UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TELESNÉ VÝCHOVY A SPORTU

Transkript

1 UNVERZTA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TELESNÉ VÝCHOVY A SPORTU Způsoby vyhazování a chytání náčiní ve volných sestavách moderní gymnastiky v porovnání světových a českých gymnastek Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce: Mgr. veta Šimůnková Vypracovala: Martina llichová Praha, Duben 2012

2 Prohlašuji, ţe jsem závěrečnou bakalářskou práci zpracovala samostatně a ţe jsem uvedla všechny pouţité informační zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla předloţena k získání jiného nebo stejného akademického titulu. V Praze, dne Martina llichová

3 V úvodu své práce bych chtěla poděkovat především Mgr. vetě Šimůnkové za cenné rady a citlivý přístup při vedení práce a rodině za podporu a pochopení během studia.

4 ABSTRAKT V této práci se pokusím porovnat úroveň české a světové moderní gymnastiky pomocí pozorování videozáznamů volných sestav moderních gymnastek, konkrétně volné sestavy s obručí. V tomto rozboru se zaměřím na způsoby vyhození a chycení obruče a počet těchto, mistrovství s vyhozením, která se objeví ve volných sestavách moderních gymnastek. Název: Způsoby vyhazování a chytání náčiní ve volných sestavách moderní gymnastiky v porovnání světových a českých gymnastek. Cíl práce: Cílem práce je porovnání světové a české moderní gymnastiky v technice cvičení s náčiním se zaměřením na vyhazování a chytání náčiní. Metody: V práci vyuţívám kvantitativní analýzy. Rozbory získám pozorováním videozáznamů z Mistrovství světa v Montpellier Z tohoto Mistrovství světa vyberu šest světových moderních gymnastek s volnou sestavou s obručí, tři české reprezentantky, které budu pozorovat z videozáznamů z domácí soutěţe GP Brno a další českou reprezentantku z domácího závodu Chodov cup. Výsledky: Analýzou videozáznamů sestav českých a světových moderních gymnastek porovnám způsoby vyhazování a chytání obruče. A zjistím výkonnostní úroveň českých a světových reprezentantek a rozdíl mezi nimi.

5 Klíčová slova: Moderní gymnastika, obruč, technika cvičení s náčiním, vyhazování, chytání.

6 ABSTRACT n this bachelor work will compare the level of the Czech and the world rhythmic gymnastic by using the videotapes from official competitions for analysis of rhythmic gymnastics optional routines, namely optional exercises with hoop. n this analysis will focus on the way of the throwing and the catching of the hoop. Also will to focus on the question how many times can be this kind of manipulation found in each routine of rhythmic gymnasts. Title: Types of throwing and catching of hand apparatuses in comparation of world and czech top competitors in Rhythmic gymnastics optional routines. Objectives: The aim of this work is the comparison of Czech and world rhythmic gymnastics techniques of the exercises with the hand apparatus with focus on the throwing and the catching of the hoop. Methods: n this paper m using the method of quantitative analysis. To get the relevant data for the analysis ll use the videotapes from the 2011 World Championship in Montpellier. will compare six world rhythmic gymnasts from this Championship with the optional routines with the hoop of three Czech representatives from the national competition Grand Prix Brno and one Czech representative from another Czech official competition. Results: Through the analysis of the videotapes of the Czech rhythmic gymnasts and world rhythmic gymnasts routines ll compare their ways of throwing and catch of the hoop. Thus

7 ll be able to see the level of efficiency of the Czech and world rhythmic gymnasts and the differences between them. Keywords: Rhythmic gymnastics, hoop, throwing, catching, technique of apparatures exercises.

8 Obsah 1 Úvod Literární rešerše Historie moderní gymnastiky Historie moderní gymnastiky v zahraničí Historie moderní gymnastiky u nás Historie typizovaného náčiní obruč Charakteristika náčiní v moderní gymnastice Charakteristika typizovaného náčiní obruč Technika cvičení s obručí Drţení obruče Pohyby přímé, oblouky, kruhy a osmy Přetáčení Krouţení Překlápění a roztáčení Přeskoky krouţící obručí, skoky do obruče a přes obruč Kutálení Vyhazování a chytání Souhrn Cíl a úkoly práce Úkoly práce Metody Pozorování Srovnání Analýza Zobrazení dat Teoretická část Vyhazování a chytání Obecná fyzika vyhazování náčiní Obecná fyzika chytání náčiní Pravidla moderní gymnastiky Způsob rozhodování Obsah sestav moderní gymnastiky

9 6 Praktická aplikace teoretických východisek Analýza sestavy s obručí gymnastka 1 (CZE) Analýza sestavy s obručí gymnastka 2 (CZE) Analýza sestavy s obručí gymnastka 3 (CZE) Analýza sestavy s obručí gymnastka 4 (CZE) Analýza sestavy s obručí gymnastka 1 (RUS) Analýza sestavy s obručí gymnastka 2 (UZB) Analýza sestavy s obručí gymnastka 3 (UKR) Analýza sestavy s obručí gymnastka 4 (BLR) Analýza sestavy s obručí gymnastka 5 (AZE) Analýza sestavy s obručí gymnastka 6 (HUN) Výsledky Diskuse Závěr Pouţitá literatura

10 1 Úvod Moderní gymnastika (MG) je výhradně ţenská sportovní disciplína. Řadí se mezi sporty esteticko-koordinačního charakteru, které patří mezi sporty senzomotorické (Slepička, 2009). Toto sportovní odvětví zahrnuje velký počet dovedností, které jsou náročné na nervosvalovou koordinaci v prostoru a v čase, na techniku cvičení bez náčiní a techniku cvičení s náčiním (náčiním se rozumí švihadlo, obruč, míč, kuţele, stuha) danou pravidly MG a jsou prováděny v maximálním kloubním rozsahu. Úroveň osvojení dovedností je ovlivněna rozvojem kloubní pohyblivostí (flexibilita), koordinací, orientací v prostoru, rovnováţných schopností, rychlostí, silou a také vytrvalostí. Důraz je kladen na ladné provádění všech pohybů, logické spojení prvků a emocionálnost cvičenky. V současné době ztratila moderní gymnastika svůj původní charakter umělecké gymnastiky, kdy pohyb vyjadřoval emocionální linku hudby. Ladnost pohybu za doprovodu hudební předlohy (v minulosti ještě ţivá hudba na klavír či bubínky), která cvičení dodala jiskru, se poslední dobou vytrácí. Nyní se upřednostňuje obtíţnost sestavy z hlediska techniky cvičení bez náčiní, ale i s náčiním. Stále více manipulací s náčiním, způsobů vyhazování a chytání v sestavě gymnastky přidává na její obtíţnosti. Volná sestava je v rychlém tempu cvičení a rychlém sledu obtíţnostních prvků. Proto se vytrácí dokonalý soulad s hudebním doprovodem z minulých let, charakteristický pro MG. V práci se budu zabývat způsoby vyhazování a chytání obruče moderních gymnastek, zda to ovlivňuje úroveň českých gymnastek v porovnání se světovými gymnastkami. Práce obsahuje úvod, ve kterém uvádím, stručný souhrn moderní gymnastiky, co bych touto prací chtěla objasnit a její obsah. Další částí je literární rešerše, ve které objasňuji historii moderní gymnastiky, charakteristiku moderní gymnastiku a základní techniku s obručí. Dále jsou vytyčeny cíle a úkoly práce a metodiku, dle kterých se řídím v průběhu práce. V teoretické části se zabývám jiţ samostatným tématem, způsoby vyhazování a chytání náčiní ve volných sestavách moderních gymnastek v porovnání světových a českých gymnastek, ve které vysvětluji techniku vyhazování obruče, chytání obruče a následně základní fyzikální zákonitosti vyhazování, chytání a let obruče. V praktické části uvádím rozbory sestav jednotlivých českých a světových gymnastek z MS v Montpellier, GP Brno a pohárového závodu. V poslední části práci jsou výsledky, ze kterých je moţné vyčíst úroveň českých a světových gymnastek ve vyhazování a chytání obruče, diskuse, závěr a pouţitá literatura, ze které jsem čerpala. 10

11 2 Literární rešerše 11

12 2.1 Historie moderní gymnastiky Moderní gymnastika je výhradně ţenské sportovní odvětví, ale v posledních letech do ní začínají prostupovat i muţi. Tato půvabná forma gymnastiky se objevila na konci 19. století a počátkem 20. století jako prostředek k pohybovému vyjádření spolu s hudebním doprovodem Historie moderní gymnastiky v zahraničí Základy moderní gymnastiky se začaly vytvářet jako součást vývoje společnosti koncem 19. století a v první polovině 20. století. Začátky moderní gymnastiky vycházejí ze zájmu o tance při hudbě, o balet, zdravotnictví, účelovou a estetickou gymnastiku. V celém světě vznikaly soukromé a veřejné školy, které byly ovlivněny poznatky francouzského fyziologa G. Déményho ( ) a estetickou gymnastikou pro přípravu herců Fr. Delsarta ( ). MUDr Bess Mensendiecková z USA ( ) vychází z anatomických a fyziologických zákonitostí. Pohyb provádí uvědoměle, na základě rozvinutého svalového smyslu a bez křečovitosti. Cílevědomě vedla v prostoru pohyby paţí a trupu s pouţitím svalových tahů do určitých směrů a protisměrů. Emil J. Dalcroze ( ) vytvořil systém rytmické gymnastiky. Rytmický a prostorový průběh pohybu byl podřízen hudebnímu rytmu a kaţdý cvik byl spojen s určitou rytmickou představou. Výrazová technika vyplývala ze střídání napětí a uvolnění jednotlivých částí těla v souvislosti s hudební dynamikou. Rudolf Bode ( ) je představitelem německé moderní gymnastiky. Jeho důraz je kladen na poţadavky udrţování zdraví, formování postavy, správného drţení těla, kultivace a půvabu pohybu. Bode vypracoval metodu celistvých pohybů těla se švihovým charakterem. Jeho výrazový pohyb vychází z tzv. pohybové empirie, jejíţ podkladem je estetické pohybové cítění. Přínosem Henricha Medaua (nar. 1890) je rozpracování pohybových moţností při cvičení s obručemi. V gymnastickém systému je zpracoval jako první. Ve své moderní gymnastice vidí prostředek povzbuzení duševních sil, vypěstování správného drţení těla a kultivovaného pohybu. Západoevropská moderní gymnastika a gymnastické školy podstatně ovlivnily vývoj tohoto sportovního odvětví i přesto, ţe mnozí jejich představitelé jsou odpůrci soutěţení (Číţková, 1983). sadora Duncanová ( ), tanečnice amerického původu, rozvinula harmonické pohyby v tanečním projevu ve spojení s lyrickým výrazem. Její tanec vytvořil protipól klasickému tanci pouţitím odlišného pohybového projevu. Hudbu pouţívala jako inspirující zdroj. Jako první pouţívala vlnovitých pohybů paţí a trupu ve spojení s vyjádřením 12

13 pohybového výrazu ve volném tanci. Rudolf Laban ( ), maďarské národnosti, který působil v Německu, taneční techniku odvozoval z poznání zákonitých vztahů mezi tělem a prostorem. Východiskem pohybu byly pohyby paţí, doprovázené souhyby a protipohyby dalších částí těla (Kašparová, 1981). Tvůrcem moderní gymnastiky jako soutěţního sportu byl Sovětský svaz, kde se národní soutěţe konaly od roku FG (federation international de gymnastique) v překladu mezinárodní gymnastická federace uznala novou disciplínu v roce Světová soutěţ jednotlivkyň se koná od roku 1963 (Budapešť, Maďarsko). Tohoto závodu se účastnilo 28 gymnastek z 10 evropských zemí. První mistrovství světa v soutěţi společných skladeb se konalo v roce 1967 (Copenhagen, Dánsko) a první mistrovství Evropy se konalo v Madridu (Španělsko) v roce První OH, kde moderní gymnastika figurovala jakoţto samostatná disciplína, se konaly v roce 1984 v Los Angeles, USA. První soutěţ společných skladeb na OH se uskutečnila v roce 1996 v Atlantě. Titul získalo Španělsko následované Bulharskem a Ruskem. Aby se splnily olympijské poţadavky a moderní gymnastika byla přijata jako medailový sport, musel se sníţit počet gymnastek ve společné skladbě ze šesti na pět Historie moderní gymnastiky u nás Moderní gymnastika v tehdejším Československu byla ovlivněna západoevropskými gymnastickými a rytmickými školami. Propagátory sokolské rytmiky, zaloţené na systémech Dalcroze a Déményho, byli A. Otčenášek a K. Pospíšil. Směr Labanův představovala škola Milči Mayerové, následovnicí sadory Duncanové byla Jarmila Jeřábková, gymnastiku Mensendieckové propagovala dr. Helena Vojáčková. Svůj systém taneční výchovy, zaměřený na výrazový pohyb, rozpracovala v té době Jarmila Kröschlová. V roce 1953 byla pověřena sekce sportovní gymnastiky přípravou a organizačním zajištěním podmínek pro rozšíření nového sportu umělecké gymnastiky. U toho zaloţení stály M. Burianová, J. Matlochová, M. Švábová a D. Páclová. Objasňovaly obsah a organizaci budoucí umělecké gymnastiky. Na jaře 1954 vyšly pokyny pro podzimní soutěţe pódiových skladeb. Tato soutěţ byla směsí nejrůznějších tanečních, baletních, rytmických a akrobatických skladeb. Byly proto vypracovány první povinné sestavy pro ţákyně, dorostenky a ţeny. První celostátní soutěţ jednotlivkyň se uskutečnila v roce A v roce 1956 se uskutečnila i první soutěţ jednotlivkyň na Slovensku. V roce 1958 se uskutečnilo první mistrovství ČSSR ţen ve. 13

14 výkonnostní třídě, v roce 1959 pak další mistrovství v. výkonnostní třídě a v roce 1960 v mistrovské třídě (Číţková, 1983) Historie typizovaného náčiní obruč Obruče začínaly jako ozdobné náčiní (věnečky a věnce, proplétané kotouče, rákosové pruty atd.) a jejich technika nebyla dlouho rozvíjena. V roce 1908 vystoupily ţeny na sletu moravských odborů se zdobenými obručemi (plošně barevně vyplněnými), kterých vyuţívaly k víceméně jednoduchým, přímým pohybům. Dalším veřejným vystoupením bylo cvičení ţen s malými krouţky v r. 1912, kdy bylo náčiní pouţito ke spojování tvarů a k ozdobným symbolickým postojům. Kruhy, krouţky, věnečky i obruče se sice často objevovaly na veřejnosti, ale v tělocvičnách a v běţné praxi nezdomácněly. Staly se náčiním pouze slavnostním. Velký skok v rozvoji techniky obručí nastal u nás aţ v druhé polovině 60. let zásluhou moderní gymnastiky (Horáková, Bémová, 1979). Od počátku umělecké gymnastiky se začaly vytvářet speciální skupiny cvičení s náčiním. Do roku 1963 byla pouţívaná tato náčiní: švihadlo, obruč, míč, kuţele, stuha, závoj, praporce, tenisový míček, v zahraničí i tyče a bubínek. Kaţdé náčiní je charakteristické vlastními a speciálními skupinami cvičení. Tím je myšleno základní drţení, předávání, komíhání, švihy, kruhy, osmy - švihového a vedeného charakteru, vyhazování a chytání. Speciální skupiny pro cvičení s obručí jsou: krouţení, klopení, vztyčování, přetáčení, roztáčení na zemi, přeskakování, proskakování, kutálení po zemi. Během prvních deseti let mezinárodního rozvoje moderní gymnastiky se ustálilo pouţívání pěti náčiní švihadlo, obruč, míč, kuţele a stuha. Základní technika cvičení s náčiním pro jednotlivá náčiní byla dána povinnou sestavou. Technika cvičení s náčiním byla rozšířena o tato speciální cvičení: vyhazování obruče různými způsoby do výše 6-10 m, kutálení po těle, roztáčení v jedné ruce (Číţková, 1983). 2.2 Charakteristika náčiní v moderní gymnastice Kaţdé náčiní je výjimečné, unikátní, které se od sebe odlišuje svými fyzikálními vlastnostmi. Je však moţné náčiní rozdělit do dvou skupin: pevné (obruč, míč, kuţele) a měkké (stuha, švihadlo). 14

15 Náčiní z pevného materiálu se chová jinak, neţ náčiní z měkkého materiálu. Jednoduše proto, ţe nemůţe dojít tak snadno ke kontaktu s gymnastkou či podlahou. Tato vlastnost náčiní ovlivňuje to, jak náčiní reaguje na pohyby a gymnastka se musí naučit, jak s těmito vlastnostmi zacházet a manipulovat v její prospěch (Horáková, Bémová, 1979) Charakteristika typizovaného náčiní obruč Dříve se obruč vyráběla a pouţívala z plastu nebo ze dřeva. Nyní se pouţívá jiţ jen z plastového materiálu. Její velikost závisí velikosti gymnastky, zpravidla však mívá cm v obvodu a její nejmenší hmotnost je 300 g. Musí být dostatečně pevná a tvrdá, aby drţela svůj tvar při cvičení. 2.3 Technika cvičení s obručí Cvičení s obručí patří k velmi oblíbeným zejména u mládeţe. Vyskytovalo se v různých dětských hrách (pohánění obruče, přeskoky). Obruč byla zařazována jako náčiní mnoha pódiových skladeb a mnohokrát vyuţita i v hromadných skladbách (Kostková, Mihule, Šťastná, Wálová, 1990) Držení obruče Drţení obruče a manipulace s ní, ovlivňuje výsledný výkon gymnastky. Kaţdý konkrétní způsob drţení obruče přidává nebo ubírá na celkovém dojmu gymnastky na rozhodčí. Je několik druhů a způsobů jak drţet náčiní a zacházet s ním. Všechna drţení jsou rozdělena do dvou skupin. Pevné či statické a volné či dynamické. Gymnastka můţe drţet obruč v jedné ruce nebo oběma rukama (obr. 1). Např: drţení obruče jednoruč nadhmatem (obr.1a), drţení obruče jednoruč podhmatem (obr.1b), drţení obruče obouruč vněhmatem (obr. 1c) a drţení obruče obouruč vnitřhmatem (obr. 1d). Tato drţení obruče se mohou různě kombinovat a střídat (Jastrjembskaia, Titov, 1999). 15

16 Obr. 1 a, b, c, d různé způsoby držení obruče (Jastrjembskaia. Titov, 1999) Poloha náčiní v uchopení vzhledem k podlaze můţe být horizontální, vertikální nebo šikmé. Vzhledem ke gymnastce můţe být v pozici vpředu, vzadu nebo do strany. Nejzákladnějším drţením obruče je za pouţití pouze tří prstů (palec, ukazováček a prostředníček) nebo čtyřmi prsty (palec naproti prstům). V obou případech prsty drţí obruč bez napětí, které umoţňuje gymnastce plynulé provedení pohybu jeden v druhý. Gymnastka můţe drţet obruč jednoruč nadhmatem či podhmatem nebo obouruč vněhmatem či vnitřhmatem nebo tyto dva způsoby drţení kombinovat. Pouze tento typ náčiní umoţňuje uchopení obruče zevnitř, coţ vede k zajímavému drţení obruče. Volná či dynamická drţení obruče jsou prováděna za pomoci ruky, nohy či jiné části těla a to za vnitřní okraj obruče. To umoţňuje gymnastce provádět krouţení s obručí, která se dají provést různými způsoby (Jastrjembskaia, Titov, 1999). Obruč je takový typ náčiní, který nabízí velké mnoţství pohybů, drobných manipulací, kutálení či vyhazování a chytání. Manipulace by měla být prováděna ve všech rovinách a směrech. Obruč klade velké nároky na kultivovaný pohyb těla a na rozvoj pohybových vlastností. Vyţaduje dokonalé provedení i nejjednodušších cviků. Vzhledem k tvaru a velikosti obruče je její vyuţití velmi rozmanité. Spojuje v sobě i technické prvky ostatních náčiní švihadel, míčů, tyčí i kuţelů (Horáková, Bémová 1979). Základní drţení obruče se dělí na drţení pevné a volné, obouruč a jednoruč a další atypizované drţení. Drţení obouruč je dále děleno z hlediska hmatu vněhmatem, vnitřhmatem a dvojhmatem. Z hlediska vzdálenosti hmatu je moţné drţet obruč na protilehlých stranách, 16

17 ruce vedle sebe nebo podál, jednoruč také z hlediska hmatu podhmatem, nadhmatem a obráceným podhmatem (Kostková, Šťastná, 1993). Postavení obruče určujeme vzhledem k jednotlivým částem těla podobně jako u tyčí (nad hlavou, před prsa, vpřed dolů atd.) a vzhledem k prostorovým rovinám: obruč rovně, obruč čelně, obruč bočně, obruč příčně, obruč šikmo čelně, obruč šikmo bočně (Appelt, Horáková, Novotný, 1989). Cvičení s obručí dělíme na (Horáková, Bémová 1979): Pohyby přímé, oblouky, kruhy a osmy Přetáčení Krouţení Překlápění a roztáčení Přeskoky krouţící obruče, skoky do obruče a přes obruč Kutálení Vyhazování a chytání Nejdůleţitější a nejobsáhlejší skupinou jsou pohyby přímé, oblouky, kruhy a osmy s obručí, které jsou základem vlastního pohybového obsahu a ze kterých vychází ostatní pohyby a manipulace s obručí. Cvičení z následujících skupin pouţíváme převáţně k dokreslení pohybu obruče, ve vazbě jako pohybů zdobných či rytmicky zdůrazňujících nebo zpestřujících sestavu. Skupina vyhazování a chytání, kterou se zabývám v teoretické části práce, je v současné době velmi zařazovaná do sestav moderních gymnastek. Jelikoţ je poměrně nově zavedený povinný prvek ve volné sestavě moderní gymnastiky, který obsahuje vyhazování a chytání, jsou to rizikové prvky tzv. risk Pohyby přímé, oblouky, kruhy a osmy Pohyby přímé, oblouky, kruhy a osmy s obručí jsou převáţně pohyby velkého rozsahu, při kterých obruč sleduje dráhu paţe nebo paţí a kreslí křivku jejich pohybu, kterou tím prostorově zvětšuje a dává jí současně další rozměr plochu. Pohyby jsou vedeny přímo, po oblouku, kruhu či osmě v základních rovinách: čelní, boční, vodorovné nebo přímé. Při drţení obruče jednou rukou (v prodlouţení paţe) je paţe většinou napjatá. Při obloukách směrem dolů je paţe volně pokrčená, aby se obruč nedotýkala země. Při drţení obruče 17

18 obouruč jsou při rázných pohybech po přímkách paţe napjaté, při vedeném, volném pohybu nebo v koncovkách (dokončení cviku, zpravidla s výdrţí) jsou paţe lehce pokrčené v loktech i v zápěstí, takţe svou zaoblenou křivkou harmonují s oblým tvarem obruče. Pohyby paţí i trupu odpovídají velikosti náčiní. Jsou vedeny do maximálních moţností, s velkým rozsahem pohybů v bocích i velkým rozsahem všech klonů (Horáková, Bémová 1979). Tyto pohyby jsou nejtypičtější pro základní techniku cvičení s obručí. Je nezbytné je automaticky ovládat pro učení dalších pohybů, které na ně navazují. Z pohybů přímých, oblouků, kruhů a osem vychází ostatní manipulace, které jsou součástí kaţdé volné sestavy s obručí všech gymnastek, především vyhazování, kterému předchází přímý pohyb obruče, neţ opustí obruč dlaň Přetáčení Přetáčení obruče je malý otáčivý pohyb obruče kolem středu kruhové plochy. Přetočení obruče je vţdy provázeno klonem nebo otočením trupu, popřípadě pouţijeme přetočení k zakončení pohybu paţí o velkém rozsahu. Při přetáčení drţíme obruč lehce v konečcích prstů (Horáková, Bémová 1979) Kroužení Krouţení obručí je prvek typický pro techniku tohoto náčiní. Dává moţnost vyuţití všech rovin a směrů. Krouţit s obručí je moţné na různých částech těla, avšak nejtypičtější je krouţení na ruce. Ruka je otevřená, palec odtaţený, prsty napjaté a u sebe, obruč krouţí kolem dlaně a hřbetu ruky mezi palcem a ostatními prsty. Ruka tvoří osu rotace celé obruče, proto musí zůstat pevným bodem a nepohybovat se ve směru krouţení. Pouze na začátku dává ruka impuls pro rychlost a směr pohybu. Krouţení je ukončeno sevřením palce a zachycením obruče v dlani. Otevřená poloha palce je důleţitá, neboť přijde-li během krouţení obruč na zápěstí, nelze ji uţ sevřením dlaně zastavit a návaznost pohybového tvaru je znemoţněna. Při předávání krouţící obruče z jedné ruky do druhé je třeba zachytit obruč opět na otevřenou ruku, aby nebyla porušena plynulost rotace (Horáková, Bémová 1979). Krouţení je základní a nejtypičtější manipulace tohoto náčiní. Pouţívá se v prvcích rovnováţných, rotačních, skokových i ohebnostech či v jiných tanečních a krokových 18

19 variacích během sestavy. Existuje několik způsobů krouţení s obručí: jednoruč, obouruč, vpřed, vzad ve všech rovinách a směrech a i na jiných částech těla. Jeden ze způsobů vyhození vychází právě i z tohoto krouţení, jak vpřed, tak vzad, v bočné i v čelné rovině. Avšak tento způsob je náročnější na souhru pohybů náčiní a té části těla, která náčiní vyhazuje. Gymnastka provede správný způsob krouţení s obručí za pomoci dynamického (volného) drţení a uchopení obruče za vnitřní okraj (obr. 2). Jsou to kruhy kolem ruky či části těla kolem vnitřního okraje. Krouţení musí být plynulé, bez vibrování obruče a bez sklouznutí obruče na jinou část těla (Jastrjembskaia, Titov, 1999). Obr. 2 Kroužení obručí (Jastrjembskaia, Titov, 1999) Překlápění a roztáčení Překlápění obruče je otáčivý pohyb obruče kolem svislé, vodorovné nebo šikmé osy poloměru, nebo kolem tečny, kterou tvoří ruka. Obruč je drţena lehce, pouze v konečcích mírně rozevřených prstů a překlápěna v prstech ve směru palců proti malíkům. V některých případech je třeba pouţít při překlápění i mírného nadhození. Poměrně zřídka překlápíme obruč v pevném drţení (v dlani) jednou rukou. Trup se na tomto pohybu obruče nijak výrazně nepodílí. Roztáčení obruče je samostatný rotační pohyb obruče, v podstatě překlápění kolem svislé osy. Obruč je opřena jedním koncem o zem, v protilehlém pólu ji roztáčíme rukou a dále rotuje sama. Prsty a protipohyb palce dávají impuls pro rychlost rotace a směr pohybu. Obruč je chycena při doznívání rotace opět na vrcholu, a to tak, abychom ji mohly zastavit ve směru překlápění (při rotaci vpravo uchopíme obruč pravou vnitřhmatem, při rotaci vlevo pravou podhmatem) (Horáková, Bémová 1979). 19

20 Roztáčení obruče se vztahuje na kruhové pohyby náčiní kolem osy, která se koná díky jeho průměru převáţně na jednom místě. Jedná se především o pevná náčiní (obruč, míč, kuţele). Gymnastka můţe roztáčet náčiní buď na svém těle (ruka, hrudník, záda či nohy) nebo na podlaze. Přetáčení obruče vychází z krouţivých pohybů náčiní. K roztáčení náčiní kolem nějaké části těla je třeba provést potřebný impuls. Dále je potřeba si dát část těla nebo části těla tak, aby náčiní bylo schopno se kolem těla nebo na těle roztáčet. Pak se dá očekávat, ţe se náčiní bude roztáčet (Palmer, 2003). Roztáčení a překlápění obruče vychází z přetáčivých pohybů obruče. Je to další doprovodná hodnotná manipulace, která se pouţívá ve volných sestavách nejen pro bodové ohodnocení, ale také pro zpestření a estetický dojem Přeskoky kroužící obručí, skoky do obruče a přes obruč Přeskoky obruče krouţící jako švihadlo nejsou typickým prvkem techniky cvičení s obručí. Připomínají přeskoky krátkého švihadla s prodlouţením švihu (protaţení trupu a paţí se švihadlem v meziskoku). Obruč je při přeskocích drţena většinou podhmatem v šíři ramen nebo ještě úţeji. Ve fázi přeskoku jsou záloktí lehce přimknuta k tělu a krouţíme jen v loketních kloubech, při zdviţení obruče nad hlavu krouţíme v kloubech ramenních. Náčiní se pohybuje v dlani. Podobné jsou i přeskoky komíhající obruče (Horáková, Bémová 1979). Skoky přes obruč se pouţívají především v přímých skocích, v rotačních je to poněkud obtíţnější, ale bonifikovanější. Drobné přeskoky přes obruč jsou zařazovány nejen v přímých poskokách, ale také v rotovaných skocích, a nebo také v přímých zdvojených poskokách, tzv. dvojšvih jak vpřed, tak i vzad, a v přímých i v rotačních poskocích se zkříţením paţí, tzv. vajíčko. Tyto poskoky, hlavně dvojšvihy a vajíčka jsou převzaté z poskoků přes švihadlo, které jsou pro toto náčiní nejvíc typické Kutálení Pouze pevná náčiní se mohou kutálet, protoţe měkká náčiní nejsou schopna udrţet definovaný tvar pro kutálení. Kutálení obruče je samostatný rotační pohyb obruče po vnějším obvodu. Obruč vypouštíme postupným impulsem předloktí, zápěstí, ruky a prstů. Také ruku a prsty odvinujeme od obruče postupně, neboť to podmiňuje rovnoměrný rotační pohyb a řádný směr 20

21 kutálení. Obruč dostáváme do ruky ze strany k obvodu náčiní. Méně obvyklým prvkem této skupiny je kutálení se zpětnou rotací. mpuls předloktí a volný výkyv zápěstí vyhazují obruč do opačného směru, neţ je následující a prudší impuls ruky a prstů. Proto se zpočátku obruč pohybuje původním směrem daným impulsem předloktí a zápěstí, tj. od gymnastky, a teprve kdyţ převládne druhý, intenzivnější rotační impuls ruky a prstů, vrací se obruč kutálením zpět ke cvičence (Horáková, Bémová 1979). Kutálení obruče patří mezi obtíţnější. Gymnastka si připraví obruč do pevného drţení, udá impuls a obruč se kutálí přes paţi-hrudník-druhou paţi (obr. 3) nebo přes paţi-horní část zad-druhou paţi (obr. 4). Do těchto způsobů kutálení je moţné chytat obruč po jejím vyhození. Porovnáme-li oba způsoby, v prvním případě gymnastka mírně posune hlavu vzad a v druhém případě ji mírně předkloní a posléze se ihned postaví do přímé polohy. Aby kutálení bylo technicky správně, paţe musí zůstat v upaţení, napnuté a obruč se musí kutálet plynule, bez poskakování a vibrování. Kutálení se můţe provádět z pevného drţení nebo z kutálení nebo po předchozím vyhození (Jastrjembskaia, Titov, 1999). Obr. 3 Kutálení obruče paže hrudník paže (Jastrjembskaia, Titov, 1999) Obr. 4 Kutálení obruče paže horní část zad paže (Jastrjembskaia, Titov, 1999) Kutálení vychází z nejzákladnější skupiny techniky s obručí, z přímých pohybů. Přímé pohyby a kruhy jsou základem pro vytvoření a zvládnutí kutálení. Kutálení obruče se provádí na zemi v různých směrech a rovinách, dále po těle, kde obruč můţeme kutálet jak přes dvě, 21

22 tak i přes tři části těla se zrakovou, dokonce i bez zrakové kontroly. Kutálet obruč je moţné i v rotačních pohybech, které jsou hodnotnější. Kdyţ rotační pohyb začíná ve stoji a končí na zemi a při tom je provedeno kutálení obruče po těle, prvek je zařazen mezi risky Vyhazování a chytání Vyhazování a chytání obruče je skupina poměrně obtíţná, vyţadující nejen dobré zvládnutí techniky náčiní, ale také správný odhad vzdálenosti a síly impulsu potřebného pro výšku a směr letu a hlavně pro zachování určené roviny obruče při letu. Vyhození musí vycházet z pohybu trupu, obruč je vypouštěna v konečné fázi tohoto pohybu a i v době, kdy je ve vzduchu, vytváří s tělem cvičenky pohybový celek. Padající obruč zachytíme v rukou a pokračujeme dolů pohybem paţí (nebo jedné paţe), někdy i celého těla ve směru padající obruče. Tím se zmírní rychlost jejího pádu a zajistí se plynulé navázání dalšího pohybu (Horáková, Bémová 1979). 2.4 Souhrn Hlavními zdroji pro oblast techniky cvičení s obručí jsou: Horáková, Bémová (1979), Kostková, Mihule, Šťastná, Wálová (1990) a Mihule, Šťastná (1993), kteří popisují ve svých publikací základní techniku a dovednosti s obručí. Rozšířenější a speciálnější techniku cvičení s obručí budu čerpat z cizojazyčné literatury (Jastrjembskaia, Titov, 1999) a (Palmer, 2003), o které se velmi opírám. Další výchozí bod pro část historickou popisuje ve své příručce Číţková (1983) a Kašparová, 1981, jedná se o kapitoly: historie moderní gymnastiky ve světě, historie moderní gymnastiku u nás a také historie jiţ zmiňované obruče. 22

23 3 Cíl a úkoly práce Cílem práce je porovnání světové a české moderní gymnastiky v technice cvičení s náčiním se zaměřením na vyhazování a chytání obruče. Technika cvičení s náčiním (tzv. mistrovství s náčiním) se dle pravidel dělí na mistrovství s vyhozením a mistrovství bez vyhození. Technikou se rozumí účelný způsob řešení pohybového úkolu, který je v souladu s možnostmi jedince, s biomechanickými zákonitostmi pohybu a uskutečňuje se na základě neurofyziologických mechanismů řízení pohybu. (Dovalil, 2009) Srovnáváním volných sestav českých reprezentantek a gymnastek světové úrovně zjistím, do jaké míry se obsah závodních sestav liší z hlediska mistrovství s vyhozením (způsoby vyhození a chycení). 3.1 Úkoly práce 23

24 Z vymezení cíle práce vyplývají tyto úkoly: 1. Popsat stručně historii moderní gymnastiky a historii náčiní, především typizovaného náčiní, kterým se budu zabývat v rozboru videozáznamů a tou je obruč. 2. Charakterizovat základní znaky mezinárodních pravidel z roku 2009, která jsou platná na olympijský cyklus a popsat obsah volné sestavy s obručí a techniku cvičení s obručí. 3. V rámci pravidel popsat různé způsoby vyhazování a chytání s obručí. 4. Provést rozbory volných sestav s obručí vybraných světových a českých gymnastek pozorováním a analýzou videozáznamů. 5. Po rozboru videozáznamů seskupit výsledky do tabulek. 6. Vypsat počet různých druhů vyhazování a chytání obruče u kaţdé gymnastky. 7. Porovnat tabulky a zjistit, kdo je ve zkoumaném způsobu mistrovství s vyhozením na lepší úrovni, zda české gymnastky nebo světové gymnastky. 4 Metody Práce je převáţně popisného charakteru. Předmětem je počet a způsoby vyhazování a chytání obruče u kaţdé gymnastky. Rozbory sestav budou provedeny sledováním a pozorováním videozáznamů z Mistrovství světa v MG (MS) Monptellier, Grand Prix Brno a pohárového závodu v Chodov cup. Získané záznamy o sestavách shromáţdím do předem vytvořených tabulek. Soubor mého výzkumu tvořilo 10 gymnastek (4 české gymnastky a 6 světových gymnastek) seniorské kategorie (od šestnácti let). Pro analýzu naměřených hodnot jsem vyuţila matematicko-statistické metody - aritmetický průměr (program Microsoft EXCEL 07). 4.1 Pozorování Pozorování patří mezi základní způsoby zkoumání vědecké práce. Pozorování klade vysoké nároky na pozorovatele, aby jeho objektivnost odpovídala pozdějším výsledkům (Kovář, Blahuš, 1973). Metodu pozorování jsem zvolila pro získání informací o počtech a způsobech vyhazování a chytání obruče moderních gymnastek. 24

25 4.2 Srovnání V této metodě se porovnávají výsledky dvou či více pozorování, ze kterých se vyvozují závěry. Metoda srovnávání lze provádět jednak z hlediska kvalitativního a také z kvantitativního (Kovář, Blahuš, 1973). Touto metodou zjistím výkonnostní úroveň českých a světových gymnastek. 4.3 Analýza Analýza je rozbor vlastní, vztahů, faktů apod., kde se zpravidla postupuje od celku k částem, v některých případech i opačně. Analýza je jedním ze základních logických postupů, které jsou podstatou myšlenkové části práce (Kovář, Blahuš, 1973). Tuto metodu analýzy jsem pouţila při pozorování videozáznamů volných sestav moderních gymnastek seniorské kategorie z MS Montpellier, GP Brno a pohárové soutěţe. 4.4 Zobrazení dat Pro výsledky z pozorovaného měření jsem vytvořila tabulky pro způsoby vyhazování obruče, chytání obruče a pro risky, které zaznamenávám u kaţdé gymnastky. Výsledné tabulky porovnám a provedu srovnání české a světové moderní gymnastiky. 25

26 5 Teoretická část V této části se snaţím popsat techniku vyhazování a chytání náčiní, vysvětlit a uvést příklady různých způsobů vyhazování a chytání obruče. Základní fyzikální zákonitosti vyhazování obruče, letu obruče a chytání obruče. 5.1 Vyhazování a chytání Obruč lze vyhazovat a chytat ve všech rovinách a směrech, obouruč i jednoruč, ale také i jinou částí těla či i bez zrakové kontroly (např: chytání obruče za zády). Vyhazování a chytání je nezbytnou součástí volných sestav moderních gymnastek. Jelikoţ došlo po Olympijských hrách v roce 2008 ke změně pravidel, upravila se kategorie obtíţnosti náčiní. Přidal se rizikový prvek, tzv. risk. Kaţdá věková kategorie obsahuje určitý počet risků. Seniorská kategorie musí obsahovat minimálně 3 risky. Risk spočívá ve vyhození náčiní, během letové fáze náčiní je provedeno co nejvíce prvků s otáčením těla kolem vertikální či horizontální osy a nakonec chycení náčiní. Kombinování těchto rotačních prvků a popřípadě změnami jejich úrovně (skok, rotace těla ve stoji a rotace těla na zemi) se zvyšuje hodnota obtíţnosti. Proto je tato skupina v současné době velmi důleţitá. 26

27 Gymnastka můţe provádět nejjednodušší vyhazování obruče pomocí jedné ruky nebo oběma rukama, z krouţení či z pevného drţení obruče. Pro zvýšení obtíţnosti můţe vyuţít jiné části těla k vyhazování obruče, např: vyhození nohou během váhy předklonmo s přímou rotací obruče nebo i s rotací obruče kolem horizontální roviny. Během letu musí mít obruč jasnou a přesnou rotaci (Birjuk, Ovčinnikova, 1991). Kdyţ gymnastka provádí vyhození obruče z pevného drţení, začíná ze zapaţení (obr.5a), kde je paţe lehce pokrčená do vzpaţení poníţ, kde je paţe propnutá a nakonec otevřením ruky vypustit obruč vzhůru. Kdeţto při vyhazování obruče z krouţení, kdy paţe je v předpaţení mírně pokrčená, aktivním propnutím paţe do vzpaţení poníţ vypustit obruč vzhůru. Při vyhazování z krouţení můţe gymnastka vyhodit obruč dvěma způsoby. Díky impulsu ruky, který provádí během vypouštění obruče z dlaně, poletí obruč přímou rotací, a nebo rotací horizontální. Jiným způsobem vyhození obruče pomocí paţe je např: vyhození obruče pod ramenem, bez zrakové kontroly. Při tomto způsobu vyhození je přípravná fáze v předpaţení a pohyb je proveden z předpaţení přes připaţení a ruka je zastavena skrčená na zádech (obr. 5b) (Jastrjembskaia, Titov, 1999). Obr.5a Počáteční pozice vyhazování obruče z pevného držení Obr.5b Vyhazování obruče pod ramenem (Jastrjembskaia, Titov, 1999). Dalším příkladem neobvyklého vyhození obruče pomocí jiné části těla je: gymnastka provádí běh s krouţením obruče na noze a v dálkovém skoku vykývnutím obruče ji vyhodí do rotace kolem horizontální roviny (Obr. 6, ilustrace 7-10). 27

28 Obr. 6, ilustrace Vyhození obruče pomocí jiné části těla Obr. 6, ilustrace Chytání obruče do pevného držení za zády (Jastrjembskaia, Titov, 1999). Gymnastka obvykle vyhazuje obruč pomocí paţe, nohy nebo rukou pod ramenem. Dalším atypickým vyhazování obruče je vykopnutí obruče holení během dálkového skoku (obr. 7). Obr. 7 Vykopnutí obruče holení během dálkového skoku (Jastrjembskaia, Titov, 1999). Aby během letové fáze měla obruč správnou rotaci kolem svislé, vertikální či horizontální osy, musí dát gymnastka obruči rotační moment M jiţ v přípravné fázi. Dále by gymnastka měla dát obruči aktivní zhoupnutí se stoupající tendencí a pak ji uvolnit. Obr. 8 ukazuje rotaci obruče kolem horizontální roviny obruče. 28

29 Obr. 8 Rotace obruče kolem horizontální roviny (Jastrjembskaia, Titov, 1999). Chytání obruče je moţno rozdělit na dva druhy: chytání obruče po letové fázi a chytání obruče po kutálení. Nejtypičtější chytání obruče je jednou rukou nebo oběma rukama, zevnitř nebo zvnějšku obruče. Gymnastka můţe chytit obruč do pevného drţení, do krouţení, přeskočení či kutálení. Další moţné způsoby, chycení obruče vzhledem k tělu jsou nad hlavou, před tělem, za zády, ze stran, aj. obr. 6, ilustrace ukazuje příklad pevného chytání obruče za zády. Gymnastka by se měla vyhnout ostrému zastavení obruče při chytání, zejména při chytání do krouţení, kde je potřeba, aby obruč dále plynula a pokračovala v pohybu. Příklady různých chytání obruče: chytání obruče do typického volného drţení, krouţení kolem ruky do skoku (obr. 9), atypické chytání obruče na jinou část těla do průchodu, během hluboké váhy předklonmo (obr. 12). 29

30 Obr. 9 Chytání obruče do kroužení během skoku (Jastrjembskaia, Titov, 1999). Je moţné chytit obruč hned do následného kutálení přes paţe nebo přes záda. Avšak obruč musí mít správné technické provedení kutálení. Při chytání obruče do kutálení lze chytit obruč do pevného drţení nebo do volného (krouţení). Při chytání do kutálení, kde se obruč pohybuje bez zastavení, je třeba provést pohyby jemně a v dobrém rytmu Obecná fyzika vyhazování náčiní Všechna vyhození se vyznačují výškou zastavení končetiny, která se podílí na vyhození a rozsahu pohybu. Oba faktory jsou závislé na počáteční rychlosti V 0 náčiní. Dále také na rychlosti náčiní a na čase, během kterého náčiní letí. Je moţné vyhodit náčiní do určité výšky za vynaloţené síly F v krátkém časovém období t nebo za vynaloţené menší síly F, ale v delším časovém období t. To znamená, ţe počáteční rychlost V 0 vyhozeného náčiní je: V 0 = F t m, kde F je působící síla na náčiní, t je časová konstanta a m je hmotnost náčiní. Podle počáteční rychlosti náčiní V 0, můţe být vyhození provedeno několika způsoby: při pouţití malé síly F po dlouhou dobu t je nutné provést před samostatným vyhozením houpající pohyb a pouţít velkou sílu F v minimu čase t. Je třeba dát náčiní určitou energii, hybnost (Jastrjembskaia, Titov, 1999). Síla F, která je vynaloţena pro náčiní, můţe být zaměřena v kaţdém moţném směru vzhledem ke gymnastce (dopředu, dozadu, do stran, šikmo). Trajektorie letu náčiní závisí na velikosti síly F a na směru této síly. Změna úhlu α vyhozeného náčiní a rychlost vyhození V 0 změní trajektorii letu. V závislosti na velikosti síly F a jejím směru, lze popsat rozsah a výšku třemi způsoby: výška letu (vysoká, středně vysoká, nízká) a rozsah letu (blízko, středně daleko, daleko). Svislá výška (H) vyhozeného náčiní je určena následujícím vzorcem: H= počáteční rychlost vyhozeného náčiní a g je gravitační zrychlení. V 2 g, kde V 0 je Zvýší-li se úhel α při vyhození od 0 aţ do 45, rozsah letu náčiní se zvýší. A tím, ţe se mění úhel α při vyhození od 45 do 90, rozsah se postupně sniţuje, ale výška bude zvýšena. Na druhou stranu, změna rychlosti V 0 ovlivňuje trajektorii letu náčiní. 30

31 Během letové fáze se náčiní rotuje. Gymnastka můţe dát náčiní impuls tak, ţe bude nejen létat, ale také se otáčet v různých rovinách (obr. 10): horizontální, šikmá či vertikální. Obr.10a ukazuje rotaci náčiní v různých rovinách a obr.10b ukazuje let náčiní bez rotace. Pokud chceme vytvořit rotující se trajektorii, je třeba pouţít tyto síly F pro náčiní: sílu, kterou pouţijeme v době pohybu Fx t (impuls síly), a rotační moment M. Obr.10a - Rotace náčiní během letové fáze s různou rovinou Obr.10b Letová fáze náčiní bez rotace (Jastrjembskaia, Titov, 1999). Rotační moment síly F ve vzdálenosti e od osy rotace náčiní je: M=F e, kde F je síla působící na náčiní a e je rameno síly, vzdálené od osy rotace náčiní do okamţiku, kdy je síla aplikována. Rotační moment závisí na síle F, která je aplikovaná na náčiní a síla paţe e. Pro hození obruče je potřeba vynaloţit větší rameno síly e. Proto menší síla F je pro otočení obruče účinnější, neţ pro ostatní náčiní (Jastrjembskaia, Titov, 1999). V závislosti na obou silách F a vzdálenosti e od osy otáčení bude létat náčiní a otáčet se různými směry: dopředu, dozadu, do stran a šikmo. Díky rozdílům těchto dvou proměnných lze vytvořit celou řadu směrů, ve kterých se náčiní pohybuje. Tři hlavní typy rotací jsou následující: přímé, rotační, boční. Přirozené je, ţe hození měkkého náčiní (švihadlo, stuha) se liší od hození pevného náčiní (obruč, míč, kuţele) vzhledem k jejich fyzikálním vlastnostem. Gymnastka můţe měkké náčiní hodit celé nebo jen jeho část (jeden konec švihadla či pouze tyčku od stuhy) a otevřeně nebo sloţeně. Pevná náčiní tyto moţnosti nemají, mají přesně definovaný tvar, který se nemůţe porušit Obecná fyzika chytání náčiní 31

32 Po letu má náčiní potenciální i kinetickou energii, kdeţto po kutálení má pouze kinetickou energii. V okamţiku chytání letícího náčiní dosahuje velké dynamiky a potenciální energie se mění v kinetickou. Kdeţto při kutálení po zemi nebo jiných částech těla má na konci pohybu obruč menší energii v důsledku jejího tření (Jastrjembskaia, Titov, 1999). Chycení po kutálení či po letu náčiní se liší, protoţe mnoţství energie z náčiní se liší podle rychlosti náčiní během pohybu. Rychlost letícího náčiní závisí na dvou faktorech: výška, ze které padá náčiní, a hmotnost náčiní. Průběţná rychlost náčiní závisí na jeho počáteční rychlosti, hmotnosti náčiní, úhlu, povrchu (zem, část nebo části těla) a rozpětí kutálení. Pro gymnastky je snadnější chytání náčiní z vysokého vyhození, neţ ze středního nebo nízkého. Letová fáze náčiní při vysokém vyhození je delší, proto je jednodušší odhadnout místo, kam bude náčiní padat, a gymnastka tak můţe lépe zareagovat při chytání náčiní. Obtíţnost v chytání měkkého náčiní (švihadlo, stuha) spočívá v tom, ţe díky své struktuře můţe měnit trajektorii dráhy během letu. Z tohoto důvodu je obtíţné odhadnout místo, kam bude náčiní padat, a proto je potřeba co nejlepší orientace v prostoru a odhad pro chytání. Všechna chytání se dají rozdělit do dvou skupin podle aktivní interakce gymnastky: do statického neboli pevného drţení nebo do dynamického neboli volného drţení, které ihned vede k dalším pohybům. Typy drţení mohou být typické či atypické. Chytání náčiní do pevného neboli statického typického drţení gymnastce umoţní jemný a plynulý přechod náčiní z letu do chytání na ruku či jinou část těla (obr. 11). Příklady chytání náčiní pomocí dynamického neboli volného drţení jsou chytání míče či obruče do kutálení po těle nebo chytání obruče do průchodu na tělo do hluboké váhy předklonmo (obr. 12). Tyto způsoby chytání jsou pro gymnastky obtíţnější, neţ statická či pevná, protoţe se často provádějí bez zrakové kontroly (např: chytání obruče za tělem do krouţení). Obr. 11 Chytání náčiní do pevného neboli statického držení (Jastrjembskaia, Titov, 1999). 32

33 Obr. 12 Chytání obruče do dynamického neboli volného držení (Jastrjembskaia, Titov, 1999). Všechna chytání náčiní se dají rozdělit dle směru chycení vzhledem ke gymnastčině tváři: chytání náčiní před tělem, chytání náčiní na straně těla a chytání náčiní za tělem, dále chytání náčiní pouze pomocí rukou, pomocí ruky a jiné části těla a pouze jinou částí těla (např: chytání obruče na zemi, v sedu, mezi nohy). 5.2 Pravidla moderní gymnastiky Soutěţe v moderní gymnastice volných sestav jsou dvojího typu: soutěţe jednotlivkyň a soutěţe společných skladeb. Tyto dvě formy závodění jsou rozděleny do několika kategorií, dle věku a posléze i dle výkonnostní úrovně. Závodiště, kde gymnastky předvádějí své výkony, je koberec o rozměrech 13 x 13 metrů. Gymnastky mohou závodit s pěti druhy náčiní (švihadlo, obruč, míč, kuţele a stuha) dívky mladší věkové kategorie také v sestavě bez náčiní. Výběr náčiní a počet sestav je dán programem soutěţí, který určuje věk a výkonnostní úroveň. Seniorská kategorie, která začíná šestnáctým rokem gymnastky, vyuţívá čtyř druhů náčiní, bez švihadla. Juniorská kategorie (závodnice ve věku let) má shodně jako seniorská kategorie čtyři sestavy, ale střídá všech pět druhů náčiní pravidelně po dvou letech. Gymnastky cvičí na předem zvolený hudební doprovod. Délka sestavy jednotlivkyň je 1:15 1:30 min. Délka sestavy společné skladby je 2:15 2:30 min. Vysvětlení struktury moderní gymnastiky je uvedené níţe (tab. 1) (FG, 2008). Tab. 1 struktura moderní gymnastiky moderní gymnastika jednotlivkyně společné skladby provedení umělecký dojem prvky obtížnosti bez 33 náčiní obtížnost s náčiním

34 5.2.1 Způsob rozhodování Kaţdý sbor rozhodčích (pro jednotlivkyně i pro společné skladby) se skládá ze 3 skupin obtíţnost (D), artistika (A) a provedení (E). Obtíţnost (D) se dále dělí na skupiny D1, která hodnotí úroveň obtíţností z povinné skupiny prvků bez náčiní charakteristické pro kaţdé náčiní, a moţné obtíţnosti těla z ostatních skupin (2 rozhodčí), a skupinu D2, která hodnotí hodnotu prvků s náčiním, mistrovství s náčiním s vyhození nebo bez vyhození, s rizikem (2 rozhodčí). Artistika (A) hodnotí uměleckou hodnotu a dojem, hudební doprovod, choreografii, výběr prvků s náčiním, výběr prvků bez náčiní, rozmanitost, pohyb po prostoru (4 rozhodčí). Provedení (E) hodnotí provedení, technické chyby (4 rozhodčí). Výsledná známka se skládá ze součtu známek všech tří skupin. Kaţdá skupina má maximální hodnotu 10 bodů, tj. nejvyšší moţná celková známka je 30 bodů (FG, 2008) Obsah sestav moderní gymnastiky Sestavu tvoří prvky bez náčiní, které obsahují základní skupiny prvků (skoky, rovnováhy, ohebnosti a vlny, obraty) a další skupiny (přemístění, poskoky, kruhy a osmy, obraty, rytmické kroky). Všechny tyto prvky by měly být zařazeny do sestav jednotlivkyň i společných skladeb. Tyto prvky musí být vybrány v souladu se specifičností vlastního náčiní, v souladu s hudebním doprovodem a na základě schopností a dovedností gymnastek. Sestava dále obsahuje mistrovství s náčiním bez vyhození i s vyhozením, chycení s rizikem a originality náčiní Prvky obtížnosti bez náčiní 34

35 Prvky obtíţnosti bez náčiní mají hodnoty A (0,1) a vyšší. Řadí se mezi ně základní skupiny skoky, rovnováhy, obraty, ohebnosti a vlny. Prvky bez náčiní, které nepatří do základní skupiny, nelze povaţovat za prvky obtíţnosti, ale pouze jako doplněk sestavy (FG, 2008). Skoky : Skoky musí mít dobrou výšku, aby byl dosaţen řádně zafixovaný a definovaný tvar skoku. Série skoků je povolena. Série skoků se skládá z nejvýše tří následných stejných skoků provedených s mezikrokem nebo bez mezikroku. Kaţdý skok v sérii se počítá jako jeden prvek obtíţnosti. Výjimkou tvoří skoky bez mezikroku, tzn. skoky z nohy na nohu (FG, 2008). Rovnováţné tvary : Rovnováhy musí být provedeny na výponu nebo na koleně a musí mít jasně definovaný a zafixovaný tvar (bez pohybu volné či stojné nohy, pokud se nejedná o výdrţ s promenádou (pomalé otáčení celého těla pomocí impulsu paty o 180 nebo o 360 )). Promenáda musí být provedena pouze poté, co byla zafixovaná základní pozice prvku obtíţnosti. Během prvku obtíţnosti s promenádou nesmí gymnastka poskakovat či se jiným podobným způsobem pohybovat. Rovnováhy se mohou i kombinovat, ale gymnastka se v průběhu rovnováţného tvaru nesmí opřít o patu během změny obtíţnosti. Rovnováhy jsou pak započítávány jako jeden prvek obtíţnosti (FG, 2008). Obraty : Obraty musí být provedeny na výponu s vysoko zdviţenou patou. Gymnastka musí mít po celou dobu rotace zafixovaný a definovaný tvar prvku. Základ jakéhokoliv obratu je vţdy dvojný obrat (rotace o 360 ). Kaţdá další rotace zvyšuje hodnotu prvku obtíţnosti o jeho základní hodnotu obratu. Malé poskoky či opora o patu během rotace přerušují prvek obtíţnosti. Série různých obratů je povolena (maximálně 3 různé obraty), pokud jsou prvky provedeny za sebou bez přerušení pohybu a bez opory o patu (FG, 2008). Ohebnosti : 35

36 Ohebnosti jsou prováděny plynule a bez přerušení s oporou o jednu nebo o obě nohy, nebo na jiné části těla a musí mít řádně definovaný tvar a dobrý rozsah. Kaţdá fáze jakékoliv ohebnosti nemusí být zafixovaná, pohyb volné nohy musí být plynulý s maximální moţnou amplitudou (FG, 2008) Mistrovství s náčiním Kaţdá sestava jednotlivkyň můţe mít neomezený počet prvků mistrovství s náčiním s vyhozením nebo bez vyhození, risk s vyhozením, risk bez vyhození a originalit náčiní. Prvky mistrovství s náčiním musí být provedeny bez jakýchkoliv technických chyb v manipulaci s náčiním. Poměrně nově zařazený prvek s náčiním dle pravidel je tzv. risk. Risk můţe být s vyhozením nebo bez vyhození. Risk s vyhozením je takový prvek, kdy během letu náčiní gymnastka provádí minimálně jednu rotaci těla kolem horizontální nebo vertikální osy těla, s nebo bez přechodu na zem, vţdy se ztrátou zrakové kontroly s náčiním, během jeho letu. Za kaţdou rotaci navíc okolo horizontální nebo vertikální osy těla, s přechodem nebo bez přechodu na zem provedenou následně po sobě během letu náčiní, a kaţdou změnu osy těla navíc, a kaţdou změnu úrovně gymnastky (stojící, gymnastka v letu, na zemi), za přímé chycení do kutálení, za opětovné vyhození náčiní během rotace okolo osy těla a za chycení bez zrakové kontroly během, nebo okamţitě na konci rotace okolo osy těla přidávají na obtíţnosti risku. Kaţdá sestava musí obsahovat minimálně tři risky. Risk bez vyhození spočívá v kutálení náčiní během prvku s rotací kolem vertikální nebo horizontální osy těla, s nebo bez přechodu na zem. Mistrovství s náčiním bez vyhození se objevují v sestavě nejčastěji, protoţe obruč nesmí být v průběhu sestavy ve statické poloze, ale neustále se musí pohybovat. Tab. 2 uvádí symboly, které vystihují jednotlivá mistrovství s náčiním bez vyhození a s vyhozením. Za kaţdou rotaci navíc okolo horizontální nebo vertikální osy těla, s přechodem nebo bez přechodu na zem provedenou následně po sobě během letu, za kaţdou změnu úrovně rotace gymnastky (stojící gymnastka, gymnastka v letu, gymnastka na zemi), za kaţdou změnu osy těla, za přímé chycení do kutálení, za opětovné vyhození náčiní během rotace okolo osy těla se přidává risku obtíţnost i bodově. Kaţdá sestava seniorek musí obsahovat minimálně tři rizika. Riziko bez vyhození spočívá v kutálení náčiní během prvku s rotací kolem vertikální nebo horizontální osy těla, s přechodem nebo bez přechodu gymnastky na zem (FG, 2008). 36

37 Tab. 2 Symboly mistrovství s a bez vyhození (FG, 2008) 37