Koncepce člověka v díle J. A. Komenského Jan Čížek

Transkript

1 Koncepce člověka v díle J. A. Komenského Jan Čížek Katedra filozofie, FF, Univerzita Palackého v Olomouci & Katedra filozofie, FF, Ostravská univerzita v Ostravě jan.cizek@upol.cz jan.cizek@osu.cz

2 Vymezení problému J. A. Komenský ( ) Komenského dílo zrání, domýšlení, ale i radikální revize původních postojů v rovině filozofické, teologické i pedagogicko-didaktické nutno reflektovat v periodizaci sám Komenský: 1. lešenské období 2. švédské období 3. potocké období 4. amsterdamské období

3 Periodizace Josef Tvrdý: mysticko-náboženské (do roku 1640) racionalistické (= humanisticko-univerzalistické; do roku 1665) voluntaristické (= pietistické; od roku 1665) Pavel Floss: (JAK divákem v divadle světa) (zmítán v labyrintech) (uvěřil v reformovatelnost a humanizovatelnost celého světa) J. Patočka: 1. předpansofické (= přípravné, encyklopedické) 2. pansofické (vševědné) 3. panorthotické (všenápravné)

4 Periodizace Jan Patočka: předpansofické období počátek Komenského literárního působení (druhá dekáda 17. století) až odchod z českých zemí do exilu roku 1628 encyklopedické spisy; díla útěšná, sociálně-kritická pansofické období 1628 až Komenského londýnský pobyt v letech nový důraz na myšlenku jednotného a celkového vědění představa nápravy společnosti, vždy však společnosti konkrétní, vymezené (nezřídka české) nikoliv však představa univerzální a všeobecné nápravy panorthotické období náprava všech, celého lidstva

5 Analyzovaná díla Předpansofické období: Theatrum universitatis rerum Amphitheatrum universitatis rerum Listové do nebe Truchlivý Labyrint světa a ráj srdce Centrum securitatis Pansofické období Didaktika Prima philosophia Physicae synopsis Pansophiae praeludium Conatuum pansophicorum dilucidatio Pansophiae diatyposis

6 Analyzovaná díla Panorthotické období: Via lucis De rerum humanarum emendatione consultatio catholica Unum necessarium Janua rerum reserata Clamores Eliae

7 Předpansofické (přípravné) období Theatrum universitatis rerum nedokončené a z velké části rovněž zničené encyklopedické dílo vznikalo 1616 až 1618 Bůh stvořil jednak člověka, jednak nad něj ušlechtilejšího tvora anděla lidem vymezil dolní části světa, andělům náležejí naopak ty vyšší andělé věrně následují Boha, jeho příkazy plní také veškeří živočichové, zatímco člověk kazí jeho harmonii a zanedbává své povinnosti poznání přivede člověka k pochopení jeho vlastní marnosti

8 Předpansofické (přípravné) období Theatrum universitatis rerum člověk jako takový byl nadán rozumnou duší, pronikavým úsudkem, pevnou pamětí, ostrými smysly a vznešenou postavou, která je jako jediná ze všech živočichů vzpřímená vůle nereflektována antropologický pesimismus: vrcholem moudrosti poznání, že pozemský život nemá žádné ceny úsilím člověka by mělo být pospíchat vstříc životu věčnému: Marnost jsou všickní zespolka synové lidší.

9 Předpansofické (přípravné) období Amphitheatrum universitatis rerum nové a rozšířené zpracování první encyklopedie vznikalo 1624 až 1627 dochovány jen výpisky 7. knihy II. dílu každý člověk je naprostou marností jeho osud není v žádném případě svěřen do jeho vlastních rukou

10 Předpansofické (přípravné) období Listové do nebe forma dopisů mezi chudými, bohatými a Kristem vyd všichni lidé byli stvořeni z prachu země podobně jako je hlína tvarována rukou hrnčíře, je další osud člověka záležitostí jen Božího rozhodnutí člověk = rozumný Boží tvor

11 Předpansofické (přípravné) období Truchlivý I. díl pravděpodobně1623 bídný člověk marná jest všecka pomoc lidská II. díl 1624 člověk = bytost složená z těla a duše, výslovně charakterizovaná rozumem (rozumný tvor) chápán jako marnost ubohé a bezvýznamné stvoření vůle nereflektována

12 Předpansofické (přípravné) období Labyrint světa a ráj srdce sepsáno během roku 1623 člověk opakovaně charakterizován vrozeným rozumem (ústřední a charakteristická mohutnosti člověka) dualita těla a duše výslovné uvedení sousloví lidské věci nicméně ve značně širokém a obecném pojetí věci, jimiž se lidé na světě zaobírají, tedy lidská povolání nově příchozím skrze bránu života přidělováno životní povolání prostřednictvím losů, jež spravuje Osud tedy nikoliv na základě jejich svobodného rozhodnutí marné snahy učenců (především filozofů a teologů) o nalezení cesty vedoucí k nápravě vzájemných vztahů pesimismus

13 Přelom předpansofického a pansofického období Centrum securitatis sepsán pravděpodobně 1625; vydán 1633 ze stvoření Bohu nejbližší andělé, duchovní bytosti spravující nebe každý tvor rodí i zůstává tím, kým má být = zachovává svou přirozenost člověk má v sobě dvojí podstatu, duchovní a tělesnou a tedy i dvě přirozenosti tělo složené z živlů a podléhá zkáze duchovní stránka člověka založena na nesmrtelné duši pocházející bezprostředně od Boha díky duši člověk nadán jednak světlem rozumu, jednak svobodou vůle umožňující činění a volbu čehokoliv člověk určen být prostředníkem mezi Stvořitelem a stvořením vyšší míra nobility; stále však dominantní rozum

14 Přelom předpansofického a pansofického období Centrum securitatis člověk nicméně stále představován jako marný, bídný, nejproradnější a nejnebezpečnější z tvorů Nic však nejsme než lidé; totiž hloupí, bídní, mdlí lidé.

15 Pansofické období Didaktika pravděpodobně již od r I. kapitola: Že člověk nejdokonalejší, nejdivnější, nejslavnější tvor jest obraz Boží, určený ke správě celého stvoření hierarchie jsoucího: nejníže čtyři elementy nerosty (kameny a kovy) pouhé bytí rostliny život živočichové smyslové vnímání, dýchání a schopnost pohybu člověk vybaven tím vším, navíc pak od Boha svěřeným rozumem tím jsou nadání také andělé člověk je ovšem dokonalejší bytostí, protože jako jediný díky podvojnosti své mysli a svého těla participuje jak na hmotném, tak i na nehmotném světě, na viditelném i neviditelném, nesmrtelném i nesmrtelném

16 Pansofické období Didaktika vrchol dokonalosti člověka rozum na některých místech však projevy intenzivnějšího zájmu o vůli nejdůstojnější pozice náleží stále rozumu rozum ukazuje vůli, co si má či nemá oblíbit všichni lidé jsou nadáni neměnnou přirozeností dokonalost člověka spočívá v jeho postavení v rámci hierarchie jsoucího

17 Pansofické období Prima philosophia první komplexní metafyzické pojednání, 1630 mírně modifikovaná koncepce hierarchie jsoucího první jsoucno Bůh (ens entium) odvozené jsoucno Stvoření (svět a vše se na něm vyskytující) nejníže jednoduché substance: éter, vzduch, voda a země nerosty rostliny živočichové člověk složený z těla a duše, hlavní složkou rozumnost natura humana = univerzální jednota spočívající v participaci všech lidí na jedné lidské přirozenosti člověk je svou přirozeností pevně svázán a není schopen ji jakkoliv transcendovat

18 Pansofické období Physicae synopsis učebnice fyziky, r optimistické přesvědčení stran reformy vědění, především filosofie člověk rozumný živočich (animal rationale) nadaný nesmrtelnou duší složen ze tří částí: těla (corpus), ducha (spiritus) a mysli (mens) mysl se skládá z rozumu (intellectus), vůle (voluntas) a svědomí (conscientia) výslovně ztotožněna právě s rozumem v textu: rozum pět paragrafů, vůle dva, svědomí jeden

19 Přelom pansofického a panorthotického období Pansophiae praeludium = Pansophiae prodromus, 1639 projekt vybudování vševědy náprava (emendatio) jen ve vztahu ke vzdělání (eruditio) res humanae zmíněny vždy bez pevně daného významu a bez jakéhokoliv pokusu o jejich definici

20 Přelom pansofického a panorthotického období Conatuum pansophicorum dilucidatio 1638 res humanae opět vágně zmíněny silnější univerzalismus pansofie by po svém vypracování neměla sloužit pouze křesťanům, nýbrž všem, kdož se narodili jako lidé

21 Přelom pansofického a panorthotického období Pansophiae diatyposis 1639, vyd. až roku 1643 člověk chápán jako bytost neoddělitelně spjatá se svou myslí (mens), bez níž by nebyla člověkem, ale zvířetem základní dispozice mysli schopnost myslet (cogitare)

22 Panorthotické období - Konsultace De rerum humanarum emendatione consultatio catholica (Obecná porada o nápravě věcí lidských) první zmínka 18. listopadu 1644 (dopis Cyprianu Kinnerovi) 18. dubna 1645 (list Ludvíkovi de Geer) nedokončené dílo po Komenského smrti považováno za ztracené nalezeno až ve 30. letech 20. století latinská edice 1966 český překlad 1992 kritická edice až nyní

23 Panorthotické období - Konsultace 7 částí: Panegersia Panaugia Pansofia Pampaedia Panglottia Panorthosia Pannuthesia explicitní definice res humanae politika (politia) náboženství (religio) vzdělání / filosofie (eruditio / philosophia) triadické pojetí člověka tělo (corpus) duše (anima) duch / mysl (animus, animus humanus, mens, spiritus)

24 Panorthotické období - Konsultace duch či mysl se skládá: rozum (ratio, intellectus) vůle (voluntas, liberum arbitrium, libera operatio) výkonné schopnosti (facultates operativae, potestas či vis) rozum a vůle se vyskytují v celé Konsultaci, zatímco třetí složka zaměňována city (affectus) svědomím (conscientia) nadáním řečí (oratio či sermo)

25 Konsultace terminologická rozkolísanost myslitelská nedůslednost dílo vznikalo po dobu několika desetiletí nedokončeno antropologické úvahy přesto systematické, jako celek si vzájemně neodporující člověk spjat se svou nejnobilitnější částí spiritus = mens základními dispozicemi je neměnná dvojice rozumu a vůle nejčastěji doplňována v triádu přidružením výkonných schopností doba vzniku tohoto konceptu? poprvé ve své ustálenější podobě rezonuje teprve po polovině 40. let 17. století

26 Konsultace: Ontologický primát rozumu, nebo vůle? ve všech částech Konsultace silný a jedinečný důraz na nobilitu svobodné lidské vůle fundamentální role vůle pro vymezení lidského individua vůči nižším živočichům i pro určení člověka jakožto člověka člověk dokonalý obraz samotného Boha Co je ČLOVĚK? Živočich se svobodným jednáním, určený k panování nad tvory a k věčnému společenství s věčným Stvořitelem. správce (gubernator) materiálního světa, zástupce krále (Pro-Rex), a dokonce druhý Bůh (Vice-Deus): Hlavním rozdílem mezi člověkem a živočichem je pak pro nás to, že je αὐτεξουσιóτηs, tj. že má svobodnou vůli činit cokoli a že je proto pánem nade vším, i nad sebou.

27 Konsultace: Ontologický primát rozumu, nebo vůle? nekonečnost člověka spočívá v jeho neurčenosti, nevymezenosti a otevřenosti: Musel být vytvořen tvor bez omezení a nekonečně a do nekonečna činící sama sebe, aby byl jaksi přiměřeným objektem pro nekonečnou moudrost. člověk neurčenou bytostí, jež sama sebe nekonečně a do nekonečna utváří proto obdařen svobodnou a neomezenou vůlí aby byl schopen sám rozhodovat o svém vlastním osudu svoboda lidské vůle natolik silná, že nemůže být omezena ani jinými lidmi, ani anděli, ďáblem a ani samotným Bohem svobodné rozhodování náleží k lidské podstatě natolik bytostně, že jeho případné odloučení by znamenalo zánik jedince, jeho degradaci na nečlověka (non-homo)

28 Konsultace: Ontologický primát rozumu, nebo vůle? toto pojetí platné pro celou Konsultaci kromě Panaugie síla rozumu analogická neomezené síle Slunce, jež samo o sobě stačí na všechno vůle přirovnána k Měsíci, jenž co do záře následuje po Slunci, jehož světlo si ale pouze vypůjčuje člověk je rozumným stvořením (creatura rationalis) pozdviženým nad ostatní živočichy právě silou svého rozumu Panaugia tak připomíná starší díla pansofického období, zatímco zbytek Konsultace reprezentuje vrcholnou koncepci panorthotickou

29 Konsultace: Ontologický primát rozumu, nebo vůle? vysvětlení rozporů? chronologické Panaugia do vysoké míry tlumočí myšlenky zpracované již dříve ve Via lucis (1641 až 1642) Komenský o vyhraněné koncepci Panaugie neuvažuje později než v roce 1646 Panaugia byla vskutku jednou z nejdříve dokončených částí Konsultace mysl = rozum, vůle, city/svědomí Panegersia vznikala a byla dokončována přibližně v téže době (pravděpodobně 1647 či 1648) důraz již na svobodnou vůli mysl = rozum, vůle, výkonné schopnosti

30 Konsultace: Ontologická priorita svobodné vůle, nebo nesmrtelné lidské mysli? v Pansofii pro každý stupeň hierarchie jsoucího určen vždy právě a výhradně jeden aspekt, který jej nadřazuje stupňům nižším je to u člověka svobodná vůle, nebo nesmrtelná mysl? Ani schopnosti se od sebe neliší, jen podle našeho chápání. Táž duše vidí okem, slyší uchem, chápe myslí, chce prostřednictvím vůle. Podle působících příčin však dostává různá jména. Když totiž oživuje tělo, je to duše, když má schopnost vědění, je to mysl, když chtění, duch, když se rozpomíná, je to paměť, když posuzuje pravdu, úsudek, když dýchá, dech, když něco vnímá, smysl. nikoliv reálné diference, nýbrž pouhá interpretační východiska bez svobody vůle by nebylo člověka, a tedy ani lidské mysli, zatímco bez lidské mysli by nebylo svobodné vůle na lidské nitro lze nahlížet také jako na obraz trojjedinosti Boží tedy jako na trojjediné a nerozdělitelné spojení rozumu, vůle a výkonných schopností v jednotě lidské mysli

31 Konsultace: Ontologická priorita svobodné vůle, nebo nesmrtelné lidské mysli? nahlíženo tímto prizmatem, nejevilo by se natolik inkonzistentním ani vyznění Panaugie zde na rozdíl od ostatních knih Konsultace explicite upřednostněna ontologická priorita rozumu oproti vůli Komenského ztotožnění mysli s rozumem totiž výše představené trojjediné pojetí člověka nikterak nenarušuje pravděpodobnější nicméně vysvětlení chronologické

32 Konsultace: Otázka lidské přirozenosti v celém univerzu není nikde nic, co by svou přirozenost nemělo svobodná vůle, jež je člověku bytostně vlastní, je klíčovým bodem lidské přirozenosti (centrum naturae nostrae) základem lidské přirozenosti je na svobodné a neomezené vůli založená otevřenost lidské existence. člověk jako takový se rodí a tedy formuje a připravuje na věčnost po celý svůj pozemský život jako je Bůh jeden, je jedna taktéž lidská přirozenost každý člověk disponuje nekonečnou myslí a jejími (třemi) nekonečnými složkami je proto schopen sám sebe nekonečně a do nekonečna utvářet

33 Další díla panorthotického období Via lucis jádro spisu 1641 člověk = tvor stvořený k obrazu Božímu, jemuž je vdechnut dech Božího života neboli rozumová duše (anima rationalis) mysl = rozum (intellectus), vůle (voluntas) a svědomí neboli city (conscientia seu affectus) Patočka: Via lucis = Konsultace v kostce JČ: Spíše Panaugia v kostce předmluva 1668 mysl = rozum, vůle a výkonné schopností explicitní definice lidských věcí (eruditio, religio a politia) důraz na vůli

34 Další díla panorthotického období Unum necessarium (1668) člověk = tělo (corpus), duše (anima) a nesmrtelný duch (animus [seu] spiritus immortalis) res humanae = philosophia, politia, religio lidská přirozenost identifikována s vrozenou svobodou vůle

35 Další díla panorthotického období Janua rerum reserata (1643, 1681: K. V. Nigrin) je pro Komenského z hlediska člověka důležitější nesmrtelná lidská mysl, anebo nekonečně svobodná lidská vůle? A proto tyto tři věci jsou jako tři části duše, rozlišené pouze jmény. Nazývají se rozumem, vůlí, mocí neboli schopností nebo také duchem neboli chtivostí k věcem. A tímto trojím člověk je člověkem (jinak by byl zvířetem), což je zřejmé samo sebou.

36 Další díla panorthotického období Clamores Eliae ( ) v podstatě bezvýhradně navazuje na koncepce popsané v Konsultaci větší konkrétnost návrhů nápravy religio (nové, obecné a skutečně katholické náboženství)

37 Shrnutí spisy předpansofického (přípravného) ani pansofického období nenabízejí pevnou, ucelenou a komplexní antropologickou koncepci předpansofické období: člověk jako Boží obraz, stvořený jako vyvrcholení materiálního světa, nicméně zaostávající důstojností za anděly antropologický pesimismus: lidské poznání neslouží k rozšíření pole vědění; naopak, poznání přivádí člověka k pochopení jeho vlastní marnosti vyzdvihován rozum jako aspekt člověka určující vůle pokud je vůbec uváděna je zcela upozaděna

38 Shrnutí pansofické období: stále důraz na rozum jako základní konstitutivní složku člověka přibývající ocenění vůle přibývá míra přiznání nobility člověku jako jejímu vlastníku člověk nyní prezentován jako tvor dokonalejší než anděl, neboť jako jediné stvoření díky podvojnosti své mysli a svého těla participuje jak na hmotném, tak i na nehmotném světě sem z hlediska pojetí člověka náleží i jádro Via lucis a Panaugia

39 Shrnutí panorthotické období: pevná definice lidských věcí mysl = nekonečný rozum, nekonečná vůle, nekonečné výkonné schopnosti prostředním a ústředním bodem mysli již není rozum, ale svobodná, neomezená a neomezitelná vůle člověk neurčenou bytostí, jež sama sebe nekonečně a do nekonečna utváří vymezení léty 1646 až 1670 ocenění a vyzdvihnutí svobodné lidské vůle koresponduje se zrodem všenápravné koncepce

40 Možné inspirační zdroje předpansofické a pansofické období akcent rozumu Aristotelova koncepce Alstedovy encyklopedie útěšné spisy Justus Lipsius, Johann Valentin Andreae Jakob Böhme, Sebastian Franck, Johann Arndt, Valentin Weigel marnost Kazatel Augustin narušení a oslabení lidské přirozenosti Hříchem reformační teologie

41 Možné inspirační zdroje panorthotické období nobilita vůle a otevřenost člověka Órigenés Řehoř z Nyssy Cusanus (zkoumal Patočka) Giovanni Pico della Mirandola Gianozzo Manetti Marsilio Ficino Paracelsus René Descartes (Meditace 1641) Matouš Konečný: Theatrum divinum

42 Důsledky pro interpretaci Komenského Komenského konfesijní charakteristika koincidenční chápání konfesijních sporů ospravedlnění skutky i víra všichni jsme Christianos, nikoliv sectae Leszek Kołakowski, Josef Válka nadkonfesijní křesťanství vliv nejen Jednoty ale také soužití katolíků a utrakvistů 15. a 16. stol. v Čechách a na Moravě do Rudolfova majestátu (1609) nebyla žádná zemská náboženská konfese konfesionalizace v Evropě X smír v Čechách a na Moravě John Dury Erasmus

43 Důsledky pro interpretaci Komenského Komenského konfesijní charakteristika optimistická antropologie důraz na svobodu vůle a aktivitu navazuje na Jednotu bratrskou v reformovaném prostředí výjimečné, přesto se objevuje Bartholomäus Keckermann Johann Heinrich Alsted