Pokračující pomalá reakce v oblasti zaměstnanosti na oživení hospodářské činnosti v Evropě.

Transkript

1 Shrnutí Zpráva o zaměstnanosti v Evropě v roce 2005 Pokračující pomalá reakce v oblasti zaměstnanosti na oživení hospodářské činnosti v Evropě. Navzdory oživení hospodářského růstu Po dosažení obrátek v první polovině roku 2004 ekonomická aktivita ve 25 státech EU zpomalila ve druhé polovině roku tempo, což částečně odráželo dopad strmého růstu cen ropy a sílu eura. Průměrný hospodářský růst v EU nicméně dosáhl 2,4 % za celý rok (1,1 % v roce 2003), což bylo podpořeno silným světovým HDP a růstem obchodu. byl růst zaměstnanosti v EU v roce 2004 opět nízký, zatímco míra nezaměstnanosti se nezměnila. Růst zaměstnanosti v EU v roce 2004 dosáhl opět pouze 0,6 %, tedy lehce nad úroveň předchozího roku, kdy představoval 0,3 %, a je nyní nízký již tři roky po sobě. To je srovnatelné s růstem zaměstnanosti o 1,1 % v USA, kde došlo k obnovení růstu v roce 2004 po dvou letech oživení bez tvorby pracovních míst. V důsledku toho vzrostla průměrná míra zaměstnanosti v EU o 0,4 procentních bodů a dosáhla úrovně 63,3 %, což je zlepšení oproti letům 2002 a 2003, kdy celková míra zaměstnanosti sotva vzrostla. Hnací silou růstu celkové míry zaměstnanosti byl opět pokračující nárůst míry zaměstnanosti žen (+0,7 procentního bodu v průměru EU). Odráží rovněž pokračující silný nárůst u starších osob (ve věku 55-64), u nichž míra zaměstnanosti vzrostla o 0,8 procentního bodu. Nezaměstnanost se ve srovnání s rokem 2003 nezměnila, i když míra dlouhodobé nezaměstnanosti se nepatrně zvýšila na 4,1 % (4,0 % v roce 2003). Nedávný pokrok směrem k lisabonským a stockholmským cílům byl zpomalen, přestože v členských státech byly celkové výsledky v oblasti zaměstnanosti v roce 2004 obecně pozitivní a negativní vývoj byl zaznamenán pouze v několika zemích. Odvětví služeb je nadále hnací silou celkového růstu zaměstnanosti Slabá výkonnost trhu práce v Evropě v posledních letech je významným faktorem při objasňování pomalého pokroku v plnění lisabonských a stockholmských cílů. Celková míra zaměstnanosti zůstává 7 procentních bodů za cílem stanoveným v oblasti zaměstnanosti do roku 2010, přičemž míra zaměstnanosti žen a starších osob je přibližně o 4 a 9 procentních bodů nižší než cíl stanovený do roku V roce 2004 byly příslušné míry zaměstnanosti 63,3 %, 55,7 % a 41,0 %. Je třeba poznamenat, že míra zaměstnanosti žen v roce 2004 a zejména celková míra zaměstnanosti v roce 2004 zůstává daleko za střednědobými cíli zaměstnanosti (do roku 2005). Jako odpověď na smíšené výsledky, kterých bylo do této chvíle dosaženo, a na stále silnější nejistotu ohledně dosažení cílů stanovených pro rok 2010 Evropská rada v nedávné době odsouhlasila revizi lisabonské strategie a nové zaměření jejích priorit na oblasti hospodářského růstu a zaměstnanosti. Jako součást tohoto procesu přijala Rada první soubor integrovaných hlavních směrů s hlavním cílem povzbudit růst a vytváření pracovních míst. Přestože byl růst zaměstnanosti na úrovni EU nízký, u většiny členských států byl kladný. Pouze čtyři státy zaznamenaly záporný roční nárůst, nejzřetelněji Nizozemsko, kde zaměstnanost klesla o 1,3 %. Sedm členských států naopak dosáhlo kladného růstu zaměstnanosti přes 1 %, přičemž ke zvláště silnému nárůstu došlo na Kypru, v Řecku, v Irsku, v Lucembursku a ve Španělsku. V Německu po záporném průměrném nárůstu ve dvou předcházejících letech byl roční nárůst zaměstnanosti v roce 2004 kladný, což již možná odráží institucionální změny související s Hartzovými reformami trhu práce; také pokles zaměstnanosti zaznamenaný v letech 2002 a 2003 v Polsku již v roce 2004 postupně spěl ke konci. Hybnou silou růstu zaměstnanosti v EU v letech 2003 a 2004 byl opět nárůst zaměstnanosti v odvětví služeb. V průběhu roku 2004 byl růst v tomto odvětví stabilně něco přes 1 %, což představuje zlepšení oproti předcházejícímu roku. V protikladu s tím zaměstnanost jak v zemědělských tak v průmyslových odvětvích začala v roce 2004 klesat, i když současný trend napovídá, že pokles v

2 průmyslu se možná chýlí ke konci, přinejmenším dočasně. a pružnější typy zaměstnání neustále zvyšují svůj podíl na celkové zaměstnanosti. Situace v zaměstnanosti u starších osob se zlepšuje ve většině členských států, avšak ohledně zaměstnanosti mládeže přetrvávají obavy. Pozitivní vyhlídky zaměstnanosti na roky 2005 a 2006 závisí na zlepšování vyhlídek růstu. Podíl pružnějších typů zaměstnání na celkové zaměstnanosti, jako je zaměstnání na zkrácený úvazek a na dobu určitou, se neustále zvyšuje. Na rozdíl od toho podíl samostatné výdělečné činnosti se od roku 2000 téměř nezměnil. Na úrovni EU zaznamenávají starší lidé ve věku let výrazný nárůst míry zaměstnanosti od roku 2000 s celkovým zvýšením o 4,4 procentní body za tuto věkovou skupinu, a představují tak většinový podíl na celkovém nárůstu zaměstnanosti v letech 2000 až Zlepšení míry zaměstnanosti starších pracujících od roku 2000 je obecným rysem téměř ve všech členských státech a naznačuje, že politika zlepšování účasti starších lidí a zejména reformy penzijních systémů a plánů na předčasný odchod do důchodu mohou být na trhu práce účinné. Nicméně navzdory nedávnému zlepšení je třeba vystupňovat úsilí, má-li být dosaženo cíle stanoveného na rok 2010, totiž 50% míry zaměstnanosti osob ve věku let. Na rozdíl od kladného vývoje u starších lidí zaznamenala většina členských států v posledních letech zhoršení situace na trhu práce pokud jde o mládež. Při 18,7 % je míra nezaměstnanosti mladých lidí v EU stále přibližně dvojnásobná, než celková míra nezaměstnanosti. Na úrovni EU vystřídal nárůst míry zaměstnanosti u mladých lidí ve věku let na konci 90. let pokles od roku 2002, přičemž u mladých mužů byl zaznamenán nepříznivější vývoj než u mladých žen. V roce 2004 byl však pokles mnohem mírnější. Tento vývoj míry zaměstnanosti odráží obecný vývoj v aktivitě mladých lidí v Evropě, zejména pokles v účasti na trhu práce, který se shoduje s nedávnými trendy u mladých lidí déle se vzdělávat a připravovat na povolání. Je třeba vyvinout větší úsilí na zapojení mladých lidí do trhu práce, a podpořit je s ohledem na jejich nelineární vývoj kariéry, v níž se střídá zaměstnání, studium, nezaměstnanost a rekvalifikace nebo aktualizace odbornosti. Toto měla na mysli Evropská rada, když před nedávnem přijala Evropský pakt mládeže, který má umožnit mladým lidem využívat celý soubor politik a opatření plně integrovaných do pozměněné lisabonské strategie. Vyhlídky zaměstnanosti na roky 2005 a 2006 jsou celkově pozitivní, očekává se, že se situace v zaměstnanosti zlepší v souvislosti s celkovým ozdravěním hospodářství. Tyto pozitivní vyhlídky jsou však nadále závislé na zlepšování podnikatelské důvěry a na pokračujícím hospodářském růstu. Kromě toho očekávaný pozitivnější vývoj v zaměstnanosti nezmenšuje potřebu zavádět další strukturální reformy na trzích práce. Hodnocení Evropské strategie zaměstnanosti: důkaz zlepšené výkonnosti trhů práce EU. Vyhodnocování je pro ESZ klíčové od roku Celkový pokrok velmi závisí na hospodářském cyklu, Evropská strategie zaměstnanosti (ESZ) byla zahájena v roce 1997 s cílem učinit do pěti let rozhodující pokrok v boji proti nezaměstnanosti. V roce 2000 bylo provedeno posouzení v polovině období, které poskytlo první vyhodnocení účinnosti nového přístupu. Na konci prvního pětiletého období bylo rozhodnuto zahájit kompletní vyhodnocení dopadu. Výsledky tohoto vyhodnocení dopadu zveřejněné v roce 2002 posloužily jako základ pro diskusi o budoucnosti ESZ. Jako součást změn lisabonské strategie proběhlo v roce 2005 několik vyhodnocení na úrovni EU, včetně hodnocení ESZ, jehož výsledky jsou shrnuty dále. Hospodářský růst v EU klesl z téměř 3 % ročně v období let (hodnota samozřejmě předpokládaná v době, kdy byly stanoveny lisabonské cíle) na skoro poloviční průměrnou hodnotu zaznamenanou v období let

3 přičemž obavy způsobuje slabá domácí poptávka v některých členských státech V důsledku úzkého vztahu mezi hospodářským růstem a výkonností trhu práce mělo toto zpomalení hospodářského růstu významný negativní dopad na tvorbu pracovních míst. Přestože byl růst HDP v 15 zemích EU podobný v obdobích cyklických poklesů v letech a , analýza jednotlivých členských států ukazuje různou výkonnost trhu práce v těchto obdobích. Německo, Nizozemsko a Polsko zaznamenaly například slabší výkonnost trhu práce v období hospodářského oslabení v letech než v letech , částečně z důvodu slabé nebo stagnující domácí poptávky. Vývoj k plné zaměstnanosti byl v prvních letech strategie na úrovni EU významný díky strukturálním reformám, avšak problémy přetrvávají v řadě oblastí. Pokrok pokud jde o kvalitu a produktivitu práce je nejednoznačný. Byl zaznamenán určitý pokrok směrem k větší sociální soudržnosti, Od roku 1997 došlo ke strukturálním zlepšením na úrovni EU díky reformám v řadě oblastí, jakými jsou politika hospodářské soutěže a trhy práce. Tato zlepšení se odrazila v řadě prvků: v průměru nižší strukturální míra nezaměstnanosti navzdory zásadnímu zhoršení v některých nových členských státech; nižší míra dlouhodobé nezaměstnanosti a kratší průměrná doba nezaměstnanosti; vyšší schopnost kombinovat nezaměstnané s volnými pracovními místy; nárůst agregátní poptávky po práci; proces tvorby mezd, který má více na zřeteli převažující hospodářské podmínky a konkurenční omezení, čímž zlepšuje zaměstnanost za daného ekonomického růstu; pozitivní účinek netypických pracovních smluv, např. na zkrácený úvazek nebo na dobu určitou, i když pokud jde o smlouvy na dobu určitou, existují známky segmentace trhu; a nárůst výdajů na politiky zaměstnanosti a na školení, které jsou lépe přizpůsobeny potřebám trhu práce s kladnými výsledky při tvorbě pracovních míst. I přes strukturální pokrok zůstává nezaměstnanost vysoká a problémy přetrvávají v řadě oblastí, jako je daňové zatížení mzdových nákladů nebo past nezaměstnanosti a past nízkých mezd. Malého pokroku se dosáhlo ve snižování marginálních efektivních daňových sazeb nízkých mezd nebo v usnadňování přechodu z nezaměstnanosti nebo nečinnosti do zaměstnání, zejména u osob s nízkou kvalifikací. Z hlediska kvality a produktivity práce je navíc pokrok nejednoznačný. Existuje určitý pokrok ve zvyšování účasti na celoživotním vzdělávání, zatímco úroveň dosaženého vzdělání mládeže neustále roste, a to i přes vznikající rozdíl mezi muži a ženami, příznivý pro ženy. Nicméně je třeba dalšího pokroku pokud jde jak o přechod od dočasného k trvalému zaměstnání, tak o odklon od málo placených pracovních míst. Kromě toho od poloviny 90. let dochází k relativnímu poklesu míry růstu hodinové produktivity práce v EU ve srovnání s USA. Tento relativní pokles lze částečně vysvětlit vysokou mírou tvorby pracovních míst včetně vysokého poměru pracovních míst s nízkou produktivitou a zejména zpomalením růstu celkové produktivity výrobních faktorů. Tento poslední jev bývá spojený s následujícími vlivy: nízkými investicemi do výzkumu a vývoje; obtížnou změnou orientace výdajů v EU do odvětví s pravděpodobností vysokého růstu produktivity a s obtížemi při tvorbě a vstřebávání nových technologií více založených na znalostech. Aby mohly plně těžit z IKT (informačních a komunikačních technologií), musí se podniky se sídlem v EU, zejména v odvětví služeb, především lépe přizpůsobovat měnícímu se konkurenčnímu prostředí zaváděním nových pracovních postupů a investicemi do IKT. Bylo zaznamenáno několik zlepšení směrem k větší sociální soudržnosti. Zejména byly o něco zmenšeny nerovnosti na trhu práce s ohledem na pohlaví a věk. Kromě toho přechod od nezaměstnanosti k zaměstnanosti značně snižuje pravděpodobnost, že bude člověk vystaven nebezpečí chudoby. Zaměstnanost je klíčovým faktorem společenského zařazení, a to nikoli jen proto, že zvyšuje příjem, ale i proto, že může podpořit společenské zařazení jako takové a osobní postup v profesionální kariéře.

4 avšak nedávné hospodářské zpomalení může mít na sociální soudržnost negativní dopad. Existuje nicméně nebezpečí, že hospodářské zpomalení v letech doprovázené stoupající nezaměstnaností a snižujícím se počtem pracovních příležitostí vystavilo více lidí nebezpečí chudoby a společenského vyloučení a zhoršilo postavení těch, kteří jsou již takto postiženi. Tento problém je ještě větší v mnoha nových členských státech, kde hospodářská restrukturalizace vyžaduje odpovídající sociální politiku, která by snížila počet lidí, jimž hrozí nebezpečí chudoby. Nerovnost příjmů na trhu práce EU: mezi výkonností a rovností. Na úrovni a dynamice příjmů závisí produktivita, kvalita pracovních míst a sociální soudržnost. Obecně neexistuje náznak zvyšující se příjmové nerovnosti v Evropě. Rozdělení a růst příjmů jsou klíčovými aspekty diskuze o výkonnosti a rovnosti. Nalezení správné rovnováhy mezi těmito dvěma cíli je klíčové pro společenské/politické volby, zejména pokud jde o řešení možného dilematu mezi cíli společenské soudržnosti a růstu. Mnoho hospodářských faktorů může ovlivnit toto možné dilema. Například rozvrstvení příjmů odráží individuální charakteristické vlastnosti pracovníků (např. dovednosti, pohlaví, věk), specifické vlastnosti podniku (např. velikost, činnost) a institucionální rysy (např. druh mzdového vyjednávání, typ smlouvy). Obecně neexistuje od 70. let žádné znamení nárůstu příjmové nerovnosti v Evropě. Přece však jsou zřetelné rozdíly mezi jednotlivými zeměmi. Některé země, jako například Spojené království, Polsko a Dánsko, vykazovaly v devadesátých letech rostoucí nerovnost příjmů, zatímco jiné, jako Francie a Švédsko, zaznamenaly opačný trend. Kromě toho neexistuje zřejmý vztah mezi úrovní a dynamikou nerovnosti příjmů na jedné straně a trhem práce a hospodářskou výkonností na straně druhé. Nicméně skandinávské země, které vykazují nejnižší stupeň nerovnosti příjmů, jsou zároveň zeměmi s dobrou výkonností hospodářství a trhu práce. Rozdíly v příjmech jsou velké jak uvnitř členských států, tak napříč regiony. Nerovnost v příjmech je ve starých členských státech dvakrát až čtyřikrát větší než v nových členských státech. V roce 2002 byla tato nerovnost rovněž značná v kandidátských zemích na členství v EU, zejména v Estonsku, Lotyšsku, Litvě, Polsku a Slovinsku. Regiony využívající inovací a bohaté infrastruktury napojené na sítě vykazují větší rozdíly v příjmech (např. Ile de France, severozápadní Itálie) než venkovské oblasti a oblasti s tradičním průmyslem. Projevuje se rovněž, že některé specifické skupiny podléhají většímu stupni příjmové nerovnosti než jiné, jako třeba ženy (například v Německu), ale i mladí muži a ženy ve věku 20 až 29 let v celé EU. V některých službách jsou vyšší platy než v průmyslu. Charakteristika podniku má podstatný vliv na příjmy. V EU jsou v některých službách vyšší platy než v průmyslu, hodinové mzdy v průmyslu jsou přesto relativně vysoké v Dánsku, Německu a Spojeném království a relativně nízké v Lotyšsku a Litvě. Ve službách se platí za vysoce kvalifikované činnosti, zejména za finanční zprostředkovatelství, mnohem více než za málo kvalifikované činnosti (jako je práce v hotelícha v restauracích). I uvnitř sektorů služeb a průmyslu existují výrazné odchylky od průměru : kladné jsou například ve finančním zprostředkovatelství a v hornictví a práci v lomech, zatímco záporné jsou například v hotelích a restauracích a ve stavebnictví. Velikost společnosti má kladný dopad na osobní výdělek a zejména schémata odměňování specifická pro dané společnosti, jako jsou odměny, představují v EU průměrně 8,4 % ročních příjmů. Podniky, které zavádějí nové metody organizace práce vedoucí k pružnějším postupům, mívají obvykle větší platový rozptyl než jiné, neboť nové pracovní postupy zvýhodňují kvalifikované pracovníky před nekvalifikovanými. Navíc existuje vzájemné propojení mezi technickými změnami a lidským kapitálem. Čím více podniků je zapojeno do činností výzkumu a vývoje, tím více potřebují kvalifikované a

5 vzdělané pracovníky, a tím více může narůstat mzdová nerovnost. Individuální vlastnosti jako dovednosti a povolání jsou nejvýznamnějšími určujícími faktory příjmů, avšak pohlaví je rovněž stále významným faktorem. Instituce ovlivňují nerovnoměrně rozdělení příjmů ve většině zemí. Být kvalifikovaným pracovníkem přináší výhodu vysokých příjmů (tj. návratnost investic do vzdělání je jednoznačně pozitivní), jakož i práci na vysoce kvalifikovaných místech, což ukazuje na význam lidského kapitálu pro zaměstnání a kariérní šance. Faktory jako délka praxe, nemanuální práce a práce v některém průmyslovém odvětví vedou rovněž k vyšším odměnám v případě mužů. Pokud jde o jiné charakteristiky (mezi nimiž hraje povolání důležitou roli v přetrvávajícím rozdílu mezi muži a ženami), faktor pohlaví má za důsledek rozdíl v průměru něco málo přes 17 % mezi příjmy mužských a ženských pracovníků v soukromém sektoru. Pracovníci se smlouvami na dobu určitou nebo na zkrácený úvazek, stejně jako učni, vydělávají v průměru méně. Zdá se, že rozsah pokrytí kolektivním smlouvami a povinnost přejímat výsledky kolektivních jednání omezuje příjmový rozptyl a obecně lze říci, že instituce trhu práce mají zmírňujíc dopad na příjmovou nerovnost, což poukazuje na to, že Evropané promyšleně zvolili v sociální oblasti větší rovnost. Čerpání z evropského potenciálu ekonomicky neaktivní lidé: nastálo mimo řady pracovních sil nebo možný zdroj pracovních sil? EU jako celek nevyužívá dostatečně potenciál svých pracovních sil a nečinnost je ve většině členských států stále vysoká. V roce 2004 bylo ve 25 státech EU přibližně 92 milionů ekonomicky neaktivních občanů v produktivním věku (15-64), tj. osob, které nepracují aniž by aktivně hledali práci či byli okamžitě schopni začít pracovat, což odpovídá průměrné míře ekonomické nečinnosti přes 30 %. Míra ekonomické nečinnosti se v členských státech značně lišila od 19,9 % v Dánsku po 39,5 % v Maďarsku a 41,7 % na Maltě. Nečinnost je vyšší u žen, mládeže, starších pracovníků a u nekvalifikovaných lidí, V EU je míra ekonomické nečinnosti přibližně o 16 procentních bodů nižší u mužů než u žen. Ekonomicky neaktivní obyvatelstvo ve věku let je rovnoměrně rozloženo tak, že do každé ze tří věkových kategorií spadá jedna třetina do mládeže, do produktivního věku a do starších lidí, a to navzdory skutečnosti, že lidé v produktivním věku tvoří největší skupinu. Míra ekonomické nečinnosti přesahuje 47 % u nekvalifikovaných osob, naproti tomu jen něco přes 13 % u kvalifikovaných osob. ale ačkoli je výskyt nečinnosti vyšší u nekvalifikovaných osob, představují často méně než 50 % ekonomicky neaktivního obyvatelstva. Důvody, proč jsou tito lidé ekonomicky neaktivní, je třeba brát v úvahu. Jen něco přes 50 % ekonomicky neaktivního obyvatelstva v EU jsou nekvalifikovaní pracovníci, a to pouze 33 % v Lucembursku a ve Spojeném království. Pokud by ekonomická nečinnost měla být značně omezena, je rovněž důležité vzít v úvahu problémy všech kvalifikovaných skupin pracovníků včetně těch s vyšší kvalifikací: je důležité mít dostatečnou kvalifikaci jako takovou, ale stejně důležité je, aby tato kvalifikace odpovídala měnícím se požadavkům trhu práce. Hlavním důvodem ekonomické nečinnosti je účast na vzdělávání a školení, což odpovídá přibližně jedné třetině ekonomicky neaktivních občanů, ale vyloučíme-li mladší věkovou skupinu (15-24), klesne tento podíl prudce na 4,7 %. Skutečnost, že více než 85 % mladých lidí není ekonomicky aktivních z důvodu vzdělávání nebo školení znamená, že ekonomická nečinnost u většiny z nich nemusí dělat tvůrcům politiky nutně starosti. Druhým nejdůležitějším důvodem ekonomické nečinnosti je odchod do důchodu u přibližně 20 % ekonomicky neaktivních občanů, zatímco rodinné nebo osobní důvody jsou přibližně se 16 % na třetím místě. Konečně nemoc nebo invalidita představuje přibližně 13 % ekonomicky neaktivního obyvatelstva, zatímco

6 další 4,5 % nehledají práci, protože jsou přesvědčeni, že žádná práce není k dispozici. Existují však velké rozdíly v závislosti na věku a pohlaví, mezi jednotlivými zeměmi a v různém časovém období: zejména v uplynulých deseti letech poklesl podíl žen, které jsou ekonomicky neaktivní z rodinných nebo osobních důvodů, o téměř 13 procentních bodů. To může být způsobeno lepší veřejnou sítí pečovatelských služeb, vyššími příjmy, takže více lidí si může dovolit soukromé pečovatelské služby, delší mateřskou dovolenou, nižší porodností nebo změnami ve společenských nebo kulturních tradicích. Obecně dochází k dlouhodobému poklesu míry nečinnosti od poloviny 80. let, zejména u některých skupin, což je vždy doprovázeno relativně velkými přesuny mezi ekonomickou aktivitou a nečinností. Být ekonomicky neaktivní je široký a částečně zavádějící pojem. Nestejnorodost ekonomicky neaktivního obyvatelstva je velkou výzvou pro tvorbu politik. Politiky zaměřené na aktivizaci ekonomicky neaktivních lidí, by měly brát v úvahu, jak dlouho stojí tito lidé mimo řady pracovních sil a měly by brát v úvahu i Pokles ekonomicky neaktivního obyvatelstva v EU v posledních letech je způsoben dvěma hlavními trendy; vstupem zvyšujícího se počtu žen ve věku nad 25 let na trh práce a vstupem nebo delším setrváním starších lidí (ve věku 55-64), mužů i žen, na trh práce. Na rozdíl od toho se u mužů v hlavním produktivním věku objevily známky omezeného ústupu z trhu práce, zatímco mládež, jak chlapci tak dívky, vykázala významnější změnu, když míra ekonomické nečinnosti u nich vzrostla v období let 2000 až 2004 o přibližně 1,5 procentního bodu. Mezi lety 2003 a 2004 se přibližně 9,5 % ekonomicky neaktivního obyvatelstva zaměstnalo, zatímco z dalších 4 % se stali nezaměstnaní. V téže době 3 % zaměstnaných a téměř 22 % nezaměstnaných zcela opustilo trh práce. Za stávajících okolností je hlavním důvodem, proč nezaměstnaní opouštějí trh práce, skutečnost, že přestávají hledat místo, neboť jsou přesvědčeni, že žádné místo není k dispozici (5,6 % ztrácí odhodlání oproti 3,1 %, kteří opouštějí trh práce z důvodu nemoci nebo invalidity a 1 %, kteří odcházejí do důchodu). Proto odchod nezaměstnaných lidí z trhu práce v krátkodobém horizontu není spojen v první řadě s institucionálními faktory jako je systém sociálních dávek nebo pravidla předčasného odchodu do důchodu, ale s fungováním trhu práce, ať již pro nedokonalou informovanost nebo pro nedostatek poptávky. Mezi nezaměstnaností kdy někdo bez místa aktivně hledal práci v období čtyř týdnů před průzkumem a chce a může pracovat v následujících dvou týdnech a nečinností, kdy je jedinec mimo řady pracovních sil, leží šedé území, které je rovněž klasifikováno jako nečinnost s proměnlivým stupněm vztahu k trhu práce. Jako příklad lze uvést, že v roce 2004 více než 8 % ekonomicky neaktivního obyvatelstva v EU bylo registrováno na úřadu práce (ÚP) a 14 % neaktivního obyvatelstva (23 % z osob ve věku let) mělo zájem pracovat. Kromě toho 37 % ekonomicky neaktivního obyvatelstva prochází nějakou formou vzdělávání nebo školení, i když toto procento se s věkem snižuje, zatímco podíl těch, kdo se školí, aniž by to vedlo k formálnímu zvýšení kvalifikace, se zvyšuje s věkem. Několik kategorií ekonomicky neaktivního obyvatelstva má sklony pracovat, čímž se staví na roveň nezaměstnaným. Možný zdroj pracovních sil je mnohem širší než nezaměstnaní tak jak jsou tradičně definováni, je tvořen i značnou částí ekonomicky neaktivního obyvatelstva. Efektivní zacílení je pro podporu jejich účasti na trhu práce klíčové: demografické charakteristiky, důvody ekonomické nečinnosti, pracovní zkušenosti, úroveň dovedností a individuální preference pokud jde o práci jsou klíčovými aspekty, které je třeba brát v úvahu. To vyžaduje osobní přístup a podporu. Více než 40 % ekonomicky neaktivního obyvatelstva v produktivním věku (15-64 let) nebylo nikdy zaměstnáno. Dalších 23 % je bez práce již 8 let a pouze asi 15 % ekonomicky neaktivního obyvatelstva je bez práce méně než 2 roky. Snížení ekonomické nečinnosti neznamená jen zabývat se omezeními na straně

7 problémy na straně poptávky. nabídky, jakými jsou vysoké 'rezervační' mzdy (tj. nejnižší mzda, za kterou je člověk připraven přijmout zaměstnání), nízká kvalifikace nebo znevýhodňující individuální charakteristiky. Ekonomická nečinnost bývá často silně korelována s nezaměstnaností a účinnou odpovědí na potřebu větší mobilizace pracovní síly než je tomu v současné době by tedy měl být komplexní soubor politik, které kombinují aktivní politiky na trhu práce s jinými opatřeními, jejichž cílem je podpora vytváření pracovních míst a příležitostí. Závěry: postavení růstu a zaměstnanosti do centra pozornosti obnovené lisabonské strategie. EU a její členské státy musí zintenzívnit úsilí při vytváření většího počtu lepších pracovních míst Navzdory dlouhodobému prokazatelnému pokroku musí EU ještě překlenout širokou mezeru, aby dosáhla plné zaměstnanosti, zlepšila kvalitu a produktivitu práce a posílila sociální a územní soudržnost. Obnovená lisabonská strategie v roce 2005 má za cíl zvýšit akceschopnost na vnitrostátní úrovni a na úrovni EU tím, že se více zaměřuje na růst a zaměstnanost a stanovuje tři priority politiky zaměstnanosti: získání a udržení více lidí v zaměstnání, zlepšení přizpůsobivosti pracovníků a podniků a větší investice do lidského kapitálu. propojením makroekonomických politik příznivých pro zaměstnanost s úsilím o strukturální reformy. Výsledky letošní zprávy Zaměstnanost v Evropě potvrzují, že makroekonomické a mikroekonomické politiky a politika zaměstnanosti musí být úzce provázány pro vytváření více a lepších pracovních míst. Makroekonomické prostředí příznivé pro růst a zaměstnanost tak, jak je požadováno v rámci integrovaných hlavních směrů, je klíčové, aby Evropa mohla růst, poskytovat zaměstnání a větší sociální soudržnost a zahájit a podporovat strukturální reformy. Současně by Evropa neměla jen čekat, až se objeví růst; strukturální reformy hrály důležitou úlohu v minulosti a jsou nezbytné další reformy, které podpoří evropský potenciál hospodářství a zaměstnanosti. Synergie mezi politikami zaměstnanosti a reformami na trhu služeb, výrobků a kapitálu by měla být plně využita. Zkušenosti evropské strategie zaměstnanosti poslouží obnovené lisabonské agendě. Evropská strategie zaměstnanosti podporovaná Evropským sociálním fondem je ústředním pilířem pozměněné lisabonské agendy, který má posílit zaměstnanost a zlepšit tvorbu politik a jejich výsledky, včetně lepší správy a vzájemného předávání poznatků. Integrované hlavní směry pro růst a zaměstnanost na roky Rada zdůraznila prvořadou odpovědnost členských států v hospodářské politice a politice zaměstnanosti, přičemž současně přijala první soubor integrovaných hlavních směrů s cílem zrychlit růst a tvorbu pracovních míst.. Na základě národních reformních programů přijatých členskými státy na podzim roku 2005 a lisabonského programu předloží Komise svou první výroční zprávu o pokroku v lednu 2006.