7. Léčba alkoholiků v podmínkách věznic v zahraničí

Transkript

1 7. Léčba alkoholiků v podmínkách věznic v zahraničí 7.1. Hnutí asociace alkoholiků Dnes je považováno za nejefektivnější a nejrozšířenější způsob pomoci lidem, kteří trpí alkoholismem. Při použití jiných metod se nepodařilo vydržet ve střízlivém stavu takovému velkému počtu alkoholiků, kterých je dnes přibližně 2 miliony lidí ve více než 50 zemích světa. Současně je to hnutí pomoci sám sobě, asociace alkoholiků může ovlivnit více pacientů než nemocnice a odborné konzultace, nevyžaduje větší finanční výdaje. Avšak ani efektivnost a ani rozšířenost není hlavním principem asociace alkoholiků, není to princ na základě kterého by byli na sebe hrdí. Nejdůležitější je jiný princip, který nemůžeme vyjádřit jako počet abstinentů a čemu často nevěnují pozornost lidé z asociace alkoholiků. Tímto prvkem je sám způsob působení společnosti a kvalita střízlivost, kterou dosahuje a podporuje asociace alkoholiků. To není jen fyziologická střízlivost, tj. nepřítomnost alkoholu v organismu, to není záporná střízlivost vynucená strachem před trestem. Střízlivost, získaná v asociaci alkoholiků, je kladnou střízlivosti, objevem do života a k životu - společně s jejími úspěchy i nezdary, radostmi a strastmi s různobarevnou stupnicí všech citů. Prostředí asociace alkoholiků je prostředím práce vlastní citové zralosti získané lidmi, kteří někdy dříve tuto zralost neměli, nejčastěji proto, že už v mládí bolesti dospívání se snažili utěšit alkoholem. Proto o úspěchu návratu ke střízlivému způsobu života a ospravedlnění v prostředí věznice rozhoduje možnost najít lékařskou a terapeutickou pomoc. Tolik důležitá je účast uvězněných na setkání asociace alkoholiků a ještě důležitější je účast členů asociace alkoholiků na setkání mimo věznici Program terapeutického oddělení Pro potřeby našeho výzkumu jsme analyzovali dostupné materiálky Mezinárodní nadace s názvem Batoreho nadace, která se věnuje jedincům se závislostní diagnózou a své aktivity rozvíjí především v Polsku. Analizovali jsme program terapeutického oddělení pro odsouzené, kteří jsou závislí na alkoholu ve vyšetřovací izolaci ve věznici ve Varšavě - Mokotově. To může být příkladem efektivní léčby. 100

2 Tento program má eklektivní charakter, zahrnuje prvky minesotského prostředí léčení nemoci z alkoholu Atlantis, doporučené americkou Státní agenturou pro léčení alkoholiků. Při rozpracování programu byly využity mnohaleté zkušenosti členů terapeutické skupiny v léčení alkoholu. Filozofie terapeutického působení na alkoholiky ve výkonu trestu odnětí svobody: I. Předurčení: pro odsouzené muže, recidivisty, kteří jsou závislí na alkoholu II. Maximální kapacita oddělení: 49 pacientů III. Doba léčení: 4 měsíce Terapie může být prodloužena do 6 měsíců, jestliže: u pacienta byl dosažen značný nebo mírný pokrok v léčení a jestli jsou důvody jeho zapojení do doplnění terapeutické skupiny, určené pro řešení konkrétních problémů, měl krátké přestávky v terapeutickém procesu, např. kvůli somatickému /tělesnému/ onemocnění pacienta, jehož následkem nemohl plnit úkoly ze svého osobního terapeutického programu. S návrhem prodloužit terapii vystupuje terapeut, který vede pacienta, 3 týdny před plánovaným ukončením terapie. IV. Podmínky splnění programu 1. Umístění Tři sály pro skupinovou terapii, pro každého terapeuta samostatnou místnost pro vedení individuální terapie. 2. Terapeutické kádry /obsazení/ 6 terapeutů 1 psycholog 1 vychovatel 1 vedoucí oddělení 3. Finanční prostředky 101

3 Zabezpečuje ředitel Varšavského okruhu vězeňské služby podle rozpočtového návrhu ředitele vyšetřovací izolace ve Varšavě. V. Řízení organizační a léčebné části provádí vedoucí oddělení. VI. Organizačně je oddělení podřízeno řediteli vyšetřovací izolace ve Varšavě. VII. Organizační dozor provádí ředitel Varšavského okruhu vazební služby. VIII. Kontrolu práce oddělení provádí odpovědný pracovník oddělení Ústřední vězeňské správy, určený ředitelem vězeňské kanceláře. IX. Režim soustředění do oddělení: Kvalifikovaná procedura se provádí ve vězení: 1. Jsou vypracovány kvalifikované doklady soustředění na léčení ve vyšetřovací izolaci, které je třeba vyplnit a přiložit do spisů vězňů. V těchto dokladech jsou uvedeny všechny požadavky, které mohou vzniknout v procesu léčení. Terapie se nemohou zúčastnit odsouzení: duševně zaostalí, psychicky nemocní /protože se nemohou zúčastnit skupinové terapie/, agresivní nebo se sklonem k depresi, protože by mohli svým chováním vytvářet nebezpečné situace v terapeutickém oddělení, kde se místnosti nezamykají /od odsouzených se požaduje zvýšená autodisciplína a kontrola/. Nedoporučuje se přijímat na oddělení následující pacienty: se špatným zrakem /bránícím číst, psát a účastnit se v terapeutických zaměstnáních/, a také ty, kteří kvůli určitému onemocnění jsou nuceni stále užívat léky, které působí na psychiku. Tyto nepříznivé údaje vylučují odsouzeného z kandidáta na léčení v terapeutickém oddělení. 2. Před začátkem léčení odsouzený se musí seznámit s terapeut. smlouvou a terapeut. návrhem.podepsaná smlouva se přikládá do spisu odsouzeného. 3. Termín začátku terapie se určuje podle toho, jaká opatření přijme vězeňská komise o soustředění odsouzeného na léčení. Termín určuje ředitel vyšetřovací izolace ve Varšavě po podání písemné žádosti do rukou personálu vězeňské služby, ve které je ve vězení. V žádosti 102

4 musí být uvedeny: osobní údaje odsouzeného, doba trestu, doba možného předčasného propuštění, potvrzení splnění kvalifikovaných. požadavků a údaje, které nebrání pobytu v léčení. 4. V případě, kdy odsouzený nesouhlasí se začátkem léčení, může se vězeňská služba obrátit k vězeňskému soudu s návrhem vydat rozhodnutí o výkonu trestu v terapeutickém zařízení /pokud takové rozhodnutí není v rozsudku odsouzeného/. V takovém případě procedura poslání zůstává jako viz výše, ale do dokladů se zapíše informace o tom, že odsouzený nesouhlasí s léčením. X. Hlavní předpoklady programu terapeutického oddělení 1. Pacient nesmí používat alkohol. 2. Pacient chce se změnit a uskutečnit změnu ve svém životě. 3. Izolace alkoholiků ve vězení může být stimulem ke změně v životě. 4. V léčení se nepoužívají žádné látky, program je založen výhradně na psychoterapii. 5. U pacientů, kteří se začínají léčit, chybí ve většině případů přirozená motivace. Proto práci je třeba začít navozením motivace. XI. Cíle terapie 1. Seznámit pacienta s alkoholovou nemocí. 2. Vytvořit podmínky pro začátek procesu identifikace nemoci a uznání, že pacient ztratil kontrolu ve spotřebě alkoholu. 3. Naučit, nakolik je to možné, chápat psychologický mechanismus alkoholového návyku. 4. Ukázat pacientovi možnosti konstruktivního projevu jeho emocí. 5. Vytvořit přirozenou motivaci pro změny poukazující na zhoubné působení požití alkoholu. 6. Naučit se tomu, jak se vyrovnat s mechanismem učení. 7. Naučit je obracet se k lidem, žádat u nich pomoc. 8. Dát pacientu vzor pro kladné hodnocení sebe sama. XII. Terapeutické metody a techniky 103

5 Terapie, především na začátku, musí být direktivní Má mít nařizovací charakter. Do té doby, dokud se u pacienta nezmění způsob myšlení a prožitků, musí změnit své chování. Do povinností terapeuta patří také podporovat komunikaci s pacientem a prokazovat mu pomoc. Dále nepodléhat pochybám, že terapeut zná lépe onemocnění pacienta a to, jak ho musí vést. 1. Skupinová terapie Skupiny mají osvětový cíl: rozšiřovat znalost pacienta o alkoholismu, a také úkol: stanovit diagnózu. Probíhá určení nemoci, pacient začíná chápat osobnost člověka závislého na alkoholu. Pacient řeší úkoly, které mu doporučují v osobním kontaktu terapeuti. Základní program se rozšiřuje v doplňovacích skupinách: tréninkem asertivního chování abstinujícího, podle plánování úkolů, podle zabránění návratu k pití, podle duševního rozvoje, podle toho, jak zvládá zlost. Některá doplňující setkání /mítinky/ realizují terapeuti oddělení a některé společně s vězeňskými terapeuty, pracujícími podle vzájemné domluvy. Finanční prostředky se získávají spoluprací s různými zařízeními a fondy. 2. Výchovné lekce o nemocích z alkoholu, ve kterých se radí, jak změnit styl života. Přednášky nemají školský charakter, jejich úkolem je probudit, připomenout odpovídající zkušenost ze života pacienta. 3. Prohlídka filmů jak uměleckých, tak populárně naučných, věnovaných problémům alkoholismu. 4. Individuální konzultace pro vypracování individuálního plánu práce s pacientem. Metody, které podporují program: mítinky asociace alkoholiků, skupiny podpory pro propuštěné, setkání s příbuznými. XIII. Schéma práce s pacienty kde: Odsouzený, který se dostal do terapeutického oddělení, začíná v tzv. úvodní skupině, získává možnosti fungovat v terapeut. skupině učí se umění interpretovat svá práva, povinnosti a terapeut. smlouvu seznamují se s procedurou tzv. deníku cílů 104

6 získávají základní poznatky o své nemoci Současně se zúčastňují vyučování, společenských schůzek a shromáždění asociace alkoholiků. V úvodní skupině psycholog oddělení stanoví diagnózu stupně závislosti na alkoholu a začíná kniha historie nemoci. Terapeut přesvědčuje pacienta o úmyslu se léčit. Zvláště intenzívně pracuje s pacienty, který si nepřejí léčit se dobrovolně. V průběhu terapie se používají individuální besedy, zhlédnutí filmů, přednášky. Do terapeutické skupiny se přijímají pouze ti pacienti, kteří souhlasí s dodržováním smlouvy. Pacienti, kteří nemají motivaci a kteří nechtějí plnit smlouvu, nepřijímají se na léčení. O každého pacienta, který se začal léčit, se stará vedoucí terapeut. Práce ve skupinách trvá přibližně 12 týdnů. Po uplynutí 4 týdnů vedoucí terapeut sestavuje individuální plán terapie, ve kterém jsou uvedeny hlavní problémy pacienta, detailní cíle a úkoly s lhůtou jejich splnění. Od momentu vypracování individuálního terapeutického plánu se terapeutický proces vede individuálně. Hodnocení efektů léčby se probírá na shromážděních všech terapeutů. Všechny změny individuálního terapeutického plánu se posuzují ve skupině. V práci s nemocným, který je závislý na alkoholu, jsou vymezeny neměnné etapy provádění terapeutického procesu. 1. Získání poznatků o nemoci z alkoholu, na jejichž základě si pacient může vykonat vlastní diagnózu. 2. Vlastní diagnóza - na základě identifikace různých příznaků a mechanismů propadnutí k alkoholu. 3. Konfrontace pacienta s jeho dřívějším způsobem myšlení, chování a prožitků. XIV. Procedura přerušení léčby v oddělení Pacienti se dostávají do terapeutického oddělení z různých prostředí, kde podmínky odpykání trestů jsou různé. Z jejich strany jsou často požadovány neopodstatněné požadavky. Ale musí pochopit, že v době léčby nesou odpovědnost za své chování. V případě porušení podmínek smlouvy pacient bývá předvolán na terapeutické shromáždění. Tento fakt se zaznamenává do spisu odsouzeného. Jestliže chování pacienta se nemění k lepšímu, bývá vyloučen z léčení. Sám pacient může odmítnou léčit se v jakémkoli okamžiku - v takovém případě píše sdělení, ve kterém uvádí příčinu takového kroku. 105

7 XV. Příprava dokumentace terapeutického procesu 1. Každý terapeut je povinen vést individuální dokumentaci, uloženou do desek. 2. Obsah dokumentace: historie nemoci pacienta, výsledky diagnostických prohlídek, symptomy nemoci, dílčí hodnocení /první po 3 týdnech, druhá po osmi, třetí po dvanácti/. 3. Dokumentace je důvěrná, zůstává v terapeutickém oddělení. 4. Ve spisu odsouzeného se poznamenává začátek terapie, měsíční písemné hodnocení chování pacienta, a také jiné důležité informace /např. předvolání na terapeutické shromáždění/. Po ukončení terapie se provádí celkové hodnocení stavu pacienta, dávají se rady pro jeho další chování ve střízlivosti. XVI. Kolektivní shromáždění terapeutické skupiny Shromáždění se konají dvakrát v týdnu. Na shromážděních se posuzují úspěchy pacientů, kvalifikují se k léčbě nebo k přerušení léčby. Probírají se také aktuální témata, projednávají se návrhy, které vychovatel oddělení předává vězeňské komisi. Všechna rozhodnutí, která se týkají terapeutického procesu, se posuzují kolektivně. Pravidla naší skupiny 1. Nevynášíme ze skupiny, tzn. vyhýbáme se spojení faktů s osobami. 2. Neodsuzujeme lidi a skutky. 3. Neúčastníme se násilí, tzn. neútočíme, nekritizujeme, vyhýbáme se hodnocení. 4. Využíváme výrazy, tj. hovoříme o tom, co cítíme, ukazujeme naše pochyby, neodsuzujeme fakta. 5. Vyhýbáme se zobecněním, vyprávíme o svých zkušenostech. 6. Mohu odmítnout odpověď. 7. Přicházíme přesně. 8. Hovoříme o těžkostech v kontaktech s jinými členy skupiny a o vlastních problémech. 9. Vážíme se jeden druhého. 106

8 7.3. Anonymní alkoholici ve výchovných zařízeních terapeutický návrh Oddělení je určeno pro recidivisty, kteří jsou závislí na alkoholu. Základní cyklus léčení trvá 3 měsíce a může být prodloužen na 6 měsíců, jestliže tato podmínka vychází ze závěrů terapeutickému kolektivu. V oddělení se nevyužívá farmakologické léčby, ale jen psychologické působení. Proto je nutno v průběhu léčby přerušit užívání různých prostředků, které mění vědomí /mezi ně patří také čaje, psychotropní léky/. Hlavní důraz je kladen na skupinovou práci. Terapeutické skupiny se scházejí dvakrát za den a trvají přibližně 1,5 hod. Každý den se provádí výchovné přednášky, ve kterých pacienti získávají základní poznatky na téma nemoci z alkoholu, získávají také poznatky o tom, co musí dělat, aby si uchovali střízlivost. Jednou v týdnu se koná promítání výchovných filmů, věnovaných tématu závislosti. Každý den mají pacienti možnost setkávat se a rozmlouvat s terapeuty, psychologem. Třikrát v týdnu se pacienti mohou zúčastnit shromáždění asociace alkoholiků, na které jsou pozváni střízliví alkoholici zvenku /propuštění/. Jednou měsíčně, druhou sobotu, jsou organizována tzv. rodinná setkání, kteří podporují jejich proces uzdravení. Anonymní alkoholici ve výchovných zařízeních Polská společnost anonymních alkoholiků udržuje stálé kontakty se světovým řízením Světové služby anonymních alkoholiků, která se sídlí v New Yorku a také v mnoha jiných skupinách v různých zemích. Blízká spojení mají se státními služba a skupinami asociace alkoholiků ve Francii, Německu, Rakousku a Finsku, ale také v Rusku, Litvě, Ukrajině a Lotyšsku. V současné době společnost asociace alkoholiků nachází všeobecné uznání a podporu ze strany vlády, organizace střízlivosti, katolického náboženství a náboženských svazů a také profesionálů, kteří se zabývají léčením a pomocí alkoholikům. Hnutí asociace alkoholiků je podporováno resortem zdravotnictví a společenskou kontrolou. Velké množství specialistů léčebně rehabilitačních center pro lidi, kteří jsou závislí na alkoholu, pomáhají tomuto společenství. Ne náhodou první skupiny asociace alkoholiků v USA se objevily v nemocnicích, vězeních, v útulcích a ve čtvrtích tzv. spodiny společnosti. Tam bylo možné nejsnadněji najít lidi závislé na alkoholu, kteří bojovali dramatickým způsobem s různými problémy. Činnost anonymních alkoholiků mezi osobami, které ztratili svobodu, se začala dynamicky rozvíjet po vydání v tisku 12 kroků a 12 tradic, které nařizují skupinám 107

9 anonymních alkoholiků poskytovat pomoc ještě trpícím alkoholikům. V 50. letech minulého století na území USA větší množství skupin ve společnosti působilo ve vězeních než v nemocnicích. Tento živý zájem o alkoholiky, pobývajícím za zdí se udržuje dodnes. Cíle a činnosti anonymních alkoholiků Anonymní alkoholici, jak se sami nazývají, jsou společností mužů a žen, kteří se dělí o své zkušenosti, sílu a naději, aby řešili své problémy a pomáhali jiným lidem v uzdravení z alkoholismu. Společným problémem členů společnosti je závislost na alkoholu a také s tím spojené životní těžkosti. Řešení těchto hlavních problémů je možno s pomocí zachování střízlivosti a účasti v činnosti společnosti. Zachování střízlivosti v chápání anonymních alkoholiků je něco jiné a důležitější než dodržení abstinence. Střízlivost pro ně znamená dodržení určitého životního stylu. Účast v životě společnosti znamená využití pomoci jiných v procesu uzdravení a pomáhání jiných v uchování střízlivosti. Anonymní alkoholici nevěří v možnost návratu způsobilosti ke kontrolovatelné spotřebě alkoholu. Život ve střízlivosti je základním cílem anonymních alkoholiků, což znamená, že je to hlavní úkol členů společnosti a cílem činnosti skupiny, které pro sebe sami vytvářejí. Nikdo lépe než sami alkoholici nechápe, jak je těžké závislé osobě přiznat se ke ztrátě kontroly nad spotřebou a k přijímání řešení přestat pít. Nikdo lépe neví, jak těžké je zachovat stálou střízlivost. Společnost navrhuje jak novým, tak i mnoholetým členům různé praktické formy pomoci. Společnost anonymních alkoholiků doporučuje velmi realistické pravidlo: zachování střízlivého stavu v průběhu 24 hodin. To je poměrně lehké pro většinu závislých. Takovým způsobem je možné také dodržovat abstinenci den za dnem v průběhu každého dne, následujících dnů, v celém zbývajícím životě. Účast ve společnosti takovým způsobem slibuje stálou střízlivost, která se dosahuje ze dne na den, ale ne jednou na celý život.pravděpodobně v tom spočívá jedno z tajemství efektivnosti anonymních alkoholiků. Dodržování střízlivosti anonymní alkoholici spojují s dodržováním určitého stylu života. Hlavní pravidla nebo zásady tohoto stylu života jsou vyjádřeny ve 12 krocích, které jsou zvláštním /osobitým/ programem uzdravení z alkoholismu. 108

10 I když neovládáme podrobnou analýzu jejich obsahu, je nutno podtrhnout, že od člena společnosti se vyžaduje: přiznání bezmocnosti před alkoholem a ztráty kontroly nejen nad spotřebou, ale i nad všemi svými činy /krok první/, úspěchy v přeorientování v poznaném systému hodnot, které se týkají také vztahu k vyšší síle /krok druhý a třetí/, provedení zvláštní analýzy sebe sama, která se týká záporných rysů každé povahy a těžkostí ve vztahu s lidmi /krok čtvrtý/, připravenost k přijetí úsilí, které způsobuje změny těch nevděčných povahových rysů a způsobu chování /krok pátý, šestý a sedmý/, vštěpování promyšleného a odpovědného jednání, které musí nahradit ztráty způsobené okolí a zvláště blízkým osobám / krok osmý a devátý/, neustálé zdokonalování za pomoci vnitřní reflexe a realizace nového systému životných hodnot /krok jedenáctý/, poskytovat pomoc a nést poslání střízlivého způsobu života jiným alkoholikům /krok dvanáctý/. Obrátíme pozornost na to, že jednotlivé kroky jsou zformulovány jen v obecných rysech, že mohou být odsouhlaseny a realizovány všemi - osobami, které se nacházejí na začátku závislosti, tak chroniky, kteří se nacházejí na dně, osobami věřícími i nevěřícími, vzdělanými i bez vzdělání, osobami s vysokou i minimální kulturní úrovní, uzavřenými do sebe i otevřenými a pod. S výjimkou prvního a dvanáctého kroku všechny ostatní kroky by mohly - zvláště pro jejich univerzálnost a humánnost - být obsaženy v každém humanitním programu. Dvanáct kroků představuje filozofii života,ve kterém je nejdůležitější otázkou vnitřní zdokonalování člověka a působení, aby byl užitečný pro jiné. Většina současných profesionálních programů rehabilitace alkoholiků má před sebou velmi podobné cíle. Společnost anonymních alkoholiků si klade velmi podobné cíle. Společnost AA došla k těmto cílům v důsledku zkušeností samých alkoholiků, kteří už se mohou nacházet ve střízlivém stavu, nejprve s malou pomocí lékařů a psychologů, kteří pečují o alkoholiky. Teprve potom profesionálové vypracovali metody efektivní terapie, spojující různé školy a odbornosti, díky kterým alkoholikům je možno pomáhat ještě efektivněji než jen u anonymních alkoholiků. 109

11 Nutno poznamenat, že projev pomoci jiným v uzdravení z alkoholismu je důležitým faktorem, který upevňuje tuto společnost, a také individuální požadavky vystřízlivění jeho členů. Popsané cíle společnosti anonymních alkoholiků nevyčerpávají všechny úkoly, které oni realizují. Končíme zamyšlení na téma program anonymních alkoholiků a musíme ještě podtrhnout specifiku, kterou rozlišuje společnost anonymních alkoholiků od přátelství a organizací střízlivosti. Analogické společnosti Al-Anon, ALATEEN, ALATOT, I ACOA S anonymními alkoholiky jsou úzce spojeni, ačkoli jsou nezávisle organizovány, čtyři jiné společnosti samopomoci, zejména Al-Anon, Alateen, Alatot a ACOA. Tvoří je ženy a muži, dívky a chlapci, a také už dospělé děti z rodin alkoholiků a blízcí lidé, kteří jsou zapleteni do alkoholických problémů. Účastníci těchto společenství, stejně jako anonymní alkoholici, se dělí o své zkušenosti, sílu a naději a zabezpečují si takovým způsobem vzájemnou podporu. Společnost Al-Anon vznikla v r v USA. Založila ji Lui Vilson pro alkoholiky, tj. manžele, děti, rodiče, bratry a sestry a také přátele alkoholiků. Společnost Alateen vznikla v r také v USA. Tvoří ji mladí alkoholici ve věku od 12 do 18 let. Společnost Alatot byla založena ve stejné době a se stejným posláním jako Alateen. Jinak řečeno, je také pobočkou Al-Anon, která shromažďuje nejmladší alkoholiky - děti do 12 let. Ve světě je několik set takových skupin. Dospělé děti alkoholiků organizovaly právě pod takovým názvem, v americké zkratce ACOA /Adult Children of Alkoholics/ svou společnost ve druhé polovině 70. let minulého století. V Polsku skupiny DDA se začaly objevovat od r Účastníci vyjmenovaných společností za základ své činnosti přijímali 12 kroků a 12 tradic anonymních alkoholiků, pozměněných pro potřeby každého z nich. Analogicky jako anonymní alkoholici organizovali mítinky /shromáždění/. Oni, stejně jako i literatura těchto společnosti, se věnovali realizaci třech základních programových úkolů, zvláště: 110

12 seznámení se s nemocí z alkoholu - získání nutných znalostí o závislosti k alkoholu, jejích příznacích a následcích jak pro alkoholika, tak i jeho blízkých, studium chování se závislými na alkoholu, také tehdy, když jsou ještě aktivní, tj. pijící alkoholici, a když už přestali pít a uzdravili se, řešení vlastních problémů, které vznikají u blízkých, přátel či rodinných příslušníků ve spojení se závislostí na alkoholu a vystřízlivěním. Existence a činnost těchto společností tvoří svébytný vztah k nemoci alkoholismu jako k nemocnému jevu, který se týká nejen alkoholika, ale i jeho blízkého okolí a zvláště rodiny. Tento nový moderní přístup se vyjadřují dvěma následujícími tezemi: nemoc z alkoholu se zakládá na závislosti nemocného člověka k alkoholu a také na závislosti rodiny na alkoholu, následkem čeho její členové se stávají spoluzávislými, tzv. koalkoholiky, a také hlavním úkolem alkoholika je získání nezávislosti a spolualkoholika - stát se nezávislým na alkoholikovi. Nadměrná spotřeba jednoho z členů rodiny působí různým způsobem na členy domácnosti, závisí na stupni nemoci u alkoholika, psychofyzické stabilitě blízkých lidí a také na stupni integrace rodiny. Jak je pravidlem toto doprovází množství nepříjemných emocí - nespokojenost, prožitky, strach, stud, zlost, agrese, deprese apod. Také jsou pozorovány různé kontrolně-obranné reakce jak u dospělých, tak i u dětí, také u velmi malých. Členové domácnosti se snaží vyrovnat s problémy, které vznikají kvůli alkoholu u blízkého člověka, schovávají alkohol, zatajují jeho opilost před okolím nebo ho omlouvají, zastupují ho v jeho domácích povinnostech, přemlouvají nejprve k umírněnosti, potom k léčení, hrozí různými sankcemi, separací /oddělením/, rozvodem, zbavením rodičovských práv, obviněním před soudem atd. V chronické fázi alkoholické nemoci často dochází k vzájemné agresi u manželů, přerušení sexuálních vztahů, oddělení nebo rozvod, zavedení kurátorského dozoru nad dětmi, stanovení soudem povinnost léčby z alkoholické závislosti, často také zbavení svobody a trest za urážky nebo odmítnutí placení alimentů. V této době se vším tím nejen alkoholik, ale i jeho rodina odcizují od společnosti. Stává se to proto, že oni sami z pocitu viny a studu se oddalují od přátel a známých nebo se stávají 111

13 odstrčenými od společnosti následkem kompromitace a označením alkoholik (alkoholička), stigmatem patologické rodiny apod. Ukazuje se, že rodinná alkoholická zátěž se může projevit u dospělých dětí alkoholiků nejen ve formě kopírovaní pití, ale poruchami psychiky a v chování, ztěžujícím vlastní život, práci, fungování své vlastní rodiny a také odpočinek a svátky. Pro dospělé děti alkoholiků, jak ukazuje zkušenost jimi popsaná, a také výsledky analýz, vztahujícím se k této skupině, jsou charakteristické strach, ztráta kontroly nad sebou a okolím, pocit ponížení důstojnosti, zvýšení individuální citlivosti, těžkosti v realizaci plánů a rozhodnutí, absence jasného rozdělení, co je normální a nenormální. To všechno vede k brždění v kontaktech s lidmi, oslabení, ke sklonu k workoholismu, výběr partnerů mezi jinými dospělými dětmi alkoholiků. Tak je poznamenali toxičtí rodiče v době dětství a mladosti. Jak je možno poznamenat, moderní koncepce alkoholismu jako nemoci rodiny vychází z pochopitelných příčin zneužívání alkoholu pro blízké okolí.stojí přitom zdůraznit, že právě společnost anonymních alkoholiků jako první zpozorovala značnou a po dlouhou dobu trvalou závislost alkoholika a jeho rodiny v nemoci z alkoholu Anonymní alkoholici a profesionálové Velké množství odborníků z oblasti léčení z alkoholické závislosti si cení účast anonymních alkoholiků v pomoci alkoholikům. Téměř od samého začátku práce mnohé seriozní autority uznali anonymní alkoholiky. V r Americké lékařské sdružení oficiálně vyjádřilo ocenění, že účast anonymních alkoholiků je nejefektivnější způsob léčení z alkoholismu a pro pacienty, kteří mohou a chtějí akceptovat toto hnutí, anonymní alkoholici mají efektivní metodu terapie. Bereme-li v úvahu dnešní faktický stav, můžeme jmenovat tři základní přístupy odborníků i anonymním alkoholikům. První se vyznačuje spojováním v zařízeních využívání profesionálních prostředků a metod působení na lidi, závislých na alkoholu, s formami a metodami práce, které využívají anonymní alkoholici. To se především zakládá na zařazení do programu terapie cílů, úkolů a pravidel, uvedených ve 12 krocích. 112

14 Kromě tohoto je spojeno s organizováním skupinové psychoterapie podle vzoru shromáždění skupin AA, tj. s výkladem historie nemoci z alkoholu pacientům, s organizací mezi nimi výměny zkušeností, spojených jak se špatným využitím, tak s vystřízlivěním, s provedením speciálních - krátkých a velmi konkrétních - informačních přednášek na téma příznaky nemoci z alkoholu a jejích následků. Přístup, o kterém se zde hovoří, je charakteristický pro ta místa léčení z alkoholismu, která mají před sebou cíl léčit alkoholiky nejen tradičně medicínským způsobem, ale také pomáhají jim přizpůsobit se ke společnosti a realizovat sebe sama. Druhý přístup, zdá se, že je nejrozšířenější, vyznačuje se tím, že anonymní alkoholici považují za velmi výhodné doplnění činnosti profesionálů v zařízení s formou stále organizace. Program terapie, která se používá v těchto zařízeních, oficiálně a bezprostředně nenavazuje na myšlenky společnosti anonymních alkoholiků. Ošetřující personál dává pacientům na vědomí /po ukončení léčby nebo v době jejího průběhu/, že se zúčastňoval mítinků skupin anonymních alkoholiků, že realizoval myšlenky 12 kroků a že nese poselství střízlivosti jiným alkoholikům. V krajním případě se počítá s tím, že úkoly zařízení, kde probíhají léčení, musí se omezit na zabezpečení lékařského dozoru pro závislé a také na rovnováhu somatického /tělesného/ a psychického stavu, na formování motivace pacientů k získání nezávislosti na alkoholu. Vše ostatní musí ovládat pacienti mimo lékařské zařízení, v rámci činnosti skupin pomoci sám sobě, včetně anonymních alkoholiků. Třetí, stále méně používaný přístup profesionálů k anonymním alkoholikům, vyjadřuje možnosti spojení činností anonymních alkoholiků s působením zařízení formou stálé organizace. Taková situace může vzniknout různými způsoby, např. potřebou vyloučení nestejnorodého působení nezávisle na pracujících členech skupiny anonymních alkoholiků a personálu odborného místa léčení. Ukazuje se také nutnost omezení možného chování manipulujících pacientů, kteří se mohou vychýlit od spolupráce s profesionály pod záminkou účasti ve skupině anonymních alkoholiků. Objevuje se argument nesprávného výboru nebo neodpovědnosti metod působení skupin anonymních alkoholiků ve vztahu k některým závislým, např. alkoholikům 113

15 požadujícím více direktivní přístup, antisociálním /nepřizpůsobivým/ lidem se značnými těžkostmi sebeanalýzy a omezenými možnostmi intelektuálních funkcí atd. Musíme dodat, že v nejranějším stádiu vystřízlivění alkoholiků je charakteristická silná závislost na jiných osobách a také značná potřeba podpory a pomoci. Obklopuje je strach a bezmocnost. Hledají toho, kdo by jim ukázal způsob dalšího jednání bez alkoholu. V tomto stadiu u alkoholiků se velmi často projevuje neklid, sklíčenost a také myšlenky na samovraždu. Ukazuje se, že skupiny anonymních alkoholiků se s těmito všemi problémy vyrovnávají efektivněji než profesionální terapeutické skupiny. Jak už jsme psali dříve, nováčci skupiny se zajímají o cíl vydržet, připojit se ke skupině, používají pomoc jednotlivých sponzorů a využívat program střízlivost na příštích 24 hodin, spoléhat na vyšší sílu. Navrhuje se také, dle možností, častá účast na shromážděních, což pomáhá rozdělit čas, dává možnost zkušenosti rozhodnutí a starostí střízlivých alkoholiků s praxí v anonymních alkoholicích. Shromáždění vnucují nováčkům nový způsob chování, ulehčují jim organizování nového života, nyní už bez alkoholu. Mítinky učí vyvarovat se stresu, vyrovnat se se zápornými emocemi, správnému reagování na psychopatologického příznaky a především odmítnout lákadla návratu k použití. Ukončení terapie léčení z alkoholismu je pro většinu alkoholiků kritickou situaci z několika příčin. Je to spojeno s tím, že oni ztrácí citovou a společenskou podporu v terapeutické skupině. Musí spoléhat sami na sebe a své blízké. Proto po ukončení terapie začínají podléhat tlaku svého okolí, také nutkání vypít si. Krizový charakter této fáze je spojen také s nutností obnovy nových emocionálních a společenských spojení s okolím. Také v této fázi mezi spotřebou alkoholu a střídmostí má skupina anonymních alkoholiků zvláštní význam. Nahrazuje terapeutickou skupinu, ustanoví bezpečnou skupinu, která ulehčuje asimilaci s přirozeným prostředím. Emocionální spojení společnosti se stávají příkladem pro nováčky. Členové skupiny anonymních alkoholiků, zvl. sponzoři, efektivně plní roli zvláštní rychlé pomoci alkoholickému propadnutí. Většina odborníků přemlouvá pacienty k tomu, aby po dokončení léčby udržovali kontakty se skupinami anonymních alkoholiků. 114

16 Krátké závěry Většina členů společnosti AA uchovává svoji střízlivost proto, že kdysi se našel někdo, kdo zvláště o ně se staral a podělil se o vlastní zkušenost s uzdravením z alkoholismu. Sponzorování - to je prostě jiný název zvláštní péče, kterou nabízejí členové společnosti AA a která tak mnoho znamená pro nováčky, kteří se obrátili na společnost o pomoc v uzdravení. Skupina AA a jejich jednotliví členové nemohou si dovolit nedostatek porozumění, protože někdo se musí starat o člověka, který chce přestat pít, který byl uveden do omylu alkoholu. Zkušenost prakticky zřetelně ukazuje, že sponzorování se ukazuje zvláště efektivní pro ty alkoholiky, kteří ještě trpí.vštěpování myšlenek společenství a sponzorování do programu uzdravení AA - je věc velmi důležitá. Díky členům společnosti a skupinám AA sponzorská odpovědnosti se přijímá s radostí jako zvláštní případ obohatit vlastní zkušenost a také posílit pocit spokojenosti, získaný při práci pro jiné. Komponenty terapeutického programu - Program samopomoci /skupiny AA a AH/ - Individuální konzultace - Projev pomoci narkomanovi v tom,aby přerušil systematickou spotřebu, zastavil se - Učení narkomana návykům, které mu pomáhají vyvarovat zmaření a počátečním začátku abstinence - Změna intenzity náklonnosti na kognitivní /poznávací/ úrovni - Výchova způsobilosti přežít bolestivé emoce - Zlepšení mezilidských vztahů a sociální podpora - Skupinová terapie - Rodinná terapie - Modifikace chování Při alkoholismu a při narkomanii pozorujeme poruchy v menší míře ve 4 sférách lidské činnosti: 1. Chápání, převzetí a regulace svých emocí 2. Utvoření zralých asertivních vzájemných vztahů 3. Starost o sebe. Neumění adekvátně zabezpečit uspokojování svých reálných potřeb 115

17 4. Nedostatečné sebehodnocení Dlouhé /poměrně/ používání narkotik způsobuje změny ve funkci mozku. Tyto změny jsou fundamentální a trvale působící. Narkomanie - onemocnění mozku, při kterém v první řadě se narušuje chování a sociální aspekt funkce osobnosti. Hlavními faktory procesu sociálně-psychologické rehabilitace jsou následující: a. Pacient přizná svou nemoc a neschopnost samostatně se vypořádat se závislostí /krok 1/ b. Rozbor /analýza/ osobnosti a katarze /krok 4, 5, 6 a 7/ c. Regulace mezilidských vztahů /krok 8, 9 a 10/ d. Závislost na vyšší sile nebo super-ego /krok 2, 3 a 11/ e. Práce s jinými závislými po poskytnutí pomoci při odmítnutí spotřeby psychoaktivních látek /krok 12/ - ztráta pocitu komfortu, pozitivní vztah k narkotikám - impulzivnost, hledání ostrých pocitů, deficit vnímání s hyperaktivnosti - poškození nervové soustavy - hormonální faktory - existence narkomanů a osob s antisociálním chováním mezi nejbližšími Rizikové faktory u dospívajících /podrostkov/ - nízká úspěšnost ve škole/učilišti/,snížené schopnosti osvojení učební látky - absence náboženské výchovy - brzké seznámení s alkoholem - nízké sebehodnocení - přítomnost psychopatologických symptomů, emocionální výbuchy, nestabilita - nedostatek rodinného tepla, nepřátelská /zbytečně přísná/ kontrola, formální vzájemné vztahy, nenávist k rodičům 5 bodů, které tvoří základ kritického efektivního léčení: 1. Popis pacienta /diagnostika a plán léčení/ 2. Individuální výběr intervencí 3. Plné zabezpečení všech klinických potřeb pacienta 4. Profilaxe /konkrétní ochrana/ zmarů 5. Hodnocení prováděné terapie 116

18 Jádrem rehabilitačního programu je proces změny. Nemoc to je nejen stav, ale i proces, v první řadě, proces změn. Obrácená cesta, redukce patologického stavu, ve kterém pacient může dlouhou dobu se nacházet bez psychoaktivních látek také proces postupných změn ve fyziologické, emocionální, kognitivní /poznávací/ a duchovní sféře osobnosti Rodinné faktory - 2/3 příbuzných /bratranci nebo sestřenice/, kteří zneužívají narkotika, mají historii zneužívání, - potomci rodičů, kteří byli alkoholici, mají 200% pravděpodobnost při formování závislosti, - téměř 100% manželů obojího pohlaví zneužívají narkotika, jsou spotřebiteli nějakých narkotických látek. Není jediný faktor, který by sloužil jako příčina rozvoje narkomanie, naproti tomu je ale spolupůsobení mnohých faktorů /multiplikační = rozmanitá, mnohonásobná podstata onemocnění/, včetně biologické /dědičné/, psychologické, sociální /prostředí/ a duchovní /přesvědčování, systém hodnot/. Shoda Neexistuje jediný způsob léčení. Léčebná opatření /intervence= zásah/ musí být mnohostranná a orientovaná na různé aspekty nemoci. Hlavní příčinou, kvůli které lidé užívají narkotika líbí se jim, jak narkotika působí na jejich mozek. Kritéria závislosti 1. Tolerantnost: - zvětšení množství PVA pro dosažení toxického efektu - zkrácení doby trvání efektu při stejném množství PVA 2. Fyzická závislost: - Charakteristické symptomy přerušení pro daný PVA /abstinenční syndrom/ - odstranění příznaků z farmaceutického efektu PVA 3. Částečná nebo úplná ztráta kontroly 117

19 4. Mnohonásobné neúspěšné pokusy obnovit kontrolu nebo přerušit příjem PVA 5. Značný kol - časem se ztrácí na dosažení PVA 6. Důležité sociální, profesionální, obnovitelné druhy aktivity se snižují 7. Zneužití pokračuje proti znalostem jejich škodlivosti/nutnosti přerušení Kriteria zneužití Patologický stereotyp užití PVA, vedoucí ke značným poruchám zdraví nebo chování a projevující se jedním z uvedených příznaků: 1. Opakovaná použití PVA, vyvolávající značné poruchy v plnění povinností v práci, učení nebo doma 2. Opakovaná použití PVA v situacích, když je to nebezpečné pro zdraví 3. Opakovaná použití, vedoucí k výskytu problémů se zákonem 4. Pokračování použití PVA proti vzniku sociálních a mezilidských problémů, vznikajících následkem efektu PVA Úloha a úkoly psychologa, pracujícího ve vyšetřovací izolaci a věznicích polského nápravného systému Téma tvoří následující otázky: 1. Profesionální kvalifikace a individuální náchylnosti /sklony/ psychologa,potřebné v práci s osobami zbavenými svobody a/ seznam příprav psychologů k práci v nápravních zařízeních b/ program výuky psychologů v Důstojnické škole ústředního střediska přípravy vazební služby ve městě Kališ (Polsko). 2. Základní úkoly psychologa, pracujícího v nápravných zařízeních: a/ zavedení psychologického dozoru nad vězněnými b/ diagnostika osobnosti vězněných c/ příprava spolupracovníků z jiných oddělení vazební služby 3. Úkoly psychologa, spojené s přítomností specifických kategorií zavřených a/ odsouzení s psychickými sklony a rozumově zaostalí b/ odsouzení, závislí na psychoaktivních prostředcích, měnících náladu otupujících a psychotropních prostředků, alkoholu c/ odsouzení, vztahujících se ke kategorii zvláště nebezpečných 118

20 d/ odsouzení neplnoletí e/ odsouzení na doživotí f/ odsouzené ženy 4. Formální postavení psychologa je určena za pomoci: a/ Trestně-výkonného kodexu b/ Pravidel plnění trestu odnětí svobody a pravidel plnění předběžného zadržení c/ Seznam povinností 5. Zkušenosti psychologa-praktika, pracujícího ve vězení Úvodní poznámky V univerzitním systému vzdělávání psychologů v Polsku není specializace vězeňská psychologie. Několik let se vede v polské psychologické společnosti diskuse na téma role a sféry činnosti soudního psychologa. Hlavním úkolem soudního psychologa je výzkum osobnosti obžalovaného a také výzkum možných psychických poruch a narušení osobnosti. Výsledky psychických výzkumů pomáhají běžnému psychiatrovi stanovit diagnózu změny člověka, který spáchal zločin. Se zprávou o provedení psychologických vyšetření vystupuje soud. Soudní psychologové ve spojení s prostředím jejich základní činnosti pracují především v odděleních soudně-psychiatrického vyšetření. V těchto odděleních se neprovádí psychoterapie ani terapie léčení z alkoholismu nebo narkomanie. Diagnostika osobnosti zatčeného je výzkumným procesem vykonávaným soudními, ale i vězeňskými psychology /jestli se objeví nutnost provedení psychologicko-vězeňských výzkumů odsouzeného/. Je nutno zdůraznit, že spolu s velmi širokým objemem úkolů vězeňského psychologa se vyžaduje od něho diagnostické a terapeutické umění, které vychází daleko za diagnostikování osobnosti. Úkoly psychologa, které jsou specifické pro místo práce a pobytu zatčených, žádají praktické diferencování jejich role a úkolů a také zavedení názvu vězeňský psycholog, ačkoli neexistuje taková univerzitní specializace. Neexistence této specializace vyžaduje nutnost doplnění mezery v přípravě psychologů k řešení úkolů ve vyšetřovacích izolacích a věznicích. 119

21 Tuto funkci plní program Důstojnické školy vězeňské služby ve městě Kališe a také přijatý ústředním řízením vězeňské služby a v průběhu několika let realizovaný systém odborného zdokonalování. Nutno dodat, že: - psychologové ve vězeňských zařízeních pracují jako občanští pracovníci a jako pracovnice vězeňské služby. Psychologové se stávají důstojníky vězeňské služby od okamžiku, kdy ukončí důstojnickou školu vězeňské služby. Dříve, než jsou přijati do práce, musí být přijati lékařskou komisí a také projít psychologickou lékařskou prohlídkou, potvrzující neexistenci poruch individuality u kandidáta. - aktuální údaje ukazují, že pro většinu pracujících vězeňských psychologů byla vězeňská zařízení prvními pracovními místy po ukončení vysokých škol a okolo 75% psychologů, pracujících ve vězeňské službě, jsou ženy. - za nejžádanější a nejpříhodnější univerzitní specializaci k práci s osobami zbavenými svobody se považuje klinická psychologie.avšak ve vězeňské službě pracují také absolventi psychologie výchovy, rozvoje, práce, kultury, náboženství, reklamy a marketingu a jiných specializací, existujících na univerzitách, které vyučují psychologové v Polsku. To vede k velké různorodé zainteresovanosti, odborných preferenci a umění psychologů,vnášejících intelektuální kapitál do vězeňské služby. ad 1. Odborné kvalifikace individuální dispozice psychologa Psycholog, který začíná práci ve vězeňském zařízení /nezávisle, zda je to vyšetřovací izolace nebo vězeňí/, je povinen mít následující znalosti: - vybrané právnické otázky, jako základy ústavy, vztahující se ke státnímu zřízení, kompetentnost orgánů vězeňské služby, pravidel trestní odpovědnosti, trestu a trestních prostředků, návrat k zločinnosti, pravidel spojených s poslušností, průběh soudního procesu, práv člověka a občana atd. - základů polského vězeňského systému, zvláště pojmenováním pravidel splnění trestu zbavení svobody, pravidel klasifikace odsouzených, podmínek splnění trestu zbavením svobody, prostředků působení na odsouzené, formální a materiální předpoklady pro podmínečné předčasné osvobození, pravidel splnění míry předběžného zatčení 120

22 - vybraných pravidel z oblasti kriminologie, kriminální etiologie, problém viktimologie, kriminalistického výkladu zločinů a trestnosti, trestního a záporného chování uvězněných - pravidel bezpečnosti vězeňských zařízení - služební pragmatiky - problematiky povinností a odpovědnosti pracovníka vězeňské služby - pravidel metodiky resocializačních činností, zvl. pravidel, metod a prostředků resocializace - psychologicko-společenských problémů plnění míry zbavení svobody, především týkajících se mravně zkaženého charakteru vězeňské izolace, samovraždy v podmínkách izolace, vězeňské osvěty, vybraných protestujících vystoupení uvězněných - psychologové a psychopatologové, zvl. otázky, které se vztahují k osobnosti, emocionálním a motivovaným procesům, požadavkům, chráněným mechanismům a jejich druhů vyskytujících se všude u lidé zbavených svobody, klasifikace nemocí a psychických poruch, poruch chování a také umění vypracování psychologicko-vězeňského uvěznění. Program důstojnické školy vězeňské služby: 1. musí odborně připravit psychologa pro splnění úkolů s lidmi zbavených svobody v různých psychologických situacích 2. mít za cíl odbornou přípravu psychologa pro fungování v podmínkách určených zákonem a v zákonném plnění trestu u osob zbavených svobody nebo předběžného zadržení Vzhledem k tomu, že psychologové pracující ve vězeňské službě,ovládají různé specializace, různé programy mezi vysokými školami, ve kterých chybí univerzitní specializace, jsou nutné právnické a vězeňské znalosti psychologa, které se učí v důstojnické škole v Kališi. Studium probíhá v průběhu 10 měsíců devíti konzultacemi. Plán výuky činí 460 učebních hodin. Nástup a účastní na konzultacích jsou povinné. Kromě toho ke každému předmětu se používá povinná literatura a píší se písemné práce, které se vztahují k následujícím probraným otázkám. Studium v důstojnické škole se končí zápočty a zkouškami a po jejich splnění získáním důstojnického titulu. 121

23 Jaké znalosti musí mít psycholog, který pracuje ve vězeňském zařízení? Především je povinností od psychologa očekávat následující kompetentnosti: - umění poznat a popsat pozorované poruchy v chování u vězně současně s mechanismy řídícími jeho chování - klasifikace psychických poruch a jejich diagnostikování - utváření výchovné společnosti vězně, bere v úvahu jeho psychický stav a potřeby - umění opravit.korigovat psychický stav vězně do momentu dosažení jeho stabilního zlepšení - konzultace v osobních otázkách, s kterými vězeň se obrací k psychologovi, hlavně se vztahujících k rodinným problémům, plánování života na svobodě, ale také spojených s fungováním vězně ve skupině, plánování času při odbývání trestu atd. - znalost společenských determinant chování ve skupině Vězeňský psycholog kromě universálních rysů, jako je: - nadání k empatii /vcítit se do prožitků druhého/ - lehkost navázání a udržení kontaktů s člověkem - připravenost prokázat pomoc - schopnost souhlasit - profesionální zdokonalování - novátorství musí mít specifického předpoklady pro pracovní místo. Předpoklady jsou: - odolnost na stres - schopnost pracovat v podmínkách tlaku /časového, společenského/ - umění asertivního odmítnutí - umění držet si odstup nezávisle na druhu trestu při jednorázové dohodě s vězněm - umění organizovat pracovní dobu - vysoký práh stability na stav podrážděnosti, nespokojenosti - umění pamatovat si problémy každého vězně - schopnost vydělit z pozadí pozorovaná fakta /schopnosti/ důležitá pro jednotku nebo problémy - rychlost orientace a správného úsudku - nízká úroveň společenského strachu 122

24 - didaktické umění - systematičnost Jako vědomosti, umění, předpoklady, tak i úkoly, které vykonává psycholog, dělají z něho hlavní osobu v procese převýchovy. Vždyť vedoucí, vychovatelé a vězeňští dozorci a především osoby zbavené svobody /nacházející se v předběžné vazbě a odbývající si trest/ očekávají rady a ocenění. Psycholog musí být člověk s vysokou úrovní kompetencí a odbornou etikou. Informace, které získá psycholog od vězňů, musí získat takovým způsobem, který nemůže poškodit dobro vězně. To znamená, že psycholog musí zapsat problémy do spisu vězně, aniž porušil tajemství tématu rozhovoru. Jestliže získané informace v rozhovoru se týkají nebezpečí jiných osob nebo zařízení, psycholog vysvětlí vězni důvody, pro které to musí udělat, a informuje o tomto faktu vedení, a volí způsob, aby neznepokojoval společníka. Psycholog: - nesmí pociťovat odpor k vykonanému trestu, který je považován za hanebný - nesmí používat morální odhad - nesmí se vyhýbat problémům, které mu podávají vězni, nebo se vymlouvat na nedostatek času a nadbytkem práce - v situacích, jako jsou pokusy manipulace vlastní osobou, musí otevřeně informovat vězně o svých pozorováních a projevovat nesouhlas s jejich manipulačním chováním - musí zainteresovat vězně k součinnosti /vzájemnému působení/ v řešení jejich problémů a vystříhat se manipulace varováním výkonem disciplinárního trestu nebo odměny /vyznamenání/ - psychologické výzkumy se musí provádět v souladu s požadavky klinických a testovacích metod a výsledky zpracovávají ve shodě s diagnózou - musí chápat společenské prostředí a projevovat iniciativu pomoci - musí být taktický, zdvořilý a používat slovních výrazů, která jsou vlastní vězeňské společnosti - musí se vyjadřovat o vězních objektivně a nestranně, jak je to očekáváno ze strany vedoucího 123

25 ad 2. Základní úkoly vězeňského psychologa A/ provádění psychologického dozoru nad vězněm Způsob psychologického dozoru se principiálně odlišuje podle doby pobytu vězně v podmínkách izolace, struktury individuality vězně, věku, pohlaví a charakteru vykonaného trestu, za který je podezřelý a odsouzený, vězeňská zkušenost vězně, získaná již dříve atd. Je nutno podotknout, že za kritické pro nebezpečí osoby zbavené svobody a vynucující si zvýšený psychologický dozor, je třeba uvést následující momenty: - první dny po zatčení - doba do vynesení rozsudku - hrozba tvrdého rozsudku - agresivní sklony nebo pokusy sebevraždy - závislost na psychoaktivních prostředcích - pozitivní nositel HIV - objevení důležitých změn v rodině vězně, zvláště přerušení kontaktů s nejbližšími - jestli je viníkem trestu neschváleného společností vězňů Je očividné, že soupis příčin udržování stálého nebo pravidelného psychologického opatrovnictví nad vězni se nevyčerpává. Pro popsání úkolů psychologa v dohledu nad vězni je vhodné přijmout kriteria psychologického zasahování: a/ osoby s psychickými poruchami a/nebo duševně zaostalí odbývají si splnění trestu odnětí svobody v terapeutických odděleních, kde je jim poskytována neustále a plánovitě psychologická pomoc směřující ke zlepšení psychologického stavu a zlepšení společenského fungování v podmínkách izolace b/ osoby dočasně vězněné, prožívající citovou krizi nebo citově narušení, kterým je poskytována psychologická péče do doby stabilizace jejich psychického stavu c/ odsouzení, odbývající si trest, kterým je z iniciativy psychologa vychovatele nebo vlastní iniciativy poskytován dočasný psychologický dozor ve stavu citového vyčerpání až do jeho ukončení nebo oslabení příznaků poruchy. Psychologická péče v době odbývání trestu je více směřována na společnou účast psychologů v procesu převýchovy a psychologické konzultace s vězni, hodnocení jednání v procesu převýchovy. Činnost psychologa je vyjádřena formou bezprostředních rozhovorů s odsouzenými a v konzultacích poskytovaných vychovatelům. 124

26 B/ diagnostika individuality odsouzených Psychologickému dohledu se závazně podrobují následující odsouzení : - nezletilí, kterým do konce trestu zůstalo méně než 3 roky - odsouzení, mající těžkosti ve výchově, a především ti, jejichž chování prokazuje vysoký stupeň morálního úpadku /demoralizace/, kteří mají psychické poruchy nebo zvláště nedostatek umění přizpůsobit se podmínkám a požadavkům vězeňské jednotky - odsouzení na dlouhou dobu, na doživotí a rest 25 let odnětí svobody Úspěchem psychologického pozorování jsou psychologicko-vězeňské posudky, uvedené v jednom exempláři v osobním spise odsouzeného. Kromě diagnózy individuality odsouzeného posudek obsahuje opis a vysvětlení psychospolečenských mechanismů chování a také určuje výběr metod působení a trestů, vztahujících se ke způsobu zacházení s odsouzeným. Kromě psychologicko-vězeňských posudků, které jsou sestaveny především v aktuálně vytvořených diagnostických bodech, vězeňští psychologové sestavuje psychologická hodnocení mezi jinými v následujících případech: - před sestavením zprávy o poslání vězně odbývajícího si trest do terapeutického oddělení pro odsouzené, závislých na alkoholu, omamných nebo psychotropních látkách - před přijetím rozhodnutí o podání oznámení k vězeňského soudu o vynesení rozsudku o zaplacení vězněm léčení v důsledku samopoškození nějakým nástrojem - před vyměřením disciplinárního trestu odsouzenému, umístěnému v izolaci a také po kontrole psychického stavu vězně, provedené psychologem v době odpykávání trestu - před přijetím rozhodnutí o účasti vězně, odbývajícího si trest ve vězení polootevřeného typu, v terapeutických zařízeních organizovaných mimo vězení - před přijetím rozhodnutí o soustředění pro vzdělávání nebo jeho odmítnutí - v případě poruchy chování, zvl. při depresi, agresivním chování nebo tendencích agrese, sebevražedných tendencích, duševních poruchách, značných těžkostech odsouzených v kontaktech mezi lidmi /zvláště náklonnost k dominantnosti nebo podřízenosti se jiným vězňům/ narušujících výchovnou atmosféru. Psychologické názory, určující aktuální stav spolu s údaji, zapsanými ve spise odsouzeného. C/ příprava pracovníků jiných oddělení vězeňské služby Tématická příprava je věnována: - problematice závislosti a potrestání osob, závislých na psychoaktivních látkách 125