CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc. Možnosti sociální práce v terapeutické komunitě pro drogově závislé

Transkript

1 CARITAS Vyšší odborná škola sociální Olomouc Absolventská práce Možnosti sociální práce v terapeutické komunitě pro drogově závislé Jitka Němcová Vedoucí práce: Mgr. Daniela Ochmannová Olomouc 2015

2 Prohlašuji, že jsem tuto práci zpracovala samostatně na základě použitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu. V Olomouci dne Jitka Němcová

3 Poděkování Touto cestou bych chtěla poděkovat vedoucí mé absolventské práce Mgr. Daniele Ochmannové za pomoc a vstřícný a inspirativní přístup při vedení mé absolventské práce. Dále bych chtěla poděkovat všem zaměstnancům Terapeutické komunity Sejřek, bez kterých by tato práce nevznikla. Dále mému příteli, rodině, přátelům a kolegům za trpělivost a velkou podporu při psaní absolventské práce i v průběhu celého studia.

4

5 Obsah Úvod Role sociálního pracovníka Legislativa a vymezení sociální práce Role sociálního pracovníka Kompetence sociálního pracovníka Osobnostní předpoklady Hodnoty sociálního pracovníka Role sociálního pracovníka a paradigmata sociální práce Role sociálního pracovníka dle Banksové Role sociálního pracovníka dle Řezníčka Terapeutická komunita pro léčbu závislostí Terapeutická komunita Využívané modely terapeutických komunit v současnosti Terapeutické komunity pro léčbu závislostí Terapeutické komunity pro drogově závislé v České republice Klient terapeutické komunity pro drogově závislé Oblasti vyžadující intervenci sociálního pracovníka Význam hodnot v terapeutické komunitě Sociální pracovník v týmu terapeutické komunity Sociální práce v terapeutické komunitě pro drogově závislé Cíle sociální práce v terapeutické komunitě Sociální práce dle fází léčby Metodologie výzkumu Cíl výzkumu Kvalitativní výzkum Metoda výzkumu - Případová studie

6 4.3.1 Kvalitativní polostrukturovaný rozhovor Pozorování Výzkumný vzorek Fixace a zpracování dat Role sociálního pracovníka v terapeutické komunitě pro léčbu závislostí Kompetence sociálního pracovníka v terapeutické komunitě pro drogově závislé Osobnostní předpoklady sociálního pracovníka v terapeutické komunitě pro drogově závislé Hodnoty sociálního pracovníka v terapeutické komunitě pro drogově závislé Aktivity sociálního pracovníka v terapeutické komunitě pro drogově závislé Paradigmata a nástroje sociální práce Role sociálního pracovníka a multidisciplinární tým Diskuze výsledků výzkumu Závěr Bibliografický seznam Anotace Annotation

7 Úvod V současné době existuje na území České republiky 15 terapeutických komunit zaměřených na léčbu závislostí, většinu z nich sdružuje Asociace nestátních organizací. Převážná většina těchto komunit je registrována jako sociální služba, některé jako zdravotnická zařízení. V terapeutických komunitách působí multidisciplinární tým odborníků. Důležitou roli zde hraje postava sociálního pracovníka, který, stejně jako kolegové z jiných oborů, přispívá ke změně životního stylu klienta a k řešení jeho aktuální situace. V současné době není ve všech terapeutických komunitách funkce sociálního pracovníka zastoupena a tyto činnosti vykonávají jiní zaměstnanci, většinou na pozici terapeutů. Téma role sociálního pracovníka jsem zvolila vzhledem ke studovanému oboru sociální práce a také k mému pracovnímu zaměření. Několik let jsem pracovala jako dobrovolník v různých sociálních službách zaměřených převážně na prevenci nebo léčbu nealkoholových závislostí. Nyní již několik let pracuji v domově pro seniory, kde se částečně věnuji sociální práci s klienty naší služby. V rámci studia jsem v červnu 2014 byla na týdenní praxi v terapeutické komunitě pro léčbu závislostí, kde jsem mohla sledovat podobu sociální práce v komunitě a toto téma mě začalo velmi zajímat. Prostředí terapeutické komunity je velmi specifické, má specifickou klientelu, specifické vztahy mezi pracovníky a klienty, řeší specifické problémy klientů a má specifické cíle, kterých chce dosáhnout. Předpokládám, že tedy i sociální práce s klienty bude velmi ovlivněná prostředím terapeutické komunity a tím i role sociálního pracovníka v těchto zařízeních. Rozhodla jsem se tedy zjistit, jaká je role sociálního pracovníka v komunitě a čím je definována. Vzhledem k výrazné specifičnosti prostředí terapeutické komunity, klientů i povahy sociální práce v ní, považuji za podstatné představit a definovat roli sociálního pracovníka v terapeutické komunitě pro léčbu závislostí a tím i možnosti sociální práce v těchto organizacích. Cílem práce je zjistit, jaká je role sociálního pracovníka v terapeutických komunitách pro léčbu drogových závislostí a to na základě případové studie a pozorování. Abych dostála cíli, budu se ptát přímo sociální pracovnice v konkrétní terapeutické komunitě. Touto prací chci podpořit význam a úlohu sociálního pracovníka v terapeutické komunitě, představit veřejnosti roli sociálního 7

8 pracovníka a přinést nové poznání v oblasti pozice sociálního pracovníka v terapeutické komunitě pro léčbu závislostí. Práce je rozčleněna do tří kapitol. V teoretické části představuje roli sociálního pracovníka, včetně osobnostních předpokladů, kompetencí a hodnot. Následně představuje terapeutické komunity pro léčbu závislostí a sociální práci v těchto zařízeních. V druhé kapitole popisuje metodologii výzkumu a v poslední praktické části se věnuje samotnému výzkumu a analýze výsledků. 8

9 1 Role sociálního pracovníka Cílem práce je zjistit jaké role zastává sociální pracovník v terapeutické komunitě pro léčbu drogových závislostí v rámci výkonu své profese. Proto, abychom mohli tyto role definovat, je nezbytné vymezit sociální práci tak, jak je vnímána nynější legislativou, která je pro sociální pracovníky zavazující, a která udává podobu sociální práce, kterou vykonávají. 1.1 Legislativa a vymezení sociální práce Zákon definicí sociální práce vymezuje částečně i role sociálního pracovníka, který se v rámci jednotlivých činností v zařízení ocitá na různých pozicích a tím i v rozličných rolích. Jedním z aspektů určujících roli sociálního pracovníka může být obsah jeho činnosti, tedy náplň práce. Sociální službou se, dle Zákona 108/ 2006 Sb., o sociálních službách, 3, rozumí mimo jiné činnost, nebo soubor činností zajišťující pomoc a podporu osobám za účelem sociálního začlenění nebo prevence sociálního vyloučení. (Zákon o sociálních službách 3) Dále dle Zákona 108/2006 Sb. o sociálních službách, sociální pracovník vykonává sociální šetření, zabezpečuje sociální agendy, včetně řešení sociálně právních problémů v zařízeních poskytujících služby sociální péče, sociálně právní poradenství, analytickou, metodickou a koncepční činnost v sociální oblasti, odborné činnosti v zařízeních poskytujících služby sociální prevence, depistážní činnost, poskytování krizové pomoci, sociální poradenství a sociální rehabilitace, zjišťuje potřeby obyvatel obce a kraje a koordinuje poskytování sociálních služeb. (Zákon o sociálních službách 109) Okruhem pracovníků vykonávajících odbornou činnost se dle zákona 108/2006 Sb. o sociálních službách myslí sociální pracovníci, pracovníci v sociálních službách, zdravotničtí pracovníci, pedagogičtí pracovníci, manželští a rodinní poradci a další odborní pracovníci, kteří přímo poskytují sociální služby. (Zákon o sociálních službách, 115) Jiný pohled uvádí Matoušek, který nejen vymezuje obsah sociální práce, ale dotýká se také cílů sociální práce. 9

10 Matoušek (2001:10) uvádí definici, která říká, že sociální práce je společenskovědní disciplína i oblast praktické činnosti, jejímž cílem je odhalování, vysvětlování, zmírňování a řešení sociálních problémů. Sociální práce se opírá jednak o rámec společenské solidarity, jednak o ideál naplňování individuálního lidského potenciálu. Sociální pracovníci pomáhají jednotlivcům, rodinám, skupinám i komunitám dosáhnout způsobilosti k sociálnímu uplatnění, nebo ji získat zpět. Kromě toho pomáhají vytvářet pro jejich uplatnění příznivé společenské podmínky Jako obor praktické činnosti je sociální práce vázána jednak na určité hodnoty a jednak na určité dovednosti. (Matoušek 2001:10) Cílem sociální práce se zabývá také Hanuš (Hanuš 2007: 5), který nazývá sociálního pracovníka pojivem společnosti, jehož úkolem je spojit své klienty zpět s komunitou a zároveň v rámci řešení sociálních problémů také spojit odborníky v multidisciplinárním týmu. Sociální pracovník by měl v rámci své činnosti přispívat ke zlepšování narušených sociálních vztahů, učit jednotlivce správným životním postojům a chování, pomáhat člověku ke svobodnému životu ve společnosti. Sociální práce může být také chápána jako interdisciplinární, empirická a vědní disciplína, zároveň také umění a cílené a záměrné působení na klienta, kdy velmi podstatnou roli hraje vztah ke klientovi, založený na pomoci člověka člověku v citlivém období, obvykle způsobeným aktuální nepříznivou sociální situací. Tento vztah a sociální práci celkově ovlivňují kompetence pracovníka, které jsou pojímány jako jistá sociální inteligence pracovníka, nebo konkrétněji jako vhodné a účelné chování pracovníka v interakci s klientem. (Kredátus 2007: 12-13) Podoba sociální práce může být velmi různorodá, zejména vzhledem k náplni práce sociálního pracovníka a jejím cílům. Podobu sociální práce také velmi ovlivňuje profesní kompetence sociálního pracovníka, jeho osobnost, osobní předpoklady a nastavení pracovníka, které mohou ovlivňovat jeho vztah ke klientům. Předpokládám, že tyto aspekty, mimo jiné, dále ovlivňují roli, ve které se sociální pracovník ocitá, a kterou si sám volí. 1.2 Role sociálního pracovníka Role jsou sociálně definovaná očekávání, jimiž se osoba s určitým statusem nebo sociálním postavením řídí. (Giddens 1999: 98) 10

11 Sociální práce je velmi různorodá a sociální pracovník se tak může v rámci své profese ocitat v různých rolích. Záleží nejen na osobním postoji k profesi, ale také na organizaci, ve které působí a na náplni práce, kterou vykonává. Mantinely jsou určeny právním systémem, zaměstnavatelem a profesními standardy Kompetence sociálního pracovníka Role sociálního pracovníka je určena několika aspekty, jedním z nich jsou profesní kompetence pracovníka a jejich aktuální úroveň. Havrdová definuje kompetence v praxi jako funkcionální projev dobře zvládané a uznávané role sociálního pracovníka, jejíž součástí jsou odborné znalosti, schopnost reflektovat adekvátně kontext a citlivě aplikovat hodnoty profese. (Havrdová 1999: 42) Zabývá se dále konkrétně praktickými kompetencemi a realizací profesionálních kompetencí v praxi. Tedy tím, co sociální pracovník koná a jak to koná v rámci práce s klienty. Uvádí soustavu 6 kompetencí sociálního pracovníka, které se dají označit i jako některé aspekty profesionální role sociálního pracovníka, identifikovatelnou nejčastěji v rámci různých sociálních organizací. První z šesti kompetencí je rozvíjet účinnou komunikaci. Jedná se zejména o vytváření podmínek pro účinnou a otevřenou komunikaci, na které staví následující spolupráce a která umožňuje změnu. Obsahuje 7 kritérií: - navázat kontakt (vytvořit atmosféru důvěry, přiměřená neverbální komunikace), přizpůsobit komunikaci věku, individualitě a podmínkám, rozeznávat shodná a odlišná hlediska, hodnoty a cíle a respektovat je, poskytovat přiměřený prostor pro vyjasnění a vyjádření názorů a cílů klientů, usnadňovat komunikaci mezi klienty, organizacemi a širším společenstvím, motivovat pro překonávání překážek v dosahování vlastních hodnot a cílů klientů, udržovat pracovní vztah s klientem a jeho okolím v procesu změny a získávat a poskytovat přiměřenou zpětnou vazbu. Druhou kompetencí je orientace a plánování postupu. Konkrétně orientovat se zejména v současných a potenciálních potřebách a zdrojích klientů a plánovat postupy změny. Tato kompetence má 9 kritérií: orientovat se v potřebách a možnostech klientů a jejich rodin ve vazbě na okolí, orientovat se v legislativních, společenských a organizačních podmínkách a možnostech působících v dané situaci, sbírat a zpracovávat informace z různých zdrojů, zvažovat spolu s klienty a jejich okolím různé možnosti působení a změny, rozeznávat rizikové faktory a stanovit meze, vést přiměřenou dokumentaci, pomáhat objasňovat cíle, zdroje a možné překážky a navrhovat možná řešení, vést 11

12 klienta k porozumění důsledkům různých rozhodnutí, dohodnout plán a rozdělení úkolů k dosažení změny. Třetí kompetencí je podporovat a pomáhat k soběstačnosti podporovat a pomáhat klientovi ve využívání jeho vlastních schopností, přejímání zodpovědnosti a zabezpečení vlastních práv. Tato kompetence je určena také 9 kritérii: umět poskytnout emoční podporu, pomáhat lidem rozeznávat a vyjadřovat jejich přednosti, schopnosti a silné stránky, umět objasnit lidem jejich práva a způsoby jejich uplatnění, pomáhat účasti klientů na rozhodování, přejímání odpovědnosti a uplatnění práv, podporovat získání a rozšíření informací, dovedností a schopností, které posilují soběstačnost, přímo vystupovat v zájmu klientů, obhajovat a vysvětlovat jejich oprávněné zájmy, zvažovat právo lidí přebírat na sebe riziko poškození, pomáhat lidem vyvíjet větší kontrolu nad chováním, které ohrožuje je nebo okolí, chápat a respektovat odlišnosti menšin a přispívat k odstraňování diskriminace a útlaku. Čtvrtou kompetencí je zasahovat a poskytovat služby - týká se kompetence sociálního pracovníka podporovat klienty, zajišťovat péči, ochranu a kontrolu a znát navazující služby a využívat je. Mezi kritéria naplnění patří například znát možnosti a metody poskytování služeb a intervence, pravidelně hodnotit situaci, pokroky a účinnost zvolené intervence, organizovat a koordinovat poskytování pomoci a služeb z různých zdrojů, připravit vhodné podmínky pro zdařilé odpoutání po ukončení služby, Pátá kompetence je přispívat k práci organizace zodpovědně pracovat, přispívat k hodnocení a zlepšování práce a účinnosti služeb, spolupráce s kolegy. Mezi kritéria patří například rozumět struktuře organizace a jejím cílům a režimu, jednat v souladu s právy klientů, pravidly organizace a etikou sociální práce, účinně komunikovat a spolupracovat s kolegy, identifikace vlastního místa v týmu, znát a využívat dostupné zdroje organizace, Poslední, neméně důležitou kompetencí je odborně růst konzultovat a řídit svůj osobní a profesní růst, umět se kvalifikovaně rozhodovat, spolupracovat v síti a přispívat k pozitivním změnám v oboru. Mezi kriteria patří například sledovat vývoj v zákonodárství v sociální oblasti a doplňovat své znalosti a dovednosti v sociální práci, hodnotit vlastní rozvoj a dále se učit, reflektovat osobní stresy, jejich příčiny a projevy a emočně se vylaďovat, identifikovat své předsudky a stereotypy, umět si zorganizovat práci a dosahovat cílů, vytvářet a udržovat pracovní vztahy s jednotlivci, organizacemi, odborníky a dobrovolníky,. (Havrdová 1999: 42-46) Havrdová udává ucelené pojetí kompetencí sociálního pracovníka, které jsou velmi důležité v rámci výkonu sociální práce. Míra kompetentnosti sociální pracovníka výrazně ovlivňuje podobu sociální práce i vztah ke klientovi. Je pravděpodobné, že 12

13 sociální pracovníci vnímají kompetence v různých podobách a jednotlivým kompetencím přikládají různý význam a různou důležitost. V rámci průběžného vzdělávání, zvyšování kvalifikace a profesního růstu se pracovníci zaměřují na různé kompetence a tím ovlivňují podobu své práce a roli, kterou zastávají. Pravděpodobně také opačně v některých případech role, kterou zastávají, také ovlivňuje kompetence, na které se pracovníci zaměřují, a které zdokonalují. Je tedy pravděpodobné, že kompetence sociálního pracovníka v terapeutické komunitě pro léčbu závislostí budou specifické, zaměřené na aktivity, které v tomto zařízení sociální pracovník vykonává. Kompetence tedy budou spoluutvářet roli sociálního pracovníka v těchto terapeutických komunitách Osobnostní předpoklady Sociální pracovník by měl mít vzhledem k povaze své profese, pro kterou je určující pomáhání klientům, určité osobnostní předpoklady. Tyto předpoklady mu pomáhají vykonávat sociální práci efektivně a profesionálně. Řezníček se opírá o americkou teorii sociální práce, která mluví o umění této profese. Jako předpoklady uvádí kombinaci nadání, zkušeností, osobních hodnot a intuitivní tvořivosti. Tato kombinace se ve vztahu s klientem stává nástrojem sociální práce. Pomáhá při utváření jedinečného profesionálního vztahu ke klientovi, který klienta samotného zapojuje do procesu změny. Povaha tohoto vztahu je velmi důležitá a odvíjí se od ní následná spolupráce s klientem. Vztah s klientem by měl být opravdový, založený na respektu, empatii a vřelosti. Z toho vyplývá, že opravdu velkou roli hraje schopnost pracovníka tento vztah vytvořit a udržet. Předpoklady, které určují povahu řešení klientovy situace, jsou zejména tvořivost a flexibilní důraznost umožňující nacházet nová řešení. Opírají se o zkušenosti a individuální hodnoty sociálního pracovníka, které umožňují rozhodovat se co je správné a co nikoliv. (Řezníček 1994: 25-26) Oldřich Matoušek popisuje 4 důležité oblasti dovedností a osobnostních předpokladů pracovníků pomáhající profese zdatnost a inteligenci, přitažlivost, důvěryhodnost a komunikační dovednosti. Fyzická zdatnost je energetickým zdrojem pomoci druhým a sociální pracovník by si ji měl udržovat cvičením a zdravou životosprávou. Stejně tak mentální svěžest, inteligence a socioemoční dovednosti by měly být na vysoké úrovni. Dále popisuje jako důležitý předpoklad přitažlivost, ne však pouze fyzická, ale zejména lidská. Kdy klientovi může imponovat nejen fyzický vzhled, 13

14 ale zejména pracovníkovo chování, odbornosti, zkušenosti, Tím může vzniknout náklonnost k pracovníkovi a vnímání pracovníka jako klientova vzoru. Pro vytvoření důvěryhodnosti by měl být sociální pracovník diskrétní, spolehlivý, věnovat klientovi pozornost a snažit se o porozumění. Pro vytvoření důvěry je důležitý také fyzický vzhled, pověst a chování pracovníka. Dalším velmi významným předpokladem jsou komunikační dovednosti, které pomáhají vytvořit profesionální vztah s klientem. Vždy by měla být v souladu verbální a neverbální složka komunikace. Pracovník by se měl snažit klientovi naslouchat a porozumět jeho sdělení, a to verbálnímu i neverbálnímu. Klíčem k porozumění klientova sdělení je empatie, tedy schopnost vcítit se do pocitů a jednání druhé osoby. Empatie je jednou z nejdůležitějších podmínek úspěšné práce s klientem. (Matoušek, Hartl 2003: 52-54) V pojetí obou odborníků osobnostní předpoklady výrazně ovlivňují tvorbu profesionálního, efektivního a empatického vztahu pracovníka s klientem. Od vztahu ke klientovi se odvíjí řešení problémů a také podoba samotné sociální práce. Tyto skutečnosti přímo definují roli sociálního pracovníka. Osobnostní předpoklady jsou u pracovníků působících v léčbě závislostí významné, zejména vzhledem k podobě vzoru, kterým mají pro klienty být. Zejména osobní hodnoty udávají podobu sociální práce, tedy přímo ovlivňují podobu role, ve které se sociální pracovník nachází. Hodnoty jsou aspektem, kterým roli definuje sám pracovník Hodnoty sociálního pracovníka Hodnoty vycházejí z morálky a lze je definovat jako vše, co považujeme za významné a důležité. Jsou to normativní standardy, které mají vliv na naše rozhodnutí pro jednu z možných alternativ jednání. (Nečasová in Matoušek 2013: 22) Hodnoty jsou důležité při tvorbě vztahu s klientem a při volbě metody a principů sociální práce. Hodnoty tak přímo určují povahu sociální práce. (Nečasová in Matoušek 2013: 32) Základní hodnoty pro sociální práci uvádí Clark (dle Nečasová in Matoušek 2013: 38-39), ze kterých zároveň vyvozuje pravidla pro tzv. dobrou praxi. Jedná se o respektování klienta, upřímnost, otevřenost a důvěryhodnost ve vztahu ke klientovi, vzdělanost a dovednost pracovníka, pečlivost a ochota pracovníka, účinnost a užitečnost, legitimita, spolupráce a odpovědnost a autorita a váženost. Jednou ze zásadních hodnot v sociální práci je tvorba a podoba vztahu sociálního pracovníka ke klientovi. Vztah sociálního pracovníka ke klientovi je zároveň 14

15 nositelem mnoha dalších významných hodnot. Tento vztah určuje podle Biesteka (dle Nečasová in Matoušek 2013) 7 principů, které zefektivňují sociální práci s klientem. Prvním z nich je individualizace, tedy zaměření na individuální přístup ke klientovi, uznání jedinečnosti každého klienta. Významné je také vyjadřování pocitů, umožnění klientovi vyjádřit své pocity. Třetím principem je uplatnění empatie, tedy vcítění a pochopení pocitů a situace klienta. Pro individuální přístup ke klientovi je nutná akceptace, tedy přijímat klienta takového jaký je a podporovat jeho vědomí vlastní hodnoty. Nehodnotící postoj je pátým principem. Pracovník nehodnotí osobnost klienta, ale pouze jeho jednání a postoje, pokud to vyžaduje intervence do jeho situace. Podstatné je klientovi umožnit sebeurčení, lépe řečeno umožnit klientovi svobodně se rozhodovat a respektovat jeho rozhodnutí. V neposlední řadě je nutné dodržovat diskrétnost, mlčenlivost a důvěrnost klientova sdělení. Předpokladem sociální práce je respekt ke klientovi a víra v to, že každý jedinec je schopen změny. (Nečasová in Matoušek, 2013: 36-37) Hodnoty jsou velmi významným atributem určujícím povahu samotné sociální práce. Ovlivňují volbu řešení, vztah pracovníka s klientem a jedná se pravděpodobně o základ, na kterém stojí podoba sociální práce a role sociálního pracovníka Role sociálního pracovníka a paradigmata sociální práce Roli sociálního pracovníka ovlivňují jednotlivá paradigmata sociální práce, k nimž jednotliví pracovníci inklinují a která určuje zařízení, ve kterém figurují a cílová skupina, se kterou pracují. Payne definoval tři odlišné přístupy tzv. malá paradigmata : poradenské, terapeutické a reformní. Ty sebou nesou specifická filosofická východiska, odlišné cíle, přístupy a techniky. Konkrétní podobou těchto paradigmat se zabývá blíže Navrátil (2001: 14-17): Terapeutické paradigma chápe sociální práci zejména jako terapeutickou pomoc a jako hlavní nástroj je považována psychoterapie. Hlavním faktorem sociálního fungování je zde duševní zdraví a pohoda člověka. Hlavním cílem sociální práce je zabezpečení psychické a sociální pohody jednotlivce, skupiny nebo komunity a znovuzískání vnitřní rovnováhy. Zvládání životní situace a očekávání okolí je zaměřeno zejména na psychiku jedince a případnou nerovnováhu, kterou může vnitřní stav jedince v rozkolu s očekáváním okolí vyvolávat. Prostředkem ke změně je vztah sociálního pracovníka a klienta, který na základě komunikace ovlivňuje všechny zúčastněné 15

16 strany. Dochází zde ke vzájemnému ovlivňování a vývoji situace. V terapeutickém paradigmatu se využívá například Rogersovský rozhovor a terapie orientovaná na klienta. Stěžejní výbavou pracovníka je terapeutický výcvik a psychologické znalosti. Reformní paradigma vnímá sociální práci jako reformu společenského prostředí se zaměřením na nastolení rovnosti a odstranění oprese ze strany elitářské společnosti. Hlavním cílem tohoto paradigmatu je dosažení společenské rovnosti na základě spolupráce, solidarity a zmocňování klientů. Pro sociálního pracovníka je podstatné zjistit, jak klientovy osobní problémy souvisí s možnostmi znevýhodněné skupiny, ve které žije. Cílem je poté odstranění tlaků prostředí a změna postavení znevýhodněné skupiny. Příkladem reformního paradigmatu může být Antiopresivní nebo Ekologický přístup. Poradenské paradigma nazývané také jako sociálně právní pomoc předpokládá, že sociální fungování jedince je založeno na schopnosti zvládat problémy a přístupu k odpovídajícím službám. Prostředkem pomoci klientům je poskytování informací, kvalifikované poradenství, zpřístupňování zdrojů a zprostředkování další pomoci. Postupuje se spíše po menších, individuálních krocích vedoucích ke změně a osobnímu růstu jedince. Typickými problémy klientů jsou neuspokojené potřeby, individuální omezení a zároveň neschopnost institucí společnosti tyto potřeby klientů řešit. V rámci poradenského paradigmatu se využívá například Úkolově orientovaný přístup, Kognitivně-behaviorální terapie, apod. (Navrátil 2001: 14-17) Inklinace k určitému paradigmatu a způsobu práce s klientem bude pravděpodobně ovlivňovat podobu role sociálního pracovníka. Zejména pak jednotlivými aktivitami, které se jednotlivým paradigmatům váží a typickými problémy, které řeší Role sociálního pracovníka dle Banksové Banksová definovala 4 typy rolí, které v praxi sociální pracovníci zastávají. Tato typologie je založena převážně na přístupu sociálního pracovníka a jeho hodnotách. Tato typologie je zajímavým pohledem na jednotlivé sociálního pracovníka, a proto je zde představím. Angažovaný sociální pracovník si zakládá na opravdovém empatickém vztahu s klientem. Při práci uplatňuje zejména své osobní morální hodnoty a sebe i klienty 16

17 chápe primárně jako lidské bytosti a až poté profesionálně. Hrozí zde vystoupení z profesionální role, stranění některým klientům a s bezmeznou angažovaností také syndrom vyhoření. Radikální sociální pracovník se primárně snaží o změnu stávajících zákonů, sociální politiky a praxe v rámci sociální spravedlnosti a odstranění jakékoliv formy útlaku. Je také velmi osobně angažován, zapojuje své osobní hodnoty, ale spíše ve jménu sociální změny. Byrokratický sociální pracovník by měl jasně oddělovat osobní hodnoty, profesní hodnoty a hodnoty zaměstnavatele a to zejména proto, že pracuje na principu manipulace s klienty ve prospěch změny v jejich situaci. Profesionální pracovník pracuje s větším důrazem na participaci klientů na rozhodování o své situaci a s více vyváženým vztahem mezi pracovníkem a klientem, který v rámci tohoto vztahu získává více moci nad vývojem situace a stává se aktivním aktérem změny. Profesionální pracovník je profesionál, vzdělaný v oboru, řídící se etickým kodexem, pro kterého jsou stěžejní práva a zájmy klientů. (dle Nečasová in Matoušek 2013: 45-46) Role sociálního pracovníka dle Řezníčka Řezníček uvádí několik typů rolí, do kterých se mohou sociální pracovníci dostávat a které se vzájemně prolínají. Tato typologie rolí je založena především na jednotlivých aktivitách, které sociální pracovník vykonává. Pečovatel nebo poskytovatel služeb pomáhá klientům v důležitých oblastech denního života, které klient sám nezvládá, zejména kvůli postižení, nemoci, nebo jiné neschopnosti. Zprostředkovatel služeb pomáhá klientovi zprostředkovat kontakty na síť sociálních služeb, případně jiné zdroje pomoci, diagnostikuje, informuje klienta, obhajuje jeho potřeby a koordinuje pomoc. Cvičitel sociální adaptace napomáhá klientům měnit své chování za účelem změny jejich situace. Pomáhá zlepšovat adaptaci klientů a povzbuzuje změny v chování klientů. Poradce nebo terapeut napomáhá klientům získat náhled na jejich situaci, postoje a chování a iniciuje změnu a osobní růst klienta. Případový manažer se snaží o komplexní řešení situace. Zajišťuje, koordinuje a vybírá kontinuálně navazující služby za účelem předem stanoveného cíle. Manažer pracovní náplně je organizátor a koordinátor práce, intervence. Sleduje kvalitu poskytované služby. Personální manažer zajišťuje výuku, výcvik a supervizi a řízení pracovníků 17

18 v zařízení. Administrátor je vedoucí nebo ředitel, který plánuje a rozvíjí služby a programy. Činitel sociálních změn identifikuje širší sociální problémy týkající se větší skupiny lidí, hájí zájmy komunity a povzbuzuje změnu. Jedná se o komunitního pracovníka. (Řezníček 1994: 63-64) Dělení jednotlivých rolí dle Řezníčka i Banksové se prolíná s rolemi sociálního pracovníka vnímaných v jednotlivých paradigmatech. Tyto role v sobě nesou určitá očekávání okolí a následně rozhodnutí pracovníka, zda tuto roli přijme, či nikoliv. To je jistě ovlivněno jeho osobním nastavením, typem služby, ve které se nachází, ale také typem problémů, které s klienty řeší. Pracovník však pravděpodobně nebude nikdy striktně vězet pouze v jednom typu role, či paradigmatu, tyto role a paradigmata se budou prolínat a doplňovat. Přes to, že sociální pracovník většinou nezastává striktně pouze jednu roli, volba jeho rolí směřuje určitým směrem a tvoří volbu pro něj jedinečnou, uzpůsobenou jeho osobnímu nastavení, povaze jeho práce a cílové skupině klientů. Obě tyto typologie jsou zaměřeny pouze na některé aspekty role sociálního pracovníka. Vzhledem k záměru této práce představit roli sociálního pracovníka v terapeutické komunitě pro léčbu závislostí by pohled optikou těchto typologií byl pravděpodobně limitující. Na roli sociálního pracovníka v terapeutické komunitě pro léčbu závislostí se zaměřím prostřednictvím optiky jednotlivých kompetencí sociálního pracovníka, jeho hodnot, osobnostních předpokladů a paradigmat sociální práce. Tímto se pokusím o komplexní pohled na dané téma. 18

19 2 Terapeutická komunita pro léčbu závislostí Cílem této práce je zjistit, v jakých rolích se ocitá sociální pracovník v terapeutické komunitě pro léčbu drogových závislostí. Vzhledem k tomuto cíli je třeba představit terapeutickou komunitu, modely terapeutických komunit, její principy a cíle, podobu týmu komunity a roli klientů, které dále výrazně ovlivňují pozici sociálního pracovníka v komunitě a podobu sociální práce, kterou zde vykonává. 2.1 Terapeutická komunita Stanislav Kratochvíl přichází se dvojím pojetím terapeutické komunity. Širší pojetí terapeutické komunity jako formy organizace léčebné jednotky a užší pojetí jako psychoterapeutické metody. Pro účel této práce uvedu pouze druhé užší pojetí: Vlastní terapeutická metoda v užším slova smyslu je specifická léčebná metoda, při níž se v rámci obecné terapeutické komunity vytvářejí intenzivní a dobře organizované malé skupiny s primárním cílem strukturální přestavby pacientovy osobnosti a jeho socializace, případně pracuje celá malá komunita jako taková skupina. (Kratochvíl 1979: 13) 2.2 Využívané modely terapeutických komunit v současnosti Prvním modelem jsou zařízení aplikující přístup terapeutické komunity. V těchto zařízeních má vedoucí úlohu stále personál, nicméně je kladen velký důraz na vytváření atmosféry, ve které je důležitá důvěra klientů a zároveň přenášení iniciativy a odpovědnosti na osobu klienta. Druhý typem jsou terapeutické komunity v původním slova smyslu. Jedná se o menší zařízení, kde je rozdíl mezi klienty a personálem zmenšen na minimum. Principem je sdílení funkcí a rozhodnutí celou komunitou. Tento model se uplatňuje nejčastěji u těžkých poruch osobnosti nebo sociální nepřizpůsobivosti. Bezdrogové terapeutické komunity se výhradně zabývají rehabilitací drogově závislých. Tento model terapeutických komunit funguje na základě kontinuální hierarchie klientů a následně personálu. Členem personálu se často stává člověk, který v minulosti podobnou komunitou prošel. 19

20 Posledním typem jsou alternativní instituce a antipsychiatrické komunity. Tento typ komunit funguje na základě společného pohledu na morální, duchovní a sociální aspekty fungování. Důležitými znaky jsou silná příslušnost k určité víře, nebo životní filosofii a důraz na rovnocenné postavení všech členů komunity. (Kalina 2008: 53) Tato práce je zaměřena na roli sociálního pracovníka v terapeutické komunitě pro drogově závislé, proto se budu dále věnovat pouze bezdrogovému modelu terapeutické komunity. 2.3 Terapeutické komunity pro léčbu závislostí Terapeutické komunity pro léčbu drogových závislostí jsou rezidenční nezdravotnická zařízení, která mají velmi striktně strukturovaný program s pevným časovým harmonogramem. Jsou určeny pro klienty s diagnózou závislosti na nelegálních drogách a nabízí bezpečné bezdrogové prostředí. Předpokladem programu je ochota klienta změnit svůj dosavadní životní styl i představu o sobě samém a důsledná abstinence od drog a alkoholu. Klient se stává členem skupiny lidí, kteří řeší obdobné problémy jako on, jsou mu oporou a zároveň zrcadlem. Klienti se učí zapojovat do běžného života a nést odpovědnost za svůj život. Bezpečné prostředí komunity a týmu pracovníků jim umožňuje osobnostní růst, postupné nalézání možných řešení své situace a postupné zapojování do běžného života. (Preston A., Šefránek M., Malinowski A 2007: 27) Terapeutické komunity pro drogově závislé v České republice První terapeutickou komunitou v České republice byla Terapeutické komunita Němčice, která vznikla pod záštitou sdružení SANANIM v roce Tato komunita byla vytvořena jako zařízení sociálně rehabilitační a výchovné, s psychoterapeutickou složkou. Na základě praxe v TK Němčice vznikaly další komunity provozované převážně nestátními neziskovými organizacemi. (Kalina 2008: 73) V současné době je v České republice 15 terapeutických komunit zaměřených na léčbu závislosti na nealkoholových drogách, některé jsou zaměřené na různé typy klientů se specifickými potřebami, např. matky s dětmi (TK Karlov), mladiství klienti (TK Karlov), klienti s duálními diagnózami (TK Sejřek), klienti s kriminální minulostí 20

21 (TK Podcestný mlýn) Převážná většina terapeutických komunit pro drogově závislé je sdružována v rámci Asociace neziskových organizací Klient terapeutické komunity pro drogově závislé V této kapitole představím, kdo je klientem terapeutické komunity, jaké indikátory vedou k přijetí klienta do komunity, jaké nejčastější problémy tento klient řeší a v poslední řadě také hodnoty, na kterých komunita stojí, které klienta učí, a které jsou klientovi předávány prostřednictvím vzoru v podobě členů týmu. Tyto skutečnosti zde uvádím, neboť jsou jedním z aspektů, které ovlivňují roli sociálního pracovníka a to jak v náplni jeho práce, tedy v problémech, které s klienty nejčastěji řeší, v hodnotách, na kterých komunita staví, a také kompetencích, na které se ve své roli zaměřuje. Terapeutické komunity se vytvářely primárně pro závislé na nelegálních drogách, u nichž byla velká pravděpodobnost pro závislost, ať se jedná o heroin, kokain, nebo v naší oblasti velmi častých amfetaminech, benzodiazepinech, cannabisu, Jedním z nejdůležitějších ukazatelů však není typ zneužívané drogy (může se jednat i o polymorfní uživatele), ale závažnost závislosti a životní styl závislého. Dříve byli do terapeutických komunit přijímáni nejčastěji klienti z ulice, bez jakéhokoli rodinného zázemí, dnes už tento typ klientů není převažující. V terapeutických komunitách se objevují klienti s více závažnými problémy najednou, jedná se o klienty s narušeným rodinným a sociálním zázemím, mnohdy v konfliktu se zákonem, s problémy s duševním zdravím apod. (Kalina 2008: 183) Jedná se tedy o oblasti, které spadají do agendy sociálního pracovníka. Mezi klienty je větší podíl mužů, nicméně to je ošetřeno u některých terapeutických komunit, výhradními lůžky pro ženy, případně programy se zaměřením na ženskou klientelu (např. TK Magdaléna o.p.s.) 2. Kalina uvádí indikátory klienta, které ukazují vhodnost léčby v terapeutické komunitě. V úvahu se bere nejen komplexní posouzení závislosti, ale také sociální situace klienta, jeho zdravotní a také psychický stav. Dle těchto ukazatelů se může odvodit nejčastější profil klienta terapeutické komunity a následně také nejčastější problémy, které se u klientů vyskytují:

22 a) Klient má vysoký potenciál pro relaps, pro akutní intoxikaci a/nebo rozvoj abstinenčních příznaků. b) Klientova vlastní motivace k léčbě a abstinenci není zcela jednoznačná a vyžaduje výraznou podporu a upevnění. c) Vztah okolí k léčbě je natolik nepříznivý, že neumožňuje léčbu bez vzdálení klienta z původního prostředí (většinou jde o toxické prostředí drogové scény, rizikové vrstevnické a partnerské vztahy, nefunkční rodinu nebo rodinu, která další podporu klientovi podmiňuje absolvováním léčby). d) Zdravotní a psychologicky-psychiatrické komplikace nejsou natolik závažné, aby vyžadovaly nemocniční léčbu, pokud existují, jsou zvládnutelné léčbou ambulantního typu a umožňují zapojení klienta do programu, případně je léčba v terapeutické komunitě sama o sobě může pozitivně ovlivnit. (Kalina 2008: 184) Pro správnou indikaci léčby je nezbytné ještě před přijetím klienta provést komplexní posouzení klienta a tzv. párování potřeb a intervencí, či přizpůsobení léčby klientovi. Což spočívá v propojení potřeb klienta a nalezením nejvhodnějších možných intervencí, právě na základě komplexního posouzení klientových potřeb. Výběr léčby by měl být tím nejlepším a nejvhodnějším možným řešením situace. (Kalina 2008: 184) Dle uvedených indikátorů je patrné, že je třeba mimo jiné pracovat se sociální situací klienta a s jeho fungováním ve společnosti. Toto jsou oblasti, které řeší sociální pracovník, a od těchto indikátorů se tedy budou odvíjet jednotlivé aktivity, které budou spoluutvářet jeho roli Oblasti vyžadující intervenci sociálního pracovníka Klient je posuzován komplexně, a proto předmětem léčby není jen samotný syndrom závislosti, ale zejména osobnost klienta. Tento princip se opírá o teorii De Leona a Melnicka (dle Kalina 2008: 186), podle které zneužívání návykových látek má původ v psychologických či vývojových problémech jedince, odráží obecnější problém ve zvládání životních situací a je projevem, nikoliv podstatou poruchy. (Kalina 2008: 186) Sociální postavení klientů ocitajících se v terapeutické komunitě bývá mnohdy hraniční a obtížně řešitelné. Klienti se často ocitají v krizových situacích, bez finančních prostředků a tím pádem bez zajištění základních životních potřeb. Komunita klientovi toto zajištění umožní, je pak tedy pravděpodobné, že motivace k řešení těchto záležitostí 22

23 v úvodu léčby mírně opadá. Nemělo by se však na tyto otázky zapomínat a s klientem bychom je měli řešit v průběhu celé léčby. Alespoň představa a započaté řešení těchto problémů dává klientovi pocit jistoty. (Makovská Dolanská 2007: 155) Mezi nejčastější oblasti sociálních problémů dle Makovské- Dolanské (2007: 155) patří: 1) Chybějící nutné osobní doklady (občanský průkaz, karta pojištěnce, ) 2) Neplacené zdravotní pojištění a vzniklé dluhy způsobené dlouhodobým neplacením zdravotního pojištění 3) Zajištění příjmu zejména formou sociálních dávek 4) Chybějící zápočtový list z minulých zaměstnání 5) Trestně právní problematika aktuální trestní stíhání, exekuce, obecně prospěšné práce, nařízená ochranná léčba, 6) Možnost bydlení a zaměstnání po ukončení léčby 7) Nedokončení studia a hledání možností dalšího vzdělávání 8) Ostatní zbývající dluhy (vůči institucím, rodině, ) Konkrétní oblasti sociálních problémů utváří náplň práce sociálního pracovníka, tedy definují část jeho role. Ovlivňují zaměření sociálního pracovníka na směr řešení a přístup ke klientovi, tedy volbu konkrétního paradigmatu sociální práce. Tím přímo utváří podobu role, ve které se sociální pracovník bude ocitat. 2.4 Význam hodnot v terapeutické komunitě Dle Kaliny terapeutická komunita staví na předávání hodnot svým klientům. K tomu dochází jednak prostřednictvím ostatních klientů a zejména prostřednictvím příkladu, který přináší terapeutický tým. V terapeutické komunitě je kladen velký důraz na odpovědnost klienta za své chování, kdy klient má odpovědnost nejen za své činy a za své dosavadní chování, tudíž i za vypěstovanou závislost, ale samozřejmě také odpovědnost za své chování v komunitě a za její další fungování. Tím je přenášena odpovědnost na všechny členy komunity, ve smyslu jejího fungování. Terapeutická komunita se zaměřuje na respekt a toleranci. Klient je v rámci komunity respektován jako člověk, to však neznamená, že nemůže být kritizován a sankcionován za své chování, v rámci dodržování jasných a mnohdy velmi přísných pravidel. 23

24 Od klienta je požadován aktivní přístup k léčbě, programu, k fungování komunity a samozřejmě aktivní účast na svém růstu a práci na sobě samém. V komunitě se dodržuje princip jednej jako by, což znamená učení nových vzorců chování, ve smyslu překonávání strachů a obav. Klient tím, že si říká, jednej jako by, se vlastně dostává do role, jako by už tak jednal. Velmi podstatnou hodnotou komunity je zájem o druhé a vzájemná pomoc. Klient na jedné straně potřebuje pomoc od druhých, ale na druhé straně si může pomoci tím, že pomáhá druhým. Jde o společné uvědomění si sebe samých. Každý klient, jakožto člen komunity, má odpovědnost za fungování komunity a udržování jejích hodnot. Pokud klient přijme za své pravidla, normy a hodnoty komunity, stává se předávajícím a tím jistým vzorem pro nováčky, což posiluje jeho zodpovědnost a sebedůvěru. (Kalina 2008: ) Dodržování hodnot komunity je určujícím faktorem pro podobu práce terapeutického týmu. Hodnoty komunity ovlivňují roli sociálního pracovníka a podobu jeho práce, zejména při volbě řešení konkrétních situací, nebo problémů klientů. 2.5 Sociální pracovník v týmu terapeutické komunity Tým terapeutické komunity je multidisciplinární, pracovníci mají různé vzdělání, často doplněné o různé specializované výcviky (skupinová i individuální psychoterapie, rodinná terapie, ). Bartošíková (dle Kaliny 2008: 219) uvádí, že závislost je vždy problémem multifaktorálním, proto také v týmu terapeutické komunity zaměřené na léčbu závislostí je vhodné působení zaměstnanců s různým zaměřením. Kalina dále uvádí, že je velmi důležité, aby tým byl vyvážený, jednak co se týče působení profesionálů a neprofesionálů, ale také ve smyslu věku a pohlaví členů týmu. Pro práci v terapeutické komunitě hrají velkou roli osobnostní předpoklady členů týmu. Mezi hlavní patří jistota, přirozenost, důvěra (včetně sebedůvěry), pevná identita, humor, tvořivost a schopnost přiznat vlastní omylnost. Mezi osobnostní rysy, které mohou být spíše překážkou, patří pasivita, nutkavost, submitivita a závislost. Členové týmu jsou vázání Etickým kodexem, který jim ukládá chovat se jako vyzrálý a pozitivní vzor. Měli by umět pracovat s vlastními emocemi a empatií, tedy rozumět nejen svým emocím, ale také se snažit porozumět emocím druhých. Pracovník by měl znát své osobní hranice a umět zvládat zátěžové situace. 24

25 V rámci terapeutické komunity je velmi důležité provázání rolí členů terapeutického týmu a samotných klientů tak, aby komunita fungovala jako celek a to co nejefektivněji. Role členů terapeutického týmu a role klientů spolu velmi úzce souvisí a doplňují se. Člen terapeutického týmu by neměl fungovat na základě své výlučnosti a neměl by se stavět do role, že jen on sám je ten vševědoucí, zdravý, jediný kompetentní, apod Měl by naopak nechat postavit se do této role klienta, kdy on sám je strůjcem své situace, měl by klientovi dát prostor pro osobní rozvoj a pro možnost aktivní změny svého stavu a při tom, by měl dohlížet na dodržování pravidel a mantinelů a tím zajistit určitou produktivitu a bezpečnost. Role personálu a klientů je komplementární, čili doplňující se, vymezující, úzce spolu související a vzájemně se potvrzující. (Kalina 2008: 101) Role sociálního pracovníka v terapeutické komunitě bude dále ovlivňována osobním nastavením pracovníka (jeho osobnostními předpoklady, osobními hranicemi, hodnotami, ) ale bude také určena postavením ostatních pracovníků v týmu a rolemi jednotlivých klientů komunity. 25

26 3 Sociální práce v terapeutické komunitě pro drogově závislé 3 Sociální práce je nedílnou součástí léčebného procesu v terapeutické komunitě, stále však zůstává otázkou, jak ji definovat a jak integrovat její aktivity do procesu léčby. Cílem je změna životního stylu a přijetí abstinence, jako nezbytného kroku ke změně. Důležitým prvkem je pevný terapeutický vztah, který pomáhá klientovi překonávat úskalí přísného terapeutického režimu a bezpečné a podnětné prostředí. Klient je veden k přijímání odpovědnosti za svůj život, k hledání alternativ trávení volného času, k hledání strategií zvládání bažení po droze, k nalézání vnitřních motivů k abstinenci, k navázání nebo zlepšení vztahů s rodinou, apod. Pobytová léčba bývá rozčleněna na jednotlivé fáze, během kterých klient zdolává dílčí cíle a posouvá se v rámci své léčby. Přechází od zaměření na minulost k orientaci na současnost a budoucnost, od úzkého soustředění na klienta a jeho pocity k jeho rodině, blízkým a dalším sociálním vazbám a k řešení jeho dalších sekundárních problémů. Léčba se vyvíjí od pevného semknutí s komunitou a terapeuty k postupnému osamostatňování, získávání odpovědnosti až postupnému osamostatňování a odpoutávání od komunity. (Matoušek, Müllerová, Vondrášková 2010: ) Sociální práce je vnímána jako sociálně právní pomoc a zprostředkování sítě různých služeb a institucí. Podstatné je, aby byl klient nositelem změn. Tak aby pracovník přenášel aktivitu a zodpovědnost na klienta. (Adameček, Kalina, Richterová- Těmínová 2003: ) Makovská Dolanská uvádí dva možné pohledy na podobu a realizaci sociální práce. První z nich vidí sociálního pracovníka jako nedílnou součást léčebného procesu a denního dění v komunitě. Sociální pracovník v tomto pohledu neřeší pouze klientovy sociální problémy, ale naráží i na jiná témata, související s terapeutickým procesem. Mohlo by se zdát jako ideální řešit všechny nastalé situace, nicméně pak ale 3 Pojem terapeutické komunity pro drogově závislé není pojímán stigmatizujícím dojmem vůči osobám se závislostí. V literatuře není jednotný styl pro označení těchto zařízení a z tohoto důvodu je v textu využito více možných variant označení těchto terapeutických komunit. 26

27 hrozí, že řešení sociálních problémů půjde stranou a kvalita řešení nebude taková, jako kdyby se sociální pracovník věnoval výhradně řešení sociálních témat. Druhý pohled vnímá sociální práci, jako samostatnou aktivitu, oddělenou od terapeutických, léčebných a dalších aktivit. Sociální pracovník má v náplni práce výhradně řešení témat v sociální oblasti. Výhodou je profesionální řešení sociálních problémů a možnost řešit tyto problémy i v případě, kdy se v rámci terapeutického procesu řeší jiné téma. Vždy je důležité najít vhodnou míru rozprostření pozornosti mezi témata terapeutická a sociální tak, aby žádná z oblastí nebyla podceňována. (Makovská Dolanská 2007: ) Nedílnou součásti sociální práce v terapeutické komunitě je rodinná terapie, kdy komunita pracuje s partnery a rodinami klientů vždy, kdy je to možné. Nejčastěji při návštěvách rodinných příslušníků v komunitě, nebo při pravidelných rodičovských skupinách, či setkáních. (Adameček, Kalina, Richterová-Těmínová 2003: 204) 3.1 Cíle sociální práce v terapeutické komunitě V rámci širšího pojetí je základním cílem maximální možná stabilizace životní situace klienta tak, aby v budoucnu nekomplikovala udržení a rozvoj již dosažených pozitivních změn a abstinenci. Pojem stabilizace životní situace klienta je však natolik obecný, že je třeba ho více specifikovat. Konkrétním cílem je definice jednotlivých problémů a vytvoření plánu řešení. K naplnění tohoto cíle nezbytná spolupráce klienta a návaznost na další potřebné instituce. Velmi důležitým cílem je také podpora sociálních dovedností, kdy klient by měl být schopen orientovat se ve svých problémech a být schopen hledat vhodná řešení. Velmi důležitou roli hraje zvolení vhodné míry asistence a angažovanosti pracovníka, protože jednou ze zásad je vedení klienta k samostatnosti. Nedílnou součástí sociální práce je práce s motivací klienta k řešení jeho potíží, ta může být velmi střídavá vzhledem k povaze jeho problémů. Ty se mohou zdát jako neřešitelné a jejich řešení může být opravdu dlouhodobé. (Makovská Dolanská 2007: 156) 27

28 3.2 Sociální práce dle fází léčby Makovská-Dolanská uvádí, že je možné vycházet z určitého obecného časového harmonogramu řešení klientových problémů a od toho odvíjet vytváření individuálního plánu. V úvodu léčby je nezbytný aktivní přístup sociálního pracovníka a to zejména vzhledem k dočasnému poklesu motivace klienta, k poklesu aktivního přístupu k řešení. Během prvního měsíce léčby (tedy v nulté fázi) by měla být zpracována podrobná sociální anamnéza a na jejím základě stanovení problematických oblastí a postupů při jejich řešení. Velmi podstatné je během počátečního pobytu v komunitě zajistit vyřízení osobních dokladů, zdravotního pojištění a registrace klienta na Úřadu práce, včetně vyřízení základních sociálních dávek. Podstatné je také mapování trestně právní oblasti, což je mnohdy velmi komplikováno nízkou míru orientace klienta v této oblasti. V této fázi je mnohdy třeba klienta doprovázet na instituce a asistovat při psaní dopisů, telefonátech, apod. V první a druhé fázi léčby se klient v řešení sociálně právních záležitostí postupně osamostatňuje, míra asistence sociálního pracovníka je velmi individuální. Stále je třeba mít na zřeteli problémy týkající se sociálně právní oblasti, které se postupně vyjasňují a vyplouvají na povrch. Hrozba případného trestu může být pro klienta motivovaného ke změně životního stylu, velmi riziková. V této fázi léčby začíná řešení dluhů. Klient má již pravidelný příjem v podobě sociálních dávek a začíná společně se sociálním pracovníkem vyhledávat, komu dluží, jakou částku a jakým způsobem ji bude potřeba splácet. Ve druhé a třetí fázi klient začíná řešit následné bydlení a možnosti zaměstnání po ukončení léčby. V souvislosti s těmito tématy se řeší možnost rekvalifikace, dalšího vzdělávání, a to ve spolupráci s doléčovacím centrem. Před ukončením léčby klient musí mít zajištěné bydlení, alespoň předjednané zaměstnání, přehled o trestních stíháních a dluzích a znát harmonogram jejich splácení. (Makovská Dolanská 2007: ) Abych mohla vymezit roli sociálního pracovníka v terapeutické komunitě, potřebuji zjistit, co všechno roli sociálního pracovníka v terapeutické komunitě určuje a co tato role obsahuje. V teoretické části jsem se zaměřila na několik možných konceptů pojetí role sociálního pracovníka v terapeutické komunitě. Koncept rolí Banksové a Řezníčka není pro účely mé práce příliš vhodný, zejména vzhledem záměru 28