NEWSLETTER. Prosinec. Obsah. Rodina potřebuje odbornou pomoc CENTRA SOCIÁLNÍCH SLUŽEB PRAHA

Transkript

1 NEWSLETTER CENTRA SOCIÁLNÍCH SLUŽEB PRAHA Prosinec Rodina potřebuje odbornou pomoc Situace, kdy v ČR počet rozvodů přesáhne počet svateb, může nastat už v horizontu dvou let. Podle statistiků počet rozvodů v posledních letech klesá. Předloni jich bylo zhruba , v roce 2005 přibližně Mnohem méně je ale také sňatků. Jak se uvádí ve zprávě ČSÚ, intenzita rozvodovosti se tak příliš nemění, zůstává vysoká. Od roku 2001 se pohybuje na úrovni 45 až 50 procent manželství, která končí rozvodem. Postupně se protahuje v procentech také doba trvání průměrného manželství. Zatímco v roce 2003 od svatby do rozvodu uplynulo 11, 8 roku, předloni to bylo 13 let. Důvodem je podle demografů to, že přibývá rozpadů dlouhotrvajících manželství. V roce 2013 soudy rozvedly párů, které spolu žily víc než čtvrt století. O deset let dřív jich bylo Dvě třetiny návrhů na rozvod podají ženy. V hlášeních se objevují hlavně obecné důvody rozpadu svazku, jako je rozdílnost povah, názorů či zájmů. Nejčastější příčinou rozvratu podle Českého statistického úřadu bývá nevěra. Česká republika patří k zemím s vyšší rozvodovostí, nejvyšších hodnot však dosahují severské a některé západoevropské státy. Třeba v Belgii končívají rozvodem tři pětiny manželství, více než polovina v Lotyšsku, Švédsku a Lucembursku. Česká republika prochází hlubokou krizí rodiny, nejdramatičtější ve své historii. Podle odborníků může pokles zájmu o svatby, děti a rodinu souviset s obavou českých mužů, že budou po rozvodu ekonomicky znevýhodněni. Podle statistik je po rozvodu přes 90 % dětí svěřováno do péče matek. Podobná situace panuje v mimomanželských svazcích, z nichž se u nás rodí již takřka polovina dětí (40 tisíc ročně). O ukončení manželství žádá v ČR dvakrát více žen než mužů. Jinde ve světě je to přibližně půl na půl. Obsah Jak to vidím já, Mgr. Tomáš Ján, MBA, ředitel Centra sociálních služeb Praha... str. 3 Aktuality z Centra sociálních služeb Praha... str. 4-9 Téma: Já a moje vztahy... str Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy proměny v čase... str O vývojových fázích partnerského vztahu... str Máme krizi, pomozte... str Příklady rozmanité nabídky pomoci a práce s rodinou... str Příběh jednoho manželství... str Skupinová párová terapie... str. 26 Žena na rozcestí... str Komplikovaný rozchod či rozvod... a co bude s dětmi?... str Macechy... str Mateřská dovolená... str Adolescent v manželské poradně str Případ paní Beáty... str Problémy a krize v manželství seniorů... str Právní poradenství klientům... str. 46

2 Centrum sociálních služeb Praha přeje všem spolupracovníkům a čtenářům v roce 2016 hodně zdraví a radosti ze života. PF 2016

3 Vážení čtenáři, dnešní Newsletter přináší téma Já a moje vztahy. Je to problematika, která se dotýká každého z nás. Celé číslo proto věnujeme nabídce služeb Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Rodinné poradny nabízejí klientům své služby již 48 let. Zažily mnoho proměn a proměnili se i samotní klienti poraden. Centrum sociálních služeb Praha nabízí bezplatně své služby již na devíti pracovištích v hlavním městě Praze. Odborné sociální a psychologické poradenství zajišťuje 25 pracovníků, převážně psychologů, ale i dvě sociální pracovnice a právnička, externě další právníci a psychiatr. Jak to vidím já... Mgr. Tomáš Ján, MBA ředitel Centra sociálních služeb Praha V roce 2014 se na poradnu obrátilo nových klientů, dalších bylo převedeno z předchozího roku. Realizováno bylo bezmála 17 tisíc konzultací. Téměř 400 klientům byla návštěva poradny doporučena institucí (soudem nebo oddělením sociálně právní ochrany dětí). Poměrně frekventovanou problematikou bylo i domácí násilí (138 konzultací). Nejčastěji se v poradnách řeší nesoulad mezi členy rodiny (hádky a nedorozumění), odcizení ve vztahu, rozhodování o rozvodu a porozvodovém uspořádání rodinných záležitostí, vyrovnávání se s partnerovým odchodem, problémy soužití více generací, vztahy mezi rodiči a dospívajícími dětmi, žárlivost a nevěra. Za téměř padesát let existence poradny má s její činností osobní či zprostředkovanou zkušenost přibližně každý pátý obyvatel Prahy. Myslím si, že současná česká rodina potřebuje odbornou pomoc. Změny dopadající na dnešní rodinu za posledních 26 let jsou velice náročné a projevují se v demografické, psychologické i ekonomické oblasti. Život v rodině se odklání od tradičního patriarchálního modelu. Přibývá rodin, kde partneři žijí v nesezdaném svazku. Naopak ti, kteří se rozhodnou uzavřít manželství, jsou dnes o deset let starší než v roce Zvýšil se podíl single žijících třicátníků. Také se zvýšil počet svazků partnerů z různých kultur. S vysokým počtem rozvodů narůstá i počet rekonstituovaných rodin, v nichž žijí i děti z předchozích vztahů. I to přináší do rodiny nové dimenze a napětí. Fenomén nezaměstnanosti a na druhé straně rozvoj soukromého podnikání vedou k prohlubování ekonomické nerovnováhy uvnitř rodin, sílí důraz na úspěch a výkonnost partnerů ve vztahu. Krizi rodiny umocňuje i snadný rozpad nesezdaných svazků. Naopak díky právně upraveným manželským a předmanželským smlouvám je snadnější ekonomické vypořádání mezi partnery po rozvodu, na druhou stranu právě tyto smlouvy často brání chudému partnerovi, aby důstojně odešel z nefunkčního svazku, zvlášť jsou-li v takové rodině děti. Tyto novinky a možnosti volby v současné rodině a rodinném právu znamenají přísun velkého počtu klientů do rodinných poraden, proto jsem rád, že od listopadu 2015 otevřela příspěvková organizace hlavního města Prahy Centrum sociálních služeb Praha další, již devátou poradnu, tentokrát v Praze 10, v Říčanské ulici. S pozdravem Mgr. Tomáš Ján, MBA ředitel CSSP 3

4 Aktuality z Centra sociálních služeb Praha Ohlédnutí za první účastí CSSP na víkendovém festivalu Mezi ploty a Týdnem sociálních služeb Střediska CSSP Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, Triangl centrum pro rodinu, Krizové centrum RIAPS a Intervenční centrum pro osoby ohrožené domácím násilím se ve dnech září 2015 zúčastnila festivalu Mezi ploty. Jako obvykle proběhl v areálu psychiatrické léčebny v Bohnicích. Novinkou byla letos účast odborníků z CSSP v srdcích rodinné a alternativní zóny festivalu. V těchto místech se mohou účastníci festivalu zapojit do živé debaty s odborníky a ostatními návštěvníky. Dle záměru pořadatele jsou diskusní srdce určena těm, kteří se ve svém životě rozhodli něco změnit nebo se chtějí jen něco zajímavého dozvědět. Psychologové, sociální pracovníci a psychiatři z CSSP připravili Krizové centrum RIAPS - Týden sociálních služeb v obou dnech několik půlhodinových přednášek na nejrůznější témata z oblasti psychologie, psychické krize, rodičovství, výchovy a mezilidských vztahů. Triangl centrum pro rodinu, Mgr. Pavla Jirásková, Mgr. Hana Dobešová a Mgr. Lenka Martínková si připravily pro rodinnou zónu dvě témata Když hra léčí a Mohu vás mít oba stejně rád?. První téma bylo zaměřeno na práci s dětským klientem v terapii. Zde se mohli rodiče dozvědět, jakým způsobem přijímá Triangl dítě do terapie, kdy a za jakých podmínek je vhodná práce s dětským klientem a kdy naopak je vhodnější práce s celým rodinným systémem. Také získali informace o tom, kdy je dobré se obrátit na odborníka psychologa nebo psychodiagnostika a kdy je dobré využít poradenství, případně psychoterapii. Na setkání zazněly i další informace, např. o tom, jak se liší práce s předškolními a mladšími dětmi a jak probíhá terapie s dětmi staršími. Prezentaci zpestřily obrázky, které malovali dětští klienti, a kazuistiky s ukázkou přímé práce s dítětem. K dispozici byly i fotografie projektivní techniky Sandplay, kterou Triangl při terapiích používá. Další setkání s účastníky akce Mezi ploty proběhlo na téma Mohu vás mít rád oba stejně?. Toto téma bylo zaměřeno na dětského klienta v rozvodové situaci rodiny. Psycholožky a sociální pracovnice se snažily rodičům předat informace o tom, co dítě potřebuje v konkrétním vývojovém období, jakých 4

5 Aktuality z Centra sociálních služeb Praha ponechat děti a měli je na dohled. Příště bychom s sebou mohli vzít na ukázku přenosné pískoviště Sandplay a rodičům předvést, jak tuto projektivní techniku využíváme při terapii u dětských klientů. Jak lépe spolupracovat? to bylo námětem setkání poradny Trojská a sociálních pracovnic z městských částí signálů by si měli rodiče všímat, co by měli rodiče dělat a naopak nedělat v rozvodové situaci (jak to sdělit dítěti, informovat ho o všech změnách, které se ho budou bezprostředně týkat atd., nehádat se před dítětem, nemluvit špatně o druhém rodiči, nedělat z dítěte prostředníka ). Triangl si připravil i několik kazuistik zvládnutých a nezvládnutých rozvodů ze své praxe. Postřeh z akce: Rodinná zóna určitě smysl má, uvedla vedoucí Trianglu Mgr. Lenka Martínková. Bylo by ale dobré věnovat těmto diskusním tématům větší reklamu v programu. Mnozí rodiče přišli spíše náhodně nebo až na druhé téma, případně nestihli začátek tématu, což je mrzelo. Přínos naší prezentace vnímám hlavně z hlediska rodičů, kteří se mohli a přišli poradit o věcech, které je trápí, ale ještě nenašli odvahu jít někam do instituce. Současně mohli při diskusi čerpat ze zkušenosti jiných rodičů. Možná by bylo dobré umístit rodinnou zónu poblíž tvořivých dílen, kde by rodiče mohli Za Poradnu pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy na festivalu vystoupili vedoucí PhDr. Petr Šmolka (s dvěma tématy Výběr partnera a Partnerská očekávání ) a Mgr. Martina Sládková (téma Jak přežít s puberťáky ). Zde jsou její postřehy: Na téma byla půlhodinka a pro mě bylo příjemným zážitkem, že už na mě čekalo asi sedmnáct rodičů s potomky právě uvedeného věku. Atmosféru ve skupince se brzy podařilo oživit diskusí. Bylo znát, že většina rodičů se potýká s typickými, často však subjektivně neřešitelnými a zraňujícími situacemi na obou stranách. Kladli cílené dotazy, chvílemi jenom sdíleli, doptávali se na možné způsoby řešení, jak reagovat v konkrétních konfliktních situacích, důležité je, že jsme našli i prostor pro humor, nadsázku a smích. Uteklo nám to rychle a nakonec jsme se loučili úsměvnou, ale výstižnou myšlenkou, že pubertu svých dětí je třeba hlavně přežít. Krizové centrum RIAPS CSSP nabídlo v srdci alternativní zóny několik zajímavých témat. Psycholožka Mgr. Lucie Husová pohovořila na téma: Identita individualita: aneb (ne) vejdete se do škatulek? Každý jsme jedinečný, neopakovatelný. Na cestě životem 5

6 Aktuality z Centra sociálních služeb Praha se učíme, kým (ne)jsme, kým chceme být. Naše identita může být zdrojem vnitřní opory ve chvílích krize. Často ale bývá také samotným zdrojem vnitřního konfliktu, krize. Už slovo identita (jedinečnost) - identičnost (stejnost) v sobě nese protiklad. Téma identity je úzce propojeno se sebehodnotou. Znamená, že když nezapadáme, že jsme méněcenní? Diskuze byla věnována tématu jedinečnosti a sebehodnoty. MUDr. Robert Kačeňák, psychiatr, kouč a psychoterapeut zvolil téma Kde je sever aneb jak si správně stanovit cíl v životní krizi. Dobře stanovený cíl je základem úspěšného putování nejen na cestách, ale taky v životě. Do diskuse nadhodil téma, proč je důležité stanovit si cíl realistický, termínovaný a měřitelný. Jak se pohnout dál, když máme minimum energie. Jaké jsou tři klíčové stavební kameny dobrého cíle. Diskuse se zaměřila na zkušenosti, úspěchy a neúspěchy v dosahování cílů, co funguje, a co ne. V další půlhodince psychiatr Robert Kačeňák pohovořil na téma Utkat se s životní krizí s medikací, nebo Konference Intervenčního centra k ochraně před domácím násilím bez ní? Vnesl do diskuse takový praktický podnět k zamyšlení nad užíváním každodenních prášků. Medikace a psychoterapie. Dvě strany téže mince? Malý průvodce velkým rozhodováním. Rozhodovat se, když se necítíte dobře, je velice náročné. Jedna z prvních nevyhnutelných voleb, které ale potřebuje většina lidí udělat, je odpovědět si na otázky: Blázním, anebo jsem ještě normální? Jak dlouho to vydržím? Mám už začít užívat prášky, nebo mi stačí dobré slovo? Jaké jsou výhody a nevýhody těchto možností? Jaký druh psychoterapie si mám vybrat a jak? Diskuse v alternativní zóně se dotkla všech těchto bodů. S dalším tématem Individuace jako cesta k uskutečnění vlastní jedinečnosti vystoupil vedoucí Krizového centra RIAPS, klinický psycholog Mgr. Tomáš Holcner. Jak zůstat sám sebou navzdory tlaku současné společnosti? Je lepší se přizpůsobit, nebo si hledat cestu k vlastní jedinečnosti? Diskuse byla obohacena o pohledy C. G. Junga, který ve svém díle věnoval nemalou pozornost právě těmto otázkám. Tomáš Holcner uvedl i další téma Alternativa/y při hledání cesty z psychických potíží. Jak se vyznat v nabídce současných psychoterapeutických směrů a služeb? Co si člověk hledající pomoc představí pod názvy a zkratkami jako psychoanalýza, gestalt terapie, daseins analýza, KBT, EMDR aj.? Hovořilo se proto o tradičních i nových psychoterapeutických přístupech. Psycholožka PhDr. Eliška Kučerová se věnovala tématu Krize jako možnost sebepoznání. Krize může pramenit z řady faktorů (např. ztráta blízkého člověka, rozchod aj.). Nemusí však být jen zdrojem negativních prožitků úzkosti, prázdnoty, beznaděje... Úspěšně zvládnutá krize může vést 6

7 Aktuality z Centra sociálních služeb Praha k posttraumatickému rozvoji, díky kterému se člověk cítí lépe než před samotnou krizí. Posttraumatický rozvoj umožňuje lepší sebepoznání, změnu vnímání sebe sama, nalezení své pravé podstaty ( kdo opravdu jsem, co opravdu chci ). Pro účastníky byla připravena i krátká sebezkušenostní technika na sebepoznání. poradnu v ulici Politických vězňů, která během otevřených dveří nabídla pomoc seniorům a rozvádějícím se partnerům. V Týdnu sociálních služeb se uskutečnila Úspěšný Týden sociálních služeb v CSSP Ve dnech října 2015 vyhlásila Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR a MPSV Týden sociálních služeb ČR. Přihlásilo se k němu i Centrum sociálních služeb Praha, které na šestnácti pracovištích představilo veřejnosti široké spektrum sociálních služeb pro osoby v tíživé situaci. Otevřené dveře přilákaly k návštěvě CSSP mnoho odborníků ze sociálních služeb, městských částí a neziskových organizací. V Poradně pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy proběhla za účasti vedoucího PhDr. Petra Šmolky a vedoucí Pražské linky důvěry Mgr. Jitky Gryga Medřické tisková konference. Novináři se zajímali, jaký dopad na dnešní rodinu mají změny ve společnosti a jak mohou psychologové pomáhat rodině či jednotlivcům v krizi. Dobrý ohlas měly otevřené dveře na lodi Hermes, v Azylovém domě s ošetřovatelskou službou ADOS, v Azylovém domě Šromova a Krizovém centru RIAPS. Informační a poradenské centrum KONTAKT nabídlo odborníkům i široké veřejnosti několik témat: informace o sociálních službách, poradenství k sociálním dávkám, pracovní poradenství v Job klubu a rodinné poradenství zaměřené na styk rodičů s dětmi v rámci rozvodového řízení. Vedle této nabídky upozornil Kontakt i na bezplatnou právní a sociální Tisková konference v poradně Jordana Jovkova také dvě setkání poraden Trojská a Jordana Jovkova s pracovnicemi oddělení péče o dítě (OSPOD). Šlo především o to navázat vzájemné kontakty a domluvit se na formách spolupráce při řešení obtížných situací v rodinách s dětmi. Zajímavou akcí bylo rovněž interdisciplinární setkání na téma Sexuální násilí jako součást domácího násilí (z pohledu sociální pracovnice, psycholožky a právničky). Akci uspořádalo Intervenční centrum a zúčastnili se ho policisté, sociální pracovnice z městských částí a zástupci neziskových organizací.týden sociálních služeb zakončil workshop ve středisku CSSP Resocializační a reintegrační programy. Vedoucí Zuzana Stancová připravila se svým týmem nápaditou interaktivní pracovní dílnu na téma: Činnost RRP současné formy práce s pachateli trestné činnosti, možnosti podmíněného propuštění, eliminace rizik. 7

8 Aktuality z Centra sociálních služeb Praha Vítězka ankety Bc. Jana Doležalová Slavnostní vyhlášení vítězů ankety Srdce na dlani 2015 Slavnostní vyhlášení proběhlo na galavečeru dne 10. října za účasti představitelů hl. m. Prahy, ředitele CSSP Tomáše Jána a vítězů ankety všech příspěvkových organizací hl. m. Prahy. Vítězem ankety za Centrum sociálních služeb Praha se stala Bc. Jana Doležalová z Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Gratulujeme! Představujeme Vám sociální pracovnici poradny Severní Bc. Janu Doležalovou. Váš zajímavý zážitek z poslední doby, tipy na užitečné trávení volného času Tipy na divadelní představení: Léda; Maska a tvář (Činoherním klub); Sbohem, zůstávám! (Divadlo Kalich); Manželský poker; Miláček Anna (Divadlo Palace) Jak si udržujete rovnováhu mezi profesí a soukromím? Co se vám osvědčilo jako užitečná relaxace po náročném dni? Mám úžasného koníčka aktivně provozuji hudbu v pěveckém sboru. Neznám nic lepšího, jak si vyčistit hlavu, zapomenout na všechny starosti pracovní i osobní. Hudba dokáže být sama o sobě lékem, a když se můžu podílet na jejím tvoření a produkci, je to pro mě povznášející pocit. Mívám obrovskou touhu se o to podělit s druhými, aby byli také potěšeni tou nádherou! A proto vám srdečně doporučuji nejen naše koncerty. Tento koníček mi zároveň pomáhá i s průběžným čerpáním dovolené a užitečným investováním financí. Jezdíme účinkovat nejen po vlastech českých, ale i na taková místa, kam by mě samotnou ani ve snu nenapadlo jet. Například nedávno jsme se vrátili z Číny Takže po všech stránkách obohacující koníček. S Janou Doležalovou se můžeme setkat nejen v poradně Severní, ale i na koncertech. Co vás v posledním půlroce nejvíc zaujalo, potěšilo, dodalo vám dobrou náladu, ať v soukromí, či v práci? Velice mě potěšila nominace a posléze i ocenění Srdce na dlani. Bylo to pro mě opravdu nečekané. Nedříve jsem si připadala i nepatřičně, celkem mladá na takové ocenění, které by mělo patřit spíše zasloužilým pracovníkům v sociálních službách A pak jsem si uvědomila, že právě teď mám za sebou dokončených 20 let praxe! Z toho plných 19 let v jednom zaměstnání. Změnila jsem během té doby pracovní zařazení i pracoviště, vlastně se měnili i ředitelé, ale můj pracovní poměr nepřetržitě trvá. Kdo ví, jestli to nehrálo nějakou roli v rozhodování. V každém případě to bylo milé překvapení a děkuji za něj všem, kdo za to aspoň trochu mohou! 8

9 Aktuality z Centra sociálních služeb Praha Další zajímavé akce První konference ADOS Ve dnech 5. a 6. listopadu 2015 se konala první konference v Azylovém domě s ošetřovatelskou službou ADOS. Název konference: Propojení sociální práce a ošetřovatelské péče v oblasti bezdomovectví. Účast: 35 odborníků z NNO (např. Naděje, Charita, Armáda spásy) a sociálně zdravotničtí pracovníci z nemocnic, sociální pracovnice z městských částí a kurátoři z Prahy a Středočeského kraje. Konference se zúčastnili i zástupci příbramské nemocnice. Postřehy: Konference byla užitečná pro všechny zúčastněné, protože se konala přímo v prostředí ADOS. Účastníci byli nadšeni z prohlídky azylového domu s ošetřovatelskou službou, dobře na ně zapůsobilo vybavení pokojů, čistota a nabídka služeb. Bylo tedy možno na místě ukázat, jak péče probíhá, ale také si vyjasnit některé požadavky ADOS při přijímání klientů na pobyt. To bylo také hlavním cílem celé akce. Ohlas byl kladný a pro obě strany přínosný. Účastníci projevili uznání nad zavedením unikátní ošetřovatelské služby pro tuto cílovou skupinu. Více se dočtete na Intervenční centrum oslovilo zdravotníky Program byl zaměřen na problematiku ochrany před domácím násilím. Sociální pracovnice a pracovníci, psycholožka a právničky Intervenčního centra prezentovali několik případů, které v závažných případech domácího násilí dokládají nutnost úzké spolupráce nemocnic s Intervenčním centrem. Příjemným překvapením byla hojná účast sociálně zdravotních pracovníků a pracovnic z nemocnic a především jejich velký zájem o téma. Zajímali se např. o to, jak nabídnout oběti efektivně pomoc tak, aby ji přijala. Při diskusi se hledaly možnosti, jak by mohly Intervenční centrum a nemocnice lépe spolupracovat. Konference se konala v prostorách Magistrátu hl. m. Prahy za účasti přibližně 40 odborníků. Newsletter č. 2 na téma Jak se žije na lodi Hermes Putoval v počtu 200 kusů na Pražskou konferenci o bezdomovectví a konferenci Prevence kriminální recidivy na MHMP. Oddělení pro osoby bez přístřeší CSSP připravilo pro odbornou veřejnost a osoby bez přístřeší aktuální leták o zimních opatřeních IPC Kontakt prezentoval CSSP IPC Kontakt po celý rok 2015, tedy i v podzimním období, prezentoval Centrum sociálních služeb Praha na veletrzích sociálních služeb v pražských městských částech. V současné době se připravuje nová prezentace všech středisek CSSP, kterou bude Kontakt využívat na dalších prezentačních akcích CSSP. Schéma navrhla Mgr. Martina Čiháková a grafické ztvárnění připravuje Andrea Černá, která má na starost i grafickou podobu Newslettru. Prezentace bude postupně doplňována podrobnějšími texty, fotografiemi a videem. Co bude Připravujeme Newsletter č. 5 první číslo zpravodaje CSSP v roce 2016 bude na téma Mám problém, nevím, co s ním. Odborné veřejnosti podrobně představíme Informační a poradenské centrum Kontakt s Job klubem v Ječné ulici a detašovaná pracoviště Kontaktu v ulici Politických vězňů a Dělnické. 9

10 Téma Já a moje vztahy Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy proměny v čase PhDr. Petr Šmolka, psycholog a vedoucí, Centrum sociálních služeb Praha Když na podzim roku 1967 zahájila svou činnost první Stálá manželská poradna v Praze, asi jen málokdo tušil, co může nabídnout, jací klienti budou jejích služeb využívat a že ještě po téměř padesáti letech bude poradna své služby nadále poskytovat. Pojem stálá ji měl odlišovat od předchozích nahodilých pokusů a ad hoc vznikajících poraden, jejichž životnost bývala poněkud jepičí. Poradna byla nejprve zařízením ÚKDŽ Ústředního kulturního domu železničářů na Vinohradech. Časem se jí ujal pražský magistrát a stala se součástí Správy sociálních služeb Praha. Dnes je součástí celé sítě poradenských zařízení jako jedna ze služeb odborného sociálního poradenství (dle zákona o sociálních službách). Poradna je klasické nízkoprahové zařízení, není třeba žádné doporučení, všechny služby jsou ze zákona bezplatné a pracovníci poradny jsou vázáni povinnou mlčenlivostí o všech skutečnostech, s nimiž se při práci s klienty setkávají. Klient má právo 10 Poradna je dnes součástí Centra sociálních služeb Praha. Kdybych si mohl něco přát, pak snad jen to, aby se na nás mohli klienti s důvěrou obracet i po dovršení naší symbol ické padesátky. Tedy i po roce 2017, říká vedoucí PhDr. Petr Šmolka. vystupovat i anonymně. V prvních letech se na poradnu obraceli především klienti, jejichž soužití bylo poznamenáno hrubou sociální či osobnostní patologií. Ročně vyhledalo její služby 400 klientů. Návštěva poradny byla tehdy považována za jisté stigma. Tým poradny od počátku tvořili psychologové, sociální

11 pracovníci, ale i lékaři (psychiatr, gynekolog, genetik) a právníci. Ve snaze reflektovat převládající zakázku klientů došlo pak ke změně názvu na Poradnu manželskou a předmanželskou. Když trochu předběhneme dobu, tak i tento název byl ještě jednou změněn do dnešní podoby Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy. Opět proto, aby i název lépe reflektoval posuny v poradenské klientele. Při poradně na čas vzniklo i relativně samostatné oddělení s krkolomnou zkratkou OSMSSSSNVP. Pro nepamětníky šlo o Oddělení sociálních metod seznamování Správy sociálních služeb Národního výboru města Prahy. Poradna tak fungovala krátce i jako seznamka. Paralelně s jejím rozvojem začaly vznikat další poradny v jednotlivých krajích a okresech. Řečeno někdejší terminologií našeho nynějšího prezidenta šlo o jakési ostrůvky deviace. Někdy pak dokonce o ostrůvky deviace pozitivní. V poradnách totiž nalezli útočiště mnozí kolegové, jimž bylo znemožněno působení na akademické či vysokoškolské půdě. Dnes sídlí poradna na devíti místech v Praze tak, aby služby byly pro klienty i teritoriálně dostupnější. I s externisty tvoří tým poradny celkem 30 odborných pracovníků. Sedmdesátá a osmdesátá léta znamenala značný posun v klientele. Nejen kvantitativní (cca 2 až 3 tisíce nových klientů ročně), ale i kvalitativní. Pro mnohé z nich nepředstavovalo tehdy uvolnění z práce žádný větší problém, a tak se na poradnu obraceli i se zdánlivě malichernými starostmi. Součástí poradenské náplně byla i práce s nezletilými snoubenci (ročně jen v Praze šlo cca o 200 párů). Do roku 1989 měly poradny pro rodinu do V rámci odborných setkání, která nabídl Týden sociálních služeb CSSP v říjnu 2015, se účastníci shodli na tom, že dnešní rodina potřebuje odbornou pomoc... 11

12 jisté míry monopol na pomoc lidem ve svízelné vztahové situaci. Zhruba od roku 1990 se sice objevovaly snahy převést i činnost poraden na komerční bázi; daný trend se však naštěstí podařilo alespoň zatím odvrátit. Už proto, že by se pak poradenská pomoc stala pro řadu klientů finančně nedostupnou. Pokud by ale dali přednost privátním psychologům, pak mají možnost vybrat si mezi těmi, kdo dnes pracují na základě živnostenského oprávnění (vázaná živnost psychologické poradenství a diagnostika ). Také ve složení poradenské klientely se odrážely společenské změny i změny demografické. Z nich pak především vyšší věk vstupu do manželství, nesezdaná soužití, nezaměstnanost a sociální srovnávání mezi rodinami. Zapomenout bychom neměli ani na technické inovace. Jen masivní mobilizace, tedy rozvoj používání mobilních telefonů a ů, se do partnerských trápení promítá v podobě vyššího počtu odhalených nevěr (aniž by se populace stala výrazně partnersky neposednější). Ekonomické rozdíly mezi rodinami, jakož i uvnitř nich jsou dalším potenciálním konfliktogenním faktorem. K tomu ještě hypotéky, podnikání a další novinky, kvůli kterým je někdy velice složité vztah ukončit. Dříve nebývalo běžné, že by si někdo nemohl finančně dovolit z manželství či nesezdaného vztahu odejít, dnes jde o poměrně častá trápení. Do vztahů se promítají i změny relevantních právních předpisů, například novela zákona o rodině a posléze i nový občanský zákoník. Dané právní normy se odrážejí hlavně v úpravě poměrů vůči nezletilým dětem. Nově se objevil například institut střídavé výchovy, což je sice úprava v řadě případů možná a užitečná, mnohdy se však stává jen dalším z konfliktních témat v kontextu Vedoucí poradny PhDr. Petr Šmolka a Mgr. Jana Šmolková hovoří o problémech rodiny a nabídce pomoci rozvodů a rozchodů. Také proto se tak rozšiřuje spolupráce poradny se soudy a OSPODy (odděleními sociálně právní ochrany dětí). Poradna je dnes součástí Centra sociálních služeb Praha. Její služby se v posledních letech rozšířily o mediaci, od letošního roku i o skupinovou terapii. Intenzivní je spolupráce s ostatními odbornými útvary Centra. Jen za rok 2014 poskytli pracovníci poradny své služby bezmála 3,5 tisícům nových klientů (jednotlivců, párů i rodin) a více než tisíci klientům převedeným z minulých let. Zhruba každý desátý klient přichází na doporučení soudu nebo orgánu sociálně právní ochrany dětí. Dle mého soudu se pod novým vedením Centra podařilo sestavit kvalitní tým poradců, kteří si nadále intenzivně doplňují profesní kompetence jak formou výcviků, tak supervizemi. Kdybych si tedy mohl na závěr něco přát, pak snad jen to, aby se na nás mohli klienti s důvěrou obracet i po dovršení naší symbolické padesátky. Tedy i po roce

13 O vývojových fázích partnerského vztahu Mgr. Jana Šmolková, psycholožka a vedoucí, poradna Jordana Jovkova Partnerské vztahy procházejí vývojovými etapami, jejichž proměňování je určováno spíše než časem situačně, událostmi. Dobrým zvládnutím předchozí etapy vytváříme podmínky pro přechod do další. Zdravý vývoj partnerského vztahu je podmíněn zdravým vývojem osobnosti každého z páru. Zvýšené nároky na toleranci vůči zátěži a na osobní disciplinovanost partnerů se objevují zejména v jejich přechodných obdobích. Prvním takovým obdobím je přechod z fáze zamilovanosti do fáze vystřízlivění. V ní začínáme partnera vnímat i s jeho projevy, které nám mohou vadit. Když budeme zvýšeně kritičtí a budeme vyčítat, nejpravděpodobnější reakcí partnera bude odpor a protitah, což povede k hádkám. Když se nám na druhém něco nelíbí, je lépe požádat o změnu formou přání. Je-li takových věcí víc, zvažme, co je v silách partnera změnit a co ne. Jestliže to, co je pro mě opravdu důležité, partner změnit nedokáže/nechce, je zřejmě konstruktivnější se rozejít než na partnera tlačit nebo se kochat falešnou nadějí, že z lásky ke mně se prostě změní (pod nátlakovým heslem: Kdybys mě měl rád, tak bys ). Pro ženu může být obtížné období rodičovské dovolené, pokud nemá příleži tost pro vlastní volný čas, pro kontakty s dalšími lidmi. Je-li v sociální izolaci, může manžela zvýšenou potřebou kon taktu a dožadováním se jeho pozornosti i přetěžovat, upozorňuje Mgr. Jana Šmolková. Dalším obdobím je zakládání společné domácnosti. Zcela zásadní je, zda se partneři shodnou, kde spolu budou bydlet. Pokud jeden trvá na rodinném domku na venkově a druhý na bytě ve městě, je to patová situace, která často vyústí v rozchod nebo v doživotní stesky toho z partnerů, jehož představa se nenaplnila. Teprve když spolu bydlet začnou, se vyjeví, zda a do jaké míry je každý z nich ochoten podílet se na zařizování domácnosti, jejím provozu a péči o ni jak vlastníma rukama, tak finančně; jaká mají očekávání, kdo se bude o co starat, jaká mají měřítka např. na to, co je dostatečný pořádek Krátkým a napětím nabitým obdobím bývá čas bezprostředně před svatbou nabitým zjitřenými emocemi vztahujícími se k uvědomění, že sňatek je resp. měl by být důležitý slib, a to slib definitivní, má-li mít smysl. Nadto slib daný před svědky (a nemám na mysli jen ty dva přátele snoubenců). Jedním z nejnáročnějších období je narození dítěte a péče o ně. Z intimity dvojice je třeba přejít na dynamiku tříčlenné rodiny. Narození chtěného dítěte je nejen radost, je to zároveň velká zodpovědnost najednou je tu kromě radosti plno praktických starostí, povinností, málo spánku a tím úbytek energie (ta může chybět pro sebeovládání). Výrazně ubude 13

14 času, který do té doby partneři věnovali jeden druhému, přátelům a koníčkům Oba, vedle radosti z dítěte, mohou strádat tím, že jim partner nevěnuje tolik pozornosti jako dřív, což se týká i sexuálního života. Muž to může cítit jako vyhnání z ráje (některý se proto chová jako rozmazlené dítě, jehož mottem je: Já chci! ). Mnohá žena se teprve proměnou v matku cítí opravdu už legitimně zralá, byť jsou ona i dítě v mnoha ohledech na manželovi závislé. Pro ženu může být obtížné období rodičovské dovolené, pokud nemá příležitost pro vlastní volný čas, pro kontakty s dalšími lidmi. Je-li v sociální izolaci, může manžela zvýšenou potřebou kontaktu a dožadováním se jeho pozornosti i přetěžovat. To může vyvolat naopak jeho odtažení se. Kromě toho v tomto období rodina přicházívá o příjem ženy, někdy je úbytek financí až bolestný. A na druhou stranu pokud si muž nenajde denně aspoň chvilku se ženou promluvit, zajímat se, jak proběhl její den, neuvolní ji alespoň na chvíli od bezprostřední péče o děti, prohřešuje se na vztahu s ní. (Pozn. autorky: zatím mám jen málo zpráv o tom, jak to vypadá v rodině, kde je na rodičovské dovolené muž. K mé velké radosti jsou ty informace, které mám, příznivé.) Dalším přechodným obdobím je návrat ženy do zaměstnání tj. nárok na nové uspořádání rytmu rodinného života. Tady je třeba dobře spolupracovat na distribuci úkolů a časovém harmonogramu. Mnohé páry to dobře zvládají. Na druhou stranu jsou muži, kteří preferují, aby žena byla v domácnosti, ať už proto, že očekávají, že ji celou zvládne sama a oni budou mít relativní pohodlí; nebo proto, že se obávají (zejména ti, kteří si jsou sami sebou poněkud nejistí), že se mezi kolegy manželky objeví nějaký konkurent. Jestliže se muž své ženě málo věnuje nebo se snaží ji izolovat od vnějšího světa, může být žena snadněji přístupná dvornému zájmu někoho jiného. Prozíraví muži své ženě návratu do zaměstnání nebrání; dokonce ji dokážou podpořit, pokud je nejistá, protože byla delší dobu bez kontaktu se svým oborem a v malém kontaktu s dospělým světem. Zátěží může být příchod dalšího dítěte v krátkém časovém odstupu od narození prvního, Týden sociálních služeb CSSP vzbudil mezi novináři a odbornou veřejností velký zájem pokud nemají manželé důvtipně uspořádaná rodinná pravidla. Dokud je žena doma s jedním zdravým dítětem, může většinu péče o domácnost po zhojení se z porodu zvládnout sama. Zdůrazňuji většinu, tj. nemělo by být samozřejmostí požadovat, aby ji zvládala celou. Když je v rodině více dětí, je třeba, aby muž zvýšil svůj podíl spolupráce. Eventuálně může rodina využívat vnějších zdrojů pomoci (příbuzní, různé placené služby). Je ošidné, když chce žena všechno zvládnout sama, být dokonalá manželka. Nejenže se nedočká takového ocenění, jaké si pře- 14

15 je, ale učí tím manžela i děti, že pro provoz domácnosti nemusejí nic dělat, což se jí časem vymstí. Nezrodí se nebo zanikne pocit sounáležitosti. Nepřímo, a bohužel někdy i přímo tím dává manželovi najevo, že ho nepotřebuje, a jemu i dětem, že domácnost funguje tak nějak sama. Výraznější nároky klade období puberty a dospívání dětí. Mezi rodiči a dětmi dochází ke střetům názorů. Pokud se dítě vyvíjí zdravě, není již tak poslušné a poddajné. Kvůli hormonálním změnám dochází k častým a nečekaným změnám nálady. Ale nejen rodiče musejí tyto výkyvy snášet a trpět jimi. Dítě samo také trpí, protože se v sobě nevyzná, a z toho plyne mnoho nedorozumění. Dítě se cítí nepochopené, nerespektované, nemilované, často se zlobí, revoltuje. Při poklesu nálady je zamlklé, nechce s nikým mluvit, nikoho poslouchat, někdy je zádumčivé i plačtivé. A když příval hormonů vzedme jeho energii, dítě dokáže věci, nad nimiž žasneme (když je vítáme), nebo upadáme v zoufalství, když nás potomek tituluje expresivními výrazy. Pokud si coby rodiče tohle neuvědomujeme, neumíme s tím naložit. A tak riskujeme, že se puberta našeho dítěte odehraje dramatičtěji, než by bylo přirozené. Bohužel existují i tak dovední rodiče, že si dokážou navzájem vyčítat, že za obtížně zvládnutelné projevy potomka může ten druhý. (Vřele mohu doporučit knížku Jak přežít dospívání svých dětí od Sheily Dainow; nakl. Portál, 2000.) S jistou licencí lze datovat do věku kolem 40 let u žen a 50 let mužů krizi středního věku. Je to období, kdy je většina úkolů individuálního vývoje člověka splněna. Člověk už má sumu cenných osobních zkušeností a svůj dosavadní život tu záměrně, tu bezděčně bilancuje a nezřídka poněkud tápe: Co dál, co bude v mém životě? Vynořují se obavy, že ho již nic nového tj. dostatečně zajímavého a cenného nečeká. To může vést k nelibým pocitům ztráty smyslu a vlastní hodnoty. Aby se jich člověk zbavil, hledá nový smysl života, jeho novou náplň, experimentuje. Může jít o hledání a objevení nového světonázoru (např. příklon k některému filozofickému, náboženskému systému apod.), pokusy změnit zásadně životní styl např. věnovat se adrenalinovým sportům, stát se vegetariánem, vrhnout se do politiky nebo jiných dobrodružství, jejichž prostřednictvím si chce ověřit, potvrdit, obnovit pocit vlastní hodnoty. Nezřídka takové experimentování vede k odcizení (např. když se jeden z páru vrhne na ezoteriku, řídí se výroky různých kartářek, rádoby vědem apod.), někdy k nevěře a až k rozvodu, zakládání nových rodin Paralelně s tím může probíhat etapa odchodu dětí z domova. Když byl život rodiny dobře naplněn, můžeme mít radost a být oprávněně hrdí, že jsme dosáhli dobrého cíle dovedli jsme děti k dospělosti a samostatnosti. Přesto se nemusíme ubránit troše lítosti, že odcházejí. Vynoří se otázky: Jak si povedeme my dva?, teď už opět jen dva; bude dost témat ke sdílení?, máme náplň pro volný čas?, přátele? Kontakty s přáteli, s dobrými známými (nejen v tomto období) jsou živou vodou pro partnerský vztah. Při dobrém vývoji o sobě navzájem s dětmi víme (ne všechno), občas si zatelefonujeme, občas se setkáme a to vše se děje oboustranně a oboustranně dobrovolně. Tam, kde vývoj probíhá zdravě, se děti z domova bezbolestně (pro nás i pro sebe) odloupnou jako zralé jablko od stopky. 15

16 16 Přijde čas výrazného úbytku sil a nemocí našich stárnoucích rodičů. Potřebují naši pomoc, náš zájem, náš čas podobně jako je potřebovaly naše děti, když byly malé. I tentokrát se partner může cítit odstrčen. Ale nemusí můžeme si navzájem v péči o rodiče pomoci. A když o ně nepečujeme společně, uvítáme větší zapojení partnera v péči o provoz našich domácích záležitostí a počítáme s tím, že partner tráví část volného času odděleně. A v tom společném si popovídáme, kdo co dělal, když jsme spolu nebyli, a co podnikneme, až zas spolu budeme. Příjemné i svízelné bývá období odchodu do důchodu. Příjemné, když ve zdraví a shodě máme možnost např. cestovat nebo se přestěhovat na venkov a pečovat o zahrádku, chodit na ryby či mariáš, vítat u sebe vnoučata, setkávat se s přáteli, navštěvovat univerzitu třetího věku nebo se jako dobrovolník věnovat potřebným. Svízelné, kromě nemocí, jsou chvíle, kdy nevíme, jak naplnit čas, kdy nemáme příležitost jít mezi další lidi, kdy CSSP připravuje kampaň Buďme lidští k lidem... jsme sebou navzájem možná přesyceni, takže si už lezeme na nervy. Jsou i páry, které se v krajním případě separují jeden zůstává v bytě, druhý žije na chatě, kde spolu tráví víkendy a dovolené. Kritickým zásahem do života je závažnější nemoc člena rodiny nebo ztráta zaměstnání, pokud trvá déle než pár měsíců. Jde-li o nemoc závažnou, ať už průběhem nebo trváním, je důležité, aby měl pečující podmínky pro obnovu sil tj. aby se vyspal, odpočinul si, mohl aspoň chvíli dělat něco jiného něco, co chce. V některých případech je možno sjednat např. prostřednictvím ošetřujícího lékaře pečovatelskou službu. V těch nejnáročnějších chvílích života, pokud to situace jen trochu dovoluje, si dopřejme nějaké odlehčení (tj. i krátkodobý volný čas s příjemnou náplní). Úlevou, byť chvilkovou, je odvaha a možnost třeba si i od plic zanadávat ne jeden na druhého, ale na společného nepřítele řekněme na Osud. Vzpruhou může být i černý humor.?

17 Máme krizi, pomozte Mgr. Michal Petr, psycholog, poradna Mařákova Psycholog vlastně nepomáhá, často spíše urychluje rozpad manželství. Zbytečně šťourá. Je nesmysl otvírat se před někým, kdo s námi nežije. Budou na mě dvě, obávají se někdy muži. V reakci na tyto a podobné názory bych rád přispěl svou troškou do mlýna. Hovořím z pozice a zkušenosti terapeuta a poradce, pro kterého jsou vztahy v různých fázích denním chlebem. Krize do vztahu přichází, ať chceme, nebo nechceme. Potýkáme se s úkoly, které přináší život: opadnutí akutní intoxikace (pardon, zamilovanosti); první dítě a s tím související proměna rolí; osobní hledání smyslu a krize středního věku; děti odcházejí. Nevěry. A to jsou jen některé obtíže. Vyhledat odbornou pomoc se lidé někdy odhodlají, často ale až za pět minut dvanáct či až ve čtvrt na jednu (každá minuta po dvanácté je přitom práce navíc). Stojí potom před otázkou: Jak si vybrat párového terapeuta? Předně by měl oběma lidsky sedět. Důležité je přitom mít na paměti fakt, že párový terapeut nestojí na straně ani jedné z (často rozhádaných) stran, ale na straně vztahu. Vždycky lidem říkám, že nejsme u soudu a nemusí se mě snažit přetahovat na svoji stranu. A to i ve chvíli, kdy mi oba sdělují zcela odlišné pohledy na to, co vnímají jako svou pravdu. Podstatné je hledat a nacházet společnou řeč, shodnout se na tom, na čem chtějí pracovat. Dalším aspektem je vybrat si poradce, který je z praxe obeznámen s obecnými principy zvládání partnerských situací, jako Pokud chceme ve vztahu opravit něco, co nefunguje, je třeba jít k podstatě, k základům. Dělat barevný nátěr ve chvíli, kdy je díra ve střeše, je sice hezké, ale málo funkční. Rekonstrukce a stavba je vždy náročná. Je drahá, hlučná a špinavá, říká Mgr. Michal Petr. např. při zjištění nevěry (nezatahovat do toho hned rodiče, nejednat z okamžitého afektu apod.). Možná tolik nejde o to, jaký terapeutický směr psycholog zastává, ale spíše o jeho zkušenost a schopnost aplikovat teoretické poznatky do denní praxe. V neposlední řadě je výhodné si ujasnit, zda hledat terapeuta či terapeutku. Obojí má své výhody i nevýhody (v některých případech je možné pracovat s terapeutickou dvojicí, často to ale možné není). Setkávám se obvykle s tím, že si mě páry vybírají právě proto, že jsem muž (ale jsem si jist, že to stejné platí i v případě mých kolegyň). Funguji pak v podstatě jako překladatel dvou odlišných světů. Jako ve známé situaci, kdy si žena potřebuje popovídat (POPO) a muž má pocit, že po něm chce něco řešit. Dá jí tedy návrh k řešení problému (to nejlepší, co umí) a diví se, že je na něj naštvaná (neb je nepochopená) a že se stáhne do ulity nebo kouše. Když společně popíšeme (bez hodnocení), 17

18 co se v jejich komunikaci děje, může pochopit, že po něm žena ve většině případů nechce řešení, ale jen sdílet svůj den. Sňatky a rozvody ve vybraných letech Rok Rozvodovost Počet rozvodů Počet sňatků ,6 % ,1 % ,9 % ,1 % ,1 % ,7 % ,8 % ,0 % ,4 % ,4 % ,3 % ,0 % ,8 % Zdroj: ČSÚ Má váš dům pevné základy? Abychom docílili jakékoliv změny ve vztahu, je třeba začít u sebe. Proč? Každý je odpovědný za svých 50 %. Proto dobré zvládnutí partnerské krize v sobě nese poznání způsobů, jak se k sobě vztahujeme, čemu se vyhýbáme a o čem nemluvíme. Proto se hloubce nelze zcela vyhnout. Subjektivně tak může docházet k dočasnému zhoršení stavu, kdy vidíme naše rozdíly v jasnějším světle (spíše než to, co nás spojuje). Navíc to, co pro jednoho může být klouzání po povrchu, může pro druhého být náročný pohled dovnitř: na způsoby, jak komunikuji, jaký je můj podíl na vytvoření konfliktu či jak z něj utíkám, jak pracuji s neporozuměním, jak si držím naštvání na druhého, protože on/ona řekl/ řekla něco, co mě dostalo; jak se vlastně změnit má ten druhý, protože já jsem v pořádku... Důležité také je, na čem vztah stojí a zda se má v krizi k čemu vracet. Když dům není postavený na dobrých základech, tak ho čas a podmínky světa okolo mohou lehce rozbořit nebo zásadně ohrozit. A to je jedno z podstatných (a náročných) míst párové práce. Pokud chceme opravit něco, co nefunguje, je třeba jít k podstatě, k základům. Dělat barevný nátěr ve chvíli, kdy je díra ve střeše, je sice hezké, ale málo funkční. Rekonstrukce a stavba je vždy náročná. Je drahá, hlučná a špinavá. Někdy pod kobercem objevíte věci, které byste raději neviděli. A když to vidíte, je třeba s tím něco dělat, byť jste to předem neplánovali. Někdy je nutné zbourat skoro vše, neboť je to lepší než donekonečna opravovat ty samé detaily. Na druhou stranu někomu nevadí bydlet v ne zcela funkčním domě. Hlavně že tam není zima a teče voda. Někdy se tak stává, že se na hlubší práci domluvíme až poté, co je akutní krize zpracována; díra ve střeše není opravená, ale je alespoň zakrytá igelitem. Nakonec záleží na lidech, našich klientech. Co od vztahu očekávají a do jak velké rekonstrukce se chtějí pustit. Co je pro ně podstatné a co už ne. Kolik času, práce a peněz chtějí investovat do toho, co může tvořit jejich domov. Nemusí to být lehký proces, ale na konci je možnost kvalitního domu, kde má každý své místo i prostor pro sdílení lásky a kde se oba mohou v podstatě cítit dobře. 18

19 Příklady rozmanité nabídky pomoci (jména a osobní údaje aktérů příběhů byly změněny) Mgr. Michaela Šorfová, psycholožka, poradna Novákových Potíží, se kterými lidé chodí do poradny, je opravdu mnoho. Nejčastěji se týkají vztahů. Nejistot, nespokojenosti či bezradnosti v nich a kolem nich. Čekají od nás, psychologů, podporu, rady, odhady, nezaujaté postoje a stanoviska. Chtějí se dozvědět něco víc o člověku, o němž se domnívají, že má něco, s čím oni sami v tu chvíli nejsou v kontaktu. Očekávají, že psycholog bude rádcem, průvodcem nelehkým životním obdobím nebo tím, kdo jen povzbudí klienta a dodá mu energii k životu v souladu se svými hodnotami. Někdo ale potřebuje získat spíše náhled na svou situaci, porozumět tomu, co se ve vztahu děje. Jiní potřebují zvýšit své sebevědomí, protože v této práci na sobě vidí pomoc k spokojenějšímu žití celkově. Trojice příběhů se snaží konkrétně popsat pestrou práci psychologa v poradně: Slečně P., čerstvě plnoleté, snažící se dokončit první ročník na VŠ a zároveň zvládnout přijímací řízení na prestižní zahraniční univerzitu, oznámil její o 3 roky starší přítel (již v režimu VŠ studia etablovaný), že se s ní rozchází po 4 letech společného chození a ve stadiu úvah o společném bydlení. Bez udání konkrétního důvodu, prostě tak. Vzhledem k tomu, že byl její největší oporou a nadějí na zdárnou budoucnost, zhroutil se této mladé ženě do té doby pracně budovaný motivační systém a ona sama sebe nepoznávala, když se ráno nemohla zvednout z postele. Měla pocit, že by nejraději proležela v posteli celý den. Najednou jí na ničem nezáleželo, připadala si nehezká, nechtěná, sama nic nechtěla Práce s rodinou většinou trvá poměrně krátce ve srovnání s prací individuální. Počet setkání se pohybuje kolem pěti až deseti, probíhá v horizontu maximálně dvou let. Poradce se snaží, aby se při terapii dostali ke slovu všichni členové rodiny, říká Mgr. Michaela Šorfová. a nevěděla, co by vůbec momentálně chtít měla nebo mohla Po několika setkáních s psychologem se jí povedlo bolest z odmítnutí oplakat a neobcházet, zdravě se naštvat bez potřeby následného destruktivního jednání, dát si do souvislosti možné příčiny rozchodu a přijmout důsledky svého postoje k celé události. Přijala dokonce možnost docházet do denního stacionáře, kde jí příběhy ostatních lidí s osudy v něčem podobnými jejímu byly velkou inspirací pro další orientaci v náročných obdobích. Ročník na VŠ dokončila, přijímací zkoušky o rok odložila, s bývalým přítelem si dovedla na rovinu promluvit, sama sebe začala vnímat jako bytost mnohovrstevnatou a ne tak závislou na hodnocení okolí. Mladý pár (žena 32 let a muž 33 let) s jedním dítětem přišli s tím, že si jdou vůbec ujasnit, jestli mají být spolu. Aktuálně byli ve fázi, kdy žena muže vystěhova- 19

20 la zpátky k rodičům, neboť již nebyla ochotna snášet jeho pasivitu v kombinaci s agresivitou ve chvílích, kdy na tento jeho postoj upozorňovala. Muž odloučení snášel nelehko, sám vyrůstal bez otce a nechtěl, aby tuto zkušenost muselo zažívat i jeho dítě. Nebylo pro něj nic příjemného sdílet své potíže a prožívání s někým dalším. Byl vychován v modelu co se doma upeče, to se doma sní. Do poradny přišel ve stavu bezradnosti a s pocitem vydíraného nezlepšíš-li se, přijdeš o nás. Žena vyrůstající rovněž bez otce přiznávala, že je doma nechtěně trochu tátou v sukních, jelikož se na manžela úplně nemohla spolehnout. Postupně krůček po krůčku začínala vnímat a oceňovat jeho i tu nejdrobnější iniciativu v podobě otázky, co by bylo potřeba udělat, která ji dříve dráždila a chápala ji jako projev mužovy pasivity. Naučila se odpočívat ve chvílích, kdy manžel převzal zodpovědnost za domluvenou oblast. Muž tyto změny velmi pozitivně hodnotil a ženě čím dál častěji vycházel aktivně vstříc. I žena se postupně cítila stále svobodnější ve vyjadřování svých přání, která již neměla charakter příkazu. Loučili jsme se ve třetím měsíci jejího těhotenství konstatováním, že si teď zas na nějakou dobu ví rady a oběma partnerům se nyní žije lehčeji. Rodina se třemi dětmi (13, 11 a 2) přišla kvůli neefektivní komunikaci mezi rodiči a dětmi a špatnému prospěchu nejstaršího z nich. Rodiče měli dojem, že je děti neposlouchají a že díky střídavé péči nemají kapacitu na jejich důsledné vedení. Bylo potřeba vyjasnit si záměr a očekávání všech členů této rodiny. Při setkáních v poradně se ukázalo, že pozornost rodičů je velmi nerovnoměrně rozdělována ve prospěch nejmladšího Beseda o situaci současné rodiny z dětí. Toho si rodiče nebyli vůbec vědomi. Neuvědomovali si ani to, že na starší děti vyvíjejí při vymáhání svých požadavků nadměrný tlak a používají nevybíravé způsoby. Starší děti reagovaly na nátlak rodičů záměrnou ignorací a vyhýbáním se pobytu doma. Přitom touhy a přání dětí byly opačné rády by si s rodiči vyrazily do cukrárny, na výlet nebo do kina, třeba jako odměnu za vykonávání uložených úkolů a prací, ať už domácích, či školních povinností. Rodiče tedy zapracovali na změně svého chování jak ve způsobu požadavků na děti a představ jejich plnění, tak ve vyjadřování svého zklamání z toho, že se napoprvé všechno nepodaří dokonale. A děti se pokusily přijmout zodpovědnost za důsledky svých činů, což nebylo zrovna jednoduché. Rodiče se snažili rovnoměrněji dělit pozornost mezi všechny tři děti a děti byly nyní systematičtěji kontrolovány. Tím ale ztratily čas, kdy si mohly dělat, co chtěly, bez dohledu rodičů. Postupně však i děti zjišťují, že pokud chtějí trávit více pěkného času se svými rodiči, musí se o to samy nějakým způsobem přičinit. 20

21 V poradně se klient od psychologa nedočká rozhřešení, co je správné, co je špatné a co má dělat jinak. Klient by na to měl při dialogu s psychologem přijít sám. Do poradny nemusejí přijít oba partneři, i když je to samozřejmě lepší. Stačí, když řeší svou nespokojenost jeden partner a spolu s psychologem hledá, v čem se má změnit sám. Protože právě změna chování jednoho člena rodiny mění chování i ostatních členů. Příklad práce s rodinou Ačkoli by se mohlo zdát, že již název naší instituce zakládá jednoznačný předpoklad pro práci s celým rodinným systémem, dochází k takové skutečnosti, z mé zkušenosti, poměrně zřídka. Domnívám se, že jedním z faktorů, který k danému stavu přispívá, je, že se rodiče často domnívají, že problémem je chování či vývoj samotného dítěte a řeší tyto své obavy nejdříve s jinými odborníky, jako jsou dětští či školní psychologové, případně pediatři a učitelé. Ty rodiny, které se do naší péče svěří, přicházejí s nejrůznějšími tématy. Nejčastěji jde o nesoulad ve vztazích manifestovaný nedorozuměními, hádkami mezi sebou, tzv. kvůli dětem, ale i mezigeneračně, bezradností při výchově či vymezením (pra)rodičovské role. Řeší ale i porozvodové uspořádání rodinných záležitostí či, jak už jsem zmínila výše, samotné zlobení dětí v nejrůznějších podobách (spánek, jídlo, poslušnost, škola, domácí povinnosti atd.). Tyto potíže prožívají rodiny negativně, vnímají je jako velkou zátěž a nevědí si rady s případným řešením. Hledají proto u nás pomoc, radu či inspiraci, jak problém zvládnout. Vycházejí často z pochopitelného předpokladu, že poradce si bude vědět rady díky vzdělání a zkušenostem a že jim předá nějakou osvědčenou instrukci či určí, kde je chyba a co a jak bude třeba napravit. Samozřejmě, že je namístě vyslovit i obecná cenná doporučení, informace či podněty. Je užitečné hledat i vhodné způsoby a možnosti sdělení laděné na míru jednotlivým členům rodiny je však nutno počítat s tím, že ne vždy taková naše sdělení či rady dovedou klienti využít. V takových případech se jeví jako efektivnější, když se sami lidé naučí hledat osobní a možná i osobité postoje a porozumění, a spoléhat tak spíše na svůj vlastní úsudek. Tento cíl bývá na pozadí specifické práce, kterou pak s klienty i celými rodinami sdílíme. Práce s rodinou jako celkem Práce s rodinou ve výše uvedeném smyslu se začala formovat v 50. letech minulého století ve Spojených státech po zjištění, že některé potíže, které se u jednotlivců podařilo odstranit v institucionálních zařízeních, se znovu objeví po návratu do původního rodinného systému. Slavnými osobnostmi, které stály v zárodku samotného oboru, byli např. G. Bateson, S. Minuchin, S. De Shazer, S. Palazzoli, J. Haley, T. Lidz, N. Ackerman, Boszormenyi-Nagy, M. Bowen či V. Satirová atd. Unikátnost této práce s rodinou jako celkem tkví: především v respektování rodiny jako otevřeného systému ve smyslu L. von Bertalanffyho, tj. jako něčeho, co je samo o sobě komplexní (vytvářející složité sítě propojení, ne jen suma částí), co si udržuje dynamickou rovnováhu, vyhledává a potřebuje zpětné vazby a samo se i organizuje, v orientaci na cirkulární souvislosti spíše než v pátrání po lineární kauzalitě, v rozšiřování pohledu na kontext, ve kterém se potíže odehrávají (jaké zkušenosti mají např. s vyžadováním 21