Výukový text Stavitelství

Transkript

1 Úvod do pozemního stavitelství Výukový text Stavitelství část Úvod do pozemního stavitelství Garant: Autor: Doc. Ing. Jan Pašek, Ph.D. Doc. Ing. Jan Pašek, Ph.D. Studijní zátěž Prezenční studium Počet kreditů Počet výukových hodin podle počtu kreditů Počet výukových kontaktních hodin Počet výukových hodin samostudia Počet časových hodin samostudia Semestr Týden ,75 Kombinované studium Počet kreditů Počet výukových hodin podle počtu kreditů Počet výukových kontaktních hodin Počet výukových hodin samostudia Počet časových hodin samostudia Semestr Výuka v blocích tři - 3 x 48 3 x 4 3 x 44 3 x 33 bloky za semestr

2 Obsah Úvod Vymezení pojmu pozemní stavitelství Základní terminologie Obory stavebnictví Pozemní stavby Legislativa v pozemním stavitelství Stavební legislativa Požadavky na obsah projektové dokumentace Podklady pro ocenění nemovitosti Zásady tvorby a čtení stavebních výkresů Základní pravidla uspořádání technických výkresů Zásady tvorby stavebních výkresů Zásady zobrazování staveb Výkresy situační Situace Vytyčovací výkresy Výkresy terénních úprav Konstrukční a materiálová řešení budov Konstrukční varianty pozemních staveb Materiálové varianty stavebních konstrukcí Technologické varianty stavebních konstrukcí Stavební řešení a výkresy základů Funkce a řešení základů Zakreslování výkopů Zakreslování plošných základů Zakreslování kanálů, prostupů a šachet Technické řešení a výkresy svislých konstrukcí Funkce a řešení svislých konstrukcí Zakreslování svislých konstrukcí Zakreslování obkladů Technické řešení a výkresy vodorovných konstrukcí Funkce a řešení vodorovných konstrukcí Zakreslování vodorovných nosných konstrukcí Zakreslování zavěšených stropních podhledů Zakreslování podlahových konstrukcí Technické řešení a výkresy schodišť a ramp Funkce a řešení schodišť a šikmých ramp Zakreslování konstrukcí schodišť a ramp

3 10. Technické řešení a výkresy střech Funkce a řešení střešních konstrukcí Zakreslování střešních konstrukcí Dodatky

4 Úvod Úvod Předmět Úvod do pozemního stavitelství je součástí bloku technických předmětů, zařazených do studijního oboru Oceňování majetku ve studijním programu Bankovnictví. Úvod do pozemního stavitelství je vyučován jako první v tomto bloku. Jedná se o předmět povinně volitelný, který má zejména studentům bez stavebně technického vzdělání či zkušeností poskytnout základní orientaci ve stavební legislativě, stavebně technické dokumentaci a terminologii. Orientace v těchto oblastech je nezbytná pro úspěšné zvládnutí navazujících technických předmětů, ale poskytuje i oporu praktické činnosti odhadce nemovitostí. Úvod do předmětu Úvod do pozemního stavitelství Předmět studentovi poskytne přehled ve 3 oblastech. První oblastí je legislativa významné zákony, vyhlášky a normy pro stavební problematiku v rozsahu týkajícím se oceňování nemovitostí. Druhou oblastí je projektová dokumentace staveb zásady tvorby projektové dokumentace v rozsahu nezbytném pro schopnost porozumění stavebním výkresům. Poslední oblastí jsou stavební prvky a konstrukce odborná terminologie a základní vlastnosti stavebních prvků a konstrukcí v rozsahu nezbytném pro porozumění navazujících technických předmětů studijního oboru. Výuka předmětu obsahuje přednášky i cvičení. Ve cvičeních student na praktických příkladech prezentuje svoji schopnost orientace ve stavební dokumentaci. Závěrečné hodnocení klasifikovaným zápočtem je provedeno na základě písemného testu a pohovoru nad semestrální prací ve cvičeních. Písemný test obsahuje 2 části jednak pro prezentaci osvojení orientace ve stavební dokumentaci, a jednak pro prezentaci základních znalostí stavebních prvků a konstrukcí. Práce s doporučenou literaturou Doporučená literatura obsahuje publikace, které jsou studentům k dispozici pro zapůjčení i zakoupení v knihovně BIVŠ, případně jsou obecně dostupné. Obě publikace poskytují dostatek informací pro úspěšné absolvování předmětu pro práci ve cvičeních, tak při závěrečném testu. Vedle toho je doporučeno opatřit si alespoň k nahlédnutí projektovou dokumentaci několika staveb a s její pomocí si prakticky osvojit pravidla čtení projektů, a dále nezbytné právní a technické předpisy pro oblast pozemního stavitelství. Jak pracovat s touto publikací Výukový text je významnou součástí distanční výuky. Jedná se o studijní materiál, umožňující osvojení látky vlastním samostudiem studenta. Současně obsahuje prvky pro kontrolu správnosti pochopení látky. Podrobnější informace k organizaci distanční výuky obsahuje pomůcka Jak studovat v distančním vzdělávání, který je k dispozici v IS BIVŠ. Tento text studenta mj. vede, jak se samostudiu naučit jako metodě studia. Vstupní test Předmět Úvod do pozemního stavitelství vstupní test neobsahuje. Předpokládá se, že pro značnou část studentů bude vyučovaná látka zcela novou

5 1. Vymezení pojmu pozemní stavitelství 1. Vymezení pojmu pozemní stavitelství C L Cíle kapitoly: Po absolvování této kapitoly student - získá orientaci v oborech stavebnictví - bude schopen vymezit pojem pozemní stavitelství Doporučená literatura: Autor Název Vydavatel a rok vydání Strany doporuče ného textu Michálek, Josef a kol. Úvod do pozemního BIVŠ, stavitelství Zákon ČR Zákon č. 183/2006 ČR, 2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve změně zákona č. 350/2012 Sb Základní terminologie V obecné mluvě jsou zavedena řada pojmů, používaných i v terminologii odborné, které jsou ovšem nesprávné. Jako typický příklad lze uvést nesprávný pojem patro versus správné podlaží. Níže uvedené definice jsou definicemi volnými, co nejsrozumitelněji prezentujícími dané subjekty. Stavba (1) produkt stavební činnosti, a to i nedokončený (ve stavu rozestavěnosti, kdy v případě pozemní stavby je zřetelný obrys a dispozice prvního nadzemního podlaží), nepovolený nebo nezkolaudovaný; v případě pozemní stavby může znamenat i více než jedna budova, nebo naopak část jedné budovy. Stavba může mít trvalý nebo dočasný charakter. Stavba (2) stavební činnost, tj. aktivita směřující k vytvoření produktu samotné stavby (1). Objekt obecně hmotný předmět, v případě pozemních staveb stavební objekt = stavba (1). Budova pozemní stavba (1) prostorově soustředěná a vymezená zpravidla obvodovými stěnami a střešní konstrukcí. Budova je složena ze stavebních prvků a konstrukcí a technických zařízení (instalací), které vzájemným uspořádáním tvoří funkční celek. Stavební konstrukce jsou sestaveny ze stavebních prvků, tvoří stavební část budovy. Rozlišují se prvky a konstrukce dlouhodobé životnosti tzv. nosné prvky a konstrukce (základy, svislé nosné prvky, vodorovné nosné - 5 -

6 prvky, schodiště, nosné konstrukce střech), a prvky krátkodobé životnosti výplňové a kompletační prvky a konstrukce (obvodové pláště, střešní pláště, příčky, podlahy, stropní podhledy, povrchové úpravy, výplně otvorů, atd.) příklady viz obr. 1. Obr. 1 Příklady prvků a konstrukcí v budově 1 terén, základové podloží; 2 výkopy pro základy; 3 základové konstrukce, základy; 4 svislé konstrukce nosné, nenosné (příčky), obvodové; 5 úpravy povrchů; 6 komínové a ventilační průduchy; 7 stropní konstrukce (stropy), stropní podhledy; 8 podlahy; 9 zastřešení (nosná konstrukce + střešní plášť); 10 výplně otvorů (okna, dveře, vrata) - 6 -

7 Podlaží prostorově soustředěná část budovy, horizontálně vymezená zpravidla horními plochami stropní konstrukce pod a nad příslušným podlaží, vertikálně vymezená vnějším povrchem obvodových konstrukcí budovy. Rozlišují se podlaží nadzemní nad úrovní terénu, a podlaží podzemní pod úrovní terénu viz obr. 1 a příklad; jako první nadzemní podlaží se zpravidla uvádí to, ve kterém se nachází hlavní vstup do objektu. Označují se 1.NP nebo 1 (první nadzemní podlaží), 2.NP nebo 2, 3.NP nebo 3 atd., resp. 1.PP nebo 01 (první podzemní podlaží), 2.PP nebo 02 atd. viz obr. 2. V obecné mluvě se lze setkat s termíny přízemí (= 1.NP), první patro (= 2.NP) atd., resp. první suterén (1.PP), druhý suterén (2.PP) atd.; tyto pojmy se v odborné terminologii považují za nesprávné a nepoužívají se. Obr. 2 Označení nadzemních a podzemních podlaží ve svislém řezu budovou Rozměry budovy vodorovné vzdálenosti mezi krajními body objektu v daném směru (délka / šířka), resp. svislá vzdálenost mezi nejvyšším bodem budovy a povrchem upraveného terénu přiléhajícího k budově (výška). Jednotka 1 m. Zastavěná plocha budovy plocha ohraničená svislými průměty vnějšího líce svislých konstrukcí všech podlaží do vodorovné roviny upraveného terénu. Neuvažují se izolační přizdívky pod úrovní terénu. Jednotka 1 m 2. Obestavěný prostor budovy objem tělesa budovy; vypočte se jako součet obestavěného prostoro základů, spodní a vrchní části budovy a zastřešení. Obestavěný prostor základů je dán kubaturou základových konstrukcí. Obestavěný prostor spodní a vrchní části budovy a zastřešení je ohraničen vnějšími plochami obvodových konstrukcí, dole rovinou spodní úrovně podlahové konstrukce a nahoře vnějšími plochami střechy. Jednotka 1 m 3. Podlahová plocha plocha všech místností stavby nebo její části (budova, byt, kancelářská jednotka, obchodní jednotka apod.) včetně ploch balkónů, lodžií a schodišť. Do této plochy se nezapočítávají plochy konstrukcí stěn, - 7 -

8 sloupů, komínů, apod., naopak se započítávají vestavěné skříně, kuchyňské linky, vany apod. Používá se i pojem užitná plocha. Jednotka 1 m 2. Úroveň terénu nadmořská výška povrchu (nivelety) terénu v daném místě; v ČR se používá systém Balt po vyrovnání v dokumentaci se označuje Bpv. V okolí stavby se rozlišuje povrch původního terénu (před zahájením stavby) v dokumentaci se označuje PT, resp. povrch upraveného terénu (po dokončení stavby, může být i zpevněný chodník, komunikace apod.) v dokumentaci se označuje UT. Jednotka m n.m. Technická zařízení budov zařízení a profese, zajišťující technické prostředí a provoz budov. Zahrnují instalační rozvody (vytápění, vzduchotechnika, klimatizace, chlazení, rozvody plynu, vody a kanalizace, centrální vysavače), elektrotechnické rozvody (měření a regulace, elektrorozvody, zabezpečovací technika, řídicí systémy pro veškerá technická zařízení, hromosvody, telefonní rozvody, rozvody televizního signálu, počítačové sítě apod.) a další technická vybavení (výtahy, osvětlení apod.). Používá se zkratka TZB. Zdravotně technické instalace podskupina TZB, zajišťující hygienické prostředí budov. Obsahuje vnitřní kanalizaci, vnitřní vodovod a domovní plynovod, včetně zařizovacích předmětů a plynových spotřebičů. P Příklad: Podzemní nebo nadzemní podlaží? Obr. 3 Rozdělení objektu na nadzemní podlaží a podzemní podlaží V některých případech nemusí být určení prvního nadzemního podlaží zcela jednoznačné; jedná se zejména o situace, kdy je dotčený objekt obklopen - 8 -

9 svažitým nebo terasovitým terénem. V takovém případě se první nadzemní podlaží může nacházet i částečně pod úrovní terénu (viz obr. 3). Úroveň podlahy 1.NP (s hlavním vstupem) na protilehlé straně objektu musí být nad úrovní UT Obory stavebnictví Stavebnictví se dělí na dva základní obory, každý se dále dělí na podobory: - pozemní stavby o stavby pro bydlení o stavby občanské o stavby průmyslové o stavby zemědělské o stavby ostatní - inženýrské stavby o stavby dopravní o stavby vodohospodářské o stavby pro energetiku o stavby podzemní o stavby speciální Pozemní stavitelství se zaobírá pozemními stavbami po stránce konstrukční, jejich stavebním prováděním. Produktem stavební činnosti je stavba, kterou je v případě pozemního stavitelství nejčastěji budova. Ta se od ostatních staveb typicky odlišuje tím, že zpravidla má vnitřní prostředí (zjednodušeně interiér), obklopené obálkou budovy. Mezi pozemní stavby ale patří např. i stavby otevřené bez obvodových stěn, pouze se střechou. Pojem stavba má ale i význam stavební činnosti, tj. aktivity směřující k vytvoření produktu samotné stavby. Druhy stavebního záměru podle Stavebního zákona jsou následující: - nová stavba (tzv. novostavba) - změna dokončené stavby (zahrnuje stavební úpravy, rekonstrukce, modernizace, nástavba, přístavba, opravy apod.) 1.3. Pozemní stavby Pro účely oceňování nemovitostí je třeba výše uvedené podobory pozemních staveb podrobněji specifikovat. Na základě obecně používaných členění lze skupiny pozemních staveb specifikovat následovně: - stavby pro bydlení rodinné domy, bytové domy, stavby pro individuální rekreaci - stavby občanské stavby pro administrativu, zdravotnictví, sociální péči, školství, sport, výzkum, kulturu, osvětu, služby, obchod, dočasné ubytování (např. hotely), dopravu, spoje - stavby průmyslové stavby pro výrobu, skladování, energetiku - stavby zemědělské stavby pro živočišnou a rostlinnou výrobu - stavby ostatní např. rozhledny - 9 -

10 P Příklad: A co stavby sloužící dvěma nebo více účelům? Představme si nijak výjimečný případ šesti podlažního podsklepeného domu, který má v suterénu obsaženu restauraci, v přízemí obchody a kanceláře a ve vyšších podlažích byty. Rozhodnutí o začlenění se pak provádí na základě nejvyššího počtu měrných jednotek, příslušejících jednotlivým způsobům využití. Měrnými jednotkami jsou nejčastěji m 2 podlahové nebo celkové plochy, nebo m 3 obestavěného prostoru. V daném případě by se tedy jednalo o stavbu obytnou, protože byty v horních podlažích z hlediska obou měrných jednotek převažují nad využitím spodních podlaží. S Shrnutí Odhadce nemovitostí by měl být obeznámen se základní legislativou v pozemním stavitelství, stejně jako s odbornou terminologií v požadovaném rozsahu. Kontrolní otázky a náměty: 1. Námět pozorujte stavby ve svém okolí a zatřiďte je do příslušné skupiny pozemních staveb. 2. Námět pozorujte stavby ve svém okolí a klasifikujte je dle jejich podlažnosti

11 2. Legislativa v pozemním stavitelství 2. Legislativa v pozemním stavitelství C Cíle kapitoly: Po absolvování této kapitoly student - získá orientaci v základních právních a odborných předpisech pro oblast pozemního stavitelství - získá orientaci v obsahovosti projektové dokumentace staveb L Doporučená literatura: Autor Název Vydavatel a rok vydání Zákon ČR Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve změně zákona č. 350/2012 Sb. Vyhláška MPO Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění vyhlášky č. 62/2013 Sb. Sbírka 2006 MPO, 2006 zákonů, Strany doporuče ného textu 2.1. Stavební legislativa V právním řádu České republiky je zavedena následující hierarchie právních předpisů právních norem: - Ústava ČR, Listina základních práv a svobod, ústavní zákony; - zákony, zákonná opatření schvalované zákonodárným sborem; - nařízení vydávané vládou, obcemi nebo kraji; - vyhlášky vydávané ústředními orgány státní správy (např. ministerstvy) nebo jinými zmocněnými úřady, obcemi nebo kraji. Vedle právních norem existují technické normy předpisy, stanovující důležité parametry či vlastnosti materiálů, výrobků, součástí nebo pracovních postupů. České státní normy se označují ČSN XX YYZZ, kde XX je číselné označení třídy technické normy, označující oblast dané problematiky. V ČR technické normy vydává Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Základním předpisem stavební legislativy ČR je zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) s účinností k , ve změně zákona č. 350/2012 Sb. s účinností Zákon č. 183/2006 Sb. nahradil dlouhodobě překonaný starý stavební zákon č. 50/1976 Sb. ve znění pozdějších předpisů, který byl po roce 1990 celkem 23x novelizován. Nicméně v souladu s požadavky starého zákona a jeho prováděcích vyhlášek byl

12 realizován obrovský objem stavebního fondu, proto je v souvislosti s oceňováním nemovitostí třeba vnímat i dnes již zrušené základní předpisy. Z hlediska prodeje nebo pronájmu nemovitosti je významný zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění zákona č. 318/2012 Sb., resp. novela vyhlášky č. 148/2007 Sb., o energetické náročnosti budov. Tyto předpisy mj. stanovují povinnost hodnocení energetické náročnosti vybraných budov a jejich částí nově realizovaných, podléhajících rekonstrukci, při prodeji nebo pronájmu. K tomuto účelu se zpracovává průkaz energetické náročnosti budovy (dále jen PENB). Z hlediska oceňování nemovitostí je zásadním předpisem Zákon č. 151/1997 Sb. (zákon o oceňování majetku) ve znění pozdějších předpisů, resp. jeho prováděcí vyhláška č. 3/2008 Sb. (oceňovací vyhláška včetně příloh) ve znění pozdějších předpisů. Vedle výše uvedených zákonů je výstavba pozemních staveb a nakládání s nemovitostmi podřízena i dalším zákonům např. zákon vodní, energetický, katastrální, o ochraně ovzduší a mnoho dalších, jejichž vyjmenování v tomto textu není účelné. K platnému stavebnímu zákonu se vztahuje balík prováděcích vyhlášek a vyhlášek obcí, přičemž z hlediska technických požadavků na pozemní stavby jsou nejvýznamnější následující: - vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění vyhlášky č. 62/2013 Sb., - vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění vyhlášky č. 20/2012 Sb., - vyhláška č. 298/2009 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb, - vyhláška č. 26/1999 Sb. hl. m. Prahy, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů. Rovněž v případě obrovského počtu dalších vyhlášek vztažených k problematice pozemních staveb není snaha o jejich vyjmenování v tomto textu účelná. Problematiky pozemních staveb se dotýkají české státní normy zejména v následujících třídách (XX): - 01 Obecná třída - 72 Stavební suroviny, materiály a výrobky - 73 Navrhování a provádění staveb - 74 Části staveb a v přiměřené míře i dalších. České technické normy nejsou obecně závazné, ČSN tedy nejsou právními předpisy a není stanovena povinnost jejich dodržování. Nicméně povinnost dodržovat požadavky uvedené v českých technických normách může vyplývat z jiného právního aktu může být stanovena zejména: - právním předpisem; - smlouvou uzavřenou mezi smluvními stranami; - pokynem nadřízeného; - rozhodnutím správního orgánu

13 Technické předpisy ve výstavbě jsou v ČR navázány na náš právní systém na základě prováděcí vyhlášky ke stavebnímu zákonu 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby. Zdůrazňuje se zde nutnost splnit základní požadavky na stavby, a tedy také normové hodnoty. Normová hodnota se definuje jako konkrétní technický požadavek, zejména limitní hodnota, návrhová metoda, národně stanovené parametry, technické vlastnosti stavebních konstrukcí a technických zařízení, obsažené v příslušné české technické normě, jehož dodržení se považuje za splnění požadavků konkrétního ustanovení této vyhlášky. V souladu s praxí v EU se v ČR zavádí pojem harmonizované normy. Harmonizovanou českou technickou normou je taková norma, která ve vztahu ke konkrétnímu technickému předpisu obsahujícímu obecné vymezení technických specifikací obsahuje úpravu, jejíž splnění se bude považovat za splnění požadavků technického předpisu. Existence takových norem je nezbytná pro to, aby právní předpisy České republiky nebyly neúčelně zatěžovány množstvím detailních právních požadavků. Z hlediska platnosti ČSN je tedy třeba rozlišovat výrobkové normy, zejména harmonizované, od kterých se nelze odchýlit a normy ostatní. Ovšem pokud se na jejich některá ustanovení odkazují právní předpisy, pak odchylka rovněž není možná. Odchýlit se od ČSN je možné na vlastní zodpovědnost v takovém případě by měl např. projektant prokázat, že jím zvolené řešení je stejně nebo více spolehlivé, než je uvedeno v ČSN Požadavky na obsah projektové dokumentace Platný stavební zákon definuje postup projekční přípravy a schvalovacího (povolovacího) řízení staveb v závislosti na jejich rozsahu, společenskému významu, vlivu na okolí a charakteru lokality. Té zpravidla předchází tzv. předprojektová přípravy stavby, během které je zpracována dokumentace pro vymezení základní koncepce a parametrů stavby a jejího souladu s místně platnými regulativy. Podle charakteru stavby mohou být v této fázi vypracovány podklady ke zpracování investičního záměru a studie stavby. Samotná projektová příprava stavby nebo změny stavby nebo odstranění stavby může sestávat z níže uvedených fází pro příslušný stupeň řízení. Rozsah a obsah projektové dokumentace stanoví vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění vyhlášky č. 62/2013 Sb.: 1.a dokumentace pro vydání územního rozhodnutí nebo zjednodušeného územního řízení (např. o umístění stavby nebo zařízení, o změně stavby, o změně vlivu stavby na využití území atd.), nebo 1.b dokumentace pro vydání územního souhlasu, nebo 1.c dokumentace pro vydání společného územního rozhodnutí a stavebního povolení; 2. dokumentace pro ohlášení stavby nebo pro vydání stavebního povolení; 3. dokumentace pro provádění stavby; 4. dokumentace skutečného provedení stavby nebo zjednodušená dokumentace (pasport stavby); 5. dokumentace bouracích prací. Z výše uvedeného přehledu je u stávajících staveb, které jsou předmětem ocenění, zpravidla k dispozici projektová dokumentace k fázi č. 2. Tuto

14 dokumentaci je vždy vhodné ověřit alespoň základním přeměřením dotčené stavby, protože skutečné provedení stavby se od projektu může lišit. Z tohoto důvodu je nejideálnější disponovat projektovou dokumentací pro provedení stavby, ovšem ta se zpracovává ve velmi malém počtu případů. S ohledem na rozdílnost obsahovosti projektové dokumentace k uvedeným fázím je dále pro informaci uveden pouze rozsah projektové dokumentace pro ohlášení nebo povolení stavby tak, jak je specifikován v příloze č. 5 k vyhlášce č. 499/2006 Sb.: A. Průvodní zpráva A.1 Identifikační údaje A.2 Seznam vstupních podkladů A.3 Údaje o území A.4 Údaje o stavbě A.5 Členění stavby na objekty a technologická zařízení B. Souhrnná technická zpráva B.1 Popis území stavby B.2 Celkový popis stavby B.3 Připojení na technickou infrastrukturu B.4 Dopravní řešení B.5 Řešení vegetace a souvisejících terénních úprav B.6 Popis vlivů stavby na životní prostředí a jeho ochrana B.7 Ochrana obyvatelstva B.8 Zásady organizace výstavby C. Situační výkresy C.1 Situační výkres širších vztahů C.2 Celkový situační výkres stavby C.3 Koordinační situace C.4 Katastrální situační výkres C.5 Speciální situační výkresy D. Dokumentace objektů a technických a technologických zařízení D.1 Dokumentace stavebního nebo inženýrského objektu D.2 Dokumentace technických a technologických zařízení E. Dokladová část E.1 Závazná stanoviska, stanoviska, rozhodnutí, vyjádření dotčených orgánů E.2 Stanoviska vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury E.3 Geodetický podklad pro projektovou činnost zpracovaný podle jiných právních předpisů E.4 Projekt zpracovaný báňským projektantem E.5 Průkaz energetické náročnosti budovy podle zákona o hospodaření energií E.6 Ostatní stanoviska, vyjádření, posudky a výsledky jednání vedených v průběhu zpracování dokumentace Naprostá většina staveb pozemního stavitelství během své historie projde stavebními úpravami a změnami různého rozsahu a různé závažnosti. Z tohoto důvodu se lze u takové stavby setkat s projektovou dokumentací z různých časových období pro novostavbu a poté i opakovaných stavebních úprav. Přestože nejzásadnější je ta nejvíce aktuální, i projektové dokumentace starších stavebních úprav poskytují odhadci nemovitostí závažné informace potřebné pro objektivní stanovení hodnoty takové stavby

15 Současnému stavebnímu zákonu č. 183/2006 Sb. předcházel stavební zákon č. 50/1976 Sb. ve znění pozdějších předpisů, jehož prováděcí vyhlášky se v jeho historii obměňovaly, včetně vyhlášek stanovujících rozsah projektové dokumentace pro jednotlivé fáze projektové přípravy. Jiné požadavky na projektovou dokumentaci stanovovaly i předpisy předcházející minulému stavebnímu zákonu. Z tohoto důvodu je možné se u starších staveb setkat s projektovou dokumentací značně rozdílného obsahu od výše uvedeného. Pokud se vůbec dochovala kompletní. Pokud se projektová dokumentace oceňované stavby nedochovala, je podle zákona o hospodaření energií č. 406/2000 Sb. ve znění zákona č. 318/2012 Sb., nutné provést zaměření stavby a vypracovat alespoň zjednodušenou dokumentaci skutečného stavu (pasport stavby). Důvodem je požadavek na předložení PENB zájemci o koupi nebo pronájem stavby. Právě pasport stavby je nezbytný pro zpracování PENB. Část D.1 výše uvedeného přehledu obsahuje přílohy, jejichž účelem je specifikace architektonického, stavebního a technického řešení stavby. Jedná se zejména o textové přílohy (zprávy) a výkresové přílohy půdorysy, řezy, pohledy, výkresy profesí (technická zařízení budov). S ohledem na závažnost této části je nezbytné, aby odhadce nemovitostí disponoval schopností čtení technických výkresů. Nácviku čtení technické dokumentace je dále věnována vysoká pozornost. P Příklad: Typické výkresové přílohy pro stavbu běžného rodinného domu Projektová dokumentace rodinného domu zpravidla obsahuje následující výkresové přílohy situace, půdorys základů, půdorys podzemního podlaží, půdorys prvního nadzemního podlaží, půdorys podkroví, půdorys krovu střechy, půdorys střechy, příčný řez, podélný řez, technické pohledy, schéma zdravotně technických instalací, dále textové přílohy Podklady pro ocenění nemovitosti Podstatným faktorem ovlivňujícícm objektivitu ocenění nemovitosti jsou podklady, které měl odhadce při ocenění k dispozici. Vedle příslušných legislativních podkladů jsou to podklady fyzické, vztažené k dotačné nemovitosti. Jedná se zejména o: - výpis z katastru nemovitostí - snímek mapy katastru nemovitostí / geometrický plán - projektová dokumentace minimálně v rozsahu: o půdorysy o svislé řezy o technické / architektonické pohledy o průvodní / souhrnná technická / technická zpráva o celková situace - nabývací titul/y - nájemní smlouvy / přehled nájmů - stavební povolení / kolaudační rozhodnutí - smlouva o dílo / rozpočet stavby

16 P Příklad: Hlavní hodnotvorné faktory, stanovené z podkladů, při ocenění stavby. Pro popis oceňované nemovitosti jsou hlavními hodnotvornými faktory zejména velikost, stáří, stavebně technický stav, historie, účel využití, technická specifikace, dispoziční řešení stavby, její připojení na sítě a nově i energetická náročnost apod. S Shrnutí Legislativa pro oblast pozemního stavitelství je tvořena balíkem řady právních předpisů a norem. Odhadce nemovitostí musí disponovat schopnostmi orientace jednak ve vybraných právních a technických předpisech, a jednak ve stavebně technické dokumentaci k oceňované stavbě. Kontrolní otázky a náměty: 1. Námět pro informaci si zjistěte, jaké podklady existují k nemovitosti, kterou obýváte nebo užíváte, a seznamte se s jejich přílohami

17 3. Zásady tvorby a čtení stavebních výkresů 3. Zásady tvorby a čtení stavebních výkresů C Cíle kapitoly: Po absolvování této kapitoly student - získá orientaci ve výkresových přílohách projektové dokumentace pozemních staveb, požadovanou pro odhadce nemovitostí (pro potřeby např. projektanta nebo stavbyvedoucího níže uvedená charakteristika zdaleka není vyčerpávající) L Doporučená literatura: Autor Název Vydavatel a rok vydání ČSN EN ISO 9431 Výkresy ve stavebnictví Plochy pro kresbu, text a popisové pole na výkresovém listu ČSN Výkresy ve stavebnictví. Označování stavebních hmot v řezech ČSN Výkresy pozemních staveb Kreslení výkresů stavební části Toman, Josef Technické kreslení podle ČSN a mezinárodních norem, díl II. Pravidla tvorby výkresů ve stavitelství ČNI, 2000 ČNI, 1988 ČNI, 2004 Montanex, 1995 Strany doporuče ného textu 3.1. Základní pravidla uspořádání technických výkresů Rozvržení zovrazení, popisů a údajů na výkrese musí umožňovat snadnou a rychlou orientaci. Obrazy včetně kót a popisů musejí být umístěny tak, aby je bylo možno číst při pohledu na výkres zdola a zprava. Pokud některé grafické nebo písemné značky mají na výkresu předepsanou polohu (např. značky a kóty na mapách a vytyčovacích výkresech), musí se tato poloha dodržet i tehdy, pokud to neodpovídá zásadám směrům čtení výkresů. Výkresy jsou uspořádány do formátů, dle zvyklosdtí je zavedena hlavní řada ISO-A. Všechny základní formáty si jsou geometricky podobné, mají stejný stejný poměr stran. Jednotlivé formáty se označují písmenem A a arabskou číslicí dle počtu počtu postupných dělení výchozího formátu (například

18 čtvercovým postupným půlením výchozího formátu vznikne formát A4). Vedle základních formátů pro výkresy běžně A0 až A4 se používají formáty upravené prodložené nebo zvláštní. V každém případě by měl být výkres složen na formát A4 tak, aby tabulka (popisové pole) s identifikačními údaji výkresu byla na čelní straně. Předmětný objekt stavba, její část, vybraná podrobnost, situace lokality se na výkrese zpravidla zobrazuje v odlišné velikosti. Poměr rozměrů prvku na výkrese vůči rozměrům skutečným se nazývá měřítko výkresu (např. 1:50 znamená, že 1 cm délky na výkrese znamená 50 cm délky skutečného objektu). Měřítko výkresu je specifikováno v popisovém poli. Měřítka výkresů staveb se obvykle volí dle následujících zásad (tučně zvýrazněná měřítka se používají přednostně): - 1:5000, 1:2000, 1:1000, 1:500, 1:200 pro situační výkresy a situační schémata; - 1:2000, 1:1000, 1:500, 1:200 pro celkové dispoziční výkresy a schémata staveb; - 1:200, 1:100, 1:50, 1:25 pro výkresy dispozice staveb, zejména pro půdorysy, řezy a pohledy; - 1:20, 1:10, 1:5, 1:2, 1:1 pro zobrazování podrobností (detailů). Mimo výše uvedených měřítek se používají specifická měřítka pro mapy katastru nemovitostí nebo evidence nemovitostí 1:2880 nebo 1:1440, jejichž původ je ve starých délkových mírách. P Příklad: Měřítka výkresové dokumentace rodinného domu. Typická projektová dokumentace rodinného domu sestává z výkresů následujících měřítek situace katastru nemovitostí 1:2880, celková situace stavby 1:500, půdorysy + řezy 1:50, technické pohledy 1:100, podrobnosti 1: Zásady tvorby stavebních výkresů Stavba nebo její část je zpravidla třírozměrným (3-D) objektem. Vedle toho výkres je zobrazením do plochy roviny (2-D zobrazovací plocha). Výkresová dokumentace je tedy transformací 3-D objektu do 2-D zobrazení. Aby byla tato transformace dostatečně vypovídající, používá se systém vzájemně kolmých zobrazení objektu v horizontálních řezech (tzv. půdorysy) a vertikálních řezech (tzv. svislé řezy a technické pohledy) viz obr. 4. Základním vyjadřovacím prostředkem jsou čáry, v závislosti na jejich významu lišících se druhem a tloušťkou. Dalšími vyjadřovacími prvky jsou šrafury, grafické značky, kóty, popisy a odkazy. Čáry Z hlediska druhů se ve stavebně technických výkresech rozlišují čáry: - plné (nepřerušované), - přerušované čárkované, tečkované, - střídavé čerchované (čárka tečka), čerchované s dvěma tečkami. Podle tloušťky se ve stavebně technických výkresech rozlišují čáry tenké tlusté velmi tlusté

19 Grafickou podobu a použití čar podle jejich druhu a tloušťky ve stavebně technických výkresech uvádí tab. 1. Tab. 1 Druhy čar a jejich použití ve výkresech pozemních staveb Šrafury Šrafurou se rozumí grafické označení materiálu použitého ve stavbě, uvedené v plochách konstrukcí zobrazených v řezu. Podrobnější údaje o druhu materiálu se uvádějí v popisech nebo legendě příslušného výkresu. Převládající materiál se na výkresu nemusí graficky značit, popř. lze plochu v řezu označit všeobecným označením šikmými rovnoběžnými čarami bez ohledu na druh

20 materiálu. Konstrukce určené k vybourání se šrafují tečkováním. Grafické řešení šrafur a jejich použití uvádí tab. 2. Obr. 4 Principy transformace 3-D objektu do 2-D zobrazení půdorysu a řezu Grafickou značku šrafury je možné doplnit (nebo nahradit) barevným vyplněním šrafované plochy. Barevné označení materiálů a jejich použití rovněž uvádí tab. 2. V případě stavebních úprav se šrafury mohou doplnit barevným označením (viz obr. 5) následovně: - konstrukce stávající ponechané šedou barvou nebo bez výplně, - konstrukce stávající k vybourání žlutou barvou, - konstrukce nové červenou barvou. Tab. 2a Šrafury a jejich použití ve výkresech pozemních staveb 1. část

21 Tab. 2b Šrafury a jejich použití ve výkresech pozemních staveb 2. část Grafické značky Grafické značky se používají zejména pro vyznačení typu a pozice technických zařízení nebo vybavení staveb. Jedná se o: - rozvody TZB (vodovod, kanalizace, plynovod, elektro, vytápění apod.) viz obr. 6, - tzv. zařizovací předměty viz tab. 3, - mobiliář, obvykle vybavení nábytkem viz tab

22 Obr. 5 Příklady zakreslení stavebních úprav objektu s použitím barevného označení materiálů Obr. 6 Příklady grafických značek pro rozvody TZB

23 Zařizovací předměty jsou prvky zdravotních instalací, vytápění a elektrických rozvodů, pevně spojené se stavbou a zpravidla připojené na jeden nebo několik rozvodů TZB. Ve výkresech půdorysů se zobrazují jejich zjednodušeným obrysem v měřítku výkresu, bez tvarových podrobností v souladu s tab. 3 následovně: - plnou čarou předměty umístěné na podlaze zobrazovaného prostoru a předměty upevněné na stěnách pokud se prostor pod předměty provozně nevyužívá; - čerchovanou čarou se dvěma tečkami - předměty upevněné na stěnách po nimiž se prostor provozně využívá; - čárkovanou čarou předměty, popř. části předmětu, zakryté jinými předměty, kreslenými plnou čarou. Tab. 3a Grafické značky pro zařizovací předměty 1. část

24 Tab. 3b Grafické značky pro zařizovací předměty 2. část Druhy zařizovacích předmětů se ve stavebních půdorysech rozlišují: - číslem položky, popř. i referenčním označením; - grafickými značkami viz tab. 3; - kombinace výše uvedených dvou způsobů. Používání grafických značek pro nábytek se ve stavebních půdorysech obvykle nepoužívá, setkat se s nimi lze ve výkresech architektonických. Pro informaci jsou jejich příklady uvedeny v tab. 4. Tab. 4 Příklady grafických značek pro zařizovací předměty

25 V souvislosti s počítačovým zpracováním projektové dokumentace staveb se lze setkat s mnoha modifikacemi výše uvedených značek. Projektovací programy (užívaná zkratka CAD) používají vlastní typy grafických značek, některé i velmi reálně odpovídající tvaru skutečných zařizovacích předmětů. Příklad rozvodů TZB a připojení zařizovacích předmětů ukazuje obr. 7. Obr. 7 Příklady výkresu rozvodů TZB a připojených zařizovacích předmětů Kóty Kótováním se rozumí označování rozměrů a polohy jednotlivých prvků zobrazeného objektu nezávisle na měřítku, v němž je objekt zobrazen. Pojem zahrnuje zapsání kót (číselné hodnoty), nakreslení kótovacích čar, pomocných kótovacích čar, hraničních značek (u délkových kót hraniční úsečka, u úhlových kót hraniční šipka) viz obr. 8. Ve výkresech stavebních objektů pozemních staveb a stavebních konstrukcí se kótují: - délkové rozměry v milimetrech (jednotka se neuvádí); - výškové úrovně ploch nebo hran (v absolutních nebo relativních hodnotách) v metrech na tři desetinná místa (jednotka se neuvádí například 437,000; +5,876), za výchozí vodorovnou vztažnou (základní rovinu) (±0,000) se u stavebních objektů volí zpravidla úroveň povrchu podlahy prvního nadzemního podlaží; - rovinné úhly ve stupních (úhlových), jednotky se ke kótám vždy připisují (například ); je-li úhel menší než 1, píše se před údaj minut vždy 0 ; - sklony rovinných ploch poměrem 1:x, nebo v procentech, popř. v promilích, značky % se připisují za číselný údaj

26 Obr. 8 Kompletní kóta délkového rozměru a rovinného úhlu Výškové kóty se uvádějí: - v absolutních hodnotách (nadmořských výškách), vyjádřených v metrech a vztažených k použitému výškovému systému; - v relativních hodnotách, vyjádřených v metrech, relativní výška se vztahuje ke zvolené základní rovině označené ±0,000; úrovně nad zvolenou základní rovinou se označí kótou se znaménkem +, úroveň pod základní rovinou se označí kótou se znaménkem. V půdorysech se výškové kóty: - vodorovných ploch vepisují se do obdélníků, nakreslených tenkou plnou čarou v kótované ploše, nebo na odkazové čáře (viz obr. 9); - vodorovných hran uvádějí se na odkazové čáře vycházející od hrany (viz obr. 10); - bodů uvádějí se na odkazové čáře vycházející od značky X, určující umístění bodu, v případě průsečíku obrysových hran se místo značky X, kreslí kroužek (viz obr. 11). Obr. 9 Výškové kóty vodorovných ploch Obr. 10 Výškové kóty vodorovných hran Obr. 11 Výškové kóty bodů

27 Ve svislých řezech, ve sklopených průřezech, v podélných profilech a v technických pohledech se výškové kóty píší na odkazovou čáru vedenou od kótovací značky (viz obr. 12). Obr. 12 Výškové kóty ve svislých řezech, sklopených průřezech, podélných profilech a technických pohledech Popisy a odkazy Popisy výkresů stavebních objektů se provádějí písmem kolmým, a to písmem velké abecedy a arabskými číslicemi. Vztahuje-li se popis ke konkrétní části zobrazovaného objektu, uvede se na odkazovou čáru viz obr. 13. Na stavebních výkresech se používají tyto odkazové čáry: - jednoduché, odkazující na jeden popis, nebo jeden obraz (obr. 13a e); - sdružené, odkazující současně na více různých popisů (obr. 13f). Obr. 13 Příklady odkazových čar Jako odkazovou čáru lze použít i čáru nebo osu, která se na jednom konci ukončí kroužkem s vepsaným odkazem (viz obr. 14)

28 Obr. 14 Příklady odkazových čar s kroužkem pro odkaz Typickým popisem v půdorysu je popis prostorů a místností v objektu. Jednotlivé prostory (místnosti) v půdorysech podlaží se mají označovat takto: - číselně s odkazem na legendu podle následujícího odstavce, nebo - slovně (název) přímo do obrazu například KUCHYŇ, SKLAD, popř. - kombinací číselného a slovního označení například 3.22 SKLAD. Při změnách stavby (rekonstrukce, adaptace, modernizace) lze zachovat číslovaní místností (prostorů) podle výkresů skutečného stavu stavebního objektu. Čísly, psanými arabskými číslicemi, se jednotlivé prostory (místnosti) označují takto: - u jednopodlažních budov pořadovým číslem místnosti například: 1, 3, 87, 102; - u několikapodlažních budov se před pořadovým číslem místnosti uvede číslo podlaží a oddělí tečkou, přitom pořadová čísla prostorů (místností) ve všech podlažích musí mít stejný počet míst například pro o 1. nadzemní podlaží 1.01 až 1.99 nebo až 1.999, o 10. nadzemní podlaží až nebo až Je-li místnost (prostor) na výkresu nebo obrazu označen jen číselně, musí se její (jeho) název uvést v legendě. V legendě se současně uvádějí další údaje o místnosti (prostoru) viz tab. 5. Při návrhu stavebních úprav se místnosti nově vzniklé rozdělením místností stávajících rozlišují připsáním písmen abecedy za pořadové číslo, například 167A, 167B. Při navrženém sloučení dvou místností do jedné nové se ponechává nově vzniklé místnosti číselné označení obou původních místností, například 235,236. Plochy (plošný obsah) jednotlivých částí objektu (místností, prostorů) se uvádějí na výkresech kreslených v měřítku 1:100 a větším (v půdorysu, v legendě apod.) v m 2 s přesností na dvě desetinná místa s připsáním značky jednotky, například 67,87 m 2 viz tab. 5. V legendě se na výkresu zpravidla uvádí: - vysvětlení grafických nebo písmenných zkratek použitých na výkresu; - údaje, které nelze vepsat do obrazu (např. popis účelu místností). Legenda obvykle obsahuje i specifikaci výrobků a prací, například specifikaci druhů podlah a úprav povrchů stěn i stropů příklad legendy viz tab. 5. Legenda se sestavuje do tabulky, kde v prvním sloupci se musí uvést odkaz vepsaný do obrazu, tj. odkaz podle něhož se údaje v legendě vyhledávají

29 Tab. 5 Příklad legendy místností v objektu Další typy legend, vztaženým k odkazům ve výkresech půdorysů, se mohou týkat podrobné specifikace výrobků dílčích řemesel např. prvky zámečnické, klempířské, truhlářské atd. Tyto legendy mohou být buď přímo součástí příslušného půdorysu, nebo jsou obsaženy v samostatné příloze. Tab. 6 uvádí příklad legendy, specifikující výplně okenních otvorů. Tab. 6 Příklad legendy truhlářských výrobků výplní okenních otvorů Dalším typem popisu technických výkresů jsou tzv. poznámky. V poznámce k výkresu se zpravidla uvádějí: - doplňující slovní údaje ke konstrukcím nebo k částem stavebního objektu (popis druhu konstrukce, údaje o použití materiálu apod.); - údaje, které nelze jednoznačně graficky vyjádřit v obrazu; - vysvětlení označení použitých v obrazu, která nejsou normalizována a nejsou uvedena v legendě

30 Kontrolní otázky a náměty: 1. Námět z podkladů k nemovitosti, kterou obýváte nebo užíváte, vyčtěte základní informace o jejích rozměrech a vybavení zařizovacími předměty Zásady zobrazování staveb Stavební objekty se zobrazují pravoúhlým promítáním na několik průměten jako průměty myšlených horizontálních nebo vertikálních řezů (půdorysy, svislé řezy) a jako pohledy, popř. jejich kombinace. Podle potřeby se objekty mohou zobrazovat i prostorově, např. axonometrickým promítáním, středovým promítáním apod. Půdorysy Půdorysy se zobrazují: - jako pravoúhlé průměty myšlených vodorovných řezů objektem na půdorysnu; - jako pohledy shora na zobrazovanou konstrukci (např. půdorysy výkopů, základů, střech); - kombinace obou předchozích případů. Roviny myšlených vodorovných řezů se vedou tak, aby bylo možné jimi zobrazit co možná nejvíce konstrukcí, otvorů a objemů v jejich charakteristickém tvaru, velikosti a poloze i jejich provozní souvislosti v rámci zobrazovaného podlaží. Poloha řezových rovin je: - asi v jedné třetině výšky podlaží (nad úrovní parapetu), nebo - u objektů o několika úrovních v rámci jednoho podlaží asi 1 m nad zobrazovanou úrovní (podlahou daného podlaží), nebo - okenními otvory, pokud se nacházejí výše než uvádí oba předchozí případy, nebo - nad úrovní stěn a dalších konstrukcí, pokud nesahají až ke stropu, nebo - u objektů bez rozlišování podlaží (např. u věžových objektů) ve stanovených a na výkresech svislých řezů vyznačených výškových intervalech, nebo - u schodišť a šikmých ramp ve 2/3 výšky podlaží tak, aby případné mezipodlažní podesty byly pod řezovou rovinou. V objektu s podlažím se výkres půdorysu každého podlaží vztahuje pouze k příslušnému podlaží (části objektu nad a pod tímto podlaží se nezahrnují). Zobrazované podlaží je výškově vymezeno: - běžné podlaží vícepodlažních objektů vrchním lícem nosné konstrukce stropu podlaží nižšího a vrchním lícem konstrukce stropu zobrazovaného podlaží (viz obr. 15a); - nejnižší podlaží vícepodlažních objektů vrchním lícem vodorovné hydroizolace a vrchním lícem konstrukce stropu zobrazovaného podlaží (viz obr. 15b); - nejvyšší podlaží vícepodlažních objektů vrchním lícem nosné konstrukce stropu podlaží nižšího a vrchním lícem nosné střešní konstrukce bez střešního pláště (viz obr. 15c a 15d); - jednopodlažní objekt vrchním lícem vodorovné hydroizolace a vrchním lícem nosné střešní konstrukce bez střešního pláště (viz obr. 15e)

31 Obr. 15 Výškový rozsah podlaží zobrazeného v příslušném půdorysu Výkres půdorysu se může doplnit dílčími sklopenými (vkreslenými) průřezy. Jedná se o zájmovou část svislého řezu (ve vertikální rovině), pootočený (sklopený) do horizontální roviny a vkreslený do půdorysu. Pro vkreslení sklopeného průřezu se obraz půdorysu zpravidla nepřerušuje viz obr. 16. Obr. 16 Zásady tvorby sklopeného průřezu a jeho zobrazení v půdorysu Svislé řezy Svislé řezy se zobrazují jako průměty myšlených svislých řezů objektem na nárysnu. Řezová rovina pro zobrazení svislého řezu se vede zpravidla schodištěm, a to tak, aby poskytla možnost co nejúplnějšího zobrazení

32 schodiště. Poloha svislé řezové roviny se kreslí a označuje do půdorysu, může se podle potřeby v prostoru zalamovat (viz obrázek 17), nesmí však vzniknout nelogický a nesouvislý obraz (např. zalomení nesmí procházet konstrukcí). Rovina myšleného svislého řezu se nesmí vést v podélném směru tyčovými prvky (sloupy, trámy, průvlaky apod.) ani podélně stěnou. Obr. 17 Vedení a vyznačení řezové roviny v půdorysu Technické pohledy Pohledy na průčelí objektu se zobrazují jako svislý řez, jehož vertikální řezová rovina je vedena těsně před rovinou průčelí. Pro jednotlivá průčelí objektu se doporučuje používat názvy světových stran, k nimž jsou průčelí obrácena (například POHLED OD JIHU, POHLED ZÁPADNÍ apod.). Schématické výkresy V měřítku 1:500 (popř. menším) se zpracovávají schématické výkresy celkové koncepce stavby, jejího prostorového a dispozičního řešení, popř. další architektonické charakteristiky a provozních souvislostí. Stavební objekt se v půdorysech a svislých řezech kreslí schématicky. Svislé i vodorovné konstrukce zobrazené v řezu se kreslí velmi tlustou plnou čarou bez ohledu na jejich skutečný rozměr. Hrany viditelných obrysů konstrukcí zobrazených v pohledu se kreslí tenkou plnou čarou. Výkresy zpracovávané v měřítku 1:200 mají zpravidla určit provozní zásady, architektonické řešení, celkové dispoziční a konstrukční charakteristiky stavby. Jsou zpravidla podkladem pro územní řízení a pro zpracování dalších stupňů dokumentace. V půdorysech a řezech se v měřítku 1:200 kreslí: - obrysy konstrukcí zobrazených v pohledu tenkou plnou čarou, - obrysy konstrukcí zobrazených v řezu, a to těmito variantami: o schematickým obrysem tenkou plnou čarou a plocha řezu se vyčerní (viz obr. 18a), nebo o schematickým obrysem tlustou plnou čarou a plocha v řezu se šrafuje (viz obr. 18b), nebo o schematickým obrysem velmi tlustou plnou čarou a plocha v řezu se nevyčerní ani nešrafuje(viz obr. 18c)

33 Obr. 18 Zásady kreslení obrysů konstrukcí zobrazených v řezu v měřítku 1:200 P Příklad: Princip vytvoření půdorysu, svislého řezu a technického pohledu objektu pozemního stavitelství Na obr. 19 jsou uvedeny principy generování půdorysu, svislého řezu a technického pohledu z reálného 3-D objektu objektu pozemního stavitelství. Obr. 19 Principy generování půdorysu, svislého řezu a technického pohledu z reálného 3-D objektu objektu pozemního stavitelství. Jedná se o transformaci hran a obrysů do 2-D zobrazovací plochy

34 P Příklad: Příklad výkresu půdorysu, svislého řezu a technického pohledu Na následujících obrázcích (obr. 20, 21, 22) jsou uvedeny příklady zakreslení kompletního půdorysu, svislého řezu a technického pohledu rodinného domu, s aplikací zásad pro použití příslušných typů a tlouštěk čar, grafických značek, kótování, šrafování, popisů a odkazů. Půdorys obsahuje sklopené průřezy stropní konstrukcí (v místnostech 1.01 a 1.02) a vyznačené myšlené roviny svislých řezů A-A, B-B, C-C. Pod obrazem půdorysu objektu je umístěna legenda se specifikací použitých materiálů. Obr. 20 Příklad kompletního půdorysu rodinného domu 1. nadzemní podlaží

35 Obr. 21 Příklad kompletního svislého řezu rodinným domem příčný řez A-A Obr. 22 Příklad kompletního technického pohledu na rodinný dům

36 Shrnutí Kompletní informace o zobrazovaném objektu poskytuje vedle samotného obrazu řada doplňkových informací. Při jejich vypracování se postupuje podle zásad, stanovených v příslušných předpisech. Odhadce majetku by měl být s těmito zásadami obeznámen. Kontrolní otázky a náměty: 1. Námět zorientujte se v podkladech k nemovitosti, kterou obýváte nebo užíváte

37 4. Výkresy situační 4. Výkresy situační C Cíle kapitoly: Po absolvování této kapitoly student - získá orientaci ve výkresech situačních a výkresech úprav terénu; - získá schopnost rozeznat značky mapových podkladů; - získá orientaci ve značkách inženýrských sítí L Doporučená literatura: Autor Název Vydavatel a rok vydání ČSN ČNI, 1990 ČSN ČNI, 1989 Strany doporuče ného textu 4.1. Situace Situační výkres (zkráceně situace) je výkres, který určuje prostorový vztah projektovaného stavebního díla (navrhované stavby, objektu apod.) vzhledem k polohově určujícímu okolí (dosavadnímu stavu). Tento stav se do situace přejímá zpravidla z map velkých měřítek nebo z map vzniklých na jejich podkladě, popř. z map vzniklých pro daný účel jako původní (např. mapa vyhotovená podle zásad níže uvedených z přímého šetření a měření pro určitou stavbu). Pro projektování staveb lze tyto mapy označit společným názvem mapový podklad". Mapou velkého měřítka se rozumí mapa v měřítku 1:5000 a větším (měřítkové číslo M < 5000); touto mapou může být: - základní mapa, tj. mapa se základním, všeobecné využitelným obsahem, stanoveným příslušnými technickými předpisy; - účelová mapa, tj. mapa obsahující kromě prvků základní mapy další předměty měření a šetření stanovené pro daný účel (např. technická mapa města). V situačních, vytyčovacích a podobných výkresech se v souladu s ČSN používá pro označení bodů polohového, výškového a tíhového bodového pole těchto závazných písmenných zkratek: - Bpv Baltský výškový systém po vyrovnání; - ČSNS Česká státní nivelační síť - ČSTS Česká státní trigonometrická síť - JTSK Jednotná trigonometrická síť katastrální - S-JTSK Souřadný systém Jednotné trigonometrické sítě katastrální (Křivákův systém) - HVB Hlavní výškový bod - PBPP Pevný bod podrobného (polohového bodového) pole - ZVBP Základní výškové bodové pole Předměty, jejichž rozměry dovolují zřetelné zobrazení v mapě (jsou dostatečně velké pro dané měřítko), se zobrazují obrysovou čárou (obrysem půdorysu), i když je pro ně stanovena značka. V takovém případě se značka

38 zakreslí i uvnitř obrazu předmětu, není- li druh předmětu zřejmý již z kresby nebo popisu. Není-li možno předmět pro jeho malé rozměry zobrazit obrysem, zobrazí se jen značkou. Značky se orientují (pokud u příslušné značky není stanoveno jinak): - kolmo na osu k dolnímu okraji mapy (ve směru sever-jih), nebo - ve směru čárových prvků polohopisu nebo kolmo na něj (dopravní síť, vedení apod.). Stavební objekty (budovy, přemostění mezi budovami, mosty, podzemní objekty a prostory apod.) a podzemní vedení se zobrazují v pohledu shora a kreslí se: - viditelné obrysy tenkou plnou čarou; - neviditelné obrysy tenkou přerušovanou čarou. Pozemní stavby se zobrazují jen obrysem, tj. vnějším obvodem v průniku s terénem nebo u netypických objektů průmětem vnějšího obvodu do horizontální roviny. Tento způsob zobrazení lze doplnit i zakreslením neviditelného průniku s terénem (zakrytý vnějším obvodem budovy) nebo průmětem obvodu vyšších a užších částí budovy; tohoto doplňujícího způsobu zobrazení se použije tehdy, probíhá-li vlastnická (uživatelská) hranice v průniku s terénem, který je zakryt částí budovy. V účelových mapách lze pozemní stavby označit barevně nebo šrafováním (postačí jen lemovkou). U budov obytných se zpravidla uvedou popisná, evidenční, popř. orientační čísla, která se uvedou ve tvaru zlomku, kde v čitateli je číslo popisné nebo evidenční a ve jmenovateli je číslo orientační (např. 1415/23). Čísla se píší rovnoběžně se vstupním průčelím budovy tak, aby se četla od dolního nebo pravého okraje mapy. U silničních komunikací (dálnic, silnic, místních komunikací apod.) se kreslí vlastnická hranice nebo hranice užívací, hrany koruny, obrysy chodníků, dělicích pásů a dopravních ostrůvků (pokud jsou na mapě zobrazitelné). V sídlištích se komunikace (ulice) popisují názvem, který se umístí do koruny komunikace, rovnoběžně s její osou. Výtisky základních situací (map) se vyhotovují jednobarevně černě. Obsahuje-li základní mapa výškopis, vyhotovuje se dvoubarevné, a to polohopis černě, výškopis s jeho číselným popisem hnědě. Účelové mapy se mohou vyhotovovat (kresba i popis) podle potřeby i vícebarevné s použitím barev: - černá polohopis na povrchu; - hnědá výškopis; - světle zelená vodovodní potrubí; - žlutá plynovodní potrubí a potrubí technického plynu; - červená tepelné potrubí; - hnědá kanalizační stoka; - světle modrá potrubí stlačeného (zředěného) vzduchu; - červenofialová elektrické vedení silové; - modrofialová elektrické vedení sdělovací. Při tomto barevném rozlišení druhu vedení je možno v účelových mapách kreslit podzemní vedení plnou tenkou, popř. tlustou čarou (místo čarou čárkovanou) a značka druhu vedení se umístí do přerušené čáry. Jsou-li vedení různého druhu vyznačena jen jednou osou vedení, kreslí se tato osa černě čárkovanou čarou a značky druhu vedení a popisy se kreslí v příslušné barvě