Vědecký realismus a literatura

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Vědecký realismus a literatura"

Ivana Kopecká
před 5 lety
Počet zobrazení:

1 Vědecký realismus a literatura Česká teorie, kritika a literární historie v letech Annalisa Cosentino filozofická fakulta univerzity karlovy, 2011

2 KATALOGIZACE V KNIZE NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Cosentino, Annalisa Vědecký realismus a literatura : česká teorie, kritika a literární historie v letech / Annalisa Cosentino; [z italského originálu přeložila Zora Obstová]. Vyd. 1. Praha : Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, s. (Mnemosyne; sv. 5) Název originálu: Realismo scientifico e letteratura: teoria, critica e storiografia letteraria ceca ( ) ISBN (brož.) * 82(091) * 82.0 * * (437.3) stol. literární kritika Česko stol. literární historie Česko stol. literární estetika Česko stol. literární život Česko stol. studie 82.0 Literatura (teorie) [11] Z italského originálu Realismo scientifico e letteratura: Teoria, critica e storiografia letteraria ceca ( ), vydaného v roce 1999 v římském nakladatelství Bulzoni Editore, přeložila Zora Obstová Recenzovali PaedDr. Luboš Merhaut, CSc. doc. PhDr. Jiří Brabec, CSc. Annalisa Cosentino, 2011 Translation Zora Obstová, 2011 Všechna práva vyhrazena ISBN

3 Obsah Předmluva 7 1. Česká kultura na konci devatenáctého století 11 Úvod 11 Národní obrození 12 Devadesátá léta 17 Česká otázka 18 Nacionalismus a kosmopolitismus 21 Literární kritika a historie Estetické myšlení Tomáše G. Masaryka 29 Athenaeum 30 O studiu děl básnických 37 Masaryk a Šalda Novodobá česká literární historie 58 Úvod 58 Jaroslav Vlček 59 Literatura česká devatenáctého století 64 Jan Jakubec 66 Arne Novák Uvažování o literární kritice 75 Arne Novák: Kritika literární 75 Otokar Fischer: Otázky literární psychologie 85 Bibliografie 97 Jmenný rejstřík 121 Resumé/Summary/Sommario 125

4 Předmluva Tato práce shrnuje výsledky výzkumu, jehož cílem bylo určit a objasnit některé klíčové tendence v procesu utváření moderní české kritiky a literární historiografie. 1 Zkoumali jsme tedy určité aspekty myšlení o literatuře, které se rozvíjelo v české kultuře na přelomu devatenáctého a dvacátého století. Spodní hranici tvoří rok 1883, kdy byl založen časopis Athenaeum jako uvědomělý projev toho, že se česká inteligence vymanila z německého kulturního područí a panslavistických ideologií. Studie na toto téma obvykle považují za výchozí bod rok 1882, kdy se pražská univerzita rozdělila na samostatné části českou a německou; nicméně rozdělení univerzity samo o sobě nahlížíme li na ně jako na záležitost institucionální, a tedy stojící do jisté míry vně literárního systému ještě neznamenalo zásadní změnu v procesu utváření literární vědy, jejíž vývoj byl zčásti nezávislý na akademické činnosti. Horní hranicí je rok 1918, rok vzniku Československé republiky; za první světové války pocítili badatelé i literáti více či méně reflektovanou potřebu zhodnotit vlastní práci, tedy stav literárního bádání. V posledních dvou desetiletích devatenáctého století prošla moderní česká literární kritika fází mohutného rozmachu. Jednou z postav, které byly vnímány jako symbol tohoto rozvoje, byl F. X. Šalda. Novost a vitalita kritiky osmdesátých a devadesátých let často vedla badatele k tomu, že opomíjeli výchozí předpoklady a kladli například rovnítko mezi pozornost, kterou čeští vzdělanci věnovali cizím vzorům, a pasivní přejímání těchto vzorů. Abychom se podobným zjednodušením vyhnuli, budeme vývoj myšlení o literatuře posuzovat především ve vztahu k problému realismu; zastavíme se u estetického myšlení T. G. Masaryka, které v osmdesátých letech představovalo významný impuls a stalo se vodítkem nejen pro kritiku, ale i pro literární historiografii. Ta se totiž také zrodila koncem devatenáctého století: zasloužili se o ni badatelé, kteří vystudovali na 1 Jde o doktorskou práci Critica e storiografia letteraria ceca tra il 1882 a 1918: alcune tendenze (Česká kritika a literární věda v letech 1882 až 1918: některé tendence) napsanou v oboru srovnávacích slovanských literatur milánské univerzity ( ). 7

5 české pražské univerzitě, kde byl od roku 1882 Masaryk profesorem. Interpretace dějin české literatury, kterou na přelomu devatenáctého a dvacátého století podala takzvaná Vlčkova škola (neboli pozitivistická škola či škola vědeckého realismu masarykovského ražení), si udržela vliv velmi dlouho: v různém rozpracování ji najdeme ve všech proudech teorie literatury i literární historie dvacátého století od strukturalismu až po marxismus. Stimulační funkci Masarykova estetického uvažování rozpoznal a pojmenoval Oleg Sus. Přestože od jeho bádání uplynulo již čtyřicet let, jeho výsledky začínají být oceňovány až v poslední dekádě, v přehodnocování pohledu na masarykovskou problematiku, její filosofické implikace a bezprostřední důsledky uvnitř literárního systému. V podstatě nehybný stav do poloviny devadesátých let dvacátého století způsobily politické důvody, které postihly masarykovská studia i obraz Masaryka samého. Aniž bychom si dělali nárok na vyčerpávající popis tohoto problému, pokoušíme se zde ověřit hypotézu, zda nadhodnocování novátorského přínosu kritiky devadesátých let a zdůrazňování závislosti na zahraničních podnětech pramenily také z nepochopení Masarykových názorů na literaturu ze strany mnoha jeho současníků. Vcelku přiléhavá interpretace Masarykova myšlení, kterou podal Šalda, napomáhá objasnit složitou spleť realismů, která je pro české kulturní a politické prostředí konce předminulého století typická. Masaryk byl totiž dlouho neprávem považován za průkopníka realismu: založil myšlenkový proud zvaný vědecký realismus a realistickou stranu a zastával realismus v literatuře, který byl často ztotožňován se zálibou v tendenčním umění. Nicméně masarykovskému uvažování, které se začlenilo do rozsáhlé celoevropské diskuse vyvolané krizí pozitivismu, lze adekvátně porozumět i tehdy, postavíme li projekt realistické poetiky do protikladu k poetice francouzského naturalismu: jinými slovy, porozumíme mu v perspektivě duchovní alternativy, kterou představovala například poetika romanopisců ruského realismu. V navrženém interpretačním schématu vyčleňujeme určité faktory, které byly určující pro utváření a zejména pro následný rozvoj literární kritiky a historiografie. Dále zde ozřejmujeme plodnost vzájemného působení estetického bádání, literární kritiky a historic 8 předmluva

6 kého studia literatury: snažíme se nalézt klíč k chápání celé problematiky a poskytnout určité podněty pro jednu kapitolu z dějin české literární kritiky. Z tohoto důvodu se vůbec nezabýváme jevy, jež jsou samy o sobě významné, například rozvojem esejistického žánru nebo vznikem Katolické moderny: tyto faktory jsou sice nezbytné pro charakteristiku daného období, jsou však okrajové z hlediska perspektivy této práce. Stejným kritériem jsme se řídili i při výběru osobností, jimiž se zabýváme podrobněji: T. G. Masaryk, F. X. Šalda, Arne Novák, Otokar Fischer. Věnujeme se především první fázi jejich tvorby, neboť jsme přesvědčeni, že už v tomto období jsou přítomny prvky pro tyto autory charakteristické. Nesporně pozoruhodné Masarykovo estetické myšlení posuzujeme především s ohledem na jeho důsledky uvnitř českého kulturního systému. Ani postavu F. X. Šaldy, představitele soustavné kritiky, par excellence neakademické, nebudeme analyzovat ve všech aspektech: spíš než jeho nepopiratelnou výjimečnost se pokusíme vyzdvihnout rysy, které i jeho začleňují do českého kulturního systému a zároveň pochopení tohoto systému usnadňují. Novák je typickým příkladem osobnosti, v níž se snoubí publicista s literárním vědcem. Jeho dílo je možná také nejviditelnějším dokladem o dlouhotrvajícím vlivu myšlenkových zisků z první fáze vývoje české literární historie. Kritické myšlení O. Fischera, který byl tak jako Novák praktikujícím kritikem i literárním vědcem, a navíc proslul jako průkopník literární kritiky založené na zásadách inspirovaných psychoanalýzou, představuje autonomní, ojedinělý směr vývoje některých prvků, které jsme identifikovali, a zároveň potvrzuje jejich plodnost. Děkujeme za ochotu Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR a jeho pražské knihovně a dále profesoru Peterovi Demetzovi z Yaleské univerzity za cenné rady a připomínky. 9

Podobné dokumenty

Univerzalismus v etice jako problém

VLASTIMIL HÁLA Univerzalismus v etice jako problém K otázkám univerzalismu v některých etických koncepcích 3 Vydání knihy podpořilo Centrum globálních studií, společné pracoviště Filosofického ústavu Akademie