KVALITA ŽIVOTA SENIORŮ V REZIDENČNÍ PÉČI

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav pedagogických věd Sociální pedagogika a poradenství Veronika Brychtová KVALITA ŽIVOTA SENIORŮ V REZIDENČNÍ PÉČI Bakalářská diplomová práce Vedoucí práce: doc. PhDr. Knotová Dana, Ph.D. 2013

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci na téma Kvalita života seniorů v rezidenční péči vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury... Veronika Brychtová

3 Zde bych chtěla poděkovat doc. PhDr. Daně Knotové, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady, ochotu a podporu při zpracovávání této bakalářské diplomové práce. Dále děkuji vedení Domu klidného stáří za umožnění realizace výzkumu a poskytnuté informace. V neposlední řadě také děkuji samotným uživatelům služby za důvěru a čas, který mi věnovali.

4 OBSAH ÚVOD...5 TEORETICKÁ ČÁST STÁŘÍ A STÁRNUTÍ VYMEZENÍ POJMŮ STÁRNUTÍ A STÁŘÍ ZMĚNY ČLOVĚKA VE STÁŘÍ MÝTY O STÁŘÍ JAK PROŽÍT DŮSTOJNÉ STÁŘÍ KVALITA ŽIVOTA TEORETICKÉ VYMEZENÍ POJMU PŘÍSTUPY KE KVALITĚ ŽIVOTA A JEJÍ MĚŘENÍ KVALITA ŽIVOTA SENIORŮ PÉČE O SENIORY V ČR ČR A SOCIÁLNÍ PÉČE O STARÉ OBČANY DRUHY PÉČE O SENIORY V ČR DOMOV PRO SENIORY SHRNUTÍ TEORETICKÉ ČÁSTI...31 EMPIRICKÁ ČÁST KVALITA ŽIVOTA KLIENTŮ DOMU KLIDNÉHO STÁŘÍ CÍL PRÁCE, VÝZKUMNÉ OTÁZKY VÝBĚR METOD A PRŮBĚH ŠETŘENÍ POPIS PROSTŘEDÍ VÝZKUMU VÝZKUMNÝ VZOREK CHARAKTERISTIKA ANALÝZA ZÍSKANÝCH MATERIÁLŮ SHRNUTÍ A DISKUZE...48 ZÁVĚR...51 POUŽITÉ ZDROJE...53 PŘÍLOHY...55

5 ÚVOD,,Stáří je skvělá věc, pokud jsme nezapomněli, co to znamená začínat. Martin Buber Tento citát se stal velkou inspirací celé práce. Poukazuje na to, že i ve stáří člověk může být šťastný a žít plnohodnotný život. Vše záleží na tom, jak jedinec sebe i svůj život vnímá. V lidském bytí jsou chvíle, kdy vše nejde podle našich představ a naše sny a plány do budoucna se zhroutí. Důležité však je nevzdávat se a umět si najít nový smysl života, tedy začít znovu. Právě ve stáří člověk prochází obrovskými změnami a musí celý svůj život přeorganizovat, najít nové životní hodnoty a naučit se žít s novou společenskou rolí. Moje bakalářská práce se zaměřuje na kvalitu života seniorů a konkrétní šetření bude provedeno v Domě klidného stáří ve Žďáře nad Sázavou. Ucelený název práce tedy zní: Kvalita života seniorů v rezidenční péči. Téma týkající se seniorů jsem si vybrala především proto, že je velice úzce spojeno s oborem, který studuji. Sociální pedagogika jako taková se zaměřuje na vzdělávání a výchovu nějakým způsobem znevýhodněných osob a snaží se je začlenit do běžného života, pomoci jim zvládat každodenní problémy a starosti. Je tedy zřejmé, že i problematika seniorů spadá pod oblasti, kterými se sociální pedagog zabývá. Seniorům se chci věnovat také v budoucnu. Tematika s nimi spojená mi je blízká již od doby, kdy jsem působila na praxi v Domě klidného stáří ve Žďáře nad Sázavou. Právě zde se můj zájem o seniory začal nejvíce rozvíjet. V první řadě se budu snažit vysvětlit pojmy, které jsou se stářím a stárnutím spojeny a zaměřím se obecně na danou problematiku, což nám poslouží k lepšímu pochopení celého tématu. V další subkapitole se již podívám na konkrétní změny, které jsou se stářím spojeny. Budu se snažit analyzovat nejenom změny fyzické, ale zaměříme se také na psychiku a sociální život seniora. Dále zmíním také mýty, které jsou se stářím neodmyslitelně spojeny. Chci zde ukázat, že je třeba se od těchto mylných představ odprostit. Budu se také snažit nalézt dostatek argumentů na jejich vyvrácení. V poslední subkapitole této první části bych chtěla poukázat na to, jak člověk může prožít aktivní a plnohodnotné stáří. Ve druhé kapitole se již podíváme na onu kvalitu života. Aby si čtenář mohl vytvořit komplexní obrázek o dané problematice, zmiňuji se na začátku o pojmu kvalita života 5

6 všeobecně. Budu analyzovat různé definice a snažit se objasnit také pojmy s ní spojené. Ukáži měření, kterými lze kvalitu života zhodnotit. V poslední části tohoto druhého cyklu se, s ohledem na zvolené téma celé práce, zaměřím na kvalitu života seniorů. Třetí část je spojena s rezidenční péčí, což nám pomůže dotvořit již úplný přehled informací týkajících se daného tématu. Nejprve se podíváme obecně na péči o seniory v České republice. Zhodnotíme, jaké má senior možnosti v oblasti sociálních služeb a poté se již zaměříme na problematiku, která nás nejvíce zajímá a to domov pro seniory. Poté bude následovat shrnutí poznatků z teoretické části. Empirická část vytvoří jednu velkou poslední kapitolu. Díky polostrukturovanému rozhovoru s klienty Domu klidného stáří ve Žďáře nad Sázavou se budu snažit zjistit, jak vnímají kvalitu svého života. Sesbírané materiály k mému kvalitativnímu výzkumu poté vyhodnotím a výsledky se pokusím co nejpřesněji a nejjasněji interpretovat. Cílem výzkumu je tedy zjistit, jak vnímají svoji kvalitu života klienti Domu klidného stáří, a pokusím se analyzovat faktory, které jejich životní spokojenost ovlivňují. Chci se dozvědět, zda je možné udržet si i ve stáří pocit hodnotného a smysluplně prožitého života. Tuto práci bych chtěla věnovat všem lidem, kteří se chtějí dozvědět více informací o aktivně prožitém stáří. Mohou se zde informovat, jak se nejlépe na stáří připravit, jaké změny se stářím přichází, co je čeká a nemine. Není tedy určena pouze seniorům - na stáří se člověk může připravovat v každém věku. Dále informace zde získané mohou posloužit zdravotníkům, ošetřovatelům i sociálním pracovníkům, kteří denně přichází do kontaktu se starými lidmi a poskytují jim svoje služby. Práce může celkově přispět k lepšímu pochopení seniorů. 6

7 TEORETICKÁ ČÁST 1 STÁŘÍ A STÁRNUTÍ Stáří a stárnutí jsou pojmy v dnešní době velmi často zmiňované. Důvodem je především to, že lidé si uvědomují, že naše populace stárne a seniorů stále přibývá. Stáří se nevyhne nikomu a tak by se člověk měl co nejdříve smířit s tím, že čas se nezastaví a přibývající roky se nedají umazat. Měli bychom se tedy o tuto problematiku stále více zajímat. V následujících odstavcích se pokusím analyzovat pojem stáří a stárnutí, možné definice a důležité informace, týkající se této problematiky. Dále se zaměříme na změny fyzické, psychické i sociální které s sebou stáří přináší. Poté pak představím mýty, které jsou se stářím neodmyslitelně spojeny a pokusím se o jejich vyvrácení, podložené dostatečným množstvím argumentů. Poslední kapitola v této první části bude věnována takovému shrnutí a ucelení rad, jak zůstat ve stáří stále aktivní a prožít poslední etapu našeho života spokojeně. 1.1 VYMEZENÍ POJMŮ STÁRNUTÍ A STÁŘÍ Stáří je podle Slovníku sociální práce:,,...věkové období začínající v současné západní kultuře v letech, kdy lidé odcházejí do důchodu. Někteří z nich pak mají větší potřebu zdravotní péče nebo postupně ztrácejí soběstačnost. (Matoušek, 2008, s. 214). Podle Matouška je tedy stáří v naší kultuře vytyčeno věkovou hranicí po šedesátém roku života, a také změnou své sociální role. Z pracujícího jedince se stává člověk, který pobírá penzi. Tuto spodní hranici ale přesně určit nemůžeme, protože stáří přichází postupně. A stejně jako každý proces, či změna má svůj čas, i příchod stáří se u každého jedince liší. Je to období, kdy člověk ztrácí své síly a stále více potřebuje pomoc druhých. Nejedná se samozřejmě o pravidlo, ale podle Matouška (2008) si málo lidí zachovává svoji absolutní soběstačnost i v pozdním věku. Horní hranici stáří představuje smrt, kterou je toto období, ale i celý lidský život ostře uzavřen. Důležité nyní také je, uvědomit si rozdíl mezi biologickým a chronologickým věkem. Chronologický věk v podstatě pouze udává, podle Hayflicka (1997), kolik let uplynulo od našeho narození. Jedná se o nutné číslo, které potřebujeme pro vyplňování formulářů.,,čas 7

8 sám o sobě není příčinou vzniku žádných biologických jevů. Události se samozřejmě dějí v čase, ne ovšem z důvodu jeho plynutí. (Hayflick, 1997, s. 29) Samotný čas tedy nevytváří žádné změny našeho organismu. Čas pouze vytyčuje určitou etapu, ve které se uvedené jevy konají. U každého jedince se však různé fyzické změny liší. Zde si tedy můžeme dokázat, že biologické stáří nemusí být vždy nutně spjato s chronologickým věkem. Mnohdy proneseme, že někdo na svůj věk vypadá mladě, či naopak staře. I tyto skutečnosti, které si denně uvědomujeme, nás utvrzují v myšlence z předchozích vět. Biologický věk nezávisí na časovém úseku, tedy na tom, jak dlouho žijeme. Dokonce se od sebe tyto dva věky mohou významně lišit (a to jak směrem nahoru, tak i dolu). Je také dokázáno, že každý náš orgán může mít jiný biologický věk. Dnes už je naše medicína tak daleko, že se vědcům daří zjistit biologický věk našich orgánů. Tento biologický věk, ovlivňují jak naše geny, tak i prostředí a okolí, ve kterém se pohybujeme, a které na nás působí. Důležitým faktorem je tedy také strava, pohyb, spánek, zdraví a podobně. Z tohoto vyplývá, že svůj biologický věk můžeme i do jisté míry ovlivnit. (Golková, 2010) Dále si musíme pro lepší orientaci v problematice popsat, co znamená stárnutí:,,stárnutí je všudypřítomnou součástí naší živé i neživé přírody a nakonec nám nezbývá než si uvědomit, že tento proces probíhá i v nás samotných. (Hayflick, 1997, s. 28) Stárnutí je tedy proces, který probíhá všude kolem nás, ale i v našem těle, jelikož i člověk je součástí přírody. Důležité je přijmout tento fakt a uvědomit si, že je to zcela přirozený proces lidského bytí.,,produktivní člověk přechází pozvolna do období stárnutí a stáří. Pod pojmem stárnutí se nejčastěji rozumí souhrn změn ve struktuře a funkcích organizmu, které se projevují zvýšenou zranitelností a poklesem výkonnosti jedince. (Dvořáčková, 2012, s. 10) Jedinec se od narození po celý život vyvíjí a mění. Ani v podzimu života tomu není jinak a stárnutí tedy znamená změny, kterými jedinec prochází. Stárnutí přichází na konci produktivního věku a s ním přichází nový způsob života, na který si jedinec musí zvyknout. Člověk se učí žít jiným způsobem, než byl doposud zvyklý. Potomci si zakládají vlastní rodiny a odcházejí z domu, dále odchod do penze a s tím spojená změna sociální role apod. To jsou právě změny, které stárnutí doprovází. Tento proces můžeme chápat jako jakýsi přechod mezi produktivním věkem a samotným stářím, jak popisuje také Pacovský (1990).,,Stáří a dětství jsou životní fáze od sebe nejvíce vzdálené, a přesto mají k sobě blízko. Stáří i dětství jsou ohraničené nebytím, dítě přichází z nebytí, starý člověk do něho odchází. 8

9 (Sak, Kolesárová, 2012, s. 13) Díky této citaci si můžeme uvědomit, že dětství a stáří mají mnoho společného. Jak autoři zmiňují, obě tyto období spojuje hlavně ono neznámo, ze kterého člověk na svět přichází, a do kterého se po smrti vrací. Rozdílností však je, že dítě získává sílu, kdežto senior ji ztrácí a jeho schopnosti klesají. Dále je třeba analyzovat, jak lidé pohlížejí na stáří a na celý proces stárnutí,,...stáří je všeobecně chápáno spíše negativně, z pohledu ztrát možností a radostí života, naděje, optimismu, omezení. Stáří ale takové být nemusí. (Malíková, 2011, s. 13) V dnešním světě je stáří opravdu chápáno jako nějaký negativní jev. Jedná se však o poměrně jednostranný pohled na danou problematiku. Většina lidí chápe stáří jako období, kdy člověk ztrácí schopnost samostatně se o sebe starat, a tak nemůže žít stejně plnohodnotný jako dříve.,,pro mnoho lidí je však stáří jedním z nejkrásnějších životních období, protože mají volný prostor k realizaci všeho, co zatím v životě z různých důvodů nestihli. Člověk, který umí využít šanci každého dne, umí i zdravě a pohodově stárnout. Proto se hovoří i o umění stárnout. (Malíková, 2011, s. 14) Stáří tedy nemusí být nutně tak úmorné a bolestné období bez jakýchkoli radostí. Dokonce naopak se může jednat o nejlepší období života jedince. Člověk si jen musí uvědomit to, jaké výhody mu toto období přináší. Jako obrovské pozitivum je vnímán dostatek času na všechny aktivity, které člověk z různých důvodů odkládal. Lidé by se měli radovat z maličkostí a užívat si vše, co jim každý den přináší. To se samozřejmě netýká jenom stáří, ale celého lidského života. Pokud se člověk během různých životních etap naučí vnímat vše, co mu život nabízí a bude svůj život brát optimisticky, stane se pro něj i stárnutí snazší. Jak autorka popisuje v citaci, jedná se o umění stárnout.,,jedni berou stárnutí jako nutnost a přijímají je jako osud, který čeká většinu hmotných objektů... Jsou i tací, kteří tráví podstatnou část svého času různými činnostmi, jimiž chtějí sami v sobě a ve svém okolí pozdržet, nebo zcela vyloučit nevítané účinky stárnutí. (Hayflick, 1997, s. 27) Existují různé typy lidí. Někteří stárnutí přijímají bez větší problémů, uvědomují si, že je to neoddělitelná součást jejich života. Ale jsou i lidé, kteří se nechtějí s příchodem stáří vyrovnat a snaží se stárnutí všemožně zabránit, nebo ho alespoň nějakým způsobem pozdržet.,,stárnutí a smrt jsou součástí naší konstrukce. Nemůžeme je vyléčit. Nemůžeme se před nimi nikam schovat. (Bortz, 1995, s. 41) Také Bortz říká, že stáří je přirozenou součástí našeho bytí. Takový přístup, že se budeme proti němu bouřit, či se ho dokonce snažit vyloučit, nám v ničem nepřispěje a ať se člověk bude snažit jakkoli, tento nezbytný životní proces však stejně nezastaví. 9

10 1.2 ZMĚNY ČLOVĚKA VE STÁŘÍ V předchozí kapitole jsme si objasnili pojmy stárnutí a stáří, a tak jsme si již mohli vytvořit určitou představu o daném tématu. Nyní se podrobněji zaměříme na změny, které se ve stáří v člověku i okolo něj dějí. Velkou roli hrají změny sociální:,,v momentě, kdy člověk odchází na tzv. zasloužený odpočinek, je penziován, dochází ke změně společenské role připisuje se mu role nemít roli. (Dvořáčková, 2012, s. 13). Jedinec musí změnit svůj životní styl, jelikož se mu změní životní role. Jak zmiňuje Dvořáčková, po odchodu do penze, jako by jedinec ztrácel svůj status a své postavení. Jak nám uvádí většina zdrojů, člověk se sice stává starým po odchodu do důchodu, ale měl by po všech stránkách zůstat aktivní, plánovat si svůj volný čas, a ještě před odchodem do penze si uvědomit, že se mu zcela změní život. (Pacovský, 1999) Ve stáří se jedinec stále častěji setkává se smrtí. Mnohdy přichází o svoje rodiče, přátele, i životního partnera. Podle Říčana (2006) by člověk po ovdovění, či ztrátě velmi blízké osoby měl přeorganizovat svůj život. Díky tomu se s daným problémem může lépe vyrovnat. Jak Říčan doplňuje, že je důležité najít si v životě nové cíle, zájmy a záliby, protože pro vdovu či vdovce život ještě nekončí. Někdy může mít senior problémy také v oblasti navazování nových kontaktů s lidmi.,,vznikají problémy s navazováním nových přátelských i partnerských vztahů. Strach z osamělosti se ve stáří zvyšuje. (Dvořáčková, 2012, s. 14) Na jedné straně se senior již nechce seznamovat s nikým novým, což je pochopitelné, jelikož je zvyklý na lidi, které kolem sebe po dlouhá léta má nebo měl a na své stereotypy. Adaptace mu tedy činí povětšinou větší problémy než mladším jedincům. Na druhé straně, však nechce zůstat sám. Strach ze samoty je v této životní etapě nejvyšší. Dále bych se chtěla zaměřit na psychické a fyzické změny, které se v jedinci odehrávají v této životní etapě.,,postupně dochází k úbytku sil, zpomalování životního tempa a zhoršování zdravotního stavu. (Dvořáčková, 2012, s. 10) S přibývajícím věkem se tělo opotřebovává a samozřejmě se začíná zhoršovat fyzická stránka člověka. Jedinec přestává mít dostatek energie a sil na vykonávání pro něj dříve běžných úkonů a aktivit. I po zdravotní stránce je starý člověk náchylnější na různá onemocnění či zlomeniny.,,jak přibývá let, odlišujeme obtížněji, které změny jsou přímým nebo nepřímým následkem nějaké nemoci a které věk dříve či později přinese každému, i tomu 10

11 nejzdravějšímu. (Říčan, 2004, s. 333) Nemůžeme tedy s přesností říci, které fyzické změny jsou způsobeny nějakou nemocí a které by s postupem věku přišli tak jako tak.,,s přibývajícím věkem přirozeně klesá životní dynamika a tomu je třeba přizpůsobit i běžné denní aktivity. I když senioři musejí mnoho činností opustit nebo omezit, není třeba, aby házeli flintu do žita, neboť vždy zůstávají některé k dispozici. (Haškovcová, 2012, s. 26) Starší lidé, již nemají sílu, aby zvládali vše tak, jako dřív a proto se musí některých svých oblíbených činností vzdát. Jedná se o přirozený vývoj lidského života. Když nastane situace, že jedinec již nemůže, či z nějakého zdravotního důvodu nesmí vykonávat činnost, kterou měl dříve v oblibě, je třeba aby se například lékaři, ošetřovatelé či sociální pracovníci snažili seniorům spíše zdůrazňovat to, co mohou dále dělat, namísto přikazování, co nesmí. Většina starých lidí je zvyklá spíše na zákazy a příkazy, než na doporučení čemu se mohou věnovat nadále. Pro jejich psychický stav je jistě lepší, když zjistí, jaké mají jiné možnosti. Podle Matouška (2008) je lepší psychické a fyzické změny ve stáří spíše popisovat jako změnu schopností než hovořit o jejich úbytku. Každý člověk má totiž individuální kompetence a ty jsou důležitější než pouhý fyzický věk. Nemůžeme tedy říci, že všechna dosavadní zjištění týkající se fyzických a psychických změn ve stáří, platí pro všechny seniory stejně a ve stejný čas. Vždy záleží na samotném jedinci, na jeho genetické výbavě, životním stylu a přístupu k životu a okolí.,,neplatí však obecně, že každý starý člověk je bezmocný, nemocný, depresivní, trpí poruchami paměti a pohybového ústrojí. (Matoušek, 2008, s.214) Nelze tedy jednostranně a obecně zhodnotit seniory jako skupinu protivných, nemohoucích lidí se špatnou pamětí. Každý člověk je jiný, a tak i stáří prožívá každý po svém. V předchozí subkapitole jsem se zmínila o rozdílu mezi chronologickým a biologickým věkem. I zde je důležité si tuto skutečnost uvědomit.,,nestačí hodnotit změny, jež s sebou stárnutí nese, jen podle toho, kolikáté narozeniny dotyčná osoba právě oslavila. (Hyflick, 1997, s. 177) Vždy také záleží i na samotné osobnosti jedince, na životním stylu, zdravotním stavu i na jeho okolí. Všechny tyto faktory působí na naše stárnutí a na následný psychický i fyzický stav ve stáří. V dnešním světě je kladen obrovský důraz na vzhled člověka.,,současné stáří je modelováno společností, která adoruje mládí a jeho atributy. Krása člověka se redukuje na krásu vzhledu a těla. (Sak, Kolesárová, 2012, s. 14) Každý chce být mladý, štíhlý a krásný, tak, jak nám to vštěpují média. Člověk se, ale celý život vyvíjí a opravdová lidská krása se 11

12 nevytrácí. Za krásného člověka nemůžeme tedy považovat pouze osobu, která má hezkou tělesnou schránku, ale mnohem důležitější je vnitřní krása, která se s přibývajícím věkem nevytrácí, ba naopak roste díky nabytým zkušenostem. (Abeln, Kner, 1995) Jak jsem již několikrát zmínila, ve stáří se vzhled člověk poměrně hodně mění. Tyto změny postihují především pohybový aparát mění se postoj a chůze seniora. Další změnou je povětšinou také klesající výška o 1,5 mm za rok přibližně od 30 let. To se děje u obou pohlaví spolu se ztenčováním končetin a rozšiřováním trupu. Pouze u mužů pak můžeme pozorovat menší průměr předloktí a lýtek. (Hayflick, 1997) Senioři mívají také často problémy s dýcháním, což zapříčiňuje snížení funkce dýchacího ústrojí. I zažívání a trávicí systém prochází určitými změnami, které mohou způsobovat dyspeptický syndrom, který představuje například pocit plnosti po jídle, plynatost, bolest břicha, zácpy a podobně. Staří lidé mají také snížené vnímání chuti slaných a sladkých podnětů. (Křivohlavý, 2002) S narůstajícím věkem se mění kvalita chrupu. Narůstá kazivost a také je větší pravděpodobnost výskytu onemocnění zubů. Tělesná hmotnost narůstá pouze do cca 55 let, poté se začíná snižovat ubývá totiž netukových tkání i svalové a kostní hmoty. Sluch se také zhoršuje. Po sedmdesátce klesá citlivost pro vysoké tóny. Velmi častá je tedy nedoslýchavost. (Hayflick, 1997) Oči bývají přecitlivělé k silnému světlu, přibývá očních chorob vedoucích ke zhoršení zraku i k úplné slepotě. (Říčan, 2006, s. 333) Ani zrak tedy nezůstává stále kvalitní, jako v mladším věku. Oči jsou ve stáří unavené a oslabení zraku je často zapříčiněno i nejrůznějšími chorobami. U některých částí těla jsou změny ve stáří malé, kdežto u jiných jsou znatelné na první pohled.,,zatímco některé tkáně vykazují nepatrné zhoršení (například střevní výstelka), jiné jako například elastické pojivo jeví jasné známky úpadku. Nejzřejmějšími příklady jsou nesměrové ztráty elasticity kůže a šednutí vlasů. (Brotz, 1996, s. 33) Staré lidi poznáme na první pohled především barvou vlasů (šedivá až bílá, pokud ovšem nepoužívají moderní techniky k jejich obarvení). Na kůži stáří poznáme v každém případě. Pokožka ztrácí svoji elasticitu a tvoří se vrásky. S přibývajícím věkem se také snižuje manuální zručnost. Jedinec již nedokáže dělat některé manuální činnosti tak lehce jako dřív a musí se více soustředit a koordinovat. Někdy mohou nastat také problémy s orientací v prostoru. (Dvořáčková, 2012) 12

13 Podle Pacovského (1990) se struktura osobnosti během stárnutí nějak významně nemění. V tomto procesu prý hraje největší roli osobnost jedince a její úroveň.,,rozhodující není, že je někdo starý, ale kdo stárne. (Pacovský, 1990, s. 39) Toto tvrzení nám jen potvrzuje, že se nedá jednat s každým seniorem stejně. Každý je jiný, každý prožívá danou situaci různým způsobem a je třeba brát každého seniora jako individuum. Za nejtypičtější ve stáří považujeme změny psychických kvalit regresivního charakteru.,,některé takové změny se považují za součást stařecké normy. (Pacovský, 1990, s. 40) Mezi tyto změny můžeme zařadit snížení paměti, zpomalení životního tempa, mnohdy také ochuzenou fantazii a podobně. Stáří sice nemusí být vždy nutně spojeno s nějakou nemocí, ale pravdou je, že starší lidé jsou k různým nemocem náchylnější. Choroba většinou není pouze jedna, ale je jich více a jsou vzájemně propojeny, protože senioři jsou velice křehcí pacienti. I prožívání nemocí je u seniorů jiné než u mladých lidí. Někteří senioři svému zdraví nevěnují, nebo nechtějí věnovat zvýšenou pozornost jsou spíše apatičtí. Jiní naopak prožívají své nemoci velmi emotivně a nemoc se stává středem jejich zájmu. (Haškovcová, 2012) Na sklonku života již potom tělesné potřeby ustupují do pozadí, a jak popisuje Matoušek (2008), nejpotřebnější je už jen tišení bolesti, pokud senior nějakou pociťuje. Do popředí se dostávají především psychické a duchovní potřeby.,,umírající se chce rozloučit se světem, s blízkými lidmi, smírně uzavřít konflikty, které s nimi případně měl, rozhodnout o svých záležitostech. (Matoušek, 2008, s. 70) Nejpodstatnější je tedy, aby člověk, který již cítí, že se blíží konec jeho života, byl smířen s tím, co ho čeká, aby měl možnost rozloučit se s blízkými a popřípadě urovnat s nimi vztahy. Měl by mít také možnost vyřešit poslední záležitosti, které jsou s jeho smrtí spojeny a rozhodnout, co bude se vším, co po něm zůstane. Člověk se v tuto dobu člověk obrací k onomu duchovnu - obrací se k Bohu, či k nějaké vyšší moci. 1.3 MÝTY O STÁŘÍ Existuje několik zažitých informací, které se se stářím neodmyslitelně spojují. Někdy se však jedná o pouhé mýty a skutečnost je ukryta někde jinde. Proto si myslím, že je důležité, zmínit tuto problematiku i v mé práci. Pravdou je, že oblast stárnutí, stáří a smrti je stále zahalena tajemstvím, a proto lidé neví, jak se k některým otázkám postavit. To popisuje 13

14 i následující citace:,,mytologie, negativní emoce a deprese halící v současné době stárnutí, se rozptýlí v okamžiku, kdy budeme mít koherentní, ověřitelnou, jednotnou základnu vědomostí, umožňující pojednat otázky jako proč stárneme a na jak dlouhý život se máme připravovat. (Bortz, 1995, s. 41) Nyní se již podíváme na některé nejčastější mýty týkající se stárnutí a stáří. Nejtypičtějším předsudkem je, že všichni staří lidé jsou stejní s vrásčitou tváří a šedivými vlasy, nemocní, smyslově a pohybově postiženi, s nízkou výkonností, poruchami paměti a podobně. (Matoušek, 2008) Na danou problematiku však nemůžeme pohlížet takto jednostranně. Jak jsme si již popsali v předchozích kapitolách, každého seniora musíme chápat jako jedinečnou osobnost. Každý člověk je jiný a nelze podle jednoho soudit i ty druhé. Senioři mají různé problémy a každý je vnímá jinak. I Haškovcová (2012) uvádí, že i když senioři vypadají na první pohled podobně, mají odlišné potřeby a je tedy třeba s nimi také odlišně jednat. Naše tvrzení o potřebě jednat se seniory jako s odlišnými jedinci potvrzuje také následující citace:,,,mezi jednotlivými seniory je nejvíce rozdílů. Jde o velmi různorodou skupinu. (Malíková, 2011, s. 37) Senioři jsou v podstatě velmi rozdílní a u každého jedince můžeme nalézt spoustu odlišností vůči jinému seniorovi. Někteří lidé jsou dokonce toho názoru, že všichni staří lidé jsou sklerotičtí a často zapomínají. Skleróza i některé formy demence se sice u seniorů vyskytují v poměrně vysoké míře, ale neznamená to však automaticky, že jsou s touto životní etapou spjaty bezpodmínečně. (Malíková, 2011) Averze proti seniorům a vůbec proti všemu co stáří jenom nějakým způsobem připomíná je v odborné literatuře nazýváno jako tzv. ageismus.,,ageismus, neboli diskriminace starých lidí v přístupu k zaměstnání, v přístupu ke zdravotním, sociálním a jiným službám, v míře respektu, který mají v rodině či na veřejnosti. (Matoušek, str. 20) Ono násilí nemusí být vždy tedy pouze fyzické. Někdy je mnohem horší varianta násilí psychického, kdy je senior urážen, ponižován a je brán jako méněcenná bytost. Násilí páchané na seniorovi je tedy velmi závažný problém, ale mnoho lidí ho má spojeno pouze s dnešní dobou. To je ovšem velký omyl. Násilí bylo na seniorech pácháno vždy a nejedná se pouze o fenomén dneška. Nyní se však tato problematika více otevírá a hledají se způsoby jejího řešení.,,v českých zemích se rozvinula společensky přijatelná forma výměnkářů, i když z historických a zejména beletristických děl víme, že výměnkáři to zdaleka neměli lehké a stávali se nezřídka obětí realizovaný ústrků a nespravedlností. (Pacovský, 1990, s. 45) Různé pamětihodnosti 14

15 a historické romány nám potvrzují, že násilí páchané proti seniorům opravdu není pouze problémem dnešní doby. I dříve bylo proti starým lidem, kteří se již nemohou dostatečně bránit, pácháno mnoho nespravedlností. Někteří lidé dokonce považují seniory za neužitečné a bezhodnotné pro společnost. Chápají staré lidi jako přítěž, kterou je lepší přehlížet či dokonce ignorovat. S tím ale Malíková (2011) nesouhlasí a tvrdí, že popírání stáří i jeho přehlížení může být dokonce považováno za formu rasismu zaměřenou na seniory. Další mylná představa o stáří, spojená také s problematikou násilí a nespravedlností páchaných na seniorech, je zbytečnost komunikace se starými lidmi. Někteří lidé mají pocit, že hovořit se seniory je pouze ztráta času, že se od nich člověk nemůže nic zajímavého nebo nového dozvědět.,,mnohým seniorům však křivdíme, protože mnoho z nich za šedými skráněmi a vráskami ve tvářích skrývá poklady (Haškovcová, 2012, s. 30). Každý člověk prožil svůj životní příběh a ten jistě stojí alespoň za vyslechnutí. Rozhovor se seniorem může mladší lidi obohatit také o informace, týkající se pro ně již v podstatě dávné minulosti. Zjistí, jak se lidem žilo, jaké to bylo dříve. Senior se pro nás může stát takovým pojítkem mezi dnešním a dřívějším světem. Mýtus hojně rozšířený a doposud poměrně tabuizovaný zní:,,...sex po šedesátce je jen pouhou vzpomínkou. (Sheehyová, 1999, s. 340) Opravdu je tomu tak, že senioři by již neměli žít intimním životem? O této problematice hovoří také Haškovcová (2012) kdy poukazuje na to, že senioři nejsou zcela asexuální, jak si myslí většina společnosti. Tvrzení, že senioři nepraktikují sex, je tedy opět pouhým předsudkem. Říčan (2006) tvrdí, že sex je naopak velmi důležitý i v pozdějším věku. Podle něj:,,pohlavní život napomáhá udržet si sebevědomí, sebeúctu. Sexuální aktivita tlumí úzkost a pozvedá depresivní skleslou náladu. (Říčan, 2006, s. 355) I když někteří lidé vidí v sexualitě seniorů cosi nemístného, lze ji považovat za velmi příznivou pro duševní stav jedince. Seniorovi může poskytnout pocit sebedůvěry, úcty a intimity. Také senior získává pocit, že je stále plnohodnotným člověkem. Haškovcová (2012) upozorňuje také na mylné představy, že stáří začíná v den, kdy jedinec dosáhne důchodového věku. Opět zde můžeme využít informace získané z předchozích kapitol. Jednak se vrátíme k individualitě každého jedince a také je zde důležité uvědomit si onen rozdíl mezi biologickým a chronologickým věkem. Nemůžeme tedy přesně určit tuto spodní hranici pro začátek stáří. U každého jedince se liší. 15

16 Ani tvrzení, že jedinec je automaticky vyřazen z aktivního života po nástupu do starobního důchodu, není pravdivé. Malíková (2012) upozorňuje na to, že když člověk ukončí činnost ve svém zaměstnání, získává díky tomu volný čas, který může využít k mnoha aktivitám, zájmům, ale také k zaslouženému odpočinku. V žádném případě by senior neměl být vyřazen ze společnosti i společenského dění vůbec. 1.4 JAK PROŽÍT DŮSTOJNÉ STÁŘÍ Každý senior má právo prožít svůj podzim života důstojně. Lidé v jeho okolí by se měli snažit mu to co nejvíce umožňovat, ale především senior sám si musí uvědomit několik zásad, které je třeba dodržovat, aby se jeho stáří stalo sice poslední, ale spokojenou životní etapou.,,v každém případě by senioři měli pěstovat radost z maličkostí a ostatní by takové denní radosti měli oceňovat. (Haškovcová, 2012, s. 26) Je tedy třeba, aby se senior naučil radovat z každodenního života a byl vděčný za každý nový den. Aby ho jeho okolí povzbuzovalo a vytvářelo příjemnou atmosféru, ve které bude jedinec spokojen. Toto potvrzuje také Kubíčková (1998), která říká, že nejdůležitější ze všeho je pozitivní myšlení a naučit se mít rád svůj život. I Bortz (1995) poukazuje na důležitost optimismu a klade důraz na udržování smysl pro humor. Někdy se senior může cítit nepotřebný po odchodu do důchodu, či po tom, co mu přestane sloužit zdraví tak, jak by si přál. Jako prevence před pocitem nepotřebnosti a stavu rezignace uvádí Haškovcová (2012), že by měla rodina, přátelé, či ošetřovatelé vyzvat seniora, aby sepsal například svoje vzpomínky, či sestavil rodokmen a podobně. Na konci života člověk bilancuje nad vším, co získal či ztratil, co dokázal či v čem selhal. Pokud si tyto skutečnosti senior sepíše, bude pro něj snazší vyznat se ve svém životě, udělat si jasno, co bylo dobré, co se mu naopak příliš nevyvedlo a ještě se na určitý čas zaměstná a dodá mu to pocit, že může být užitečný. Pro seniora je také důležité jeho ekonomické zajištění. (Pacovský, 1990) Finanční prostředky, jako po celý život, značně ovlivňují způsob života také ve stáří. Podle Kubíčkové (1998) je nutné, aby každý senior stále pečoval o svou tělesnou i duševní stránku. Aby se staral o své tělo a to především o pohybový aparát, který je pro náš kvalitní život bezprostředně důležitý. Kubíčková také říká, že by se měl věnovat 16

17 bezprostřední ochraně očí, které jsou podle jejích slov okna naší duše. Dále je také třeba, aby dbal o svoji pokožku, správně dýchal a dodržoval správnou životosprávu. Bortz (1995) vidí důležitost především v každodenním cvičení a správné stravě. Senioři by se také měli snažit vytvářet si svůj pohled na různé situace či problémy. Neměli by si nechat vštěpovat názory druhých, ale umět kriticky zvážit danou problematiku. (Haškovcová 2012) Každý člověk má právo na svůj názor a tak je nutné nechat také seniorům prostor pro jeho vytvoření. Důležité je žít nejen přítomností, ale myslet také na budoucnost.,,stanovte si cíle a přijímejte zkoušky, které vás nutí být natolik naživu a tvůrčí, jak jen je možné. (Bortz, s. 256) Cíle, které by si senior měl stanovit, mu pomohou myslet pozitivně na budoucnost a udržují v něm tvůrčího ducha. V posledních letech se stala také velmi populární tzv. medicína proti stárnutí:,,medicína proti stárnutí se zabývá dosažením co nejlepší kvality života při dlouhověkosti (Golková, 2010, s. 16) Jedná se tedy o obor, který se snaží co nejvíce zkvalitnit a zpříjemnit život ve stáří. Tato medicína proti stárnutí je však určena všem věkovým kategoriím, nejenom seniorům a to především proto, že je třeba se o své tělo i mysl starat již od útlého věku, žít zdravým životním stylem a takto pokračovat také ve stáří. Lidé se tedy mohou na aktivně prožité stáří připravovat v kterémkoli věku. Výsledkem medicíny proti stárnutí má být zdravé a spokojené stáří. Výzkumníci se snaží díky laboratorním a přístrojovým vyšetřením zjistit, jaký je náš skutečný biologický věk, aby následně mohli určit také to, co našemu tělu chybí nebo naopak přebývá. Snaží se o optimalizaci životního prostředí kolem nás i zlepšení našeho psychického zdraví, což jsou faktory, které naše stárnutí nejvíce ovlivňují, jak již víme z předchozí části. (Golková, 2010) Také existuje přímo obor, který se zabývá výchovou ke stáří a ve stáří a je nazýván gerontopedagogika. Mühlpachr (2004) ve svém díle uvádí, jaké má výchova ke stáří funkce. První funkci uvádí preventivní, což znamená, že je důležité se přípravou na stáří začít zabývat ještě před tím, než se dostaneme důchodového věku. Dále anticipační funkce, jejímž cílem je nalézt informace a způsoby chování, které člověka na stáří lépe připraví. Gerontopedagogika má mít také funkci rehabilitační snažit se udržovat fyzické i duševní síly. Poslední funkci uvádí Mühlpachr posilovací, kdy má jedinec hledat takové zájmy a záliby, které bude moci dále rozvíjet také ve stáří. 17

18 Pro seniora je také důležitá víra, která mu především pomáhá od osamělosti. Pokud se tedy člověk ve vyšším věku cítí sám, měl by se snažit nalézt pomoc v duchovnu, kam povětšinou také směřuje. (Abeln, Kner, 1995) Aktivační techniky umožňují seniorům zapojovat se do různých volnočasových aktivit. Tyto aktivity jsou nabízeny seniorům především v podobě společenských, kulturních i sportovních či pohybových programů. Dávají seniorovi pocit smysluplně využitého volného času a také mohou udávat životu jistý řád, díky jejich pravidelnosti. Umožňují také setkávání s vrstevníky, vyměňování si životních zkušeností či v neposlední řadě uspokojují seniorovu potřebu sociálního kontaktu. (Haškovcová, 2012),,Stýkejte se s jinými aktivními, angažovanými lidmi. (Bortz, 1995, s. 256) Důležité je nejen být aktivní sám, ale také potkávat se s lidmi, kteří na nás budou pozitivně působit a motivovat nás k dalším činnostem. Je třeba, aby společnost dala všem lidem, bez rozdílu věku, možnost vzdělávat se a žít aktivně.,,lineární model (vzdělání práce důchod) stále více přestává platit a hranice mezi jednotlivými fázemi životního běhu se stávají flexibilnějšími a méně ostrými. (MPSV, 2008, s.10) V dnešním světě již přestává onen lineární model života platit. Člověk by měl v podstatě studovat a sebezdokonalovat se po celý život. Společně s tímto tématem se stále více hovoří o univerzitách třetího věku, které umožňují vzdělávat v různých oborech také seniorům. Celá tato tematika je spojena s myšlenkou, že je třeba brát zřetel na schopnosti, znalosti a zkušenosti jedince, bez ohledu na věk, či různá postižení.,,stáří je obdobím, kdy se jedinec vzpomínkami ve své mysli vrací do svého dětství, ke kořenům a konfrontuje prožitý život s hodnotami, které mu byly v dětství předávány a s představami, jež o životě měl. (Sak, Kolerásová, 2012, s. 13) Stáří je tedy období plné rozjímání, přemýšlení o životě, o tom, jaký náš život byl, co jsme prožili a v neposlední řadě také co se s námi bude dít, až zemřeme. Staří lidé se snaží svůj život zhodnotit, ohlédnout se zatím jak žili, zda se vyplnili jejich plány a sny. Přemýšlejí, co ztratili či naopak získali. Mohou svoje nabyté životní zkušenosti předávat dalším generacím, jak je již zmiňováno v předchozích odstavcích. 2 KVALITA ŽIVOTA Druhá kapitola práce pojednává o kvalitě života. Nejprve zanalyzujeme samotný pojem kvalita života a zjišťujeme jakou má historii. Dále se zaměříme na přístupy, jak 18

19 pohlížet na danou problematiku a na způsoby měření kvality života. Díky tomu, si můžeme udělat obecný přehled a budeme tak moci lépe pochopit, co tento obsáhlý pojem kvalita života vůbec představuje. V poslední části druhé kapitoly se již podíváme konkrétně na kvalitu života týkající se cílové skupiny, která nás v této práci nejvíce zajímá seniory. 2.1 TEORETICKÉ VYMEZENÍ POJMU Problematika kvality života je spjata s dávnou minulostí a netýká se pouze dnešní doby. Dříve se jí zabývali především duchovní a filozofové. Samotný pojem zavedl v roce 1920 Pigou. Zmínil se o kvalitě života v díle zaměřeném na ekonomii a sociální zabezpečení. (Vaďurová, Muhlpachr, 2005) Problematika kvality života není lehce popsatelná. Bylo vytvořeno mnoho definic, ale ani jedna však není všeobecně akceptována. O žádné z velkého množství definic tedy nelze říci, že by naprosto přesně vystihovala daný pojem. (Payne, 2005) My si zde pro představu uvedeme alespoň některá pojetí kvality života, která považuji za srozumitelné a pro problematiku mé práce nejvíce vystihující.,,lze shrnout, že na nejobecnější úrovni je kvalita života chápána jako důsledek interakce mnoha různých faktorů. (Payne, 2005, s. 207) Můžeme tedy říci, že kvalita života znamená výsledek vztahu mezi různými faktory, které ovlivňují život jedince. Mezi tyto faktory Payne (2005) řadí sociální, zdravotní, ekonomické a enviromentální podmínky. Tyto faktory ovlivňují život každého jedince ve společnosti. Definice kvality života podle Matouška (2008) zahrnuje v širším smyslu slova zdraví, mezilidské vztahy, postavení, materiální podmínky, přehled denních aktivit apod. Když budeme mluvit o užším pojetí, bude se kvalita života opírat o jedno měřítko (např. o životní spokojenost). Když tedy mluvíme o kvalitě života jako o obecném pojmu, spadají sem různé oblasti lidského života a mají na ni vliv jak vnější, tak vnitřní činitelé (vnitřní psychika a genetická výbava, vnější prostředí, ve kterém jedinec žije a které na něj působí) Obecně můžeme také říci, že kvalita života je:,,...vyjádření pocitu životního štěstí. (Hartl, Hartlová, 2004, s. 13) Po prozkoumání kvality života u daného člověka, tedy budeme moci zhodnotit, do jaké míry se jedinec cítí šťastný. WHO (Světová zdravotnická organizace) definuje pojem kvalita života jako:,,...jedincovu percepci jeho pozice v životě v kontextu své kultury a hodnotového systému a ve 19

20 vztahu k jeho cílům, očekáváním, normám a obavám. (Vaďurová, Mühlpachr, 2005, s. 11) Kvalitu života podle této definice tedy můžeme chápat jako odraz jedincovy kultury, hodnot, očekávání, norem, apod. Ukazuje nám, jak člověk svůj život vnímá s ohledem na různé faktory.,,můžeme tak stejně dobře vyjadřovat subjektivní pocit osobní pohody a spokojenosti, ale také charakterizovat přírodní a sociální prostředí člověka, či jeho fyzický a psychický stav. (Pyšná a kol., 2009, s. 7) Pojem nám vyjadřuje subjektivní chápání života jedince, má nám ukázat, jak je spokojen se svým životem, jak se cítí. Objektivně nám kvalita života může vypovídat o podmínkách, ve kterých jedinec žije a o jeho tělesném a duševním stavu.,,v běžné komunikaci se pojem kvalita života většinou pojí s pozitivní konotací pojmu kvalita (kvalitní = dobrý). V odborném jazyce se termín kvalita života používá na popis pozitivních i negativních aspektů života. (Gurková, 2011, s. 22) Pokud zkoumáme kvalitu života, nezkoumáme tedy jen kladné stránky bytí. Pojem kvalitní zde nechápeme pouze jako dobrý, ale spíše jako určující míru kvality a zaměřujeme se na různé oblasti a faktory, které ji ovlivňují. Křivohlavý (2004) přirovnává tento cizí pojem kvalita k českému slovu jakost.,,vyjadřuje se tak charakteristický rys toho, o čem se hovoří, kterým se daný předmět odlišuje od jiného jedince (ve smyslu lepší či horší než), případně od skupiny jedinců obdobného druhu. (Křivohlavý, 2004, s. 9) Je zde potvrzena věta Gurkové z předchozího odstavce, že kvalitu nelze chápat pouze jako pozitivní pojem. Podle něj kvalita života charakterizuje jedince a ukazuje odlišnosti, kterými disponuje v rámci společnosti, ve které jedinec působí. Pro hodnocení kvality života zkoumaného jedince je tedy třeba využít ostatních lidí jako jakési měřítko. Hledáme různé odlišnosti daného jedince s jiným člověkem či s celou skupinou. Kvalita života se, jak nám název napovídá, zaměřuje na život a předmětem hodnocení se stává právě onen život tedy období mezi narozením a smrtí jedince. Pojem život však v tomto případě nechápeme pouze jako stav organizmu v opozici proti smrti, ale jako jev zahrnující činnosti a celou osobu jednotlivce. Život tedy bereme jako komplexní pojem, který zahrnuje všechny projevy žijícího jedince. (Gurková, 2011) Můžeme hovořit o kvalitě života jednotlivce, dvojice lidí mohou být stejného postavení (př. manžel a manželka), či různého (př. učitel a žák). Lze však také zkoumat kvalitu života malé či velké skupiny lidí. (Křivohlavý, 2004) 20

21 2.2 PŘÍSTUPY KE KVALITĚ ŽIVOTA A JEJÍ MĚŘENÍ Díky předchozí subkapitole, jsme si již mohli udělat jasný přehled o chápání kvality života z různých úhlů pohledu. Nyní se zaměříme, jak lze přistupovat ke zkoumání kvality života, a jak ji můžeme změřit a analyzovat. Podle Payne (2005) existují tři přístupy zkoumání kvality života. Jako první můžeme uvést psychologický přístup který klade důraz na prožívání, myšlení, potřeby a na otázky typu, co lidi činí spokojenými. Dále je přístup sociologický a zde jsou zkoumány sociologické aspekty jako, životní úroveň, styl, potřeby a hodnoty. Posledním přístupem je lékařský, kde především lékař zkoumá kvalitu života lidí s různými nemocemi, a jak to ovlivňuje danou nemoc. (Vaďurová, Mühlpachr, 2005) Existují tedy různé přístupy a kvalitu života lze chápat různými způsoby, podle toho, z jakého oboru se na kvalitu života výzkumník zaměřuje. Dále můžeme rozlišovat objektivní a subjektivní metody zkoumání kvality života. Dnes je kladen velký důraz na subjektivní hodnocení kvality života, čili na osobnostní pohled jedince na různé oblasti jeho existence. (Vaďurová, Mühlpachr, 2005) V podstatě tedy můžeme říci, že to co nás při měření kvality života nejvíce zajímá v dnešní době je subjektivní názor jedince, jeho hodnoty, cíle, pocity, prožitky a vlastní vnímání jeho života.,,sledování a hodnocení kvality života je možno pojmout jako subjektivní náhled pacienta či klienta na jednotlivé stránky jeho života. (Dvořáčková, 2012, s. 9) Když se snažíme zhodnotit kvalitu života určitého člověka, vždy do ní vnášíme klientův i svůj subjektivní postoj. Můžeme analyzovat jeho život jako celek, či se zaměříme pouze na různé životní oblasti.,,kvalita není absolutní, ale relativní kategorií, protože může být vyjádřena kvalitativními (vycházejícími z hodnotového systému toho, kdo ji posuzuje) a kvantitativními (objektivními, měřitelnými) indikátory. (Gurková, 2011, s. 21) Kvalitu života lze měřit kvantitativními i kvalitativními metodami. Mezi kvalitativní metody patří především rozhovory a velkou roli zde hraje jak dotazovaný, tak i tazatel a jejich životní hodnoty. Při tomto způsobu měření dáváme dotazovanému větší volnost odpovědí. Mezi kvantitativní metody, které zkoumají kvalitu života, řadíme dotazníková šetření. Všechny otázky jsou pro dotazované stejné a mají možnost výběru odpovědi, která je také předem dána. Metodu, kterou si pro zkoumání vybereme však musíme pečlivě zvážit. Je třeba brát zřetel na výběr vzorku, a zda bude daná skupina lidí ochotna spolupracovat. Existuje spoustu různých 21

22 dotazníkových šetření i struktur rozhovorů, díky kterým lze zjistit kvalitu života jedince. (Křivohlavý, 2006) Měření kvality života se zaměřuje na různé oblasti lidského života. Jedná se o různé aspekty, které ovlivňují celkový pocit jedince a jeho kvalitu života. Existovaly různé metody, které zkoumaly kvalitu určitých částí a aspektů lidského života, ale Světová zdravotnická organizace se je pokusila sjednotit a vytvořila nový nástroj pro měření celkové kvality života.,,...který měl naplnit čtyři základní principy komplexnost měření, jedinečnost subjektivního hodnocení, relativní důležitost různých oblastí života jedince i kulturní relevanci použivatelnosti v různém prostředí. (Pyšná a kol., 2009, s. 8) Měření má tedy zahrnovat všechny aspekty, které život ovlivňují a sjednotit je. Dále brát zřetel na osobitost každého jedince a subjektivní pohled na jeho život a zaměřit se také na různé oblasti lidského života, které mohou kvalitu života ovlivňovat. Faktory, které se podílejí na vytváření kvality života, nelze naprosto přesně vymezit. Tato problematika nastává především kvůli subjektivnímu vnímání každého jedince. Lze ale vytvořit alespoň určité skupiny faktorů, které mají nějakým způsobem vliv na vnímání kvality života zdravotní, sociální, ekonomické a enviromentální. (Dvořáčková, 2012),,Na kvalitu života je však možno se ptát i tak, že si neklademe otázku ''jaké to bylo nebo momentálně je'', ale ''jaké by to mělo být''. (Křivohlavý, 2004, s. 10) Když zjišťujeme kvalitu života, nemusíme se tedy ptát pouze na otázky ze současnosti. Zjišťovat jak momentální stav jedince, tak také jedincův pohled na budoucnost, k čemu směřuje ve svém životě, jak by měl ideálně vypadat jeho život a jaký je jeho cíl. Při měření budeme také hledat a pozorovat faktory, které přispívají ke smysluplnosti jedincova bytí a k pocitu šťastného a naplněného života. A co je tedy ona smysluplnost?,,tam kde někdo považuje něco za smysluplné, tam to zároveň i naznačuje, že cíl má pro něho vysokou hodnotu. (Křivohlavý, 2006, s. 50) Pocit smysluplnosti se tedy dostaví, jakmile člověk pocítí hodnotu cíle. Pocit, že člověk někam směřuje, jde si za svým cílem, je tedy také jedním z faktorů, které se podílejí na utváření kvality života.,,v současné době se kvalita života považuje za optimální kritérium pro srovnání populačních skupin, hodnocení zdravotnických programů a jiných zdravotních a sociálních intervencí. (Křivohlavý, 2004, s.92) Můžeme tedy říci, že získání informací o kvalitě života může sloužit mnoha různým účelům. Výzkumy zjišťující kvalitu života pomáhají vytvořit zpětnou vazbu pro zdravotníky i sociální pracovníky, kteří s danou skupinou spolupracují. 22

23 2.3 KVALITA ŽIVOTA SENIORŮ V následující části se již zaměříme konkrétně na problematiku kvality života seniorů. Toto téma je v dnešním světě stále častěji zmiňováno. Aktuálnost dané problematiky vidím především z hlediska stárnutí populace.,,není nejmenších pochyb, že populace stárne (zvyšuje se podíl starých v celkové populaci) a demografické stárnutí bude i nadále pokračovat. (Pacovský, 1990, s. 21) Nejedná se tedy pouze o přechodný stav, ale průměrný věk lidí na Zemi se stále zvyšuje, a jak je patrné z demografických prognóz, starých lidí bude přibývat i nadále. Je tedy třeba věnovat tomuto tématu zvýšenou pozornost.,,v důsledku zlepšujících se životních a pracovních podmínek i kvality zdravotní péče a sociální ochrany umírá stále méně osob středního věku. (Pyšná a kol., 2009, s. 9) Toto jsou některé z důvodů, proč počet seniorů stále narůstá. Vzhledem ke zlepšení zdravotnictví, sociální péče i kvalitě života všeobecně se zvyšuje také lidský věk. Lidé také méně umírají předčasně a mají možnost prožít svůj život aktivněji a zdravěji. Věnovat se této problematice vidí jako stěžejní také vláda.,,vláda si ve svém programovém prohlášení stanovila jednu z priorit věnovat zvýšenou pozornost kvalitě života ve stáří. (Křivohlavý, 2004, s.10) Je jisté, že nynější změny ovlivní budoucnost a kvalitu života nás všech. Důležité je, aby vláda a samospráva byly propojeny a úzce spolupracovaly. Samospráva může ovlivnit spoustu věcí, jako například oblast bydlení, dopravy, sociálních služeb, kultury i volnočasových aktivit. Vláda by pak měla samosprávu podporovat a snažit se s ní spolupracovat.,,za kvalitu života ve stáří a aktivní zapojení seniora do společnosti nesou nedílnou odpovědnost jednotlivci i společnost. (Pyšná a kol., 2009, s. 10) Jak na jedinci samotném, tak také na celé společnosti závisí, jak člověk prožije své stáří, a jak moc se bude podílet na společenském životě. Nejdůležitější je, aby si každý člověk (nejen senior) uvědomil odpovědnost za vlastní život a snažil se žít aktivním způsobem.,,důstojné a aktivní postavení starších lidí vyplývá mimo jiné z jejich aktivního přístupu a odpovědnosti za vlastní život i mezigenerační vztahy i za předávání důležitých zkušeností, tradic a hodnot. (Pyšná a kol., 2009, s. 10) Starší člověk by se měl snažit předávat své nabyté životní zkušenosti dalším generacím. Mladší lidé by se zase měli naučit jednat se seniory, respektovat je i jejich zájmy a snažit se jim umožňovat žít plnohodnotně a aktivně. Poté bude moci senior prožít důstojné stáří. 23

24 ,,Kvalita života seniorů se často vnímá jako synonymum schopnosti vést nezávislý život a metody hodnocení se soustředí na schopnost provádět běžné každodenní činnosti. (Dragomerická, Šelepová, 2004, s. 92) Samostatnost a nezávislost jsou jistě hodnoty, které mají pro kvalitu života seniora velký význam. Stárnoucí člověk se snaží si co nejdéle udržet aktivity a činnosti, které zvyšují úroveň jeho života, a díky kterým se cítí zaměstnaný a potřebný. Kvalita života se tedy často hodnotí podle toho, jak je senior schopný postarat se o sebe. Jak jsme si již popsali v první kapitole, ve stáří je jedinec náchylnější k různým onemocněním. Zdravotní stav se ve stáří tedy může zhoršovat.,,zdraví a kvalita života ve vyšším věku jsou do značné míry podmíněny životními podmínkami, událostmi a rozhodnutími v dětství a dospělosti, včetně životního prostředí a životního stylu. (Křivohlavý, 2004, s. 11) Kvalitu života i zdravotní stav ve stáří tedy ovlivňují naše zážitky a prožitky z celého života. Velkou roli hraje také prostředí, ve kterém jsme vyrůstali, a kde jsme po velkou část svého života pobývali. Samozřejmě také životní styl, dostatek či nedostatek pohybu, stravování a podobně mají také vliv život jedince v pozdějším věku. Pokud je člověk zdraví může si život užívat plnohodnotněji, může dělat věci, které nemocný jedinec nesmí. Co tedy může pozvednout kvalitu života seniora?,,...individuálně kvalitu života zvyšují, především ve stáří, plánované tělesné a duševní činnosti, aktivní životní styl. (Hartl, Hartlová, 2004, s. 13) To co má ve stáří největší vliv na kvalitu života seniora, jsou činnosti a aktivity, které jedinec vykonává. Důležité je, aby si je jedinec plánoval a prováděl pravidelně. Pro analýzu kvality života je nutné také prozkoumat ekonomické zajištění seniora. V České Republice má mnoho seniorů nižší důchod, než je vypočtený průměr. V dnešní době se hodně hovoří o důchodové reformě. Ta je jistě třeba, protože doba se mění a je nutné zavést nové systémy v této problematice. Jistě však ale nestačí pouze ona důchodová reforma, na kterou se často opatření týkající se stárnutí populace nejvíce zaměřují. Je třeba podívat se i na ostatní lidské potřeby a snažit se, aby byly naplněny i u starých lidí. (MPSV, 2008) Také bydlení je jedním z faktorů, které kvalitu života seniora ovlivňují.,,potřebujeme nabídku vhodného a důstojného bydlení, které podporuje sociální integraci a vyhovuje potřebám a omezením starých lidí. (MPSV, 2008, s.10) Je třeba, aby senioři bydleli v domech, které budou co nejlépe uzpůsobeny jejich potřebám. Na jedné straně by měli zajišťovat potřebnou péči a aktivizaci a na straně druhé poskytovat určité soukromí. Při 24