auto moto s troje nástroje zahrada

Transkript

1 s troje auto moto nástroje zahrada

2 Novinka: BROUSICÍ CIGÁRKO 0 24 mm pro zabrušování dřeva i kovů PLSTĚNÝ LEŠTÍCÍ KOTOUČ pro leštění drobných předmětů a ostření velmi ostrých nožů, dlát, skalpelů apod. Cena jen 50- Kčs PÍSKOVACÍ PISTOLE SANDER 1 pro čištění rzi, okují, starých nátěrů, omítek, kamenů, matování skla Tlak: 0,5-1 MPa (5-10 atm) Hltnost: 12 m 3 /h (200 l/min.) Zrnitost: cca 1 mm Charakteristika písku: suchý, prosátý, ostrý (libovolný materiál) nedostupné je dostupným" za několik vteřin a jen s pomocí šroubováku lze cigárko potáhnout páskem brusného plátna libovolné zrnitosti Vhodný dárek pro kutily! TRUHLÁRI ulehčete si svou práci a používejte LIŠTOVACÍ SVORKY snadno přitisknou lepenou lištu k rovné i zaoblené hraně do tloušťky 40 mm 1 krabice = 8 svorek = Kčs.. TZV DODÁVA: Kamil Hrbáček U vysočanského pivovaru 701/ Praha 9 Vysočany Tel. (Fax) Záznamník: 02/

3 obsah Knižnice Udělej/Urob si sám svazek 84 Sestavila Ing. Milada Zoufalá Vydala Propagační tvorba družstvo umělecké činnosti a výroby Melantrichova 20, Praha 1 ve spolupráci s T.C.A., s. r. o. Bolivarova 18, Praha 6 v prosinci 1992 jako svou 8. publikaci Adresa redakce i expedice Hájkova 1, Praha 3 telefon Odpovědná redaktorka Milena Neužilová Grafická úprava Ing. Gabriela Karasová Návrh obálky Ing. arch. Milan Vlk Tisk Naše vojsko s. p. Vlastina 23, Praha 6 1. vydáni 64 strany, 75 obrázků, 11,03 AA, 11,21 VA Propagační tvorba Kčs 21, ISBN (Propagační tvorba Praha) ISSN Podáváni novinových zásilek povoleno Ředitelstvím pošt Praha čj. 1150/92-NPzedne DO DOMU A BYTU Stojanová lampa Sklopný stůl do kuchyně Klapka k digestoři Pohonná jednotka polarizátoru Elektrická topná tělesa DO CHATY A ZAHRADY Pojízdný přístřešek Zahradní stůl s ohništěm Malý dvouosý traktůrek III PRO SVÉ KONÍČKY Termostat nebo fotospínač Plnění klobás a jitrnic Tavení plastických hmot Košík na jízdní kolo PRO RADOST DĚTÍ Vozík ke kolu Dřevěný vláček Stojan vánočního stromku Koutek pro kojence STROJE A NÁSTROJE Pásová pila na dřevo i kov Oprava vypínače vrtačky Lehký stahovák K podélnému rozřezávání kmenů Stolařský svěrák Vrtání otvorů v souřadnicové síti Jaký vrták pro závit? 61

4 STOJANOVÁ LAMPA # Stojanové lampy si síce môžeme kúpiť, avšak nie sú práve najlacnejšie a navyše málokedy zoženieme presne taký druh, ktorý by sa hodil k nášmu bytovému zariadeniu. Např. k starožitnému nábytku je vhodná lampa s vysústruženým stojanom (obr. 1). Jej výroba je nepochybné prácna získame tak však pekný a účelný bytový doplnok. PRACOVNÝ POSTUP Pri výrobe stojana lampy vystačíme so stojanovou elektrickou vŕtačkou, ktorá je vybavená zariadením na vonkajšie sústruženie dreva. Samozrejme, ak máme sústruh na drevo, ušetríme si prácu s výrobou plochých vrtákov (záhlbníkov), pomocou ktorých dosiahneme potrebné zahĺbenie. Stojan lampy sa skladá z troch dielov jedného horného 1 a dvoch spodných 2. Vyrobíme ich z vyschnutého tvrdého dreva (javor, jaseň). Materiál najprv presne (kolmo) ohobľujeme na rozmer 50 x 50 mm a potom odrežeme na dĺžku 407 mm. Na čelá všetkých dielov narysujeme pomocou uhlopriečok stred, ktorý vyznačíme jamkovačom. Skôr, ako sa pustíme do obrábania stojana, zadovážime si potrebné nástroje. Jednak predĺžený vrták o 014 mm, jednak ploché vrtáky (záhlbníky)' o 0 38, 35 a 32 mm, ako aj nástroje na zápichy tvarovej plochy. Predĺžený vrták vyrobíme podľa obr. 2. Plochý vrták o 0 14 mm si kúpime a upevníme ho do drážky vyrezanej v rovnej tyči (najlepšie ťahanej) o 0 12 mm. V osadenom konci tyče 008 mm najprve vyvŕtame otvor mm so zahlbením pre hlavu skrutky. Dôležité je dodržať vzdialenosť x, ktorú presne odmeriame podľa vrtáka. Nie je na prekážku, ak hlava skrutky 008 mm trochu prečnieva, pretože obežný priemer vrtáka je väčší. Podobne zhotovíme i vrtáky s veľkými priemermi, určené pre zahĺbenie otvorov (obr. 3). V tomto prípade však musíme vyrobiť i vlastné vrtáky, pretože v týchto veľkostiach sa v obchodoch nepredávajú. Vyrežeme ich z plechu hrubého 3 mm (príp. i viac) s malým prídavkom. Do upínacej tyče o 0 13 mm vyrežeme drážku, vyvŕtame dva otvory o 0 4 mm a vyrežeme závity M4. Podľa týchto otvorov vyvŕtame otvory aj do vrtáka, a ten upevníme na tyč dvoma skrutkami M4. Súmerne k pozdĺžnej osi tyče potom opilujeme prídavok. Rezné hrany podbrúsime aj na čele pod uhlom 30. Ostrie prípadne zakalíme. Upínacia tyč postačí jedna, do nej si upneme potrebný vrták. Nástroje na zápichy a tvarové plochy vybrúsime zo starých plochých pilníkov podľa obr. 4. Bočné plochy nástrojov podbrúsime asi 5. Pri práci sa potom bočné plochy nederú o materiál a ani ho nepália. Ak máme pripravené nástroje, môžeme sa pustiť do práce. Najskôr vyvŕtame potrebné zahĺbeniny. Tam, kde sú odstupňované (u horného dielu 1), najprv najväčší otvor a potom menší. To preto, aby otvory boli súosé. Výhodu prináša použitie regulátora otáčok pri väčších priemeroch vrtákov stačia potom menšie obrátky. Potom vyvŕtame na všetkých troch dieloch otvor o 0 14 mm v celej dĺžke. Vŕtame z oboch strán predĺženým vrtákom. Zápichy s polomermi sú na všetkých troch dieloch 1 a 2 rozmerovo i tvarovo zhodné. Pri točení zápichov dbáme na bezpečnosť práce. Dôležité je, aby opierka nástroja bola uchytená dostatočne pevne. Musíme si uvedomiť, že pracujeme s hranolom, ktorý má väčší obežný priemer, než aký môžeme pri veľkých obrátkach okom postreh- Rozpis materiálu 2

5 3

6 Obr. 2 núť. Túto fázu pracovného postupu zakončíme tým, že tvarové plochy vyhladíme šmirglovým papierom. Ďalej zhotovíme osadenie: najprv na všetkých troch dieloch osadenie o 0 56 x 4 mm a hrany 6 x 45 podľa pohľadu K (viď obr. 7), ďalej na hornom dieli 1 osadenie o 0 60 mm pre upevnenie krúžku 4 a nakoniec osadenie o 0 32 mm na všetkých troch dieloch z druhej strany. Toto osadenie musí zodpovedať zahlbeniu nadväzujúceho dielu. Na hornom dieli 1 ešte vyvŕtame otvor 006 mm pre kábel vedúci k vypínaču 17. Tvarové poloblúky na hranách hranola zhotovíme buď stopkovou, alebo kotúčovou frézou podľa obr. 5. Tieto nástroje možno kúpiť hotové. Je možné takisto použiť aj zariadenie na úpravu hrán, popísané v zborníku USS č. 70. Nakoniec nám zostáva ešte zhotoviť tvarovú drážku 24 x 2,8 mm na bokoch hranola. Dá sa urobiť na stojanovej vŕtačke, na dlabačke i na fréze. Ako nástroj použijeme tvarovú frézu 90 (obr. 6). Podstavec 3 vyrobíme z tvrdého dreva. Ak nezoženieme materiál v potrebnej veľkosti, môžeme ho aj zlepšiť, a to z dvoch troch dosiek hrubých 60 mm. Podstavec vysústružíme, otvor o 0 32 mm a vonkajšie plochy vyhladíme šmirglovým papierom. Do podstavca zboku vyvŕtame otvor 008 mm pre prívodný kábel 18. Potom už môžeme jednotlivé časti stojana 1 a 2 i podstavec 3 zlepiť lepidlom na drevo (např. DUVILAX). Stojan namoríme a vyleštíme alebo nalakujeme matným bezfarebným lakom. Kostru tienidla zhotovíme z drôtu o 0 3 3,5 mm, najlepšie zo zváracieho drôtu 3,15 mm. Kruh 7 zakrúžime na valci (např. na valcovej nádobe) o 0140 až 150 mm, odstrihneme na mieru, konce zapilujeme a zvaríme na mm. Oblúky 8 zhotovíme tak, že drôt dlhý asi 2,5 m navinieme na ten istý valec, závit vedľa závitu, ako pruži- 4

7 5

8 nu. Po navinutí drôt uvoľníme (vráti sa na priemer 200 mm), označíme si dĺžku oblúkov (rozvinutá dĺžka jedného je 230 mm) a odstrihneme. Výstuhu 9 ohneme na ohýbacom zariadení, ktoré vyrobíme podľa obr. 7. Drôt narežeme na prúty dlhé asi 600 až 700 mm. Prút vložíme medzi dva kruhy ohýbacieho zariadenia, jeden koniec obtočíme do polkruhu okolo jedného kruhu a druhý koniec okolo druhého kruhu do tvaru písmena S. Ryskami označíme polohu koncov drôtu. Drôt pustíme a tvar porovnáme so šablónou, ktorú nakreslíme na papier alebo na stôl. Konce odstrihneme a zapilujeme. Dôležité je, aby všetkých deväť častí výstuhy malo rovnaký tvar. Nakoniec ešte ohneme podpery 6. Krúžok 4 vysústružíme podľa obr. 7, zhotovíme dva otvory so závitom M5 a ďalej vyvŕtame štyri otvory o 0 3,2 mm, do ktorých vsunieme podpery a privaríme ich. Pripravíme si držiak vypínača 5 a môžeme zvárať kostru tienidla. Najprv na rovnú podložku (najlepšie z plechu) narysujeme kruh o mm. Naň poskladáme oblúky 8 (vedľa seba) a v mieste dotyku ich zvaríme (obr. 7). Zvarené oblúky obrátime a potom súmerne a kolmo k pozdĺžnej osi tienidla postavíme dve výstuhy 9 proti sebe, tvar skontrolujeme a opatrne privaríme. Hore ustavíme kruh 7, opäť skontrolujeme polohu a rovnobežnosť, a takisto privaríme. Vzápätí postupne privaríme zostávajúce výstuhy 9 a podpery 6 s krúžkom 4. Zvary obrúsime a celú kostru tienidla natrieme. Po zaschnutí kruh 7 i oblúky 8 po celom obvode omotáme bielym chránidlom 15 (používa sa na spodnú obrubu nohavic). Poťah tienidla 12 ušijeme zo svetlého saténu. Skladá sa z deviatich rovnakých dielov. Najskôr si zo staršej látky zhotovíme strih na jedno pole. Ak sme pracovali presne, strih sa hodí aj na ostatné políčka. Pri strihaní poťahu pridáme na každej strane jeden až dva centimetre. Na bočných stranách potrebujeme prídavok na švy, kým hore i dole na zahnutie za okraj kostry, ako aj na samotné prišitie. Jednotlivé diely poťahu k sebe prišijeme a zošitý poťah navlečieme zhora na kostru. Potom ho stiahneme nadol tak, aby oblúky prečnieval o jeden až dva centimetre. Napnutý plášť zahneme smerom dovnútra a prišijeme po celom obvode k chránidlu. Zhora poťah napneme cez okraj kruhu a zvnútra po obvode prišijeme. Z vonkajšej strany.kruhu 7 prišijeme ozdobnú obrubu 14; z vonkajšej strany oblúkov prišijeme strapce 11, dlhé asi 6 cm. Elektrická inštalácia. Kábel 18 prevlečieme otvorom v podstavci a potom qelým stojanom tak, aby hore vyčnieval kus dlhý asi 20 centimetrov. Z vyčnievajúceho kábla odstránime izoláciu v dĺžke asi 10 cm a jeden z vodičov odrežeme. Kratší vodič zapojíme na jeden kontakt objímky 16. Na druhý kontakt objímky pripojíme odrezaný kúsok vodiča, ktorý spolu s dlhším vodičom prevlečieme otvorom o 0 6 cm. Tienidlo osadíme na stojan. Vypínač 17 pripevníme na držiak 5, zabezpečíme maticou a skrutkou 10 priskrutkujeme na krúžok 4. Druhou skrutkou upevníme krúžok tak, aby sa tienidlo nehýbalo. Vodiče, ktoré vyčnievajú zo stojana, zapojíme na kontakty vypínača. Nakoniec ešte na vypínač priviažeme ozdobnú šnúru so strapcom. Na druhý koniec kábla pripojíme vidlicu. JOZEF BEGAŇ SKLOPNÝ STŮL # Stolování v kuchyni je praktické, často však není možné, protože stůl se židlemi se do kuchyní modernější zástavby prostě nevejde. Tento problém se většinou řeší sklopným stolem. Těchto konstrukcí jsme sice uveřejnili již několik, uváděné řešení nám však připadá natolik zdařilé, že se k problematice vracíme. Jde o skříňku s otočně připevněnou deskou, která je mimo dobu použití připevněna na stěnu kuchyně, takže zabírá prostor jen 30 cm hluboký. Po rozložení získáme jídelní stůl 125 cm dlouhý, u kterého se pohodlně nají pět osob. Skříňka, která tvoří zároveň podstavec stolu, slouží pro uložení stolovacích potřeb. Nemáme-li v kuchyni dost prostoru pro tak velký stůl, můžeme stolní desku zkrátit, ne však Rozpiska materiálu 6

9 více než o 30 cm (tj. na 95 cm), protože jinak by noha s kruhovým výřezem podepírající rozložený stůl neměla při sklopené poloze dost místa..lfc POSTUP PRÁCE Základním materiálem pro výrobu stolu je laťovka 16 mm tlustá. Nejprve vyřízneme podle rozpisky materiálu všechny potřebné díly. Dbáme při tom na kolmost a rovnoběžnost. Ze středu podpěrné nohy 2 si narýsujeme kružnici s poloměrem R = 610 mm a opatrně ji vyřízneme Iupénkovou pilkou. Uříznutý kruh rozřízneme na dvě kruhové úseče vysoké 280 mm. Získáme tak ozdoby 4 dvířek. Do dvířek 3 uděláme dva zářezy 120 mm široké do hloubky 20 mm. Budou sloužit jako úchyty pro snazší otevírání dvířek. Hrany všech dílů pečlivě začistíme. Na dvířka 3 přilícujeme obě ozdobné úseče tak, aby rovné části úsečí přesně souhlasily s hranami dvířek. Každou úseč pak připevníme třemi vruty se zapuštěnou hlavou. Po té sestavíme skříňku: k zádům 5 připevníme dno a vrchní stěnu 6 a po té i bočnice 7. Styčná 7

10 místa natřeme vhodným lepidlem a spojení ještě zajistíme hřebíky 40 mm dlouhými. Do bočnic musíme ještě před sestavením vyvrtat otvory pro mosazné kolíčky sloužící pro uložení polic. Dvířka 3 upevníme pomocí dvou závěsů 9. V zavřené poloze drží dvířka magnetická úchytka 12. Poté upevníme podpěrnou nohu 2 k stolní desce 1, desku stolu položíme spodní stranou nahoru, nohu ustavíme do kolmé polohy a přišroubujeme klavírový závěs 8. Na hrany obou dílů připevníme kloubový závěs 11, který zajistí správnou polohu pravoúhlost obou dílů při rozložení stolu. Pak položíme rozložený stůl na skříňku a stolní desku 1 spojíme se skříňkou druhým klavírovým závěsem 8. Jedno křídlo závěsu přišroubujeme na horní hranu zad 5, druhé křídlo na zadní hranu stolní desky 1 tak, aby bylo možné desku zvednout do svislé polohy. Zbývá připevnit kloubové závěsy 10, které udržují stolní desku ve svislé poloze. Máme-li malé děti, je lépe zabezpečit stolní desku ve zvednuté poloze ještě háčkem, který zaklesneme do očka přišroubovaného do stěny v takové výšce, kam děti nedosáhnou. ST KLAPKA K DIGESTOŘŮ NA OBVODOVÉM MÚRU # Hlavne v zimnom období sa nám v kuchyni pri dlhšom varení hromadila para. Preto som sa rozhodol, že nad sporák inštalujem odsávač (digestoř). Vzhľadom na to, že v kuchyni nemáme vhodný svetlík alebo samostatný komín, ako aj vzhľadom na to, že kuchynská linka stojí tesne pri obvodovom múre, rozhodol som sa vysekať odsávaciu rúrku 1 a do nej zamontoval vzduchovú uzatváraciu klapku, ktorá sa dodáva ku kúpenému digestořů. Z vonkajšej strany som otvor zakryl sieťkou proti hmyzu. Z hľadiska funkčnosti bolo všetko v poriadku, ale objavili sa dva nedostatky. Jednak sa v zime otvorom tlačil dovnútra chladný vzduch, jednak bola narušená zvuková izolácia. Oba problémy sa mi podarilo vyriešiť výkyvnou klapkou umiestnenou pri vonkajšej stene a ovládanou od sporáku silonovou šnúrkou. Rozpis materiálu PRACOVNÝ POSTUP Podľa druhu digestora zabudujeme do múru odsávaciu rúrku 1 z pozinkovaného, príp. medeného plechu. Do nej upevníme vzduchovú klapku 2 (súčasť digestora). Ovládaciu klapku 4 i rám klapky 5 vyrobíme z plexiskla alebo z pertinaxu podľa výkresu. Aby sme klapku i rám mohli vhodne osadiť, oba diely zlepíme, príp. zoskrutkujeme z dvoch hrúbok. Klapku s rámom spojíme pomocou dvoch kolíkov 3. Do otvoru v klapke 4 zasunieme rameno 8 a upevníme ho maticami 6 s podložkami 7. Na rameno priskrutkujeme závažie 9 s háčikom 10 (pozri detail). Celý komplet ovládacej klapky potom priskrutkujeme závrt kam i 14 do príchytiek 15 osadených do obvodového múru. Nad odsávacou rúrkou vyvŕtame do múru otvor, do ktorého vložíme vodiacu rúrku 11. Tou prevliečeme šnúrku 12, ktorú na vonkajšej strane pripevníme k háčiku 10. Na vnútornej strane necháme šnúrku vyčnievať asi 10 cm pri otvorenej klapke. Na koniec uviažeme krúžok 13. Do skrinky nad odsávacom priskrutkujeme druhý háčik 10 tak, aby po zakliesnutí krúžku 13 bola klapka 4 pevne pritlačená k rámu 5. Ak chceme klapku otvoriť, stačí len sňať krúžok z háčika a klapka sa vlastnou váhou otvorí. Zostáva ešte opatriť celý mechanizmus krytom a to tak z dôvodov ochrany proti poveternostným vplyvom, ako aj z dôvodov estetických. Kryt 16 vystrihneme z pozinkovaného plechu, ohneme ho a na spodnej strane prispájkujeme cínom. Z prednej strany zatlačíme do krytu rámček 17 so silonovou sieťkou 18. Aby sa rámček alebo sieťka neuvoľnili, po obvode ich zalepíme vhodným lepidlom (např. Epoxy 1200). Hotový kryt priskrutkujeme dvoma skrutkami 19 k bokom rámu 5. JÚLIUS LAURINČlK 8

11 SKRINKA DIGESTOŘ 9

12 POHONNÁ JEDNOTKA POLARIZÁTORU # Při instalaci zařízení pro satelitní příjem je nutno kromě jiného vyřešit způsob, jak zajistit na vnější jednotce (parabolická anténa, polarizátor, konvertor) spolehlivé zařízení, které natočí sondu v polarizátoru buď do horizontální, nebo vertikální roviny. U profesionálních výrobků se tento problém řeší pomocí modelářského serva. K jeho připojení na vnitřní ovládací jednotku je však zapotřebí třípramenny vodič a pro vyhodnocení polarizace je nutný modul. Cena servopohonu je dost vysoká. Zkonstruoval jsem jednoduché zařízení, jehož cena je mnohem nižší. Modul pro vyhodnocení polarizace při něm odpadne a k propojení stačí dvoupramenný vodič. Zařízení je nainstalováno na polarizátoru vyrobeném podle návodu uveřejněného v časopisu Amatérské rádio č. 11 (1988). Lze je samozřejmě použít i pro kterýkoli jiný polarizátor, jen je třeba upravit rozměry. Základem pohonné jednotky je motorek IGLA, který se používá k pohonu hraček a je k dostání v modelářských potřebách. Vyhoví jakýkoli typ. Motorek 1 budeme napájet stejnosměrným napětím asi 5 až 9 V. Dále si musíme sehnat (ze staršího SCHÉMA ZAPOJENÍ ZDROJE NAPĚTÍ 10

13 budíku) ozubený převod. Skládá se ze dvou ozubených koleček 2 a 3, přičemž kolečko 2 má 0 asi 30 mm, kolečko 3 0 asi 5 mm. Kolečko 3 pevně spojíme s oskou motorku tak, že je buď nalisujeme, nebo zalepíme. Motorek připevníme na držák 4 nejlépe čtyřmi šroubky s matičkami. Držák ohneme z pozinkovaného plechu 1 mm tlustého podle výkresu. Kromě upevňovacích otvorů musíme do držáku vyvrtat ještě otvor pro osku většího ozubeného kolečka. Umístění tohoto otvoru musíme přesně odměřit po upevnění motorku tak, aby obě kolečka byla stále v záběru a neprokluzovala. Je to vlastně nejnáročnější práce u tohoto zařízení, proto si rozteč důkladně odměříme, než budeme vrtat otvor. Polarizátor obsahuje držák sondy (anténky) z teflonu, který musíme upravit pro spojení náhonu. Polovinu plochy 0 15 mm zapilujeme do hloubky asi 2 mm a do nezpilované části zalisujeme ocelový kolíček podle výkresu. Jako kolíček použijeme zlomený vrtáček. Na tento zapilovaný průměr držáku sondy doléhá právě tak zapilovaná ploška misky 5 pro ocelovou pružinku. Misku vyrobíme z novoduru nebo jakéhokoli jiného materiálu. Lze použít i konec nějaké tužky, který odřízneme a upravíme. Na rozměrech ani moc nezáleží, právě tak jako u pružiny 6. Potřebujeme asi dva závity ocelového drátu průměru asi 0,5 mm, které poněkud roztáhneme, aby pružily. Kolíček v držáku sondy nám vymezuje svou polohou otočení sondy (anténky) v polarizátoru, proto se pohybuje mezi dvěma dorazy, kterými jsou dva šroubky M3, zašroubované v tělese 7. Těmito šroubky lze přesně vymezit nastavení sondy. Z celkové sestavy je dostatečně patrné celé sestavení pohonné jednotky. Zdroj pro tuto jednotku je velmi jednoduchý. Uvádíme dva možné způsoby zapojení, které se liší podle toho, jaký seženeme transformátorek TR. Součástky pájíme přímo na vývody transformátoru. Všechny součástky včetně kontaktů TL1 a TL2 zabudujeme buď do vnitřní jednotky (receiveru), nebo do zvláštní krabičky. Po instalaci na polarizátoru celou jednotku samozřejmě zakrytujeme nejlépe krytem z izolantu, který musí zabraňovat dotyku obsluhy se síťovým napětím. Kontakty TL1 a TL2 je nutno mechanicky upravit tak, aby nebylo možné oba sepnout najednou. Přístroj by se poškodil. Doporučujeme použít telefonní kipr (přesmykač), který má jednu střední polohu stálou a dvě krajní nestálé páčka se po vychýlení na jednu nebo druhou stranu vrací do střední polohy. Stejnou funkci může plnit přepínač blinkrú z automobilu, který doplníme pružinkou tak, aby se páčka po vychýlení do krajní polohy sama vracela. Vychýlením ovládací páčky na jednu stranu se sepnou kontakty TL1, na motor se přivede napětí jedné polarity. Motor se začne otáčet a přitlačením pružinky otočí sondou (anténkou) až po příslušný doraz a dále začne pohon prokluzovat. Vychýlením ovládací páčky na druhou stranu se přivede na motor napětí opačné polarity, ten se začne otáčet opačným směrem a sonda se otočí do druhé polohy. K přepojení postačí pouze krátký dotek ovládací páčky, držíme-li páčku déle, spojení prokluzuje. Zařízení je dokonale odzkoušeno, funguje bez problému a přepojení polarizace je opravdu mžikové. JOSEF VALDA ELEKTRICKÁ TOPNÁ TĚLESA # často jsme postaveni před problém, jak určité zařízení ohřívat elektrickým proudem. Hotové topné spirály jsou v obchodech v malém výběru, a to ještě jen na napětí 220 V. Vyrobit si topnou spirálu z odporového drátu není nijak složité, horší už je to se stanovením vhodného průměru a délky odporového drátu. Uvádíme proto tabulky a nomogramy, s nimiž je výpočet poměrně Tab. 1. Namáhání topné spirály jednoduchý. Ve výpočtech záměrně uvádíme jednotky nejvhodnější pro praktické použití, pokud by někdo vyžadoval jednotky SI, snadno si vzorce i grafy upraví. VÝPOČET SPSRÁL Nejprve musíme určit namáhání topné spirály podle toho, k jakému účelu ji budeme používat. Namáhání spirály p (W/cm 3 ) zjistíme z tab. 1, která udává, jaký výkon Použití spirály Pece s teplotou nad 1000 C Pícky, žíhací pece s teplotou do 1000 C 2 až 3 Různá topidla, teplomety, tepelné zářiče, kamínka, sušárny, vařiče 4 Ponorné ohřívače na ohřev vody do 95 C 5 až 6 Topidla s nuceným chlazením větrákem, fény 6 až 7 Ponorné ohřívače čisté vody (bez pracích prostředků ap.) do 65 C 10 může rozptýlit 1 cm 2 povrchu topného drátu. Tepelné namáhání můžeme volit i nižší, než je uvedeno v tab. 1. Prodloužíme tím sice životnost topné spirály, zvětší se však její průměr a délka. Pro další výpočet použijeme nomogram (obr. 1), který je vypracován pro dráty z materiálu KANT- HAL DSI či DSD a pro napětí 220 V. Výpočet pro jiné napětí nebo materiál uvedeme dále. Spirály pro napětí 220 V Na spodní stupnici nomogramu si najdeme požadovaný příkon spirály ve wattech, odtud vedeme svislou přímku nahoru až k bodu, kde protne šikmou přímku pro stanovené tepelné namáhání ve W/cm 2. Průsečíkem proložíme jednak vodorovnou přímku, která nám na patřičné stupnici ukáže potřebnou délku drátu v metrech a jednak šikmou přímku, z níž na šikmé stupnici zjistíme průměr topného drátu v milimetrech. Příklady: Při tepelném namáhání 1 W/cm 2 a příkonu 800 W určíme z nomogramu 0 drátu 0,9 mm a délku 28,5 m. 11

14 12

15 Při tepelném namáhání 5 W/cm 2 a příkonu 850 W vychází 0 drátu 0,55 mm a délka 9,5 m. Podobně můžeme pomocí nomogramu zjistit, na jaký příkon můžeme použít určitý odporový drát. Nahoře na šikmé stupnici najdeme šikmou přímku odpovídající průměru daného drátu. Od průsečíku této šikmé přímky s další šikmou přímkou pro tepelné namáhání (stanovené z tab. 1) vedeme nejprve svislici, která nám na dolní stupnici určí příkon a dále vodorovnou čáru, z níž na levé stupnici odečteme potřebnou délku drátu. Tab. 2. Vlastnosti odporových drátů Příklad: Zjistíme, že průměr drátu je 0,5 mm a požadované tepelné namáhání 8 W/cm 2. Z nomogramu pak vychází příkon 970 W a délka 7,2 m. Pokud by nám to lépe vyhovovalo, můžeme místo stupnice příkonu ve wattech použít stupnice proudu v ampérech, která je v riomogramu uvedena těsně pod ní. Výsledek bude pochopitelně stejný. Spirály pro jiná napětí Měrné tepelné namáhání volíme stejné, jako v předchozím případě podle tab. 1. Z požadovaného příkonu a napětí určíme proud kde I je proud [A], P příkon [W] a U napětí [V]. Z nomogramu (obr. 1) určíme potřebný průměr drátu d a jeho délku I, přičemž použijeme stupnici proudu. Z nalezené délky I musíme zjistit potřebnou délku ľ podle vzorce kde ľ je potřebná délka drátu [m], I délka drátu určená z nomogramu [m] a U napětí spirály. Příklad: Potřebujeme spirálu pro napětí 24 V s příkonem 300 W a s tepelným namáháním 5 W/cm 2. Spočítáme Z nomogramu na obr. 1 určíme průměr odporového drátu 1,2 mm a délku 1 = 14,5 m. Skutečná délka Topný drát tedy bude mít průměr 1,2 mm a délku 1,74 m. Spirály z jiného materiálu Nejběžnější odporové materiály, jejich nejdůležitější vlastnosti a opravný činitel k jsou uvedeny v tab. 2. V ní vidíme, že pro všechny běžné materiály je opravný koeficient k menší než 10%. Pokud tedy volíme tepelné namáhání s určitou rezervou a nebude nám vadit malá tolerance v příkonu (což je obvykle splněno), nemusíme brát ohled na použitý materiál. Pokud je nutná větší přesnost, lze vypočítat délku drátu podle vzorce kde ľ je potřebná délka topného drátu [m] I délka drátu určená z nomogramu, případně přepočítaná pro jiné napětí [m] k opravný koeficient z tab. 2 [%]. Příklad: Potřebujeme topnou spirálu na 1000 W pro napětí 220 V, s tepelným namáháním 5 W/cm 2. Z nomogramu určíme průměr odporového drátu Kanthal DSI 0,6 mm a délku 10 m. Pro jiné materiály vycházejí tyto délky: 13

16 Zhotovujeme-li topnou spirálu z jiného materiálu, než je uvedeno v tab. 2 (popřípadě z materiálu neznámého), musíme nejprve určit opravný koeficient k. Známe-li měrný odpor p, který se udává v fi/m/mm 2, spočítáme k podle vzorce: Neznáme-li měrný odpor p, je nutné odměřit určitou délku drátu I [m], změřit průměr drátu d [mm] a změřit jeho odpor R. Z těchto údajů spočítáme opravný koeficient k podle vzorce: Pro úplnost přinášíme ještě v tab. 3 odpor 1 m drátu při různých průměrech. Tabulka platí pro teplotu 20 C, při vyšších teplotách odpor kovových materiálů stoupá. Nakonec uvádíme pro srovnání ještě vzorec pro výpočet průměru d odporového drátu bez použití nomogramu. Výpočet byl převzat z firemní literatury KANTHAL. ZHOTOVEN!TOPNÉHO TĚLESA Z drátu, jehož průměr a délku jsme zjistili z nomogramu či výpočtem musíme stočit spirálu. Aby se životnost spirály zvýšila, musíme konce spirály zdvojit, jinak se upalují". Přidáme proto k vypočtené délce 1 m na vývody a drát ustřihneme. Na obou koncích drát v délce 25 cm zahneme. Zahnutý konec přes kousek hliníkového plechu (nebo dvě tuhá prkénka) upneme do svěráku a pak pomocí tužky oba dráty (zdvojený konec) pevně stočíme. Stejným způsobem upravíme i druhý konec. Pohodlněji se nám konce spirál stáčejí pomocí jednoduchého přípravku (obr. 2). Odřízneme asi 10 cm trubky, jejíž vnitřní průměr je 6 mm. Z ocelového drátu 0 5 mm ohneme neuzavřené oko 0 asi 10 mm, drát provlékneme trubkou a pak ohneme do tvaru kliky. Zdvojený konec upneme do svěráku, ohyb drátu navlékneme na oko, pak uchopíme levou rukou trubku a pravou otáčíme kličkou až je konec topné spirály stočen. Další operací je stočení topného drátu do spirály, jejíž vnější průměr má být pěti až osminásobek průměru drátu. Je-li totiž vnější průměr spirály menší, snižuje se její životnost, protože odporový drát popraská, naopak, je-li průměr příliš velký, zmenšuje se nosnost topné spirály. Při vinutí spirály, postupujeme tak, že do svěráku upneme ruční vrtačku klikou nahoru, abychom s ní mohli točit. Ruční vrtačku proto, že má převod 1:5, což je pro navíjení nejvhodnější rychlost. Drát vhodného průměru, na který budeme spirálu navíjet, upneme do sklíčidla zároveň se zdvojeným začátkem spirály a pak otáčíme klikou a vineme odporový drát závit vedle závitu až do zdvojeného konce. Spirálu vyjmeme ze sklíčidla a po té její závity roztáhneme tak, aby spirála byla dva až třikrát delší, než po navinutí. Rozteč závitů musí být všude stejná, má se rovnat minimálně 2,5 až 3 násobku průměru použitého drátu. Není-li rozteč u všech závitů stejná, topná spirála se prepáli v místech, kde jsou závity blízko sebe. Stáčí-li se hotová spirála do oblouku, je nutné, aby na vnitřní straně, kde jsou závity u sebe nejblíže, byla zachována správná rozteč (3x0 drátu). Spirálu nejlépe roztáhneme takto: Zdvojený konec upneme do svěráku a za druhý konec táhneme spirálu tak dlouho, až mají závity předepsanou rozteč. Topné spirály vkládáme většinou do různých tvarovek z keramiky. Odporový drát lze vinout také na slídu, popřípadě na skleněné trubky z křemičitého skla, nebo Sial, Simax. Sklo lze použít jen tehdy, nepřesáhne-li teplota spirály 600 C. Směs pro ukládání topné spirály si můžeme zhotovit sami. Skládá se ze dvou dílů šamotu a jednoho dílu klouzku. Tato směs má dobré izolační schopnosti do teploty 650 C. Směs rozmícháme s vodou na hustou kaši a dáme do formy. Do koše vložíme topnou spirálu tak, aby se vzájemně nedotýkala. Navrch dáme asi 5 mm vrstvu kaše, důkladně udusáme a necháme uschnout při pokojové teplotě. Během schnutí můžeme ještě směs zadusávat. Touto směsi lze též zamazávat topnou spirálu v keramických vložkách. Nedoporučuji přidávat místo vody vodní sklo, protože zmenšuje dobré izolační schopnosti této směsi a snižuje životnost topného článku. Další izolační hmotou je křemičitý písek SiO 2, který dlouhodobě snese teploty do 450 C, krátkodobě až do 800 C. Vhodný je také elektrokorund, což je čistý kysličník hlinitý AI (asi 98,5 % nemagnetický, tj. zbavený železa), jehož izolační vlastnosti umožňují použití do teploty 800 C. Periklas je tavený kysličník horečnatý MgO, rozdrcený na drobné kousky, aby měl dobrou tepelnou vodivost. Snese teploty až 1000 C. Naopak, takzvaná pálená magnesie je také kysličník horečnatý, má však špatnou tepelnou vodivost a používá se proto jako výsypka pecí. Dobrá směs vzniká smícháním křemičitého písku a taveného kysličníku horečnatého MgO v poměru 1:1. JIŘÍHABAL 14

17 POJÍZDNÝ PŘÍSTŘEŠEK # U svého domu mám dost velký dvorek, přesto nepovažuji za účelné ztratit určitou část tohoto prostoru stavbou garáže. Abych ochránil automobil před nepřízní počasí, postavil jsem si pojízdný přístřešek, který mohu umístit právě tam, kde nejméně překáží. Přístřešek lze využít nejen jako garáž, ale i k ochraně různých zařízení či materiálu přímo na místě, kde se nacházejí. Přesun konstrukce libovolným směrem umožňují čtyři otočná kolečka. Samozřejmým předpokladem je, že terén je celkem rovný Rozpiska materiálu a zpevněný (postačuje udusaná škvára do jílu apod.). Na daném místě pak kolečka vypodložíme dlaždicí, aby nestála v kaluži nebo blátě a ukotvíme kolíky, které zarazíme do země nebo do špár mezi dlaždicemi. Stojf-li přístřešek převážně na jednom místě, je vhodné zarazit do země trubky. Kolíky se pak do nich zasouvají. Pro návětrná místa by bylo vhodné ukotvit přístřešek ještě lanky, vedenými od horních rohových spojek do čtyř stran. Konstrukce přístřešku je jednoduchá. Její montáž zvládne jeden pracovník. Rozměry přístřešku lze upravit. Míry uvedené na obr. 1 vycházejí z mých potřeb a z toho, že jsem získal levně trubky 2 metry dlouhé, vyvložkované na obou koncích sklolaminátovými pouzdry. Krátit jsem je nechtěl. Přístřešek tedy nemusí být tak vysoký, ale je s výhodou, můžeme-li pod ním stát vzpříma. POSTUP PRÁCE Základním konstrukčním materiálem jsou trubky 1 (0 25 x x 2,5 mm) opatřené na obou koncích pouzdry 2. Pomocí spojovacích prvků dolních rohových spojek 3 s kolečky, horních rohových spojek 4, podélných spojek 5 a výztuhových spojek 6 lze sestavit základní kostru přístřešku. Dolní rohovou spojku 3 svaříme ze dvou kruhových tyčí podle obr. 2. Závit v dolní části vyřízneme podle kolečka 16, které zakoupíme co největší, s průměrem minimálně 60 mm. Na vrtání otvorů (0 6,4 mm) jak do nosných trubek, tak do spojek, se vyplatí vyrobit si jednoduchý přípravek, abychom dodrželi rozteč otvorů. Horní rohovou spojku 4 svaříme buď ze tří tyčí, nebo jednu delší ohneme do pravého úhlu a pak už jen privaríme jednu kratší. Otvory 0 6,4 mm vrtáme za pomoci přípravku již společně s trubkami. Podélnou spojku 5 tvoří tyč 140 mm dlouhá (obr. 1), do níž vyvrtáme otvory až společně s výztuhovou spojkou. Výztuhová spojka 6 slouží k upevnění střední příčné trubky. Zhotovíme ji privarením tyče k úhelníku (obr. 1). Otvory si ve spojce 6 předvrtáme, a pak je vyvrtáme na 0 6,4 mm společně se spojkou 5 i nosnými trubkami 1. Pro zpevnění konstrukce je třeba ještě vyrobit výztuhy 7 a 8, příčné vzpěry 9 střechy 10. Horní rohovou výztuhu ohneme z plechu 3 mm tlustého. Otvory 0 6,4 mm vrtáme nejlépe tak, že jako vrtací přípravek použijeme horní rohovou spojku 4. Spodní kotevní výztuhu 8 musíme vyrobit dvakrát v levém a dvakrát v pravém provedení (trubku a pásek privaríme opačně). Otvory 0 6,4 mm vrtáme podle spodní rohové spojky 3, otvory 0 8,4 mm zatím nevŕtame. Příčné vzpěry 9 zhotovíme ze stejných trubek 0 25 mm. Z plechu 3 mm tlustého ohneme objímku (podle některé nosné trubky) a privaríme ji k trubce. Potřebné seříznutí trubky i svar uskutečníme až při částečné sestavě přístřešku. 15

18 16

19 Obr. 2 17

20 Zhotovíme dvě provedení levá a dvě pravá (podle sklonu příčné vzpěry). Po privarení objímky vyvrtáme otvory 0 6,4 a 5 mm. Dále vyvrtáme v trubce otvory 0 8,4 mm a podle nich vyvrtáme otvory v kotevní výztuze 8. Jazyk objímky, sloužící pro upevnění postranního nosníku střechy 14, ohneme do potřebného úhlu až na konci montáže. Vzpora střechy 10 slouží k upevnění vrcholového střešního nosníku 13. Tvoří ji trubka, k níž dole privaríme třmen a nahoře destičku. Třmen přišroubujeme ke třem horním příčným trubkám, k destičkám pak připevníme dřevěný vrcholový nosník 13 vruty. K dalšímu upevnění postranních nosníků střechy 14 ještě ohneme úchytky 11, budou na každé straně tři. Hotové konstrukční díly musíme opatřit vhodným nátěrem. Způsob montáže je zřejmý z výkresu sestavy na obr. 1. Ke spojování použijeme pozinkované šrouby 17 a 18. Na dřevěné střešní nosníky připevníme vlnitý laminát, tvořící vlastní střechu. Boční strany přístřešku můžeme uzavřít celtovinou či pevnější polyetylénovou fólií, kterou upevníme jak k horním, tak i dolním nosným trubkám řemínky nebo popruhy, či tkanicemi. Na čelní strany lze použít rolety. V tom případě je třeba pro ni vyvrtat příslušné otvory v rohové výztuze 7. Aby mohl přístřešek přemístit jen jeden pracovník, zhotovíme si pomůcku k jeho tažení. Jde o dva dřevěné hranoly s výřezy pro trubky, které nasadíme vpředu a vzadu na svislé nosníky. Proti vypadnutí nosníky zajistíme plechovými uzávěry. ING. LIBOR LOKVENC ZAHRADNÍ STŮL S OHNIŠTĚM Pro příjemné posezení na zahradě nám poslouží stůl, který má všestranné použití. Slouží nejen k normálnímu posezení, ale i k posezení u ohně či při pečení a grilování pokrmů. Stůl zůstává na svém místě trvale a uprostřed má otvor pro ohniště. Skládá se ze dvou noh napevno zabetonovaných v zemi, z nosné desky a ohniště. POSTUP PRÁCE Stolni desku s otvorem pro ohniště zhotovíme z betonu. Aby deska nepraskla, musíme ji dostatečně vyztužit betonářskou ocelí 0iOmm. Výztuž svaříme podle obr. 1. K výztuži ještě privaríme dvě kotevní železa, která uchycují desku do noh stolu (det. A). Na odlití desky potřebujeme formu a rovnou plochu Obr. 2 18

21 Obr. t QHr. 3 Obr. 5 19

22 (nejlépe betonovou podlahu). Formu vyrobíme z hranolků 50 x 50 mm, které musí být rovné, aby hrany stolu nebyly prohnuté. Při stloukání formy (obr. 1) musíme dbát na to, aby strany svíraly pravý úhel. Na podlahu položíme igelit, aby se deska neprilepila a na něj pak stlučenou formu. Do středu formy vsadíme rámeček z latí 50 x 20 mm, který vytvoří otvor pro ohniště. Do formy uložíme první vrstvu betonové směsi, na ni položíme svařenou výztuž a zkontrolujeme, zda je rámeček ve správné poloze. Je-li vše v pořádku, zajistíme rámeček úhlopříčně latí, aby se při ukládání betonové směsi neposunul. Při betonování dbáme na to, aby výztuž byla všude řádně obalena. Vybetonovanou desku necháme tuhnout a tvrdnout 28 dnů. Nohy stolu si připravíme na místě, kde bude stůl stát v mezidobí, kdy deska tvrdne. Tvoří je dvě kameninové trouby m, dlouhé 1000 mm. V zemi vyhloubíme otvory do hloubky 80 cm. Do nich zabetonujeme trouby v přesné vzdálenosti podle obr. 2. Nesmíme zapomenout na to, že deska stolu na nich bude usazena úhlopříčně. Otvory i trouby zabetonujeme pouze do úrovně terénu. Pomocí latě a vodováhy srovnáme trouby do roviny a necháme zatvrdnout. Po dokonalém zatvrdnutí můžeme osadit hotovou desku. Protože 50 mm tlustá deska je těžká, musíme mít několik pomocníků. Lze ji usadit ve čtyřech lidech, ale snazší to je v šesti lidech. Před uložením desky zalijeme do trub betonovou směs až po hrdlo. Položenou desku musíme vyvážit do roviny a zabezpečit, aby se nepohnula dřevěnými stojkami a klíny. Po zatvrdnutí celou desku obložíme vhodným venkovním obkladem, ale dobře si promyslíme údržbu a praktičnost. Stůl na fotografii je obložen alitem ve dvou barvách. Ohniitě (obr. 3) svaříme z plechů 5 mm tlustých. To proto, aby se vlivem žáru neprohýbaly. Celé ohniště je posuvné na stojanu. Díky tomu je možné ohniště vysunout mimo stůl, což oceníme při rozdělávání ohně a čištění topeniště. Rozměry stojanu neuvádíme. Záleží na tom, jaké trubky seženeme. Důležité je, aby se daly do sebe zasouvat. Na vnější trubku privaríme k vyvrtanému otvoru matici. Potřebnou výšku pak zajišťujeme utažením šroubu. Rošt ohniště (obr. 4) svaříme z ocelových prutů většího průměru, aby lépe snášel žár. Můžeme použít i hotový litinový, který lze upravit na požadované rozměry. V ohništi lze topit jak dřevěným uhlím, tak dřevem. Grilovací rošt (obr. 5) je posuvný, takže si můžeme regulovat vhodnou teplotu k přípravě jídel. Na roštu 'grilujeme, ale i vaříme nebo smažíme, když na rošt položíme litinový plát. Vlastní rošt svaříme z kruhové oceli 0 10 mm. Hustotu roštu je třeba zvolit tak, aby menší porce nepropadly. Stojan roštu tvoří rám svařený z profilu Jäkl rozměru 25 x 25 mm, k němuž na jedné straně privaríme stojinu z ocelové tyče 0 20 mm. Po té se rošt posouvá a zajišťuje šroubem (det. B). V horkých letních dnech dobře poslouží slunečník, upevněný pomocí upravené truhlářské svěrky. KAREL TIRB DVOUOSÝ ZAHRADNÍ TRAKTŮREK III # Návod na konstrukci tohoto traktůrku otiskujeme na pokračování. První část s technickým popisem konstrukce a kompletními podklady pro stavbu rámu vyšla ve sborníku č. 82, druhá s popisem zadní a přední nápravy, náhonem ventilátoru a zadní nápravy, ventilátorem, tlumičem hluku výfuku v č. 83. Pracovní válec hydraulického servookruhu malotraktoru je určen ke zvedání přídavných mechanismů z pracovní polohy do polohy pro transport. Konstrukcí se liší od podobných, určených pro profesionální užití, ale zato plně odpovídá možnostem svépomocné výroby. Sestavení hydraulického válce je zřejmé z výkresu 18 vlevo. K jeho výrobě použijeme jakoukoli vložku válce automobilového vznětového nebo zážehového čtyřtaktního motoru s odpovídajícím pístem a pístními kroužky a dále tlumič pérování s pístnicí alespoň 0 12 mm a s odpovídající délkou. Uvedené rozměry platí pro vložku válce škoda 1100 MB a přední tlumič pérování Škoda Při použití jiných součástí je nutno rozměry přizpůsobit. Všechny součásti mohou být již částečně opotřebené. Kovové těsnění pístu k vnitřní stěně válce bude samozřejmě ve zdvižené poloze pístu propouštět určité množství hydraulického media (oleje) zavedeného přípojkou 8.19 pod píst. Propuštěné množství 20

23 media do prostoru nad pístem bude tím větší, čím bude větší vnější zatížení pístnice. S touto skutečností konstrukce hydraulického válce počítá a propuštěné medium je zachyceno v komoře nad horním víkem válce a odvedeno beztlakovým (přepadovým) potrubím a hadicí zpět do nádrže. U vložky válce 8.21 zarovnáme spodní čelo asi o 2 mm, abychom rozšířili těsnicí plochu a v přírubě vybrousíme po obvodu čtyři drážky pro svorníky Píst 8.12 upíchneme v drážce pro těsnicí kroužek, dno provrtáme a orovnáme pro kroužek Tlumič demontujeme, odřízneme část se závitem 8.2 a část s okem Trubku 8.2 provrtáme těsně pod osazením a do otvoru připájlme odpadní trubku 8.3. Trubku 8.2 svaříme s horním víkem 8.1 a oko 8.18 svaříme se spodním víkem To potom společně šikmo provrtáme pro vstupní trubku 8.19 a rovněž připájíme. Celý válec smontujeme s využitím ostatních součástek tlumiče pérování. Obě víka s vložkou válce těsníme klingeritem NÁDRŽ NA HYDRAULICKÉ MEDIUM 9 (výkresy 19, 20, 21) Důležitou součástí hydraulického servoobvodu je nádrž na hydraulické medium (olej). Nádrž působí jednak jako nezbytný zásobník media, jednak jako chladič, neboť medium nepřetržitě cirkuluje zubovým čerpadlem a vrací se zahřáté. Nádrž na medium je současně konstrukčním dílem, do něhož namontujeme zubové čerpadlo (výkres 19, řez A-A) a elektrohydraulický rozvaděč (řez B-B). Obě tyto důležité součásti hydraulického obvodu jsou trvale ponořeny pod hladinou oleje v nádrži. Polohu sací trubky zubového čerpadla 9.20 upravíme tak, že sání je zabezpečeno z nejníže položeného místa nádrže (naznačená osa sací trubky 9.20 v nárysu nádrže na výkresu 19 uprostřed nahoře). V nejnižším místě nádrže umístíme vypouštěcí šroub. Hydraulický obvod v klidové poloze funguje tak, že ze zubového čerpadla vstupuje tlakový olej trubkou 9.19 do rozvaděče 9.51, ale bočními otvory v horní části nad šoupátkem opět bez užitku odtéká zpět do nádrže. Po stisknutí příslušného spínače přitáhne elektromagnet kotvu 9.63 a s ní i šoupátko 9.55, které zacloní odpadové otvory a tlakový olej proudí do hydraulického válce, který začne zvedat nosič nářadí 15. V horní poloze je nosič nářadí samočinně jištěn západkou (uvolňujeme ji ruční pákou z místa obsluhy). Po uvolnění spínače pružinka 9.62 vrátí kotvu se šoupátkem zpět do spodní polohy a tlakový olej opět odtéká do nádrže. V případě u- cpání potrubí bezpečnostní ventil zajišťuje celý hydraulický agregát před poškozením. Jednotlivé části nádrže (poz. 9.3 až 9.5) zhotovíme z ocelového plechu, čelo 9.2 z ocelového pásu a svaříme (výkres 20). Po svaření prorýsujeme, vyvrtáme otvory a zavaříme trubky 9.8 a 9.10 a návarek 9.9. Z ocelového plechu vyrobíme víko 9.1. Spojovací otvory vyvrtáme shodně s nádrží. Těleso rozvaděče 9.51 ofrézujeme a vyvrtáme podle výkresu 21. Jako pouzdra 9.52 můžeme použít dvě pouzdra pístního čepu, která na soustruhu rozpíchneme tak, abychom odstranili mazací drážku. Po nalisování prevŕtame otvory 0 10 a 8 mm a opatrně prostružíme 0 20H8, který se lisováním stáhnul a si (čujeme se šoupátkem šoupátko se musí pohybovat suvně, ale bez zbytečné vůle. Ostatní dílce vysoustružíme podle výkresu 21 a navzájem je slícujeme. Kuličku 9.70 do sedla v rozvaděči naklepneme, aby dokonale těsnila. Na maximální přetlak 1 MPa (10 atp) nastavíme tak, že změříme délku pružiny 9.68 (od 21

24 22

25 Rozpteka materiálu zámku dveří) při stlačení silou 50 N (5 kp) např. pomocí kuchyňských vah a zašroubujeme pojistný šroub 9.65, aby pružina byla na tuto délku stlačena. Těleso hliníkové cívky 9.53 a kotouče 9.44 a 9.45 odizolujeme například polepením papírem a navineme třináct vrstev vodiče 0 0,9 mm CuL se závity těsné vedle sebe. Na začátku vodiče odškrábneme smalt, vodič protáhneme otvorem v poz a přitiskneme podložkou 9.60, kterou dotáhneme zátkou Po pečlivém navinutí konec vodiče izolujeme bužírkou, cívku ovineme izolepou, nasuneme trubku 9.46 a zajistíme důlčíkem. Nasadíme trubičky 9.57, 9.58 (trubičku 9.58 spájíme s drátem cínem), pružinku a šoupátko a stáhneme vsuvkou. Funkci vyzkoušíme elektricky. Pružinu 9.62 volíme tak, aby její síla působící na šoupátko v jeho horní poloze byla co největší, ale aby elektromagnet přitom šoupátko bezpečně přestavěl. Osvědčilo se umístit dovnitř pružiny 9.62 ještě kratší pružinu z propisovačky, která by působila pouze v poslední třetině zdvihu. Zubové čerpadlo 9.17 upravíme podle výkresu 19 (osazení na 0 25k7 a zápich na Segerovu pojistku, provrtání hřídele pro unášecí kolík). Do víka 9.1 nasadíme přírubu 9.7 a zevnitř zajistíme svarem. Nasadíme zubové čerpadlo, ustavíme polohu jeho sací trubky 9.20 se sítkem 9.21 do nejhlubšího místa nádrže a polohu zubového čerpadla zavrtáme a zajistíme šroubem 9.30 a maticí. Před smontováním celé důkladně vyčistíme od nečistot a víko 9.1 přišroubujeme k nádrži. Smontovaný hydraulický rozvaděč propojíme s hydraulickým válcem 8 hadicí Js , kterou dodává Mototechna k napojení chladiče oleje u vozu škoda 110R. Na potrubí propojující přepad od hydraulického válce zpět do hydraulické nádrže použijeme jakoukoli vhodnou nízkotlakou hadici, odolnou proti oleji. PÁKA UZÁVĚRKY DIFERENCIÁLU 10 (výkres 11) Jednotlivé díly nařežeme a upravíme, oba díly vidlice 10.3 vyvrtáme a ohneme podle výkresu 11 (viz sborník č. 83, str. 35). Poz až 10.3 připravíme ke svaření a svaříme. Páku nasadíme na 23

26 24

27 25

28 26

29 zadní nápravu pomocf čepu 10.6, zajistíme závlačkami a vyzkoušíme funkci. Nasadíme trubku 10.4, pojistíme svarem a na návarek 10.5 natáhneme rukojeť 10.8 z páky ruční brzdy. Po montáži páku zakrytujeme gumovou manžetou ze zadní nápravy škoda na ochranu před prachem a blátem. ŘÍZENÍ 11 {Výkres 14) Z převodovky řízení Skoda 1000 MB demontujeme hlavní páku 11.2, opatrně ji rozřízneme a k rozříznutým částem navaříme tyč 11.3 s výztuhou 11.4 podle výkresu 14 (viz USS č. 83, str. 38). Kulový kloub 3.41 (pohled P) musíme totiž dostat co nejblíže k myšlené spojnici proložení osou kloubu 3.44 a osou čepu Čím bude rozměr X" větší, tím více budou přední kola při přejíždění nerovností zatáčet, aniž bychom hýbali volantem. Úhelník nahřejeme a prohneme podle výkresu 14, zařízneme konce a privaríme šroub s maticí a příchytky Otvor 0 8,5 mm vyvrtáme až po ověření přesné polohy namontované převodovky řízení s tyčí volantu v rámu 1. Nařežeme jednotlivé díly 12.1 až 12.5, vyvrtáme, namontujeme na převodovku a svaříme kostru na připevnění sedačky. Podle použitého korpusu sedačky připravíme podpěry (nejsou kresleny musíme je přizpůsobit) a připevníme je k sedačce. Prodloužíme je privarením držáků 12.9, které umožní posuv sedačky vpřed a vzad podle postavy řidiče. Z přední nápravy vozu škoda 1000 MB použijeme gumové dorazy Podle jejich výšky uřízneme a přišroubujeme podložku 12.8, nejlépe z tvrdého dřeva. Na konec šikmého nosníku 12.2 privaríme pásek 12.7, na který přichytíme světlomet na couvání. Je-li zahradní malotraktor určen pro pojíždění a práci v sadech se vzrostlými stromy, je z bezpečnostních důvodů zakázáno použít sedadlo řidiče s opěrkou zad! Na podlážku rámu 1 nasadíme 27

30 28

31 mechanismus řazení 13.1 tak, aby jeho poloha odpovídala převodovce 2.1. Na jeho propojení vyrobíme pouzdro Po smontování a seřízení zajistíme polohu šrouby OVLÁDÁNÍ 14 (výkres 23) Nařežeme materiál, vyvrtáme, připravíme a svaříme tři shodné pedály 14.1 až Pedály brzdy ovládají prostřednictvím lanovodů parkovací brzdy a zadní kola každé zvlášť. Lze však ovládat i oba pedály jednou nohou současné. Pedál brzdy pravého kola slouží zároveň jako brzda parkovací. Proto je na pouzdru tohoto pedálu souose navařený ozubený segment 14.4 z páky ruční brzdy. K západce tohoto segmentu 14.5 privaríme návarky 14.6 a 14.7 (viz výkres 22) a připevníme na rám 1. Pružinu provrtáme pro lanko opatrné vrtákem při pomalých otáčkách za neustálého chlazení petrolejem, neboť je kalená. Vyrobíme plechové díly až (výkres 22), namontujeme a propojíme lanka a bovdeny se spojkou motoru a parkovacími brzdami obou zadních kol. Dále vyrobíme páku Páku ohneme, privaríme ji k čepu a celek svaříme pod úhlem 55 podle výkresu 23. Čep nasadíme do pouzdra 5.23 konzolky 5.22 a zajistíme podložkou a závlačkou Na návarky 1.30 a 1.31 namontujeme ovládací páčky topení z vozu škoda 1000 MB (v aute jsou umístény na tunelu mezi předními sedadly i s lanovody). Páčky však přimontujeme obrácené, aby při vychylování ze základní polohy zatlačovaly lanka do bovdenů. Kratší páčkou ovládáme západku pedálu pravého kola. Při vychýlení páčky sešlápneme pedál brzda je v činnosti i po odlehčení pedálu a opuštění vozidla. Páčku vrátíme, pedál sešlápneme a odlehčíme (vozidlo je odbrzděno). Váleček jé součástí lanka spojky (JAWA 250), ale prodává se i samostatně. NOSIČ NÁŘADÍ 15 (výkres 24) Nařežeme a seřízneme konce trubek 15.1 a 15.2 a na rovné ploše svaříme rám. Připravíme oka 15.5 a namontujeme je na zadní nápravu do spodních otvorů. Připravíme 29

32 30

33 31

34 32

35 33

36 spojnice 15.3 a 15.4, konce zařízneme a celé nastehujeme, vyrovnáme a svaříme. Namontujeme hydraulický válec 8 (det. A na výkresu 24), horní oko spojíme čepem s držáky 15.6, 15.7 a ty pak privaríme tak, aby hydraulický válec byl svisle. Páka 15.9 s ramenem 15.10, operou a držákem pružiny slouží k zajištění nosiče ve zvednuté poloze. Ověříme si proto polohu dorazu opery při vysunuté pístnici hydraulického válce. Na konec páky nasadíme vhodnou plastikovou koncovku. NÁDRŽ NA POHONNOU SMĚS 16 (výkres 25) Použijeme nádrž 16.1 z JAWY 05 nebo JAWY 2d. Příčku 16.2 ohneme a přizpůsobíme rozměrům rámu 1. Příchytku 16.3 ohneme kolem nádrže a připevníme vpředu šroubem 16.4 k příčce 16.2 a vzadu (u řidiče) šroubem 16.6 k rámu. Na vhodných místech podložíme nádrž plstí. KRYT KLÍNOVÝCH AEMENU 17 (výkres 26) Kryt slouží k zakrytování klínových řemenů náhonu ventilátoru a hydraulického čerpadla od řemenice motoru. Proto nejprve zkontrolujeme osové vzdálenosti těchto agregátů (k ventilátoru patří řemen 10 x 750 mm, k čerpadlu 10 x 710 mm). Podle výkresu 26 zhotovíme šablony 17.1 a 17.2 z kladívkového kartonu, překontrolujeme a šablony přeneseme na plech. Vystřihneme tvar obvodu i tvarový otvor, ohneme lemy a horní i spodní část 17.1 a 17.2 svaříme. Takto svařený kryt přeneseme na plech určený pro vrchní část 17.5, přerýsujeme tvar krytu včetně R70 (který na spodním krytu není) a vystřihneme tvar Pásky 17.6 a 17.7 ohneme a privaríme. Oba díly znovu nasadíme na sebe a vyvrtáme otvory pro sešroubování samořeznými šrouby. Ohneme a privaríme příchytky 17.3, 17.4 a operu Podle sestaveného stroje nastehujeme tyto příchytky: 17.3, která slouží k uchycení krytu na šroub v horním rohu hydraulické nádrže; 17.4, sloužící k přichycení opěrky ventilátoru 1.36 (svrtáme až po privarení a sešroubujeme šroubem M6 x 16). Opěrka slouží k opření krytu o hydraulickou nádrž. Pokud matice a hřídel vadí náhonu motoru, provrtáme kryt 17.5 a nastavíme prstencem 17.8 s dýnkem KAPOTA 18 (výkres 18) Rozvinutý tvar kapoty narýsujeme na pozinkovaný plech, přičemž dodržujeme kolmost a souměrnost. Nastříháme obvod, po obvodu zalemujeme okraj v šíři 10 mm a postupně ohýbáme ostatní ohyby. Trojúhelníkové výseče po obou stranách nevystřihujeme, ale po ohybu jimi podložíme spoj a přiletujeme cínem. Rovněž očko 18.2 přiletujeme. Délku řetízku 18.3 zvolíme tak, aby háček 18.4 po zaklesnutí za příčku 16.3 u nádrže paliva udržoval kapotu po odklopení ve svislé poloze a bránil jejímu vyvrácení. Otvory 0 8,5 mm vyvrtáme podle držáků 1.25 a připevníme je spolu s maskou 19 šrouby M8 (nejlépe pocínovanými). MASKA 19 (výkres 25) Rozvinutý tvar masky 19.1 a bočnice 19.8 narýsujeme na pozinkovaný plech, dbáme na dodržení kolmosti a souměrnosti. Nastříháme obvod, po obvodu zalemujeme okraj v šíři 10 mm. Vystřihneme, zapilujeme a zalemujeme otvory pro reflektory a mřížku Na horní straně zalemujeme 10 mm široký výztužný pásek Potom ohneme prostorové ohyby, sestavíme spolu s kapotou, převrtáme otvory pro připevnění podle držáku Vyvrtáme a prosadíme otvory pro šrouby na připevnění mřížky, podle reflektorů vyvrtáme otvory a připájíme matice M5. Masku přichytíme ve spodní části šrouby M5 do držáků masky 1.40, bočnici připevníme ve spodní části šroubem M6 k rámu. ELEKTRICKÁ INSTALACE 20 (výkres 26) Zapojení provedeme podle schématu na výkresu 26. Spínač světel 20.1 připevníme na držák spínače Má tyto polohy: 0 vše vypnuto 1 zapnuto zapalování provoz ve dne 2 zapnuto zapalování, přední reflektory, zadní koncová světla, obrysová světla vleku (je-li připojen); zpětný světlomet (až po zapnutí spínače přímo na něm) 3 zapalování a elektromagnetický rozvaděč v hydraulické nádrži. Tuto polohu ale nepoužíváme a elektromagnetický rozvaděč ovládáme zatlačením spínače ve směru osy při všech polohách. Koncová světla 20.3 použijeme libovolná červená s jednou žárovkou. Zpětný světlomet 20.4 z jízdního kola připevníme na držák 12.7 za sedačkou, do světlometu doplníme vypínač. Kontrolky: červená 20.6 dobíjení; žlutá 20.7 neutrál mezi 1. a 2. rychlostním stupněm upevníme na palubní desce 1.27, kterou také prochází páčka spínače Indukční cívku 20.9 připevníme na vhodné místo, nejlépe na filtr sání. Pojistkové pouzdro s pojistkou 15 A zasuneme do držáku Akumulátor vložíme do držáku 1.33 a k opěrce 1.34 přichytíme prohnutí gumovým páskem ze vzdušnice. Přední světlomety upevníme na masku, zapojíme pouze tlumená vlákna žárovek. Elektroinstalaci však lze zjednodušit na obvod zapalování a ovládání elektromagnetického rozdělovače, neboť traktor stejně nesmí jezdit po veřejných komunikacích. Traktor je hotov. Návod na zhotovení přídavných zařízení (brány, nesený pluh, rotační kultivátor) uveřejníme v příštím sborníku. ING. Jlňl BROŽEK JIŘÍ ŠRÁMEK 34