudbu F. Lizsta a Ml n na Ïeny. Také do jeho Ïivota zasáhla osudn m zpûsobem válka. PfiibliÏnû ve stejné dobû, kdy V. Baldin odjel jako tlumoãník do okupovaného Ruska, pfii el Grigoroviã-Barsk do styku s ãeskou odbojovou ãinností. O jakou skupinu se jednalo, se zatím nepodafiilo zjistit. Pamûtníci v této souvislosti uvádûjí jméno Ivan (Jan?) íha, ale kdo to byl a bylo-li to pravé jméno, dosud nevíme. Grigoroviã-Barsk byl 17. prosince 1943 zatãen gestapem a dlouho vysl chán v Petschkovû paláci. Nikoho ze skupiny neprozradil, protoïe k dal ímu zat kání nedo lo. Po období v slechû v Petschkovû paláci následovala kfiíïová cesta z Pankráce do Kladna, odtud do Terezína a dále do Buchenwaldu a Königsteinu. Koncem zimy a zaãátkem jara 1945 byl pfievezen k práci v podzemní zbrojní továrnû Richard u Litomûfiic. V nedûli 22. dubna byla zahájena likvidace litomûfiického tábora a zbylí vûzni naloïeni do dobytãích vagonû k transportu. Ve vagonech strávili 8 dní, kdy je pfiesouvali z místa na místo dál od postupující fronty a blíï ku Praze. Dezorganizace jiï byla taková, Ïe se transport nepodafiilo ukonãit, vlak se 28. dubna zastavil v Roztokách u Prahy a ãásti vûzàû se podafiilo uprchnout. Mezi nimi byl i Grigoroviã-Barsk, kter v noci z 29. na 30. dubna do el pû ky do Prahy k pfiátelûm. Vrátil se ve velmi patném zdravotním stavu. O ãást zubû pfii el pfii v sle ích po svém zatãení, byl silnû podvyïiven a nohy, které jsou tak dûleïité pro taneãníka, mûl zjizvené po hlubok ch poranûních a vfiedech. Tyto jizvy nikdy nezmizely a proto se po cel zb vající Ïivot snaïil mít samostatnou atnu nebo b t pfii pfievlékání do taneãního trikotu sám. RovnûÏ se mu silnû zhor il zrak, protoïe byl nucen Ïít pûldruhého roku bez br lí, a mûl potíïe i se sluchem. V kapesním kalendáfii 9, kter si po návratu do Prahy opatfiil a kam peãlivû zapisoval v e, co kter den dûlal, jsou zaznamenány ãetné náv tûvy u lékafiû i úfiední jednání, protoïe potfieboval zajistit bydlení, získat ztracené dokumenty, zajistit léãení, zvlá tní pfiídûly pro nemocné atd. V kalendáfii z roku 1945 má zaznamenanou schûzi zamûstnancû Národního divadla, která se konala 3. ãervence, slavnostní shromáïdûní ve Smetanovû síni Obecního domu 5. ãervence a zaãátek divadelní sezony v nedûli 12. srpna. ZároveÀ se objevují první zmínky o jeho konfliktech s nov m vedením baletního souboru. V ãervnu do lo k zásadním zmûnám ve vedení Národního divadla: nov m fieditelem byl jmenován V. Vydra a ve v ech zb vajících funkcích se také objevila nová jména. Jediné jméno, které zûstalo, byl Václav Gottlieb, éf scénické v pravy a provozu. Pro Grigoroviãe- Barského bylo rozhodující, Ïe uï tam nebyl choreograf Joe Jenãík, kter pûsobil jako host ve funkci zástupce baletního mistra a éfa baletu, coï byla aï do uzavfiení Národního divadla v r J. Nikolská. Ta pfied kvûtnovou revolucí odjela na Západ a umûleckou správou baletu byl povûfien komunista Emanuel Famíra, kterého si Grigoroviã-Barsk lidsky, ale ani umûlecky pfiíli neváïil. K prvním skryt m konfliktûm zaãalo docházet v fiíjnu 1945 a pokraãovaly i v listopadu. I kdyï je Grigoroviã-Barsk v seznamu baletního souboru Národního divadla uveden jako sólov taneãník, vût ina jeho sólov ch rolí byla v dobû jeho léãení trvale pfieobsazena Vlastimilem Jílkem. Ve dnech 20. a 21. listopadu byly schûze ãlenû baletního souboru, kde ho E. Famíra poprvé vefiejnû napadl. Vzájemnû vyhrocené vztahy trvaly i v sezonû 1946/47; 31. srpna 1947 s ním Národní divadlo rozvázalo pracovní pomûr, a i kdyï se proti tomu odvolával, rozvázání pracovního pomûru zûstalo v platnosti. Dokumenty z tohoto období jsou klasickou ukázkou, jak rozporuplné byly vztahy nové komunistické garnitury k rusk m emigrantûm. Ani skuteãnost, Ïe byl vyznamenán za od- 51

9 bojovou ãinnost a pobyt v koncentraãním tábofie, na vztazích nic nezmûnila. V zápisech ze schûzí a v posudcích se objevují formulace: na jedné stranû tvrdí, Ïe byl persekvován pro svou komunistickou ãinnost, a na druhé, Ïe z SSSR ode el, protoïe tam byl komunismus, nebo v Národním divadle byl angaïován na pfiímluvu Nikolské, která, jak známo, byla nepfiím m agentem gestapa v divadle; to, Ïe se s ní dostal do kontraverze, nic na vûci nemûní, naopak, vrhá tím záhadnûj í stíny na cel jeho pfiípad. Vyãítali mu, Ïe je tû po válce nemûl ãeskoslovenské obãanství, ale tzv. NansenÛv pas, nebo Ïe odmítl sólovou roli v Pohádce o Honzovi a v La sk ch tancích a neúãast na povinn ch cviãeních, coï mûlo b t dûvodem k okamïité v povûdi. Nikdo nebral ohled na to, Ïe v dobû povinn ch cviãení nebo nácvikû na sólové party se léãil z následkû pobytu v koncentraãním tábofie. Kromû v tek, které mûly jasn politick podtext a souvisely s jeho emigrantsk m pûvodem, se objevily i v tky typu, Ïe si spolutaneãnice stûïovaly na nervozitu a trhání, náladovost, dom livost a agresivitu. Vût ina z tûchto rysû byla dûsledkem jeho zdravotního a psychického stavu. Nutno pfiiznat, Ïe Grigoroviã-Barsk byl sv m zaloïením zcela jin neï optimistick a vstfiícnû ladûn V. Baldin. I jeho nejlep í pfiátelé a obdivovatelé zaznamenávali jeho uzavfienost, preciznost hraniãící s puntiãkáfistvím a podivínstvím. Vût ina tûchto rysû vypl vala z dvou nedostatkû: z jeho vrozené zrakové a po návratu z koncentráku i sluchové vady. JiÏ na skupinov ch fotografiích z Moravské Tfiebové ho není tûïké najít. Mezi mlad mi lidmi byl totiï vïdy ten jedin s br lemi. Pro mnohého taneãníka by byla tato vada nepfiekonatelnou pfiekáïkou, protoïe tanec bez br lí je pohybem v nebezpeãném a záludném prostoru. Taneãní pohyb na scénû plné nástrah je obtíïn i pro bystrozraké a vyïaduje velké umûní a v pfiípadû Grigoroviãe-Barského i osobní stateãnost. Aby mohl tanec na pfiesvûtleném jevi ti zvládnout, trval vïdy na naprosto pfiesné choreografii, kterou mûl zvládnutou tak, aby mohl tanãit i poslepu. Stejnou pfiesnost a vstfiícnost poïadoval i od ostatních ãlenû souboru. Po kozen sluch jeho situaci po válce je tû zhor il. Své nedostatky pfied ostatními skr val, a proto na nû mohl pûsobit jako nedûvûfiiv a nedûtkliv podivín. Po odchodu z Národního divadla opustil Grigoroviã- Barsk Prahu a pûsobil v Brnû, Olomouci a Liberci. V Brnû uãil na Státní konzervatofii jako profesor akademick ch a dvorních tancû. Byl vlastnû prvním, kdo disciplínu dvorních tancû v âsr vyuãoval. Svou umûleckou dráhu ukonãil v r v jedenapadesáti letech. Vûnoval se potom choreografii. Poslední roky Ïivota Ïil v domovû dûchodcû v Praze. Teprve tam se doãkal jistého ocenûní své odbojové ãinnosti a vûznûní v koncentraãním tábofie. Díky tûmto skuteãnostem se mu dostalo v Ïivotû jediného privilegia - mûl pokojík sám pro sebe. Zrak a sluch se mu zhor ily natolik, Ïe témûfi nevidûl a nesly el. Dopisy posledním pfiátelûm namlouval na magnetofonové pásky. Zemfiel v nedoïit ch 87 letech. Jeho hrob je na ol anském hfibitovû v bezprostfiední blízkosti pravoslavné kaple. Poslední z trojice tfiebovákû - taneãníkû ruského pûvodu, ktefií pro li rusk m reáln m gymnáziem v Moravské Tfiebové, je Viktor Malcev. Narodil se 1920 v Kanibadanu v Turkestanu (TadÏická SSR). Matka byla Ruska, otec ãesk zajatec z 1. svûtové války. Do Prahy pfiijel s matkou v r Otec si matku nikdy nevzal, ale tento moment povaïoval jeho syn spí e za tûstí. Ve vzpomínkách syna zûstal otec jako primitivní surov despota. KdyÏ se staly rodinné vztahy neudrïitelné a otec syna opakovanû surovû bil, opustila matka se synem spoleãnou domácnost. ProtoÏe pro ni bylo obtíïné vydûlávat na Ïivobytí a zároveà se starat o dítû, vyuïila moïnosti bezplatného studia v gymnáziu v Moravské Tfiebové a syna tam poslala. Byl zapsán v roce 1926 do matefiské kolky, která pfii internátním gymnáziu existovala. Bylo mu 6 let a v Moravské Tfiebové zûstal aï do roku Ode el pfied ukonãením 2. roãníku a vrátil se do Prahy. Bydleli s matkou na chudém proletáfiském okraji Prahy Na Balkánû blízko nouzové kolonie Na krejcárku. Obstát mezi ÏiÏkováky byla tvrdá kola Ïivota. (Vzpomíná, jak úãinnou zbraní byl koïen pásek od tfiebovské kolní uniformy, opatfien kovovou pfiezkou se znakem gymnázia, kter m si získal autoritu a byl pak ÏiÏkováky akceptován.) Po absolvovávní ÏiÏkovské mû Èanky na tehdej ím Per t novû námûstí se pfiihlásil na strojní prûmyslovou kolu, ale tu jiï studoval externû jako uãeà ruské strojnû zámeãnické dílny v Krakovské ulici. K baletu se dostal pfies zaujetí moderními tanci, pfiedev ím stepováním. Stal se Ïákem taneãní koly Heleny tûpánkové a od r koly J. Nikolské. Jeden ãas nav tûvoval obû tyto koly souãasnû. Ve sv ch 18 letech uï obstál v konkursu do taneãního souboru vandova divadla na Smíchovû 52

10 a 1942 je uï jeho jméno na plakátech Národního divadla. Vystupoval jako sólov taneãník v baletech JiÏní slavnost a Joan ze Zarizzy. Bylo to ostatnû jediné pfiedstavení, ve kterém vystupovali v ichni tfii tfiebováci spoleãnû. Spoleãnû s D. Grigoroviãem-Barsk m se stali sólov mi taneãníky a oporou taneãní skupiny J. Nikolské, jejího PraÏského baletu. Se skupinou se úãastnili umûleck ch vystoupení v âechách a na Moravû i v Rakousku a Nûmecku a v dobû, kdy byl zastaven provoz v ech protektorátních divadel (od ) pûsobil Malcev ve Vídni. Po kvûtnové revoluci ode el Malcev na sezonu 1945/46 do Brna, kde zaïil své první velké období. Na konci divadelní sezony 1949 /50 obdrïel za svûj v kon v V. symfonii P. I. âajkovského první cenu Divadelní Ïatvy (choreografie I. V. Psota, cena za nejlep í umûleck a technick v kon). V Národním divadle pohostinsky vystupoval v r. 1949, v dobû, kdy E. Famíru vystfiídal Sa a Machov. Do Prahy a Národního divadla se definitivnû vrátil v r. 1952, kdy do praïského souboru nastoupil i se svou taneãní a tehdy i Ïivotní partnerkou Olgou Skálovou. Zde pûsobil 22 let a do dûchodu ode el ve sv ch 54 letech v r Av ak ani potom balet neopustil. V letech byl éfem baletu Státního divadla Z. Nejedlého v Ústí n. L. a pozdûji v Olomouci byl jmenován zaslouïil m umûlcem a 1997 bylo jeho celoïivotní mistrovství odmûnûno Cenou Thálie. Ve svém podûkování vdûãnû vzpomnûl i na svou uãitelku J. Nikolskou a bylo to po mnoha letech jistû poprvé, kdy bylo v Národním divadle v dobrém a nahlas pfiipomenuto její jméno. Malcev se vzhledem k svému roku narození vyhnul nûkter m nebezpeãím, která postihla jeho star í kolegy ruského pûvodu, ale nevyhnul se nástrahám, které pfiinesla doba pozdûj í. Po r zde byly pfiirozené pracovní styky mezi baletem Národního divadla a baletními soubory v Moskvû a Leningradû, kam jezdili na i taneãníci nejen hostovat, ale i na dlouhodobé stáïe. Ruská baletní kola mûla vynikající tradici a práce s rusk mi choreografy a taneãníky byla vïdy pfiínosem. âasto v ak byla jednou z nezbytn ch podmínek pro ty, ktefií se chtûli dlouho udrïet na prestiïních pozicích. Úãinné bylo také ãlenství v komunistické stranû nebo jiné druhy spolupráce s vládnoucí silou a její tajnou policií. Malcev do komunistické strany nevstoupil, spolupráci se nevyhnul. TûÏko dnes fiíci, zda byla vynucená, nebo dobrovolná, ale vûfime, Ïe nikomu neublíïila. Malcev se vïdy hlásil ke svému ruskému pûvodu. V jeho pfiípadû se ani nehodí uïít termín rusk -emigrantsk, vïdyè jeho matka neemigrovala, ale ode la za otcem svého dítûte. Skuteãné emigrantské prostfiedí poznal pfiedev ím v Ruském gymnáziu v Moravské Tfiebové, které bylo dûslednû vedeno v ruském vlasteneckém protisovûtském duchu. K období svého dûtství, ke kolním vzpomínkám a ke sv m taneãním zaãátkûm se zaãal nostalgicky vracet s pfiib vajícími léty. V. Malcev zemfiel v r v 82 letech a je pochován na ol anském pravoslavném hfibitovû v kruhu dávn ch pfiátel. BohuÏel se mu nepodafiilo uskuteãnit své pfiedsevzetí a napsat vzpomínky na Moravskou Tfiebovou, na J. Nikolskou, na své zaãátky v Národním divadle, na váleãná léta, na taneãníky souboru âeskoslovenského a PraÏského baletu. Je to o to vût- í vût í koda, Ïe byl jedním z posledních pamûtníkû. III. Dal í oblastí, kde nedokonalá znalost jazyka nevadí, je hudba. Proto se na scénû Národního divadla uplatnili zpûváci a hudebníci ruského emigrantského pûvodu. Jejich jména najdeme v Kalendáfiích Národního divadla, kde jsou uvedena jména a adresy nejen sólistû, ale i v ech ãlenû sboru. V seznamech ãlenû sboru se po fiadu let vyskytují dvû jména: Vladimír Assejev a Lydie Farková-Balabina. Basista Assejev byl ãlenem souboru od druhé poloviny dvacát ch let aï do r. 1933, kdy byl z Národního divadla propu tûn. Na jafie 1945 patfiil k té ãásti ruské emigrace, která âeskoslovensko opustila. Odjel s matkou, bratrem a str cem S. D. Gegela vili, kter jako jeden z mála carsk ch dûstojníkû pûsobil v ãeskoslovenské armádû a 1936 byl zástupcem velitele 1. dûlostfieleckého pluku. O jejich dal ích osudech v Argentinû se prozatím nepodafiilo nic zjistit. Lydie Balabina (Balabinová) provd. Farková pûsobila ve sboru mnohem déle. Do âeskoslovenska pfiijela z Cafiihradu do Moravské Tfiebové, kde v r maturovala. Po pfiestûhování do Prahy se od poloviny tfiicát ch let stala ãlenkou sboru. Byla sopranistka a vzhledem ke své vysoké tíhlé postavû a pûvabu byla ve sboru zafiazována do prvních fiad a na viditelná místa. V Národním divadle pûsobila dlouhá léta nejen jako sboristka, ale také jako provûfiená tlumoãnice a doprovod sovûtsk ch hereck ch delegací. Docílit toho nebylo pro ni nijak lehké, proto- Ïe její otec, carsk generál, opustil âsr v r a na el útoãi tû zprvu v jiïní Americe a pozdûji u druhé dcery ve Vídni. 53

11 Pfiední místo mezi zpûváky bezesporu náleïí Bronislavovi Choroviãovi ( ). Nutno fiíci, Ïe se v jeho pfiípadû vlastnû pûvodnû nejedná o emigranta. Na území budoucího âeskoslovenska se dostal o mnoho let dfiíve neï v ichni ti, o nichï jsme doposud mluvili. V r. 1914, ve sv ch 26 letech, narukoval do ruské armády a téhoï roku byl bûhem ofenzivy u Zhofielce zajat. Jako váleãn zajatec pro el fiadou rakousko-uhersk ch zajateck ch táborû poãínaje napfi. Milovicemi a konãe maìarsk m Raabem. Po skonãení války se do Ruska nevrátil. ZÛstal v Ko icích a odtud odjel do Bratislavy, kde od 1921 do 1928 pûsobil zprvu jako sborista a pozdûji jako sólista bratislavského Národního divadla. V Praze vystoupil jako host v Gounodovû opefie Faust a Markétka. Po úspû ném hostování následovala nabídka trvalé spolupráce a od zaãátku divadelní sezony l928/1929 nastoupil na dlouh ch 25 let do Národního divadla. Jako vynikající tenorista zpíval ve Smetanov ch, Dvofiákov ch a Janáãkov ch operách stejnû jako v operách rusk ch, italsk ch, francouzsk ch a nûmeck ch. Divadelní práci doplàoval bohatou koncertní ãinností, kdy zpíval tenorové party v Dvofiákovû Stabat Mater, Janáãkovû Glagolské m i, Vánoãním oratoriu J. S. Bacha, Stvofiení svûta J. Haydna nebo v Antigonû I i Krejãího. I kdyï ve slovníkov ch heslech a novinov ch ãláncích se lze setkat s dobovû ovlivnûn mi formulacemi (syn rybáfie, poznal tûïk Ïivot plavcû na Volze, dal své umûní do sluïeb kulturních podnikû napfi. Svazu pfiátel SSSR atd.), Choroviã svûj rusk pûvod pfiíli nezdûrazàoval a za v stiïn lze povaïovat název ãlánku, kter byl v r uvefiejnûn v Lidové demokracii: Rodem Rus, srdcem âech. Svou operní kariéru ukonãil v r. 1953, kdy mu bylo 65 let a kdy mu bylo udûleno vyznamenání Za vynikající práci. Je tû dal ích pût let pûsobil jako hlasov poradce Národního divadla a aï do r. 1963, kdy mu uï bylo 75 let, jako poradce sboru Typografie. Zemfiel v r ve vûku 92 let a jeho hrob je na nevelkém hfibitovû u kostela sv. Matûje v Praze na Hanspaulce. V znamné bylo hostování zpûvákû svûtové povûsti, napfi. barytonisty Jifiího Baklanova, kter do Prahy zajíïdûl z Berlína a kter v Národním divadle pûsobil uï pfied 1. svûtovou válkou (1911 a 1912). Jeho hostování bylo vïdy v tisku vysoce hodnoceno a bylo svátkem pro odborníky a milovníky operního zpûvu. Naposledy v Národním divadle vystupoval na podzim 1935 (Aida a Rigoletto), kdy uï nepfiijel do âsr s mezinárodním tzv. nansenovsk m pasem, ale s americk m pasem jako obãan USA. Hostování basbarytonisty Fjodora aljapina bylo nejen svátkem a velkou událostí pro odborníky, zasvûcené milovníky operního zpûvu a pro celou ruskou emigrantskou komunitu v âsr, ale navíc i velkolepou senzací pro snoby a irokou vefiejnost. Plánovaná vystoupení byla na stránkách tisku probírána s velk m pfiedstihem a zvlá tní pozornost nebyla vûnována v bûru repertoáru, kter se ostatnû pfiíli nemûnil, ale astronomické v i honoráfie a zpûvákov m dal ím poïadavkûm a rozmarûm. Dojmy z jeho vystoupení byly velmi silné a najdeme je v tisku a v fiadû vzpomínek. aljapin hostoval v Praze uï v r a dále v letech 1925, 1927, 1928, 1930, 1932, 1934 a V Praze bydlel v Hybernské ulici v hotelu U Saského dvora (Hotel de Saxe), kde mûl vïdy vyhrazené vlastní pokoje. KdyÏ hotel zanikl, ubytovával se na Václavském námûstí v hotelu roubek (Evropa). aljapin odmítal dobroãinná vystoupení ( mám velkou rodinu a velké náklady ), právû tak dûslednû odmítal vystoupení v rozhlase ( nehodlám zpívat tûm, ktefií se rozhodli poslouchat mû a válet se pfii tom v posteli ). Jeho hlas je na tûstí zachycen na gramofonov ch deskách ( F. aljapin zpívá v hradnû pro His Master s Voice ) a jeho pobyt v Praze v r byl nafilmován. âasto se stávalo, Ïe odmítal místní reïii a uspofiádání jevi tû ( já vejdu tudy, tady mi profiíznûte nové dvefie, balkon je vysoko, okno je malé, kopí je krátké, stûl je nevhodn atd. 10 ). Mnozí vzpomínají, jaké problémy vznikly, kdyï trval na tom, Ïe jako Don Quichote musí mít na jevi ti Ïivého osla. Jeho v stfielky se v novinách ãasto hodnotily jako projevy tzv. iroké a tajemné ruské du e. aljapin se nepovaïoval za ruského emigranta. ProÏil v Rusku revoluãní období, v r byl jako první jmenován národním umûlcem (titul mu byl v r zpûtnû odebrán). Z Ruska odjel zcela legálnû aï v r na umûlecké turné a turné prodluïoval aï do své smrti v r PovaÏoval se za svûtoobãana, kter neuznává hranice, za velkého umûlce, kter patfií umûní, a proto celému lidstvu. Také za dirigentsk m pultem orchestru v Národním divadle stával dlouhá léta Rus Alexandr Poda evsk ( ). Absolvoval sice námofiní kolu a vojenskou akademii v Petrohradû, ale zároveà studoval na konzervatofii hudební 54

12 kompozici a klavír. V r pûsobil jako kapelník a hudební skladatel komorního divadla v Odûse. Po evakuaci se ocitl v Cafiihradu a v kvûtnu 1921 v Praze absolvoval kompozici a dirigentskou kolu profesora Alexandra Zemlinského na Nûmecké hudební a dramatické akademii. Od divadelní sezony 1927/1928 nastoupil do Národního divadla jako kapelník ãinoherní hudby a od následujícího roku uï jako dirigent ãinohry. Kromû dirigentské ãinnosti se vûnoval i skládání scénické hudby. Od 1923 do 1940 byl autorem scénické hudby nejménû 39 divadelních inscenací pro Národní divadlo a 8 pro Vinohradské divadlo, spolupracoval s praïskou skupinou Ruského komorního divadla a s divadlem v Sofii. AÏ do konce r Ïil Poda evsk v âsr s tzv. nansenovsk m pasem, 1933 získal domovské právo v Praze a získal ãeskoslovenské státní obãanství. V období a od 1942 do zastavení ãinnosti divadla v r se o místo dirigenta dûlil s o mnoho mlad ím a modernûj ím Miroslavem Poncem, kter marnû usiloval o místo Poda evského. Podafiilo se mu to aï ve zmûnûné politické situaci po r Poda evsk nastoupil v ãervenci 1945 na zdravotní dovolenou, kterou mu fieditelství nûkolikrát prodlouïilo. Ke konci srpna 1946 s ním divadlo rozvázalo smluvní pomûr a vyhovûlo jeho Ïádosti o penzionování. Za dirigentsk m pultem stál dlouh ch 17 let. Zemfiel v Praze v r. 1955, o posledních letech jeho Ïivota se prozatím nepodafiilo nic zjistit. Dal ím Rusem za dirigentsk m pultem Národního divadla byl hostující Nikolaj Malko ( ). Byl to klavírista, hudební pedagog a svûtovû proslul dirigent, kter v meziváleãném období hostoval ve vût inû evropsk ch metropolí. V encyklopediích je jeho pûvod oznaãován buì jako rusk, nebo sovûtsk. Malko pûsobil na zaãátku dvacát ch let v Petrohradu jako profesor na konzervatofii a od 1927 byl éfem Leningradské filharmonie. V r mu byla umoïnûna cesta do zahraniãí na umûlecké turné, které podobnû jako u aljapina skonãilo aï jeho úmrtím. Jeho první zahraniãní pûsobi tû bylo v r ve Vídni. V âsr hostoval v letech 1929, 1930, 1931, 1934, 1936 a Byl to dirigent velk ch filharmonick ch orchestrû, ale do svého umûleckého programu zafiazoval i spolupráci s operními scénami. Na cestách ho doprovázela jeho manïelka Berta, která byla v teãná klavíristka. Na zaãátku tfiicát ch let si oblíbili âeskoslovensko natolik, Ïe si tu vybudovali doãasn domov v Praze na Letné a místo pro klidn odpoãinek na li na VyÏlovce. V âsr Malko spolupracoval s V. Talichem, âeskou filharmonii, PraÏsk m Hlaholem, Národním divadlem, s divadlem v Plzni, Brnû a Bratislavû. Oddalování návratu do SSSR vedlo k fiadû komplikací byl v nepfiítomnosti sesazen z funkce éfdirigenta Leningradské filharmonie, kaïdé ãtyfii mûsíce musel Ïádat o prodlouïení platnosti sovûtského pasu a za kladné vyfiízení odvádût SSSR podstatnou ãást sv ch zahraniãních honoráfiû. Nejisté postavení, v nûmï manïelé Malkovi Ïili, je nutilo k naprosté apolitiãnosti. Vyh bali se kontaktûm s emigranty, aby nepopudili Sovûty a vyh bali se kontaktûm se Sovûty, aby nepopudili ãeskoslovenské úfiady, které jim udûlovaly vstupní víza pod podmínkou, Ïe se zdrïí jakékoli ãinnosti a projevû rázu politického, jinak musí poãítat s tím, Ïe proti nim bude zakroãeno jako proti nevítan m cizincûm. Koncem tfiicát ch let se stal Malko dirigentem orchestru dánského rozhlasu, ale váleãné události ho pfiinutily Dánsko opustit a odjet do USA. Po válce od roku 1957 aï do své smrti pûsobil v Sydney jako dirigent australského rozhlasového orchestru. IV. Oblastí, kde se mohli uplatnit ru tí umûlci, byly i návrhy scénické v pravy a divadelních kost mû. éfem v pravy Národního divadla byl v meziváleãném období pfiedev ím Josef Matûj Gottlieb, kter navrhoval v pravy k velk m operám jako napfi. Carmen, Kouzelná flétna, Eugen Onûgin, Piková dáma, Don Quichote, Rusalka, Lucerna, Faust a Markétka a mnoha dal ím. Navíc byl povûfien fiízením divadelních malíren, truhlárny, krejãovské dílny a skladi È. Od r byl jeho asistentem Václav Gottlieb, kter se od r stal jeho nástupcem. Kromû GottliebÛ mûli na v tvarnou stránku scény Národního divadla vliv i dal í umûlci, ktefií s Národním divadlem spolupracovali na smluvním základû. Ze star í generace v tvarníkû to byli pfiedev ím J. Wenig, V. Hofman, V. H. Brunner, K. tepfer, F. Kysela, K. H. Hilar, B. Feuerstein, z mlad í nastupující generace napfi. Z. Burghauserová, J. âapek, F. Muzika, Z. Rykr, J. Trnka, F. Tröster a dal í. Ru tí v tvarníci 11 se v meziváleãném období v Praze uplatàovali pouze ve v jimeãn ch pfiípadech. Nutno dodat, Ïe se aï na jedinou v jimku nejednalo o umûlce Ïijící v âsr. Praha v té dobû nebyla svûtov m centrem, které by pfiitahovalo malífie a sochafie. Pfiirozen mi centry byla tehdy PafiíÏ, 55

13 ím nebo Mnichov. Ru tí emigrant tí umûlci, pokud nechtûli zûstat mimo hlavní umûlecké v vojové proudy, se stahovali pfiedev ím tam. Prvním v tvarníkem, kter se na praïské scénû uplatnil, byl Michail F. Andrejenko - Nûãitajlo (l ). Navrhl v pravu divadelní hry D. I. Fonvizina Mazánek (prem ). V r byla v prava divadelní hry A. N. Ostrovského Horoucí srdce svûfiena Andrejovi V. Andrejevovi ( ), jenï se v tomto období vûnoval divadelní scénografii, jíï pozdûji opustil a plnû se soustfiedil na filmovou tvorbu. Sporadiãtûji tu pûsobil Michail L. Urvancov ( ?). V soupisu repertoáru Národního divadla je uveden jako Miguel L. Urvancov. Toto kfiestní jméno pouïíval mnohem pozdûji v období svého pûsobení v Argentinû. S Prahou spolupracoval v dobû, kdy Ïil ve Vídni. Navrhl v pravu a kost my pro operu N. A. Rimského-Korsakova Sadko (prem ). Dále je pfiedev ím tfieba zmínit jméno ruského grafika a scénografa Ivana Bilibina ( ), kter Ïil v PafiíÏi. Pro praïské Národní divadlo navrhl v pravu pro operu N. A. Rimského-Korsakova Car Saltan (prem ). V tvarné pojetí v pravy bylo pro Národní divadlo variantou v pravy, kterou Bilibin navrhl pro ruské pafiíïské divadlo. V soupisu repertoáru Národního divadla je uvedeno, Ïe se na praïské v pravû podílela A.(?)V.(?) âeko-potocká. Její správné jméno je Alexandra V. ãekatichina-potocká a byla to Bilibinova manïelka. Nikolaj A. Benois ( ) Ïil v emigraci zprvu v PafiíÏi a pozdûji v Milánû. Spolupracoval s milánsk m divadlem La Scala a byl hlavním v tvarníkem královské opery v ímû. Pro Národní divadlo dûlal v pravu oper A. P. Borodina KníÏe Igor (prem , kost my V. I. Îedrinsk ) a N. A. Rimského-Korsakova O neviditelném mûstû KitûÏi a pannû Fevronii (prem ). V znamn divadelní v tvarník Mstislav V. DobuÏinsk ( ) pfiipravil pro Národní divadlo v pravu opery Eugen Onûgin (prem ). V té dobû Ïil v Litvû v Kaunasu, kde vyuãoval na umûlecké kole a byl éfem v pravy Litevského národního divadla. Litvu opustil pfied zaãátkem války, odjel do Lond na a odtud do USA. V protektorátním období zaznamenáváme uï jen v pravu Vladimíra I. Îedrinského ( ) pro operu R. Strausse Ariadna na Naxu (prem ). Îidrinsk Ïil v Jugoslávii a pracoval pro divadelní scény v Sarajevû, Lublani, Záhfiebu a Novém Sadu. Po válce odjel do Maroka a pozdûji do Francie. Pro balet Joan ze Zarissy navrhl v roce 1942 v pravu Nikolaj V. Zareck ( ), kter jako jedin z uveden ch jevi tních v tvarníkû spojil s Prahou 20 let svého Ïivota. V Praze Ïil od 1931 do 1951 a do pamûti zdej í kulturní vefiejnosti se zapsal jako grafik a organizátor v stav spojen ch s oslavou pu kinského jubilea (1937). Pokud se pokusíme skupinu uveden ch rusk ch v tvarníkû charakterizovat, jednalo se vût inou o umûlce spjaté s petrohradskou v tvarnou kolou a s pojetím divadelní scény a kost mû ve stylu dekorativního umûní Ruského baletu. Vût ina z nich v dobû své emigrace spolupracovala s prestiïními svûtov mi divadelním scénami a do Národního divadla pfiená ela varianty sv ch ovûfien ch divadelních inscenací. Zamûfiovali se vût inou na v pravné inscenace ruské operní, ãinoherní a baletní tvorby, pfiedev ím na ty, které vyuïívají historické a pohádkové motivy. Jejich pûsobení v Praze bylo vïdy pouze krátkodobé, a i kdyï bylo vïdy jist m osvûïením a vyboãením, nemohlo mít trval vliv na v tvarnou podobu domácí scény. O trvalej ím vlivu mûïeme mluvit aï v pováleãném období v souvislosti s pûsobením M. Romberga. Michail (Michal) Romberg se narodil 1918 v Poltavû v den, kdy tam vstoupila Rudá armáda. Rodinû se podafiilo z Ukrajiny uprchnout do âsr a usadit se na Podkarpatské Rusi. Jedinou snahou rodiãû bylo dostat své tfii syny ze zapadlé Podkarpatské Rusi a otevfiít jim cestu ke vzdûlání. Star í bratry Michala a Borise (nar. 1920) poslali rodiãe do Moravské Tfiebové. Jméno star ího Michala se objevuje ve V roãní zprávû za kolní rok 1925/26 v seznamu ÏákÛ kolky. O dva roky pozdûji za ním pfiijíïdí i Boris. V tvarn talent se u Michala projevil velmi brzy, podílel se na ilustracích studentsk ch ãasopisû, na v zdobû spoleãenského a divadelního sálu, pfii v robû kost mû, maloval kulisy pro kolní divadelní krouïek a ikony pro kolní kapli. SpoluÏáci s obdivem vypravovali o jeho mimofiádn ch v tvarn ch schopnostech a nejvíce je ohromovala dovednost, s níï napodoboval kaligrafické podpisy uãitelû. V dobû, kdy v Praze hostoval slavn pûvec F. aljapin, dokázal tu í nakreslit a napsat naprosto vûrohodné a pouïitelné lístky k stání. 56

14 V Moravské Tfiebové byl 11 let, nejdel í dobu ze v ech námi zkouman ch osob. Tfiebovské gymnázium neukonãil, v r ode el do Prahy, kde pokraãoval ve studiích na UmûleckoprÛmyslové kole (pfied válkou to byla stfiední odborná kola), kde byl Ïákem Z. Kratochvíla a F. Kysely. JiÏ tehdy se zaãal zajímat o dekorativní umûní, divadlo a kniïní ilustrace. V r se ve sv ch 25 letech stal ãlenem Umûlecké besedy a mûl svou první samostatnou v stavu. Jejím tématem byly ilustrace k jeho milované knize, Gogolov m Mrtv m du ím. Na v stavû bylo pfiedvedeno pfies 600 ilustrací. Ilustrování rusk ch klasick ch autorû se stalo jeho celoïivotním tématem. Ilustroval pozdûji i Tolstého, Dostojevského, Leskova, ruské pohádky, Mamina-Sibirjaka a k Mrtv m du ím se pak je tû dvakrát vrátil. Ilustrace byly spojeny s hlubokou znalostí dobov ch reálií, které peãlivû studoval. Znal dobové kroje, nábytek, architekturu, rûzné druhy koãárû, uniformy atd. Ke konci 2. svûtové války byl hotov m, vyhranûn m umûlcem a otevírala se pfied ním slibná kariéra. Také pfied ním vyvstala chvíle pravdy a hledání cesty nalevo, nebo napravo. V posledních mûsících války se pokusil navázat styk se sovûtsk mi partyzány v brdsk ch lesích. Vrátil se tehdy zklamán a otfiesen mírou lehkomyslnosti, s níï se tam setkal. Místo bojového nad ení tam na el pfiekvapující mnoïství alkoholu a chování, které pfiímo ohroïovalo civilní obyvatelstvo. Nûjak ãas strávil na Moravském Slovácku ve Velké nad Veliãkou, kde se stal ãlenem skupiny, která pfievádûla partyzány pfies hranici se Slovenskem. Po kvûtnové revoluci se v Praze dostal do nikdy blíïe nevysvûtlen ch potíïí. Poãáteãní nad ené vítání a bratfiení se sovûtsk mi vojáky skonãilo náhle jeho zatãením a zafiazením do transportu smûrem na Sibifi. K této epizodû svého Ïivota se nikdy nevracel a nikdy nevysvûtlil, proã byl zatãen a jak se mu podafiilo uniknout. Vrátil se z území Maìarska nebo Rumunska. Zpáteãní cestu vykonal pû ky a vût inou v noci, protoïe se bál, Ïe by mohl b t znovu zatãen. Koncem srpna 1945 se objevil v Brnû v rozedran ch zbytcích nûmecké uniformy a zcela vyãerpan. Podle slov manïelky se od tûch dob sovûtské moci nikdy nepfiestal bát. Trpûl neustálou pfiedstavou, Ïe ho nûkdo sleduje, pozoruje kaïd jeho krok a Ïe vïdycky mû- Ïe pfiijít okamïik, kdy bude opût zatãen. O tûchto pocitech se jeho okolí nikdy nedozvûdûlo. Také jeho rodina se kvûtnem 1945 navïdy rozpadla. Otec zemfiel jiï pfied válkou a matka zûstala na Podkarpatské Rusi, která se stala souãástí SSSR. Oba jeho mlad í bratfii odjeli na Západ a nikdy se jiï navzájem nesetkali. Proto se Romberg ani ve vzpomínkách radûji nevracel ke svému pobytu v Moravské Tfiebové a ke sv m b val m pfiátelûm. Jeho cesta do Národního divadla souvisela s jeho ilustraãní ãinností. Dokonalá znalost dobov ch reálií byla pfiípravou pro práci scénografa a v tvarníka scény a kost mû. Tuto ãinnost zahájil v r. 1952, kdy pfiipravoval v pravu pro hru Ljubov Jarová. Ve stejném roce to je tû byla v prava a kost my k Ostrovského hfie Vlci a ovce, ke Gorkého NepfiátelÛm a k Není nad vzdûlanost L. N. Tolstého. Následovala desetiletá pauza, kdy se vûnoval ilustraãní tvorbû. Na programech Národního divadla se jeho jméno znovu zaãalo objevovat od r. 1962, kdy navrhoval kost my pro hru Sadafi a stín, 1963 to byla Gorkého Vassa Îeleznova a 1964 jedno z jeho vrcholn ch dûl, v prava a kost my k baletu Louskáãek P. I. âajkovského navrhoval kost my pro hru, která velice brzy zmizela z repertoáru: Deset dní, které otfiásly svûtem. Ke knize J. Reeda, podle níï byla hra upravena, vytvofiil Romberg i ilustrace, které byly vysoce cenûny navrhl pro Národní divadlo kost my pro operu M. Musorgského Boris Godunov, v níï mohl uplatnit svou znalost rusk ch ikon i rusk ch historick ch kost mû. Nebyl ãlenem komunistické strany. V soutûïi o Nejkrásnûj í knihu roku získal ocenûní v r. 1959, 1963, 1966, 1970, 1972 a Byl jmenován zaslouïil m umûlcem. Od roku 1959 se vûnoval v chovû budoucích jevi tních v tvarníkû na katedfie scénografie AMU v Praze. Zemfiel v r ve vûku 64 let. V. Pfiekladatel, kritik a spisovatel Sergej Machonin se narodil 1918 v Moskvû a strávil v tomto mûstû pûl roku, potom ho jeho ãeská matka a rusk otec odvezli do âsr. Právû tak jako V. Malcev povaïoval rusk jazyk za svou matefi tinu, protoïe to byla fieã jeho matky, S. Machonin povaïoval za svou matefiskou fieã ãe tinu. Rodina Ïila v Prostûjovû v moravském prostfiedí. S ru tinou a intenzivním proïitkem ruského prostfiedí se Machonin setkal pouze v Moravské Tfiebové. Byl tam spoleãnû se sv m mlad ím bratrem Vladimírem, kdyï mu bylo 11 a Vladimírovi 9 let, v letech Po návratu do Prostûjova uï to byly vïdy pouze ãeské koly a ãeské prostfiedí. 57

15 Na podzim 1938 se S. Machonin pfiestûhoval do Prahy a na Filozofické fakultû UK si zapsal kombinaci ãe tina - nûmãina. Zapoãaté studium brzy pfieru ily události roku 1939, smrt Jana Opletala a následné uzavfiení v ech ãesk ch vysok ch kol. Pro úãast na studentsk ch akcích v listopadu 1939 byl Machonin tfii roky vûznûn v koncentraãním tábofie Sachsenhausen. Do Prostûjova se vrátil v r a do konce války pracoval jako úfiedník. Na Ïivotní kfiiïovatce roku 1945 se Machonin vefiejnû pfiiklonil na stranu Sovûtského svazu, stal se nad en m a ortodoxním bojovníkem za komunismus a vstoupil do komunistické strany. Pobyt v koncentraãním tábofie mu dával nezpochybniteln mravní kredit, relativní mládí nekritické nad ení. Vrátil se do Prahy na fakultu, kde si místo nûmãiny zapsal ru tinu a svá studia ukonãil 1952 disertaãní prací Souãasná sovûtská literatura v boji za pfiechod od socialismu ke komunismu byl tajemníkem odboru pro kulturní styky s cizinou ministerstva informací, zároveà pracoval v redakci Mladé fronty a intenzivnû pfiekládal z ru tiny tendenãní díla socialistického realismu, která byla tehdy velice rychle a ve vysok ch nákladech vydávána. PfieloÏil napfi. román V. AÏajeva Daleko od Moskvy (náklad v tiskû) i Mladou gardu A. Fadûjeva. Do své horeãné pfiekladatelské ãinnosti zafiadil i ruské a sovûtské divadelní hry, které byly v té dobû pfiednostnû zafiazovány do repertoáru Národního divadla to byl Ostrovského Les, 1949 Moskevsk charakter, 1950 Vi nûvského Nezapomenuteln rok 1919, 1952 Ljubov Jarová, 1956 LeonovÛv Zlat koãár. Nutno fiíci, Ïe se postupem ãasu v bûr pfiekládan ch autorû zaãal kvalitativnû zlep ovat právû tak, jak zaãalo opadávat prvotní - aè uï upfiímné, ãi hrané - nekritické nad ení. My lenkov v voj, cestu, kterou musel Machonin urazit, velice dobfie ilustruje rozdíl mezi literárními díly, která pfieloïil. Je to rozdíl mezi románem Daleko od Moskvy a SolÏenicynovou povídkou Jeden den Ivana Dûnisoviãe, kterou stihl pfieloïit za nûkolik mûsícû po jejím vydání v Moskvû v r Dûj se rovnûï odehrává daleko od Moskvy pfiibliïnû ve stejn ch místech, ale jak je rozdíl mezi papírov mi hrdiny první knihy a jedním v edním dnem v gulagu! V té dobû jiï Machonin opustil svá krátkodobá a pravdûpodobnû i v nosná místa (dramaturg Státního filmu, dramaturg Realistického divadla) a stal se ãlenem redakce Literárních novin. Tam proïil PraÏské jaro, normalizaci i zánik Literárních novin (resp. ListÛ) v r Následovalo krátké období v redakci Divadelních novin, pracoval jako noãní hlídaã v Národní galerii, poté ode el do dûchodu. My lenkov v voj zavr il podpisem Charty 77. Ke sv m vzpomínkám na Moravskou Tfiebovou se vrátil aï na sklonku Ïivota a vûnoval jim jednu krásnou kapitolu ve své knize Pfiíbûh se závorkami (Alternativy) 13. Teprve na konci Ïivota pfiiznal, Ïe v r i jeho otce,... ruského emigranta a ãeskoslovenského státního obãana, odvlekli lidé z KGB v uniformách Rudé armády do ruského koncentraãního tábora - na tûstí jen na pár mûsícû 14. Ale ani tato zku enost ho neuchránila od fiady omylû. S. Machonin zemfiel v r jako uznávan doyen ãeské divadelní kritiky mu za vzpomínkovou knihu Pfiíbûh se závorkami byla in memoriam udûlena cena Toma Stopparda. VI. Na zaãátku cesty mûli spoleãné v chodisko: vstfiícn postoj âeskoslovenska a v znamnou pomocnou humanitární akci. Ruská pomocná akce byla financována státem, ale pfiedev ím ji pozitivnû pfiijaly a podporovaly iroké vrstvy demokratické spoleãnosti. Svûtovou vefiejností té doby a historiky dodnes je tato akce vnímána jako jedna z hvûzdn ch hodin první republiky. V ichni obãané âsr, ktefií byli tehdy v dospûlém vûku, pro li zku eností Ïivota v mnohonárodnostní rakouské fií i. Dnes jsou tyto národy oddûleny mnoha státními hranicemi, ale tehdy nebylo niãím neobvykl m jít za prací do Vídnû, Sedmihradska ãi Haliãe. Tovary i pro li vandrem pûl Evropy, K. H. Mácha si mohl udûlat pû í v let do Terstu a zpût. Pohyb v mnohonárodnostním prostfiedí byl v ední skuteãností a slovo cizinec mûlo jin v znam, neï má dnes. Dal ím v znamn m faktorem bylo, Ïe v ichni obãané âsr vyrûstali v ovzdu í nezpochybàovan ch mravních kodexû. Netvrdím, Ïe se jimi v ichni fiídili, ale pfiesnû vûdûli, kde probíhá hranice mezi dobrem a zlem, mezi tím, co se slu í a co se neslu í, co spoleãnost toleruje a co je pro ni nepfiijatelné. V znamnou úlohu mûl i stav ãeskoslovenské spoleãnosti. Byla to spoleãnost strukturovaná do velkého mnoïství dobrovoln ch organizací. Jejich charakteristick m rysem nebyla jen skuteãná dobrovolnost a dlouholeté tradice, ale ãasto i dobrá ekonomická základna, která nebyla závislá na Ïádn ch v dne ní dobû tak nezbytn ch dotacích. Organizace a spolky neãekaly na pomoc od státu, ale byly schopné se sv m majet- 58

16 kem efektivnû hospodafiit ku prospûchu sv ch ãlenû a v nouzi poskytovat pomoc i jin m. V polovinû na eho století v ak do lo k zásadním zmûnám: - národnostní sloïení se velmi zúïilo a pojem cizinec se zaãal vztahovat na podstatnû vût í okruh osob, heslo Kdo není s námi, je proti nám nebylo národnostnû zamûfieno, nicménû je klasickou ukázkou zpûsobu my lení, které vede k vzájemné nedûvûfie mezi lidmi, - kfiesèansk mravní kodex pfiestal platit v okamïiku, kdy se vefiejnû zaãala prosazovat tfiídní hlediska pfii hodnocení v ech skutkû a kdy zlo se podle toho stávalo dobrem a dobro naopak zlem, - dobrovolné organizace a spolky byly buì zlikvidovány nebo alespoà zbaveny svého majetku a tím se dostaly do pfiímé závislosti na blahovûli státu, zmizeli bohatí mecená i, ktefií byli zbaveni svého majetku i iluzí, právû tak jako celá spoleãnost. Dnes, kdy stojíme na prahu sjednocující se Evropy, musíme se pfiipravit na to, Ïe nás mohou ohroïovat na e vlastní minulost, na e stereotypy a pfiedsudky, které si kaïd z nás ve vût í ãi men í mífie osvojil. Musíme udûlat v e pro to, abychom se pfiedsudkû zbavovali. Pro zaãátek v ak staãí, kdyï jejich existenci pfiestaneme popírat a bagatelizovat. Poznámky 1) Svûtozor XXIII., 1922/23. s ) Lexikon ãeské literatury II, Academia, Praha 1993, s (Cámara, Felix); torch-marien, O.: Tma a co bylo potom, âeskoslovensk spisovatel, Praha 1972, s ) V + W: Hry Osvobozeného divadla III, âeskoslovensk spisovatel, Praha 1956, s ) V stava: Fotograf R. Schneider - Rohan, Galerie J. Sudka, Praha ) Vondráãek, V.: Lékafi vzpomíná, 2. díl, Avicenum, Praha 1978, s ) Wenig, J.: Honba za Jelizavetou, Pfiítomnost 8, ã. 18, ) Kfienková, M., Flídrová D.: Labutí jezero, program Národního divadla v Praze (prem ), s ) Krake ová, E.: Ve sluïbách Terpsichory, Thalia, Praha 1997, s ) Kapesní kalendáfi D. Grigoroviãe-Barského je uloïen ve Státním ústfiedním archivu, Praha. 10) Thein. H.: Îil jsem operou Národního divadla, Praha ) Leikind, O. a kol.: ChudoÏniki russkogo zarubeïja, biografiãeskij slovar, Sankt Peterburg ) Disertace praïské university I, Praha 1965, s ) Machonin, S.: Pfiíbûh se závorkami (Alternativy), Atlantis, Brno 1995, s ) Machonin, S.: Oko ducha, Literární noviny Prameny a literatura Archiv Národního divadla: osobní fondy V. Baldina, A. Drozdova, D. Grigoroviãe-Barského, V. Malceva, J. Nikolské, R. Remislavského, B. Choroviãe, F. aljapina, N. Poda evského, N. Malko. Divadelní ústav Praha: osobní fondy D. Grigoroviãe-Barského, V. Malceva, B. Choroviãe. Státní ústfiední archiv: osobní fond D. Grigoroviãe-Barského. Soupis repertoáru Národního divadla , Národní divadlo, Praha Národní divadlo a jeho pfiedchûdci, Academia, Praha Kalendáfie Národního divadla. Kopfiivová, A.: Z Moravské Tfiebové na prkna Národního divadla, in: Pomezí âech a Moravy, sv. 3, Litomy l Osobní vzpomínky D. Berkové-Cirklové, I. Camutaliové, N. Fedorov-âirikové-Retivové (USA), M. Irmanové, V. Malceva, H. Pa kové-rûïiãkové, I. Rafalské, D. Rombergové, T. Savinkové-Drejer, J. Sládka, B. Tichanoviãe, I. Îurkina (USA). 59

17 R. Remislavsk a J. Nikolská, Praha Archiv autorky J. Nikolská a D. Grigoroviã-Barsk v baletu Joan ze Zarissy, Národní divadlo Archiv autorky J. Nikolská na Akropoli v Athénách, propagaãní foto, Archiv autorky 60

18 Reklama na baletní kolu Remislavsk - Stome, Archiv autorky A. Drozdov v baletu árka, Archiv autorky 61

19 V. Malcev s T. Petfiíkovou-Césarovou, PraÏsk balet 1944, foto J. Lukas. Archiv autorky B. Choroviã v opefie O neviditelném mûstû KitûÏi, v prava N. A. Benois, kost my V. I. Îedrinsk, Národní divadlo Archiv autorky Návrh scénické v pravy M. L. Urvancova k opefie Sadko, Národní divadlo Archiv autorky 62