v současné české a slovenské kresbě Ani den bez čárky: Postkonceptuální přesahy TISKOVÁ ZPRÁVA

HTML
DOWNLOAD

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "v současné české a slovenské kresbě Ani den bez čárky: Postkonceptuální přesahy TISKOVÁ ZPRÁVA"

Vlastimil Novotný
před 6 lety
Počet zobrazení:

2 Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě Komenského 10, Jihlava Zřizovatelem organizace je Kraj Vysočina TISKOVÁ ZPRÁVA Ani den bez čárky: Postkonceptuální přesahy v současné české a slovenské kresbě Vernisáž: v 17 hodin Termín výstavy: Místo konání: Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě, Komenského 10, Jihlava Autorka projektu a kurátorka: Lenka Sýkorová Přednáška Lenky Sýkorové: v 17 hodin Vystavující: Ondřej Basjuk & Šárka Koudelová, David Böhm & Jiří Franta, David Demjanovič & Jarmila Mitríková (SK), Kateřina D. Drahošová, Mira Gáberová (SK), Juraj Gábor (SK), Slavomíra Ondrušová (SK), Mark Ther, Jan Pfeiffer, Dana Sahánková, Matěj Smetana a Adéla Součková Výstava Ani den bez čárky zkoumá fenomén kresby a její různé polohy v současné tvorbě mladých českých a slovenských umělců. S kresbou se setkáváme od malička skoro na každém kroku. Jedná se o globální vizuální jazyk, který stál u formování výtvarného umění. Dnes kresbu chápeme jako autonomní výtvarné médium, sloužící umělcům jak k zachycení prvních nápadů v podobě skici, tak jako součást jejich intermediální tvorby. Aktuální výstava přináší různé aspekty kresby, která je pro mladé umělce stále atraktivním a progresivním médiem s potenciálem neustálého rozvíjení. Výběr umělců pro výstavu v Oblastní galerii Vysočiny v Jihlavě byl založen na principu poukázat na různé polohy kresby s důrazem na umělce, kteří se kresbou zabývají ve své tvorbě skoro každodenně. Odtud pochází i samotný název, převzatý z latinského citátu - Nulla Dies Sine Linea (Ani den bez čárky). Na výstavě nalezneme přesahy kresby do prostoru formou instalace (Jan Pfeiffer), odkazy na performativní gesto u procesuální kresby (Mira Gáberová, Juraj Gábor, Adéla Součková). Dále se zde představují umělci zkoumající hranice média kresby a kresebných prostředků (David Böhm & Jiří Franta, David Demjanovič & Jarmila Mitríková, Kateřina D. Drahošová a Dana Sahánková). Zároveň výstava zahrnuje i prostorové kresby formou objektu (Juraj Gábor, Slavomíra Ondrušová), přesahy kresby do malby (Ondřej Basjuk & Šárka Koudelová), do videoartu (Mark Ther) a animace (Matěj Smetana). 1

3 Výstava je součástí dlouhodobého projektu Postkonceptuální přesahy v současné české a slovenské kresbě. Kurátorský a teoretický výzkum je od roku 2014 zacílen na tvorbu mladých umělců do 40 let z České republiky a Slovenska, kteří ve své tvorbě inklinují k post-konceptuálnímu umění. Více k projektu: Při vstupu na výstavu zaujmou velkoformátové kresby Dany Sahánkové ve schodišťové hale. Jejím výrazovým prostředkem je samotné médium kresby s bohatou vnitřní strukturou, odkrývající vnitřní i vnější světy každodenní reality. Kompozice jsou tvořeny skrumáží věcí, lidí a zvířat, podivně porostlých srstí. Vystavena je zde malá kresba, převedená do monumentálního formátu, kdy lze pozorovat energii čar, které při svém zvětšení neztrácejí na dynamice. Dále zde máme kresbu na dřevěném podkladu se zlatým pozadím, odkazující se ke gotickým deskovým obrazům, v nichž umělci touto technikou řešili iluzi perspektivy. V prvním patře se v levém sále představuje umělecká i partnerská dvojice David Demjanovič & Jarmila Mitríková, která si vytvořila specifický rukopis vycházející z fenoménu kutilství a slovenské národní historie. Využívají techniku pájkování do překližky s důrazem na kolorovanou kresbu. Obsahově se věnují lidovým slovenským motivům, vycházejícím z tvarosloví socialistického realismu. Současně pracují s instalací, která odkazuje k formám socialistické propagace. Juraj Gábor využívá kresbu pro přepis hmotného i duchovního světa. Důležitou roli zde hraje i performativní gesto, které v daném výstavním prostoru a čase určuje výsledný objekt. Zde se jedná o pantograf, na kterém bude autor ohledávat rodinnou historii a vytvářet prostorovou kresbu. Sál uzavírá Matěj Smetana, který se vyjadřuje v médiích instalace, objektu, videa a animace. U animací a videí se zaměřuje na zkoumání kresby v rámci jejího uchopení pomocí nových technologií. Pro dílo Taylorismus instruoval své přátele, aby si nacvičili sérii jednoduchých pohybů a opakovali je. Posléze tyto pohyby zdůraznil animovanou kresebnou linií. Zajímal se zde o téma pracovní činnosti a její mechanizace. Adjustace videa vznikla ve spolupráci s Jurajem Gáborem. V protějším sále se můžeme setkat s autorskou dvojicí David Böhm & Jiří Franta, dlouhodobě pracující s kresbou jako s důležitým vyjadřovacím prostředkem. Jejich tvorba je založena na experimentu a ohledávání hranic média kresby na poli současného vizuálního umění. Na výstavě se prezentují instalací, která se stane tzv. kreativním prostředím pro aktivního i pasivního diváka. Boxovací pytle přímo vyzývají k interakci, jejímž druhým plánem je vytvářet spontánní kresby. První patro uzavírá Adéla Součková v netradičním výstavním prostoru tzv. dozorcovny, kde je prezentováno video s názvem Smrti myšlenek, které vzniklo ve spolupráci s Radimem Labudou. Autorka intenzivně balancuje na pomezí kresby, videa, objektu a performance s odkazy na archetypy, fenomén rituálu a tělesnosti. Prostřednictvím kresby ohledává možnosti přímého sociálního sdělení. Ve vystaveném díle experimentuje s propojením videa a performance a improvizovanou hrou otevírá řetězení asociací na téma lidské existence. 2

4 Druhé patro otevírá v sále napravo Mark Ther. Jeho tvorba je úzce spjatá s videem a filmem, kde si již vytvořil neopakovatelný rukopis pracující s tématy genderu, identity a otevřené sexuality. Dalším jeho tématem je pak historie Sudet a nacistická propaganda. Na výstavě se prezentuje prostorovou instalací s neopakovatelnou atmosférou. Videoprojekci doplňují kresby z rodinného dědictví po praprastrýci, které jsou autorem zakademizované a zromantizované. Právě tyto kresby jsou pro interpretaci díla klíčové. V levém sále zaujme prostorová instalace Jana Pfeiffera, který dlouhodobě zkoumá vztah člověka k prostoru na pozadí sociálně-kulturně-politických vztahů. Jeho tvorba je intermediální, avšak výchozím médiem je pro něj kresba. V díle Děkuji, že si mě vyhodil poukazuje na svobodné zednářství. Tato neoficiální sdružení bratrstva organizovaná v lóžích, měla velmi složitý systém přijímání nových členů. Právě ono chtění, být členem nebo být mimo, je hlavním tématem a otázkou této kresebné instalace. Dále zde nalezneme objekt umělkyně Slavomíry Ondrušové, která se ve své tvorbě zajímá o archeologii a antropologii. Fascinuje ji způsob vnímání věcí, jak divák nad uměním přemýšlí nejen filosoficky, ale také jak je fyzicky dokáže uchopit jak se dívá z podhledu, nadhledu, z jakého sklonu, a jak to ovlivňuje jeho pochopení díla. Slavomíra Ondrušová je spjatá s oborem šperku, který studovala, odtud vychází její smysl pro tvarování věcí. Na výstavě se představí objektem na dřevěném stole, pracujícím s kresbou modelovanou voskem do prostoru. Sál uzavírá instalace Miry Gáberové. Jejím výchozím médiem je performance. Vedle toho však pracuje intermediálně a kresba je pro ni důležitá pro vyjádření záznamů z osobního života. Na výstavě se prezentuje performativním gestem a jeho stopou. Tu lze označit jako hmatatelný záznam v čase, nesoucí v sobě charakter linie v prostoru. Dlouhodobý zájem o divadelní oponu je zde umocněn užitím meotaru, promítajícího do rohu místnosti autorčinu kresbu opony. Performance Miry Gáberové při vernisáži zanechá stopu ve fyzické oponě, jež v sobě ponese kresebný záznam autorčina těla. V posledním sále se nachází autorská i partnerská dvojice Ondřej Basjuk & Šárka Koudelová, kteří na výstavě zastupují rovinu přesahu kresby do malby. Tvorba Ondřeje Basjuka se pohybuje od kresby, malby a objektu až po instalaci. Zde je zastoupen malbou, zkoumající vztah beztvaré struktury a momentu, kdy dochází k jejímu tvarovému ohraničení a sama se tak stává kresbou. Šárka Koudelová se vyjadřuje velmi obstojně intermediálně. Experimentuje s malbou v kontextu dnešní vizuální kultury. Její mnohovrstevnatá tvorba je v mnoha ohledech v duchu aktuálního post-internetu. Na výstavě se prezentuje obrazo-objektem, zachycujícím performanci vymezování si zorného pole v plenéru. Otvory v objektu a překrývání pohyblivého obrazu reflektují současný obrazově mnohovrstevnatý svět. Oba umělci zkoumají způsob dívání se, záznam obrazu v čase, aktuálně v mozku a v paměti. Dále zde nalezneme site-specific kresbu Efeméra od Kateřiny Dobroslavy Drahošové, vytvořenou přímo pro výstavu. Velkoformátová kresba tužkou na zeď zpracovává osobní paměť autorky. Obrací se ke krajině rodné Šumavy s odkazy na konkrétní vzpomínky. Kresba si i přes svoji monumentální formu zachovává jemný intimní charakter a celková kompozice může připomínat historizující tapetu. Je však narušena nápisem sprejem, poukazujícím k estetické stylizaci současného umění. 3

Podobné dokumenty

Výtvarná výchova - Sexta, 2. ročník

Výtvarná výchova - Sexta, 2. ročník Výtvarný obor Výchovné a vzdělávací strategie Kompetence komunikativní Kompetence k řešení problémů Kompetence sociální a personální Kompetence občanská Kompetence k