EVROPSKÁ VOLEBNÍ STUDIA EUROPEAN ELECTORAL STUDIES Institut pro srovnávací politologický výzkum Institute for Comparative Political Research Roč. 1, č

Transkript

1 EVROPSKÁ VOLEBNÍ STUDIA EUROPEAN ELECTORAL STUDIES Institut pro srovnávací politologický výzkum Institute for Comparative Political Research Roč. 1, č. 1, str Vol. 1, No. 1, pp ISSN Název článku: Michael Gallagher - Paul Mitchell (eds.): The Politics of Electoral Systems (recenze/review) Autor: Roman Chytilek (chytilek@fss.muni.cz) Zpracováno v rámci výzkumného záměru Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích (kód MSM ). Projekt "Evropská volební studia" byl zpracován v rámci Výzkumného záměru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky "Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích" (kód ).

2 Reprezentativní sborník o volebních systémech, editovaný irským politologem Michaelem Gallagherem a jeho britským kolegou Paulem Mitchellem, představuje pozoruhodnou práci hned z několika hledisek. Z nich na prvním místě je nutné zmínit skutečně velmi široké pojetí vědeckého zkoumání volebních systémů, které v sobě obsahuje mj. reflexi mimořádně v porovnání s ostatními oblastmi srovnávací politologie intenzivního a extenzivního rozvoje disciplíny v posledních několika desetiletích. Tato perspektiva je zcela patrná již v předmluvě z pera Arendta Lijpharta. Lijphart v ní modifikuje svůj názor o podvyvinutosti empirického zkoumání volebních systémů, pocházející z jeho známé práce z roku 1985, a konstatuje, že za poslední dvě dekády dosáhlo studium volebních systémů dospělosti, projevující se empirickou, teoretickou a metodologickou saturovaností, zcela srovnatelnou s dalšími oblastmi politické vědy. V návaznosti na Lijpharta naznačují editoři v úvodu knihy svou ambici vytvořit syntetickou práci, která by zakončila jednu epochu volebního výzkumu a zároveň odstartovala novou, typickou poněkud modifikovaným výzkumným paradigmatem. Tento fakt je zřejmý již z názvu knihy, naznačujícího zrovnoměrnění zájmu o zkoumání volebních systémů jako nezávislé i závislé proměnné a snahu o integraci těchto dvou typů zkoumání s cílem zvýšení sociopolitické legitimace disciplíny. I proto kniha obsahuje subkapitoly o volebních reformách, přičemž což je podstatné se zabývá např. i návrhy volebních úprav, které nikdy ntoupily v platnost. Obtížný problém zkombinování empirických, teoretických a metodologických aspektů výzkumu řešili editoři rozdělením knihy do tří úvodních teoretických kapitol, dvaadvaceti kapitol případových studií (států) a příloh, obsahujících informace o metodologii použité v případových studiích, dále vybrané přehledy kvantitativních dat pro zkoumané státy, seznam internetových zdrojů, souvisejících s volbami, slovník základních pojmů a rejstříky. Za podobnou kompromisní organizací textu je nutné hledat snahu o zpřístupnění problematiky co nejširšímu publiku, resp. publikům. Jedním z typických a významných znaků nejnovějšího studia volebních systémů je snaha o zpřesnění jejich klasifikace. Gallagher s Mitchellem provádí v tomto ohledu pozoruhodnou inovaci, když se pokoušejí do klasifikace systematicky integrovat nejen prvky ovlivňující mechanický účinek volebního systému, nýbrž i 132

3 dimenzi strategických účinků volebních systémů, přičemž nabízí jejich relativně systematickou kategorizaci. Poněkud nepříjemným překvapením je však v tomto kontextu mezerovité dělení volebních systémů na systémy v jednomandátovém obvodě, smíšené volební systémy, systémy uzavřených kandidátek, systémy s preferenčním hlasováním a systém jednoho přenosného hlasu. Do takto vytvořených kategorií je obtížné zařadit zejména volební systémy jako neomezené hlasování, systém jednoho nepřenosného hlasu či blokové hlasování. I sami autoři však své dělení označují za pracovní pouze v rámci předkládané knihy. M. S. Shugart v meta- a mezoanalýze srovnávacího zkoumání volebních systémů popisuje vyzrávání disciplíny charakterizované kumulací vědění a jeho propojováním s příbuznými oblastmi srovnávací politologie. Zaměřuje se na shrnutí stavu výzkumu volebních systémů jako nezávislé proměnné, přičemž jako čtyři její nejdynamičtější oblasti identifikuje diskusi o Duvergerových zákonech, studium efektů volebních reforem, studium poměrných volebních systémů a vlivu volebních systémů ve vnitrostranické dimenzi. Ten považuje společně se zkoumáním původu volebních systémů a procesu jejich přijímání za hlavní budoucí výzvu komparativního studia volebních systémů. Vyzrál i Shugart (do polohy vědce, jehož vědecký zájem je veden teorií, nikoliv metodami), a tak se kapitola vyznačuje mimořádnou konceptuální čistotou a hladem po vytváření další teorie. A konečně, R. S. Katz klade ve třetí teoretické kapitole tři úzce spojené otázky: Proč a kdy dochází k volebním reformám a jaká je jejich podoba? Výzkum tohoto typu otázek v sobě zahrnuje zřetelně vyšší stupeň komplexity a dynamiky než např. studium mechanických účinků volebních systémů. Katz proto prozatím ve svém explorativním příspěvku nabízí pouze dílčí hypotézy, které by měly spíše strukturovat samotné zkoumání. Do procesu volebních reforem, obecně spojeného zejména s preferencí určitého typu demokracie, podle něj zasahují i nejrůznější další endogenní a exogenní faktory, a dokonce některá mimologická rezidua, např. móda. Podle Katze je maximálně vědecky podnětné zkoumat nejen reformy, nýbrž i nereformy, neboť výsledek voleb (s. 75) není určen pouze mechanickým účinkem volebního systému, nýbrž i procesy, během nichž tento volební systém vstoupil v platnost, či v platnosti zůstává. 133

4 V následujících dvaadvaceti kapitolách jsou podrobněji prozkoumány volební systémy Austrálie, Kanady, Francie, Indie, Spojeného království, USA, SRN, Maďarska, Itálie, Japonska, Nového Zélandu, Ruska, Izraele, Jižní Afriky, Španělska, Rakouska, Belgie, Chile, Dánska, Finska, Nizozemí a Irska. Dílčí kapitoly mají společnou strukturu (stručná charakteristika politického systému, původ současného volebního systému, popis jeho mechaniky, popis politických důsledků volebního systému stranický systém, mezistranická a vnitrostranická dimenze, parlament, vláda a popis politiky volebních reforem ). Ujali se jich vesměs renomovaní autoři (namátkou D. Farrell, L. Massicotte, R. D Alimonte, R. Hazan a G. Rahat, L. DeWinter či M. Gallagher). Nelze však přehlédnout, že v některých případech (typicky Japonsko či Rusko) nejsou autory textů politologové, pocházející ze zkoumaného státu a seznam literatury obsahuje jen minimum odkazů na zdroje v daném pramenném jazyce. S velkou ctí se naopak sborník vyrovnal s palčivým problémem mnohohlavých projektů aktuálností informací v jednotlivých kapitolách. Kapitola o Spojeném království např. obsahuje i informace o volbách r i jejich teoretickou reflexi. Aproximace k ideálnímu stavu pravděpodobně nebyla zcela bezbolestná, což naznačuje i pozornost, kterou zmíněnému problému věnují autoři v předmluvě. Nebylo by účelné podrobně v této recenzi analyzovat substantivní aspekty případových studií. Speciální zmínku si zaslouží pouze subkapitoly o okolnostech volebních reforem, které nabízejí řadu zcela nových informací, případně kumulují ty stávající v míře dosud jen stěží vídané. Právě pasáže, analyzující volební systémy jako závislou proměnnou, jsou pravděpodobně hlavní přidanou hodnotou knihy. V tomto kontextu je škoda, že si do sborníku nenašly cestu podnětné příklady Polska a koneckonců i ČR. Chtěl bych ovšem upozornit i na fakt, že poměrně striktní disciplinace autorů ve věci struktury a obsahu kapitol na jednu stranu skutečně vedla ke vzniku stejnorodého celku, avšak na druhé straně si vyžádala některé ústupky, zejména v oblasti využité kvantitativní metodologie. Ta se omezuje pouze na několik základních operací (fragmentace, disproporcionalita, přirozený práh), ačkoliv např. v zemích, v nichž se volí v jednomandátových obvodech, by se často nabízely robustnější teoreticko metodologické postupy. Množství takto nevyužité informace je však ještě pravděpodobně přijatelné. 134

5 Pakliže má kniha kumulovat vědění vygenerované jednou epochou, děje se tak ještě v jednom ohledu. Volební systémy a jejich účinky jsou v ní zkoumány převážně jednoúrovňově (národní úroveň, dolní komora parlamentu), navíc s další redukcí informací (časté opomíjení úrovně volebních obvodů). V souvislosti s diferenciací úrovní vlády a rozšiřováním jejich funkční propojenosti bude pravděpodobně v budoucnu nezbytné komparativně analyzovat i roli volebních systémů ve vztahu k utváření a reprodukci politického pluralismu na evropské či naopak regionální a/nebo lokální úrovni. I přes naznačené dílčí problémy lze recenzovanou knihu rozhodně doporučit těm čtenářům, kteří mají buďto zájem o systematické a přehledné kompendium, případně jsou zvědaví na audit disciplíny, provedený Shugartem a Katzem, dle mínění recenzenta velmi šťastným způsobem, povzbuzujícím její další rozvoj. Gallagher, Michael Mitchell, Paul (eds., 2005): The Politics of Electoral Systems. Oxford New York: Oxford University Press, 662 s., ISBN