Speciální virologie DNA viry. MUDr. Drahomíra Rottenbornová

Transkript

1 Speciální virologie DNA viry MUDr. Drahomíra Rottenbornová

2 Přehled vybraných lékařsky významných DNA virů Čeleď Podčeleď Rod Druh Poxviridae Orthopoxvirus Viry varioly, vakcinie, kravských neštovic Herpesviridae alfa-herpesvirinae beta-herpesvirinae gama-herpesvirinae Viry herpes simplex 1,2 (HSV-1, HSV-2) Virus varicella-zoster (VZV) Ebsteina-Barrové virus (EBV) Cytomegalovirus (CMV), HHV-6, HHV-7, HHV-8 Adenoviridae Mastadenovirus lidské adenoviry T1-T41 Papovaviridae Parvoviriade Papillomavirus Polyomavirus Dependovirus Parvovirus Lidské papillomaviry (70 typů) Viry JC, BK Adenoasociované viry Virus B19 Hepadnaviridae Orthohepadnavirus Virus hepatitidy B (HBV)

3 Čeleď: Poxviridae Druh: Virus varioly Onemocnění: Pravé neštovice (Variolla) Jediné onemocnění, které bylo celosvětově vymýceno (eradikováno)

4 Přenos: kapénkami, vzduchem, kontaktem ID: dnů Klinický obraz: těţké, generalizované onemocnění s úmrtností 15-40% charakteristické kožní projevy: neštovice (pustuly), po zaschnutí a odloučení zanechávaly dolíčkovité jizvy krvácení do pustul (tzv. černé neštovice) znamenalo špatnou prognózu častou komplikací byla kontaminace neštovic stafylokoky a stafylokoková sepse variola minor: mírnější varianta onemocnění Dg: zejména přímý průkaz viru Th: Marboran (byl-li podán v časné fázi inkubace nebo preventivně) Prevence: Aktivní imunizace virem vakcínie

5 Historie Pravé neštovice - jedna z nejvýznamnějších příčin úspěchů bílých kolonizátorů v Americe Přivlekli s sebou na americký kontinent svoje nemoci, zejména pravé neštovice Panenská populace Indiánů byla v klíčových oblastech během několika desítek let zredukována o úděsných 90 %, coţ vedlo ke zhroucení jejich sociálních struktur Evropané v řadě případů pouţili na podporu svého postupu neštovice jako biologické zbraně (oblíbenou metodou bylo Indiánům prodat či darovat infikované přikrývky). Francisco Pizzaro dobyl inckou říši ( ) Hernando Cortéz dobyl aztéckou říši ( ) 5

6 Říše Aztéků Říše Inků

7 Slavné oběti neštovic Ramses V., egyptský faraon (1145/ /1140 př. n. l.) Šun-č, čínský císař ( ) Marie II. Stuartovna, anglická královna ( ) Ludvík XV., francouzský král ( ) jeho dcera Anna Jindřiška ( ) Petr II., ruský car ( ) Isabella Parmská, manţelka císaře Svaté říše římské Josefa II. ( ) rakouský císař Josef I. princ Leopold Lotrinský, ţenich Marie Terezie, jehoţ smrt způsobila, ţe se s Marií Terezií oţenil jeho bratr František Lotrinský Ostatně neštovice prodělala v padesáti letech i sama tato panovnice a vypráví se, ţe kvůli nepěkným jizvám na tváři, které jí po onemocnění zůstaly, nechala ze svého okolí odstranit všechna zrcadla. ZDZ-1 Infekce kůţe 7

8 Ramses V. Šun-č Marie II. Stuartovna Ludvík XV. Petr II. Isabella Parmská Josef I.

9 Osobnosti, které onemocnění neštovicemi přežily Hugo Kapet, franský král (939/ ) Anna Klevská, anglická královna ( ) Alžběta I., anglická královna (v roce 1562) Ludwig van Beethoven, německý hudební skladatel ( ) Abraham Lincoln, president USA (v roce 1863) Josef Stalin, sovětský diktátor ( ) Hugo Kapet Alţběta I. L.van Beetthoven A. Lincoln 9

10 Eradikace neštovic Počátkem 60. let 20. století připravila Světová zdravotnická organizace (SZO) největší zdravotnickou akci všech dob - pokus o totální vymýcení (eradikaci) pravých neštovic. Účinnou a originální koncepci této akce vypracoval český epidemiolog Karel Raška (v letech 1963 aţ 1970 ředitel oddělení přenosných nemocí SZO v Ţenevě) Místo nákladného plošného očkování navrhl soustředit se na jednotlivá ohniska nákazy a tam zasáhnout s maximální důsledností Do akce se zapojilo dalších dvacet českých odborníků,riskujících přitom nejen zdraví, ale mnohdy i ţivot v politicky nestabilních oblastech Jedním z nich - doc. Zdeněk Ježek ZDZ-1 Infekce kůţe 10

11 Neštovice vymizely nejdříve v Latinské Americe (1971), po značných potíţích pak v Indii (1975) Nakonec zůstala Afrika a v ní pak Etiopie a Somálsko, které ovšem spolu v letech vedly válku, jíţ padlo za oběť i několik dobrovolníků SZO. 17. dubna 1978 dostává ředitel celé eradikační akce památný telegram: "Pátrání skončeno. Žádné další případy nejsou zjištěny. Ali Maow Maalin, kuchař nemocnice v somálském městě Merca, je posledním známým případem neštovic na světě." WHO prohlásilo pravé neštovice za zcela vyhubené Prof. K. Raška ZDZ-1 Infekce kůţe 11 Doc. Z. Jeţek

12 Odhaduje se, ţe jen během 20. století tato choroba zahubila milionů lidí Ještě v roce 1967 onemocnělo 15 miliónů lidí a 2 milióny jich zemřely. Po vyhlášení vymýcení neštovic bylo rozhodnuto zničit všechny laboratorní vzorky původce choroby Zůstat měly pouze ve dvou laboratořích - jedna v USA (jsou přechovávány v CDC v Atlantě) a jedna v SSSR ZDZ-1 Infekce kůţe 12

13 Očkování proti variole lady Mary Wortley Montagu: v roce 1721 zavedla v Anglii první očkování proti neštovicím Pouţila přitom metodu jiţ dříve uţívanou v Turecku - záměrné nakažení pacienta sušeným hnisem z puchýřů pravých neštovic, v němţ je původce oslabený Neštovice jsou však velice virulentní a tak i následný lehčí průběh nemoci mohl vést ke znetvoření nebo dokonce smrti pacienta, který byl navíc po celou dobu infekční a mohl šířit nemoc dál ZDZ-1 Infekce kůţe 13

14 Edward Jenner Britský vesnický lékař z Berkeley v hrabství Gloucestershire Vyuţil známý fakt, ţe lidé, kteří přicházeli často do styku s dobytkem a nakazili se kravskými neštovicemi, téměř nikdy neonemocněli neštovicemi pravými r záměrně naočkoval osmiletému Jamesi Phippsovi hnis z vřídku způsobeného kravskými neštovicemi Chlapec onemocněl kravskými neštovicemi, ale za šest týdnů se uzdravil. Jenner ho poté infikoval vakcinační dávkou pravých neštovic; podle předpokladu u chlapce nemoc nepropukla. Tento pokus je považován za první skutečnou vakcinaci. v roce 1798 o svých výsledcích publikoval článek, ve kterém nazval svoji metodu vakcinací (z latinského slova vacca, česky kráva) a rovněţ zavedl pro původce nákazy termín virus. ZDZ-1 Infekce kůţe 14

15 Očkování na území našich zemí První veřejné očkování dětí na Moravě nechala provést na počátku 19. století hraběnka Marie Walburga hraběnka z Waldburg-Zeilu ( ) v Suchdole na svém kunvaldském panství. Během prusko-francouzské války ( ) zemřelo na variolu francouzských vojáků, zatímco očkovaná pruská armáda takto ztratila pouze 278 muţů. Povinné očkování dětí v nově vzniklém Československu stanovil zákon z roku V současné době se vakcinace díky eradikaci (vymýcení) uţ neprovádí. ZDZ-1 Infekce kůţe 15

16 Čeleď: Herpesviridae Všechny navozují přetrvávající, skryté a vracející se nákazy Mohou být aktivovány při stavech imunologické nedostatečnosti Některé se podílejí na vzniku maligních nádorů Podčeleď Alfa-herpesvirinae Druh Viry herpes simplex 1, 2 (HSV-1, HSV-2) Virus varicela-zoster (VZV) Beta-herpesvirinae Cytomegalovirus (CMV), Lidské herpetické viry 6,7 (HHV-6, HHV-7) Gama-herpesvirinae Virus Ebsteina a Barrové (EBV) Lidský herpetický virus 8 (HHV-8)

17 Druhy: Virus herpes simplex 1,2 virus Herpes simplex typ 1 (orální) a typ 2 (genitální) po vstupu do organismu virus způsobí klinické projevy zvané jako primoinfekce z místa vstupu se virus podél nervových vláken šíří do regionálních nervových ganglií, kde doţivotně přetrvává - latence občas se reaktivuje, podél nervů se dostává zpět do kůţe či sliznice a zde vyvolá klinické projevy označované jako reinfekce, recidiva Gingivostomatitida: primoinfekce HSV-1 ZDZ-1 Infekce kůţe 17

18 Klinický obraz primoinfekce: 90% případů asymptomaticky herpetická gingivostomatitida, herpetická faryngitida (typ 1) genitální opar (typ 2) reaktivace: opar rtu (typ1) u oslabených osob: encefalitida (velmi těţký průběh, následky, vysoká úmrtnost!!! genitální opar (typ 2) nákaza novorozence: během porodu (můţe se rozvinou závaţné onemocnění mozku a vnitřních orgánů) Herpes labialis Herpes genitalis 18

19 Diagnostika Přímý průkaz elektronová mikroskopie, IF, PCR izolace viru Nepřímý průkaz stanovení sérových protilátek - nejčastěji KFR, nepřímou IF nebo metodou ELISA nízké hladiny anamnestických protilátek jsou u většiny lidí po primární infekci HSV zjistitelné po celý ţivot rozlišit infekci typem 1 a 2 není sérologicky moţné k rozlišení primárních a rekurentních infekcí není sérologie spolehlivá Léčba acyklovir (Zovirax, Herpesin) - lokálně, v závaţných případech celkově

20 Druh: Virus varicelly- zosteru Onemocnění: plané neštovice (primoinfekce) pásový opar (reaktivace infekce) Plané neštovice vysoce infekční onemocnění dětského věku průběh většinou nekomplikovaný primoinfekce v pozdějším věku (v adolescenci a u dospělých) mívá těţší průběh nákaza matky v pozdní fázi těhotenství můţe být přenesena na plod Přenos: kapénkami, předměty kontaminovanými obsahem puchýřků ID: dnů

21 Klinický obraz: Prodromy: první 1-2 dny horečka, únava Vyrážka: cyklicky po 3-5 dnech (odpovídá virémii) se vysejí nové neštovice (nejdříve ve vlasaté části hlavy, později postupně na obličeji, trupu, končetinách a sliznicích). Vyráţka se hojí bez jizev (pokud nedojde k zhnisání puchýřků). Komplikace: sekundární bakteriální infekce pustul (zejm. zlatým stafylokokem) primární varicellová pneumonie, meningoencefalitida generalizace infekce u imunologicky oslabených nemocných Po uzdravení zůstává virus v těle po řadu let v senzorických gangliích nervů.

22 Pásový opar Reaktivace viru - šíří se nervovými vlákny do periferie, ze zakončení nervů přechází do kůţe, kde na příslušném inervovaném okrsku vyvolá vznik vyráţky totoţné s planými neštovicemi. Nejčastější lokalizace: oblast inervovaná některou větví trigeminu nebo meziţeberními nervy U osob s těţkým imunodeficitem můţe docházet k časté rekurenci herpes zoster, k plošnému šíření po kůţi a k diseminaci do vnitřních orgánů.

23 Přenos: Pásový opar se nepřenáší, nemocný zosterem ale vylučuje virus z puchýřků - můţe být zdrojem varicelly pro vnímavé osoby ( které dosud varicellu neprodělaly) Léčba: většinou pouze symptomatická specifická u imunosuprimovaných osob (hyperimunní globulin, acyklovir, famcyklovir) Prevence: ţivá očkovací látka Lab. dg.: (běţně se neprovádí) izolace viru z puchýřků na tkáňových kulturách průkaz antigenu IF PCR vyšetření protilátek (KFR, ELISA) ZDZ-1 Infekce kůţe 23

24 Druh: Cytomegalovirus (CMV) Název odvozen od enormního zvětšení hostitelské buňky včetně jejího jádra Výskyt: celosvětový, promořenost dospělé populace (v závislosti na oblasti a způsobu ţivota) % Po prodělané nákaze virus celoţivotně latentně přetrvává v organismu a infekce můţe být aktivována při poklesu odolnosti organismu. Přenos: slinami pohlavním stykem mateřským mlékem transplantovanými orgány, transfúzí

25 Onemocnění: primární infekce většinou inaparentně onemocnění u těhotných ţen můţe vést k přenosu infekce na plod (nebezpečí potratu nebo vrozených vad) nebo k infekci novorozence při porodu CMV způsobuje závaţné (často smrtené) komplikace po transplantacích, při léčbě cytostatiky a u nemocných s AIDS

26 Diagnostika průkaz CMV antigenů v leukocytech z periferní krve přímý průkaz CMV v postiţených orgánech metodou PCR stanovení specifických protilátek = nejběţnější metoda stanovení aktivity CMV Léčba symptomatická v závaţných případech (komplikace po transplantaci, infekce u nemocných s AIDS) antivirový preparát ganciclovir

27 Druh: Ebsteina-Barrové virus (EBV) Přenos: intimním kontaktem (líbání)- virus se vylučuje slinami Po primární infekci virus po zbytek ţivota latentně přetrvává v organismu a při poklesu imunity dochází k aktivaci nákazy (rekurentní infekce). Velmi pravděpodobně se podílí na vzniku některých maligních nádorů (např. Hodgkinova nemoc). Patogeneze: Dochází k infekci sliznice nosohltanu a vývodů slinných ţláz. Virus je lymfocytototropní: 1. váţe se na B-lymfocyty, způsobuje jejich transformaci ( nesmrtelnost ) 2. je aktivátorem B-lymfocytů, můţe způsobit tvorbu autoprotilátek a navodit tak různé autoimunitní nemoci

28 Infekční mononukleóza Primoinfekce: asymptomatická nebo pod obrazem infekční mononukleózy ID: 1-3 měsíce Klinický obraz: faryngitida, tonzilitida, zvětšení lymfatických uzlin, horečka, zvětšení sleziny, poruchy jaterních funkcí Někdy známky vzniku autoprotilátek (lékový exantém po Ampicilinu, hemolytická anemie) Výrazné oslabení buněčné imunity, většinou dočasné. U některých jedinců můţe dojít k rozvoji některých autoimunitních nemocí (revmatoidní artritida aj.). U osob s oslabenou imunitou (po transplantacích, AIDS aj.) můţe být aktivace EBV spojena se vznikem některých druhů lymfomů

29 Komplikace: hemolytická anemie, enefalitida, myokarditida, pankreatitida, pneumonie, zánět nervů (! i bez klinického obrazu infekční mononukleózy) syndrom chronické infekční mononukleozy - rozvíjí se u některých jedinců po akutním onemocnění, souvisí s aktivací latentní infekce Léčba - symptomatická, specifická terapie není k dispozici Diagnostika zejména sérologická diagnostika - průkaz specifických protilátek dynamika tvorby protilátek umoţňuje odlišení akutní a chronické infekce průkaz heterofilních protilátek (IM test, OCH test) průkaz specifických protilátek proti některým antigenům EB-viru (ELISA, IF)

30 A- Průkaz heterofilníh protilátek objevují se v prvním týdnu nemoci a většinou za dva týdny vymizí nebývají pozitivní u malých dětí IM test - screeningový test pro infekční mononukleózu (hemaglutinační) Průkaz heterofilních protilátek proti beranním (koňským) erytrocytům sérum+koňské (beranní) krvinky) OCH test - průkaz heterofilních protilátek proti hovězím erytrocytům pomocí lýzy hovězích krvinek v přítomnosti morčecího komplementu.

31 B- průkaz specifických protilátek proti některým antigenům EBviru (ELISA, IF) je pracnější, nákladnější opakovaná vyšetření zachytí dynamiku tvorby protilátek proti jednotlivým antigenům

32 Jiná onemocnění způsobená EBV Burkittův lymfom Vyskytuje se v rovníkové Africe, v Nové Guiney. Zde je nejčastějším typem zhoubného nádoru u dětí. nasofaryngeální karcinom Vyskytuje se zejména v Číně, JV Asii. fatální lymfoproliferativní syndrom Hodgkinova nemoc Lymfom = nádorové onemocnění mízních uzlin

33 HHV-6 Přenos:slinami KO: exanthema subitum (šestá dětská nemoc) 3-4 dny horečka C poté pokles horečky a výsev vyráţky (drobná, bledě růţová, plošná, někdy splývavá), nejčastěji na krku, trupu, obličej vynechává, trvá několik hodin aţ 2-3 dny můţe být zaměněno za spalničky či zarděnky pokud lékař nepomyslí na toto onemocnění a předepíše na léčbu horečky antibiotika, můţe být výsev vyráţky zaměněn s alergií na antibiotika nebo antipyretika U dospělých obraz mírné inf. mononukleózy, U imunol. oslabených: generaliz. infekce, rejekce štěpu u trnsplantovaných Dg: průkaz protilátek, izolace viru

34 HHV-7 Izolován v r Přenos: slinami Primární infekce: většinou v raném dětství (promořenost vysoká) Klinický obraz: asymptomatická infekce horečnaté onemocnění podobné 6. nemoci ojediněle: hepatitida, inf. mononukleóza, encefalitida, moţná téţ pytiriasis rosea Dg: běţně se neprovádí

35 HHV-8 Objeven v r u HIV+ pacientů Přenos: pohlavním stykem,krví, méně často slinami Promořenost úměrná promiskuitě KO: asymtomatická infekce malignity (Kaposiho sarkom, angiosarkom, lymfom) u osob s imunodeficitem Dg: průkaz protilátek, průkaz DNA Kaposiho sarkom

36 Čeleď: Adenoviridae Druh: Lidské adenoviry (sérotypy T1-T51) Název odvozen od toho, ţe byly objeveny v adenoidní tkáni (=lymfatická tkáň nosohltanu) Přenos: kapénkami, stolicí, z oka do oka kontaminovanými ručníky, rukama, očními kapkami Onemocnění: adenovirové nákazy jsou běţné, vyskytují se v průběhu celého roku ID: 3-14 dní Klinický obraz: akutní horečnatá onemocnění HCD a DCD typicky provázená konjunktivitidou epidemická keratokonjunktivitida- trvá několik týdnů, můţe zanechat trvalé jizvy na rohovce ( poruchy zraku), přenos často špatně sterilizovanými nástroji očních lékařů kojenecké a dětské průjmy - druhá nejčastější příčina průjmů v tomto věku

37 Onemocnění Adenovirus typ Faryngitida 3,8,19 Konjunktivitida 3,8,19 Pneumonie 3,4,7 Keratokonjunktivitida 8,19,37 Encefalitida, ME 7 Hemoragická cystitida 11, 21 Exantémy Všechny typy Průjmy 40,41

38 Léčba symptomatická Diagnostika izolace viru (z výtěru nosohltanu, spojivek nebo rekta) na buněčných kulturách přímý průkaz (elektronmikroskopicky) ve stolici - některé typy adenovirů latexaglutinace (průjmová stolice) průkaz antigenu imunochromatografickou metodu sérologicky KFR, ELISA

39 Čeleď: Papovaviridae Druh: Lidské papillomaviry Viz samostatná prezentace

40 Čeleď: Parvovoridae Druh: Virus B 19 Má schopnost mnoţit se v kmenových buňkách erytrocytární krevní řady Onemocnění: záleţí na věku, stavu imunity a krvetvorby Asymptomatický průběh Erythema infectiosum (pátá dětská nemoc) Infekce v těhotenství: těţká anemie plodu (hrozí úmrtí plodu) zánět myokardu selhávání srdce hydrops plodu Perzistentní infekce u lidí s oslabenou imunitou chronická anemie

41 Erythema infectiosum (Pátá dětská nemoc) Klinický obraz: nápadné zarudnutí na obličeji (příznak zfackované tváře) asi po 3 dnech se podobné velké rudé fleky objeví na hýţdích a končetinách, postupně vymizí někdy aţ za několik týdnů jiné příznaky většinou nebývají virus může způsobovat přechodný útlum krvetvorby a větší vnímavost k infekcím většinou postiţeny školní děti Snadný přenos na dospělé U nich vyráţka + postiţení kloubů ZDZ-1 Infekce kůţe 41

42 Čeleď: Hepadnaviridae Druh: Virus hepatitidy B Viz prezentace Virové hepatitidy