Mgr. Renata Mlèáková, Ph.D.

Transkript

1

2

3

4 Mgr. Renata Mlèáková, Ph.D. GRAFOMOTORIKA A POÈÁTEÈNÍ PSANÍ Vydala Grada Publishing, a.s. U Prùhonu 22, Praha 7 tel.: , fax: jako svou publikaci Odpovìdná redaktorka Anna Jarošová Sazba a zlom Milan Vokál Ilustrace Mgr. Jana Boucníková Poèet stran 224 Vydání 1., 2009 Vytiskly Tiskárny Havlíèkùv Brod, a. s. Husova ulice 1881, Havlíèkùv Brod Grada Publishing, a.s., 2009 Cover Photo profimedia.cz ISBN

5 OBSAH Úvod Terminologické vymezení pojmù Písmo Vznik a vývoj písma Psací latinka Tvarové prvky písmen a èíslic Analýza psacího pohybu Tvarové skupiny písmen a èíslic Znaky písma Kvalitativní znaky písma Kvantitativní znak písma Pøedškolní pøíprava na psaní Poèátky dìtské kresby Pøíprava na psaní jako souèást prevence obtíží v psaní Smìrovost v grafickém projevu školních zaèáteèníkù Výuka poèáteèního psaní Historický pohled na výuku poèáteèního psaní Souèasná výuka poèáteèního psaní Oèekávané výstupy a uèivo Hygiena psaní Metodika psaní Pomùcky, uèební materiál, psací potøeby Hodnocení psaní Etapy výuky psaní Pøípravné období Nácvik psaní písmen, slov a vìt Opis, pøepis, diktát, autodiktát

6 5. Narušení grafické podoby øeèi Pojmové vymezení poruch ètené a psané øeèi Etiologie Poruchy psané øeèi Symptomatologie Diagnostika Pedagogická intervence obtíží dysgrafického charakteru Prevence Diskuse o souèasném øešení problematiky rozvoje grafomotoriky a psaní v poèáteèním vyuèování...87 VÝZKUMNÁ ÈÁST 7. Metodika pedagogického výzkumu Vymezení zkoumané problematiky Cíl a hypotézy Výzkumné metody Organizaèní zajištìní Charakteristika souboru Relaxaèní grafomotorická cvièení v poèáteèním psaní Návrh pìti speciálních cvièení Doporuèení k realizaci pìti speciálních cvièení Dùvody pìti speciálních cvièení Návrh sešitu Chceš si èmárat i pìknì psát? Zpracování výsledkù Výsledky výzkumu Analýza výsledkù Diskuse a závìry Závìr Literatura a prameny Seznam pøíloh Pøílohy a pracovní listy...151

7 / 7 ÚVOD Problematika rozvoje grafomotoriky a poèáteèního psaní dalece pøesahuje školní zaèátky dìtí v elementární tøídì. Uèit se psát, uèit se písemnou podobu mateøštiny, je pro zaèínající školáky nebývale obtížnou aktivitou. Pøi osvojování písaøských dovedností se nìkteøí z nich potýkají s pestrou škálou nesnází. Nabývají-li obtíže v psaní výraznìjšího charakteru a pøetrvávají, mohou nepøíznivì ovlivnit úspìšnost dítìte ve škole, jeho sebedùvìru, omezit možnosti profesního zamìøení i uplatnìní. Pedagog má pøíležitost dítìti se zdoláváním písaøských obtíží pomoci, a to zejména v zaèátcích psaní pøi utváøení písaøských dovedností. Výuka poèáteèního psaní obsahuje øadu zdánlivì vyøešených otázek, rozdílných názorù i zkušeností uèitelù ètení a psaní, odborníkù z poradenských i vysokoškolských pracovišť. V pøedkládané práci jsme se pokusili upozornit na nìkteré, dle našeho názoru, klíèové momenty ovlivòující poèátky psaní. Vybrané poznatky o rozvoji grafomotoriky a psaní jsme se snažili uvést v širších souvislostech propojit poznatky o písmu, pøedškolní pøípravì na psaní, výuce poèáteèního psaní, pedagogické diagnostice, prevenci i intervenci obtíží. Práce seznamuje s relaxaèními grafomotorickými cvièeními, která jsem individuálnì modifikovala a uplatòovala pøi rozvoji grafomotoriky u svých žákù školních zaèáteèníkù i u klientù ve své speciálnìpedagogické poradenské praxi. Uvádím nìkteré postøehy a zkušenosti z vlastní práce se školními zaèáteèníky. Postøehy a zkušenosti z praxe jsou v publikaci popsány tak, jak se mi aktuálnì jevily v konkrétních situacích pøi práci s dìtmi ve tøídì. Mohou se místy odlišovat od názorù a zkušeností odborníkù, kteøí se problematikou poèáteèního psaní zabývají. Mìla jsem možnost uèit dìti s obtížemi v øeèi mluvené, ètené i psané na Základní škole a Mateøské škole logopedické v Olomouci na 1. stupni základní školy. Pøevážnou èást této uèitelské praxe jsem pracovala a prožila se zaèínajícími školáky v elementární tøídì.

8 8 / GRAFOMOTORIKA A POÈÁTEÈNÍ PSANÍ Dìkuji doc. Mgr. Kateøinì Vitáskové, Ph.D., za odborné vedení mé disertaèní práce nazvané Rozvoj grafomotoriky a psaní v poèáteèním vyuèování, která se stala výchozím podkladem k této publikaci. Dìkuji PaedDr. Liboru Markovi, CSc., øediteli Základní školy a Mateøské školy logopedické v Olomouci, za osobní sdìlení z oboru logopedie, poèáteèního ètení a psaní. Dìkuji firmì Seritech, s.r.o., za významnou sponzorskou podporu pøi realizaci mé disertaèní práce. Dìkuji Mgr. Janì Boucníkové za ilustrace pracovních listù, které jsou souèástí této publikace. Renata Mlèáková

9 / 9 1. TERMINOLOGICKÉ VYMEZENÍ POJMÙ Centrem našeho zájmu je poèáteèní vyuèování, tedy vyuèování zaèínajících školákù v prvním roèníku základní školy. Jako synonymum termínu poèáteèní vyuèování chápeme pojem elementární vyuèování 1. V poèáteèním vyuèování si školní zaèáteèníci zpravidla osvojují ètení a psaní (Zápotoèná, 2001). Budeme se soustøedit na poèáteèní psaní v prvním roèníku základní školy. Pùvodní význam slova psaní byl malovat, èrtat (Èeský etymologický slovník, 2001). Zápotoèná (1998, in Wildová, 2000) akcentuje, že psaní je pøedevším exprese, osobní výpovìï, obsah sdìlení, druh komunikace. Zelinková, Axelrood, Mikulajová (2002) v písemném projevu oddìlují grafomotorický proces a proces psaní. Proces psaní zahrnuje kódování myšlenek s užitím pravopisu. Jiránek (1955) rozlišuje dvì složky psaní grafickou a pravopisnou. Složkou grafickou rozumí vytváøení tvaru písmene, jejich spojù, slov. Ve významu ekvivalentním k pojmu grafická složka užívá termíny grafomotorická složka písma, grafika (ibid.). Pravopisná složka psaní znamená zápis myšlenek s uplatnìním pravopisu. Grafická a pravopisná stránka psaní spolu úzce souvisí. Nesnáze v grafice (napø. nadmìrný pøítlak) zpùsobují, že písaø vyèerpá mnoho èasu a sil pøi psaní tvaru slova, nezbývá mu pak dostatek pozornosti na sledování pravopisných pravidel, na sluchovou analýzu a syntézu hlásek ve slovì, chybuje v diakritice, interpunkci, hláskové struktuøe slova (Jiránek, 1955; Matìjèek, 2003). 1 Osvojování si psané øeèi (ètení a psaní) je hlavní složkou elementárního vyuèování, podmínkou a nástrojem dalšího vzdìlávání. Poèáteèní ètení a psaní je chápáno jako souèást komplexního rozvoje jazyka (jazykových kompetencí) ve všech jeho složkách a funkcích. Je akceptována rovnocennost složek jazykového vzdìlávání od mluvení, naslouchání, ètení, psaní, komunikování až k myšlení. Místo oznaèení didaktika ètení a psaní se používá spojení rozvoj gramotnosti (Zápotoèná, 2001).

10 10 / GRAFOMOTORIKA A POÈÁTEÈNÍ PSANÍ Pravopis (ortografie) pøedstavuje souhrn konvenèních pravidel o používání písmen a interpunkèních znamének pøi zaznamenávání jazykových projevù (Lotko, 1999). Grafém je základní jednotka grafické soustavy jazyka (písmeno, znaèka) (ibid.). Foném je nejmenší jazyková jednotka, která rozlišuje význam slova (má distinktivní funkci); souhrn akustických charakteristik pøi vyslovení urèité hlásky hláska slyšená (Dvoøák, 2001). Dítì píše pravopisnì, jestliže slyšený nebo vidìný podnìt adekvátnì pøevede v grafomotorickou reakci pøevede slyšené hlásky nebo vidìná písmena ve stejné kvalitì a ve stejném poøadí v pøíslušná písmena (slova), v jakém byly exponovány (Jiránek, 1955). Pro oznaèení grafomotorické (grafické) složky psaní používáme termín grafomotorika, složený ze slov grafo a motorika. Defektologický slovník (2000) uvádí pøeklad z øec. grafó (píši). V Akademickém slovníku cizích slov (1995) jsou u hesla grafo uvedeny významy psát, psaní, týkající se psaní, písemný. Pojem motorika je: (z lat. motus = pohyb) souhrn všech pohybù lidského tìla, celková pohybová schopnost (hybnost) organismu (Defektologický slovník, 2000, s. 194). V Akademickém slovníku cizích slov (1995, s. 511) je u hesla motorika zaznamenáno: souhrn pohybových èinností živého organismu øízených nervovým systémem a uskuteèòovaným kosterním svalstvem, hybnost. Ve Dvoøákovì Logopedickém slovníku (2001, s. 74) již pod samostatným heslem grafomotorika èteme: specifická motorika, koordinovaná pohybová aktivita pøi grafických projevech (kreslení, psaní apod.). Podle Pedagogického slovníku (2001, s. 69) je grafomotorika soubor psychomotorických 2 èinností, které jedinec vykonává pøi psaní. Psaní není jen záležitostí psacích pohybù ruky (u postižených osob též nohy, úst), ale je øízeno psychikou. Grafomotorika tedy mùže být nápomocna pøi diagnostice psychických stavù (únavy, strachu), procesù a vlastností, pøi diagnostice poruch a nemocí jedince. Pro potøeby této práce chápejme pojem grafomotorika jako pohyb tužkou (pastelkou, perem) pøi kreslení nebo psaní na psací látce (napø. papíru), øízený nervovým systémem. 2 Psychomotorika termín vyjadøující úzkou souvislost a vzájemnou podmínìnost psychické a tìlesné (svalové aj.) složky èinnosti a prožívání u øady typù úkolù v praxi i pøi školním uèení. V podobném smyslu se užívá výraz senzomotorika. (Pedagogický slovník, 2001, s. 193).

11 / PÍSMO 2.1 VZNIK A VÝVOJ PÍSMA Písmo patøí k nejvìtším vynálezùm v dìjinách lidstva. Psané záznamy umožòují pøedávat myšlenky, poznatky, zkušenosti z jedné generace na druhou. Informace lze dopravovat na dálku, uchovávat na neomezenì dlouhou dobu (Matìjèek, 1975). Pojem písmo znamená soustavu grafických znakù. Každý znak odpovídá urèitému prvku øeèi (v jazycích užívajících hláskové písmo hlásce, v èínštinì celému slovu apod.). Pojmem písmo oznaèujeme také výsledek èinnosti psaní (dopisy, ostatní písemnosti) (Penc, 1966). První písma byla obrázková a každý znak vyjadøoval nìjaký pøedmìt nebo druh èinnosti. Postupem doby se písemný projev zmìnil v písmo hláskové. Také psací látky (materiály, na které se písmo zaznamenávalo) a náèiní potøebné k nanášení písma na psací látku prošly vývojem. Uplatnila se vždy jen taková psací látka, která byla dostateènì pevná, snadno pøenosná a bylo možné získat ji v dostateèném množství. Ve starovìku národy v povodí øek Eufratu a Tigridu v Mezopotámii pøinesly do pokladnice lidských vynálezù užití hlíny jako psací látky v podobì hlinìné tabulky. Egypťané objevili papyrus. Z døení stonkù této byliny se vyrábìl materiál, na který se ve starovìku psalo. V Malé Asii v mìstì Pergamon Øekové vytvoøili pergamen speciálnì zpracovávali oslí, ovèí a kozí kùže pro potøeby psaní. Papír byl objeven v Èínì. Tøtinové pero, rydlo a štìtec nahradil husí brk. Ten byl vystøídán ocelovým perem s násadkou a psacím strojem. Snaha sdìlit informace mnoha lidem vedla k vynálezu knihtisku (15. století v Evropì). V roce 1445 vytiskl Johann Gutenberg první knihu Bibli. Koncem 18. století byla založena první strojová sazba (Èapka, Santlerová, 1994). Nejstarší nebo jedno z nejstarších písem na svìtì vytvoøili Sumerové v Mezopotámii (dnešním Iráku) již pøed rokem 3000 pøed naším letopoètem. Sumerové psali na hlinìné tabulky tak, že vtlaèovali klínovitý hrot

12 12 / GRAFOMOTORIKA A POÈÁTEÈNÍ PSANÍ rákosu do vlhké hlíny a vytváøeli znaky, které pøipomínaly ptaèí stopy v blátì. Znaky zobrazovaly èlovìka, èásti lidského tìla, pracovní nástroje, zvíøata, rostliny atd. Jejich obrázkové písmo je známé jako klínové. V téže dobì ve starovìkém Egyptì knìží psali hieroglyfy neboli posvátným obrazovým písmem. Tyto znaky byly sestaveny z rozeznatelných obrazù napøíklad sovy, hada, ruky, lidské postavy stojící na hlavì. Znaky se tesaly do kamene, kreslily na pøedmìty nebo psaly na papyrus. Èínské písmo, složené z abstraktních znakù, se vyvinulo ve 2. tisíciletí pøed naším letopoètem. Nìkteré z raných znakù jsou jasnì stylizovanými kresbami lidské postavy, mìsíce, konì èi stromu. Mnohé z nich se podobaly znakùm, které jsou užívány v Èínì dodnes. Èínské písmo je nejstarším dodnes užívaným systémem písma na svìtì, ovlivnilo vývoj písem ve východoasijských zemích, zvláštì v Japonsku. Vìtšina ostatních národù svìta píše pomocí abecedy systému, v nìmž symboly znázoròují zvuky a spojují se do slov. Nejznámìjšími abecedami jsou latinka, kterou používá vìtšina evropských národù (Francouzi, Španìlé, Italové, Portugalci, Rumuni, Nìmci, Anglièané, Švédové, Norové, Dánové, Finové, Maïaøi, Estonci, Poláci a další), cyrilice (stala se základem napø. písma bulharského, ruského, makedonského), dévanágarí (indické písmo používané nìkolika indickými jazyky, napø. sanskrtem), abeceda øecká, arabská a hebrejská. Mnohá dnešní hlásková písma mají poèátky ve fénickém hláskovém písmu. Vytvoøili ho Fénièané v 11. století pøed naším letopoètem. Obchodovali ve Støedomoøí a potøebovali rychlejší zpùsob zápisu obchodních transakcí, než bylo klínové písmo nebo hieroglyfy, a souèasnì systém, který by zachycoval bohatou smìsici jazykù, jimiž mluvili jejich zákazníci (srovnej napø. Rodinná encyklopedie svìtových dìjin, 2000; Èapka, Santlerová, 1994). 2.2 PSACÍ LATINKA Písmo, kterým píšeme, a kterým se u nás tisknou knihy a ostatní tiskoviny, se vyvíjelo více než dva a pùl tisíciletí z písma starých Øímanù, písma latinského latinky. Název je odvozen od starého indoevropského jazyka jazyka latinského. Latinské písmo se vyvinulo z písma øeckého (srovnej napø. Akademický slovník cizích slov, 1995; Penc, 1966; Èapka, Santlerová, 1994).

13 PÍSMO / 13 První památky psané latinkou pocházejí z 6. století pø. n. l. V té dobì se psalo zprava doleva nebo bustrofedonticky. 3 Staøí Øímané psali pouze verzálkami (svisle psanými písmeny velké abecedy), malá abeceda se vyvinula pozdìji. Klasickými tvary verzálek jsou vytesány nápisy na monumentálních stavbách, napøíklad na øímském Kapitolu. Toto písmo lapidární nebo též kapitální, takzvaná øímská kapitálka (Pøíloha è. 1), se stalo vzorem všem pozdìjším písmùm svým harmonickým tvarem a èitelností. Až do vynálezu knihtisku se všechny listiny a knihy psaly ruènì. Knihy byly opisovány zpravidla tak, že jeden pøedèitatel diktoval souèasnì nìkolika písaøùm. Ve snaze zrychlit písaøskou práci zaèali písaøi písmena zjednodušovat. Pùvodní, pøevážnì hranaté tvary písmen se zaoblovaly a pøibližnì na poèátku 5. století našeho letopoètu vzniklo písmo unciální (Pøíloha è. 1). Z písma unciálního se vyvinulo písmo polounciální (Pøíloha è. 1). V 9. století našeho letopoètu za rozkvìtu vzdìlanosti za vlády Karla Velikého byly v klášterech opisovány knihy náboženské i literatura starých Øekù a Øímanù. Z polounciálního písma vznikla karolinská minuskule, která pøedstavuje malou abecedu (Pøíloha è. 1) (Penc, 1966; Èapka, Santlerová, 1994). Tím byl dokonèen vývoj tvarového systému malé a velké abecedy tak, jak ho dodnes používáme. Když byl vynalezen knihtisk, stala se základem všech tiskacích písmen øímská kapitálka a karolinská minuskule. Písmo ruènì psané ale vedle knihtisku na svém významu neztratilo. Naopak byly zvýšené nároky na rychlost psaní, které se v písmu projevily dvojím zpùsobem. Písmo stojaté se zaèalo psát naklonìnì ve smìru øádkù a písaøi zaèali písmena spojovat. Toto psací písmo se nazývá kurzivní èili bìžné. Kurziva 4 vznikla v 15. století v dobì renesance. Renesanèní kurziva pøedcházela dnešnímu rukopisnému písmu (Penc, 1966). Na podkladì latinky vznikly národní abecedy ve všech dílech svìta. Jakmile se evropské národy zaèaly odklánìt od latiny a psát ve vlastním jazyce, bylo potøeba upravit latinské písmo, aby vyhovovalo fonetice nových øeèí. Nìkteré národy zavedly spøežky (napø. ch, sh, w, th v angliètinì), jiné diakritická znaménka nebo kombinace obojího. 3 Bustrofedon psací postup, v nìmž byl text psán na prvním øádku zprava doleva, na druhém øádku zleva doprava a pak opìt zprava doleva. Nesoumìrná písmena se v sudých øádcích psala zrcadlovì. V 6. století pø. n. l. se ustálilo psaní zleva doprava (Èapka, Santlerová 1994; Synek, 1991). 4 Kurziva pùvodnì každé písmo umožòující plynulé, rychlé psaní; humanistická kurziva vpravo naklonìné minuskulní písmo užívané v 15. století (Akademický slovník cizích slov, 1995, s. 439).

14 14 / GRAFOMOTORIKA A POÈÁTEÈNÍ PSANÍ Latinka, kterou dnes píšeme, byla na školách zavedena roku Pøièinil se o to autor jazykových uèebnic a vrstevník Dobrovského F. J. Tomsa (Penc, 1966). Latinská minuskule nebyla prvním písmem na našem území. Nejstarším dochovaným písmem Slovanù je hlaholice a cyrilice (Pøíloha è. 2). Hlaholici slovanskou abecedu vytvoøil z øecké minuskule Konstantin Cyril v polovinì 9. století. Cyrilici pravdìpodobnì vytvoøili Metodìjovi žáci, i když se vyskytly názory, že ji rovnìž sestavil Konstantin. Vzorem cyrilice bylo písmo øecké. Hlaholice a cyrilice se používaly na našem území do konce 11. století (Èapka, Santlerová, 1994). 2.3 TVAROVÉ PRVKY PÍSMEN A ÈÍSLIC Tvary psacích písmen a èíslic se skládají z tvarových prvkù, ze základních grafických elementù (srovnej napø. Penc, 1966; Køivánek, Wildová, 1998; Looseová, Piekertová, Dienerová, 2001). Znalost tvarových prvkù nám pomùže zjistit podstatu obtíží pøi psaní. Vymezení tvarù psacích písmen malé i velké abecedy, názvosloví psacích prvkù, obratù a tahù uvádí Penc (1966) (Pøíloha è. 3). Písmo vzniká jako stopa pohybu ruky, který je ve své podstatì krouživý. Krouživým pohybem ruky kreslíme kružnice (obr. 1). Obr. 1 Svalstvo ruky se snáze smršťuje smìrem k tìlu, než odtahuje smìrem od tìla (obr. 2). Ruka podléhá zemské tíži a má tendenci pohybu smìrem dolù a k tìlu.

15 PÍSMO / 15 Obr. 2 Kružnice se ve smìru svislém protahují, vznikají ovály. Podle smìru pohybu ruky jsou levotoèivé (obr. 3) a pravotoèivé (obr. 4). Obr. 3 Obr. 4 Pohybujeme-li rukou, která píše ovály ve smìru øádku zleva doprava, ovály se rozvinují a vznikají klièky. Z levotoèivých oválù vznikají horní klièky (obr. 5). Z pravotoèivých oválù vznikají dolní klièky (obr. 6). Posunujeme-li píšící ruku rychleji ve smìru øádku, klièky se zužují, až oba jejich protismìrné tahy splynou v jednu stopu. Vzniká tak krycí èili vratný tah. Na jeho konci se ruka na okamžik zastavuje, aby zmìnila smìr pohybu v opaèný. Výsledkem tohoto pohybu jsou oblouky. Pøi kroužení doleva vznikají oblouky dolní (girlandy) (obr. 7).

16 16 / GRAFOMOTORIKA A POÈÁTEÈNÍ PSANÍ Obr. 5 Obr. 6 Obr. 7

17 PÍSMO / 17 Pøi kroužení doprava vznikají oblouky horní (arkády) (obr. 8). Obr. 8 Natoèíme-li papír do psací polohy, mìní se sklon prvkù i jejich tvary. Ze stojatých oválù jsou ovály sklonìné, jejich osa svírá s linkou úhel menší než 90. Z dolních obloukù (obr. 9) vznikají dolní zátrhy (obr. 10). Obr. 9 Obr. 10 Z horních obloukù (obr. 11) vznikají horní zátrhy (obr. 12). Spojíme-li jednotažnì horní a dolní zátrh, vznikne zátrh složený (obr. 13). Pøecházíme-li z jednoho oválu na druhý a zmìníme-li pøitom smìr kroužení, vzniká hadovka (obr. 14), která zachovává sklon písma. Stejnì vzniká vlnovka (obr. 15), která je ležatá. Srdcovku (u písmene s) považujeme za hadovku. Kromì obloukù horních a dolních rozeznáváme oblouky levé (vypouklé doleva, napø. O) (obr.16) a oblouky pravé (vypouklé doprava, napø. B) (obr. 17).

18 * 18 / GRAFOMOTORIKA A POÈÁTEÈNÍ PSANÍ Obr. 11 Obr. 12 Obr. 13 Obr. 14 Obr. 15 Obr. 16 Obr. 17

19 PÍSMO / 19 Nìkterá velká písmena zaèínají závitem (obr. 18) (napø. C, G, Q), jiná závitem konèí (napø. P, B, D, S). Obr. 18 Obraty jsou tahy, jimiž mìníme smìr pohybu nebo spojujeme prvky v písmena. Rozeznáváme: obraty oblouèkové (napø. horní èásti horních zátrhù, dolní èásti dolních zátrhù) obraty klièkové (napø. všechny horní a dolní klièky, písmeno e, y, pøipojení vlnovek k hadovce u písmene Z ) obraty ostré (napø. v horní èásti písmen i, u, t, s, j ) Háèky píšeme volnì nad písmeny (è, ì ), èi spojené s písmeny (b, f, F, o, r, v). Háèek má tvar malého zátrhu. Pøi spojování písmen ve slova vznikají mezi písmeny spojovací èáry. Pro ilustraci uvádíme nìkolik pøíkladù vymezení tvarù psacích písmen. Písmeno a je složeno z oválu, k nìmuž je ostrým obratem tìsnì pøipojen dolní zátrh tak, že v místì spojení vzniká krycí tah.

20 20 / GRAFOMOTORIKA A POÈÁTEÈNÍ PSANÍ Písmeno b tvoøí horní klièka, která pøechází v dolní oblouk, k nìmuž je malým klièkovým obratem pøipojen háèek, tj. malý dolní zátrh. Písmeno p zaèíná spojovací èárou, ostrým obratem je pøipojena dolní klièka splývající v krycí tah. K nìmu je pøipojen složený zátrh. Písmeno B zaèíná hadovkou, k jejímu poèátku se psací tah vrací levým obloukem a konèí po pravé stranì hadovky dvìma pravými oblouky (dvojobloukem), spojenými malým klièkovým obratem (malou klièkou). Podobnì lze vymezit všechna ostatní písmena (Penc, 1966). Z Pencova vymezení vycházejí Fabiánková, Havel, Novotná (1999); Køivánek, Wildová (1998). Køivánek, Wildová (1998) do pøehledu základních grafických elementù zaøazují navíc prvek stoupající (klesající) šikmá èára a spirála pravotoèivá (levotoèivá). 2.4 ANALÝZA PSACÍHO POHYBU Vyuèovací praxe ukazuje, že nìkterá písmena se dìtem nacvièují snáze a pøi jiných vyvíjejí znaèné pracovní úsilí. Znalost analýzy psacího pohybu pomùže zjistit podstatu obtíží zaèínajícího školáka (Pøíhoda, 1941). Aktuální odborné èesky psané publikace s tematikou poèáteèního psaní, pokud je nám známo, problematiku analýzy psacího pohybu sledují sporadicky. Analýzou psacího pohybu se u nás zabýval Pøíhoda ve letech 20. století. Upozornil, že výzkumy v oblasti fyziologie výkonu psaní jsou spíše ojedinìlé. Podle výzkumu fyziologù se na utváøení písma podílí kolem 500 svalù (Pøíhoda, 1941). Pøíhoda navázal na výzkumy Freemana (1912, 1913, 1914, 1916, 1918, in Pøíhoda, 1932). Freeman zjistil, že nejpøirozenìjším pohybem pro pøítlakové èáry (shora dolù) je pohyb ve smìru k sobì (Gurjanov, 1959, in Synek, 1974). Analýzou psacího pohybu se zjistilo, že každý jedinec si vytváøí návyky již pøi prvních psacích pokusech. Tyto návyky jsou velmi tvrdošíjné a pomìrnì nesnadno se mìní. Proto je tøeba vìnovat náležitou péèi návykùm dìtí pøi grafických pracích již v pøedškolní dobì a zejména pøi poèátcích psaní v prvním roèníku a neklást na dìti nepøimìøené požadavky na psaní. Každé pøedèasné nucení malých dìtí k drobným kresbièkám a k drobnému písmu na malých papírech je protivývojové (Penc, 1966).

21 PÍSMO / 21 Italský lékaø Obici (1897, in Pøíhoda, 1932) analýzou psacího pohybu zaznamenal, že pøi psaní konáme tah dolù hlavnì tlakem ukazováèku, palec slouží spíše k vedení pera a prostøední prst se pøi tomto tahu témìø neúèastní. Tah nahoru konáme palcem, prostøední prst pomáhá vést pero a ukazováèek je témìø neèinný. Prostøední prst se podílí na vytváøení køivek. Prsteník a malíèek tvoøí oporu ruky. Svaly se rychleji smršťují než roztahují. Proto èáry vedené vzhùru a smìrem od tìla jsou pomalejší a bez pøítlaku, zatímco èáry vedené dolù a smìrem k tìlu jsou rychlejší a s pøítlakem (Penc, 1966). Køivky se tvoøí menší rychlostí než pøímky. Písmena oválná jsou nároènìjší na èas i svalový výkon, a to tím více, èím jsou tvary kulatìjší. Proto se doporuèuje psát všechna písmena, zvláštì pak oválná, štíhlejší. Písmo zeštíhlujeme pøimìøenì, neboť neúmìrnì úzké tvary s øídkým rozestupem snižují èitelnost. Kontrakce (smrštìní) svalù pøi flexi (ohnutí, ohýbání) je lehèí a rychlejší než jejich extenze (natažení). Obecnì platí, že prsty se snáze ohýbají (pøitahují ve smìru k tìlu), než natahují (odtahují smìrem od tìla). Zvlášť obtížné je natahování svalù pøi psaní obloukù a jiných køivek zatáèených vpravo, pøi nichž se musí ruka otáèet v zápìstí napravo, napøíklad psaní písmene. Natahovací svaly (extenzory) podléhají únavì døíve než ohýbací svaly (flexory). Proto vìtšina dìtí píše a èrtá kružnice, ovály, oblouky pohybem smìrem k sobì, zatáèeným vlevo (Penc, 1966). Sledování vztahu mezi pohybem ruky a kvalitou písma ukázalo, že pøi rychlém a èitelném psaní se úèastní pohyby prstù, záprstí, zápìstí, pøedloktí i paže. Nejsou-li tyto pohyby koordinovány nebo jsou-li nìkteré z nich vypuštìny, snižuje se kvalita a rychlost písma (Jiránek, 1955). Gurjanov (1952), který jako Pøíhoda navázal na výzkumy Freemana (1914, 1915, 1918, 1923, 1925), upozornil, že pøi psaní jsou dìti vedeny k plnìní mnoha úkolù mají kontrolovat správné sezení, správnou polohu nohou, trupu, hlavy a pøedloktí, správnou polohu sešitu, správné držení pisátka a pøitom ovládat pohyb pisátka. Pøi psaní nového písmene musí souèasnì myslet na jeho tvar, rozmìr, sklon, pøitlaèení pera, položení na øádku. Dìti pøi psaní slova píší jednotlivì nejen každé písmeno, nýbrž i tato písmena rozkládají na jednotlivé prvky a každý prvek vypisují oddìlenì od ostatních, zdvíhají pøi tom pero od papíru a dìlají mezi psaním prvkù vìtší èi

22 22 / GRAFOMOTORIKA A POÈÁTEÈNÍ PSANÍ menší pøestávky. Dìti pøi psaní mìní polohu hlavy, trupu, rukou i nohou, zejména však rukou. Proto dochází ke zmìnám v pøítlaku, v rozestupu písmen, sklonu písmen (Gurjanov, 1952). Malý písaø ještì neumí koordinovat psací pohyby. Svaly pøi psaní má ve znaèném napìtí. Èasto nehýbe pøedloktím ani paží, používá jen prstù a zápìstí. Tím si znemožòuje volný pohyb po øádku (Jiránek, 1955). Než školák svùj psací pohyb zautomatizuje, vytváøí tvar písmene podle optické pøedstavy. Využívání optické pøedstavy pøi psaní písmen je charakteristické pro poèáteèní psaní. Postupnì, jak probíhá grafomotorický výcvik, zaèíná školák uplatòovat dokonalejší, dynamickou kontrolu motorickou (ibid.). Automatizací psacího pohybu rozumíme nauèit žáky psát správné tvary písmen bez zrakové kontroly, na základì dynamické kontroly pohybové (proprioceptivní). Tak se psaní mìní z procesu øešení mnoha elementárních grafických úkolù v obsahové psaní (Penc, 1966). 2.5 TVAROVÉ SKUPINY PÍSMEN A ÈÍSLIC Rozborem tvarù písmen byly stanoveny jejich tvarové prvky, rozborem psacího pohybu zjištìna jejich obtížnost. Obì tato zjištìní mìla význam pro utøídìní písmen a èíslic do skupin a pro stanovení poøádku jejich nácviku. Byla vytvoøena sestava písmen tak, aby posloupnost jejich nácviku odpovídala postupnì se rozvíjejícím schopnostem žákù. Uvnitø každé skupiny byla písmena rovnìž seøazena podle obtížnosti od nejlehèích k nejtìžším (Penc, 1966). Pøehled jedenácti tvarových skupin písmen a èíslic (Pøíloha è. 4) uvádí Penc (1966): V první tvarové skupinì jsou písmena s horními klièkami a písmena, jejichž hlavní tahy se vytváøejí jako klièky e, é, l, b, f, h, k, d, ï, t, ť, 1, 4. Ve druhé tvarové skupinì jsou zaøazena písmena, jejichž hlavním tvarovým prvkem jsou zátrhy dolní, horní a složený i, ú, n, m, v, w, U, N, M, V, Y. Ve tøetí tvarové skupinì jsou písmena a èíslice, jejichž hlavním tvarovým znakem je levý oblouk C, c, È, è, E, Ch, ch, 6. Ve ètvrté tvarové skupinì se nacházejí písmena a èíslice, jejichž hlavním tvarovým prvkem je uzavøený ovál o, á, ï, g, q, O, A, G, Q, 0, 9. Do páté tvarové skupiny jsou zahrnuta písmena s dolní klièkou j, p, g, q, y, ý.

23 PÍSMO / 23 Šestou tvarovou skupinu tvoøí písmena, jež mají hlavní prvek oblouk a písmena se zvláštními pøípady hadovek I, J, H, K, X, x, 8, 4. V sedmé tvarové skupinì jsou obsažena písmena a èíslice, jejichž tvar je pomìrnì složitý. Jejich hlavním znakem je svislá hadovka, k níž se pøipojují levé a pravé oblouky, popøípadì vlnovka se závitem P, B, R, Ø, T, Ť, F, 3, 5, 8. V osmé tvarové skupinì jsou písmena a èíslice s hadovkou, spojenou s dalšími, stejnì výraznými prvky s levým obloukem u S, Š, L,spravým obloukem u D, Ïasvlnovkami u L, D, Z, Ž, z, ž, 2, 7. V deváté tvarové skupinì jsou samostatnì zaøazeny r, ø, s, š. Do desáté tvarové skupiny jsou zahrnuty øímské èíslice I, V, X, L, C, D, M. Do jedenácté skupiny jsou dána všechna interpunkèní, nìkterá matematická znaménka a závorky.:, ;!? =+()[]{}. Nìkterá písmena se vyskytují ve dvou skupinách, protože jsou složena ze dvou základních tvarových prvkù. Z Pencova èlenìní vycházejí rovnìž Fabiánková; Havel; Novotná (1999). Srovnáme-li souèasné tvary psacího písma s tvary písmen a èíslic, uvádìných Pencem (1966) (Pøílohy è. 4, 5), zaznamenáme, že se zmìnilo psaní èíslic 2, 7. Písmena z a ž lze psát v pùvodní variantì uvedené Pencem, ale též ve variantì, která byla uvedena v kurikulárním dokumentu Vzdìlávací program Základní škola 5 (2003). V uvedeném dokumentu byly uvedeny tvarové skupiny písmen a èíslic. Èlenìní vycházelo z výše uvedeného Pencova, ale obsahovalo deset skupin: 1. skupina: l, e, é, ì, b, f, h, k, d, ï, t, ť, èíslice 1, 4, 7 2. skupina: U, u, ú, ù, i, í, r, ø, N, n, M, m, V, v, y, ý, (W, w, Y) 3. skupina: C, c, È, è, Ch, ch, E, èíslice 6 4. skupina: O, Ó, o, ó, A, a, á, d, ï, G, g, (Q, q), èíslice 0, 9 5. skupina: j, p, G, g, y, ý, (Q, q) 6. skupina: I, J, H, K, (X, x), èíslice 8, 4 7. skupina: P, B, R, Ø, T, Ť, F, èíslice 3, 5, 8 8. skupina: S, s, Š, š, L, D, Z, z, Ž, ž, èíslice 2 9. skupina: I, V, X, L, C, D, M 10. skupina:.:,;!? = () 5 Vzdìlávací program Základní škola jeden ze tøí vzdìlávacích programù schválených MŠMT ÈR (1996) pro èeské základní školy, vstoupil v platnost v roce 1996 (Pedagogický slovník, 2001).

24 24 / GRAFOMOTORIKA A POÈÁTEÈNÍ PSANÍ Souèasná psací podoba písmen a èíslic byla uvedena v Tabuli psacího písma v dokumentu Vzdìlávací program Základní škola (2003) (Pøíloha è. 5). 2.6 ZNAKY PÍSMA Èlenìní znakù písma, uvádìné v naší souèasné odborné literatuøe, vychází z dìlení, které popsal Penc (1966). Rozlišujeme kvalitativní znaky a kvantitativní znak písma. Kvalitativní znaky urèují vzhled písma i jednotlivých písmen. Kvantitativní znak urèuje rychlost psaní. Znaky písma byly vymezeny tak, aby smìøovaly k èitelnosti, hbitosti a úhlednosti KVALITATIVNÍ ZNAKY PÍSMA Mezi kvalitativní znaky písma øadíme: tvar písmen (tvaropis) velikost písma úmìrnost a stejnomìrnost velikosti písma jednotažnost a pøípojnost (vazebnost) písmen sklon písma hustota a rytmizace písma úprava písemností Wagnerová (1998) pøidává ke kvalitativním znakùm písma ještì tlak v písmu. Tvar písmen (tvaropis) Podle Pence (1966) tvaropis nejvíce ze všech znakù písma rozhoduje pøi èitelnosti, hbitosti a úhlednosti. Penc (ibid.) upøednostòoval jednotnost tvarù. Jednoznaènými tvary písmen podporujeme automatizaci psacího pohybu, protože žák pøi psaní nemusí vybírat, které ze dvou nebo tøí tvarù má napsat (ibid.). K jednotnosti tvaru písmen uvádìjí Køivánek, Wildová (1998, s. 72): v souèasné metodice psaní se již nepreferuje úzkostlivé napodobení pøedepsaných tvarù, objevují se v rùzných souborech písanek drobné tvaro-

25 PÍSMO / 25 vé odlišnosti Zøejmì nejvýraznìjší odchylka se dnes objevuje pøi psaní písmene z. Od roku 1991 bylo na požadavek uèitelù povoleno MŠMT zavedení i dalšího tvaru tohoto písmene, tvaru, který se žáci uèili ještì pøed zavedením vzdìlávací koncepce z roku (S tímto tvarem se setkáme napø. v uèebnicích a písankách nakladatelství Alter.) Je tøeba podotknout, že ani tato na první pohled podstatná odchylka neznamená zhoršení èitelnosti obou písmen, ale naopak nìkterým žákùm rozlišení a nácvik tohoto písmene usnadní. Tabule psacího písma (Pøíloha è. 5) uvádí variantu psaní písmen z, ž, která se objevuje v písankách nakladatelství Jinan, SPN, Fortuna, Prodos, Nová škola, Studio 1+1aktuálnì nabízených na trhu. V poèáteèním psaní jsme s dìtmi ze dvou tvarù nevybírali. Uèili jsme se jeden tvar. Otázkou zùstává, který tvar písmen z, ž je vhodnìjší. Jednodušší je zøejmì tvar uvádìný Pencem (1966) i v písankách nakladatelství Alter a Grafie. Výhodou je, že tento tvar se jednoznaènì liší od psacích tvarù písmen r, ø a podobá se tiskacím tvarùm písmen z, ž. Tvar uvedený v dokumentu Vzdìlávací program Základní škola (2003) nìkterým školákùm èiní obtíže. Nemají v psaní z a ž jistotu. Píší grafém z jako grafém r nebo nepøipojí vlnovku k hadovce, ale provedou ostrý obrat doleva a pøipojí dolní zátrh jako u t. Pro poznání písmen a slov pøi ètení rozhodují jejich horní a dolní èásti, zvláštì horní. Èásti písmen, které pøesahují jejich støední èásti nazýváme dominantní složky, dominanty. Výrazné dominanty mají písmena s prodlouženými tahy, klièkami, napøíklad písmena b, l, h, k, d, t, f, j, g, y, p, q, pak všechna velká písmena, z nich zvláštì J, Y, G, Q a všechna písmena s diakritickými znaménky (Penc, 1966). Velikost písma Velikostí písma rozumíme jeho výšku. Podle výšky rozeznáváme písmena trojí velikosti: písmena støední výšky (a, á, c, è, e, é, i, í, m, n, ò, o, ó, r, ø, s, š, u, ú, ù, v, x, z, ž) písmena s horní délkou (b, d, ï, h, ch,k,l,t, ť a vìtšina písmen velké abecedy) písmena s dolní délkou (g, j, p,q, y, ý) písmena s horní i dolní délkou (f, G, J, Q, Y), tzv. dlouhá

26 26 / GRAFOMOTORIKA A POÈÁTEÈNÍ PSANÍ Velikost písma je urèena støední výškou. Písmena s horní délkou a písmena s dolní délkou mají výšku dvojnásobnou, písmena dlouhá trojnásobnou (Penc, 1966). V 1. roèníku jsou dìti vedeny k prùmìrné støední výšce písmen 6 mm. Úmìrnost a stejnomìrnost velikosti písma Úmìrností velikosti písma rozumíme výškový pomìr mezi písmeny støední výšky a ostatními písmeny. Pomìr støední výšky písmen k horní a dolní délce je pøibližnì 1:1:1. Horní a dolní klièky tedy vyènívají nad a pod písmena støední výšky tolik, kolik èiní støední výška písmen, což je v 1. roèníku prùmìrnì 6 mm (Penc, 1966). Pomìrnì èasto se setkáme u školních zaèáteèníkù s prodlužováním klièek. Pøíliš dlouhé klièky zasahují do sousedních øádkù, èímž se zhoršuje èitelnost. Psaní nadmìrnì dlouhých klièek je pro ruku namáhavìjší a písaø zpravidla pøerušuje psací tah, ruka si potøebuje odpoèinout. Prodlužování klièek brzdí hbité psaní. Stejnomìrností písma chápeme dodržování stále stejných výšek u týchž typù písmen. U poèáteèních písaøù se setkáme s obtížemi pøi dodržování stejnomìrnosti ve výškách písmen. Pøi dobrém pedagogickém vedení tento nedostatek èasem pomine (ibid.). K dodržování úmìrnosti a stejnomìrnosti písma napomáhá dìtem pomocná liniatura pøedtištìná v sešitì nebo na podložce (srovnej napø. Køivánek, Wildová, 1998; Doležalová, 1998). Jednotažnost a pøípojnost (vazebnost) písmen Jednotažnost znamená možnost napsat písmeno jedním tahem. Jednotažnì mùžeme napsat všechna malá psací písmena kromì x, které se píše dvìma tahy s pøerušením. Všechna malá písmena jsou oboustrannì pøípojná, takže je mùžeme jednotažnì spojovat. Písmena s diakritickými znaménky nemùžeme psát jednotažnì. Diakritická znaménka pøipisujeme zpravidla až po napsání celého slova nebo jeho vìtší èásti, je-li slovo dlouhé a vynutí-li si ruka pøerušení psacího pohybu. Všechny spoje písmen nejsou stejnì obtížné. Obtížnìjší jsou spoje písmen s háèky (br, vr, or, vz) (Penc, 1966). Obecnì se upøednostòuje jednotažné psaní písmen a jejich jednotažné spojování do slov. Uèitel vede žáky k tomu, aby psali diakritická znaménka až po napsání celého slova. Vede to k nácviku rytmického psaní, které usnadòuje žákùm udržovat stejnou výšku, vzdálenost a sklon písmen, ale i ke kontrole vlastního zápisu. Od tohoto požadavku je upuštìno u dysorto-

27 PÍSMO / 27 grafikù, u nichž se naopak doporuèuje psaní diakritických znamének ihned po napsání písmene. K požadavku vazebnosti písma pøistupujeme pøedevším v 1. roèníku individuálnì. Pokud žák nezvládá psát jednotažnì, nepøeceòujeme tento požadavek za cenu ztráty motivace a spíše se snažíme zvýšit pohyblivost píšící ruky po psací ploše vhodnì zvolenými uvolòovacími cviky (napø. vlnovky) (Køivánek, Wildová, 1998). V naší praxi se pøikláníme k jednotažnému psaní písmen a jejich jednotažnému spojování do slov. V poèáteèním psaní upøednostòujeme psaní diakritických znamének až po napsání celého slova. Diakritická znaménka doplòujeme po napsání celého slova bìhem zpìtné kontroly napsaného slova ve smìru zleva doprava. Bìhem této kontroly vedeme dìti ke klidnému, zpoèátku hlasitému autodiktátu slova. Rozvíjíme sluchovou analýzu a syntézu hlásek slova a soubìžnì doplòujeme diakritiku. Vše èiní modelovì uèitel, pøípadnì jiný žák též na tabuli. Teprve po této kontrole školáci píší další slovo. Uèitel práce dìtí ihned kontroluje, snaží se pøedejít chybì a nácvik nepøetržitì komentuje. Paralelnì s uèitelem prùbìh psaní komentují dìti. Nespìcháme, radìji napíšeme ménì slov, ale správnì bez chyb. V praxi se nám tento pøístup osvìdèil, a to i u školákù s obtížemi dysgrafického a dysortografického charakteru. Sklon písma Sklonem písma zpravidla rozumíme úhel, který svírá osa písmene s linkou nebo s myšlenou linkou na nelinkovaném papíøe. Tento úhel zjišťujeme po pravé stranì osy písmene (Penc, 1966). Pùvodnì se psalo stojatì se sklonem písma 90. Se zvyšujícími se požadavky na rychlost psaní zaèali písaøi natáèet psací papír doleva asi o Zmìnil se sklon písma, zhruba na 75. Dle Pence (1966) závisí sklon písma pøedevším na poloze (natoèení) papíru. Za nejvhodnìjší je považován sklon písma 75. Za optimální považujeme sklon v rozmezí od 60 do 90 (Penc, 1966; Køivánek, Wildová, 1998; Doležalová, 1998). Písmo, které svírá s linkou úhel menší než 75 nazýváme ležaté, pøesahuje-li sklon 90, oznaèuje se písmo jako zvrácené. Je-li v každém z tìchto typù sklon písma dodržován, mluvíme o jednotném sklonu. Píší-li písaøi písmena v témž slovì, øádku nebo textu rùznì sklonìná, jedná se o písmo rozvrácené. Jiný pøíklad nejednotného sklonu pøedstavuje sklon vìjíøovitý, kdy osy písmen smìøují pøibližnì do jednoho bodu (støedu písaøova tìla) (Penc, 1966) (Pøíloha è. 6).

28 28 / GRAFOMOTORIKA A POÈÁTEÈNÍ PSANÍ Dokument Vzdìlávací program Základní škola (2003) doporuèoval sklon písmen 75, jednotný smìr a správnost spojování písmen. Ve školní praxi je tøeba respektovat individuální rozdíly ve sklonu písma. Vìtšinou se sklon pohybuje v rozmezí od 60 do 90. Zvláštì u levákù se setkáváme s takzvaným kolmým (90 ) èi zvráceným sklonem, tedy sklonem vìtším než 90. Za chybu je považován pøedevším sklon nestejnomìrný (napø. vìjíøovitý) (Køivánek, Wildová, 1998). Má-li písmo nevhodný sklon, snažíme se zjistit pøíèiny. Penc (1966) uvádí vnìjší a vnitøní pøíèiny nevhodného sklonu. Mezi vnìjší pøíèiny øadí: Nesprávné sezení pøi psaní, napøíklad v poloze labilní školák (sedí na kraji sedátka, má nohy køížem, nemá chodidla obou nohou na téže úrovni, nemá soumìrnì položená obì pøedloktí na lavici), má natoèený trup, naklání hlavu na stranu nebo pøíliš blízko k papíru apod. Nevhodné rozmìry lavice, pøíliš nízká nebo vysoká, nesprávný pomìr výšky sedadla k výšce psací plochy lavice, nevhodný sklon plochy lavice. Nevyhovující psací potøeby, zvláštì pero, silné držátko apod., které si vynucují buï zvláštní nepøirozenou polohu pøi držení a vedení po papíru, nebo je žák drží nepevnì nebo pøíliš køeèovitì, což mu brání ve volném pohybu ruky. Po zjištìní a odstranìní vnìjších pøíèin se podaøí sklon písma zpravidla upravit (Penc, 1966). Vnitøní pøíèiny nesprávného sklonu mohou spoèívat napøíklad ve fyziologii ruky (omezená pohyblivost svalstva, nesprávná inervace). Sklon písma lze v tìchto pøípadech upravovat ztìžka (ibid.). Sklon písma má vliv na tvar písmen. Stojaté písmo mívá kulatìjší tvary, zatímco tvary ležatého písma bývají zpravidla štíhlé (Penc, 1966). V písance Alter (2003) se setkáme s pomocnou liniaturou šikmými linkami pro sklon na samostatné podložce. Písanka pro 1. roèník Nácvik písmen a èíslic s pøedtiskem sklonu 3 (GRAFIE) má pomocnou liniaturu šikmých linek pøedtištìnu na všech stránkách. Pomocnou liniaturu pro sklon i výšku písmen jsme v naší praxi uplatòovali. Hustota a rytmizace písma Hustota písma pøedstavuje rozstupy mezi písmeny, mezery mezi slovy a vzdálenosti mezi øádky.

29 PÍSMO / 29 Rytmizací rozumíme uspoøádání písmen, slov, øádkù a odstavcù v esteticky pùsobící jednotný celek. Základem stejnomìrné hustoty písma a úhledné rytmizace je pravidelný, rytmický pohyb ruky. Penc (1966) doporuèuje, aby žáci zpoèátku psali spojovací èáry mezi písmeny delší. Navykají si tím na pravidelný rytmický posun ruky, který je pøedpokladem plynulého psacího pohybu. Píšeme-li na nelinkovaném papíøe bez podložky, mluvíme o øádkování písma a vidíme, jak písaø dovede odhadovat stejné vzdálenosti mezi øádky a po celé délce øádku je zachovávat. I pøi psaní na nelinkovaném papíøe dodržujeme takové vzdálenosti mezi øádky, aby klièky písmen dvou sousedních øádkù do sebe nezasahovaly. Øádky píšeme ve smìru rovnobìžném s dolním a horním okrajem papíru (ibid.). Úprava písemností V 1. roèníku se dìti uèí psát peèlivì, úhlednì, èitelnì a od zaèátku do konce linky. Pokud se slabika (slovo) na linku nevejde, píší jen izolovaná písmena (slabiky) (srovnej napø. Køivánek, Wildová, 1998; Doležalová, 1998). Tlak v písmu Tlak v písmu se projevuje hloubkou tahu. Urèit jeho intenzitu je obtížné. Stopa tlaku závisí na psacím prostøedku, na kvalitì papíru, podložce. Vedeme dìti, aby pøi psaní pøíliš netlaèily na podložku. Tlak v písmu sledujeme, protože je významným grafickým jevem (Wagnerová, 1998). Tlak v písmu, jinak též pøítlak na podložku, považujeme za velmi podstatný znak písemného projevu zaèínajícího školáka. Nadmìrný pøítlak na podložku pøi psaní považujeme za významný grafomotorický problém, který mùže znaènì komplikovat rozvoj psaní školního zaèáteèníka KVANTITATIVNÍ ZNAK PÍSMA Rychlost psaní Rychlost psaní vyjadøujeme poètem písmen napsaných v urèité èasové jednotce, zpravidla za minutu (Penc, 1966). V prvním roèníku se rychlost vìtšinou nezjišťuje, respektujeme individuální rozdíly v tempu žákù. Prùmìrná rychlost psaní se na konci 1. roèníku pohybuje kolem 10 napsaných písmen za 1 minutu, ve 2. roèníku je to asi 20 písmen za 1 minutu, ve 3. roèníku 30 písmen, ve 4. roèníku 40 písmen, v 5. roèníku 50 písmen za 1 minutu (Køivánek, Wildová, 1998).

30

31 / PØEDŠKOLNÍ PØÍPRAVA NA PSANÍ 3.1 POÈÁTKY DÌTSKÉ KRESBY Dìtská kresba zajímá odborníky rùzných profesí. Z rùzných úhlù pohledu se jí zabývají pøedevším psychologové, speciální pedagogové, pedagogové, kteøí se vìnují práci s dìtmi v oblasti výtvarné výchovy. Kresba mùže poskytnout orientaèní odhad úrovnì vývoje rozumových schopností zejména u pøedškolních a mladších školních dìtí, v pozdìjším vìku tuto diferenciaèní schopnost ztrácí, protože kresebné dovednosti dozrály a dále se pøíliš nemìní. Kresba pomùže zachytit deficity v oblasti vizuální percepce, motoriky, vizuomotorické koordinace i integrace tìchto funkcí (Vágnerová, 1997). Poèátky dìtské kresby se pokusíme sledovat pøedevším z hlediska vývoje pohybù pøi kreslení, vývoje kreslených forem a vývoje úchopù psacího náèiní. Vìtšina autorù se shoduje v tom, že všechny dìti na celém svìtì zaèínají kreslit zhruba stejným zpùsobem (Švancarová, Švancara, 1980). Prvními grafickými pokusy dítìte bývají spontánní nahodilé tahy na papíøe èárání, èmárání (Švancarová, Švancara, 1980; Langmeier, Krejèíøová, 2006). Pøíhoda (1977) je nazývá èrtací experimentace. Dáme-li dítìti pøed druhým rokem tužku, pohybuje jí, má radost z pohybu, pohyb jeho rukou zanechává viditelnou stopu. Prvními tvary, které dítì èrtá bývají obvykle obloukovité konvexní tvary, konané velkými tahy (až 20 cm) v rùzných smìrech. Pøi kresbì dítì kromì paže pohybuje trupem, hlavou i jinými èástmi tìla. Nadbyteèné pohyby se postupnì eliminují (ibid.). Tøíleté dítì zvládne napodobit podle pøedlohy vertikální, horizontální i kruhové èáry, nakreslí kruh (Langmeier, Krejèíøová, 2006). Kolem tøetího roku dítì zaèíná kreslit obrysové tvary. První uzavøený tvar, který kreslí, bývá kruhovitý. Souèasnì se vyvíjí protikladný kresebný prvek pøímka, úseèka. Vertikální linie pøedcházejí pøed liniemi horizontálními. Kruh mùže dítì použít pro zobrazení lidské postavy, slunce, stromu, auta nebo jiného objektu reality. V elementární kresbì se odráží zkušenost dítìte, kterou je pøedevším osoba matky a otce (Švancarová, Švancara, 1980). Pøíhoda

32 32 / GRAFOMOTORIKA A POÈÁTEÈNÍ PSANÍ (1977) nazývá tuto etapu jako prvotní obrys. Èrtací experiment se pøemìní v prvotní obrys tehdy, když dítì pøi opakování èrtù seskupí kresbu tak, aby vyjádøila význam, který má na mysli. Kolem ètvrtého roku vìku dítì kreslí takzvaný lineární náèrt (Pøíhoda, 1977; Plevová, Petrová, 2003). Kreslí základní podobu pøedmìtu, zobrazuje znaky, které považuje za nejdùležitìjší. Èlovìka kreslí jako uzavøenou kruhovitou køivku, která naznaèuje celé tìlo (nejen hlavu, nýbrž i krk a trup),a k ní pøipojuje dvì vertikální èáry nebo nìkolik paprskovitých èar. Mnozí autoøi upozoròují na chybnou interpretaci této kresby. Tento typ kresby bývá, pøestože pøedstavuje i krk a trup, ne zcela správnì oznaèován názvem hlavonožec (srovnej napø. Pøíhoda, 1977; Švancarová, Švancara, 1980; Uždil, 1980). Oblíbenými kreslenými objekty bývají lidé, zvíøata, domy, dopravní prostøedky. Kresba se omezuje na nìkolik èar a málo podrobností. Od tohoto primárního neproèlenìného globálního znázornìní smìøuje vývoj k diferenciaci v rozmìru vertikálním, poté se rozèlenìní rozvíjí ve smìru horizontálním (Pøíhoda, 1977). Ètyøleté dítì umí nakreslit køížek (Langmeier, Krejèíøová, 2006). Mezi pátým a šestým rokem pøichází období realistické kresby. Dítì nadále kreslí podle pøedstavy zpamìti. Kresba pøestává být lineární. Paže, nohy i krk dítì znázoròuje dvojdimenzionálnì. Postava je kreslena v obleèení, které je již diferencováno podle pohlaví. Dítì pøidává detaily, které se vztahují k zobrazované osobì nebo objektu (deštník, záclony na oknì). K realistické kresbì náleží ortoskopie 6, kreslení pøedmìtu ze základního pohledu zepøedu (Pøíhoda, 1977). Pìtileté dítì napodobí ètverec, šestileté zvládne trojúhelník (Langmeier, Krejèíøová, 2006). Po 10. roce nastupuje období naturalistické kresby (Pøíhoda, 1977; Plevová, Petrová, 2003). Kreslíø vystihuje pohyb, èinnost, proporce, perspektivu, uplatòuje stínování, postavu znázoròuje z profilu. Zaèíná kreslit podle pøedlohy, modelu, pøírody, jak se mu pøedmìt skuteènì jeví. Pøíhoda (1977) uvádí, že pro mnohé dìti konèí realistickou kresbou vývoj spontánní kresby. Kresebné dovednosti dozrály a dále se pøíliš nemìní. V souvislosti s poèátky dìtské kresby zaznamenáme vývoj úchopù psacího náèiní. Pøehled a vyobrazení (Pøíloha è. 7) vývoje fyziologických úchopù psacího náèiní a vyobrazení rùzných druhù uchopení tužky bìhem vývoje (Pøíloha è. 8) uvádìjí Looseová, Piekertová, Dienerová, (2001) pøi popisu grafomotorického vývoje (viz tab. 1). 6 Ortoskopie pøímé vidìní tvarù a objektù, opak perspektivnosti; tento druh vidìní pøevládá v dìtském vìku (Psychologický slovník, 2000).

33 PØEDŠKOLNÍ PØÍPRAVA NA PSANÍ / 33 Tab ) Grafomotorický vývoj (podle Looseové, Piekertové, Dienerové, Vìk (pøibližnì) Motorika 2 4 mìsíce náhodné uchopení 4 6 mìsícù radiálnì-palmární (dlaòový) úchop mìsícù jemný pinzetový (klíšťkový) úchop izolované používání ukazováèku mìsícù první zkušenosti s tužkami spíše náhodné mìsícù koordinované pohyby je možné strukturovat list papíru, jíst lžící zaèíná øízení pohybu (stop nový zaèátek) dovnitø otoèený pøíèný úchop 2 3 roky pohyby pøi kreslení jsou koordinovanìjší a jemnìjší formy jsou rozmanitìjší, zprvu hranaté, pak kulaté používání prvních prvkù písma zaèíná intenzivní èmárání dítì mùže listovat stránkami 3 4,5 roku zaèínají pravidelné, kontinuální pohyby pøi kreslení zlepšují se tvarové variace pøíèný úchop s nataženým ukazováèkem dítì mùže kreslit èáry izolované a klikaté, provádìt pohyby urèitým smìrem, linie jsou diferencovanìjší tužku drží v prstech dítì mùže kreslit kruhy (nejprve otevøené pozdìji zavøené) pohyby se mohou cílenì vracet k výchozímu bodu, umí vymalovat kruh 4,5 5 let smysluplná kresba hlavonožce pøedstavujícího panáèka grafické formy jsou uspoøádány tak, že dávají smysl dovede uchopit štìtec dva body spojené èarou od pìti let jsou možné vìdomé zmìny smìru pøi pohybu tužkou dítì umí nakreslit køíž možné nepøetržité, více èi ménì pravidelné pohyby 5 7 let dítì umí obkreslit a také samostatnì namalovat velké postavy kreslí se správnì uchopenou tužkou 6 7 let je možné psaní a kreslení v linkách, kresby i písmo se zmenšují 7 8 let písmo je spojitìjší a plynulejší od 8 let písmo se individuálnì vyhraòuje

34 34 / GRAFOMOTORIKA A POÈÁTEÈNÍ PSANÍ 3.2 PØÍPRAVA NA PSANÍ JAKO SOUÈÁST PREVENCE OBTÍŽÍ V PSANÍ Komenský (1952, s. 48) vnímal význam pozitivní motivace a pøípravy dìtí pøedškolního vìku pro vstup do školy a doporuèoval: Dobré jest také schvalovati jim, jak jest to znamenitá vìc do školy choditi a uèiti se. Nadto že uèiti se není práce, než hra s knihami a perem, sladší než cukr atd. A aby té hry jakéž takéž zakušení mìli, dávati jim neškodí køídu do rukou, aby sobì po lavicích, po stole (neb tabuli obzvláštní jim k tomu dada) malovali a škrtali, jak chtí a co chtí a mohou, èáry, køíže, koleèka, skøítkovy nohy, hvìzdy, suky nìjaké, stromy, konì atd. (ibid.). Aniž však možné jest, aby to i bez opravdového užitku bylo; ponìvadž tím jistotnì ruku sobì k trhùm jakž takž oblomí, a k liter potom snadnìjšímu psaní a znání oèí ponabrousí. A cokoli by jinak k zachutnání jim školy a uèení vymysliti se mohlo, to místo své tu má (ibid.). Ginsburg, Wheeler, Tulis (USA 1970, in Køivánek, Wildová, 1998) provedli pokus, v nìmž se snažili podnítit zájem dìtí o grafické èinnosti uspoøádáním interiéru tøídy. Na stìnách visely nástìnné obrazy, znázoròující vìci a zvíøata, vedle obrázkù byla umístìna slova. Tento materiál inspiroval dìti k tomu, že kreslily, modelovaly i zkoušely psát. Bìhem školního roku (v nejstarším oddìlení mateøské školy) sledovali, jak se postupnì zvyšuje vedle kreseb obrázkù také poèet grafických pokusù (psaní písmen, pøípadnì slov). Zaèátkem 70. let zaèal realizovat experimenty s volnou grafickou produkcí strojopisnou u žákù 1. roèníku základní školy i u dìtí pøedškolního vìku Køivánek (1980 in ibid.). Žáci s herním zamìstnáním s psacím strojem mìli v 1. roèníku na konci školního roku v prùmìru lepší výsledky z èeského jazyka. V jiném výzkumu se zjistilo, že podobný efekt má herní zamìstnání dìtí v rodinách, kde jim rodièe umožní pøístup k psacímu stroji (Køivánek, Wildová, 1998). Synek (1974) považoval za vydatnou pøípravu na psaní dobøe motivované rytmické èmárání. Doporuèoval co nejèastìji vést dìti pøedškolního vìku k pøimìøeným grafickým projevùm, poèínaje èmáráním, grafické hry doprovázet øíkankami, a to pøevážnì ve stoje. V sedì by pøedškolní dìti mìly vykonávat grafické hry co nejménì! Pøi práci v sedì si dìti neosvojí potøebný svalový tonus a získávají øadu nežádoucích návykù, kterým se ve škole obtížnì odnauèují. Synek (1974) také upozornil, že pøedèasný pøechod ke kresbì, kde již záleží na pøesném vedení linie, mùže vést ke grafospasmùm. Grafická linie