U s n e s e n í. t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a III. p o t v r z u j e. O d ů v o d n ě n í :

Transkript

1 U s n e s e n í Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Radky Panáčkové a soudců JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Jaroslava Hikla v insolvenční věci dlužníka Vladimíra Srněnského, nar , bytem Lhota u Vsetína 263, PSČ: , zastoupeného JUDr. Milanem Trlicou, advokátem se sídlem Vsetín, Horní náměstí 3, PSČ: , o insolvenčním návrhu navrhovatele QI investiční společnost, a.s., se sídlem Praha 1, Rybná 682/14, PSČ: , IČ: , zastoupeného Mgr. Dagmar Beníkovou, advokátkou se sídlem Olomouc, Legionářská 797/3, PSČ: , o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne , č.j. -A-20, t a k t o : Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích I. a III. p o t v r z u j e. O d ů v o d n ě n í : Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zjistil úpadek dlužníka Vladimíra Srněnského (výrok I.), insolvenčním správcem ustanovil Ing. Oldřicha Fabiána se sídlem ve Vsetíně, Pod Bečevnou 129 (výrok II.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs s tím, že konkurs bude veden jako nepatrný (výrok III. a IV.) a dále učinil nezbytné výzvy a oznámení dle ust. 136 odst. 2 IZ včetně nařízení přezkumného jednání a schůze věřitelů na den

2 pokračování V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uzavřel, že z listin, které předložil navrhující věřitel má za prokázané, že Hypoteční banka, a.s. platně postoupila pohledávku z hypotečního úvěru společnosti IT credit s.r.o. a tato následně platně postoupila pohledávku navrhovateli, a to v souladu s ust. 524 občanského zákoníku s tím, že postoupení pohledávek bylo v souladu s ust. 526 odst. 1 občanského zákoníku dlužníku řádně oznámeno, a to oznámením hypoteční banky ze dne a oznámením IT credit s.r.o. ze dne Přestože v oznámení Hypoteční banky a.s. ze dne je odkaz na smlouvu o postoupení pohledávky ze dne , soud má za to, že se jednalo zřejmě o chybu v psaní, jelikož bylo prokázáno, že předmětná smlouva byla uzavřena Soud dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 ze dne , ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že pokud oznámil postupitel dlužníku, že svou pohledávku postoupil postupníku, pak nemá s výjimkou případu uvedených v 525 občanského zákoníku vůči postupníku ve sporu o úhradu pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky. Soud uzavřel, že oba dva postupitelé dlužníku řádně oznámili postoupení pohledávky, nejedná se o případ vyjmenovaný v 525 občanského zákoníku a rovněž nebylo prokázáno, že došlo ke zhoršení právního postavení dlužníka. Navrhující věřitel spolu s insolvenčním návrhem řádně uplatnil přihlášku své pohledávky s tím, že do insolvenčního řízení podali přihlášky pohledávek další věřitelé, a to JUDr. Josef Jančařík, Okresní soud ve Vsetíně a Komerční banka, a.s. Soud nehodnotil obsah jednotlivých přihlášek a jejich přílohy, protože dlužník uvedl, že pohledávky všech těchto věřitelů uznává. Dalšími věřiteli dlužníka jsou Česká podnikatelská pojišťovna, která má pohledávku ve výši Kč a Pavel Poláček, který má pohledávku z elektronického platebního rozkazu vydaného Okresním soudem ve Vsetíně. Pohledávky těchto dvou věřitelů dlužník rovněž uznává. Soud má za osvědčeno, že navrhovatel je aktivně legitimován k podání insolvenčního návrhu, jeho návrh obsahoval všechny náležitosti, navrhovatel doložil, že má za dlužníkem pohledávku po dobu více než 30 dnů po lhůtě splatnosti a připojil její přihlášku. V řízení bylo zjištěno, že je v úpadku, protože má více věřitelů a peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit. Soud spojil s rozhodnutím o úpadku i rozhodnutí o způsobu řešení úpadku prohlášením konkursu, protože dlužník není podnikatelem, jeho úpadek tedy nelze řešit reorganizací a návrh na povolení oddlužení nebyl dlužníkem ve stanovené lhůtě podán. Proti usnesení soudu prvního stupně, a to výslovně proti výrokům I. a III. podal dlužník včasné odvolání. Namítal, že insolvenční navrhovatel v jiných soudních řízeních se domáhá jako žalobce zaplacení pohledávky, a to dvěma žalobami na plnění vůči dlužníku a jeho manželce a dále pak se domáhá vůči oběma společně třetí žalobou prodeje zástavy. Poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne sp. zn. KSPH 37 INS 4935/2008, podle něhož důvodem zamítnutí

3 pokračování insolvenčního návrhu je to, že v insolvenčním řízení vyjde najevo, že sporné skutečnosti týkající se pohledávky, kterou je insolvenční navrhovatel povinen doložit, nebude možné osvědčit pouze listinami, a že prováděním důkazů by insolvenční soud nahrazoval sporné řízení o takové pohledávce. Domnívá se, že pohledávka navrhujícího věřitele je sporná, když spornost této pohledávky vyplývá z její splatnosti. Tvrdí, že k zesplatnění pohledávky dle výzvy insolvenčního navrhovatele ze dne nedošlo, protože dlužník neměl v té době vůči věřiteli platební povinnost, když oznámení mu bylo doručeno až jako příloha žaloby podané navrhujícím věřitelem u obecného soudu s tím, že z oznámení Hypoteční banky, a.s. ze dne je zřejmé, že dne byla postoupena pohledávka na postupníka IT credit s.r.o. v souladu se smlouvou o postoupení pohledávky ze dne Tvrdí, že možná jde o omyl na straně banky, který dosud nevyšel najevo a skutkový stav věci je dán dvěma postupními smlouvami, a oznámením postupitele s odkazem na postupní smlouvu třetí. Dále namítá, že pohledávka je sporná z toho důvodu, protože na pohledávku provedl platby, takže podle jeho názoru zbývá k zaplacení částka ,89 Kč. Odkazuje na důkazní návrhy, které uvedl již v řízení před soudem prvního stupně s tím, že těmito důkazy by mělo být prokázáno, že skutečná výše pohledávky je jiná, než tvrdí navrhující věřitel. Navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční návrh věřitele zamítne. Insolvenční navrhovatel ve svém vyjádření k odvolání dlužníka navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, když souhlasí se soudem prvního stupně, že dlužník se nachází v úpadku. Obsáhle se vyjadřuje k námitkám dlužníka stran placení na pohledávku z Hypotečního úvěru a uzavírá, že argumentace dlužníka rozporující celkovou výši pohledávky je pro posouzení vlastního úpadku dlužníka irelevantní, když i bez přihlédnutí ke sporným položkám je úpadek prokázán, a to také v důsledku tvrzení dlužníka, že k zaplacení eviduje částku ve výši ,89 Kč. Nadto první fáze insolvenčního řízení není nikterak zaměřena na zjišťování skutečné výše jednotlivých závazků, když k tomuto účelu slouží až následné přezkumné jednání. Poukazuje rovněž na to, že ani jedno vyjádření dlužníka ve věci samé nesplňuje náležitosti požadované usnesením insolvenčního soudu, když ve vyjádření dlužníka není obsažen konkrétní seznam jeho majetku dle požadavku usnesení soudu prvního stupně. V důsledku zmíněných vad, kdy zcela absentují soudem požadované seznamy, se má pak s odkazem na poučení k předmětnému usnesení ve spojení s ust. 3 odst. 2, písm. d) insolvenčního zákona za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky. Podle ust. 7 zák. č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení,

4 pokračování a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, a že obsahuje způsobilé odvolací důvody, které lze z hlediska vylíčení skutkového stavu podřadit pod ust. 205 odst. 2, písm. d) a g) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání ( 212 a 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), doplnil dokazování a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka důvodné není. V projednávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno u soudu prvního stupně na základě insolvenčního návrhu věřitele QI investiční společnost, a.s. se sídlem v Praze 1, který tvrdil, že dlužník a jeho manželka, jakožto solidárně zavázáni spoludlužníci uzavřeli dne se společností Českomoravská hypoteční banka a.s. smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru reg. č. 3700/ /99/01-001/00/R, na jejímž základě jim banka poskytla hypoteční úvěr ve výši Kč a dlužník a jeho manželka se zavázali poskytnutý úvěr splácet v pravidelných anuitních měsíčních splátkách. Smlouvou o postoupení pohledávek postoupila Hypoteční banka a.s. jako postupitel pohledávku z úvěru na společnost IT credit s.r.o. jako postupníka s tím, že postoupení pohledávky bylo dlužníku řádně notifikováno, a dále pak smlouvou o postoupení pohledávky postoupila společnost IT credit s.r.o. jakožto postupitel pohledávku na navrhovatele jako postupníka s tím, že postoupení pohledávky bylo dlužníku taktéž řádně notifikováno. Jelikož dlužník svou povinnost řádně splácet hypoteční úvěr nesplnil, když ke dni byl s úhradou nejstarší dlužné splátky v prodlení dnů, prohlásil insolvenční navrhovatel vyzvou k jednorázovému splacení hypotečního úvěru ze dne , veškeré poskytnuté finanční prostředky z úvěru s veškerým příslušenstvím za okamžitě splatné a požádal dlužníka o jednorázové splacení úvěru včetně příslušenství v celkové výši ,43 Kč do Z tohoto důvodu dlužník dluží insolvenčnímu navrhovateli ke dni sepsání návrhu na jistině po splatnosti částku ve výši ,72 Kč. Další věřitelé dlužníka podle vědomosti insolvenčního navrhovatele jsou Česká podnikatelská pojišťovna a.s., Komerční banka a.s. a Pavel Poláček, kteří mají vůči dlužníku splatné vykonatelné pohledávky. Dlužník se insolvenčnímu návrhu bránil námitkou nedostatku aktivní legitimace navrhujícího věřitele, protože smlouva o postoupení pohledávky uzavřená mezi Hypoteční bankou a.s. a společnosti IT credit s.r.o. před zesplatněním pohledávky by byla neplatná pro rozpor se zákonem o bankách. Namítal, že o postoupení pohledávky Hypoteční bankou a.s. na společnost IT credit s.r.o. se dozvěděl písemným oznámením, ve kterém však bylo uvedeno datum postoupení pohledávky Dlužník rozporoval výši tvrzené pohledávky navrhujícího věřitele, uznal však, že má i další věřitele a uvedl, že je ochoten a schopen jejich

5 pokračování pohledávky zaplatit do konce prosince roku 2013 s tím, že pohledávku navrhujícího věřitele je schopen zaplatit do konce ledna Odvolací soud doplnil dokazování přihláškami pohledávek tří věřitelů, kteří se přihlásili do insolvenčního řízení dlužníka. Z přihlášky pohledávky č. 4, věřitele č. 4 Komerční banky a.s. odvolací soud zjistil, že tento věřitel přihlásil vykonatelnou pohledávku v celkové výši ,62 Kč splatnou od , jako důvod vzniku pohledávky je uvedena povinnost k náhradě škody způsobená trestným činem, když nárok na náhradu škody byl přiznán ve výši ,62 Kč (z toho exekučně vymoženo Kč) rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně ze dne , č.j. 3 T 80/ , který nabyl právní moci dne Z přihlášky pohledávky č. 10, věřitele č. 9 Pavla Poláčka odvolací soud zjistil, že do insolvenčního řízení dlužníka přihlásil pohledávku v celkové výši Kč s tím, že se jedná o vykonatelnou pohledávku splatnou od , jako důvod vzniku je uvedeno uzavření kupní smlouvy mezi věřitelem, coby prodávajícím, a dlužníkem, coby kupujícím, s tím, že byla dohodnuta kupní cena, dlužník předmět kupní smlouvy převzal a uhradil z kupní ceny Kč pouze Kč a zbývající část ve výši Kč neuhradil. Pohledávka byla přiznána elektronickým platebním rozkazem vydaným Okresním soudem ve Vsetíně ze dne , č.j. 9 EC 53/ s tím, že platební rozkaz nabyl právní moci a dlužníku bylo uloženo zaplatit věřiteli pohledávku Kč včetně úroků z prodlení a náhrady nákladů řízení ve výši Kč. Z přihlášky pohledávky č. 11, věřitele č. 10 České podnikatelské pojišťovny, a.s. Vienna Insurance Group, odvolací soud zjistil, že věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku v celkové výši Kč splatnou od , jako důvod vzniku uvedl nezaplacené pojistné z titulu pojistné smlouvy č s tím, že pohledávka byla přiznána rozhodnutím Okresního soudu ve Vsetíně č.j. 20 C 92/ ze dne , které nabylo právní moci dne a tímto rozsudkem, resp. platebním rozkazem, bylo uloženo dlužníku zaplatit věřiteli částku Kč s úrokem z prodlení a dále náhradu nákladů řízení ve výši Kč. Podle ust. 105 IZ, podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníku splatnou pohledávku a k návrhu připojit její přihlášku. Podle ust. 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má: a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). Podle ust. 3 odst. 2 IZ má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči

6 pokračování dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. Podle ust. 141 odst. 2 IZ, je-li osvědčen úpadek dlužníka, není důvodem k tomu, aby odvolací soud zrušil nebo změnil rozhodnutí o úpadku, skutečnost, že insolvenční navrhovatel nedoložil, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku, ani skutečnost, že insolvenční navrhovatel v průběhu odvolacího řízení ztratil způsobilost být účastníkem řízení. Doložením splatné pohledávky insolvenční navrhovatel prokazuje ve smyslu ust. 97 odst. 2 IZ své oprávnění podat insolvenční návrh (aktivní legitimaci) a současně zčásti naplňuje základní předpoklad podmiňující vydání rozhodnutí o úpadku, neboť zjištění existence splatné pohledávky navrhovatele má význam jakožto jedno ze zjištění, potřebných k osvědčení úpadku dlužníka. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že navrhující věřitel prokázal svou aktivní věcnou legitimaci, když doložil, že má proti dlužníku splatnou pohledávku ze smlouvy o hypotečním úvěru, uzavřenou se společností Hypoteční banka a.s., která na něho byla postoupena. Odvolací soud blíže odkazuje na závěry soudu prvního stupně vyjádřené v odůvodnění napadeného usnesení, se kterými se zcela ztotožňuje. Tvrzení odvolatele, že navrhovatel se vůči němu a jeho manželce v jiných soudních řízeních domáhá zaplacení peněžité částky, a dále, že vůči oběma se domáhá třetí žalobou prodeje zástavy, není nijak právně významné, tato skutečnost nebrání věřiteli podat na dlužníka též insolvenční návrh. Odvolací soud rovněž tak nepřisvědčuje odvolateli v tom, že pohledávka z hypotečního úvěru, kterou tvrdí navrhující věřitel jako svou splatnou pohledávku, je sporná, když k zesplatnění pohledávky dle výzvy navrhovatele ze dne nedošlo. Navrhující věřitel osvědčil, že pohledávka ze smlouvy o hypotečním úvěru byla nejdříve postoupena postupní smlouvou ze dne na společnost IT credit s.r.o., a poté postupní smlouvou uzavřenou dne byla postoupena na navrhujícího věřitele. To, že v oznámení Hypoteční banky a.s. adresované dlužníku je uvedeno datum uzavření postupní smlouvy , ačkoliv tato smlouva byla uzavřena dne , neznamená, že by k postoupení pohledávky nedošlo. Postupitelé splnili vůči dlužníku svou notifikační povinnost, což ostatně dlužník ani nezpochybňuje, přičemž platí, že pokud oznamuje postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení pohledávky ( 526 odst. 2 obč. zák. ve znění účinném do ). Nelze tedy přisvědčit odvolateli, že k zesplatnění pohledávky dle výzvy navrhujícího věřitele ze dne nedošlo. V době, kdy navrhující věřitel tuto výzvu činil, byl již vlastníkem pohledávky, která na něho byla postoupena Skutečnost, že postoupení pohledávky bylo dlužníku oznámeno až poté, co navrhující věřitel učinil výzvu

7 pokračování k zesplatnění pohledávky, neznamená, že by takové zesplatnění pohledávky nemělo být účinné. Ani námitky dlužníka směřující proti výši tvrzené pohledávky navrhujícího věřitele nejsou důvodem, pro který by bylo možno uzavřít, že pohledávka navrhujícího věřitele je sporná. Z hlediska osvědčení existence pohledávky není rozhodující aktuální výše této pohledávky. Tvrdí-li dlužník, že výše pohledávky není ,72 Kč na jistině po splatnosti, lze vycházet z toho, že pohledávka navrhujícího věřitele je osvědčena minimálně ve výši, kterou tvrdí sám dlužník, to je ve výši , 89 Kč s tím, že pro zjišťování skutečné výše závazků slouží až další fáze insolvenčního řízení, to je přezkumné jednání, jak zcela správně uvedl navrhovatel ve svém vyjádření. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že insolvenční navrhovatel je aktivně legitimován k podání insolvenčního návrhu, když doložil, že má za dlužníkem splatnou pohledávku. Nad rámec však odvolací soud považuje za nutné uvést, že i kdyby insolvenční navrhovatel řádně nedoložil svou splatnou pohledávku vůči dlužníku, nebylo by to důvodem pro změnu rozhodnutí o úpadku, jestliže by i tak bylo možné uzavřít (ve vazbě na osvědčené pohledávky dalších dlužníkových věřitelů, kteří se nestali insolvenčními navrhovateli), že dlužník je v úpadku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , sen. zn. 29 NSČR 17/2009, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 51/2011). Přihláškami pohledávek Komerční banky a.s., Pavla Poláčka a České podnikatelské pojišťovny a.s. má odvolací soud za osvědčeno, že jsou zde další věřitelé dlužníka, kteří vůči němu mají vykonatelné pohledávky, a které jsou několik let po lhůtě splatnosti. Jak vyplývá z protokolu o jednání před soudem prvního stupně, pohledávky těchto věřitelů dlužník uznal. Na základě zjištění, která učinil soud prvního stupně, jakož i zjištění učiněných odvolacím soudem v odvolacím řízení, odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospívá k závěru, že dlužník se nachází v úpadku, protože má více věřitelů (a to nejméně 4 věřitele), vůči nimž má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, protože své závazky, s ohledem na jejich datum splatnosti, neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Soud prvního stupně též správně spojil s rozhodnutím o úpadku ve smyslu ust. 148 odst. 1 IZ rozhodnutí o způsobu řešení úpadku tak, že tento úpadek bude řešen konkursem, neboť dlužník je osobou, u které insolvenční zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací. Způsob řešení úpadku oddlužením v případě dlužníka by přicházel do úvahy, dlužník však ve stanovené lhůtě návrh na povolení oddlužení nepodal, přestože byl o této možnosti řádně poučen. Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a III. jako věcně správné potvrdil podle ust. 219 o.s.ř.

8 pokračování O nákladech odvolacího řízení odvolací soud nerozhodoval, a to s ohledem na ust. 170, písm. f) IZ, podle něhož se v insolvenčním řízení neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku náklady účastníků řízení vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a navrhujícímu věřiteli se však též doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení rozhodnutí. Olomouc 25. února 2014 Za správnost vyhotovení: Zuzana Žádníková JUDr. Radka Panáčková, v.r. předsedkyně senátu