Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav výživy zvířat a pícninářství

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav výživy zvířat a pícninářství Posouzení úrovně výživy dojnic na základě zpětné analýzy výkalů a bachorové tekutiny Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Vypracovala: prof. MVDr. Ing. Petr DOLEŽAL, CSc. Silvie MIKULOVÁ Brno 2008

2 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Ústav výživy zvířat a pícninářství Agronomická fakulta 2007/2008 ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Autorka práce: Studijní program: Obor: Bc. Silvie Mikulová, DiS. Zootechnika Krmivářství Název tématu: Posouzení úrovně výživy dojnic na základě zpětné analýzy výkalů a bachorové tekutiny Rozsah práce: stran Zásady pro vypracování: 1. V literárním přehledu shrňte dostupné informace o vlivu složení krmné dávky na ukazatele bachorového trávení a složení výkalů krav 2. Pozornost věnujte nejen obsahu NL a energie, zejména škrobu a jejich vzájemnému poměru 3. Posuďte vliv překrmování škrobem, resp. nedostatečné úpravy zrnin na proces trávení a chemické složení výkalů 4. Na základě analýzy bachorové tekutiny a výkalů laktujících dojnic zhodnoťte úroveň jejich výživy s přihlédnutím k jejjich užitkovosti a porovnejte potřebu živin se skutečností 5. Výsledky statisticky vyhodnoťte a zpracujte jednotlivé kapitoly práce včetně výsledků, diskuse a závěru. Seznam odborné literatury: 1. BARTOŠ, S. Mikrobiologie a biochemie trávení v bachorupřežvýkavců. 1. vyd. Praha: Academia, s. Studie ČSAV. BARAN, M. Ovplyvňovanie bachorovej fermentácie prežúvavcov. 1. vyd. Košice: Harlequin quality, s. ISBN DEHORITY, B. A. Rumen microbiology. 1. vyd. Nottingham: Nottingham University Press, s. ISBN DOLEŽAL, P. The Influence of the silage with high acidity on the rumen fermentation of cows. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis sv. 52, č. 1, s ISSN DOLEŽAL, P. -- DVOŘÁČEK, J. Výskyt mikroskopických hub v TMR dojnic a jejich vliv na 2

3 ukazatele bachorové fermentace. In Zborník medzinárodnej vedeckej konferencie IV. dni výživy a veterinárnej dietetiky. 1. vyd. Košice: Univerzita veterinárského lékarstva v Košiciach, 2000, s ISBN BOĎA, K., SURÝNEK, J. et al.: Patologická fyziologia hospodárských zvierat. Bratislava, Príroda, , 396 s. VRZGULA, L. et al.: Poruchy látkového metabolismu hospodárských zvierat a ich prevencia. Príroda 7. Bratislava, 1990, 495 s. Datum zadání diplomové práce: říjen 2006 Termín odevzdání diplomové práce: červen 2008 Bc. Silvie Mikulová, DiS. řešitelka diplomové práce prof. MVDr. Ing. Petr Doležal, CSc. vedoucí diplomové práce prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. vedoucí ústavu prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc. děkan AF MZLU v Brně 3

4 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Posouzení úrovně výživy dojnic na základě zpětné analýzy výkalů a bachorové tekutiny vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu použité literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Brně,dne.. Podpis diplomanta.. 4

5 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé diplomové práce prof. MVDr. Ing. Petru Doležalovi, CSc. za cenné rady a za pomoc při zpracování této diplomové práce. Také děkuji MVDr. Ing. Janu Dvořáčkovi za umožněný přístup k materiálům a za poznatky z praxe. V neposlední řadě bych ráda poděkovala svým rodičům za podporu při studiu. 5

6 ANOTTATION MIKULOVÁ, S.: Level examination of cows nutrition by regressive analysis of excrements and ruminal fluid. Mendel University of Agriculture and Forestry Brno, 2008, 99 s. Due to increasing cow production the main aim should be to focus on the nutrition and feeding of these cows. Ruminal system is the initial point for conversion of nutrients in ruminants. It is very sensitive to composition, changes or absence of feeding ration. Changes in the composition of ruminal fluid, urine and milk often precedes the development of clinical signs in many types of metabolic disorders and diseases of the gastroentero tract. We can do clinical evaluation of nutrition along with ruminal fermentation of diary cows. This method should help to achieve optimal production as well as it should prevent developing serious metabolic diseases with all the consequences. Key words: ruminal fluid, feeding of cows, metabolic diseases 6

7 ANOTACE MIKULOVÁ, S.: Posouzení úrovně výživy dojnic na základě zpětné analýzy výkalů a bachorové tekutiny. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2008, 99 s. Zvyšující se produkce krav vyžaduje větší zaměření na výživu a krmení. Bachorový ekosystém je výchozím bodem kenverze živin u přežvýkavců. Velmi citlivě reaguje na složení krmné dávky a její změny a nedostatky. Změna ve složení bachorové tekutiny, moče a mléka často předchází rozvoji klinických příznaků metabolických nemocí a poruch trávicího traktu. Můžeme provést klinickou kontrolu výživy a bachorové fermentace v chovu dojnic. Využitím systému kontroly lze dosáhnout odpovídající užitkovosti a zabránit vzniku zdravotních poruch zejména metabolického charakteru a onemocnění na tyto poruchy nevazujících. Klíčová slova: bachorová tekutina, výživa krav, metabolické choroby 7

8 OBSAH 1 ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED Trávicí soustava přežvýkavců Předžaludek přežvýkavců Vývoj předžaludku Mikroorganismy předžaludku Motorická činnost předžaludku Trávicí procesy v bachoru Syntéza vitaminů Žaludek přežvýkavců - slez Trávení ve slezu Trávení v tenkém střevě Trávení v tlustém střevě Výkaly (faeces) Faktory ovlivňující bachorovou fermentaci Vliv produkce slin Struktura krmné dávky Složení krmné dávky Podíl kvasných kyselin Změna krmné dávky Krmná aditiva ovlivňující bachorovou fermentaci Kvalita objemných krmiv Hygienická jakost krmiv Metabolické choroby dojnic Bachorová acidóza Alkalóza bachorového obsahu Hniloba bachorového obsahu Ketóza Akutní nadmutí tympanie Metabolické testy Hodnocení konzistence a složení výkalů ve vztahu k úrovni výživy Hodnocení náplně bachoru (VEEPRO DAIRY MANAGEMENT, 2005) Metody odběru bachorové tekutiny

9 Odběr bachorové tekutiny sondou per os Odběr jehlou přes stěnu břišní Odběr prostřednictvím permanentní bachorové píštěle Hodnocení bachorové tekutiny Smyslové posouzení bachorové tekutiny Stanovení ph bachorové tekutiny Stanovení amoniaku NH Stanovení těkavých mastných kyselin TMK Stanovení počtu nálevníků MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ AGRO Jesenice u Prahy a.s Odběr bachorové tekutiny Stanovení počtu nálevníků Redukční zkouška s metylenovou modří Stanovení ph bachorové tekutiny Stanovení amoniaku v bachorové tekutině Stanovení kyselin VÝSLEDKY PRÁCE A DISKUSE ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM OBRÁZKŮ...CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 9 SEZNAM TABULEK...CHYBA! ZÁLOŽKA NENÍ DEFINOVÁNA. 9

10 1 ÚVOD Z hlediska chovu skotu jsou poslední roky náročným obdobím. V podmínkách EU není rozvoj skotu a udržení stávající pozice ČR na trhu s mlékem a masem snadnou záležitostí. Pokles celkového stavu skotu mezi roky 1989 a 2005 činil 59,8 %, přičemž stavy krav s tržní produkcí mléka poklesly za stejné období o 65 % ale při současném růstu užitkovosti dojených krav. V roce 2006 činil stav skotu celkem 1374 tis. kusů, z toho krav celkem 564 tis. kusů a dojených krav 424 tis. kusů. V roce 2007 bylo skotu celkem 1391 tis. kusů, z toho krav celkem bylo 565 tis. kusů a z toho dojených krav 410 tis. kusů. (KVAPILÍK a kol., 2007) Roční dojivost se zvýšila na 6006 kg mléka v roce 2005, což je oproti roku 1989 nárůst o 50,8 %. KVAPILÍK (2007) v roce 2006 uvádí roční dojivost 6370 kg mléka. Zvyšující se produkce dojených krav přináší do našich chovů zaměření především na výživu a krmení dojnic, které z velké části ovlivňují konečný výsledek chovu. Snahou každého výživáře i chovatele by mělo být sladění výživy a vytvoření podmínek pro maximální produkci mikrobiálního proteinu v bachorech zvířat. Je to nejefektivnější cesta k dosažení vysoké produkce i zachování dobrého zdravotního stavu. Krmné dávky je nutné skládat pouze z kvalitních komponent. Kvalitními konzervovanými krmivy, která se podílejí velkou měrou na složení krmné dávky, lze významně ovlivnit užitkovost zvířat. Proto je nutné věnovat pozornost jednak jejich kvalitě při konzervaci, ale také samotné konzervaci krmiv. Potom lze zajistit jejich vysokou krmnou hodnotu. Bachorový ekosystém je výchozím bodem konverze živin u přežvýkavců a velmi citlivě reaguje na složení krmné dávky a všechny její kvantitativní i kvalitativní změny a nedostatky. Průběh bachorové fermentace lze kontrolovat pomocí sledování fyziologických projevů zvířat ve stádě, je možné odebírat vzorky bachorové tekutiny a analyzovat je nebo v některých doplňkových vyšetřeních je možné odebrat také vzorky moče, výkalů a mléka. Ve špičkových chovech dojeného skotu se dnes stále častěji využívají metabolické testy, které nám zhodnocují úroveň výživy krav a také jejich zdravotní stav. Chovatelé tak získávají informace o optimálním složení krmné dávky. 10

11 2 CÍL PRÁCE Cílem práce je posoudit úroveň výživy dojnic na základě zpětné analýzy bachorové tekutiny a chemického složení výkalů a také složení směsné krmné dávky. Pozornost je v diplomové práci věnována především faktorům ovlivňujících bachorovou fermentaci krav, zejména vliv produkce slin, struktury a složení krmné dávky, vliv krmných aditiv, kvality objemných krmiv, hygienické jakosti krmiv. Zvýšená pozornost je také zaměřena na nejčastěji se vyskytující metabolické choroby dojnic (bachorová acidóza, alkalóza bachorového obsahu, hniloba bachorového obsahu, ketóza, akutní nadmutí tympanie). Tato diplomová práce je plynulým pokračováním práce bakalářské, kterou jsem obhájila v roce

12 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Trávicí soustava přežvýkavců Trávicí soustava umožňuje příjem a trávení potravy, vstřebávaní živin a vylučování nestrávených zbytků potravy z těla (MARVAN a kol., 1998). Trávicí ústrojí se skládá z trávicí trubice, k níž se přidružují velké přídatné žlázy (slinné žlázy, játra, pankreas), které do ní, společně s drobnými žlázkami v její stěně, vylučují výměšky umožňující mechanické a především chemické trávení přijaté potravy. U přežvýkavců se před vlastním žaludkem vytvořil předžaludek. Umožňuje zvířatům v krátké době přijmout velké množství potravy, kterou mohou v době klidu přežvýkat. Předžaludek se dělí na tři komory, v pořadí bachor (rumen), čepec (reticulum) a kniha (omasum). Na předžaludek navazuje vlastní žaludek slez (abomasum) (MARVAN a kol., 1998). Z celkového objemu trávicího traktu připadá na složitý žaludek krávy l, tj %. Skutečný objem je obvykle menší a činí u krávy l. Z celkového objemu složitého žaludku připadá na bachor 80 %, na čepec 5 % a na knihu a slez po 7-8 % (JELÍNEK a kol., 2003) Předžaludek přežvýkavců Bachor je největší část předžaludku. U dospělého skotu jeho objem dosahuje litrů. Vyplňuje celou levou polovinu břišní dutiny (MARVAN a kol., 1998). Umožňuje provlhčení a fermentaci objemné potravy s vysokým obsahem vlákniny. Neustále se zde v anaerobním prostředí promíchává potrava (REECE, 1998). Bachor je přizpůsoben na příjem objemných krmiv, ve kterých se nachází vysoký obsah celulózy. Žádný býložravec, včetně přežvýkavců, neprodukuje vlastní enzym, který by celulózu trávil. V bachoru, nejdůležitější části předžaludku, dochází k trávení celulózy a ostatních živin prostřednictvím enzymů mikrobiálního původu. Přežvýkavci jsou tak jediní živočichové schopni efektivně využívat rostlinné produkty. KUDRNA (1998) poukazuje na důležitost správné funkce předžaludku, která vyplývá ze skutečnosti, že až 75 % energie a dusíkatých látek, které organismus potřebuje, je výsledkem bachorové fermentace, jejímž základem je anaerobióza. To vyžaduje maximální stabilizaci a optimalizaci podmínek pro fermentační aktivitu bachorové mikroflóry. 12

13 Čepec je nejmenší částí předžaludku, jeho objem činí u skotu 5-8 litrů (MARVAN a kol., 1998). Čepec slouží jako pumpa, která způsobuje to, že tekutina se dostává z bachoru a zase zpět, čímž se udržuje v bachoru stálá vlhkost. Čepec řídí průchod řídkého obsahu bachoru do knihy a pumpuje potravu k česlu pro rejekci a následné přežvýkání (REECE, 1998). Kniha má objem litrů (MARVAN a kol., 1998). Kniha umožňuje pokračující fermentaci a resorpci a reguluje přemísťování potravy mezi čepcem a slezem (REECE, 1998) Vývoj předžaludku Telata se rodí s nefunkčními oddíly předžaludku (bachor a čepec tvoří 30%), tedy jako monogastrické mládě a jejich rozvoj, funkčnost a velikost se bouřlivě mění v několika týdnech po porodu. Pouze slez je funkčním žaludkem a umožňuje trávení v prvních dnech života. Na rozvoj bachorových funkcí telat má velký vliv typ a složení krmné dávky. Pokud jsou telata krmena pouze mlékem, mají vždy menší a méně vyvinutý bachor, s nevyvinutými papilami, než když vedle mléka nebo mléčné náhražky dostávají včas zrnový starter (od třetího dne). Snaha o rozvoj předžaludku telat byla dříve postavena na doporučeném podávání sena a doplňkové směsi již od věku dne. Takto krmená telata mají ve srovnání s mléčnými telaty sice větší bachor, ale s méně vyvinutými papilami, než mají telata, která jsou krmena starterem (ZEMAN a kol., 2006). Rozvoj bachorových papil nejvíce stimuluje kyselina propionová, která vzniká při zkrmování jádra (HUČKO a kol., 2001). Nedoporučuje se zkrmovat dlouhé seno telatům před odstavem, neboť do té doby potřebu živin a vlákniny zabezpečuje startér (DAVIS, DRACKLEY, 1998). Vláknina z objemných krmiv napomáhá spíše rozvoji objemu bachoru a kyselina octová vznikající fermentací vlákniny a další těkavé mastné kyseliny příznivě působí na mikrobiální osídlení bachoru Mikroorganismy předžaludku Poměrně stabilní druhové složení mikroorganismů předžaludků je jedním z nejkompletnějších mikrobiálních ekosystémů. Poměr jednotlivých druhů mikroorganismů je výrazně ovlivňován dietou (KUDRNA, 1998). 13

14 Zdravá bachorová mikroflóra tvoří 3-7 kg biomasy, což činí asi 5-10 % celkového bachorového obsahu (SPANN, 1993). Při krmení krmnou dávkou bohatou na jadrná krmiva a škrob je úroveň mikrobiální biomasy ještě větší, naopak při větším podílu objemných krmiv v krmné dávce dochází k jejímu snížení. Množství ale také vlastní složení biomasy je odvislé především od složení krmné dávky, poměru bílkovin a energie, strukturální vlákniny a zdravotního stavu zvířat (DOLEŽAL a kol., 2005). Schopnost bachorových mikroorganismů přežít při různé hodnotě ph je odlišná podle jednotlivých druhů (BARTOŠ, 1987). Bachorová mikroflóra dovede efektivně využívat nebílkovinných zdrojů dusíku k syntéze vysoce hodnotného mikrobiálního proteinu, hraje důležitou roli při odstraňování reziduí nebezpečných toxických látek. ( DREVJANY a kol., 2004) Bakterie Bakterie tvoří hlavní složku mikrobiální populace a jsou pro ekosystém předžaludku nepostradatelné. JELÍNEK a kol. (2003) uvádí v 1 ml obsahu předžaludku bakterií, a to více než 60 druhů. KUDRNA (1998) uvádí v 1 ml rozpětí od 10 9 do Optimální podmínky pro život zde mají pouze anaerobní bakterie. Počet bakterií a jejich druhové zastoupení závisí na krmné dávce a mění se v průběhu dne a ročního období. Bakterie obsažené v bachoru můžeme rozdělit podle substrátů, které dovedou fermentovat. V tabulce 1 jsou uvedeni nejdůležitější zástupci bakteriální populace a substráty, které katabolizují. Koncentrace celulolytických bakterií se zvyšuje při zkrmování krmné dávky s vysokým obsahem vlákniny. Inhibicí celulolytické složky mikroorganismů dochází k redukci trávení a využívání vlákniny, poruše metabolických bachorových procesů včetně omezení nebo zastavení přežvykování s následnými doprovodnými symptomy, jako je snížený příjem krmiva až úplná apatie, pokles produkce, včetně změny obsahu mléčných složek (DOLEŽAL a kol., 2005). Celulolytické bakterie požadují optimální hodnotu ph, jinak dochází k jejich redukci i omezení aktivity a to především při větší acidifikaci bachorového obsahu. Jejich optimální ph je 6,7 ± 0,5. Při hodnotě ph pod 6 celulolytická aktivita rychle ustává (BLAKE, 1993). 14

15 Amylolytické a dextrinolytické bakterie tráví kromě škrobu také pentozany, rozpustné sacharidy a proteiny. Množství amylolytických baterií značně kolísá v závislosti na obsahu škrobu a dalších výše uvedených substrátů v krmné dávce. Sacharolytické bakterie fermentují rozpustné sacharidy na těkavé mastné kyseliny, které slouží jako hlavní zdroj energie. 15

16 Tab. 1: Nejdůležitější zástupci bakteriální populace (DREVJANY a kol., 2004) Mikroorganismy Katabolická činnost Bacteroides amylophillus Ruminobacter amylophillus Bacteroides ruminicola Succinimonas amylolytica Selenomonas ruminantium Selenomonas ruminantium subsp. lactilyca Streptococcus bovis Ruminococcus flavefaciens Ruminococcus albus Fibrobacter succinogenes Butyrivibrio fibrisolvens Clostridium lochheadii Lachnospira multiparus Lactobacillus spp. Schwartzia succinovorans Veillonella parvula Megasphaera elsdenii Methanobrevibacter ruminantium Methanomicrobium mobile Degradace škrobu Degradace celulózy Degradace pektinu Degradace hemicelulózy Degradace cukru (glykolýza) X X X X X X X X Tvorba kyseliny octové X X X X X X X X X X X Tvorba kyseliny máselné Tvorba kyseliny mléčné Tvorba kyseliny sukcinové Převod kyseliny mléčné na propionovou X X X X (X) X X X (X) X X X X X Převod kyseliny sukcinové na propionovou X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X X (X) X X X X (X) X Tvorba kyseliny mravenčí Tvorba methanu X X

17 Metanogenní bakterie mají velký význam, neboť regulují průběh bachorové fermentace (DREVJANY a kol., 2004). Snižují koncentraci vodíku v bachoru tím, že redukují oxid uhličitý plynným vodíkem a vytváří tak metan. Tím se umožňuje udržování vodíku na fyziologické úrovni. Proteolytické bakterie štěpí bílkoviny a jako primární zdroj energie využívají aminokyseliny. Lypolytické bakterie hydrolyzují tuk a jsou schopny využívat glycerol jako zdroj energie. Další druhy bakterií využívají vzniklé kyseliny, produkují amoniak či syntetizují vitaminy. Nálevníci (prvoci, protozoa, infusoria) V předžaludku přežvýkavců se nachází i druhově bohatá mikrofauna. V bachoru skotu existuje asi 60 druhů nálevníků. Protozoa jsou velmi citlivá na snížení ph pod hodnotu 5,5 a zvýšení osmotického tlaku nad 0,9 MPa.l -1 (KUDRNA, 1998). Podle JELÍNKA a kol. (2003) dochází při poklesu ph pod hodnotu 4,5 do tří dnů k defaunaci předžaludku. DOLEŽAL a kol. (2005) upozorňují na rychlé mizení protozoí z bachorové tekutiny při každém náhlém a výrazném snížení hodnoty ph pod fyziologickou hodnotu 6,2. Zpravidla to tak bývá při překrmování jadrnými krmivy, při velké spotřebě kyselých krmiv, při deficientní struktuře krmné dávky. K redukci nálevníků dochází také při redukci celulolytických bakterií a nebo při vyšší aktivitě bakterií mléčného kvašení v bachoru. Podle HOFÍRKA a DVOŘÁKA (2002) se snižuje počet nálevníků úměrně k hloubce poruch jako je bachorová dysfunkce, popřípadě nevyvážená krmná dávka doprovázená změnou biochemických parametrů. Klesá také pohybová aktivita nálevníků. Celkovou hmotností odpovídají nálevníci biomase bakterií a existuje mezi nimi jistá symbióza. Svědčí o tom skutečnost, že přítomnost jednotlivých druhů nálevníků závisí na přítomnosti odpovídajících druhů bakterií (JELÍNEK a kol., 2003). Celkový počet protozoí kolísá od 10 4 do 10 7.ml -1 v závislosti na složení krmné dávky a době po nakrmení. Dále potom na věku, užitkovosti, stupni anaerobiózy, ph obsahu předžaludku a na fyziologickém stavu zvířete. Nejvyšší počet protozoí byl zjištěn po

18 nakrmení čerstvou pící a šrotem. Při běžném způsobu krmení se v 1 ml bachorové šťávy nachází asi 10 6 prvoků. Jejich počet se zvyšuje během gravidity, laktace, u zvířat rychle rostoucích a při zvýšené hladině bílkovin v krmné dávce. Ke snížení počtu prvoků dochází při experimentálním zkrmování mléka, nápojů z ječné drti a lněných pokrutin, řepy, brambor a dalších krmiv s nízkým obsahem celulózy a při hladovění. Při poklesu bachorového obsahu může nastat až úplná defaunace předžaludku. Po třídenním až šestidenním hladovění většinou protozoa z bachoru vymizí (JELÍNEK a kol., 2003). Podle DOLEŽALA a kol. (2005) zdravý a plně funkční bachor zpravidla obsahuje v 1 ml bachorové tekutiny tis. infusorií, HOFÍREK a DVOŘÁK (2002) udávají rozsah 200 až 400 tis. v 1 ml, při klasických krmných dávkách s velkou dávkou sena může být počet nálevníků až 600 tis. Pokud dojde k redukci pod hodnotu 200 tisíc v 1 ml tekutiny, signalizuje to výrazné až nefyziologické změny v bachorovém prostředí. Počet nálevníků je významným diagnostickým indikátorem metabolických procesů bachoru (VRZGULA a kol., 1990). Bachoroví prvoci jsou přísně anaerobní. Nálevníci spotřebovávají rozpustné sacharidy a škrob, a tím nutí bakterie k trávení celulózy a procento stravitelnosti tohoto polysacharidu se tím zvyšuje. Pokud je v krmné dávce vysoký obsah škrobu, nálevníci jej nestačí zkonzumovat a nadbytečný škrob je bakteriemi využíván přednostně a stravitelnost celulózy klesá. Nálevníci hrají také významnou úlohu při metabolismu bílkovin. Pohlcují částečky krmiva a bakterií a přeměňují jejich biologicky méně hodnotné bílkoviny na bílkovinu svého těla. Tím, že konzumují výsledné produkty bachorové fermentace, stávají se bachorová protozoa stabilizačním faktorem bachorové fermentace (DREVJANY a kol., 2004). Biologická hodnota bílkovin nálevníků je vysoká a pohybuje se mezi %. U zvířat bez nálevníků byly zjištěny nižší přírůstky živé hmotnosti, nižší stravitelnost krmiva a nižší koncentrace těkavých mastných kyselin a amoniaku v bachorové šťávě. Bachorové anaerobní houby Rostlinné částečky v předžaludku přežvýkavců jsou kolonizovány velkými populacemi anaerobních hub, které mají význam pro trávení celulózy a při rozrušování rostlinných pletiv, což umožňuje lepší pronikání bakterií. Vykazují tedy celulolytickou a 18

19 hemicelulolytickou aktivitu. Mají schopnost kolonizovat a degradovat tuhá rostlinná lákna, jako je například juta nebo sisal (COBOS, 1994). Jsou stálými obyvateli bachoru. Množství hub výrazně kolísá především na druhu přijímaného krmiva. Krmná dávka bohatá na vlákninu prodlužuje dobu zadržení rostlinných částic a počet hub se výrazně zvyšuje (JELÍNEK a kol., 2003). Při zkrmování dávky s vysokým obsahem objemné píce mohou houby představovat až 8 % bachorové mikrobiální masy (DREVJANY a kol., 2004) Motorická činnost předžaludku Rytmické pohyby předžaludku, přerušované pravidelnými dobami klidu, jsou důležitým faktorem zajišťujícím relativní stálost bachorového prostředí (ph, vlhkost, struktura) jsou rytmické pohyby předžaludku, přerušované pravidelnými dobami klidu a normální funkci mikroorganismů. Obsah předžaludku se při nich důkladně promíchává, částečně mechanicky zpracovává a posouvá k dalším úsekům trávícího traktu. První pohyby předžaludku se objevují při přechodu na objemné krmivo. Za jednu minutu se uskuteční 2-3 pohyby bachoru. Bachorové pohyby lze pozorovat a cítit v levé hladové jámě pomocí fonendoskopu nebo přiložené dlaně. Tímto jednoduchým způsobem lze zhodnotit činnost bachoru (REECE, 1998). Bachorový obsah má tendenci se oddělovat. Horní část bachorového prostoru je tvořena plyny. Střední vrstvu tvoří velké částice píce (tzv. matrix), které jsou následně přežvykovány. Spodní část je tvořena z malých částic krmiva podléhajících velmi intenzivní fermentaci za značné produkce těkavých mastných kyselin (TMK) (KUDRNA, 1998). Za normálních okolností se předžaludek přežvýkavců nikdy zcela nevyprazdňuje. Ve ventrálním bachorovém vaku vždy zbývá část obsahu z předchozího krmení. Nově přijaté krmivo se na něj vrství a jeho větší část se nalézá v dorzálním bachorovém vaku. Při kontrakcích ventrálního vaku se část tekutého obsahu přelévá do dorzálního vaku a do čepce a obsah předžaludku se postupně promíchává a přeměňuje v aromatickou kašovitou hmotu hnědožluté, šedozelené nebo temně zelené barvy. V jednotlivých oddílech předžaludku má obsah různou konzistenci a různé ph v závislosti na krmné dávce (tabulka 2) (JELÍNEK a kol., 2003). 19

20 Tab. 2: Složení obsahu v jednotlivých oddílech předžaludku a slezu (JELÍNEK a kol., 2003) % sušiny ph Bachor ,2 7,3 Čepec 5 6 6,1 7,0 Kniha ,7 6,8 Slez 8-9 1,5 3,0 Při bachorových pohybech dochází střídavě ke smršťování dorzálního a ventrálního vaku. Obsah bachoru se při těchto pohybech přemisťuje z jednoho vaku do druhého a důkladně se promíchává. Míchání, které je částečně řízeno plovoucí vrstvou velkých částic a žvýkáním sousta, je nutné pro zajištění jednotné směsi mikroorganismů a zároveň živin pro ně. Současně brání hromadění kyselin a dalších produktů fermentace, které by mohlo vyvolat poranění bachorové stěny (KUDRNA, 1998). Dočasné narušení motoriky nebo její zastavení (atonie bachoru) má za následek vážné poruchy trávení a často vede i ke smrti zvířete. Při nadmutí klesá frekvence bachorových kontrakcí postupně až k atonii. K zastavení pohybů předžaludku dochází rovněž při laktacidemii a otravě močovinou. Inhibice motoriky předžaludku nastává při poklesu ph bachorové tekutiny pod 4,5 nebo při jeho zvýšení, např. následkem zkrmování vysokých dávek močoviny a přetrvává po dobu porušení acidobazické rovnováhy (JELÍNEK a kol., 2003). KUDRNA (1998) upozorňuje na zkrmování velkého množství koncentrovaných krmiv odděleně od objemného krmiva, které vyvolává nejen pokles ph, ale snižuje i napětí bachorového svalstva. To vede k úplnému vymizení bachorových kontrakcí nebo k jejich výraznému poklesu. Výsledkem je snížený příjem krmiva či jeho zastavení, pokles mléčné užitkovosti a ohrožení zdraví zvířete Trávicí procesy v bachoru V bachoru probíhají složité enzymatické a mikrobiální procesy, jejichž výsledkem je přeměna složitých látek na jednoduché. V posledních letech došlo ke zvýšení mléčné produkce a s tím i k intenzivnější konverzi přijatých živin. Zvýšený příjem energie krmnými dávkami nevede pouze ke zvýšení produkce, ale také ke zintenzivnění 20

21 fermentačních procesů v bachoru. To má vliv na vývoj bachorové mikroflóry a hodnot ph bachorové tekutiny, což jsou faktory mající významný dopad na zdraví a užitkovost. Podle SKŘIVÁNKA a ŠLOSÁRKOVÉ (2004) je základní funkcí bachoru vytvoření podmínek kvasné komory, umožňující mikrobiální fermentaci sacharidových složek krmiva za vzniku koncového (energetického) produktu, jímž jsou těkavé mastné kyseliny: octová (acetát), propionová (propionát), máselná (butyrát), valerová (valerát) a kapronová (kapronát). Z dusíkatých složek krmiva přitom v bachoru souběžně vzniká amoniak. Zároveň probíhá mikrobiální proteosyntéza, tj. masivní množení samotných bachorových mikroorganismů. Ty jsou následně využívány v organismu dojnice jako zdroj aminokyselin. Trávení proteinů Mikrobiální protein má vysokou biologickou hodnotu a velmi příznivý profil esenciálních aminokyselin. Mimořádný význam má skutečnost, že zhruba 85 % mikrobů v bachoru je schopno využít k syntéze tělních aminokyselin zdroje nebílkovinného dusíku, jako je močovina, amoniak a.j. Vedle amoniaku, který vzniká degradací krmné močoviny, jsou jeho zdrojem rovněž degradační produkty katabolizmu proteinů krmné dávky, proteinů degradovaných těl bachorových mikroorganizmů a rovněž dusík, vznikající při hydrolýze močoviny recirkulované z krve přes bachorovou stěnu do bachoru (DREVJANY a kol., 2004). ZEMAN (2006) uvádí možnost degradace 40 až 80 % bílkovin krmiva, které mohou být následovně transformovány na mikrobiální bílkoviny. Amoniak je výchozí sloučeninou pro tvorbu mikrobiálního proteinu. Optimální koncentrace amoniaku pro proteosyntézu se pohybuje od 4,7 do 5,8 mmol na l bachorové tekutiny (SPANN, 1993). Hladina amoniaku se v bachorové tekutině pohybuje mezi 6 17,5 mmol na l a závisí na obsahu dusíkatých látek v krmné dávce, rychlosti odbourávání bakteriálními enzymy, rychlosti a rozsahu využití bachorovou mikroflórou a na rychlosti a rozsahu resorpce přes stěnu bachoru do krevního oběhu (VRZGULA, 1990). Amoniak brzdí využití kyseliny propionové, ovšem ne kyseliny máselné a proto má ketogenní účinky (BERGNER a kol., 1976). Přebytečný amoniak, který nebyl využit k syntéze mikrobiálního proteinu, je metabolizován v játrech na močovinu. Je znám i koloběh močoviny mezi játry a bachorem. Při dlouhodobém překrmování dusíkatými látkami, nebo nárazově vyšším přívodu 21

22 amoniaku může dojít k nadkontingentní přeměně amoniaku a výraznému zatížení jaterního metabolismu. V bachoru může být často diagnostikováno i nižší množství amoniaku, přitom však ale nelze současně pominout jeho negativní vliv na jednotlivou bachorovou mikroflóru a omezení její aktivity. Při překrmení na amoniak bohatými krmivy dochází zpravidla ke zvýšení hodnoty ph bachorové tekutiny nad hodnotu 7 za současného zvýšení amoniaku nad fyziologickou hranici. Při dlouhodobém a dieteticky nevhodném krmení dochází k neúměrnému zatížení detoxikační kapacity jater a následně ke zvýšení obsahu močoviny ve všech tělesných tekutinách. Většinou dochází k projevům bachorové alkalózy (DOLEŽAL a kol., 2005). Trávení tuků Bachorové mikroorganismy mají schopnost rychle a rozsáhle metabolizovat tuky krmné dávky. Mikrobiálním metabolismem tuků vznikají glycerol a galaktóza, které jsou snadno přeměněny na mastné kyseliny.uvolněné mastné kyseliny jsou v bachorovém prostředí neutralizovány a v tomto stavu přilnou k povrchu bakteriální flóry a malých částic krmiva. Bachorová mikroflóra nedovede využívat mastné kyseliny jako zdroj energie. Využívá je při syntéze jiných látek. Určité množství mastných kyselin je v nezměněném stavu včleněno do buněk těl mikrobů (DREVJANY a kol., 2004). Tuky také ovlivňují bachorovou fermentaci. Tuky přidané do krmné dávky přežvýkavců mohou značně porušit fermentaci v bachoru, což způsobí snížení stravitelnosti nelipidových energetických zdrojů. Obsah tuků v dietě dojnic by neměl být vyšší než 4,5 5 % sušiny krmné dávky (BOUŠKA a kol., 2006). Bachorové trávení strukturálních sacharidů může klesnout o 50 % a víc při krmení 10 % tuku v krmné dávce. Tato redukce v trávení je spojena s poklesem produkce metanu, vodíku, těkavých mastných kyselin, včetně nižšího poměru acetátu ku propionátu. Pokud doplněk tuku ovlivňuje fermentaci, je také ovlivněn metabolismus proteinů. Tuk má méně škodlivý vliv na stravitelnost nestrukturálních sacharidů (NÁMĚSTKOVÁ a kol., 2005). Trávení sacharidů Sacharidy jsou důležitým zdrojem energie jak pro přežvýkavce, tak pro bachorové mikroorganismy. V rostlinách se nacházejí sacharidy ve formě polysacharidů, především strukturálních (celulóza, hemicelulóza, pektiny). V zrninách a okopaninách je vysoké množství škrobu a nízkomolekulárních sacharidů. 22

23 Na štěpení sacharidů v bachoru se podílí celá řada enzymů mikrobiálního původu. Štěpení sacharidů ovšem nekončí v bachoru na úrovni monosacharidů reprezentovaných glukózou, ale glukóza je dále přeměňována pomocí bachorových mikroorganismů na kyselinu pyrohroznovou. Tato kyselina je základní sloučeninou pro syntézu mastných kyselin zejména propionovou. Škrob se štěpí mikrobiálními enzymy přes maltózu na glukózu, případně na glukózofosfát. Amylázy byly zjištěny jak v bachorové tekutině, tak i v řadě bakterií a protozoí. Trávení škrobu probíhá mnohem rychleji než trávení celulózy. Trávení škrobu v bachoru je méně efektivní a pohybuje se v rozmezí %. Ve srovnání s trávením škrobu ve střevě dochází v předžaludku k energetickým ztrátám v podobě metanu a tepla, neboť ze 40 % energie získané trávením škrobu v bachoru, je spotřebováno na vlastní fermentační procesy. Rychlost trávení škrobu závisí na druhu a velikosti škrobových zrn a na jeho fyzikálním stavu. Tepelná úprava narušuje krystalickou strukturu a značně urychluje jeho trávení. Vlastní úroveň degradace škrobu v bachoru je ovlivněna mnoha faktory (druh obilnin, způsob úpravy a konzervace, doba skladování, zdravotní stav zvířat) a většinou se pohybuje v rozmezí %. Konečným produktem trávení škrobu je kyselina octová, propionová, máselná, mravenčí, mléčná a jantarová. Vysoké dávky degradovatelného škrobu významně ovlivňují hodnotu ph bachorové tekutiny a tím omezují činnost bachorových mikroorganismů, zejména celulolytických bakterií. Trávení celulózy Štěpení celulózy v předžaludku ovlivňuje zejména obsah inkrustujících látek, lehce stravitelných sacharidů a dusíkatých látek v krmivu. Podle JELÍNKA a kol. (2003) přídavek škrobu stravitelnost vlákniny snižuje jednak poklesem hodnoty ph v důsledku zvýšené tvorby kyselin a jednak zmnožením amylolytických bakterií na úkor celulolytických. Inhibiční účinek škrobu se podaří odstranit přídavkem močoviny. Celulolytické bakterie potřebují ke svému rozmnožování minimálně pětiprocentní obsah dusíkatých látek v krmivu. Mírné zvýšení podílu 23

24 dusíkatých látek štěpení celulózy stimuluje, zatímco vysoké dávky bílkovin celulolytické procesy tlumí. Trávení celulózy probíhá přes glukózu až na těkavé mastné kyseliny, především na kyselinu octovou (65 %), propionovou (20 %) a máselnou (15 %). Za 24 hodin se v předžaludku dojnice vytvoří kolem 4,5 kg těkavých mastných kyselin a tyto pokryjí 40 až 70 % celkové energetické potřeby. Celkové množství a zastoupení jednotlivých těkavých mastných kyselin závisí na složení krmné dávky, času od nakrmení, druhu zvířete apod. (JELÍNEK a kol., 2003) Celkové množství těkavých mastných kyselin se pohybuje od 80 do 120 mmol na l bachorové tekutiny a maximum dosahuje 3 až 5 hodin po nakrmení (BERGNER, KETZ, 1976) Syntéza vitaminů Přežvýkavci dokáží pomocí bachorové mikroflóry syntetizovat řadu vitaminů rozpustných ve vodě tiamin, riboflavin, kyselinu nikotinovou, kyselinu pantotenovou, kyselinu listovou, pyridoxin, biotin, cholin a kobalamin, z vitaminů rozpustných v tucích vitamin K. Výjimku tvoří pouze sající mláďata přežvýkavců, kterým je třeba vitaminy podávat v krmivu. V dostatečné míře produkuje bachorová mikroflóra tyto vitaminy teprve u zvířat s plně rozvinutou funkcí předžaludku. V tomto směru jsou přežvýkavci nejen nezávislí na exogenních zdrojích těchto vitaminů, ale podstatná část se jich nachází i ve výkalech. V minulosti byly sušené výkaly skotu přidávány do krmiv monogastických zvířat jako zdroj vitaminů B a K 3 ( DREVJANY a kol., 2004). Část vitaminů syntetizovaných bachorovou mikroflórou využívají ty bakterie, které tuto schopnost nemají. Intenzivní je především tvorba riboflavinu, kterého je v bachorovém obsahu stokrát více než v krmivu. (JELÍNEK a kol., 2003) 3.2 Žaludek přežvýkavců - slez Slez (abomasum) je vlastním žaludkem přežvýkavců a jeho funkce odpovídá zhruba funkci jednokomorového žaludku ostatních druhů hospodářských zvířat. Jeho objem u skotu je litrů. 24

25 3.2.1 Trávení ve slezu Ve slezu se tráví především bílkoviny. Trávení je umožněno činností endopeptidázy pepsinu po částečné denaturaci bílkovin kyselinou chlorovodíkovou. Trávení sacharidů by bylo možné jen nativními enzymy krmiva nebo mikrobiálními enzymy, produkovanými mikroorganismy, které se do slezu dostaly s tráveninou, a to jen v místech, kde nedošlo ke styku s žaludeční šťávou, která působí baktericidně, a v místech kde nebrání vysoká acidita tráveniny trávicí činnosti enzymů. Trávení tuků ve slezu je možné jen u telat v období mléčné výživy, kdy se tráví ve sliznici slezu lipázou nebo přímo lipázami obsaženými v mléce. 3.3 Trávení v tenkém střevě V tenkém střevě se tráví sacharidy, proteiny i tuky. Trávení je umožněno přítomností enzymů, produkovaných v pankreatu a ve střevní sliznici, trávení tuků napomáhá žluč. Trávenina přicházející ze slezu se smíchá s pankreatickou šťávou, střevní šťávou a žlučí. Působením enzymů obsažených ve vylučovaných šťávách se dokončuje trávení všech živin obsažených v krmivu, případně živin obsažených v mikrobiální biomase, vytvořené proteolytickou činností bachoru. Pankreatická šťáva je nejdůležitější trávicí šťávou, vyznačující se mnohostranným účinkem. Je mírně alkalická (ph 7,5-8,0). U dospělého skotu se vyprodukuje ml za hodinu (KUDRNA a kol.,1998). JELÍNEK a kol. (2003) uvádějí množství vyloučené pankreatické šťávy za 24 hodin u krávy 7-7,5 litrů. Neutralizuje kyselinu chlorovodíkovou, která se dostává do tenkého střeva s tráveninou ze slezu. Pankreatická α-amyláza štěpí škrob na maltózu, která je dále maltázou štěpena až na glukózu. Optimální činnost je u skotu při ph 6,5-6,7 (KUDRNA, 1998). Vyšší alkalita střevního obsahu účinek amylázy brzdí (JELÍNEK a kol., 2003). U novorozených telat se amyláza začíná tvořit až asi ve třetím týdnu věku. Do té doby nejsou telata schopna trávit škrob. U dospělého skotu je trávení škrobu v tenkém střevě omezeno přítomností tohoto zdroje v trávenině přicházející do tenkého střeva. Při menších dávkách je zde škrob tráven jen omezeně. Podle WIESMANNA (2002) je hranice stráveného škrobu za den 1,5 kg. RITINA (2006) uvádí schopnost dojnice strávit denně v tenkém střevě 1,5 až 1,8 kg škrobu. 25

26 Škrob, který nepodléhá rozkladu v bachoru a přechází do tenkého střeva je nazýván škrob by-pass, čili obcházející bachor (PODKOWKA a kol., 2000). Žluč je produktem jaterních buněk, který slouží především pro fyziologický průběh trávení a vstřebávání tuků a vylučování některých látek z organismu. Žluč neutralizuje kyselé prostředí ve dvanáctníku a vytváří tak vhodné podmínky pro působení enzymů pankreatické a střevní šťávy. Zajišťuje emulgaci tuků, zvyšuje aktivitu pankreatické lipázy, umožňuje resorpci mastných kyselin a vitaminů rozpustných v tucích, zvyšuje motorickou aktivitu střeva, má baktericidní a detoxikační účinky a také exkreční funkci. Za 24 hodin vyprodukuje kráva 7-9 litrů (JELÍNEK a kol., 2003). Střevní šťáva je mírně alkalická (ph 7-9). Celkové množství střevní šťávy, která se za den vyprodukuje u dospělého skotu se pohybuje okolo 150 litrů. Enzymy obsažené ve střevní šťávě štěpí bílkoviny, nukleové kyseliny, sacharidy a tuky (KUDRNA, 1998). Pohyby tenkého střeva umožňují dokonalé promíchání obsahu střeva s trávicími šťávami, posun tráveniny ve střevě a změnu styku tráveniny se střevní sliznicí, čímž se podporuje vstřebávání živin z tráveniny. 3.4 Trávení v tlustém střevě Tlusté střevo má z hlediska trávení u většiny druhů podřadný význam. Sliznice tlustého střeva neprodukuje žádné enzymy, avšak u telat sliznice vylučuje do 5-6 měsíců věku enzymy trávící škrob (JELÍNEK a kol., 2003). Nestrávené živiny se však mohou v tlustém střevě trávit částečně enzymy tenkého střeva. Přítomné žlázky produkují jen minerální látky. V tlustém střevě můžeme také pozorovat mikrobiální trávení. Jde o opakovaný proces mikrobiálního trávení, které probíhá v bachoru. Lze tedy usoudit, že v trávenině nacházející se v tlustém střevě jsou většinou nevyužitelné zbytky, které se nevyužívají ani možným opakovaným mikrobiálním trávením (KUDRNA, 1998). V tlustém střevě přežvýkavců se štěpí maximálně 40 % vlákniny, protože až 80 % se jí rozložilo v předžaludku (JELÍNEK a kol., 2003). Škrob nestrávený ani v tenkém střevě, je tráven až v tlustém, či slepém střevě za vzniku těkavých mastných kyselin. Z krmných dávek skotu s podílem kukuřice připadá na trávení škrobu v tlustém střevě až 5,3 %. Mikrobiální činností zde vznikají těkavé mastné 26

27 kyseliny, které jsou sice vylučovány výkaly, ale významně se mohou podílet na změně hodnoty ph. Přemístění trávení škrobu z bachoru do slepého střeva a tračníku představuje ztrátu energie a substance. Sacharidy se využívají na pohotovou energii ve formě adenosintrifosfátu (ATP) k syntéze bílkovin ve slepém střevě, ty jsou ovšem vylučovány výkaly (PIATKOWSKI a kol., 1975). V tlustém střevě se vstřebávají pouze voda a elektrolyty. Množství nestrávených zbytků krmiva (výkalů) odcházejících z organismu dospělé dojnice se pohybuje od kg denně, je to tedy % hmotnosti přijatých krmiv (KUDRNA, 1998). 3.5 Výkaly (faeces) Vstřebáváním značné části vody se chymus tlustého střeva zahušťuje, peristaltickými pohyby se posouvá do konečníku, kde se mění na výkaly (faeces). Složení výkalů je závislé na druhu krmné dávky a trávicích pochodech. Doba potřebná pro průchod potravy trávicí soustavou je u různých živočichů odlišná. V důsledku objemného předžaludku skotu se první části potravy ve výkalech objeví po hodinách. Asi 80 % původního přijatého množství projde za 3 4 dny a průchod je zcela ukončen po 7 10 dnech (REECE, 1998). Pravidelnou součástí výkalů je velké množství mikroorganismů a zplodin jejich činnosti, zbytky trávicích šťáv, hlen, odloupané epitelové buňky, leukocyty a minerální látky vylučované střevem (Ca, P, Fe). Velké množství škrobu, které nebylo v bachoru fermentováno, způsobuje nízkou produkci těkavých mastných kyselin, nižší koncentraci dusíkatých látek ve slezu a vysoké vylučování dusíkatých látek ve výkalech. Ze 100 g sacharidů fermentovaných v tlustém střevě se vyloučí 1,6 g dusíku ve výkalech. Přemístění trávení sacharidů z bachoru do slepého střeva je nepříznivé (PIATKOWSKI a kol., 1975). Pokud je v krmné dávce více nedegradovatelného škrobu, ten není v tenkém střevě stráven a podléhá v tlustém střevě mikrobiálnímu kvašení a projevuje se snížením ph výkalů pod hodnotu 6 (DVOŘÁČEK, 2000). Nadbytečný škrob je vylučován výkaly, které jsou kyselé a v jejich sušině je až 10 % škrobu. Přebytek škrobu vede také ke zhoršené stravitelnosti vlákniny (RYTINA, 2006). 27

28 3.6 Faktory ovlivňující bachorovou fermentaci Vliv produkce slin Sliny jsou směsí výměšků velkých a drobných slinných žláz. Největší význam mají pro přežvýkavce. Podvázání vývodů příušních žláz vede u těchto zvířat ke smrti (JELÍNEK a kol., 2003). Tvorba a produkce slin je jedním z klíčových bodů pro udržení rovnováhy prostředí v bachoru. Je velmi důležitá pro plynulé udržování optimálního prostředí pro růst a rozmnožování se bachorové mikroflóry. Pomocí slin rotují v organismu zpětně do trávicího traktu a odtud zpět do krevního oběhu hlavně sodík, draslík, fosfor, chlór, bikarbonát a močovina (MITRÍK, 2002). Dojnice vytvoří za den asi 75 až 175 litrů slin bohatých na minerální látky, zvláště pak sodík, fosfor a bikarbonáty, které mají důležitý význam při pufrování bachorového obsahu (DREVJANY, KOZEL, PADRŮNĚK, 2004). Prostřednictvím slin je do bachoru přiváděno g NaHCO 3 a g Na 2 HPO 4 (ERDMAN, 1988). Chemické složení slin skotu uvádí tabulka 3 (BAILEY, BALCH, 1961; DREVJANY a kol., 2004) Tab. 3: Chemické složení slin skotu (BAILEY, BALCH, 1961; DREVJANY a kol., 2004) Složka meg/l* Sodík 126 Draslík 6 Fosfáty 26 Chlorid 7 Bikarbonát 126 *meg/l = miliekvivalent / litr Sliny skotu mají ph v rozmezí 8,1 až 8,4. Vysoké ph a zvýšená koncentrace močoviny, bikarbonátů a fosfátů neutralizují kyselé produkty kvašení, udržují stálou osmotickou koncentraci a iontové složení obsahu předžaludku, čímž přispívají k vytvoření optimálních podmínek pro činnost mikroorganismů. (JELÍNEK a kol., 2003) Produkce slin je ovlivňována složením krmné dávky. Čím déle dojnice potravu přežvykuje, tím je produkce slin vyšší. Pokud dojnice nepřežvykují dostatečně, tvorba slin 28

29 klesá až na litrů denně, což jednoznačně ovlivní bachorové prostředí ve směru vytváření acidózy (MITRÍK, 2002). Dalšími faktory ovlivňujícími produkci slin jsou velikost částic podávaných krmiv, pořadí v jakém jsou krmiva dojnicím podávána a počet krmení během dne. Nejpříznivější vliv na produkci slin má zkrmování dlouhého sena nebo objemné píce. Negativní vliv na přežvykování a tím i na produkci slin má zařazení vysokého podílu koncentrovaných krmiv do dávky, nebo zkrmování jemně našrotované objemné píce. Negativně rovněž působí zkrmování dávky s vysokým obsahem vody, jako je pastva nebo siláž (tabulka 4) (DREVJANY a kol., 2004). MITRÍK (2002) uvádí redukci tvorby slin mokrým krmivem až o 50 %. Tab. 4: Vliv fyzikální konzistence dávky na rychlost příjmu krmiva a produkci slin (DREVJANY a kol., 2004) Krmivo Příjem krmiva kg/min Produkce slin ml/min Pelety 0,36 0,45 Čerstvá píce 0,28 0,68 Siláž 0,25 0,91 Suchá tráva 0,08 2,27 Seno 0,07 2, Struktura krmné dávky Je velmi důležité věnovat zvýšenou pozornost struktuře krmné dávky po fyzikální stránce, ale i po stránce struktury chemického složení krmiv. Pohled pouze na celkovou energetickou hodnotu krmné dávky je z hlediska bachorové fermentace nedostatečný a často zkresluje skutečnost a následkem potom bývají závažné zdravotní problémy chovaných zvířat. V důsledku správné struktury krmné dávky přežvykují dojnice 6 8 hodin, přičemž vyprodukují litrů slin, a tím dochází ke stabilizaci bachorového prostředí (MITRÍK, 2002). 29

30 Vhodná struktura krmiva je velmi důležitá pro fyziologickou funkci bachoru, neboť zabezpečuje nejen nezbytné přežvykování zvířat, ale také potřebnou pasáž krmiva bachorem a je předpokladem pro dostatečnou tvorbu kyseliny octové v bachoru (DOLEŽAL a kol., 2001). Úprava objemného krmiva Délka částic má velký vliv na využití objemné píce a tvorbu a zachování vlákninové rohože v bachoru. Ta je základní podmínkou růstu a aktivity bachorové mikroflóry, zvláště pak skupin, které se podílejí na degradaci celulózy. Při zkrmování krmné dávky s kratšími částicemi dojde ke zvýšení příjmu krmiva, ale současně se sníží stravitelnost krmiva a zkrátí se délka pobytu pevných částí v bachoru (DREVJANY a kol., 2004). Jemná struktura u kukuřičných siláží má při zachovalé sušině pozitivní efekt na fermentační proces v silážní hmotě, ale je-li ve směsné krmné dávce zařazena ve vyšším množství, nebo v kombinaci s vlhkým kukuřičným zrnem, velmi nesnadno se sestavuje krmná dávka, vytváří se riziko vzniku subklinické acidózy bachorového obsahu s dopadem na vznik syndromu nízké tučnosti mléka a bílkovin, vysokou nemocnost paznehtů, častý vznik dislokace slezu a problémy v reprodukci. Rozhodující pro odstranění problémů je dostatečný podíl píce s délkou řezanky 3 5 cm. (ILLEK, 2008) Částice krmiv musí být tak velké, aby docházelo k fyziologickým bachorovým kontrakcím a jejich následkem k dokonalému promíchání krmiv s bachorovou tekutinou. Pokud není velikost částic konzervovaného krmiva ve vhodném kompromisu mezi potřebou pro silážování a fyziologií trávení, pak snadno dochází k bachorové indigesci z nevhodné struktury krmiva. Hlavní příčinou bývá snížení množství podílu strukturální vlákniny a zvýšení podílu koncentrátů, zejména lehce stravitelných sacharidů. Za strukturální částice jsou považovány až částice větší 38 mm. Riziko vlivu nedostatečné struktury krmiv na bachorový profil je možné očekávat při zkrmování směsné krmné dávky zejména na první fázi laktace při zařazení nejen většího podílu šrotu, ale také LKS (hrubě pošrotované olistěné palice kukuřice včetně vřeten) a jiných krátce řezaných siláží. Ke krátké délce řezanky také přispívá frézový způsob odběru siláží a také doba míchání směsné dávky v míchacím vozu (DOLEŽAL a kol., 2001). Je nutné, aby částice dlouhé 3 až 5 cm tvořily minimálně 7 % sušiny krmné dávky. Stejně tak důležité je, z čeho jsou tyto částice tvořeny (RYTINA, 2006). 30

31 Vliv délky řezanky siláže na bachorovou fermentaci ilustrují údaje v tabulce 5. Zvláště výrazný rozdíl je v celkové době přežvykování ve vztahu ke struktuře siláže, což přímo souvisí s mechanismem tvorby slin (MITRÍK, 2002). Tab. 5: Vliv délky řezanky siláže na bachorovou fermentaci (MITRÍK, 2002) Teoretická délka řezanky < 0,30 cm 0,45 cm 0,90 cm Struktura krmné dávky Jemná Střední Hrubá Příjem krmiva (min./24 hod.) Přežvykování (min./24 hod.) Celkové žvýkání (min./24 hod.) ph bachoru 5,3 5,9 6,0 Kyselina octová v bachoru (mol.%) 58,33 61,24 61,82 Kyselina propionová v bachoru (mol.%) 22,34 20,16 19,46 Zavadlá píce pro silážování by měla být při sběru pořezána na délku mm. Za vyhovující se považuje řezanka s částicemi s délkou mm, za příliš dlouhou řezanka s částicemi delšími než 60 mm (DREVJANY a kol., 2004). U glycidových siláží, především u silážovaných drtí obilovin a luskovin, by měla být délka částic v řezance mezi 8 a 15 mm, ale s rozdrcenými, nebo alespoň částečně zmáčklými zrny. Při silážování píce s částicemi kratšími než 8 mm se získá siláž s nestrukturální vlákninou. Pokud taková siláž v krmné dávce přežvýkavců není doplněna krmivy s vyšším podílem účinné strukturální vlákniny, může dojít v důsledku sníženého přežvykování a následného neúměrného zvýšení kyselosti v předžaludcích k vážným metabolickým poruchám (KUDRNA a kol., 1998). Optimální délka řezanky z pohledu příjmu krmiva a efektu struktury je cca 35 mm (35 % sušiny), vyšší obsah sušiny a vlákniny podmiňují kratší řezanku (20 mm). Obsah sušiny méně jak 25 % umožňuje velikost řezanky mm. Použití silážních konzervačních aditiv patří v současné době k přednostem. Příznivě ovlivňují kvalitu siláží, jejich stabilitu po otevření a také zlepšují stravitelnost a příjem siláží zvířaty (ZEMAN a kol., 2006). Pro úspěšné použití inokulantů je rozhodujícím kriteriem nejen optimální obsah sušiny, ale také koncentrace sacharidů, zejména pak jejich dostupnost pro bakterie 31

32 mléčného kvašení. Přídavek silážních inokulantů k částečně zavadlým travám s obsahem sušiny vyšším než 26 % a nižším než 45 %, zlepší průběh fermentačního procesu a sníží celkové ztráty živin. Inokulace silážované travní biomasy urychluje pokles hodnoty ph, snižuje tvorbu amoniaku a vede k potlačení nežádoucích a konkurenčních mikroorganismů (DOLEŽAL, HEJDUK, 2002). Úprava zrnin Na prostředí v bachoru může mít významný vliv také způsob, jakým jsou zpracovány zrniny. Velikost částic zrnin má vliv na jejich stravitelnost a také na stravitelnost celé krmné dávky. Čím je zrno našrotováno jemněji, tím více je zpřístupněn endosperm zrna bachorovým mikrobům (DREVJANY a kol., 2004). WIESMANN (2002) uvádí, že se zvyšujícím se podílem obilovin (pšenice, žito, tritikale, ječmen) v celkové dávce by se měla úměrně zvyšovat velikost částic, a tím poskytnout cíleně více škrobů do tenkého střeva a tak ulehčit změnám v bachoru. Pomocí mačkání nebo hrubého šrotování lze tohoto snadno dosáhnout. Tepelné zpracování zrna ovlivní zpřístupnění škrobů procesu trávení. Hydrotermickými úpravami při teplotách o C se dosahuje vyššího stupně zmazovatění škrobu. Kromě zlepšení využitelnosti zmazovatělého škrobu, kdy je škrob částečně rozložený a lépe přístupný enzymům, působí jako přirozené pojivo a snižuje potřebu pojiv pro granulaci (ZEMAN a kol., 2006). Trávicí proces v bachoru je nejpomalejší při zkrmování kukuřičného zrna, rychlejší u ječmene a nejrychlejší u pšenice (DREVJANY a kol., 2004). Působením vyšších teplot dochází k denaturaci bílkovin a ke snížení aktivity inhibitoru trypsinu (TIA). Využití živin snížením TIA se zvyšuje o 5 10 %. U skotu je vyšší míra denaturace bílkovin pozitivní, protože se zvyšuje podíl v bachoru nerozpustného dusíku (by pass protein), což je cílem tepelných úprav krmiv pro skot (ZEMAN a kol., 2006) Složení krmné dávky Sláma má silný dráždivý účinek na receptory bachoru, ale nízkou stravitelnost organické hmoty ve výkalech je často nestrávená vláknina (nad 22 % v sušině výkalů). Při zkrmování slámy podporujeme motoriku bachoru, ale nezvýšíme tím tučnost mléka, neboť vláknina slámy je silně lignifikována a v bachoru nezvýší obsah kyseliny octové. 32

33 Pokud je obsah ligninu nad 4 % v sušině krmné dávky, snížíme tím stravitelnost krmné dávky a příjem krmiva. Senáž má naopak slabší dráždivý účinek, ale dobrou stravitelnost v sušině výkalů je obsah vlákniny do 20 % (RYTINA, 2006). Kvalitní seno je přirozeným a obtížně nahraditelným objemným krmivem ve výživě přežvýkavců a koní. Kvalitní seno zlepšuje pufračním účinkem fyziologickou činnost bachoru. Zabraňuje překyselení bachorového obsahu, podporuje salivaci, koriguje negativní acidogenní vliv vyšších dávek jadrných krmiv, ovlivňuje poměr těkavých mastných kyselin v bachoru ve prospěch kyseliny octové. Má také pozitivní vliv na výslednou strukturu směsné krmné dávky, tvorbu a zastoupení fermentačních produktů v bachoru, intenzitu přežvykování, je důležitým faktorem tučnosti mléka, působí příznivě na peristaltiku střev a na dobrou reprodukci zvířat. Kvalitní seno je významným stabilizačním faktorem užitkovosti a zdraví zvířat a má vliv na stimulaci dosažení dobrého stupně nasycenosti zvířat (ZEMAN a kol., 2006). Při předkládání celého sena na žlab mohou vznikat problémy, neboť seno má vysoký sytící účinek a chovatel ztrácí kotrolu o jeho příjmu. Seno je dobré zapravit do směsné krmné dávky a dát přitom pozor na kvalitní promíchání (RYTINA, 2006). Optimálně sestavená krmná dávka, složená z kvalitních objemných a jadrných krmiv, je jedním z předpokladů pro naplnění nutričních požadavků dojnic. V současné době je nejvhodnější možností techniky krmení podávání směsných krmných dávek (TMR). TMR musí být vyvážená a dobře zamíchána, ale nesmí se přemíchat (KONONOFF, HEINRICHS, 2004). Hlavní předností zkrmování směsných krmných dávek je omezení negativního působení vysokých dávek koncentrovaných krmiv, podávaných samostatně. Potom, co kráva sežere větší množství krmiva, ph bachoru dostatečně klesne, aby zpomalilo trávení vlákniny a snížilo tak efektivitu trávení vlákniny. Ačkoliv fluktuace bachorového ph může být různá mezi kravami a skupinami krav, cílem je minimalizace fluktuace a výkyvů ph bachoru celého stáda. To je hlavní důvod, proč vznikla TMR. (KONONOFF, HEINRICHS, 2004) Přednosti směsných krmných dávek jsou (KUDRNA, LANG, MLÁZOVSKÁ, 2002): Stálý průběh fermentace v bachoru, zlepšující se využití energie a dusíkatých látek krmné dávky Zvýšený příjem sušiny, zejména v první fázi laktace 33

34 Omezení trávicích potíží v první fázi laktace Snazší zkrmování chuťově problémových krmiv Omezení nebo úplné vyloučení zkrmování průmyslově vyráběných krmných směsí Stabilizace krmné dávky a zavedení systému do krmení Pravidelná kontrola TMR je velice vhodnou pomůckou k řešení zdravotních, reprodukčních a v neposlední řadě i ekonomických problémů v chovu skotu (LIŠKA, 2008). Obsah tuku Složení základní krmné dávky má vliv na to, jak zdroj tuku ovlivní bachorovou fermentaci. Tuky, které normálně inhibují fermentaci a trávení, často působí méně inhibičně, pokud je vysoký obsah sena v krmné dávce (NÁMĚSTKOVÁ a kol., 2005). Obsah tuku v krmné dávce je vyjadřován jako éterový extrakt. Je nutné definovat jeho složení, protože některé druhy tuků mohou výrazně ovlivňovat bachorovou fermentaci a tím i využitelnost živin krmné dávky (KOUKAL, 2003). Obsah tuku v sušině krmné dávky by neměl být vyšší než 5 %. Obsah sacharidů Nedostatek sacharidů v krmných dávkách dojnic je velkým problémem. Chovatelé často zařazují melasu nebo řepný cukr. Obě tyto formy energie ale nejsou ideální. Sacharidy z melasy jsou využitelné pro bachorovou mikroflóru pouze z 55 až 65 % a při vyšších dávkách melasy způsobují tyto nestrávené sacharidy a přebytek draslíku průjmy. Řepný cukr je v bachoru rychle přeměněn na kyselinu a pokud je v krmné dávce méně rychlého dusíku, může způsobovat acidózu bachorového obsahu (RYTINA, 2006). Obsah škrobu Pro přežvýkavce je škrob jedním z nejdůležitějších zdrojů energie. Degradovatelný škrob je mikrobiálně fermentován v bachoru na glukózu, která je mikroorganismy fermentována na těkavé mastné kyseliny, především na kyselinu propionovou. Pokud je deficit degradovatelného škrobu, je nebezpečí snížení bachorové fermentace. Naopak nadbytek způsobuje snížení bachorového ph, které vyvolává acidózu. By-pass škrob není 34

35 degradován v bachoru, je tráven na intestinální úrovni. Deficit by-pass škrobu znamená deficit glukózy pro mléčnou žlázu. Naopak při jeho nadbytku vznikají ztráty ve výkalech, dochází k nadbytečnému přítoku glukózy do jater a dochází tak ke zvýšené sekreci inzulínu, což vede ke zvýšené lipogenezi, neboli ztučnění. Zvýšením poměru škrob bypass/škrob degradovatelný se zlepšuje stabilita ph bachoru a redukuje se riziko acidózy. (DUDA, 2007) Obsah vlákniny Zvláštní pozornost je nutno věnovat obsahu vlákniny v krmné dávce. Vláknina je zdrojem komplexních sacharidů, které nejen zpomalují trávení, ale také ovlivňují kyselost bachorového obsahu. K popisu funkce vlákniny v krmné dávce jsou nejčastěji používány frakce kyselá detergentní vláknina (ADF) a neutrální detergentní vláknina (NDF). U dojnic s vysokou produkcí a u dojnic na počátku laktace by se obsah ADF v krmné dávce měl pohybovat mezi 18 až 20 % v sušině. U NDF by obsah v sušině měl být vyšší, mezi 28 až 30 %. Při optimálním zastoupení NDF v krmné dávce mohou zvířata přijímat až 4 % sušiny ze své živé hmotnosti, při vysokém podílu NDF pouze 2 % (ZEMAN a kol., 2006). Zdroj vlákniny má značný vliv na její stravitelnost. U mladého porostu může být stravitelnost vysoká a proces trávení je rychlejší, proto je třeba zohledňovat vegetační stádium pícnin. Krmiva s vyšším obsahem buněčných stěn, tedy s vyšším obsahem NDF, mají schopnost stimulovat zvýšenou produkci slin. Neutrálně detergentní (NDF) a acido detergentní vláknina (ADF) má z hlediska funkčnosti bachoru prioritní postavení, protože buněčné stěny se svými sacharidy a dalšími složkami, ze kterých za nejhlavnější můžeme považovat lignin, mající vliv přímo na motoriku bachoru, tvoří základnu pro vytváření optimálních podmínek na trávení živin a pro zdraví bachoru (MITRÍK, 2002). Termín efektivní vláknina byl navržen v roce Nový termín, efektivní NDF (endf), posuzuje schopnost krmiva nahradit objemnou píci v dávce tak, aby nedošlo při zkrmování náhradního krmiva k poklesu tuku v mléce dojnic. Některé programy na formulaci krmných dávek používají efektivní NDF k odhadu bachorového ph. Ve skutečnosti je ale vztah mezi efektivní NDF a ph bachoru málo spolehlivý. Proto byl zaveden nový termín fyzikálně efektivní NDF (pendf), který je založen na měření skutečné délky krmných částic. Fyzikální faktor (pe) je vypočítán jako součet proporce 35

36 materiálu, který je zadržen na dvou sítech (19 a 8 mm) separátoru částic, vyvinutém Pensylvánskou univerzitou. PeNDF je vypočtena násobením obsahu NDF faktorem pe. Ani tento systém však není spolehlivým ukazatelem vztahu mezi pendf a průměrným ph bachoru. Ukázalo se však, že podíl částic, zadržených na horním sítě umožňuje nejlépe odhad průměrného ph. Nejpřesvědčivější jsou vztahy mezi pendf a výskytem acidózy (měřené v době, ve které ph poklesne pod 5,8). Tento vztah ukázal, že čím je příjem pendf vyšší, tím menší je riziko, že dojnice bude trpět acidózou (DREVJANY, 2004). Při nízkém obsahu vlákniny v krmné dávce zvíře nemá z čeho tvořit mléčný tuk a klesá tučnost mléka, což je jeden z projevů acidóz. V případě příliš kyselých krmiv se vláknina stává nedostupná. Pokud totiž ph bachoru výrazněji klesne, vymírají celulolytické bakterie rozkládající vlákninu. Při analýze výkalů potom zjistíme, že většina vlákniny jde z těla ven (RYTINA, 2006). Dusíkaté látky (NL) Protein v krmných dávkách je dnes hodnocen systémem PDI. Tato zkratka v překladu znamená protein skutečně stravitelný v tenkém střevě. PDI systém posuzuje úroveň krytí požadavku na přívod aminokyselin podle množství proteinu skutečně vstupujícího do tenkého střeva. Přijímané dusíkaté látky krmiva se rozdělují na NL, které se v bachoru degradují na nižší složky, které se potom mohou stát stavebními jednotkami pro růst mikroorganismů v bachoru. Degradovatelnost je vyjadřována v %. Mikrobilální protein skutečně stravitelný v tenkém střevě se označuje jako PDIM. Nedegradovaný protein krmiva skutečně stravitelný v tenkém střevě má zkratku PDIA. Část NL krmiva, která se v bachoru nedegraduje, je označována jako nedegradované NL (NdNL). Krmiva lze rozdělit do několika skupin podle jejich stupně degradovatelnosti NL. HARAZIM a HOMOLKA (2002) uvádí krmiva s nízkou degradovatelností ta, která jsou v bachoru degradována v průměru z 65 % (seno, extrudovaná sója, sójový extrahovaný šrot, kukuřice). Za středně degradovatelná krmiva považují zelenou píci, siláže, ječmen, oves, které mají degradovatelnost NL v průměru 75 %. Pokud je degradovatelnost NL v průměru 85 %, jedná se o krmiva s vysokou degradovatelností (okopaniny, řepka, bob, jója, hrách). Při krmení vysokoužitkových zvířat je nutné si uvědomit, že za optimálních podmínek je produkce mikrobiálního proteinu v bachoru konstantní a obsah dusíku v něm je konstantní. Aby byla syntéza mikrobiálního proteinu optimální, musí být v bachoru 36

37 krmivem dodáno optimální množství energie. To je problém u dojnic v první fázi laktace, kde dochází k disbalanci mezi příjmem živin v TMR a jejich výdejem. Potom může docházet k subklinickým nebo klinickým projevům onemocnění Podíl kvasných kyselin Žravost krav a bachorová fermentace je ovlivněna i vysokým podílem kvasných kyselin v siláži a tím i v celé směsné krmné dávce. Příjem kvasných kyselin by neměl být podle ILLKA (2008) vyšší než 2 g/1 kg hmotnosti dojnice, přičemž příjem kyseliny máselné by neměl převýšit celkem 40 g/kus/den. Vysoká koncentrace kyseliny octové snižuje příjem sušiny krmné dávky až o 2 kg, kyselina mléčná působí nepříznivě na bachorovou fermentaci. Obě uvedené kyseliny přijaté ve větším množství přispívají k snazšímu vzniku subklinické acidózy bachoru, omezují úroveň trávení a snižují tvorbu mikrobiálního proteinu. Produkční účinnost krmné dávky klesá a vzniká syndrom snížené koncentrace bílkovin v mléce a ve většině případů také syndrom snížené tučnosti mléka. Mléko má zpravidla i zvýšený počet somatických buněk. Směrné hodnoty obsahu živin v KD pro dojnice uvádí tab

38

39 Tab. 6: Směrné hodnoty potřebné koncentrace živin v KD pro dojnice (DVOŘÁČEK, 2008) Stádium laktace Krávy stojící na sucho Živina časné střední pozdní na sucho před otelením % sušiny krmné dávky dusíkaté látky CP 17,5-19, ,5 14,5-15,5 degradovatelný protein v bachoru % CP nedegradovatelný protein v bachoru % sušiny 6,25-7,25 5,5-6,25 5,5-6,0 3,5-4,25 5,0-6,0 degradovatelný protein v bachoru % sušiny 9,75-10,5 9,75-10,5 9,0-9,75 rozpustný protein ADF min NDF min NDF z píce min nestrukturální sacharidy efektivní vláknina % sušiny 7-9,0 7-10,0 8-10, ,0 NEL MJ 7-7,3 6,8 6,4 5,2 6,1 tuk celkem 5-7,0 5-6,0 3-5,0 3-4,0 4-5,0 vápník % 0,9-1,1 0,9-1,0 0,8-0,95 0,6-0,8 0,6-0,8 fosfor % 0,48-0,55 0,45-0,48 0,40-0,45 0,3-0,36 0,36-0,42 hořčík % 0,32-0,4 0,28-0,35 0,25-0,3 0,2-0,22 0,22-0,25 draslík % 1,2-1,4 1,0-1,4 1,0-1,4 0,7-0,8 0,7-0,8 sodík % 0,2-0,3 0,18-0,25 0,18-0,25 0,1 0,1 ADF - vláknina rozpustná v kyselém detergentu NDF - vláknina rozpustná v neutrálním detergentu NEL - netto energie laktace

40 3.6.5 Změna krmné dávky K indigesci bachoru dochází také vlivem náhlé změny krmné dávky, i když je zachována vhodná struktura krmné dávky. Každá změna větší než 15 % z celkové krmné dávky negativně ovlivňuje činnost bachorové mikroflóry a mikrofauny, která byla adaptována na určitý živinový substrát. Minimální a nezbytná doba pro adaptaci bachorové mikroflóry je 7 až 10 dnů, při přechodu na novou celou krmnou dávku až jeden měsíc (DOLEŽAL a kol., 2001). Náhlé změny krmiv způsobují často snížený příjem krmiv dojnicemi a následně pokles dojivosti (ZEMAN a kol., 2006) Krmná aditiva ovlivňující bachorovou fermentaci Ionofory K ionoforům řadíme látky produkované různými druhy rodu Streptomyces. U přežvýkavců zvyšují tyto látky účinnost fermentace v bachoru. Podstata účinku ionoforů spočívá v antibakteriálním působení na úrovni bachoru, které má díky afinitě k určitým iontům selektivní charakter (KUDRNA a kol., 1998). Mezi zvýhodněné druhy patří například mikrobi produkující kyselinu propionovou, přičemž činnost metanogenní mikroflóry je omezena. Omezením mikroflóry degradující peptidy a aminokyseliny je rovněž zvýšen přísun proteinů krmné dávky do oblasti tenkého střeva. Sníženo je rovněž riziko vzniku trávících poruch, jako je nadmutí nebo acidóza, které obvykle provázejí abnormální fermentaci (DREVJANY a kol., 2004). Hlavním problémem je při používání mikrobilálních aditiv nalézt mikroorganismy, které rozkládají lignin nebo lignocelulózu při minimální degradaci hemicelulózy a celulózy. Mikroorganismy vykazující tuto schopnost se nazývají bílá hniloba, resp. houby způsobující bílou hnilobu. U některých kultur této hniloby se objevují i kvasinky. Tyto kvasinky se potom mohou chovat jako sekundární mikroorganismy degradace ligninu a lignocelulózy tím, že využívají vzniklé jednoduché produkty metabolismu. Mikrobiální cesta s využitím hub a kvasinek je pravděpodobně nejlevnějším a nejslibnějším způsobem zlepšování krmné hodnoty senáží. (COBOS, 1994)

41 Kvasinky Využití živých kvasinek Sacharomyces cerevisiae ve výživě přežvýkavců umožňuje lée ovlivňovat trávicí procesy v bachoru a to třemi hlavnmi způsoby: podpora anaerobních procesů v bachoru, nezbytných pro optimalní růst bakterií trávicích vlákninu, dodávka živin pro některé bakterie živící se laktáty a omezení části mikroorganismů produkujících laktáty. (MANTEAUX, 2008) Účinnou složkou většiny kvasinkových preparátů jsou vyselektované kmeny Sacharomyces cerevisiae, spolu s určitým podílem kultivačního media. Mechanismus účinku není přesně znám, předpokládá se, že souvisí s jejich schopností stimulovat růst klíčové mikrobiální populace v bachoru a tím ovlivňovat fermentační proces. Výsledkem působení je podpora trávení celulózy provázená vyšším příjmem sušiny, zvýšené využití kyseliny mléčné pro metabolické účely a tím omezení vzniku acidózy a také účinnější využití amoniaku mikrobiální bachorovou populací. Aplikací kvasinek se rovněž zvyšuje celkový přívod mikrobiálního proteinu do slezu (KUDRNA a kol., 1998). Kvasinkové kultury mají příznivé a pozitivní účinky na užitkovost přežvýkavců, obsah mléčných složek a také na bachorovou fermentaci (LYONS, 1993; SUNE et al., 1998; ALSHAIKH et al., 2002). V bachorové tekutině k rozmnožování kvasinek nedochází, metabolicky však zůstávají aktivní. Prostředí bachoru je vysloveně anaerobní a proto je reprodukční činnost aerobních kvasinek závislá na přísunu nepatrného množství kyslíku, který se do bachoru dostane s přijatým krmivem. Na druhé straně vytvářejí kvasinky odběrem tohoto nepatrného množství kyslíku v bachoru ideální bezkyslíkové prostředí pro činnost anaerobní bachorové mikroflóry (DREVJANY a kol., 2004). Kvasinkové kultury zlepšují celulolytickou aktivitu bachoru pravděpodobně tím, že se podílejí na zvýšení jejich počtu a jejich celulolytické aktivity, zlepšují úroveň trávení vlákniny, redukují akumulaci laktátu, redukují koncentraci kyslíku v bachorové tekutině a využíváním škrobu v krmné dávce snižují rychlost produkce těkavých mastných kyselin, zvyšují stabilitu bachorového prostředí a tím pozitivně ovlivňují bachorové trávení (BLAKE, 1993). Zvyšují příjem krmiva a zlepšují stravitelnost živin (JOUANY, 2001). DOLEŽAL P. a DOLEŽAL J. (2005) dokládají ve své práci efekt přídavku kvasinkové kultury Sacharomyces cerevisiae na vyšší produkci těkavých mastných kyselin v bachoru, lepší utilizaci amoniaku, stimulaci metabolické aktivity bachorových nálevníků a tím zvýšení jejich počtu. Zvýšení a stabilizace hodnoty ph bachorové tekutiny 41

42 přídavkem kvasinek nebyla v práci oproti jiným autorům prokázána (LYONS, 1993; KAMRA et. al., 2002). Pufry Účelem použití pufrujících látek je zvýšit ph v bachoru a zabránit tak vzniku acidózy vznikající zejména v souvislosti se zkrmováním vyšších dávek jadrných krmiv. Přirozeným zdrojem pufrujících látek jsou sliny. Pokud není přívod pufrujících látek slinami dostatečný, jako je tomu při nedostatečném obsahu strukturní vlákniny v krmné dávce, je účelné zařadit do krmné dávky exogenní pufrující látky. Nejznámější z nich jsou NaHCO 3 a MgO, dále KHCO 3 a K 2 CO 3 (KUDRNA a kol., 1998) Kvalita objemných krmiv Dobrá kvalita jednotlivých komponentů krmné dávky je základním předpokladem vysokého příjmu sušiny. Objemná krmiva by měla vykazovat obsah energie minimálně 5,6 MJ NEL/kg sušiny a samozřejmostí je i požadavek na bezchybnou fermentaci siláží (DREVJANY a kol., 2004). Objemná krmiva, především siláže, tvoří dominantní podíl sušiny krmné dávky přežvýkavců, proto je důraz na jejich kvalitu velmi podstatný. Kvalita siláží a výsledná výživná hodnota závisí vedle druhu a silážovatelnosti píce také na obsahu a složení sušiny a dodržování zásad vlastního technologického postupu. Kvalita siláží je posuzována smyslově a následně laboratorní analýzou. Výsledná třída jakosti siláže je výslednicí všech ukazatelů. Hodnocení kvality siláží se v České republice provádí v současné době podle návrhu metody Norma 2000, na základě stanovení fermentačních charakteristik a ukazatelů výživné hodnoty siláží. Při smyslovém posouzení se hodnotí barva, vůně či pach, struktura a případný stupeň znečištění, popř. vizuální výskyt plísní (ZEMAN, 2006). Kukuřičná siláž zásadní měrou přispívá k bilanci energie v krmné dávce. Požadavky na její kvalitu lze shrnou následovně (DREVJANY a kol.,2004): Minimální koncentrace energie 6,5 MJ NEL/kg sušiny Maximální podíl hrubé vlákniny 20 % v sušině Bezchybná fermentace kyselina mléčná min. 75 % z celkového obsahu kyselin, kyselina máselná žádný výskyt Dobrá stabilita ph 4,0 až 4,2 42

43 Odpovídající struktura částic délka řezanky mm Siláže horší kvality, kde se na fermentačním procesu podílely i proteolytické bakterie, mají vysokou degradovatelnost dusíkatých látek v bachorovém prostředí. Naopak siláže ze zavadlé píce, které prošly vlivem špatného udusání procesem samozahřátí, mají nízkou degradovatelnost dusíkatých látek v bachorovém prostředí (DVOŘÁČEK, 2000). Bílkovinné pícniny se vyznačují vždy obtížnou silážovatelností. Pokud nejsou tyto odlišnosti při silážování respektovány, vzniklé bílkovinné siláže jsou nekvalitní. Tyto siláže jsou většinou připravovány při nízkém obsahu sušiny nebo bez vhodného silážního aditiva. V takto vzniklých silážích je vždy vysoký nález kyseliny máselné a octové, také amoniaku a kyseliny propionové vzniklé deaminací alaninu. Nekvalitní bílkovinné siláže mají ketogenní charakter, tzn. že jsou významným predispozičním předpokladem ke vzniku ketózy, rovněž jsou významným zdrojem alkalicky působícího amoniaku, který může v organismu působit až toxicky (DOLEŽAL a kol., 2001). Naopak kvalitní seno působí na trávicí procesy dieteticky velni příznivě, snižuje negativní účinky kyselých siláží, netradičních krmiv či vysokých dávek jadrných směsí, je významným zdrojem vitamínu D a β karotenu. Kvalitní seno má příznivé účinky na stabilizaci funkce bachoru dojnic, přežvykování, salivaci, produkci a složení mléka. Kvalita a výživná hodnota sena závisí zejména na: Druhu a botanickém složení píce Vegetačním stádiu a pořadí seče Způsobu sklizně, době zavadání a technologii dosoušení Způsobu a době skladování Při výrobě kvalitního sena je nutné brát zřetel, že pokosená píce patří stále k biologicky velmi aktivním materiálům, že dobíhají respirační procesy, dochází k rozkladným přeměnám, které mohou významným způsobem ovlivnit výslednou koncentraci živin (DOLEŽAL a kol., 2005) Hygienická jakost krmiv Hygienická kvalita krmiv, zejména siláží, bývá v mnoha případech často velmi kritická. Zejména skupina toxinogenních druhů plísní a jejich metabolity představují velmi 43

44 vážné riziko nejen pro zdraví a užitkovost zvířat, ale také zdraví lidí (DOLEŽAL a kol., 2001). Většina mykotoxinů je velmi stabilní a přetrvává dlouhou dobu v substrátu i potom, co vegetativní formy plísní nemusí být již vůbec přítomny. Vytvořené mykotoxiny mohou přestát celý fermentační proces, aniž by byly inaktivovány. V našich podmínkách je produkce mykotoxinů spojena téměř výlučně s výskytem polních plísní (Fusarium, Alternaria, Cladosporium). Výskyt mykotoxinů má vazbu na počasí během vegetačního období a sklizně. Některé toxiny (ochratoxiny, patulin) mohou být tvořeny i během skladování krmiv (ZEMAN a kol., 2006). Přežvýkavci mají díky pufrovací schopnosti a aktivitě bachorové mikroflóry určitou schopnost redukovat a tolerovat i vyšší hladiny mykotoxinů. Bachorové mikroorganismy metabolizují tyto toxiny na neškodné netoxické metabolity. Přesto aflatoxiny u přežvýkavců snižují v bachoru produkci těkavých mastných kyselin a tím negativně ovlivňují produkci mléka, využití krmiva, vlivem poruchy metabolismu inhibují i proteosyntézu, metabolismus lipidů, zvyšují aborty, výhřezy rekta a u telat vedou k anorexii, průjmům a zpomalení růstu (ZEMAN a kol., 2006). Větší množství plísní v silážích inhibuje počet a činnost infusorií, která jsou považována za velmi citlivý indikátor optimální bachorové fermentace. Dochází k negativnímu ovlivnění skladby bachorové tekutiny. V bachorové tekutině je diagnostikován vyšší nález amoniaku a celkově nižší obsah těkavých mastných kyselin, nižší podíl acetátu (DOLEŽAL a kol., 2001). Plísně představují velký problém zejména v kukuřičných silážích a v silážích s vyšším obsahem sušiny. Problémem jsou plísně také u skladovaného sena, slámy, ale také u vlhkého obilí. Plísně jsou škodlivé nejen tím, že způsobují oxidační rozklad sacharidů, bílkovin, snižují stravitelnost živi, ale především tím, že jsou potenciálními producenty toxinů. Populace plísní v rozmezí cfu/g vede nejen k zahřívání, ale i rychlému znehodnocení. Zkrmování směsné krmné dávky s vyšším obsahem kolonizujících hub (cfu) v důsledku zamíchaných nekvalitních siláží dochází současně k negativnímu ovlivnění fermentačních procesů v bachoru dojnic (DOLEŽAL a kol., 2001). 44

45 Při masivním výskytu plísní ve směsných krmných dávkách lze počítat s poruchou bachorového metabolismu, provázeným různým stupněm defaunace bachorové flóry a tím zhoršeným využíváním živin a také produkce mléka. Zároveň dochází ke znehodnocení jadrných směsí (DOLEŽAL, DVOŘÁČEK, 2000). V zaplísněných kukuřicích se mění degradovatelnost škrobů. U zaplísněné siláže LKS kukuřice se za 8 hodin bachorové fermentace uvolní z celkového obsahu 57,4 % škrobu 41,1 %, což činní procento degradovatelnosti této kukuřice 71,6 %. Tato hodnota degradovatelnosti škrobu se již blíží hodnotě degradovatelnosti pšenice a ječmene a tím se měří poměrné zastoupení kvasných kyselin v bachoru (DVOŘÁČEK, 2000). 3.7 Metabolické choroby dojnic Bachorové dysfunkce jsou nejzávažnějšími metabolickými poruchami vysokoužitkových dojnic. Většina těchto chorob probíhá často subklinicky, což znamená bez klinických příznaků onemocnění. Vyvolávají v našich chovech významné zdravotní poruchy zvířat a způsobují vysoké ekonomické ztráty v zemědělských podnicích. Prostředkem, jak se vyvarovat těchto onemocnění, je klást největší důraz na preventivní přístup řešení problematiky výživy, krmení a produkčních chorob přežvýkavců včetně využívání laboratorní diagnostiky pro včasné odhalování již minimálních odchylek parametrů vnitřního prostředí organismu přežvýkavce od fyziologického rozmezí. Nejčastější poruchou bachorové fermentace ve vysokoužitkových chovech našich dojnic je bachorová acidóza a alkalóza. Zda k acidóznímu stavu dojde či nedojde, rozhoduje poměr acidogenních a alkalogenních látek v krmné dávce. Acidogenní krmiva jsou krmiva s vysokým obsahem energie a nižším obsahem dusíkatých látek a vlákniny. Alkalogenní krmiva mají naopak málo energie a vyšší obsah dusíkatých látek. O vlivu těchto acidogenních a alkalogenních krmiv na bachorovou fermentaci rozhoduje také degradovatelnost škrobu a dusíkatých látek v prostředí bachoru (DVOŘÁČEK, 2000). Léčba a prevence jednotlivých forem dysfunkcí je závislá na znalostech biochemických změn v bachorovém ekosystému (HOFÍREK, DVOŘÁK, 2002). Mezi nejčastěji vyskytující se metabolické choroby dojnic jsou řazeny: Bachorová acidóza Alkalóza bachorového obsahu Hniloba bachorového obsahu Ketóza Akutní nadmutí - tympanie 45

46 3.7.1 Bachorová acidóza Nejvýznamnější metabolickou poruchou vysokoužitkových krav je acidóza. Příčina vzniku těchto poruch tkví v tom, že objemné krmivo nestačí na živinové požadavky krav, proto je nutné zbývající živiny dodat v jadrném krmivu. A právě z nadměrného příjmu koncentrátů vznikají acidózy (RYTINA, 2006). Přesněji řečeno se jedná o akutní bachorovou acidózu, kdy zvýšený příjem především lehce stravitelných sacharidů vede v bachoru k rychlému vzestupu kyseliny mléčné, a tím k rychlému poklesu ph hodnoty bachoru pod hodnotu 6. Tato akutní forma vzniká většinou chybami špatně připravené směsné krmné dávky nebo špatně sestavené krmné dávky. Je rychle a relativně dobře rozpoznatelná (NEUMANN, NOVÁKOVÁ, 2005). V zásadě nejvýznamnější pro zdravotní stav stáda je subklinická acidóza. Chybí jí zjevné příznaky a její důsledky se projevují s významným časovým zpožděním. Hlavní příčiny bývají často již v období otelení. Důvodem bývá většinou nedostatečná příprava na porod, strmý přechod na krmnou dávku po otelení, příliš vysoké zásobení sacharidy a škroby po otelení a nedostatečné zásobení dojnic po otelení strukturální vlákninou. Podle odhadů RYTINY (2006) trpí subklinickou acidózou až 50 % chovů v České republice. Příčiny vzniku Hlavní příčinou poklesu ph bachorové tekutiny je příliš vysoká produkce těkavých mastných kyselin a kyseliny mléčné. K rychlé nadprodukci kyselin v bachoru vede příliš vysoký obsah rozpustných rychle fermentovaných sacharidů v krmné dávce, jejich obsah by neměl překročit 35 až 40 % sušiny krmné dávky (SKŘÍVÁNEK, ŠLOSÁRKOVÁ, 2004). Vysoký podíl škrobů a sacharidů v kukuřičných silážích více než 30 % a u obilných dávek nad 25 % celkové dávky zvyšuje riziko acidózy (NEUMANN, NOVÁKOVÁ, 2005). V období rozdojování je problémem prudký vzestup příjmu sušiny krmné dávky a tím i růst koncentrace fermentačních produktů v bachoru. Faktorem navozujícím acidózu je také separace a zvýšený příjem jadrných krmiv (škrobů) z příliš suché (nad 47 % sušiny) směsné krmné dávky, jež se dá omezit kontrolou sušiny při silážování objemných krmiv. Problémem je také vysoký a náhlý příjem jadrných krmiv po otelení nebo příliš jemně šrotované jadrné krmivo. 46

47 Malý počet bachorových papil a jejich limitovaný růst, tím i jejich celkově nízká absorpční plocha a schopnost fermentační produkty vstřebávat a odvádět přes stěnu bachoru do krve je dalším možným faktorem způsobujícím acidózu. Také nedostatečné množství zdravých bachorových mikroorganismů, omezená úroveň procesů bachorové mikrobiální fermentace a proteosyntézy navozují zmiňované onemocnění. Limitovaný obsah fyzikálně-efektivní vlákniny, umožňující omezené vytvoření bachorové matrace, potřebné pro plnohodnotný průběh bachorových, zejména mikrobiálních pochodů a limitovaný obsah fyzikálně-efektivní vlákniny krmné dávky jen v omezené míře navozující žvýkání zvířat a tím potřebnou produkci slin, jež ve vysokém množství obsahují pufry (bikarbonát sodný) jsou dalšími faktory navozujícími bachorovou acidózu. Příznaky Příznaky se dají na zvířatech celkem jednoduše rozpoznat. Překyselení organismu se projevuje ve stádě tím, že dvě třetiny krav leží v boxech, ale nežvýká, jsou malátné, neboť nevyužívají minerální látky. Krávy cítí deficit minerálů, proto se u nich objevuje lízavka, ožírají omítku, pijí moč či dokonce žerou výkaly. Dalším příznakem bachorové acidózy je zjištěný pokles ph bachorové tekutiny v době tří až šesti hodin po příjmu krmiva. Jednotlivý nález hodnoty nižší než 5,5 je třeba vnímat jako doklad bachorové acidózy, přičemž hodnoty pod 5,7 u dvou z deseti vyšetřovaných zvířat jsou již značně varující. U zdravých krav by neměla hodnota ph bachorové tekutiny v průběhu dne klesnout pod 6, u vysokoprodukčních zvířat pod 5,8 (SKŘIVÁNEK a ŠLOSÁRKOVÁ, 2004). Bachorová tekutina při chronické acidóze je zobrazena na obrázku 2. Snížení intenzity bachorové motoriky a pokles ruminance jsou dalšími příznaky. Krávy mají buď být v dojírně nebo mají žrát, či ležet a spát, nebo ležet a žvýkat. Při pochůzce ve stáji by mělo být zjištěno žvýkacích vždy alespoň 50 % krav z těch, které nežerou nebo nespí. Krmná dávka musí v závislosti na obsahu acidogenních složek krmiva obsahovat potřebné množství objemných krmiv s délkou řezanky nad 2,5 cm, kvůli potřebné homogenitě a požadované koncentraci živin nejlépe v rozmezí délky 2,5 až 5,0 cm, nikoliv delší. 47

48 Projevy pachutí, zvýšený příjem minerálních krmiv, lizů a sody. Snížení příjmu sušiny krmné dávky, kolísání úrovně denního příjmu sušiny u kontrolované produkční skupiny (nejčastěji u rozdojovacího období a u období intenzivní laktace) ve větším rozsahu, než ± 2,5 % jsou dalšími příznaky bachorové acidózy. Také snížení náplně bachoru, hubnutí. Zvýšená osmolarita bachorového a střevního obsahu, vedoucí k přechodu vody z krve do trávicího traktu, tím navozený průjem, případně střídání průjmu a zácpy jsou dalšími projevy. Výskyt nestrávených částic zrna, rostlin, pěny, hlenu, fibrinu ve výkalech, světlejší zbarvení výkalů, nižší hodnota ph výkalů, zvýšený výskyt výkaly zašpiněných zvířat upozorňuje na acidózní stav. Dalšími příznaky acidózy mohou být: ztráta lesku a přilnavosti srsti zvířete, prohloubení negativní úrovně energetické bilance, výskyt poruch acidobazické rovnováhy celého organismu krav, snížení imunity, zvýšený výskyt produkčních onemocnění. Acidózní dojnice mají zvýšený počet somatických buněk v mléce, protože k překyselení dochází v celém organismu a větší odpad má i výstelka mléčné žlázy. Navíc se okyseluje také poševní hlen, který má vyšší elektrickou vodivost. Z toho plynou také problémy v reprodukci, protože v takovém prostředí spermie nedoputuje k vajíčku. Pokud faktory acidózy působí delší dobu, začnou dojnice kulhat, protože jejich kosti měknou nedostatkem dostupných minerálních látek (RYTINA, 2006). Bachorová acidóza u laktujících dojnic nastupuje poměrně rychle a dochází k ní vždy, pokud je v krmné dávce méně než 16 % vlákniny, tedy zejména v krmných dávkách s vyšším obsahem jadrných krmiv, kdy hodnota ph bachoru rychle klesá i pod 6 (DOLEŽAL, DVOŘÁČEK, ZEMAN, 2005). Prevence Vedle přesného zjištění příjmu krmiva je nejdůležitějším opatřením proti acidóze vyvážená krmná dávka, hlavním bodem je dostatek vlákniny a dobře připravená dojnice na start laktace. 48

49 3.7.2 Alkalóza bachorového obsahu Příčiny vzniku Alkalóza bachorového obsahu vzniká při zkrmování velkého množství dusíkatých látek bílkovinné i nebílkovinné povahy za současného nedostatku lehce stravitelných sacharidů. K alkalóze může dojít při náhlé změně krmné dávky při přechodu z glycidových krmiv na siláže z jetelovin. Nejčastěji k ní dochází při předávkování močoviny v krmné dávce nebo při nedostatečné adaptaci bachorové mikroflóry na přívod močoviny krmivem. Alkalóza může vzniknout při zkrmování vysokých dávek alkalických minerálních přísad pufrů jako jsou hydrogenuhličitan sodný, oxid hořečnatý, uhličitan vápenatý a některé amonné soli sloužící jako zdroj nebílkovinného dusíku. Alkalóza bachorového obsahu se může vyvinout také při zkrmování velmi mladých porostů pícnin s vysokým obsahem dusíkatých látek v jarních měsících roku a také při zkrmování porostů silně přehnojených dusíkatými hnojivy. Vlivem nadměrného přísunu dusíkatých látek krmivem vzniká prostřednictvím činnosti proteolytických bakterií vysoká koncentrace amoniaku v bachorové tekutině. Za současného nedostatku lehce stravitelných sacharidů nedochází k utilizaci amoniaku pro syntézu bakteriálního proteinu. Volný amoniak se absorbuje do vnitřního prostředí organismu. Protože je toxický pro centrální nervový systém, musí být amoniak metabolizován na relativně netoxickou sloučeninu - močovinu v jaterních buňkách. Tento biochemický proces je však velice energeticky náročný, prohlubuje negativní energetickou bilanci a výrazně zatěžuje parenchym jater. Velké množství amoniaku v bachorové tekutině vede ke zvýšení ph na 7,5 8,5. Dochází k destrukci celulolytické mikroflóry, hrubá vláknina se nedostatečně tráví a stagnuje v bachorovém obsahu. Rozmnožují se mikroorganismy hnilobných procesů, především Proteus a E. coli, jejich činností vzniká řada toxických látek, především biogenních aminů a vytváří se obraz celkové intoxikace. Příznaky Dochází k výraznému poklesu mléčné produkce, vzniká syndrom snížené tučnosti mléka. Často se vyvíjí intenzivní průjem, výkaly jsou tmavé barvy a výrazně hnilobně zapáchají. Postižené zvíře má překrvené sliznice, puls je zrychlený a zeslabený, dýchání je ztížené. Může se objevit třes svalstva a tonické křeče. 49

50 Pozorujeme snížený příjem krmiva, zvýšený příjem vody, přežvykování je nepravidelné a s nízkou intenzitou. Motorická činnost bachoru je zeslabená, zpomalená nebo může být i zcela zastavená. Bachorová tekutina je řídká, černozelené barvy a hnilobného zápachu, ph se pohybuje v intervalu 7,5 8,5 (viz. obr. 3) (MATĚJÍČEK, 2005). Alkalóza není na kravách na první pohled patrná. Mlezivo od takovéto krávy však nemá potřebné imunoglobuliny, proto telata po porodu hynou, která mnohdy mají poškozená játra hned po narození (RYTINA, 2006). Léčba a prevence Dostat krávu z alkalogenního stavu je obtížné. Je třeba snížit obsah amoniaku a tedy vyřadit z krmné dávky špatnou bílkovinnou siláž ze zavadlé píce a zvíře okyselit. Pro snížení ph bachoru lze podat jemně namleté obilí (RYTINA, 2006). Léčba spočívá ve dvou krocích, v úpravě prostředí v bachoru a v úpravě vnitřního prostředí organismu. Patologický obsah bachoru je vhodné sondou většího průměru nejdříve co nejvíce evakuovat a alkalický obsah neutralizovat nálevem roztoků zředěných kyselin. Pro potlačení hnilobné mikroflóry je indikována perorální aplikace širokospektrálních antibiotik. Po antibiotické léčbě je nezbytné osadit prostředí bachoru nemocných krav bachorovou tekutinou od zdravých zvířat v množství 1 3 l a pro podporu činnosti bachorové mikroflóry aplikovat nálevy s propionáty a živými kvasinkovými kulturami. Prevence spočívá ve vyvážené krmné dávce z hlediska obsahu dusíkatých látek a energie. Je třeba se vyvarovat náhlých změn v krmné dávce, nedostatečné adaptaci mikroflóry bachoru na zkrmování močoviny, zkrmování vysokých dávek močoviny a alkalických minerálních přísad (MATĚJÍČEK, 2005) Hniloba bachorového obsahu Příčiny vzniku Onemocnění vzniká nadměrným zkrmováním dusíkatých látek při nedostatku lehce rozpustných sacharidů. Velmi častou příčinou je zkrmování nekvalitní nahnilé siláže se zvýšeným ph. Vyvíjí se alkalóza bachorového obsahu a dochází k pomnožení zárodků E. coli, Proteus vulgaris a Pseudomonas aeruginosa a vymizení užitečné bachorové 50

51 mikroflóry. Z aminokyselin vznikají vlivem hnilobných procesů biogenní aminy, které působí toxicky na infusoria i organismus přežvýkavce. Příznaky Při hnilobě bachorového obsahu pozorujeme u zvířat sníženou mléčnou užitkovost, výraznou žíznivost, snížený příjem krmiva, zpomalené až zastavené přežvykování a profúzní průjem hnilobného zápachu s obsahem krve. Spojivky mají špinavě červenou barvu s nastříknutými cévami, srdeční činnost je zrychlená, puls zeslabený. Zvíře upadá do deprese, ulehá s hlavou položenou na boku a pokud se mu nepodá okamžitě lékařská pomoc, v krátké době hyne. Bachorová tekutina má zelenočernou barvu, vodnatou konzistenci a hnilobný zápach až po moči, ph je v rozmezí 7, 5 8, 5. Suma těkavých mastných kyselin je výrazně snížená, především je nízká koncentrace kyseliny propionové, koncentrace kyseliny máselné a amoniaku je vysoká. Při vyšetření moči nacházíme vysoké ph a proteinúrii (MATĚJÍČEK, 2005). Léčba a prevence Zvířeti s hnilobou bachorového obsahu je třeba podat rychlý terapeutický zákrok spočívající nejdříve v evakuaci bachorového obsahu silnou sondou. Následuje antibiotická léčba. Po skončení antibiotické terapie je třeba inokulovat bachorový obsah od zdravého zvířete, podat nálevy s propionáty a kvasinkovými kulturami, lehce stravitelné sacharidy a kvalitní objemná krmiva. Tak jako u alkalózy bachoru je indikována symptomatická infúzní terapie. Prevence je obdobná jako u alkalózy bachorového obsahu. Navíc je třeba věnovat pozornost kvalitě a zdravotní nezávadnosti objemných krmiv, vyvarovat se zkrmování hnilobně narušených siláží a siláží ze zavadlé píce Ketóza Příčiny vzniku Ketóza skotu je akutní či chronicky probíhající porucha metabolismu sacharidů. Vyskytuje se u vysokoprodukčních dojnic převážně v období první třetiny laktace, méně často i u krav vysokobřezích. Velmi často souvisí vznik ketózy s rozvojem lipomobilizačního syndromu dojnic v poporodním období. Predispozicí pro rozvoj tohoto syndromu je velmi dobrá kondice dojnic v období zaprahnutí. 51

52 Mezi vyvolávající příčiny ketózy dojnic patří (KUDRNA a kol., 1998): Negativní energetická bilance v období vysoké laktace Nedostatek pohotové energie v krmné dávce Nadbytek dusíkatých látek v krmné dávce Nedostatečná tvorba kyseliny propionové v důsledku nevyvážené krmné dávky Nadměrný příjem ketogenních kyselin z nekvalitních siláží nebo jejich zvýšená tvorba v předžaludku Příznaky Ketóza je charakterizovaná zvýšenou tvorbou ketolátek, jejich zvýšeným obsahem v krvi, moči a mléce, tukovou degenerací jater a špatnou tvorbou glukózy. Klinická forma ketózy se v chovech objevuje méně často. Produkce mléka při klinické ketóze klesá o % a mléko má změněnou skladbu (KUDRNA a kol., 1998). Mléko má nahořklou chuť a při tepelném zpracování se připéká. Má vysoký obsah ketolátek a není vhodné pro výživu lidí. Subklinická ketóza je naopak v našich chovech velmi častá. Dochází ke snížení produkce mléka o 20 %. Mléko má snížený obsah laktózy, zvýšený obsah ketolátek a zvýšený obsah buněčných elementů. Dojnice jsou náchylné ke vzniku mastitid a významně je narušena plodnost (KUDRNA a kol., 1998). Acidoketogenní stav stáda se projevuje významným kolísáním denních nádojů, kdy kráva dva až tři dny téměř nepřijímá potravu, pak opět začne a opět spadne do acidózy (RYTINA, 2006). Léčba a prevence Prevence spočívá v zabránění vzniku negativní energetické bilance u krav v období vysoké laktace. Krmná dávka musí mít vysokou koncentraci živin v optimálním poměru. Důležitá je také důsledná diferenciace krmné dávky podle výše užitkovosti a fáze reprodukčního cyklu, aby nedocházelo k velkým výkyvům hmotnosti dojnic v průběhu laktace a následně rozvoji lipomobilizačního syndromu (KUDRNA a kol., 1998). Léčba ketózy u skotu je zaměřena na zvýšení glykémie, což se může provést nitrožilní infuzí roztoku glukózy (REECE, 1998). 52

53 3.7.5 Akutní nadmutí tympanie Jedná se o onemocnění skotu charakterizované enormním rozšířením bachoru a čepce v důsledku nahromadění značného množství plynů, které jsou vytvořeny v průběhu intenzivní bachorové fermentace. Příčiny vzniku Nejčastější příčinou je pastva nebo jednostranné krmení mladou zelenou pící s nízkým obsahem hrubé vlákniny. Zvláště nebezpečná jsou krmiva zapařená, namrzlá, krmiva sklízená za deště či pasení zvířat v dešti. Po příjmu velkého množství uvedeného krmiva dochází k bouřlivé fermentaci za tvorby velkého množství plynů. Pokud se plyn hromadí pouze v dorzální části bachoru a nevytváří pěnu, jedná se o tympanii prostou. Ta je méně častá a souvisí s poruchami eruktace. Častěji dochází ke tvorbě pěny v celém prostoru bachoru pěnová tympanie. Tato pěna nemůže být odstraněna eruktací. V průběhu tympanie dochází ke značným změnám v zastoupení bachorové mikroflóry a metabolitů v předžaludku. Rozšířený bachor narušuje krevní oběh a dýchání, což může vést k náhlému úhynu zvířat (KUDRNA a kol., 1998). Příznaky Klinické příznaky se objevují za 2 až 3 hodiny po příjmu krmiva. Zvířata jsou neklidná, nežerou, nepřežvykují, podkopávají pod břicho, často uléhají a vstávají. Břicho je značně zvětšeno, především jeho levá část. Dýchání je zrychlené a namáhavé, s otevřenou tlamou a vyplazeným jazykem. Léčba a prevence K první pomoci lze použít zavedení sondy do bachoru, aplikaci parafinového či stolního oleje do bachoru. V těžkých případech se volí trokarování. Trokar se zavádí do levé slabinové jámy v místě největšího vyklenutí stěny břišní. Prevence spočívá v postupném návyku zvířat na pastvu nebo na zkrmování zelené píce. Není vhodné zkrmovat zapařenou nebo namrzlou píci (KUDRNA a kol., 1998). 3.8 Metabolické testy Sestavení optimální krmné dávky v dnešní době především pro vysokoužitkové dojnice není lehký úkol. Předkládaná krmiva jsou velmi různorodá, a proto i při maximálním úsilí při praktickém sestavování krmných dávek nemusí být výsledek 53

54 optimální. To se projeví sníženou užitkovostí nebo dokonce nástupem zdravotních poruch. Na základě metabolických testů je možné docílit optimálních podmínek. V novém systému jsou metabolické testy využívány nejen pro zhodnocení zdravotního stavu, ale především pro zhodnocení úrovně výživy krav. Ve špičkových chovech se metabolický test používá na skupině krav pravidelně dvakrát až třikrát ročně, jako preventivní vyšetření (ILLEK a kol., 2003). Chovatelé tak získávají informace, zda krmná dávka pro jednotlivé kategorie skotu je optimální, či je nutné ji upravit a tak předejít vzniku poruch metabolismu a produkčních poruch. Kontrola zdravotního stavu zvířat pomocí metabolických testů je prováděna v chovech skotu všech kategorií, nejčastěji pak u vysokoprodukčních dojnic na žádost veterinárních lékařů, chovatelů, krmivářských specialistů nebo krmivářských firem. Cílem je zaměřit se na kritické období života krav a monitorovat průběh tohoto období, čímž je možno získat zpětnou vazbu programu výživy v chovu. Nejkritičtějším místem výživy dojnic je období okolo porodu, provádí se odlišný výběr skupin testovaných krav, doporučuje se provést test minimálně u zasušených krav, krav před otelením a krav v rozdojovacím období. Podle situace v chovu je možné zvolit skupin více. Zvířata pro test vybíráme pouze zdravá, aby nedošlo ke zkreslení výsledků analýzy (DAVÍDEK, 2004). Vlastní provádění metabolického testu má své zásady a aby splnil svůj účel, musí být proveden správně. Předpokládá (ILLEK a kol., 2003): Orientaci v chovu Posouzení úrovně ustájení Detailní posouzení úrovně výživy Posouzení kvality krmiv Posouzení technologie krmení Klinické posouzení stáda Posouzení kondice zvířat Správný výběr zvířat pro podrobné klinické vyšetření Správný výběr zvířat pro odběr vzorků: krve moče bachorové tekutiny mléka výkalů 54

55 Kromě správného odběru biologického materiálu je nezbytné jeho ošetření (vzorek bachorové tekutiny je konzervován pomocí HgCl 2 ) a co nejrychlejší doprava do laboratoře. Výběr zvířat pro vlastní vyšetření musí být prováděn tak, aby vybraná zvířata reprezentovala celý chov a jeho jednotlivé skupiny, především s ohledem na fázi reprodukce a na fázi i výši laktace (ILLEK, 2001). 3.9 Hodnocení konzistence a složení výkalů ve vztahu k úrovni výživy Klinické posuzování konzistence a složení výkalů umožňuje poměrně rychle odhadnout charakter krmné dávky a její dopady. Jedná se o obsah sušiny, vlákniny a její fyzikální struktury, škrobu a případně i dusíkatých látek. Získáváme informace nejen o stravitelnosti krmiv, ale také o obecné funkci trávicího ústrojí, obzvláště v předžaludku, a také o úrovni napájení zvířat. Za fyziologických podmínek, kdy krmná dávka ve svém složení a fyzikální struktuře vyhovuje normám, by hrubé částice výkalů neměly přesáhnout délku pět milimetrů. Jejich délka je odvislá od přežvykování, aktivity bachorové mikroflóry, mechanismu třídění v předžaludku a době tranzitu potravy předžaludkem. Klinické posuzování skóre konzistence trusu se provádí ve stupnici 1 až 5 (HOFÍREK a kol., 2002). Skóre 1: Féces jsou vodnaté a vlastnímu trusu nepodobné. Na roštu zcela propadají. Skóre 2: Féces se podobají řídkému produktu, ale jsou podobné vlastnímu trusu. Snadno se roztékají na podlaze a na roštu protékají. Skóre 3: Féces se podobají tuhému pudinku a drží pohromadě. Při defekaci a pádu na zem vydávají lehký pleskací zvuk. Pokud holinkou šlápneme do výkalů, profil podrážky nezůstane vytisknut a neulpí na botě. Skóre 4: Féces jsou husté a formované. Při defekaci a pádu na zem vydávají výrazný pleskavý zvuk. Masa féces je kruhově vymezená a na roštu nepropadá. Po vkročení do výkalů profil podrážky zůstává vytisknut a ulpí na botě. Skóre 5: Féces mají charakter koňského trusu a na roštu nepropadají. Profil podrážky zůstává trvale vytištěn na féces. Konzistence výkalů u zdravých dojnic s optimální bachorovou fermentací by neměla vybočit z rozmezí skóre 3 až 4. 55

56 Při nálezu většího počtu delších částic (1 až 2 cm) můžeme usuzovat na poruchy přežvykování a zrychlenou pasáž zfermentovatelného krmiva předžaludky. V trusu můžeme prokázat zrna, nejčastěji kukuřice. Interpretaci nálezů je nutné provádět komplexně s ohledem na ostatní výsledky klinického vyšetření. Je třeba vzít v úvahu také dobu, po kterou zažitina prochází trávicím traktem. Provádíme také měření ph suspenze trusu ve vodě, kdy 15 g trusu rozmícháme ve 100 ml destilované vody. Při krmení výhradně senem se ph trusu pohybuje v hodnotách okolo 7,0. S přídavkem jadrných krmiv ph klesá, nemělo vy však klesnout pod 6,0. To by naznačovalo nástup bachorové acidózy (HOFÍREK, 2002). Hodnotíme také obsah vlákniny v sušině výkalů. Pokud je její zastoupení do 20 %, svědčí to o dobré stravitelnosti krmiv. Pokud je stravitelnost organické hmoty nízká, v sušině výkalů se objeví zastoupení vlákniny nad 22 % (RYTINA, 2006) Hodnocení náplně bachoru (VEEPRO DAIRY MANAGEMENT, 2005) Pomocí stupně naplnění bachoru můžeme zhodnotit příjem krmiva. Naplnění zjišťujeme v oblasti hladové jámy zvířete formou pětibodového bachorového skóre (obr. 1). 56

57 Bachorové skóre 1 Je dáno velikostí hladové jámy ve tvaru čtyřúhelníku viditelného z levé strany zvířete. Žebra a pánevní kosti jsou vystouplé. Tato zvířata mají problém s příjmem potravy. Důvodem je špatná kvalita krmiv nebo počínající choroba. Bachorové skóre 2 Je dáno velikostí hladové jámy ve tvaru trojúhelníku viditelného z levé strany zvířete. Žebra a pánevní kost jsou vystouplé. Toto skóre mohou mít zvířata v prvním týdnu po otelení. Bachorové skóre 3 U zvířat nejsou vystouplá žebra a pánevní kost. Optimálně nakrmená zvířata v průběhu laktace mají mít toto bachorové skóre. Bachorové skóre 4 Břišní stěna je mírně vydutá v oblasti hladové jámy. Pro zvířata v pozdní laktaci nebo stání na sucho je tento stav optimální. Bachorové skóre 5 U zvířat není viditelné poslední žebro, oblast hladové jámy je téměř vypouklá. Tento stav pozorujeme u zvířat v období stání na sucho nebo pokud se vyskytují zažívací problémy. Obr. 1: Hodnocení náplně bachoru 57