K v voji péãe o sochy na Karlovû mostû v Praze 1

Transkript

1 K v voji péãe o sochy na Karlovû mostû v Praze 1 Vratislav NEJEDL Obr. 1. KarlÛv most, E. Bäck, mûdiryt, asi 1729, vyti tûno v Augsburgu. (Muzeum hlavního mûsta Prahy, inv. ã ) 1 Soubor soch, kter je od poãátku 18. století nedílnou souãástí Karlova mostu, pfiedstavuje pfiedmût zájmu mnoha oborû. Jeho dominantní hodnoty se v prûbûhu století v pohledu souãasníkû mûnily. V minulosti mu byla pfiikládána pfiedev ím hodnota kultovní, nezapomínalo se ani na hodnotu umûleckou. V souãasnosti pfievaïuje hodnota kulturní (umûleckohistorická, v tvarná), i kdyï zanedbatelné nejsou ani hodnoty dal í (napfiíklad uïitná jde o most pfies fieku, turistická, politická, ekonomická, emotivní). JiÏ dlouho se také vûnuje pozornost moïnostem a metodám ochrany a záchrany tûchto soch. Od svého vzniku byla sochafiská díla osazená na mostû pfiedmûtem neb valého zájmu. Ten se s postupujícím ãasem a zhor ováním stavu kamenného materiálu postupnû zamûfioval na péãi, která mûla prodlouïit jejich existenci. Mnohé barokní sochy, a t kalo se to i Karlova mostu, se nedoãkaly ani 19. století a musely b t nahrazeny jiï v prûbûhu 18. století sochami nov mi, protoïe kámen tûch pûvodních silnû degradoval. To je pfiípad souso í sv. Norberta. V roce 1708 je zhotovil Jan Brokoff, ale po pûl století jiï bylo tak se lé, Ïe muselo b t odstranûno a nahrazeno v roce 1764 nov m dílem stejného zasvûcení od Ignáce Platzera. Ani to v ak na svém místû nevydrïelo déle neï sto let. Bylo po kozeno v bojích v roce 1848 a v rámci obmûny soch nahrazeno v roce 1853 souso ím od Josefa Maxe. JiÏ z konce 18. století jsou doloïeny také restaurátorské zásahy na mostních statuích. 2 První z nich byly uskuteãnûny v souvislosti s opravami po kození mostu zpûsoben ch povodní v únoru roku Z roku 1787 napfiíklad pochází údaj o tom, Ïe Ignác Platzer opravoval sochy sv. Vojtûcha a sv. Víta. Jisté je, Ïe 8. srpna 1787 vystavil malífi Johann Winiker spolu se sochafiem Ignácem Platzerem kvitanci, ve které potvrdili, Ïe za vyhotovenou práci na sochách sv. Vojtûcha a sv. Víta, stojících na praïském mostû, dostali od slavné a ctihodné praïské dómské kapituly na hotovosti 65 zl. 30 kr.. 3 V letech byla opravena pfieváïná vût ina soch na mostû, práce provádûli rûzní fiemeslníci. Mezi lety pak byla opravena souso í sv. Vincence Ferrerského a sv. Prokopa. 4 Z 20. let 19. století, konkrétnû ze dne 23. ãervence 1822 a ze dne 25. ãervna 1825, se zachovaly rozpoãty na opravy mostních statuí. První byl na ãástku 6051 zl. 24 kr., druh na 2399 zl. 38 kr. K opravám se zfiejmû váïe i sdûlení praïského stavebního úfiadu, kter na dotaz magistrátu uvádûl dne 14. ledna 1826, jak mají b t práce provedeny. V echny vadné ãásti soch mûli jak sochafi, tak kameník opravit a zatmelit, naãeï mûly b t sochy peãlivû oãi tûny od prachu a píny, omyty a celé napu tûny ãist m olejem. Pak se mûly dvakrát natírat svûtlou barvou. 5 Urãitû tehdy byla opravena socha sv. Judy Tadeá e, protoïe dne 18. ãervence 1830 poïádal sochafi Ignác Platzer 6 o zaplacení honoráfie 9 zl. 36 kr. za práce provedené na této so e v roce Magistrátní úfiad proti tomu nic nenamítal a poïadovanou ãástku dne 2. srpna 1830 Platzerovi skuteãnû vyplatil. Jiné opravy se v té dobû pravdûpodobnû neuskuteãnily. Nasvûdãovala by tomu zpráva praïského stavebního úfiadu z ãervence Dne 15. ãervna toho roku se totiï uvolnila a upadla berla u sochy sv. Norberta a právû v korespondenci o této události je zmínka o nutnosti provedení oprav v ech soch na mostû. Jednání se v ak zfiejmû vlekla a sochy dále chátraly. V noci ze 16. na 17. fiíjna 1833 upadla ruka sochy sv. Norberta a rozbila lucernu. Podle magistrátního protokolu ze dne 8. bfiezna 1834 byla nafiízena oprava v ech soch a souso í na mostû. Ve zpracovaném rozpoãtu se uvádûlo, jaké opravy se musejí na sochách provést obecnû a co je tfieba opravit na kaïdé jednotlivé so e. V e s vyãíslením potfiebn ch finanãních nákladû. Pfii opravû se mûlo mimo jiné dbát na to, aby se na vyspravování po kozen ch míst vïdy pouïíval kámen, ze kterého byla socha vytvofiena. K upevnûní nov ch ãástí mûly slouïit Ïelezné ãepy a dobr olejov tmel. Zatmelit se mûly také v echny pfii ãi tû- 1 Text je upravenou verzí pfiedná ky pronesené na zasedání ãeské sekce ICOMOS dne 20. ãervna 2007 v Národním muzeu v Praze. 2 M. SUCHOMEL: Metamorfózy soch, in: I. Kofián, M. Suchomel: KarlÛv most, Praha 1991, s. 135; A. PODLAHA: Materialie k slovníku umûlcû a umûleck ch fiemeslníkû v âechách, in: Památky archeologické XXVIII, (1916), s P. ZAHRADNÍK: Písemné zprávy k dûjinám soch na Karlovû mostû, II. ãást. Souso í sv. Víta, Praha 1997 (strojopis), s. 46; P. ZAHRADNÍK: Opravy a poruchy, in: KarlÛv most, Praha 2007, s Pavel ZAHRADNÍK: Oprava soch na Karlovû mostû v Praze po povodni z roku 1784, in: Zprávy památkové péãe 65, 2006, s V. NEJEDLÁ: Péãe o plastickou v zdobu Karlova mostu v prûbûhu století, in: Památková péãe 35, 1975, s lo zfiejmû o Ignáce Platzera III. (28. ãervence ãervna 1853). 44

2 ní zji tûné trhliny. Chybûjící písmena nápisû mûla b t znovu osazena, vyzlacena v ohni a dobfie pfiipevnûna. Pfied tafírováním mûla b t kaïdá socha fiádnû oãi tûna, dobfie omyta a po úplném oschnutí napu tûna nebo natfiena hork m lnûn m olejem a poté, opût po patfiiãném proschnutí, olejovou barvou. Mûlo se pfii tom pouïívat stejné olejové barvy, jakou byla jiï natfiena socha sv. Václava. Natírat se mûlo opakovanû, dokud nebylo docíleno Ïádoucí kvality a pfiíslu né barvy. V rozpoãtu se u souso í Panny Marie se sv. Bernardem o natûraãsk ch pracích a ãi tûní pí e: RovnûÏ musí b t kaïdá figura ãistû omyta, o krábána, obrou ena kamenem a úplnû napu tûna hork m olejem. KaÏdou figuru je tfieba tfiikrát natfiít ãistou kamennou olejovou barvou podle dfiíve udûlané zkou ky, stejnû tak je tfieba u nûkter ch figur opatfiit patné zlacení a vûbec doplnit 300 písmen. 7 JiÏ 24. bfiezna roku 1834 poïádal c. k. dvorní tafír Felix Menschel zemské gubernium, aby mu povolilo provést na sochách nátûr nov m anglick m ochrann m prostfiedkem, smûsí rybího tuku a jin ch kámen chránících pfiísad. Mohl b t barven a hlavnû, podle navrhovatele, mûl odolávat povûtrnosti po dobu padesáti let. K Menschelovu návrhu se vyjádfiila 20. kvûtna 1835 dvorní stavební rada. Konstatovala sice nutnost ochrany sochafisk ch dûl na mostû, ale protoïe ne lo o metodu ovûfienou, nedoporuãila její pouïití. K tomuto stanovisku se rada pfiiklonila po konzultaci s polytechnick m ústavem a profesorem Meissnerem. Navrhovala, aby se sochy chránily osvûdãen m prostfiedkem, tedy obyãejn m dobr m olejov m nátûrem. Pfied jeho aplikováním mûla b t kamenosochafiská díla oãi tûna, chybûjící ãásti doplnûny a v echny trhliny zatmeleny. Barva olejového nátûru mûla souznít s barevn m tónem okolního zdiva. V podobném duchu se vyjádfiili dne 26. záfií 1835 i profesofii sochafiské speciálky c. k. Akademie v tvarn ch umûní ve Vídni. 8 Kromû toho doporuãovali, aby ãi tûní soch a doplàování jejich chybûjících ãástí provádûl vïdy jeden a t Ï sochafi, kter dobfie zná své fiemeslo a kter by zaruãil, Ïe zpûsob provedení doplàkû bude odpovídat charakteru restaurovaného díla. Za dûleïité také povaïovali, aby pfii opravách byl kámen soch vïdy dûkladnû oãi tûn. Jen tak mûïe b t napou tûní hork m olejem, které se provádí pfied olejov m nátûrem, úspû né. DoplÀky se mûly provádût ze stejného kamene, z jakého byly zhotoveny originály, a mûly se upevàovat na Ïelezné ãepy a hfieby za pouïití nejlep ího sádrového tmelu. Dále profesofii sochafiské speciálky prohla ovali, Ïe kdyï se bude postupovat podle jejich návodu, nikdo po skonãeném restaurování nepozná, Ïe byla socha doplàována. Velk dûraz kladli také na dodrïování technologick ch postupû. Po kaïdé pracovní etapû se mûl kámen nechat fiádnû proschnout a tûrbiny a trhliny peãlivû zatmelit. Doporuãovalo se proto provádût práce v suchém roãním období, aby tmel k pûvodnímu kameni dobfie pfiilnul a srostl s ním. Dvojí aï trojí olejov nátûr nemûl b t provádûn pfiíli siln a barva musela mezi jednotliv mi nátûry dobfie zaschnout. Závûrem profesofii sochafiské speciálky vídeàské Akademie uvádûli, Ïe po dvou letech by se mûla provést kontrola trvanlivosti restaurování a zjistit, zda se doplnûné ãásti neuvolàují a nátûr nevytváfií puch fie nebo se nûkde neodlupuje. Pfiípadnû se mûly uvolnûné ãásti znovu upevnit a puch fie odstranit. Nedoporuãovalo se uïívat tmel a nátûry, s nimiï nejsou vzhledem k místnímu podnebí dlouhodobé dobré zku enosti. Uvedená doporuãení byla v podstatû pfievzata pfiíslu n mi orgány státní a komunální správy jako poïadavky kladené na zpûsob opravy soch na Karlovû mostû. V té dobû se také uvaïovalo o dvou variantách nátûru kremïskou bûlobou. V prvním pfiípadû se mûl povrch opraven ch soch nejprve napustit hork m sírov m preparátem a potom natírat bûlobou, ve druhém napou tûní sírou odpadlo. Menschel zaãal v roce 1836 provádût zkou ku se sv m nátûrem na so e sv. Judy Tadeá e, ale práce byly jiï v polovinû toho roku zastaveny. Mostní statue byly tehdy zfiejmû v dosti patném stavu. Dokládá to událost ze dne 21. listopadu 1836, kdy z jednoho souso í, pravdûpodobnû ze sv. Franti ka Serafinského, odpadla hlaviãka andílka. Îádná oprava se v ak nerealizovala a sochy dále chátraly. Pfiib valy jen dal í a dal í záznamy o odpadl ch ãástech. Od druhé poloviny 30. let 19. století se také zaãala postupnû prosazovat my lenka, Ïe sochy na Karlovû mostû by se sice mûly restaurovat, ale zároveà by mûl b t cel soubor doplnûn dal ími hodnotn mi sochafisk mi díly, nebo by mûly b t nûkteré staré statue nahrazeny nov mi, hodnotnûj ími. V roce 1844 probûhla dal í jednání o restaurování soch na mostû, pfii nichï do lo ke shodû v tom, Ïe restaurováním má b t povûfien sochafi Josef Max. Mûstsk stavební úfiad zpracoval dne 13. bfiezna 1844 rozpoãet opravy, kter se od rozpoãtu z poloviny 30. let li il v podstatû jen vy ími cenami za restaurátorské práce. ZpÛsob opravy se nemûnil. 9 Josef Max se zavázal zpracovat posudek a návrhy na opravu soch. K tomu skuteãnû do lo, ale s velk m zpoïdûním, aï v roce V posudcích Max jednak hodnotil sochy, jednak struãnû popsal návrh na jejich opravu. 11 Vût ina soch byla podle nûho umûlecky málo v znamná. Kladnû byla hodnocena Brokoffova souso í sv. Franti ka Xaverského, sv. Ignáce, sv. Jana z Mathy nebo sv. Kajetána. Souso í sv. Salvátora se sv. Kosmou a Damiánem bylo oznaãeno jako umûlecky bezv znamné, socha sv. Ludmily jako zachovaná, ale nanejv nepûkná ve formû i provedení, 12 Jäklova sv. Anna jako dobfie zachovaná, pouze bezcenná. 13 Star í umûleckohistorická literatura se domnívala, Ïe Maxové a jejich dílna se soustfiedili v hradnû na realizaci nov ch sochafisk ch dûl pro KarlÛv most, ale bylo tomu jinak. Nerestaurovali sice na poãátku 50. let 19. století v echny mostní statue, ale restaurátorské zásahy na sochách provádûli. Relativnû dosti informací se dochovalo o jejich restaurování souso í sv. Ignáce, sv. Luitgardy a sv. Kajetána. Opravy tûchto soch totiï nebyly placeny z penûz donátorû, ale z prostfiedkû náboïenského fondu, a proto do zpûsobu, jak m budou sochy opraveny, zasahovaly i ãeské místodrïitelství, vídeàská (teprve v roce 1850 zaloïená) Centrální komise pro v zkum a zachování stavebních památek a Ministerstvo kultu a vyuãování. Na Ïádost tohoto ministerstva z 12. dubna a Centrální komise ze 17. dubna 1854 vypracoval posudek o tûchto tfiech souso ích tehdej í praïsk konzervátor památkové péãe a profesor Univerzity Karlovy Jan Erazim Wocel. 14 Ministerstvo kultu a vyuãování dne 27. srpna 1854 restaurování uveden ch tfií památek povolilo. TotéÏ ministerstvo se poté dne 6. ledna 1855 vyjádfiilo k pfiedloïen m rozpoãtûm. Obsah ministerského vyjádfiení sdûlil zvlá tním v nosem ze dne 21. ledna 1855 praïskému purkmistrovi ães- 7 P. ZAHRADNÍK: Písemné zprávy, cit. v pozn. 3, s Dobrozdání bylo publikováno v Památkách archeologick ch XXXVIII, (1932), s P. Zahradník: Písemné zprávy, cit. v pozn. 3, s TamtéÏ, s. 21; R. MÜLLER: Künstler der Neuzeit Böhmens, in: Mittheilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen 15, 1876/1877, s Kamenick mistr Franti ek Jedliãka v rozpoãtu ze dne 12. ãervence 1852 uvaïoval o opravû nejvíce po kozen ch postamentû a podstavcû u patnácti místních statuí. Viz P. ZAHRADNÍK: Písemné zprávy, cit. v pozn. 3, s R. MÜLLER, cit. v pozn. 10, s P. ZAHRADNÍK: Písemné zprávy, cit. v pozn. 3, s TamtéÏ. Wocelova zpráva byla ve zkrácené podobû publikována v Mittheillungen der k. k. Central-Kommission I, (1856), s

3 k místodrïící Karel svobodn pán Mescéry. V jeho úvodu rekapituloval, Ïe podle protokolu ze dne 14. záfií 1854 je tfieba u v ech tfií soch provést 1. oãi tûní a o krabání, 2. zhotovení a doplnûní v ech jejich chybûjících ãi jinak po kozen ch ãástí, 3. nátûr tûchto soch olejovou barvou ve stejném tónu, jak byl dán sochám, které byly dosud restaurovány na náklad mûsta. Provedení prvních dvou krokû pokládalo ministerstvo za nezbytné, protoïe obû práce byly vyslovenû umûlecké povahy (první alespoà tehdy, nejde-li pfii tom jen o odstranûní prachu a tu i tam se ukazujících li ejníkû, n brï o jist m zpûsobem pfiepracování ). O tfietí poloïce, tedy natírání olejovou barvou, se ve v nosu mimo jiné pí e: Nejen proti zvolenému barevnému tónu, n brï i proti úãelnosti takového nátûru vûbec jak z hlediska umûní, tak neménû z hlediska Ïádoucího konzervování je moïno vznést velmi podstatné námitky. Pfietírání star ch budov a jin ch objektû z kamene, pálen ch cihel a dfieva nahozením a nátûrem, kter ukr vá materiál, náleïí dobû, opanované naprosto fale n mi umûleck mi zásadami. V umûleckém ohledu je nátûr kamenn ch a dfievûn ch soch olejovou barvou v kaïdé dobû politováníhodn a zavr- Ïeníhodn, jelikoï nejen zastírá jemnosti modelace, a to tím více, ãím ãastûji se opakuje, n brï ukr vá materiál a neumoïàuje mu uplatnit se, aãkoliv ten pfiece v kaïdém pfiípadû pfiedpisuje pro fie ení umûlecké úlohy velmi urãité slohové zákony a hodnota v tvarného díla mûïe b t patfiiãnû ocenûna rovnûï jen se stál m ohledem na materiál, ze kterého je udûláno. Av ak také toho úãelu, aby kamenná socha byla více konzervována, se jejich nátûrem olejovou barvou nedosáhne. V echny odborné autority novûj í doby uznávají a dokazuje to i zku enost, Ïe nátûr pfiedmûtû olejovou barvou, a dokonce i jejich napou tûní olejem je vzdáleno toho, aby konzervovalo, ba mnohem spí jen tím jistûji pfiispívá jejich budoucí zkáze, kdyï zdánlivé konzervování trvá jen krátk ãas, potom v ak vlhkost, nahromadûná uvnitfi vzlínavostí kapilár, pfii své pfiirozené tendenci vypotit se znovu na povrchu neomylnû shazuje celou olejem napojenou krustu, která pfiekáïí tomuto pfiirozenému procesu. Dále se ve v nosu psalo, Ïe natírání soch olejovou barvou není potfiebné ani k tomu, aby novû doplàované ãásti byly barevnû zharmonizovány se star mi, protoïe k tomu postaãí odhlédneme-li od toho, Ïe takovouto harmonii velice brzy nastolí dé È, slunce a prach dát novû osazen m ãástem pouze tón blízk barvû star ch ãástí, k ãemuï opût vûbec není potfieba kodlivá olejová barva. Josef Max v ak v rozpoãtu na opravu zpracovaném dne 17. bfiezna 1855 znovu uvádûl poloïky t kající se natírání soch a navíc dodával, Ïe tyto sochy jsou zhotoveny z pfiíli mûkkého kamene a byly uï také dvakrát natfieny, proãeï se tím naléhavûji ukazuje nutnost napustit je znovu olejem a také je pro budoucnost zabezpeãit úpln m nátûrem. Navíc dodával, Ïe mají-li b t práce v kameni udrïeny trvanlivé, nemají b t od poãátku natírány, aby se nevytvofiila krusta, ale byly-li jiï natfieny, musejí b t ãas od ãasu natírány nebo alespoà napou tûny olejem. 15 Spor pak pokraãoval, dalo by se fiíci, jak v rovinû technologické, tak v rovinû v tvarné. Po smrti Josefa Maxe 19. ãervna 1855 pfievzal restaurátorské práce na Karlovû mostû jeho bratr Emanuel. Nakonec ministerstvo souhlasilo s tím, aby tfii sochy opravované z penûz náboïenského fondu Emanuel Max restauroval a aby tyto sochy byly na závûr restaurování natfieny olejov mi barvami. 16 Ze srovnání posudku profesorû vídeàské Akademie ze 30. let 19. století a právû citovan ch vyjádfiení Ministerstva kultu a vyuãování vypl vají pro poznání v tvarné charakteristiky restaurátorsk ch zásahû na kamenn ch sochách, a to nejen na Karlovû mostû v Praze, velmi zajímavé poznatky. Je moïné konstatovat, Ïe do lo k zásadnímu posunu v chápání poïadavkû na v tvarnou kvalitu restaurátorského zásahu ve spojitosti se zcela odli n m v tvarn m hodnocením kvalit samotného sochafiského díla. Proti tisícileté tradici nátûrû kamene se objevil poïadavek uplatnûní v tvarného pûsobení ãistého povrchu kamenného materiálu jako jediného správného umûleckého pfiístupu. Tento názor obecnû zastávali ve sv ch stanoviscích i Josef a Emanuel Maxové. Polemika, která se vedla v polovinû 50. let 19. století o charakteru restaurování mostních soch, pfiedstavuje (stejnû jako diskuse vedená po více neï pûti desetiletích o nahrazování originálních soch zfiícen ch pfii povodni v roce 1890) základní pfiíspûvek k poznání v voje názorû na restaurování kamenosochafisk ch památek, kter má svûj v znam v celoevropském kontextu. 17 Oprava vût iny soch na Karlovû mostû zabezpeãila kamennou hmotu barokních originálû zfiejmû na dobu zhruba dvou desetiletí. Nasvûdãovala by tomu skuteãnost, Ïe 31. prosince 1870 bylo sochafii Leopoldu Fritschovi zadáno restaurování patnácti mostních soch. ProtoÏe v ak Fritsch poïadoval za opravy pfiíli mnoho penûz, byly práce zadány sochafii Jindfiichu âapkovi star ímu. Ten v roce 1871 opravil souso í Panny Marie a sv. Bernarda a v roce následujícím souso í Panny Marie se sv. Dominikem a sv. Tomá em Aquinsk m. Dal- í souso í byla opravována v letech sochafii Jindfiichem âapkem star ím, Eduardem Tomá em Bure em, Janem karkou a Antonínem Wildtem. 18 Zajímavé je, Ïe kdyï v roce 1881 provádûl sochafi Jindfiich âapek star í opravy souso í sv. Franti ka Borgiá e a zfiejmû také souso í sv. Luitgardy, nemûly jiï b t sochy natírány, ale pouze tupovány. Tento poïadavek zfiejmû odráïí postupné pronikání historizujících estetick ch názorû i do oblasti restaurování sochafisk ch dûl. Dal í restaurování soch na mostû probûhlo v souvislosti s nápravou po kození zpûsoben ch mostu povodní z roku 1890 v roce 1895, kdy sochafi Karel Vlaãiha opravil za 2565 zl. dvacet pût statuí, pfiiãemï nejvût í rozsah mûly opravy souso- í sv. Kosmy a Damiána a sochy sv. Iva O tom, jak byl v té dobû mezi takzvanou odbornou vefiejností roz ífien odpor k natírání kamene, svûdãí i zpráva, která byla tehdy uvefiejnûna v ãasopise Památky archeologické: O krabání jest tedy v kaïdém pfiípadu kodlivé poãínání, a tím vût í hany hodné, ãím více útrat spûsobuje, které by rozumnû vynaloïeny zcela jiného v sledku docíliti mohly. Natírání zdí není nic neï ne ikovná a nemotorná poklona, ãistotnosti a spoleãenské umluvitosti uãinûná. In: Památky archeologické I, (1855), s P. ZAHRADNÍK, Písemné zprávy, cit. v pozn. 3, s V echny sochy na mostû natíral tafír Karel Behr, kamenické práce provádûl kamenick mistr Franti- ek Jedliãka. Podrobnû informuje o opravách soch na mostû v 50. letech 19. století P. ZAHRADNÍK: Josef Max a oprava soch na Karlovû mostû v letech , in: Zprávy památkové péãe 58, 1998, s Základní omyl, v dûsledku jehoï uplatàování do lo v 19. a 20. století k odstraàování a odstranûní barevn ch povrchov ch úprav témûfi na v ech kamenosochafisk ch památkách umístûn ch nejen v exteriéru, a to nejen v ãesk ch zemích, vycházel z mylné interpretace fieckého sochafiství. I kdyï odstraàování polychromie a vytváfiení sochafisk ch dûl bez polychromie zcela jednoznaãnû pfievládlo a stalo se urãujícím pro sochafiství 19. a 20. století, objevily se jiï v 19. století kritické hlasy pfiedev ím historikû umûní, ktefií upozoràovali na to, Ïe fiecká architektura byla polychromovaná. Ve Francii to byl jiï v roce 1814 Quatremère de Quincy v ãasopise Le Jupiter Olympien, architekt Jacques Hittorf v dílech Architecture antique de la Sicile ( ) a Restitution du temple d Empédocle à Selinute ou l architecture polychrome chez les Grecs (1851) i nûmeck architekt Gottfried Semper v práci Vorläufige Bemerkungen über bemalte Architektur und Skulptur bei den Alten (1834). 18 P. ZAHRADNÍK: Opravy a poruchy, in: KarlÛv most, Praha 2007, s TamtéÏ, s

4 2 3 Obr. 2. Praha, KarlÛv most po povodni (Fotoarchiv NPÚ ÚP) Obr. 3. Praha, KarlÛv most po povodni (Fotoarchiv NPÚ ÚP) 47

5 4 Od 90. let se táhly spory o zpûsobu opravy, eventuálnû nahrazení souso í sv. Franti ka Xaverského a sv. Ignáce z Loyoly od Ferdinanda Maximiliána Brokoffa, která se zfiítila pfii povodni 4. záfií 1890 spolu se dvûma pilífii a tfiemi mostními oblouky do Vltavy. âást soch byla vyzdviïena v roce 1891 ( lo asi o edesát kusû ze souso í sv. Ignáce z Loyoly a figury sv. Franti ka Xaverského, jejíï dal í ãásti byly ze dna fieky vytaïeny teprve v roce 1905). Dochované fragmenty souso í sv. Ignáce z Loyoly byly sestaveny âeàkem Vosmíkem v roce 1904, souso í sv. Franti ka Xaverského v roce Dal í jednání ve vûci zfiícen ch mostních souso í probûhla v roce Uplatnily se pfii nich jiï zcela nové pfiístupy vycházející z konzervaãních poïadavkû na restaurování památek, které se v té dobû prosazovaly do praxe památkové péãe také v ãesk ch zemích, a to hlavnû zásluhou vídeàské Centrální komise pro památkovou péãi, vedené tehdy Maxem Dvofiákem. Obdobnû jako diskuse z poloviny 19. století, také argumenty, proã má b t pfii náhradû zfiícen ch souso í pouïito právû té, nikoli jiné metody, velmi dobfie ilustrují v voj péãe o kamenosochafiská umûlecká díla a její teoretická a spoleãensko-estetická v chodiska. 21 Jednání ve vûci zfiícen ch mostních souso í probíhala v roce V únoru toho roku se se la komise ve sloïení Josef Václav Myslbek, Stanislav Sucharda, Kamil Hilbert, dr. Lubo Jefiábek, Julius Deininger a Max Dvofiák. 22 Úãastníci komise se (na rozdíl od názoru Jana Heraina) shodli, Ïe znovupostavení dvou originálních souso í, tedy sv. Ignáce z Loyoly a sv. Franti ka, na most je technicky moïné. Centrální komise proto nedoporuãila osazovat na most kopie ani nová sochafiská díla a trvala na tom, Ïe zde musejí b t osazeny pûvodní statue. Ty byly vytvofieny (podle Maxe Dvofiáka, kter o vûci informoval v ãlánku v Mittheilungen) nejen pro detailní individuální pûsobení, ale také pro pûsobení v rámci celého mostu, a proto musely tak jako dfiíve i v budoucnu zdobit most i mûsto. Nemohly b t urãeny pouze pro znalce umûní a dal í náv tûvníky, na nûï by ãekaly zastrãené v koutû muzea, ale mûly slouïit pro v eobecné potû ení a umûleck proïitek. 23 Centrální komise proto doporuãila: 1. U souso í sv. Luitgardy omezit restaurování pouze na odstranûní po kození zji tûn ch pfii prohlídce, eventuálnû z le ení. 2. Souso í sv. Franti ka Xaverského a sv. Ignáce z Loyoly ponechat na mostû, doplàky na nich provádût pouze ze statick ch dûvodû a pro zamezení dal ím po kozením. DoplÀky provádût z umûlého kamene, kter bude odpovídat zrnem a barvou kameni pûvodnímu, doplàky nepatinovat, aby byly na první pohled odli itelné od originálu. 3. V echna tfii souso í ãas od ãasu prohlédnout, aby byla zji tûna pfiípadná po kození a provedena nezbytná konzervaãní opatfiení. 4. U v ech tfií souso í provést sádrové odlitky a uloïit je do muzea. 5. Zachovat stávající zákaz prûjezdu nákladních vozû pfies most. 24 Rada hlavního mûsta Prahy v ak nadále prosazovala názor, Ïe souso í sv. Franti ka Xaverského i sv. Ignáce z Loyoly mají b t na mostû nahrazena kopiemi. Ve stejné dobû uspofiádal Spolek v tvarn ch umûlcû Mánes anketu mezi evropsk mi umûleck mi osobnostmi o tom, jak m zpûsobem by se mûlo pfii opravách po kozen ch soch na Karlovû mostû postupovat. Z názorû lze uvést pro omezen rozsah pfiíspûvku pouze nûkteré. Sochafi E. A. Bourdelle povaïoval za jedin moïn a správn postup zachování originálû. Pro osazení novodob ch umûleck ch sochafisk ch dûl na most se vyslovili Otakar Hostinsk, Franti ek Bílek. Pro zachování originálû, nebo jejich Obr. 4. Praha, KarlÛv most bez souso í sv. Ignáce z Loyoly a sv. Franti ka Xaverského. (Fotografie Brunner-Dvofiák, po roce 1900, Fotoarchiv NPÚ ÚP) 20 Jan Herain, archiváfi stavebního odboru praïského magistrátu, tehdy navrhoval umístit torzo skupiny sv. Franti ka Xaverského do muzea, viz Vûra NEJEDLÁ, cit. v pozn. 5, s Pro dokreslení tehdej í situace je tfieba pfiipomenout, Ïe období sporû o zpûsob náhrady souso í z Karlova mostu je dobou, kdy památková péãe v pfiedlitavsk ch zemích monarchie vedená Maxem Dvofiákem usilovala o pfiijetí památkového zákona, bojovala proti pokr vání stfiech historick ch objektû eternitem a uvítala, Ïe se koneãnû zaãaly vyrábût fluáty pro zpevàování kamene také v monarchii (ve Spolku pro chemickou a hutní v robu v Ústí nad Labem), a nemusejí se tedy dováïet ze zahraniãí. Jde také o dobu, kdy byly nejvy í státní pfiíspûvky na opravu památek v monarchii poskytovány na dostavbu katedrály sv. Víta v Praze. Zajímavé v ak je, Ïe pofiízení kopie souso í sv. Iva, kterou provedl Franti ek Hergesell v roce 1908, nebyla v odborn ch památkáfisk ch kruzích vûnována Ïádná enormní pozornost. 22 M. DVO ÁK: Die Statuengruppen des hl. Franz Xaverius, des hl. Ignatius und der hl. Luitgardis auf der Karlsbrücke in Prag, in: Mitteilungen d. k. k. Zentral-Kommission, 3. Folge VIII, VídeÀ 1909, s ; K. HILBERT: Die Statuen auf d. Karlsbrücke in Prag, in: Mitteilungen d. k. k. Zentral-Kommission, 3. Folge VIII, VídeÀ 1909, s M. DVO ÁK, cit. v pozn. 22, s V tomto názoru se projevuje mimo jiné i rieglovské nadnárodnostní chápání hodnot památek, které vypl valo z jeho pojetí role památek v rámci monarchie. 24 M. DVO ÁK, cit. v pozn. 22, s

6 5a 5b 5c nahrazení nov mi díly byli Vincenc Kramáfi a Hans Tietze. Proti zhotovení kopií vystoupilo také mnoho dal ích v tvarn ch umûlcû a teoretikû umûní. Pro kopie byl v této anketû jedinû Karel Chytil. Rada hlavního mûsta Prahy v ak poïádala o vyjádfiení Karla Chytila, Stanislava Suchardu, Kamila Hilberta, Bohuslava Hübschmanna, sochafie Viléma Amorta, Josefa Maudra, K. Nováka, Franti ka Rouse a archiváfie Jana Heraina. Vût ina z dotázan ch byla pro pofiízení kopie souso í sv. Franti ka Xaverského a magistrát schválil její zhotovení v roce Kopie od âeàka Vosmíka byla na most osazena v roce Fragmenty originálu stejnû jako originálu souso í sv. Ignáce z Loyoly byly uloïeny v lapidáriu Národního muzea. Za zcela nov ch spoleãensk ch podmínek, po skonãení 1. svûtové války a vzniku samostatného ãeskoslovenského státu, se jiï neuvaïovalo o tom, Ïe by mûlo b t na most navráceno dosud chybûjící souso í jezuitského svûtce, ale o jeho nahrazení zcela nov m dílem. PÛvodnû mûl statui vytvofiit Jan tursa, po jeho pfiedãasné smrti pfievzal práci Karel Dvofiák. Souso í vûrozvûstû Cyrila a Metodûje bylo na most osazeno roku Od poãátku 20. století také opakovanû probíhalo restaurování dal í sochafiské v zdoby Karlova mostu. První akce se uskuteãnila v roce 1911, kdy sochafii Jindfiich âapek mlad í a âenûk Vosmík oãistili celkem dvacet dva mostních statuí. Ve zprávû o provedeném zásahu se fiíká, Ïe ãi tûní soch bylo provedeno svûdomitû a dûkladnû, pfiece v ak jen potud, pokud staãily ãisticí prostfiedky a nástroje uvedené v zadávacích podmínkách. Zpráva pak dále uvádí: PonûvadÏ nesmûlo se pouïíti chemick ch prostfiedkû, nebylo moïno odstraniti téï star fermeï. nátûr, jímï skoro témûfi v echna souso í byla opatfiena a kter na nûkter ch místech, hlavnû de ti vysazen ch, byl vypr- el a zmizel, na jin ch v ak dosud se udrïel. 25 Dal í opravy probûhly v roce Právû v té dobû se pfii opravách prosadil odklon od dosud pouïívan ch tradiãních pfiístupû, které spoãívaly pfiedev ím v tom, Ïe na závûr prací byl povrch kamenné sochy vût inou opatfien olejov m nátûrem. Zmûny byly v znamné hned z nûkolika dûvodû. Nepromûnily se totiï pouze v tvarné kvality povrchu soch, ale také zpûsob degradace povrchu a návaznû metody jeho restaurování, které se musely vyrovnat s tím, Ïe v obnaïeném porézním materiálu se nyní daleko více usazovaly neãistoty. Kámen byl ãi tûn zásadit mi prostfiedky a zpevàován fluáty. Napfiíklad o restaurování Jäcklovy sochy sv. Anny, které v roce 1923 provádûl (stejnû jako restaurování sv. Víta, sv. Bernarda, sv. Ludmily a sv. Augustina) sochafi a restaurátor Rudolf Vlach, se lze ze závûreãného kolaudaãního protokolu dovûdût, Ïe souso í sv. Anny bylo vcelku zachovalé. Bylo nutno souso í zbavit nátûru, kter v záhybech ve tfiech vrstvách byl nanesen. Spodní vrstva byla barva bílá, pak ãervená a navrch zelená. RoztrÏená koule v ruce JeÏí kovû byla spojena mosaznou skobkou a zatmelena. Na pfiání komise byl Ïelezn kfiíïek nahrazen nov m z mûdûného plechu. Vût í doplàky umûl m kamenem provedeny byly na podstavci, jehoï ãlánky byly naru eny, takïe odpadly. Ze spár podstavce cement vysekán a nahrazen umûl m kamenem. 26 Nález bílé, ãervené a zelené barvy svûdãí o tom, Ïe se barevnost pfii historick ch opravách zfiejmû mûnila. Nejspodnûj í, bílá vrstva by snad mohla b t oním v archivních pramenech ãasto uvádûn m nátûrem bleyweisem olovnatou bûlobou. Zelenavou barevnost je moïné s jistou dávkou obezfietnosti spojit s nûkterou z úprav uskuteãnûn ch v 19. století. Nejpodstatnûj í je v ak skuteãnost, Ïe v roce 1923 byly v echny nátûry nemilosrdnû odstranûny a souso í jiï nikdy potom nebylo znovu Obr. 5a. Ferdinand Maximilián Brokoff, socha sv. Franti ka Xaverského, 1711, originál umístûn v lapidáriu Národního muzea v Praze. (Fotoarchiv NPÚ ÚP) Obr. 5b. Praha, KarlÛv most, Ferdinand Maximilián Brokoff, socha sv. Franti ka Xaverského, 1711, kopie od âeàka Vosmíka, (Fotografie Karel Plicka, 1943, Fotoarchiv NPÚ ÚP) Obr. 5c. Praha, KarlÛv most, Ferdinand Maximilián Brokoff, socha sv. Franti ka Xaverského, 1711, kopie od âeàka Vosmíka, Podoba v roce (Fotoarchiv NPÚ ÚP) natfieno tak, jak tomu b valo v minulosti. Nadále se mûl uplatàovat pouze nezakryt pískovec, v tomto pfiípadû Ïehrovick, s vût ími kfiemenn mi zrny a nûkde i oblázky, které se postupnû stále markantnûji projevovaly ve struktufie povrchu, jemuï usazované neãistoty navíc dodávaly stále tmav í vzhled. Podobn m zpûsobem jako statue sv. Anny byla v roce 1923 pod dohledem Památkového úfiadu restaurována i dal í barokní souso í. Vedle jiï uveden ch restaurovan ch Rudolfem Vlachem se jednalo o statue sv. Salvátora s Kosmou a Damiánem, sv. Mikulá e Tolentinského a sv. Vojtûcha, které opravoval sochafi Josef Pa a, sochy sv. Ludmily, sv. Prokopa, sv. Franti ka Borgii, sv. Luitgardy a sv. Vincence Ferrerského, na kter ch pracoval âenûk Vosmík, a souso í sv. Dominika, jeï o etfiil Franti ek ehofi P. ZAHRADNÍK, cit. v pozn. 18, s Spis Ministerstva kolství a národní osvûty ze dne 8. listopadu 1923, ã. j. 4471/23, za Památkov úfiad práce pfiebíral PhDr. Karel Guth. Citováno podle opisu z pozûstalosti PhDr. Vûry Nejedlé. 49

7 6 7a 7b V roce 1923 tedy do lo u barokních sochafisk ch dûl na Karlovû mostû v Praze k nûkolika zásadním zmûnám, zejména k dûkladnému a koneãnému oãi tûní od star ch povrchov ch úprav, z nichï zûstaly jen drobné zapomenuté zbytky. Tím se zmûnila kvalita povrchu souso í. Olejové nátûry byly odstraàovány velmi razantnû, pravdûpodobnû chemicky, tedy pomocí louhov ch zábalû. Zfiejmû se uplatnilo i mechanické ãi tûní. Negativní vliv mohlo mít také zpevàování pomocí fluátû. Povrch soch navíc nebyl nijak o etfien proti pronikání vody do materiálu, coï je v na ich zemûpisn ch ífikách s mnoïstvím dnû s velk mi v kyvy teplot velmi závaïn degradaãní faktor. Neo etfiení povrchu kamene také zpûsobovalo, Ïe na nûm mohly lépe ulpívat rûzné druhy neãistot. Také v tvarná podoba vût iny souso í na mostû byla promûnûna a novû urãena pro dal í etapu jejich existence. V roce 1927 restauroval Rudolf Vlach souso í sv. Norberta a Miroslav Böswart statue sv. Franti - ka Serafinského, sv. Judy Tadeá e a podstavec sochy sv. Jana Nepomuckého. Po osmi letech, v roce 1935, bylo restaurováno souso í sv. Bernarda a socha sv. Filipa Benicia, v roce 1936 pak souso- í sv. Salvátora s Kosmou a Damiánem a v roce 1937 souso í sv. Luitgardy. V roce 1940 opravoval sochafi Miroslav Böswart sedm mostních statuí. 28 V polovinû 30. let doporuãovala památková péãe vzhledem k velmi patnému stavu soch zahájit jejich dokumentaãní odlévání. Zaãalo se s ním v roce Roku 1947 poïadoval Václav Wagner, aby originály soch byly na mostû zachovány co nejdéle a aby dále pokraãovalo zhotovování dokumentaãních odlitkû. V souvislosti se zmûnami památkáfiského a restaurátorského diskursu se v ak prosadilo jiné fie ení a v odlévání se ke kodû vûci nepokraãovalo. Od poãátku 50. let se prosadil názor, Ïe by od soch na Karlovû mostû mûly b t postupnû pofiizovány kamenosochafiské kopie a ty osazovány na most. První tehdy vzniklou byla kopie souso í Panny Marie se sv. Dominikem a Tomá em Aquinsk m, kterou zhotovili v letech sochafii Vladislav BartÛnûk a Stanislav Hanzl. Po nich následovaly dal í (sv. Mikulá Tolentinsk od Jeron ma Kohla, 1708 kopie od Jana Jifiíkovského, 1969; sv. Vojtûch kopie od Vojtûcha a Karla Hofiínkov ch, ; sv. Augustin od Jeron ma Kohla 1708 kopie od Jana Du ka, Aloise Sopra, Otakara Velinského a Jifiího Václava Hampla, 1971; Panna Marie se sv. Bernardem od M. V. Jäckela, 1708 kopie od Miloslava Vajchra, Václava Hlavatého, Josefa a Petra VitvarÛ, Jifiího Wolfa, Michala Tom eje a Aloisie Vi kovské, ; sv. Ludmila kopie od Jifiího Kaãera a Marcely Kaãerové, 1994; sv. Luitgarda kopie od J. Nováka, ; sv. Anna kopie od Vojtûcha Adamce a Martina Pokorného, 1997). 30 Od 70. let se uvaïovalo o pouïití metody náhrady originálû jejich kopiemi zhotoven mi formou v dusku faksimile. Novû pofiízené a osazené sochafiské kopie pûsobí pfies ve keré úsilí jejich autorû v sousedství ostatní plastické mostní v zdoby jak barevn m odstínem, tak zpûsobem provedení ru ivû a cize. Zde by patrnû lépe poslouïila faksimile z umûlého kamene, která se jak barvou, tak strukturou nejvíce mûïe pfiiblíïit originálnímu plastickému v tvoru a nejlépe se vypofiádat poïadavkem vytvofiení co nejdokonalej í iluze charakteru jeho epidermu se v emi stopami pfiirozeného stáfií a depozit staletí. V kaïdém pfiípadû by mûla b t vzata v úvahu tato moïnost substituce a vyzkou ena pfii nejbliï í nutnosti v mûny nûkterého z doïívajících mostních souso í. 31 K realizaci Obr. 6. Karel Dvofiák, Kázání sv. Cyrila a Metodûje, , celek po osazení (na fotografii vlevo). (Fotografie Karel Plicka, 1943, Fotoarchiv NPÚ ÚP) Obr. 7a. Jeron m Kohl, Jan Bedfiich Kohl-Severa, socha sv. Mikulá e Tolentinského, 1708, stav v roce (Foto âestmír íla, Fotoarchiv NPÚ ÚP) Obr. 7b. Jeron m Kohl, Jan Bedfiich Kohl-Severa, socha sv. Mikulá e Tolentinského, 1708, kopie Jan Jifiíkovsk, 1969, stav v roce (Foto TaÈána Binková) tûchto zámûrû v ir í mífie v ak na Karlovû mostû nedo lo. V prûbûhu druhé poloviny 20. století byla vût ina mostních statuí nûkolikrát restaurována, av ak pro omezen rozsah pfiíspûvku je moïné zmínit se pouze o nûkter ch opravách. Od 60. let se v péãi o sochafiskou v zdobu Karlova mostu uplatàovaly tehdy nové syntetické materiály. Napfiíklad v roce 1966 bylo restaurováno souso í sv. Antonína Paduánského. 27 P. ZAHRADNÍK, cit. v pozn. 18, s TamtéÏ, s TamtéÏ. 30 MateriálÛm, z nichï byly kopie vyrobeny, se dlouhodobû vûnuje Ing. V. Rybafiík. 31 V. NEJEDLÁ, cit. v pozn. 5, s ProtoÏe se osoby restaurátorû opakují, budou v textu uvedena kfiestní jména pouze iniciálou. Jde o následující osoby: Miroslav Vajchr, Du an Kfiiãka, Aloisie Vi kovská, Václav Hlavat, Josef Vitvar, Karel âermák, Miloslav Starec, JoÏka Antek, Stanislav Hanzl, Vladislav Tursk, Jaroslav Horálek, Jan Tursk, Jan Vokálek. S v jimkou Jaroslava Horálka, kter byl akademick m malífiem, byli a jsou v ichni ostatní akademick mi sochafii. 50

8 Obr. 8a. Praha, KarlÛv most, Matyá Bernard Braun, dílna, socha sv. Ludmily, kolem roku 1730, originál. Podoba na poãátku 80. let 20. století. (Foto âestmír íla, Fotoarchiv NPÚ ÚP) Obr. 8b. Praha, KarlÛv most, Matyá Bernard Braun, dílna, socha sv. Ludmily, kolem roku 1730, kopie Jifií Kaãer, Marcela Kaãerová, Podoba v roce (Foto TaÈána Binková) 8a 8b Práce provádûli restaurátofii J. Vitvar a V. Hlavat. 32 Cel objekt byl nakonec opatfien hydrofobním postfiikem Lukosilu M 101. Byl tak fie en jiï zmínûn problém pronikání vody do povrchu kamene. Znovu byla socha restaurována roku 1974, a to V. Hlavat m, M. Vajchrem, A. Vi kovskou a J. Vitvarem. Restaurování statue se pak opakovalo v letech 1978 a Ve zprávû o restaurování v roce 1974 se mimo jiné uvádí: Kámen byl prosycen zpevàujícím postfiikem (Silgel). Lasy byly zatmeleny a opadlá místa domodelována umûl m kamenem. Byla provedena optická lokální retu a povrch opatfien voskov m pokostem. Roku 1978 do lo ke konzervaci a hydrofobizaci dvaceti devíti soch na Karlovû mostû, tedy i sv. Antonína Paduánského. Práce provádûli M. Vajchr a J. Vokálek. Souso í sv. Antonína Paduánského se v letech 20. století restaurovalo opakovanû, s minimálním ãasov m odstupem mezi jednotliv mi zásahy. DÛraz pfii nich byl zfiejmû kladen pfiedev ím na v tvarnou interpretaci památky, která mûla souznít s dobovou estetickou pfiedstavou o barokním sochafiském dílu pro lém ãasem. 33 Podobnû se v roce 1964 restaurovalo také souso í sv. Franti ka Borgiá e. Práce provádûli M. Vajchr a D. Kfiiãka. Roku 1974 pak souso í restaurovali A. Vi kovská, V. Hlavat a J. Vitvar. V roce 1966 se restaurovalo souso í sv. Jana z Mathy, Felixe z Valois a Ivana. Práce provedli K. âermák a M. Starec. Stejní restaurátofii opravovali totéï souso í opût v roce O dva roky pozdûji, v roce 1982, je restauroval J. Antek a znovu po dvou letech opût K. âermák a M. Starec. Ve druhé polovinû 20. století byla opakovanû restaurována také socha sv. Judy Tadeá e. Opravy se uskuteãnily v letech 1966, 1980, 1978, 1974 a dvakrát je tû v 90. letech. V roce 1966 sochu restaurovali J. Gru kovsk a S. Hanzl. V jejich restaurátorské zprávû z 22. prosince 1966 je zajímavá zmínka vztahující se k pojmu patina: Plastika byla za sucha oãi tûna od ve ker ch nánosû. Byly odstranûny staré, neodbornû provedené plomby, naru ená místa byla zbavena zvûtralého kamene. RovnûÏ spáry byly oãi tûny od zvûtralého tmele. Zvûtralé partie byly zpevnûny (fixáïí). Chybûjící ãásti byly doplnûny vhodn m komponátem z umûlého kamene a domodelovány, strukturou byly pfiizpûsobeny svému okolí. Spáry po oãistûní byly znovu peãlivû zatmeleny. Byla provedena lokální retu pfiizpûsobivou technikou a barevné sjednocení celé plastiky. V zásadû byla respektována pfiirozená patina v plném rozsahu. Na závûr byla provedena hydrofobisace celého díla. Zajímavé je porovnání této pasáïe textu restaurátorské zprávy s teoretick mi poïadavky konstantních kritérií uplatàovan ch památkovou péãí v procesu restaurace (konzervace) kamenn ch soch, jak je formuloval od 70. do konce 80. let Milo Suchomel. Restaurátofii nepovaïovali odstranûní ve ker ch nánosû ani barevné sjednocení celé sochy za naru ení patiny. Také souso í sv. Kajetána se ve druhé polovinû 20. století poprvé restaurovalo v roce Zásah tehdy provádûli sochafii S. Hanzl a V. Tursk. Do lo pfii nûm k náhradû ãásti pilífie kamennou kopií, na kterou byly osazeny pûvodní obláãky a andílci. V roce 1974 restaurovali souso í opût S. Hanzl a V. Tursk. Po esti letech, roku 1980, restauroval V. Tursk souso í znovu. Zatím poslední restaurování se uskuteãnilo v roce 1991 a provedli je J. Horálek a J. Tursk. Tento zásah dobfie dokládá jisté zmûny, ke kter m v oblasti restaurování kamenosochafisk ch v tvarn ch dûl od 90. let postupnû dochází, napfiíklad podíl pfiírodovûdnû vzdûlaného odborníka na formulování metod technologie restaurátorského zásahu a uvedení sloïení pouïitého materiálu v restaurátorské zprávû. Stejnou charakteristiku v voje péãe od 60. do 90. let 20. století by bylo moïné uvést i u ostatních kamenn ch statuí Karlova mostu. 34 Pokud jde o v tvarn rozmûr restaurátorského zásahu, byla ve druhé polovinû 20. století po kozená místa zapojována do struktury svého okolí tak, aby pfii zbûïném pohledu nebyla rozeznatelná a neuplat- Àovala se ru ivû ve v tvarném pûsobení sochy. 33 Ve zprávách o restaurování souso í sv. Antonína Paduánského jsou uvedeny nûkteré z pouïit ch materiálû. Málokdy (existují samozfiejmû v jimky) se v ak z dochovan ch zpráv a dal ích písemností dozvíme detailní informace o pouïit ch technologiích, materiálech a pracovních postupech. Tento jev je moïné povaïovat za jeden z charakteristick ch rysû restaurování v ãesk ch zemích ve druhé polovinû 20. století. DÛvodem mohl b t fakt, Ïe restaurování bylo zafiazeno mezi v tvarná umûní a u nich se za provedené práce úãtoval honoráfi, v rámci kterého byla na materiál pau ální odeãitatelná poloïka. S jistou mírou nadsázky je tak moïné fiíci, Ïe jsme nûkdy lépe informováni o materiálech pouïit ch pfii restaurování konkrétní sochy v 19. století neï o tom, co a jak bylo pouïito ve druhé polovinû století dvacátého. 34 Napfiíklad souso í sv. Kosmy a Damiána bylo restaurováno v letech 1966, 1974, 1978, 1986; souso í sv. Vincence Ferrerského a sv. Prokopa v letech 1966, 1975 a 1977, 1978, 1988; socha sv. Víta v letech 1966, 1974, 1978, 1980, 1982, 1987 a 1998; sou o í sv. Filipa Benitia v letech M. Tom ejem a J. Kaifoszem. 51