Programový posun české Strany zelených: Proměny pojetí environmentální politiky

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Fakulta sociálních věd Institut politologických studií Teze bakalářské práce na téma Programový posun české Strany zelených: Proměny pojetí environmentální politiky Jméno : Karolína Příjmení : Süssová Ročník : 4. ročník Akademický rok : 2013/2014 Vedoucí práce : Phdr. Miloš Brunclík, Ph.d. Datum odevzdání : Podpis autora práce.. Souhlasím s vedením práce..

2 1. Úvod a) Vymezení tématu Ve své práci bych se ráda věnovala otázce programatiky české Strany zelených, přičemž nejvíce budu svůj zájem věnovat environmentálním částem a tématům nalezeným ve volebních programech. Volební programy budou mým primárním zdrojem analýzy, pokusím se je však doplnit o rozbor programatických cílů strany, stanovami a lehce také volebními tématy akcentovanými skrze jiná média než volební programy. Jako českou Stranu zelených budu vnímat až subjekt s přesným názvem Strana zelených, který vznikl 6. ledna 1990, nikoliv aktéra který vznikl už v listopadu Československou stranu zelených (ČSZ), a již v prosinci téhož roku zanikla. Jako všechny strany i Strana zelených prošla od svého vzniku určitými nejen personálními, ale také programovými změnami, jejichž deskripce a analýza bude mým hlavním zájmem. Zpočátku strana jasně deklarovala odmítavý postoj k radikalismu jak levicovému, tak ortodoxně ekologickému. Směřování k levicovému radikalismu se během jejího vývoje nekonalo, určité snahy o radikalismus ekologický, který by měl nahradit převládající environmentalismus však nastal a je zhmotněn ve vnitřním ideologickém sporu. Pro lepší orientaci v terminologii zařadím do své práce kapitolu zabývající se konkrétními rozdíly těchto dvou přístupů. Programové změny týkající se environmentálních témat bych ráda ve své práci analyzovala a případně je dala i do souvislosti se střídavým úspěchem různých názorových křídel uvnitř strany, které u zelených stran obecně mohou mít dalekosáhlý vliv. Podobně jako mnohým zahraničním stranám zelených, se ani té české nepodařilo vyhnout sporům uvnitř strany, které jsou především 2

3 ideologické povahy a stručně je lze definovat jako konflikt pragmatického a radikálního křídla, nebo také často používaným obratem spor realos versus fundis, převzatým z historie německých Zelených, u nichž k tomuto konfliktu došlo ve druhé polovině 80. letech. Dalo by se říci, že realos a fundis jsou dvě hlavní ideová křídla, jejichž výchozí pozice a hledisko na životní prostředí se natolik liší, že jejich fungování v rámci jedné strany přináší neustálou tenzi, která může přerůst v otevřenou konfrontaci a nakonec i vytvoření dvou nezávislých politických subjektů, což byl i případ německých Zelených. Vzhledem ovšem k jednomu ze základních principů zelených stran-demokratičnosti, není ani jedno z křídel nějak ostrakizováno. Fundis bychom mohli označit také jako ekologické radikály často silně tíhnoucí k levici, vyznávají hlubinnou či sociální ekologii, někdy také nazývanou tmavě zelenou. Jejich přesvědčení o životním prostředí vychází z nutnosti chránit ho za každou cenu, jsou v podstatě antisystémovým aktérem, neboť se domnívají, že současné směřování Západní společnosti je v rozporu s možností chránit životní prostředí. Hlavními poznávacími znaky fundis jsou vedle ekologismu antikapitalismus a důsledný pacifismus. Realos je naproti tomu umírněnější aktér, dalo by se také říci adaptovanější na současnou společenskou situaci, ke které nezaujímá natolik kritický postoj, jako to činí fundis. Domnívají se, že existuje způsob jak efektivně skloubit fungování současného ekonomického systému a ochranu životního prostředí, ekonomický systém kapitalismus tedy není třeba nahrazovat jiným, nýbrž je třeba v rámci něj učinit jisté změny, které umožní, aby šel ekonomický rozvoj ruku v ruce s rozvojem ochrany životního prostředí a celkově kvalitou života na zemi. Jak jsem zmínila, ani české straně zelených se tento vnitřní ideový spor nevyhnul, ráda 3

4 bych tedy zkusila analyzovat, jaký měl dopad na směřování strany, na prezentaci strany ve volbách a její volební program. Česká Strana zelených se jako jedna z mála zelených stran střední a východní Evropy dostala na celostátní úrovni do vlády. Toto nedokončené vládní období mezi lety je jistě dalším zajímavým mezníkem ve fungování této strany. Zde bych ráda zjistila, zda a případně jak participace na vládnutí ovlivnila opět další směřování strany, zdali strana slevila z některých svých zelených témat, upravila environmentální politiku a případně i svou stranickou strukturu, jako tomu bylo u jiných zahraničních stran. Práce se bude zabývat vztahem mezi volebními programy, výsledky ve volbách a programatikou české strany Zelených. b) Stanovení cíle práce Ve své práci bych ráda provedla srovnání politických programů české Strany zelených s cílem zjistit jak kvantitativní tak kvalitativní otázky týkající se environmentálního tématu. Toto bych ráda doplnila i nástinem toho, jaká další témata se ve volebních programech SZ objevovala, případně jak se měnila. Díky této analýza bych ráda dokázala či vyvrátila svoji základní hypotézu o tom, zdali česká Strana zelených ve svém programu soustavně bledne, čímž se snaží stát více univerzalistickou stranou. Mým cílem je i zjistit, zda je možné vysledovat nějaký vztah mezi programovými změnami a ideovým sporem realos vs. fundis uvnitř strany. V závěru práce bych ráda naznačila, zda je možné u české Strany zelených pozorovat stále větší programovou pestrost, což by svědčilo o tom, že se z monotematické stává spíše stranou specialistů a ze strany protestní spíše univerzální politickou alternativou pro téměř kohokoliv. Odpověď na tuto otázku však nemůže být v této 4

5 práci jasně zodpovězena, neboť bude pokrývat pouze jedno specifické kritérium pro určování zařaditelnosti strany mezi univerzalistické, totiž volební program, formulování společenských vizí a představ o podobě společnosti a ekonomického systému. c) Metoda zpracování tématu Jako základní metodu své práce jsem zvolila komparativní analýzu dostupných volebních programů Strany zelených mezi lety Práce by měla mít charakter diachronní komparace, s jejíž pomocí budu zkoumat jak se měnily volební programy jednoho politického subjektu během určeného časového období. Konkrétně chci použít nástroje kvantitativní i kvalitativní analýzy. V rámci každého volebního programu chci spočítat procento prostoru věnovaného environmentálním tématům. Kvantitativní výzkum by měl osvětlit míru reflexe environmentálních témat a zda se četnost těchto témat v čase měnila. Kvalitativní analýza volebních programů by měla přinést náhled na to, jak se měnila či neměnila konkrétní environmentální témata a případně jakými tématy byla vytlačována z volebních programů. Ve svém výzkumu nevycházím z žádné konkrétní teorie, použiji tedy strategii výzkumu zakotvené teorie, Tvorba zakotvené teorie vyžaduje vstoupit do terénu, přičemž tímto terénem může být i text, a shromažďovat data. Při vytváření zakotvené teorie se provádějí následující kroky. 1. Výzkumník vstupuje do terénu vybaven prvotními vágními koncepty a představami o zkoumané oblasti. 2. Výzkumník studuje jednotlivé případy nebo skupiny a zaznamenává data získaná pozorováním nebo nezúčastněným pozorováním, rozhovory a shromažďováním dokumentů. 5

6 3. V procesu zkoumání data simultánně shromažďuje a analyzuje. 4. Výzkumník rozšiřuje své zkoumání na další případy procesem teoretického vzorkování, které má přinést novou informaci pro rozvoj teorie. Výběr nových případů závisí na dosavadních poznatcích a rozvíjející se teorii. 5. Výzkumník provádí porovnání mezi případy, testuje své poznatky a validizuje zjištěná fakta. Rozvíjí zachycení rozmanitosti jevů pomocí kategorií, identifikuje probíhající procesy, zdokonaluje kategorizační systémy, integruje poznatky, zobecňuje empirická tvrzení a formuluje další hypotézy. d) Formulace výzkumných otázek Jako jednu z hlavních výzkumných otázek této práce bych uvedla otázku, zda můžeme vysledovat trend zmenšení významu environmentálních otázek v programech české Strany zelených. Dále zda tyto změny ve významu environmentáních otázek nějakým způsobem odrážejí ideové konflikty uvnitř strany. Další otázkou by mohlo být, zdali se složení témat v jednotlivých volebních programech do sněmovny nějak výrazně liší. Existuje nějaké téma, které už není vůbec komunikováno skrze volební programy? Případně proč se toto téma zcela opustilo? Existuje nějaký společenský problém, na který by se v rámci volebních programů zcela změnilo jeho možnost řešení? Pokud bude odhalen trend jistého blednutí ať už z hlediska kvantitativního, tedy, že se poměr prostoru programu věnovanému environmentálním tématům bude zmenšovat, či z hlediska kvalitativního, že strana bude v rámci důležitých environmelnálních témat slevovat ze svých požadavků, je možné uvažovat o zařazení české Strany zelených ke straně typu catch-all? 6

7 2. Osnova 1. Úvod 2. Ekologické ideologie 3. Vývoj české Strany zelených 4. Analýza volebních programů 5. Závěr 3. Předběžný seznam literatury Další zdroje budou postupně doplňovány. a) Dokumenty Dostupné volební programy SZ Volební program SZ pro volby do Poslanecké sněmovny 2013, Dostupné z WWW: content/uploads/2013/08/program_strana_zelenych_2013- PDF.pdf, staženo Volební program SZ pro volby do Poslanecké sněmovny 2010, Dostupné z WWW: staženo Volební program SZ pro předčasné volby do Poslanecké sněmovny 2009, Dostupné z WWW : eb&cd=1&ved=0ccoqfjaa&url=http%3a%2f%2fstrana.z eleni.cz%2f247%2f8175%2ffile%2f&ei=th3mus7bjuhq4 gtm84diba&usg=afqjcnhql21zdvhg92ncsgqooosa vjfmhw&bvm=bv ,d.bge staženo Kvalita života, Volební program SZ pro parlamentní volby 2006, Dostupné z WWW: staženo

8 Politický program SZ schválený na sjezdu Strany zelených v Táboře, 27. září 2003, Dostupné z WWW: staženo b) Neperiodická literatura BLAŽEK, D., Postavení Strany zelených ve stranickém systému ČR s využitím teorie cleavages. Praha : Univerzita Karlova v Praze. Fakulta sociálních věd. Institut politologických studií s. Vedoucí diplomové práce Petr Just. BURCHELL, J., The evolution of green politics: development and change within European Green Parties, Earthscan, London, 2002, 202 s. DRULÁK, Petr a kol. Jak zkoumat politiku: kvalitativní metodologie v politologii a mezinárodních vztazích, Portál, Praha 2008, 255 s. EIBL, O., Volební programy, In. Balík, S., a kol., Volby do Poslanecké sněmovny v roce 2010, Centrum pro studium demokracie a kultury, Brno 2010, str EIBL, Otto. Politický prostor a témata v České republice v letech Brno: CDK, s. FIALA, P., HOLZER, J., STRMISKA, M. a kol., Politické strany ve střední a východní Evropě. Ideově-politických profil, pozice a role politických stran v postkomunistických zemích. Mezinárodní politologický ústav, Brno, 2002, 471 s. HENDL, J., Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Portál, Praha 2005, 407 s. HEYWOOD, A., Politické ideologie; s prologem Andrewa Gambleho ; z angl. orig. přel. Vladimír Drábek, Praha: Victoria Publishing, 1994, 293 s. 8

9 HLOUŠEK, V., KOPEČEK, L., Střední Evropa, In: Strmiska, M. a kol., Politické strany moderní Evropy, Portál, Praha 2005, str HLOUŠEK, V., KOPEČEK, L.: Politické strany. Původ, ideologie a transformace politických stran v západní a střední Evropě. Praha: Grada, s INGLEHART, R.,. The Silent Revolution: changing values and political styles among Western publics. Princeton 1977, NJ: Princeton University Press, 482 s KIRCHHEIMER, O., The Catch-All Party, In: Mair, P., (ed.), The West European Party System, Oxford University Press, Oxford 1990 KIRCHHEIMER, O.: The Transformation of The Western European Party Systems. In: La Palombara, J., Weiner, M.: Political Parties and Political Development. Princeton MATUŠKA, J., Postmaterialismus ve stranickém systému ČR: reflexe postmaterialismu ve volebních programech politických stran v ČR, Brno : MU FSS KP Bakalářská práce. 49 s. Vedoucí práce Mgr. Vlastimil Havlík,. MEZŘICKÝ, V., Teorie a praxe environmentální politiky, In: Mezřický, V. (ed.), Environmentální politika a udržitelný rozvoj, Portál, Praha 2005, str NOVÁK, A., Zelení proti zeleným. Radikální ekologie- komparativní analýza sociální ekologie s ekologií hlubinnou. Praha: Univerzita Karlova v Praze. Fakulta humanitních studií. Katedra sociální a kulturní ekologie s. Vedoucí diplomové práce Ivan Rynda. PEČÍNKA, P.: Zelená zleva?, G plus G, Praha 2002, 261 s. SÁLOVÁ, A. Zelenání politických stran: adopce environmentální politiky parlamentními stranami v ČR. Praha: Univerzita 9

10 Karlova v Praze. Fakulta sociálních studií s. Vedoucí rigorózní práce Miroslav Novák. c) Periodická literatura EIBL, O., Koncept tematického vlastnictví, palčivosti témat a agendy setting v politologii. Politologický časopis, Brno: MPÚ, 2007, vol. 14, č. 2, s JARMARA, T., Analýza vývoje politických stran v ČR z hlediska teorie catch-all party. ACTA UNIVERSITATIS PALACKIANAE OLOMUCENSIS FACULTAS PHILOSOPHICA POLITOLOGICA 1, 2003., Dostupné z WWW: O_Politologica_I.pdf, staženo LAUDER, S., Vzhůru ze dna, Zelení nabírají nové členy a neztrácejí naději, Respekt 45/2010, str. 28. d) Internetové zdroje NONDEK, L.: Zelení se představují. Revue Politika 3/2006. Dostupné na: POGUNTKE, T.: Green Parties in National Governments: From Protest to Acquiescence? Dostupné na: Oficiální webové stránky Strany zelených: 10