ZÁPADOESKÁ UNIVERZITA V PLZNI BAKALÁSKÁ PRÁCE

Transkript

1 ZÁPADOESKÁ UNIVERZITA V PLZNI FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH STUDIÍ BAKALÁSKÁ PRÁCE 2012 Marie Marková

2 FAKULTA ZDRAVOTNICKÝCH STUDIÍ Studijní program: Ošetovatelství B 5341 Marie Marková Studijní obor: Všeobecná sestra 5341R009 OŠETOVATELSKÁ PÉE V GERIATRII Bakaláská práce Vedoucí práce: Bc. Vladimíra Fremrová PLZE 2012

3 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakaláskou práci vypracovala samostatn a všechny použité prameny jsem uvedla v seznamu použitých zdroj. V Plzni dne vlastnoruní podpis

4 Dkuji Bc. Vladimíe Fremrové za odborné vedení práce, poskytování rad a materiálních podklad.

5 Anotace Píjmení a jméno: Marková Marie Katedra: Ošetovatelství Název práce: Ošetovatelská pée v geriatrii Vedoucí práce: Bc. Fremrová Vladimíra Poet stran: íslované 61, neíslované 21 Poet píloh: 7 Poet titul použité literatury: 27 Klíová slova: ošetovatelská pée, geriatrie, gerontologie, stáí, stárnutí, poteby nemocného Souhrn: Bakaláská práce pojednává o problematice geriatrie. Teoretická ást informuje o stárnutí, stáí, nemocnosti a nejastjším onemocnním ve stáí, geriatrickém hodnocení, geriatrických syndromech a ošetovatelské péi v geriatrii. Praktická ást zahrnuje kasuistiku nemocného seniora a jeho poteby v ošetovatelském procesu

6 Annotation Surname and name: Marková Marie Department: Nursing and obstetric assistance Title of thesis: Nursing care in gerontology Consultant: Bc. Fremrová Vladimíra Number of pages: 61, 21 Number of appendices: 7 Number of literature items used: 27 Key words: nursing care, geriatrics, gerontology, old age, ageing, patiens needs Summary: The thesis deals with problems of geriatrics. The theoretical part of the information on aging, old age, sickness and the most common disease in old age, geriatric assessment, geriatric syndromes, and nursing care in geriatrics. The practical part includes casuistry ill elderly and their needs in the nursing process.

7 OBSAH ÚVOD 10 TEORETICKÁ ÁST GERONTOLOGIE Stárnutí Dsledky stárnutí Stáí Kalendání stáí Sociální stáí Biologické stáí GERIATRIE Nemocnost ve stáí Onemocnní pohybového aparátu Senilní osteoporóza Osteoartróza Onemocnní kardiovaskulárního systému Arteriální hypertenze (HT) Ischemická choroba srdení (ICHS) Arytmie ve stáí Metabolická onemocnní ve stáí Diabetes mellitus (DM) Onemocnní gastrointestinálního traktu ve stáí Peptický gastroduodenální ved Onemocnní respiraního traktu ve stáí Pneumonie ve stáí Demence Alzheimerova demence (AD) Parkinsovova nemoc (PN) Komplexní geriatrické hodnocení (CGA) Mini Mental State Examination (MMSE) Activities of daily living (ADL) Geriatrické syndromy Syndrom instability s pády Závrat vertigo OŠETOVATELSKÁ PÉE Ošetovatelský proces Poteby nemocného v ošetovatelském procesu 30

8 3.2.1 Sobstanost a sebepée v ošetovatelském procesu Hygiena a oblékání v ošetovatelském procesu Spánek a odpoinek v ošetovatelském procesu Výživa v ošetovatelském procesu Vyprazdování v ošetovatelském procesu Dýchání v ošetovatelském procesu Bolest v ošetovatelském procesu Jistota a bezpeí v ošetovatelském procesu Komunikace se seniorem PRAKTICKÁ ÁST FORMULACE PROBLÉMU CÍL A ÚKOL PRÁCE VZOREK (VÝB R JEDNOTLIVCE) VYPRACOVÁNÍ PLÁNU OŠETOVATELSKÉ PÉE Výbr koncepního modelu Model životních aktivit Udržování bezpeného prostedí Komunikace Dýchání Jídlo a pití Vyluování Osobní hygiena a oblékání Kontrola tlesné teploty Pohyb Práce a hry (zamstnání) Projevy sexuality Spánek Umírání Fyzikální vyšetení sestrou Ošetovatelské diagnózy v nanda doménách Aktuální ošetovatelské diagnózy Potencionální ošetovatelské diagnózy Edukaní plán DISKUZE ZÁV R.. 70 POUŽITÁ LITERATURA SEZNAM ZKRATEK PÍLOHY

9 ÚVOD Stáí je neodmyslitelnou souástí našeho života, týká se nejen jednotlivc ale i celé populace. V dnešní dob medicína dokáže prodloužit život mnoha lidem, ale teprve za posledních pár let se hovoí nejen o délce života ale hlavn o kvalit života jedince. Zmny v oblasti tlesné, psychické i sociální se navzájem propojují a jedna zmna mže zasahovat do jiných. Vtšina senior žije v domácím prostedí za pomoci blízkých lidí, ale pokud nastanou vtší zdravotní problémy, osamlost nebo nemožnost pomoci ze strany blízkých nastává varianta institucionální pée. Vzhledem k narstajícímu potu starých lidí v souasné populaci si myslím, že je tato problematika aktuální a je zapotebí zdraznit a zabývat se otázkami vztahující se ke stárnutí a stáí. Dvodem výbru své bakaláské práce na téma: Ošetovatelská pée v geriatrii je proto, že je toto téma velmi zajímavé a aktuální, také proto, že i ve své praxi se setkávám pevážn se stárnoucími pacienty ale i z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, jak nároná je pée o seniora v domácím prostedí, který je nesobstaný a vyžaduje pomoc druhé osoby a je dležité provádt kvalitní ošetovatelskou péi o tyto lidi. V této práci se zamuji na nemocného starého lovka a poskytování komplexní ošetovatelské pée. Cílem bakaláské práce je shrnout poznatky o geriatrii a na základ toho komplexn pojmout ošetovatelskou péi o geriatrického pacienta. Práce je rozdlena na dv ásti, teoretickou a praktickou. V první teoretické ásti se vnuji stárnutí a stáí, nemocnosti ve stáí a teorii ošetovatelské pée o geriatrické pacienty. Ve druhé praktické ásti se vnuji kasuistice seniora a jeho potebami v ošetovatelském procesu. 10

10 TEORETICKÁ ÁST 1 GERONTOLOGIE Gerontologie je nauka o stárnutí a stáí, je to multidisciplinární obor, který využívá poznatky a metody z jiných obor (psychologie, biologie, lékaství, sociologie, ). Slovo pochází z eckého geron, gerontos = starý lovk, logos = nauka. Pedmtem studia jsou problémy spojené se stárnutím stáím. Zabývá se zkoumáním zákonitostí, píin, mechanism a projev stárnutí. Gerontologie se rozdluje na ti ásti: teoretickou, klinickou a sociální.(26) 1.1. Stárnutí Stárnutí jsou zmny v oblasti biologické a fyziologické za probíhajícího asu, tyto zmny jsou nezvratné a koní zánikem organismu. Stárnutí má nejen stránku biologickou ale i psychologickou a sociální.(7) Stárnutí jednotlivce je nezvratné ale je nutné si uvdomit, že populace má na rozdíl od jedinc schopnost nejen nestárnout ale dokonce mládnout. Jedinci stárnou biologicky a fatáln, populace stárnou strukturáln, tedy protože se mní jejich složení a narstá podíl osob, které jsou považovány za staré. Stárnutí z hlediska demografického se dá vyjádit pomocí indexu stáí, který uruje podíl potu obyvatel vkové hranice vyšší 65 let na sto dtí (0-14let). V roce 2002 byl index stáí v eské republice 89,2 roku.(15) Z pohledu biologického stárnutí jsou to zmny, které probíhají za fyziologických podmínek, postihují tlesné tkán a orgány s rozdílem u každého jedince, jsou podmínny genetickými faktory a životním stylem.(10) Psychosociální stárnutí je oblast zasahující do zmn po stránce psychické a citové. V oblasti psychické se mže projevit zmna psychiky v poznávacích schopnostech. Pacovský rozlišuje ti typy funkních zmn: úbytek funkcí na úrovni molekulární, tkáové, orgánové a systémové, vyerpání bunných rezerv, které se projevují pi reakci na zátžovou situaci, zpomalení vtšiny funkcí.(12) 11

11 Dsledky stárnutí Stárnutí je biologický proces postihující všechny orgány, které ztrácejí svou funknost, organismus je mén pizpsobivý k podmínkám okolního i vnitního prostedí, snadnji dochází k dekompenzaci orgánových funkcí i organismu. S pibývajícím vkem narstá i nemocnost, chronické degenerativní onemocnní pohybového aparátu jako je osteoartróza, osteoporóza, kardiovaskulární onemocnní, cerebrovaskulární choroby jako je demence a další. Orgánová postižení se mohou kombinovat.(20) Pohybový systém dochází k úbytku svalové hmoty a poklesu síly. Vazivo je mén pružné, chrupavky v kloubech tuhnou. Snižuje se celková výška tla v dsledku ubývání kostní hmoty. Meziobratlové ploténky se oplošují a vysychají, kosti ídnou a jsou kehí. Zpomaluje se rychlost nervových vzruch ve svalech. Kardiopulmonální systém snižuje se funkce plic a klesá vitální kapacita. Srdce dokáže peerpat menší množství krve a tím následn dochází ke sníženému prtoku krve dalšími dležitými orgány, zejména ledvinami. V cévách se ukládají tukové látky, vápník, dochází k zužování cév a nedokrevnosti postihující hlavn vnité a mozkové tepny. Stna cév se stává nepružnou, cévy kornatí a jsou tení. Snižuje se elasticita tkání spojená se zmnou množství kolagenu. Zvtšují se alveolární prostory v plicích, které mohou mít za následek plicní emfyzém. V dsledku snížení elasticity cév v cévním eišti mže docházet ve stáí k izolované systolické hypertenzi (díve oznaované pružníkové), to znamená (dále jen tzn.), že je systolický tlak vyšší a diastolický tlak je normální. Je narušena regulace krevního tlaku protože tepny se zvtšují, prodlužují a zárove klesá jejich pružnost, celkov se zhoršuje srdení výkonnost. Také ubývá schopnost asinkového epitelu v dýchacích cestách. Zaniká funkce pevodního systému srdeního, který je ovlivován vegetativním nervstvem. Trávicí systém - ve stáí se snižuje stevní motilita, dochází k chronické zácp a mže být i píinou bolesti. Celkov ubývá i množství trávicích šáv. Játra a slinivka bišní ztrácejí svou výkonnost. Je prokázaná snížená motilita jícnu a pokles tonu dolního jícnového svrae. Klesá pružnost i kapacita moového mchýe. Pohlavní orgány u muž se snižuje potence a trpí zbytnním prostaty, u žen koní menstruace a dochází k poklesu dlohy. Snižuje se elasticita a ochabují svalové svrae kolem uretry, v moovém mchýi stoupá postmikní reziduum (norma je 50-12

12 80ml), protože má menší kapacitu. Moová inkontinence postihuje osoby starších 60 let (15-30%). Kožní systém ve stáí se snižuje pružnost kže, je tení a kožní turgor je snížený. Dochází k tvorb vrásek, vlasy zaínají šedivt a vypadávat. Zvyšuje se pigmentace, na uritých ástech tla se mohou tvoit staecké skvrny nebo naopak pigmentace chybí. Nervový systém poet neuron se snižuje, nahndlý pigment, který vzniká z tuk, nazývaný lipofuscin se hromadí v nervových bukách. Biochemické zmny v neuronech ovlivují rychlost vedení vzruch, vznikají senilní plaky na neuronových obalech a tím mohou zpsobovat demenci. Zmny hlubokého ití se mohou projevit jako porucha chze a rovnováhy. Odolnost organismu a tvorba hormon klesá a objevují se poruchy spánku. Smyslové orgány dochází ke zhoršení zraku, sluchu ale také ubývá schopnosti chuové, ichové a hmatové. Snižuje se schopnost vnímání polohy, pocitu tepla i chladu, vlivem ubývání receptor.(8,10) 1.2 Stáí Stáí (senium) lze definovat jako další vývojovou etapu v lidském život, pro kterou je nutné zachování pohybových dovedností a psychosociálního rozvoje osobnosti. Není považováno za konec života, až smrt je takto považována.(10) Stáí se rozlišuje na kalendání, sociální a biologické. V dnešní dob se považuje poátek stáí ve vku 65 let a vlastní stáí od vku 75let Kalendání stáí Kalendání stáí je jednoznan vymezitelné, souasné orientaní stáí dle Kalvacha je: 65-74let jsou mladí senioi, problematika penzionování, volného asu, aktivit a seberealizace, 75-84let jsou staí senioi, problematika adaptace, tolerance zátže, specifického stonání a osamlosti, 85let a více jsou velmi staí senioi, problematika sobstanosti a zabezpeenosti.(8) 13

13 Rozdlení kalendáního stáí dle Svtové zdravotnické organizace WHO: 60-74let Rané stáí 75-90let Vlastní stáí 90let a více Dlouhovkost Sociální stáí Sociální stáí postihuje promnu sociální role a poteb, životní styl a ekonomické zajištní. Pojem upozoruje na spolené zájmy i na rizika senior, napíklad (dále jen nap.) maladaptace na penzionování, ztráta životní a spoleenské prestiže, osamlost, pokles životní úrovn, hrozba ztráty sobstanosti, vková segregace a diskriminace (ageismus). Za období poátku sociálního stáí se považuje vznik nároku na starobní dchod i skutené penzionování. Sociální periodizace života asto užívá oznaení první vk = pedproduktivní, období dtství a mládí, uení, profesní píprava a získávání sociálních zkušeností, druhý vk = produktivní, období dosplosti, produktivita biologická i ekonomicko-sociální, tetí vk = postproduktivní, období stáí, popípad tvrtý vk = období závislosti.(8) Biologické stáí Biologické stáí se oznauje jako konkrétní míra involuních zmn daného jedince. Jeho pesný vymezení se nedaí a není shoda ani o tom, co by mlo vyjadovat. Tento vk nemusí být v souladu s vkem skuteným, odpovídá skutenému stavu organismu po stránce biologické, psychické a sociální. Pi posuzování lovka bychom mli spíše brát zetel na vk biologický než na vk skutený chronologický, kalendání.(8) 14

14 2 GERIATRIE Geriatrie je samostatný medicínský obor zabývající se prevencí a lébou chorob starých lidí. Zakladatelem tohoto oboru byl Leo Ignaz Nasher. Charakteristikou je interdisciplinární pístup léby nemocí a ešení problém.(26) 2.1 Nemocnost ve stáí Nemocnost senior se vyznauje vyšší celkovou morbiditou, pedevším chronických a degenerativních nemocí ale i vyšší incidencí akutních zhoršení a dekompenzací. Narstá celková prevalence s vkem a polymorbidita, mní se spektrum chorob, kdy je více chronických onemocnní a je astjší celková dekompenzace a hospitalizace. Mezi nejastjší choroby vyššího vku patí kardiovaskulární choroby (ischemická choroba srdení, hypertenze, ), onemocnní pohybového aparátu (osteoporóza, artróza, ), metabolická onemocnní (Diabetes mellitus a porušená glukózová tolerance), gastrointestinální, respiraní a cerebrovaskulární onemocnní. Polymorbidita je pítomnost více chorob vyskytující se souasn nebo jedna choroba mže vyvolat vznik druhé. Dle epidemiologických studií trpí polymorbiditou ve stáí tém 90% osob nad 75let.(20) Onemocnní pohybového aparátu Stárnutí postihuje celý pohybový aparát, dochází k omezování pohyblivosti, poklesu rychlosti, obratnosti, síly a vytrvalosti. Ve stáí dochází k degenerativním onemocnním, zejména u žen v období klimakteria a postklimakteria jsou artrózy a osteoporózy. Onemocnní pohybového aparátu jsou jednou z píin poruchy mobility spojené s obtížnou nebo pomalou chzí, která postihuje pevážn osoby starších 65let. astou komplikací bývají také pády, které mohou být píinou až smrtelných úraz v tomto vku. Mezi onemocnní pohybového ústrojí ve stáí patí pevážn kostní onemocnní, jako jsou osteoartróza, osteoporóza a osteomalacie a jsou nejastjší píinou omezení sobstanosti a nezávislosti starých lidí.(19) 15

15 Senilní osteporóza Osteoporóza je nejastjším metabolickým onemocnním kostí, jde o degeneraci kostí, která má pozvolný a skrytý prbh. Výskyt je astjší u žen. V dsledku snižování kostní hmoty dochází k zhoršování struktury kostí a tím i k snížení nosnosti kostí. Pi pokroilém stádiu mže dojít k zlomenin i pi mírném zatížení nebo nárazu. Rizikové faktory osteoporózy lze rozdlit na ovlivnitelné a neovlivnitelné. Ovlivnitelné faktory: nedostatený píjem vápníku, alkohol a kouení a nedostatek pohybu. Neovlivnitelné faktory: ddinost, podváha, stáí-rychlejší destrukce než tvorba kostní hmoty (riziko fraktur), pohlaví a pedasná menopauza-u žen 4x vyšší riziko, vlivem snížené tvorby estrogenu. Vzniklá zlomenina (fraktura), která je zapíinna osteoporózou se piítá k pokroilému stáí. Nejastji dochází k zlomeninám v oblastech pedloktí, pátee a krku stehenní kosti. Nejzávažnjší komplikací osteoporózy je zlomenina krku kosti stehenní. K dosažení terapeutického úspchu je velice dležitá vasná diagnostika osteoporózy a zahájení léby. V etiologii se rozeznává primární a sekundární osteoporóza. Do primární se adí idiopatická a involuní. Involuní lze ješt rozdlit na postmenopauzální a senilní. V patogenezi involuní osteoporózy je nedostatek vitamínu D, který senioi obtížn získávají. Kalcium a vitamín D omezují kostní ztrátu v krku kosti stehenní ale i v obratlových tlech a snižují výskyt nevertebrálních zlomenin u starých lidí. Sekundární osteoporóza, kdy je píinou endokrinní onemocnní, chronické onemocnní zejména jater a ledvin, Diabetes mellitus (zvlášt 1. typu) a malnutrice. Také mže být iatrogenn vyvolaná, pedevším zpsobená podáváním kortikoid. Základ léby involuní osteoporózy spoívá v podávání vitamínu D a kalcia, rehabilitace a cviení, odstranní malnutrice. Úelem fyzikální léby jako je rehabilitace a fyzioterapie je uvolnní a zbavení nemocného od bolesti ale vtšina senior dává pednost radji medikamentózní terapii, proto je vhodné doporuit procházky, plavání, jízdu na kole. Pi kompresivních frakturách, které jsou neurologicky komplikované a nemocný trpí bolestí, je zapotebí omezení mobilizace na co nejkratší dobu. Ve fyzikální terapii se využívá i podprných korzet, které snižují bolestivost, pedevším pi chzi nebo delším stání.(8,19) 16

16 Osteoartróza Osteoartróza je nejastjší kloubní onemocnní ve stáí. Jde o degenerativní onemocnní hyalinní chrupavky kloubu se snížením její pevnosti a pružnosti (elasticity), kdy kloub selhává ve své biomechanické funkci. Známky tohoto onemocnní lze diagnostikovat rentgenologicky. Postihuje pedevším velké klouby ale i ostatní jakékoli klouby v tle, nejastji kloub kyelní (koxartróza) a kolenní kloub (gonartróza). Pi gonartróze je osteoartrózou postižen kolenní kloub s výskytem pedevším u pacient s nadváhou, prvním píznakem bývá bolest pi námaze, pozdji i v klidu spojená s ranní ztuhlostí. Píznakem pokroilejší gonartrózy je kulhání a jako komplikací je instabilita. Progrese onemocnní je rychlejší u nemocných a nadváhou. Pi postižení kyelního kloubu osteoartrózou tzv. koxartróza bývá nejastjším píznakem bolest pi chzi a kulhání. Predisponujícím faktorem je pedevším vrozená dysplazie kyle a Perthesova nemoc ale i genetické dispozice. Objektivním nálezem je omezený pohyb vnitní rotace. Léba osteoartrózy je hlavn správná a vasná diagnostika, klasifikace onemocnní a vylouení nebo odstranní sekundárních píin. Lébu lze rozdlit na nefarmakologickou, farmakologickou a chirurgickou. Režimová opatení se vztahují na redukci hmotnosti (pedevším u gonartrózy) a využívání oprných pomcek, nap. vycházková hl, odlehují kloubu a tím snižují i bolest. Dále se využívají protetické pomcky, vhodná obuv, ortopedické vložky, speciální podrážky atd. V rehabilitaní a fyzikální léb osteoartrózy se využívá celá ada metod, nap. aplikace povrchového a hlubokého tepla, rzné formy cviení, akupunktura, vibrace, laser a pulzní elektromagnetické pole. Rehabilitaní cviení vede ke zmírnní bolesti, zlepšení funkce a psychického stavu nemocného.(8) Onemocnní kardiovaskulárního systému Kardiovaskulární systém ve stáí prochází rznými involuními zmnami. Fyziologické stárnutí srdce a obhového ústrojí je spojena s adou morfologických zmn. Následkem tohoto procesu dochází k poklesu vnitní srdení frekvence a také tepové frekvence pi zátži. Zánikem svalových bunk v myokardu se zmnožuje podíl vazivového intersticia a výsledkem je, že myokard je mén poddajný. Píinou zvýšení 17

17 tuhosti ve stnách aorty a velkých tepen je úbytek elastinu a vzestup obsahu kolagenu.(8) Mezi nejastjší onemocnní kardiovaskulárního systému v seniorském vku patí arteriální hypertenze (HT), ischemická choroba srdení (ICHS), arytmie, srdení insuficience, tromboembolická nemoc (TEN) a další Arteriální hypertenze (HT) Arteriální hypertenze je nejastjší onemocnní kardiovaskulárního systému nejen ve stáí a je nejvýznamnjším rizikovým faktorem ischemické choroby srdení. Je také jedním z rizikových faktor aterosklerózy a hemorhagické mozkové píhody. Incidence se zvyšuje s vkem. Onemocnní probíhá bez píznak, až v pozdjších fázích jsou známky orgánového postižení. Arteriální hypertenze se rozdluje: primární (95%), sekundární (2-5%) a HT bílého plášt. Vtšina hypertenzí u starších osob je primární (esenciální) ale mže být i sekundární povahy, nejastji renovaskulární HT aterosklerotické etiologie.(8) Klasifikace HT dle WHO: Optimální krevní tlak (TK) s < 120, d < 80 mm Hg. Normální TK s , d mm Hg. Vysoký normální tlak s , d mm Hg. Mírná HT s , d mm Hg. Stedn závažná HT s , d mm Hg. Tžká HT s > 180, d > 110 mm Hg. Izolovaná systolická HT s > 140, d < 90 mm Hg. Léba hypertenze ve stáí snižuje celkovou mortalitu, kardiovaskulární a cerebrovaskulární morbiditu i mortalitu. Snižuje riziko vzniku demence a vede k regresi nkterých orgánových komplikací (hypertrofii levé komory srdení). Podrobná léba HT jo probrána v odborných literaturách kardiologie.(8,20,11) Ischemická choroba srdení (ICHS) Ischemická choroba srdení je ve stáí astá, její výskyt se zvyšuje s vkem a bává astou píinou úmrtí. Mezi rizikové faktory rozvoje patí, kouení, hypertenze, diabetes 18

18 mellitus, nadváha, hypertrofie levé komory srdení a mén závažným rizikovým faktorem ve stáí se stává vysoká hladina cholesterolu. ICHS je onemocnní charakterizované nedostateným prokrvením myokardu až zástavou prtoku krve a tím dochází k nedostatenému zásobení krve vnitými tepnami až k uzávru tchto tepen. ICHS lze klasifikovat následovn: Akutní formy akutní infarkt myokardu (AIM), nestabilní angina pektoris (NAP) a náhlá smrt Chronické formy stabilní angina pektoris, nmá ischémie myokardu, ICHS manifestovaná arytmiemi a srdením selháním. Ve stáí je v klinickém obrazu ICHS vtší poet nebolestivé nmé ischémie projevující se pocitem dušnosti a/nebo známky poklesu minutového srdeního výdeje (závrat, iktové píznaky ) a pocitem bolesti na hrudi, asto myln uvedený jako obtíž spondylogenního pvodu. Diagnostika ICHS u starých lidí spoívá více na objektivních metodách, v prokázání ischémie srdeního svalu. Provádí se vyšetení elektrokardiografie (EKG), ergometre (zátžové EKG), a Holterovské monitorování (monitorace EKG 24 hodin).(8,11) Arytmie ve stáí Arytmie jsou ve stáí asté a s vyšším vkem jich pibývá. Vtšinou jsou symptomatické. Pro záznam arytmie je zásadn dležité EKG vyšetení. Jednou z nejastjších arytmií vyššího vku je fibrilace síní, její prevalence se zvyšuje s vkem. U senior jsou arytmie asto bezpíznakové, což dokazují výsledky Holterovského monitorování. U symptomatických arytmií jsou známky nízkého minutového výdeje, což mže mít za následek: Synkopální stavy, závrat a ortostatické kolapsy, známky mentální deteriorace a chronickou srdení insuficienci nereagující na standardní lébu. Pro diagnostiku arytmie je zásadní Holterovské monitorování EKG.(8) Nejastjší arytmie je již zmínná fibrilace síní. Riziko komplikací u starších jedinc narstá, zejména riziko cévní mozkové píhody (CMP), kognitivní poruchy, strukturální zmny myokardu a srdení selhání.(20) 19

19 2.1.3 Metabolická onemocnní ve stáí Mezi nejastjší metabolická onemocnní ve stáí patí diabetes mellitus a porušená glukózová tolerance. Ve vyšším vku se mohou vyskytovat oba typy diabetu, ale vtšinou se vyskytuje diabetes 2. typu. Mnohem astji bývá porušená glukózová tolerance, která je ve vtšin pípad náhodn diagnostikovaná. Typickými klinickými projevy diabetu je polydipsie(mže u starých pacient chybt) a polyurie Diabetes mellitus (DM) Definice dle Topinkové: Diabetes mellitus je chronické metabolické onemocnní provázené hypoglykémií, která je dsledkem nedostatené sekrece inzulínu, jeho nedostatené úinnosti nebo kombinací obou. (20 str. 114) Nejastjšími píznaky jsou polyurie, polydipsie, slabost, pokles hmotnosti. U diabetu jsou velmi asté komplikace, které lze rozdlit na krátkodobé, neboli akutní kam patí hypoglykémie (nízká hladina cukru v krvi), která mže být píinou delirií, zhoršených kognitivních funkcí s následkem pád a úraz. Další akutní komplikací mže být hyperglykemická krize (kóma), dehydratace, recidivující infekce a zhoršené hojení ran. Druhou skupinou jsou komplikace dlouhodobé (chronické), sem patí mikroangiopatie, ICHS, CMP, ICHDK v dsledku mikroangiopatie, orgánové selhání, infekce (diabetická gangréna), kognitivní poruchy a demence. Léba diabetu pedevším u starších pacient spoívá v zabránní komplikací a udržení normální hladiny glykémie. Je kladen draz na edukaci pacienta nebo jeho rodiny Lébu lze rozdlit na farmakologickou a nefarmakologickou. Do nefarmakologických opatení zahrnujeme dietní režim, pohybovou aktivitu a tím i optimalizaci hmotnosti, normalizaci krevního tlaku a krevních lipid, vyšetení oního pozadí, screening deprese, kognitivních poruch, pád, inkontinence. Do farmakologické léby diabetu 2. typu patí monoterapie perorálními antidiabetiky (PAD) Znaným problémem u diabetika ve stáí mže být i syndrom diabetické nohy, na jehož rozvoji se podílejí rzné faktory nap. snížená mobilita a psychické zmny, které u pacienta mohou ovlivovat péi o nohy a ty jsou náchylnjší ke vzniku defektu, což zhoršuje prognózu diabetika.(8,20) 20

20 2.1.4 Onemocnní gastrointestinálního traktu ve stáí Vlivem stáí dochází na trávicím traktu ke strukturálním zmnám a poruchám motility trávicí trubice. Vkem se podmiují zmny gastrointestinálního (dále jen GIT) traktu, jsou to poruchy motility jícnu, snížená sekrece kyseliny solné, vznik divertikl, snížená motilita tlustého steva ale také ztráta chrupu a zhoršení smyslových vjem chuti a ichu. Jedním z pomrn astých onemocnní trávicího traktu ve vyšším vku je vedová choroba gastroduodena Peptický gastroduodenální ved Peptický gastroduodenální ved se rozlišuje na lézi žaludku a duodena, dle etiologie vzniku a pro volbu správné terapie se ješt rozdluje: Vedovou chorobu, neboli gastroduodenální vedy, kdy je zmna sliznice zapíinná pítomností bakterie Helicobacter pylori Vedy sekundární, zde není hlavní píinou helikobakterová infekce ale mohou být píinou nap. nesteroidní antirevmatika (gastropatie) nebo vedy endokrinního, stresového a/nebo hepatogenního pvodu i vedy pi chronické respiraní insuficienci a také vedy staecké. Až 50% starších nemocných má symptomatický prbh, dalších 50% udávají neurité dyspeptické potíže. Na bolest v epigastriu si stžuje jen 35% nemocných. Komplikace u starších nemocných jsou až v polovin pípad, hrozí krvácení a perforace ale i riziko maligního zvratu. K diagnostice se využívá ureázového testu, dechového testu, endoskopie s biopsií a sérologie infekce Helicobacter pylori (HP). Základním terapeutickým postupem je léba HP, podávání antisekreních lék, mukoprotektiva, prevence a léba gastropatie indukované nesteroidními antirevmatiky, prevence a léba stresových ved.(20) Další onemocnní GIT je reflexní choroba jícnu, divertikulární choroba tlustého steva a další funkní poruchy a zmny na trávicím traktu, podmínné stáím a jsou probrány v odborných literaturách geriatrie Onemocnní respiraního traktu ve stáí Stárnutí respiraního systému je další involucí v geriatrii. V prbhu stárnutí dochází k poklesu parciálního tlaku kyslíku v arteriální krvi, k zhoršení oišovací 21

21 schopnosti, k atrofii kosterního svalstva, hrudník je tužší a mní tvar, což zhoršuje podmínky dýchacích sval. Zmny mechanických vlastností hrudníku a oslabení dýchacích sval zhoršuje úinnost kašle a tím i možnosti kompenzaní hyperventilace a je snížena i ventilaní odpov na hypoxii. (8) Mezi nejastjší onemocnní respiraního traktu ve stáí patí chronická obstrukní plicní nemoc (CHOPN), astma bronchiale a pneumonie Pneumonie ve stáí Pneumonie ( zápal plic ) je zántlivé onemocnní plic, je velmi závažné onemocnní, zejména ve stáí vyžaduje hospitalizaci. Topinková definuje pneumonii jako: Zántlivé onemocnní plicního parenchymu vyvolané infekním agens manifestující se erstvým infiltrátem a nejmén dvma z následujících píznak horeka, dušnost s tachypnoí, kašel s produkcí sputa, bolestí na hrudi a leukocytózou. (20 str. 185) Pneumonie ve stáí je astjší, rizikovým faktorem už je samotný vk nemocného, diabetes mellitus, chronická kardiální dekompenzace, CHOPN, malnutrice, poruchy imunity, alkoholizmus, kouení a léba kortikoidy nebo imunosupresivy. Specifickým rizikem je porucha vdomí s aspirací a následnou imobilizací. Pneumonie se dlí dle místa vzniku na pneumonii komunitn získanou, dále nozokomiální pneumonie, kterou si nemocný pinese ze zdravotnického zaízení, pneumonie vyskytující se v ústavech dlouhodobé pée, pneumonie u imunokompromitovaných pacient a pneumonie u ventilovaných pacient. Dle klinického obrazu se ješt rozdluje pneumonie na typickou, atypickou a aspiraní. Ve stáí se setkáváme s netypickou symptomatologií, chybní auskultaního (poslechového) nálezu, nepítomnost horeky a leukocytózy, asto se objevuje kardiální dekompenzace, psychické zmny nebo jen nespecifická ztráta sobstanosti, zhoršení mobility a závrat. Cílem vyšetení je stanovit závažnost onemocnní s rozpoznáním etiologické agens. Dalším vyšetením je anamnéza, fyzikální vyšetení, RTG plic, laboratorní vyšetení, mikroskopické s kultivací (odbr sputa, krve na hemokulturu). Léba pneumonie spoívá hlavn v zahájení podávání antibiotik empiricky nebo dle kultivace a citlivosti, v léb symptomatické a preventivní (vakcinace).(20) 22

22 2.1.6 Demence Demence je klinický syndrom charakterizovaný poklesem až ztrátou intelektových schopností s výraznými rysy horšení kognitivních funkcí a postižením emotivní složky osobnosti. Je klinickým syndromem u organických onemocnní bez ohledu na jejich etiologii (nádory, zánty, ). Demence u degenerativních chorob postihuje pevážn mozkovou kru. Z hlediska etiopatogenetického a morfologického lze rozlišit demenci na dva typy, Alzheimerova a multiinfarktového. U metabolických a degenerativních onemocnní bývá demence jedním ze symptom projevujících se v pokroilejších stádiích. Ve vku 65 let trpí demencí až 15% senior a ve vku nad 80 let 40-50% osob. Topinková adí demence mezi psychické geriatrické syndromy vzhledem k jejich vysokému výskytu. (20) Jirák dlí demence dle vyvolávající píiny na atroficko-degenerativní proces mozku, který vede ke snížení nervových bunk, synapsí, poruše neuron a ukládání patologických bílkovin.(8) Mezi sekundární demence patí vaskulární, která je zpsobena cévními poruchami a sníženým prtokem krve nebo úplnou zástavou krve mozkem (nap. mnohoetný mikroinfarkt nebo rozsáhlý infarkt v oblasti pro pam. Ostatní sekundární demence vznikají na základ systémových chorob nebo poranní (infekní, metabolická, ). Demence by mla být diagnostikována až po zobrazovacím vyšetení mozku poítaovou tomografií (CT).(6,23) Alzheimerova demence (AD) AD se ve stáí vyskytuje nejastji, pibližn 5%. Jde o atroficko-degenerativní demenci a asto v kombinaci s vaskulární. U žen asi 2 x astji. AD rozlišujeme na 2 základní typy: Familiární forma s výskytem od 50 let (genetická dispozice) Senilní forma neboli sporadický typ Pro AD je typický pomalý a nenápadný zaátek. Pedcházející stav, kterému se íká lehká porucha poznávacích funkcí (ne u všech pípad) se vyznauje pítomností subjektivních i objektivních poruch pamti ale nedosahuje stupn demence. Dle stupn postižení rozlišujeme stadia: Lehké stádium, stední stádium, tžké stádium demence (terminální fáze). Prvním krokem k diagnóze je zjištní syndromu demence, klinický 23

23 obraz prbhu choroby, anamnestické údaje, pomocná vyšetení, testové metody nap. test kreslení hodin MMSE (Mini-Mental State Examination) a výkonnostní testy. Testy nejsou specifické, proto se používají další metody. Terapie AD je velmi obtížná, spoívá spíše v ovlivnní symptomatické formy, nepíznivého prbhu a akutních komplikací.(27) Farmakoterapie se rozdluje na kognitivní a nekognitivní. Kognitivní ovlivuje pam, intelekt a motivaci. Nekognitivní ovlivuje chování, emoce a spánek. V ošetovatelské péi je dležitým úkolem udržet sobstanost seniora v nejvyšší možné míe po nejdelší dobu, musí být systematicky veden k pravidelným aktivitám podle jeho pání a zpsobem, který bude respektovat, aktivita se individualizuje podle schopností. Holmerová uvádí, že pi ošetování je vhodné používat takzvanou (dále jen tzv.) reflektivní podporu, která zahrnuje holistický multidisciplinární pístup. U nefarmakologické terapie se užívá tzv. validace, znamená pijetí a respektování tématu, které si peje nemocný a kdy mu jen nasloucháme. První dv formy využívají kognitivní trénink, kdy úkoly mají být pimené, v nkterých zaízeních využívají ve spolupráci s rodinou metodu reminiscence (životopis sestavený rodinou a na jeho základ jednat a respektovat nauený postup zvyk a rituál z domova). Prmrná doba trvání choroby je od objevení prvních píznak k exitu (smrti) od 7 do 10 let, ale jsou popsaný i pípady pacient s pežitím déle než 15 let. Roku 1997 vznikla eská alzheimerovská spolenost (ASL) vzhledem k zvyšujícímu se potu nemocných, která poskytuje praktické rady a pomoc pi ošetování seniora s AD, telefonické i osobní konzultace, další služby a projekty, letáky, brožury a informace na webových stránkách.(6) Parkinsovova nemoc (PN) Parkinsonova nemoc dle Topinkové je: Chronické progredující onemocnní na podklad neuronální degenerace substantia nigra a nedostatku dopaminu v bazálních gangliích, za píinu se uplatuje vliv genetiky, endotoxin a exotoxin (výskyt PN ve vku nad 65 let je 1-2%.(20, str. 155) Zaátek onemocnní probíhá vtšinou nenápadn s nespecifickými píznaky, obvykle zaínající onemocnní provází 3 základní píznaky: hypokineze, rigidita a tremor.(1) 24

24 Dalšími píznaky jsou autonomní neuropatie (zácpa, inkontinence moi, pocení, ortostatická hypotenze, sexuální dysfunkce, dysfagie), demence u starších pacient, poruchy spánku, deprese, psychotické symptomy.(20) Psychické poruchy jsou pomrn asté, v poátením stádiu onemocnní jsou neurotické píznaky, závažnjším a nejastjším problémem jsou deprese (až 40%). Z poátku bývá spíše úzkost, podráždnost, rozhnvanost a pesimismus, také poruchy vnímání až sebevražedné pokusy.(1) Diagnostika PN anamnéza, fyzikální vyšetení, zhodnocení kognitivních funkcí (MMSE a funkní schopnosti ADL/IADL), laboratorní, zobrazovací (CT, NMR, EEG) a další odborná vyšetení pro diferenciální diagnostiku. Základem léby je vasná diagnostika a zjištní etiologie. Terapie nefarmakologická zahrnuje rehabilitaní lébu a režimová opatení, nkdy lázeská, dležitá je edukace nemocného a rodiny, podpora a sociální služby. Léba medikamentózní je obtížná, nutný je individuální pístup, zpomaluje nebo zastavuje progresi onemocnní.(1,16,20) 2.2 Komplexní geriatrické hodnocení (CGA) Komplexní geriatrické hodnocení (comprehensive geriatric assessment - CGA) je diagnostický proces zamený na stanovení zdravotních, funkních a psychosociálních schopností a problém senior s cílem pro lébu a sledování. Zahrnuje oblast zájmu a základní postupy k jejich posouzení. Jde o celkové pojetí zdravím podmínné kvality života. Oblast zájmu je osobnost pacienta, tlesné zdraví, funkní výkonnost, duševní zdraví, sociální souvislosti a základními postupy CGA jsou klinické vyšetení, posouzení duševního stavu pomocí test a speciální hodnocení výkonnosti a tlesné zdatnosti Mini Mental State Examination (MMSE) Mini Mental State Examination zkratka MMSE je takzvaný Folsteinv test (viz píloha. 4) Sestra tento test využívá k hodnocení kognitivních funkcí u senior, jako orientaní test ke zjištní demence. Hodnotí zde orientaci, zapamatování, pozornost a poítání, výbavnost pamti, pojmenování pedmt, opakování vty, tístupový píkaz, tení a vyhovní píkazu, psaní a obkreslování podle pedlohy. Celkem hodnotí tchto 25

25 10 funkcí. Plný poet bod je 30, mén než 10 bod udává pokroilou formu demence. Dalším hodnotícím testem kognitivních funkcí je nap. test kreslení hodin a další.(9) Activities of daily living (ADL) ADL test je test aktivit denního života (viz píloha. 2), tento test sestra využívá k hodnocení sobstanosti a výkonnosti nemocného, nkdy je oznaován zkrácen Katz ADL nebo Katzv index ADL, k hodnocení sobstanosti mže sestra využít Barthelv index neboli Barthelv test aktivit denního života. Také mže sestra využít instrumentální test IADL, test složitjších inností umožující ve svém souhrnu plnou sobstanost v oblasti nakupování, vaení, bžného úklidu, vedení domácnosti, používání dopravních prostedk, nakládání s penzi a telefonování.(9) 2.3 Geriatrické syndromy Nkteré závažné zdravotní obtíže a symptomy (subjektivní i objektivní) se u geriatrických pacient opakují velmi asto a bez vazby na urité onemocnní. Ve vtšin pípad se nejedná o jedno základní onemocnní ale o více poruch, které zpsobují celek obtíží. Specifické geriatrické syndromy jsou obvykle multikauzální etiologie, bývají pehlíženy a považovány za dsledky stárnutí. Pi správné diagnostice a léb lze dosáhnout zlepšení nebo ústupu potíží. Geriatrické syndromy se nachází v oblasti somatické, psychické a sociální. V oblasti somatické (tlesné) jsou to poruchy chze a pohyblivosti, závrat, nestabilita a pády, inkontinence (moe i stolice), poruchy termoregulace a poruchy píjmu potravy/tekutin. V oblasti psychické (duševní) to je demence, deprese, delirium, poruchy chování a maladaptace. V oblasti sociální (spoleenské) je to ztráta sobstanosti, sociální izolace, týrání a zneužívání a dysfunkce rodiny. Pehled geriatrických syndrom je uveden v tabulce, viz píloha.(9,20) Syndrom instability s pády V geriatrické medicín je instabilita považována dlouhodob za jednu z klinických priorit, která se v rámci konceptu multikauzální geriatrické kehkosti vzájemn podmiuje s hypomobilitou a depresí, také s malnutricí a sarkopenií. Svými 26

26 dsledky spoluvytváí celkový problém, jako jsou instabilita spojená s následkem pád a zlomenin. Geriatrická instabilita má rznou povahu. (9) Pády spojené s instabilitou jsou hlavní píinou vtšiny úraz ve vyšším vku, mohou vést ke zhoršení kvality života (strach z pohybu, z omezení aktivity). Vtšina starších osob po traumatu zpsobeného pádem vyžaduje ústavní péi. Píiny pád ve stáí mohou být mechanické - zpsobené doma zakopnutím, uklouznutím nebo v ústavní péi a symptomatické (cévní onemocnní mozku, kardiální píiny, demence a delirantní stavy, nežádoucí úinky lék). Následkem pád ve stáí mohou být, v 25% závažná poranní, poranní mkkých ástí (hlavy) v 15%, zlomeniny, hlavn krku kosti stehenní. U osamlých osob, žijících v domácím prostedí je nebezpeí dekubit, podchlazení a bronchopneumonie. Preventivní opatení pád je odstranní možné mechanické píiny, zjištní základní píiny, zlepšení kondice nemocného, psychická podpora vedoucí ke zmírnní strachu, minimalizace nebezpené aktivity. U pacienta s omezenou hybností upozornit na možnost použití zvonku a zdravotnický personál vést k vtší zodpovdnosti za prevenci pád Závrat - vertigo Vertigo lze popsat jako poruchu rovnováhy a pocit nejistoty pi stoji nebo chzi. Ve vtšin pípad bývá provázena výraznou nevlí s nauzeou až zvracením, pocením, palpitacemi a dalšími vegetativními projevy. Schopnost udržení rovnováhy je závislá na správné funkci jednotlivých receptor a na schopnosti centrálního nervového systému. Píiny, které jsou asté ve stáí a geriatricky významné jsou nežádoucí úinky lék, hypovolemie, dehydratace, hemodynamicky významné poruchy srdeního rytmu, hematologické poruchy, útlum CNS, metabolické poruchy (hypoglykémie). Nepravé závrat ve stáí jsou pomrn asté, podmínné psychogenn. V této skupin pacienti podávají mnoho subjektivních obtíží, ale pi vyšetení je prokázán minimální objektivní nález. Staí pacienti pojmem závra popisují jako pocit nejistoty v prostoru, píinou mže být ztráta psychické rovnováhy spojená s úzkostí, strachem (z pádu), a depresí. V léb tchto pacient se uplatuje psychoterapeutická a psychofarmakologická podpora, oprné pomcky, optimalizace pohybu a nácvik chze. 27

27 Nepravé závrat se rozdlují na výškové vertigo závra z výšky pi náhlé ztrát zrakových informací a psychogenní vertigo jako píznak anxiózních neuróz, deprese a jiných psychóz (nap. klaustrofobie = strach z uzavených prostor).(8,9) 28

28 3 OŠETOVATELSKÁ PÉE Ošetovatelství je samostatný obor, který je založen na vdeckých poznatcích. Je to multidisciplinární vdní obor, který je do znané míry determinovaný výsledky píbuzných obor. Navazuje na všechny medicínské a humanitní obory. Hlavními vdními obory, z kterých ošetovatelství erpá, jsou jednotlivé medicínské disciplíny poznatky o etiologii, patogenezi, projevy onemocnní, diagnostice, léb a prevenci a humanistické disciplíny filozofie, etika, psychologie, sociologie a pedagogika. Poznatky z vdních disciplín nejen využívá, ale tvoiv rozpracovává. Zasahuje do oblasti prevence, ošetovatelské diagnostiky, obnovy zdraví, psychosociální pée a edukaní pée. Základním rámcem je ošetovatelský proces. Hlavní filozofií v ošetovatelství je Holismus. Termín pochází z eckého slova holos = celek. Holismus zavedl jihoafrický politik J. CH. Smuts poprvé ve své knize Holismus a evoluce. Holismus v ošetovatelství zdrazuje pojetí lovka jako bio-psycho-sociální bytosti, bytostí holistickou zabývající se lovkem jako celkem kdy porucha jedné ásti celku znamená poruchu jiné ásti popípad celého systému.(18,17) 3.1 Ošetovatelský proces Ošetovatelský proces je metoda poskytování ošetovatelské pée, která je zamená na poteby nemocného a zahrnuje systémový pístup a ešení problém. Je to série plánovaných inností a myšlenkových algoritm. Ošetovatelský proces má 5 fází: První fáze je posuzování. V této fázi sestra shromažuje informace o nemocném a to formou rozhovoru s nemocným nebo rodinnými píslušníky ale i z dokumentace (ošetovatelská anamnéza). Informace o nemocném sestra získává i pozorováním (celkového vzhledu, stavu), screeningovým vyšetením (pohmatem) a užitím rzných test a škál. Druhá fáze ošetovatelského procesu je ošetovatelská diagnostika. Pojmenování problému nemocného, dvody vzniku a jeho projevy. Sestra informace zaznamenává na základ získaných informací jako ošetovatelské diagnózy, které se rozdlují na aktuální, potencionální a edukaní. Tetí fáze je plánování ošetovatelské pée. Plánování lze rozlišit na plány dlouhodobé, stedndobé, krátkodobé a standardní. Plánování probíhá na základ zjištného problému navržením ošetovatelských intervencí a stanovením oekávaného 29

29 výsledku/cíle. Ošetovatelské intervence jsou: Nezávislé, které jsou v kompetenci sestry. Závislé, které se odvíjejí na základ ordinace lékae. Souinné, které se plánují spolen s odborníky. Navržený ošetovatelský plán sestra konzultuje s nemocným. tvrtá fáze ošetovatelského procesu je realizace naplánovaných ošetovatelských inností. Realizace zahrnuje ovení ošetovatelského plánu, sbr informací v prbhu ošetovatelských intervencí. Vše sestra zaznamenává. Pátá poslední fáze je vyhodnocení ošetovatelského plánu, ukonení, eventueln revize plánu. Sestra zhodnotí, zda bylo za uritou dobu dosaženo oekávaného výsledku/cíle poskytnutou ošetovatelskou péí, spolen s potvrzením nemocného. Jestliže cíle/oekávaného výsledku bylo dosaženo, ukoní innosti, ale pokud nebylo dosaženo cíle, následuje revize plánu a nový ošetovatelský proces.(21) 3.2 Poteby nemocného v ošetovatelském procesu Lidská poteba/y neboli poteba/y lovka je projevem njakého nedostatku, který je žádoucí odstranit. Pobízí k vyhledávání nebo vede k vyhýbání se urité podmínce Uspokojování poteb zdravého i nemocného lovka se realizuje prostednictvím ošetovatelského procesu. Sestra se zabývá lovkem jako bytostí holistickou. Zdraznna je jednota vnitního s vnjším, každá poteba je potebou neho. Lidské poteby se mní, vyvíjejí a kultivují a každý jedinec je jinak vyjaduje i uspokojuje. Uritý druh motivovaného chování se projevuje u každého jinak. Poteby lze uspokojovat žádoucím nebo nežádoucím zpsobem. Žádoucím zpsobem, ty které neškodí nám ani jiným, naopak nežádoucím zpsobem, které mohou škodit dané i jiné osob a jsou ve sporu se sociáln-kulturními hodnotami nebo nejsou v mezích zákona. Lidské poteby jsou základními motivy, které vyjadují njaký nedostatek nap. narušenou psychickou nebo psychofyziologickou rovnováhu. Vztah motivace a lidských poteb je nedílnou souástí v procesu uspokojování poteb nemocného. Motivace mže být vdomá i nevdomá. Motivaní naptí vzniká z poteb a je reakcí na njaký nedostatek. Faktory, které mohou narušit prbh uspokojování poteb, jsou: Základní obecné faktory (vk, pohlaví, psychické vlastnosti, tlesné dispozice), individuální osobnostní faktory (výchova, vzdlání, rodinný stav), spoleenské faktory (celkový životní standard), patologické stavy (imobilizace, nemoc, bolest). 30

30 Na základ tchto poznatk psychologové sestavují rzné indexy poteb. Americký psycholog Henry A. Murray sestavil teorii motivace, kde tídí poteby z rzných hledisek, pedevším tídní na viscerogenní a psychogenní a na kladné a záporné. Americký psycholog Abraham H. Maslow vytvoil hierarchickou teorii poteb vycházející z teorie motivace, kde podle Maslowa má každý lovk individuální systém motiv, které jsou uspoádaný hierarchickým systémem. Poteby lovka rozdluje na nižší a vyšší. Oznaení pro nižší poteby, též jako nedostatkové poteby tam patí fyziologické poteby a poteba jistoty a bezpeí. Vyšší poteby neboli takzvané metapoteby, tam adí potebu sounáležitosti a lásky, uznání a sebeúcty a potebu seberealizace.(21) Sobstanost a sebepée v ošetovatelském procesu Sobstanost vyjaduje míru samostatnosti popípad úasti lovka ve vykonávání denních aktivit, kam patí stravování, oblékání, hygiena, vyprazdování a pojem sebepée je samostatné vykonávání tchto denních aktivit vlastními silami. Úrove sobstanosti jedince je ovlivnna rznými faktory napíklad vkem, zdravotním stavem, typem osobnosti atd. Hodnocení úrovn sebepée a sobstanosti nemocného je dležité pro stanovení ošetovatelského plánu a intervence. Je teba, aby sestra správn zhodnotila úrove sobstanosti pi píjmu v rámci ošetovatelské anamnézy (rozhovorem nebo pozorováním).(21) K hodnocení sobstanosti se nejastji využívá Barthelv test všedních inností, zde se hodnotí závislost na druhé osob v aktivitách denního života. Hodnotí se konkrétn tyto innosti: Najedení a napití, oblékání, koupání, osobní hygiena, kontinence moe a stolice, použití WC, pesun lžko-židle, chze po rovin a chze po schodech. Celkový poet bod je 100, znaí, že je nemocný pln sobstaný. Rozmezí 65-95bod znamená lehkou závislost na pomoci druhé osoby. Závislost stedního stupn se pohybuje v rozmezí potu bod 45-60, poet 0-40bod oznauje plnou závislost na druhé osob. Jako další využití klasifikace funkní úrovn sebepée je hodnocení podle M. Gordonové, kde je procentuální vyjádení. Testy, které jsou zamené na sobstanost nemocného, jsou napíklad: Test ošetovatelské zátže podle Svanborga modifikovaný Stakovou. Testování vývoje sobstanosti, má grafické znázornní a test instrumentálních denních inností, který je zamen na domácí pée. Nesprávné stanovení úrovn sebepée mže pinášet 31

31 komplikace až imobilizaní syndrom, proto je nutné hodnotit úrove sebepée nemocného tak, aby se podporovala jeho nezávislost a provádt hodnocení vždy pi zmn klinického stavu.(18,21) V období stáí dochází k involuním zmnám a vlivem toho je i celkov snížen pohyb a senior se stává více i mén závislým až pln nesobstaným. Pokud je to možné v rámci schopností a s ohledem na omezení a celkový zdravotní stav, je dležité nemocného aktivizovat a cviit v rámci jeho možností. Pedevším u starších a dlouhodob nemocných je zapotebí stanovení vhodné individualizované ošetovatelské pée. U senior trpících demencí se úrove sobstanosti odlišuje podle stádia, v jakém se nemocný nachází. Z poátku mže být sobstaný a postupn se omezuje až na úplnou nesobstanost, kdy už sestra nebo rodina musí pevzít veškerou ošetovatelskou péi o nemocného Hygiena a oblékání v ošetovatelském procesu Hygiena je soubor pravidel a postup dležitých k podpoe a ochran zdraví, její poteba je základní biologickou potebou. V péi o hygienu a oblékání u nemocného si sestra nejdíve urí míru sobstanosti, co je schopen si sám zvládnout, podle toho zajistí náležitou pomoc.(21) Nemocný, který je sobstaný si vtšinou zajistí hygienickou péi sám v plném rozsahu, dležité je zajištní maximální bezpenosti. Sestra pomáhá jen pi zajištní potebných pomcek a istého ložního i osobního prádla. U pacienta na lžku ásten sobstaného zajistí sestra dopomoc pi umývání, píprav všech pomcek k hygien tak, aby ml pacient dostupný pístup, pomáhá pi oblékání a výmn ložního prádla. Dležité je podporovat pacienta v sobstanosti, dbát aby se sám umyl, ale pokud to jeho zdravotní stav dovoluje. Nesobstaným pacientm upoutaným pln na lžko zajišuje kompletní hygienickou péi sestra nebo ošetovatelka a u tchto pacient dbá zvýšené pozornosti v hygienické péi. Hygiena na lžku se provádí dvakrát denn, ráno a veer. Provádí se pée o obliej, oi, dutinu ústní a celkové umytí pacienta vetn hygieny genitálu, uesání pacienta, šetrné a správné polohování nebo manipulace s pacientem bhem hygieny a celková úprava lžka. Sestra dbá na prevenci proleženin a opruzenin. Ped provedením tchto aktivit sestra informuje a pouí pacienta o provedení hygienické pée a zajistí soukromí. Respektuje intimitu a stud pacienta! Toaleta zaíná péí o 32

32 obliej, oi, uši a vyištní dutiny ústní, v oblasti dutiny ústní je teba dbát i na istotu umlého chrupu, dále krku, paží, hrudníku, zad až k nohám, nakonec hygiena genitálu. Souástí kompletní hygienické pée je i pée o nehty rukou i nohou. Bhem hygienických inností sestra kontroluje stav pokožky pacienta. Sestra v prbhu vykonávání tchto inností pracuje šetrn, dkladn, rázn a používá ochranné pomcky. Všechny provedené úkony vždy ádn zaznamenává do dokumentace se svým podpisem. Ošetovatelské posouzení hygieny spoívá v hodnocení celkové úpravy a vzhledu nemocného, posouzení stavu kže, identifikaci rizikových faktor a hodnocení sobstanosti za pomoci hodnotících škál Spánek a odpoinek v ošetovatelském procesu Spánek se ve stáí pirozen mní, zkracuje se doba spaní, usínání trvá déle a probouzení nastává v asných ranních hodinách. Celková kvalita spánku se projevuje i v jiných zdravotních oblastech. U senior mže zvyšovat výskyt poruch chování a další chorobný projevy.(2,8) Jako léebné nefarmakologické opatení spoívá v dodržování denního režimu, vylouení z píjmu tekutin a potravy kofein, nikotin a tžkého jídla pe spaním a vytvoit podmínky ke klidnému spánku, také odstranní možných rušivých píznak. Spánek je základní biologickou potebou lovka. Odpoinek je klid, relaxace bez emoního stresu, probíhá uvolnní naptí a úzkosti nap. hudba, etba, procházka. Faktor, které ovlivují spánek a odpoinek mže být nkolik nap. bolest, nemoc, úzkost, strach a jiné. Poruchy spánku mohou být primární, hlavním problémem je nespavost nebo nadmrná spavost nebo mohou být sekundární poruchy, které jsou následkem onemocnní a depresí.(21) Hodnocení spánku u nemocného je souástí ošetovatelské anamnézy, sestra získává informace od nemocného pi píjmu. V této oblasti sestra zjišuje informace typu: jak nemocný dlouho spí, zda má njaké problémy s usínáním a spaním, jestli užívá njaké léky na spaní, zda má njaké zvyklosti ped spaním. Po zjištní potebných informací následn identifikuje problém(pokud je u nemocného) a pomáhá najít zpsob ešení který spoívá nap. úpravou prostedí, vyvtráním pokoje, zajištním klidného prostedí nebo umožnním aktivity na kterou je zvyklý ped spaním, popípad vyžaduje-li to situace zajistí léky na spaní po domluv s lékaem. 33