Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně CHARAKTERISTIKA OPĚRNÝCH KONSTRUKCÍ VINIC A SADŮ A MECHANIZAČNÍCH PROSTŘEDKŮ PRO JEJICH VÝSTAVBU

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici CHARAKTERISTIKA OPĚRNÝCH KONSTRUKCÍ VINIC A SADŮ A MECHANIZAČNÍCH PROSTŘEDKŮ PRO JEJICH VÝSTAVBU Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce Ing. Patrik Burg, Ph.D. Vypracovala Monika Pálková Lednice 2006

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Charakteristika opěrných konstrukcí vinic a sadů a mechanizačních prostředků pro jejich výstavbu vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici dne Podpis... 2

3 Na tomto místě bych chtěla poděkovat svému vedoucímu práce Ing. Patriku Burgovi, Ph.D. za jeho cenné rady, připomínky a nápady. Dále chci poděkovat rodině za podporu při studiu a psaní této bakalářské práce. 3

4 OBSAH 1. ÚVOD CÍL PRÁCE TYPY OPĚRNÝCH KONSTRUKCÍ VINIC A SADŮ JEDNODUCHÉ OPĚRNÉ KONSTRUKCE PRO VINICE A SADY DRÁTĚNKY PRO VINICE A SADY Výška drátěnky Šířka meziřadí Vzdálenost sloupků v řádku Krajové sloupky Druhy sloupků MATERIÁL POUŽITÝ PRO SLOUPKY BETON DŘEVO KOV PLAST SROVNÁNÍ DRUHŮ SLOUPKŮ DOPLŇKOVÉ PRVKY KOTVY A VZPĚRY DRUHY DRÁTŮ OPĚRNÉ VODÍCÍ TYČE NAPÍNÁKY SPOJKY KRYTKY NA SLOUPKY DOTAČNÍ TITULY MECHANIZAČNÍ PROSTŘEDKY PRO VÝSTAVBU OPĚRNÝCH KONSTRUKCÍ VRTÁKY Ruční vrtáky Ruční motorový vrták

5 7.1.3 Traktorový vrták s pružným připojením na hydrauliku traktoru Traktorový vrták upevněný na konzole ZATLOUKAČE Ruční beranidlo Zatloukací zařízení ERO ZATLAČOVAČE Hydraulický zatlačovač OSTRATICKÝ ROZVÍJENÍ DRÁTŮ BILANCE STAVBY OPĚRNÉ KONSTRUKCE SPOTŘEBA MATERIÁLU INVESTIČNÍ NÁKLADY DISKUSE ZÁVĚR SOUHRN SUMMARY SEZNAM LITERATURY PŘÍLOHY

6 1. ÚVOD Hlavním významem opěrné konstrukce je poskytnutí dostatečné opory rostlinám. U keřů révy vinné je nutné dosažení dokonalé opěry, která tato liánovitá rostlina potřebuje, protože nevytváří mohutné samonosné kmeny a tím dochází k deformacím stařiny. Oporu vyžadují také ovocné stromy při použití polozakrslých a zejména zakrslých podnoží, které mají velmi slabý kořenový systém a proto se snadno vyvrací. Opěrná konstrukce musí také umožnit jednotlivým rostlinám dostatečné osvětlení a proudění vzduchu, které odvádí přebytečnou vlhkost od rostlin, především pro zamezení šíření plísňových chorob. Nejjednodušší oporou pro ovocné stromy jsou dřevěné kůly o různé tloušťce a délce v závislosti na pěstitelském tvaru. Rovněž u vinic se používá jednoduchých opor a to především pro nízké vedení. Termínem drátěnky jsou označovány opěrné drátěné konstrukce používané pro vedení révy vinné a některých ovocných druhů. Staví se z vertikálních nosníků (sloupků) a k nim horizontálně přichycených drátů. Jedná se většinou o jeden až dva dráty vodící a o dvě (tři) dvojdrátí. Okrajové sloupky na konci řad je nutné ukotvit. Opěrné konstrukce zjednodušují zejména ve vinicích zelené práce. Odpadává tak náročné ruční vyvazování letorostů, které je nahrazeno jejich prostrkáváním do dvojdrátí. Drátěnky také umožňují stejnoměrné rozdělení letorostů. Díky opěrné konstrukci jsou tedy rostliny ve výsadbách stabilizovány, což umožňuje provádění veškerých pracovních operací. 2. CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce je vytvoření přehledu používaných opěrných konstrukcí u nás a ve světě ve vinicích a sadech. Charakteristika jednotlivých typů bude zaměřena na druhy sloupků, způsob jejich instalace, pořizovací ceny, použitý materiál a jeho vlastnosti (životnost, pevnost, pružnost). Bude vypracován přehled strojů používaných při stavbě jednotlivých typů opěrných konstrukcí. Získané informace budou využity pro modelovou kalkulaci opěrného systému ve vinicích z hlediska bilance spotřeby materiálu a investičních nákladů. Výsledky práce bude možné využít jako podklad pro pěstitele révy vinné při konkrétním rozhodování o volbě typu opěrné konstrukce. 6

7 3. TYPY OPĚRNÝCH KONSTRUKCÍ VINIC A SADŮ Ve vinicích a sadech se lze setkat s různými oporami a opěrnými konstrukcemi, zhotovených z různých materiálů. Nejpoužívanější typy a materiály budou popsány v následujících kapitolách. Pro zpřehlednění lze opěrné konstrukce rozdělit podle několika hledisek. Podle složitosti: - opěry jednoduché - drátěnky Podle výšky opěrných konstrukcí, která se odvozuje od vedení a řezu: - nízké vedení - střední vedení - vysoké vedení - dále pergoly, GDC, aj. Podle použitého materiálu na sloupky opěrných konstrukcí: - beton - dřevo - plast - kov Na všechny typy opěrných konstrukcí jsou kladeny různé požadavky které lze shrnout do několika bodů: dostatečná pevnost, pružnost a životnost (minimálně 30 roků) snadná instalace a údržba odolnost vůči chemickým přípravkům a vůči poškození strojem odolnost proti povětrnostním vlivům cenová dostupnost použití ekologických materiálů snadná likvidace případně recyklace použitých materiálů po uplynutí životnosti (WALG, 2000; SEDLÁČEK, 2003). 3.1 JEDNODUCHÉ OPĚRNÉ KONSTRUKCE PRO VINICE A SADY Jednoduché opěrné konstrukce se především používají v ovocných sadech, zejména pro druhy, které potřebují oporu hlavně po výsadbě, tj. broskvoně, meruňky, aj. Méně často se používají pro štíhlá vřetena jabloní, zde jsou častěji využívány drátěnky. 7

8 Nejčastěji se používají dřevěné kůly. Nejtrvanlivější jsou kůly nepůlené z tvrdého dřeva. Častěji se však používají kůly z běžné lesní tyčoviny (měkké dřevo např. smrkové, borovicové). Nejprve se oloupáním zbaví kůry a poté na jednom konci zašpičatí a řádně naimpregnují. Pokud není možnost kůly impregnovat, je vhodné jejich spodní část alespoň opálit v ohni. Pro moderní nízké pěstitelské tvary jádrovin jsou nejvhodnější kůly o tloušťce kolem 100 mm a délce 2,7 m, které by měly být zapuštěny do země v délce 0,6 0,7 m (BLAŽEK at al., 1998). Jednoduché opory pro vinice se používají jen velmi zřídka. Například pro prudké svahy viničních tratí podél řeky Mosely v Německu. Opěrná konstrukce se skládá pouze z kůlu a na něm připevněného kola připomínající čtyřramenný volant, které je nasazeno na kůl ve výšce asi 1,5 m nad zemí, konstrukce se používá pro každý jednotlivý keř zvlášť. Doporučovaný spon je 1,5 m x 1,4 m. To umožňuje procházet při ošetřování keřů podél vrstevnic, a tím se odstraňuje námaha spojená s překonáním svahu. Takto pěstované kultury jsou velmi náročné na ruční práce, proto tento druh opory je vhodný pouze pro prudké svahy, kde je obtížné budovat drátěné opěry (SEDLO, 1994). Také pro vedení Vertiko se používají jednoduché opory tvořené z kovové tyčky vyčnívající nad povrch půdy do výšky 1,8 m, která je 0,1m pod vrcholem zachycena do dvojice spletených drátů. Šířka meziřadí je 2,4 3,0 m. Další typy vedení kde oporu tvoří kůl je vedení na hlavu a Gobelet používané především ve Francii. Za další jednoduchou oporu lze považovat vedení na nízké kordóny, kde jsou použity pro zlepšení stability dva vodící dráty a to ve výšce 0,2 m a 0,5 m (KRAUS, HUBÁČEK, ACKERMANN, 2002). 3.2 DRÁTĚNKY PRO VINICE A SADY Drátěnky patří mezi nejpoužívanější opěrné konstrukce. Pro splnění účelu ke kterému jsou uřčeny je nutno dodržet některé parametry. Tyto jsou popsány v další části kapitoly Výška drátěnky U ovocných sadů se používají opěrné konstrukce nejčastěji sestavené ze sloupků a třech nosných drátů. Doporučovaná výška konstrukce pro ovocné sady je uvedena v Tab. 1 (BLAŽEK at al., 1998). U vinic se výška opěrné konstrukce odvozuje podle řezu a vedení révy vinné. Rozlišujeme základní tři typy vedení, nízké, střední a vysoké. Drátěnky se používají pro 8

9 střední a vysoké vedení. Specifickým vedením jsou pergoly a GDC vedení. Výšky drátěnek pro vinice odvozené od řezu vinné révy jsou uvedeny v Tab. 1 (MUSIL, MENŠÍK,1963; KRAUS, HUBÁČEK, ACKERMANN, 2002). Tab. 1: Výšky opěrných konstrukcí Typ vedení Výška sloupků Zapuštění sloupků Výška opěrné [m] [m] konstrukce [m] Štíhlá vřetena (ovocný sad) 2,7 0,6 2,1 Střední (vinice) 1,8-2,2 0,6 1,2-1,6 Vysoké (vinice) 2,6-2,8 0,7-0,8 1,9-2,0 GDC (vinice) 2,2 0,6 1,5-1,6 Hloubka zapuštění sloupků se nejčastěji pohybuje kolem 0,6 m, ale je zde třeba zvažovat charakter půdního profilu. Sloupek bude lépe fixován v jílovité půdě než ve štěrkovito-píščitém horizontu. Při stavbě konstrukce je třeba přísně dodržovat přesnou hloubku zapuštění sloupků do terénu. Nerovnoměrná výška sloupků značně ztěžuje případně znemožňuje provádění osečkování letorostů a mechanizovaný předřez (ILČÍK, ZEMÁNEK, 2003) Šířka meziřadí Při volbě šířky meziřadí z technického hlediska nestačí odvozovat šířku pouze od šířky používaného traktoru, ale musí se zvažovat možnost využití dalších agregovaných strojů, např. výkyvné sekce, rozmetadla, návěsného sklízeče. To platí i pro využití samojízdných strojů (ILČÍK, ZEMÁNEK, 2003). Šířka meziřadí se promítá i do výšky opěrné konstrukce.výška zelené stěny listů vinné révy by měla dosahovat podle mezinárodně uznávaných údajů rozměr šířky meziřadí násobený 0,8 až 0,6, přičemž se počítá jen výška listové stěny bez neolistěné části pod spodním drátem. Nejčastěji používané šířky meziřadí podle typu vedení, nebo používané mechanizace jsou uvedené v Tab. 2 (KRAUS, HUBÁČEK, ACKERMANN, 2002). 9

10 Tab. 2: Šířka meziřadí opěrných konstrukcí Typ vedení / používaná mechanizace Šířka meziřadí [m] Štíhlá vřetena (ovocný sad) 3,0-4,0 Střední vedení (vinice) 1,5-2,5 Vysoké vedení (vinice) 3,0-3,5 GDC (vinice) 4,0-4,5 Pergoly (vinice) 2,5-3,0 Obdělávání malotraktory (vinice) 1,5-2,0 Obdělávání standardními traktory (vinice) 2,8-3, Vzdálenost sloupků v řádku Při návrhu opěrné konstrukce pro vinice se osvědčuje použít rozteč sloupků maximálně 7,0 m s ohledem na hmotu stěny porostu a na její listovou plochu. Ta v plné vegetaci klade veliký odpor větru, což může znamenat položení celého úseku řádku s poškozením sloupků i porostu (ILČÍK, ZEMÁNEK, 2003). Vyvrácení ovocných stromů znamená úplnou likvidaci, protože takto poškozený porost nelze narovnat a opětovně upevnit k opěrné konstrukci. Vzdálenosti sloupků v řádku jsou uvedeny v Tab. 3. Tab. 3: Vzdálenost sloupků v řádku Ovocný druh Rozteč sloupků [m] Jabloně - štíhlá vřetena 8,0-12,0 (15,0) Vinice 4,5-8,0 (dle použitého materiálu) Při stavbě by neměla délka drátěnky překročit 150,0 m. Pak se musí přerušit kotvením. Delší úseky drátěnek by mohly vyvrátit prudké poryvy bočních větrů (KRAUS, HUBÁČEK, ACKERMANN, 2002) Krajové sloupky Zatížení krajových sloupků je mnohem větší než u sloupků řadových, je zde i vyšší riziko mechanického poškození. Krajové sloupky jsou podle typů různě zesíleny, nebo jinak upraveny. Například betonový sloupek je opatřený výstupkem pro vzpěru. Tyto sloupky jsou také delší než řadové, aby bylo možné zapustit je do větších hloubek (SEDLÁČEK, 2003). 10

11 Na krajové sloupky působí horizontální síly tahu napnutého nosného drátu, které se musí eliminovat ukotvením, jinak dochází k jejich nahýbání (SEDLÁČEK, 2003). Ukotvení může být řešeno několika způsoby: svislé krajové sloupky se vzpěrou (Obr. 2) svislé krajové sloupky s ukotvením nosných drátů svislé krajové sloupky s klasickou kotvou šikmé krajové sloupky s klasickou kotvou (Obr. 1) svislé krajové sloupky spojené šikmo kotevním drátem se sousedním sloupkem v řadě svislé řadové sloupky spojené šikmo kotevním drátem se sousedním sloupkem v řadě a s ukotvením nosných drátů Pro zlepšení orientace traktoristy a snížení rizika poškození opěrné konstrukce lze použít barevného označení kotevních drátů nebo táhel (ZEMÁNEK, BURG, 2003). Obr. 1: Šikmý krajový sloupek s kotvou 11

12 Obr. 2: Svislý krajový sloupek se vzpěrou Druhy sloupků Sloupky používané pro opěrné konstrukce rozlišujeme dle použitého materiálu: betonové sloupky dřevěné sloupky kovové sloupky plastové sloupky 4. MATERIÁL POUŽITÝ PRO SLOUPKY 4.1 BETON Betonové sloupky jsou zatím nejrozšířenější v našich vinicích. Mívají profil 80 x 80 mm, jsou armovány čtyřmi dráty a vyrábějí se v ocelové formě na vibračním stole. Pro vinice s úzkými meziřadími se užívají sloupky délky 2,2 m. Pro vinice s širšími meziřadími se užívají sloupky 2,6 2,8 m dlouhé. Okrajové sloupky na konci řad se kotví protivzpěrou. Mají rozšířené místo s otvorem, do něhož se zastrčí kovový trn a na něj se nasadí betonová protivzpěra umístěná proti tahu napínaných drátů. Pata protivzpěry se podloží plochým kamenem nebo plochou betonovou deskou a její spodní 12

13 části u krajového sloupku se zabetonují. Řadové sloupky se utěsní jen zeminou (KRAUS, HUBÁČEK, ACKERMANN, 2002). Na Italském trhu jsou nabízeny betonové sloupky z předpjatého betonu s použitím speciálních armatur. To zvyšuje jejich pružnost a pevnost. Navíc hrany těchto sloupků jsou zaoblené, pro možnost jejich použití i pro vinice kde se předpokládá plná mechanizovaná sklizeň. Předpjatý beton umožňuje i použití větších délek, které si zákazníci mohou určit jakékoliv dle svých požadavků, poté se mohou speciálními úchyty připevnit na opěrné konstrukce ochranné sítě, jejich montáž i demontáž je tím velmi usnadněna. Základní rozměry betonových sloupků jsou uvedené v Tab. 4 (SCHÖNTHALER, 2006). Obr. 3: Sloupky z předpjatého betonu a jejich profily Tab. 4: Rozměry betonových sloupků Typ sloupku Profil [mm] Délka [m] Hmotnost [kg.ks -1 ] Litý beton 80 x 80 2,2 až 2,8 21 až 25 Předpjatý beton 50 x 50; 70 x 70; 80 x 80; 90 x 90 2,2 až 3,0 14 až DŘEVO Dřevěné sloupky, ať už řezané nebo štípané, se běžně ve vyspělých vinařských zemí používají (Francie, Itálie, Německo), u nás se využívají podle dostupnosti, ale většinou v kombinaci se sloupky ocelovými, kde dřevěné se používají jako krajové (ZEMÁNEK, BURG, 2003). 13

14 Koncové sloupky drátěnky se při použití dřevěných sloupků kotví obvykle drátěnými kotvami. K tomu se koncový sloupek zasazuje do půdy šikmo proti tahu napínaných drátů (KRAUS, HUBÁČEK, ACKERMANN, 2002). Nejčastěji používaný materiál pro dřevěné sloupky: měkké dřevo jehličnany: smrk jedle (časté použití v Německu) modřín (časté použití v Německu) borovice (časté použití v Německu) tvrdé dřevo listnáče: akát dub Měkké dřevo Sloupky z měkkého dřeva se používají buď jako kulatiny o průměru 80 mm, nebo jako hranoly o rozměrech 90 x 90 a 100 x 100 mm. Sloupky je před použitím nutno impregnovat, aby se dostatečně prodloužila jejich životnost. Impregnuje se jejich spodní část, která se zapustí do země. Impregnovaná část musí být tak dlouhá, aby po zapuštění kůlu vyčnívala 0,2 m nad povrch půdy (WALG, 2000; KRAUS, HUBÁČEK, ACKERMANN, 2002). Prostředky používané k impregnaci: kamenouhelný dehtový olej různé soli chrom-měďnato-fluorové chrom-měďnato-bórové chrom-měďnato-arsenové Impregnace se provádí dvěma způsoby: impregnace za tepla impregnace vakuová (KRAUS, HUBÁČEK, ACKERMANN, 2002). 14

15 Impregnace měkkého dřeva Impregnace musí být provedena kvalitně, aby bylo dosaženo co nejdelší životnosti. To znamená že po 25 letech nesmí počet sloupků, které bylo nutno vyměnit pro jejich poškození, přesáhnout 10 %. Impregnace musí být rovnoměrná po celém obvodu a musí být provedena do větší hloubky než dosahují praskliny dřeva (WALG, 2000). Kamenouhelný dehtový olej impregnace za tepla Kamenouhelný dehtový olej se používá i pro impregnaci pražců u železničních tratí. Impregnace se děje za horka. Oloupaná kulatina, přiřezaná a na spodním konci zašpičatělá, se postaví do olejové lázně, která se zahřívá na 110 C po dobu nejméně 2 hodin. Vzduch obsažený ve dřevě se rozpíná a uniká z něj ven. Pak se lázeň nechá vychladnout a při teplotě 50 až 60 C se sloupky z lázně vyjmou. Při chladnutí olejové lázně se natahuje olej do pórů dřeva, které se jim prosytí asi na hloubku 6 mm. V průběhu času se olej dostává do větších hloubek. Impregnované sloupky se musí nechat delší dobu vyvětrat, aby výpary z oleje nepoškozovaly keře vysazené u sloupků. Je-li nutné sloupky použít v době, kdy olej ještě zcela nevyvětral, pak se musí zapravovaná část do země obalit papírem (WALG, 2000). Soli impregnace vakuová Vakuová impregnace je nákladnější než impregnace za tepla. Používají se různé soli uvedené výše. Dřevěné sloupky musí být před impregnací dostatečně vysušené, tzn. s vlhkostí pod 30 %. Vakuový kotel se po navezení sloupků hermeticky uzavře a vytvoří se vakuum. Při zachování vakua se kotel po určitém čase napustí 2 až 4,4 % roztokem soli. Při tlaku 8 barů se za cca 5 hodin nasytí vnější vrstvy sloupků plně solí. Tato vrstva musí být silná minimálně 8 mm. Po ukončení vakuové impregnace se odsaje přebytečný roztok soli. Asi po 6 týdenním skladování se sůl zafixuje do dřeva a sloupky mohou být poté použity. Existuje nebezpečí, že se po určité době může sůl začít ze dřeva uvolňovat (WALG, 2000). 15

16 Dřevěné sloupky z měkkého dřeva s plastovou špicí Dřevěné sloupky s plastovou špicí jsou nabízeny v Německu jako alternativa za sloupky impregnované. Důvodem je existence nebezpečí uvolnění impregnačních solí po určité době do okolní půdy. Plastová špice nahrazuje impregnaci a také odpadá riziko uhnívání dřevěných sloupků (WALG, 2000). Nabízené typy plastových špic pro dřevěné kůly: plastová špice obepínající dřevěný kůl plastová špice plná s objímkou (WALG, 2000) Při použití prvního typu je dřevěný kůl přetažen plastovou špicí. Doplňkem jsou drenážní drážky které zabraňují vnikáni vody mezi dřevěnou a plastovou část. Navíc v těchto drážkách je speciální pasta která slouží jako ochrana proti uhnívání. U druhého typu se dřevěný kůl vsadí do objímky celoplastové špice. Sloup se zatlouká pouze po objímku, tím je zabráněno kontaktu mezi dřevem a půdou. Předností tohoto typu je možnost snadné výměny poškozeného dřevěného kůlu a možnost znovu využití plastové špice (WALG, 2000). U nás jsou nabízeny sloupky o průměru 80 mm, s délkou plastového dílu 900 mm (OBZOR, 2000) Tvrdé dřevo Sloupky z tvrdého dřeva se používají bez impregnace. Vysoká hmotnost zajišťuje i dostatečnou stabilitu. Používají se buď přímo opracované kmeny jako kulatiny, nebo hranoly, které se vyrábí buď řezáním, nebo štípáním. Pro žádoucí kvalitu jsou nutné tyto předpoklady: pomale rostoucí stromy doba těžby za vegetačního klidu použití jádrového dřeva vzdušné a suché skladování nejméně 1 rok kvalitní třídění použitých kmenů (DRÁPAL, 2000; WALG, 2000). Jádrové dřevo je daleko tvrdší a hustší než běl po obvodu. Tento běl je různé síly, u akátu asi 10 mm a u dubu 40 mm. U kulatin se odstraňuje opálením. Účelem je aby v zemi zůstalo jen kvalitní dřevo, které svou stavbou velmi blízké kruhovitě pórovité dřevo je přirozeně téměř nepropustné a tím i velmi těžce impregnovatelné. Tato 16

17 vlastnost zabraňuje rychlému postupu hniloby. Ošetření opálením není nutné u řezaných a štípaných sloupků (DRÁPAL, 2000). Štípané a řezané sloupky se používají o rozměrech 70 x 70 x 2500 mm, váha je pak 15 kg. Kulatiny se používají o průměru okolo 150 mm (DRÁPAL, 2000). Cenově příznivější je sloupek akátový než dubový. Čerstvě poražený akát se musí oloupáním hned zbavit kůry a spodní část se povrchově opálí. Takto upravené sloupky mají dlouhou životnost (KRAUS, HUBÁČEK, ACKERMANN, 2002; SEDLÁČEK, 2003). Sloupky z tvrdého dřeva se pro svoje vlastnosti používají především jako krajové (DRÁPAL, 2000). 4.3 KOV Kovové sloupky je možné rozdělit do dvou skupin: železné trubky s navařenými nosníky profilované ocelové pozinkované sloupky Profilované sloupky jsou specielně vyvinuty pro vinice, proto jsou také v současnosti nejpoužívanějšími sloupky ve vinicích. Lze je rozdělit podle několika hledisek: profily sloupků druhy úchytů drátu vnitřní vnější technologie výroby tažení ohýbání materiál pro výrobu profilovaných sloupků nerezový plech pozinkovaný plech způsob pozinkování před výrobou (kontinuální pozinkování ocelových pásů) hotové sloupky (vsázkové sériové pozinkování) druhy povlaků 17

18 (DRÁPAL, 2000; WALG, 2000; KRAUS, HUBÁČEK, ACKERMANN, 2002; ZEMÁNEK, BURG, 2003). Železné trubky s navařenými nosníky Železné trubky s nosníky se používaly dříve, především v menších vinicích, v dnešní době nemají vetší význam, nahrazují je sloupky profilované (KRAUS, HUBÁČEK, ACKERMANN, 2002; SEDLÁČEK, 2003). Profilované sloupky Profilované sloupky jsou používané především z praktického hlediska, snadné instalace, snadné manipulace, jednoduché upevňování drátů a cenové dostupnosti i když jejich životnost ve vododržných kyselých půdách, na kterých se vinice v České republice především pěstují, je poměrně nízká. Také ve větrných polohách mohou nastat problémy, kdy se sloupky pod náporem větru nahýbají a následně praskají. Nabízejí se dvě možnosti řešení. Buď použití speciálně vyráběných plastových opor, které se zatloukají před kovové sloupky, nebo použití plechových stabilizačních destiček, které se umisťují těsně pod povrch půdy. Některé německé podniky používají místo speciálních opor poškozené dřevěné sloupky, které rozřežou a také zarazí před kovové sloupky. Tyto způsoby výrazně zvýší stabilitu. Pevnost také závisí na použitém materiálu, jeho tloušťce a profilu sloupku. Při používání portálových sklízečů se doporučuje zapuštění do půdy nejméně 0,7m což také podpoří stabilitu (WALG, 2000). Profily sloupků Pro sloupky se nejčastěji používá ocelový plech o síle 1,5 2,2 mm, protože takto slabý plech nemá dostatečnou pevnost, musí se sloupky různě profilovat. Profily sloupků se řeší tak aby byl umožněn optimální rozestup dvojdrátí. Obecně lze také říct, čím více je sloupek profilován, tím je pevnější a odolnější proti zkroucení. V současné době je nabízeno mnoho typů profilovaných sloupků. Příklady profilů uvádí Obr. 1 (KRAUS, HUBÁČEK, ACKERMANN, 2002; SEDLÁČEK, 2003). 18

19 Obr. 4: Příklady profilovaných sloupků (PROFIL ALSACE) Druhy úchytů drátů Jednotlivé typy ocelových sloupků mohou mít uchycení drátu řešeno dvěma různými způsoby: vnější vnitřní Vnější háčky lépe vyhovují pro mechanizované roztahování vodících drátů. Ovšem existuje nebezpečí jejich deformace při nasazení portálových sběračů. Ve svahu, 19

20 nebo zvlněném terénu může docházet k samovolnému vyháknutí napnutých drátů. Toto se eliminuje formováním háčků do tvaru písmene S, které zamezuje jednak vyklouznutí drátů a také sběrače takto upravené háčky nepoškozují. Pokud mají háčky ostré hrany,musí se na ně navlékat plastové ochranné návleky, aby se neodřela na drátech povrchová ochrana a nedocházelo k jejich korozi (WALG, 2000; KRAUS, HUBÁČEK, ACKERMANN, 2002). Vnitřní háčky jsou vlastně šikmo vyražené otvory tzv. průvlaky, které svým tvarem zabraňují samovolnému vyháknutí a také odpadá problém s deformací háčků při použití sklízečů hroznů.v současné době se od vnějších háčků upouští a přechází se na vnitřní háčky (WALG, 2000; SEDLÁČEK, 2003). Obr. 5: Vnější a vnitřní háčky Technologie výroby profilovaných sloupků Profilované ocelové sloupky mohou být vyráběny tažením, nebo ohýbáním. Tažení je proces, při kterém dochází ke zmenšování velikosti profilu průtahem přes otvor tzv. průvlak. Ohýbání se provádí po lisování z pozinkovaných plechů, nebo z plechů které nemají povrchovou úpravu a zinkují se až hotové sloupky. Profilované sloupky z nerezového plechu Nerezové sloupky se vyrábějí z 11 % chromové oceli, která má velmi dobré protikorozní vlastnosti. Také je příznivá k životnímu prostředí. Z důvodu vysoké ceny nejsou tyto sloupky běžně dostupné (WALG, 2000). Profilované sloupky z pozinkovaného plechu Kovové sloupky se stříhají a tvarují za studena z předem pozinkovaného plechu. Na střihu je pozinkování přerušeno, to ale nezpůsobuje zrezivění. Síla zinkové vrstvy se 20

21 pohybuje od 25 do 35 mikrometrů to je zřetelně méně jak u zinkování hotových sloupků. Z hlediska klimatických podmínek mohou kyselé deště způsobit po asi 15 letech poškození zinkové vrstvy což má za následek vzniku koroze. Tyto sloupky mohou vydržet po dobu trvání vinice díky ocelovému jádru, u kterého se po poškození zinkové vrstvy počítá ještě s 8 až 10 -letou životností. Sloupky zhotovované z pozinkovaného plechu jsou cenově příznivější než sloupky které se zinkují až po zhotovení (WALG, 2000). Profilované sloupky zinkované po lisování Ocelové sloupky se zinkují v lázni teprve po střihu a lisování. Síla zinkové vrstvy je 70 až 80 mikrometrů. Na spodní části sloupků kam stéká zinek po vytažení sloupků z lázně je zinková vrstva ještě silnější. Životnost takto upravených sloupků může při příznivých půdních podmínkách být až 30 let. Počítá se s teoretickou životností 35 až 40 let, protože každoroční úbytek zinkové vrstvy v oblasti styku vzduchu s půdou je 2 mikrometry (WALG, 2000). Druhy povlaků Nejčastěji používané druhy povlaků při žárovém pokovování ocelových sloupků : Pozinkovaný (Zn) Galfan (95 % Zn, 5 % Al) Galvalume (55 % Al, 43,5 % Zn, 1,5 % Si) Galfan a galvalume pozinkované sloupky jsou nabízeny teprve od 90 let, jedná se o speciální slitiny snižující úbytek zinkové vrstvy, tím se stávají odolnější vůdčí korozi a daleko příznivějšími k životnímu prostředí (WALG, 2000). 4.4 PLAST Plastové sloupky jsou v České republice jen málo využívané, důvodem je nedůvěry ve vinařské veřejnosti, ale jedná se o materiál nabízející nejdelší životnost a nejekonomičtější řešení výstavby opěrných konstrukcí révy vinné (SEDLÁČEK, 2004). Plastové sloupky se vyrábějí ze dvou základních materiálů: tvrzený polyvinylchlorid (hpvc) recyklované plastové odpady (nehomogenní struktura) 21

22 Tvrzený polyvinylchlorid je materiál používaný i pro nárazníky automobilů. Sloupky vyrobené z tohoto materiálu jsou navíc opatřeny modifikací vůči UV záření. Při používání recyklovaných pastových materiálů závisí stabilita a trvanlivost sloupků od druhu použitých odpadních plastů a jejich množstevního podílu v recyklované směsy (WALG, 2000). Stabilita sloupků také závisí na jejich profilu. Existují tři základní profily plastových sloupků: plné plastové sloupky o průměru 60 mm trubkový profil s 10 mm přelisky pro uchycení drátu osmihranný profil s 10 mm přelisky pro uchycení drátu (WALG, 2000) Plné plastové sloupky se již v současnosti na trhu neobjevují, důvodem byla jejich nestabilita a nebezpečí vyvrácení při nepříznivém počasí, hlavně bouřích (WALG, 2000). Sloupky trubkového profilu mají po stranách dva přelisky, které jsou opatřeny otvory pro vodící dráty (Obr. 2).Vrchní část sloupku by se mela zakrýt speciálním krytem, z důvodu vnikání dešťové vody a nečistot (WALG, 2000; SEDLÁČEK 2004). Obr. 6: Schéma plastového sloupku trubkového profilu Sloupky osmihranného profilu jsou opatřeny nejen dvěma přelisky pro vodící dráty, ale navíc mohou mít dodatečné výztuhy, pro zvýšení stability. Tyto výztuhy jsou buď jednoduché nebo křížem. Sloupky jsou nabízeny i bez těchto výztuh (WALG, 2000). Všechny typy plastových sloupků jsou mnohem elastičtější než kovové a dřevené, proto se při jejich stavbě doporučuje použít zatlačovače s hydrovrtem (WALG, 2000). 22

23 4.5 SROVNÁNÍ DRUHŮ SLOUPKŮ Základními požadavky na opěrnou konstrukci jsou snadná instalace, dostatečná pevnost a životnost, odolnost proti poškození mechanickými prostředky a proti chemickým přípravkům, a neposledně dostupná cena. Srovnání používaných materiálů pro sloupky dle uvedených hledisek je v Tab. 5 (SEDLÁČEK, 2003). Druh sloupků Tab. 5: Srovnání sloupků podle použitého materiálu (SEDLÁČEK, 2003) Instalace Životnost Pevnost Odolnost proti strojům Odolnost proti chem. pr. Cena index beton=100 Beton Vrták Vyhovuje Vyhovuje Velmi nízká Vysoká 100 Ocel Zatlačovač Vyhovuje Snížená Střední Nižší Dřevo Vrták Vyhovuje Vyhovuje Vysoká Vysoká Plast Zatlačovač Vyhovuje Snížená Střední Vysoká Snadnost instalace je důležitá z krátkodobého hlediska, hlavně při stavbě opěrné konstrukce u větších rozloh. Optimální je instalace zatlačovačem, kdy výkon je mnohem vyšší, než při vrtání děr a utěsňování sloupků. Při zatlačování betonových a dřevěných sloupků je nutné použít hydrovrt (SEDLÁČEK 2003). Životnost sloupků je nejdůležitější hledisko z pohledu investora, protože není možné po několika letech měnit sloupky. Dřevěné sloupky jako nejstarší používaný materiál je osvědčený, stejně jako beton. Pozinkované profily a plastové trubky z hlediska životnosti nejsou zkušené (SEDLÁČEK 2003). Z hlediska pevnosti jsou ověřené dřevěné a betonové sloupky, sloupky ocelové a plastové budou nejen v méně únosných půdách pravděpodobně i při zahloubení 0,60 m hůře odolávat bočním větrům (SEDLÁČEK 2003). Odolnost sloupků vůči poškození strojem je důležitý faktor. Nejodolnější jsou sloupky dřevěné. Nejméně odolné z tohoto hlediska jsou sloupky betonové, které praskají již při malém kontaktu s pohybujícím se nářadím. Ocelové a plastové sloupky mají odolnost střední (SEDLÁČEK 2003). Chemické prostředky a hnojiva používané ve vinicích mají evidentně největší devastující účinky na kov. Beton, dřevo a plast jsou odolné proti všem běžně používaným prostředkům (SEDLÁČEK 2003). Z cenového hlediska nejsou podstatné rozdíly mezi druhy sloupků. Velké rozdíly jsou ale mezi výrobci, případně distributory (SEDLÁČEK 2003). 23

24 Tab. 6: Výhody a nevýhody různých druhů sloupků Druh sloupku Výhody Nevýhody Beton litý Beton přepjatý Ocelivý sloupek vyráběný z pozink. plechu Ocelový sloupek zinkovaný hotový Dřevo měkké Dřevo tvrdé Plast hpvc Plast recyklovaný dobrá stabilita dlouhá životnost cenová dostupnost odolnost proti chem. přípravkům odolnost proti povětrnostním vlivům výborná stabilita pružnost a pevnost možnost použití sklízečů hroznů snadná instalace ochranných sítí nízká hmotnost snadná instalace možnost výškového posunu drátů možnost použití sklízečů hroznů nižší cena něž sloupky zinkované po výrobě nízká hmotnost snadná instalace možnost výškového posunu drátů možnost použití sklízečů hroznů životnost delší než 30 let nízká hmotnost snadné zatloukání úchytů nízká cena pružnost a pevnost snadná likvidace neimpregnované části mech. sklizeň při použití kulatiny neimpregnují se úchyty drží pevněji než v měkkém dřevě snadná likvidace mech. sklizeň při použití kulatiny nízká hmotnost snadné uchycení drátů životnost 80 let možnost recyklace modifikace vůči UV záření možnost použití sklízečů hroznů nízká hmotnost snadné uchycení drátů příznivé k životnímu prostředí možnost použití sklízečů hroznů vysoká hmotnost křehkost poškozování pracovních orgánů některých strojů obtížnější instalace nákladná likvidace vysoká hmotnost vysoká cena menší stabilita kratší životnost do 15 let menší stabilita vyšší cena než sloupky ražené ze zinkovaného plechu životnost dle kvality impregnace do 25 let uvolňování úchytů nutnost náhrady za uhnilé sloupky impregnované části se musí recyklovat snadněji se deformují než měkké dřevo méně snadné zatloukání úchytů, než u sloupků z měkkého dřeva snadnější vyvracení vyšší cena než sloupky z recyklovaného plastu snadnější vyvracení nutnost likvidovat na komunálních deponiích životnost podle použitých recyklovaných materiálů 24

25 Tab. 7: Základní technické údaje různých druhů sloupků Druh sloupku Příčný profil [mm] Délka [mm] Hmotnost [kg.ks -1 ] Orientační cena [Kč.ks -1 ] Beton litý 80 x až až Beton přepjatý 50 x 50 až 90 x až až Ocel Šířka 50 až až ,4 až 5,3 150 Dřevo měkké Dřevo tvrdé 5. DOPLŇKOVÉ PRVKY 5.1 KOTVY A VZPĚRY V našich podmínkách je dosud nejčastějším řešením krajových sloupků použití betonových sloupků se vzpěrou. Vcelku běžné je i použití krajových sloupků z ocelových trubek vetknutých do betonové patky a doplněných ocelovou vzpěrou. Pro eliminaci tahu se osvědčuje šikmé uložení krajových sloupků s použitím sériově vyráběných kotev, které se do půdy zavrtávají nebo zatloukají (ZEMÁNEK, BURG, 2003). Vzpěry Vzpěry jako kotvení krajových sloupků se používá u betonových sloupků. Krajové sloupky mají rozšířené místo s otvorem, do něhož se zastrčí kovový trn a na něj se nasadí betonová protivzpěra umístěná proti tahu napínaných drátů. Pata protivzpěry se podloží plochým kamenem nebo plochou betonovou deskou a její spodní část, stejně tak i spodní část krajového sloupku se zabetonují (KRAUS, HUBÁČEK, ACKERMANN, 2002). Kotvy Dříve se používaly kotvy betonové, ty jsou v dnešní době nahrazovány kotvami sériově vyráběnými. Hranol 90 x 90; 100 x 100 Kulatina 80 Hranol 70 x 70 Kulatina až až Plast Kulatina 60 až ,

26 Betonové kotvy vyrábějí se přímo na místě. Do středu nejméně 0,6 m hluboké díry se vloží tyčka na spodní straně zahnutá a na vrchní straně s očkem. Tyčka se zabetonuje a po náležitém vytvrdnutí betonu je možné ukotvit sloupky (KRAUS, HUBÁČEK, ACKERMANN, 2002). Základní rozdělení a popis sériově vyráběných kotev uvádí ZEMÁNEK, BURG, 2003: Tyčová kotva je 0,85 1,00 m dlouhá pozinkovaná tyč opatřená okem. Na dolním konci je kotouč o průměru mm, rozříznutý a upravený jako 1 závit šneku. Kotva má vodící hrot. Montáž se provede ručně pomocí prostrčené tyče nebo strojově pomocí speciálních klíčů v kombinaci s předvrtáním půdním vrtákem. Talířová kotva je bez vodícího hrotu, talíř je rozevřený kotouč s vyprofilovaným ostřím, které je zavrtáváno do země (tvarem připomíná zkroucený srp). Spirálová kotva je vhodná především do kamenitých půd. Pracuje na principu vývrtky, při otáčení proniká i mezi kameny hluboko do půdy, přičemž kameny ji pak fixují a stabilizují. Zarážecí kotva je opatřena 2 křídly o tloušťce mm. Funguje podobně jako harpuna, při zpětném pohybu mají křídla tendenci se otevírat a tím brání vytažení. Křídla jsou navařená na ocelový trup, který je zakončený okem. Je vhodná do skeletových půd. Rozpěrná kotva je tvořena trubkou, která má na konci vyprofilovaný hrot. Uvnitř tělesa trubky jsou 3 ocelové pruty, které zatloukáním pronikají přes trubku do půdy, různě se ohýbají a fixují tím konec trubky v půdě. Kotva se zapravuje do půdy ve směru tahu drátu, který vedeme k vrchní části sloupku. Drát je dvojitý a po jeho upevnění na nástavec kotvy i na sloupek provlékáme kovovou tyčku mezi dva dráty, které stáčíme. Tím dosáhneme pevného ukotvení koncových sloupků (KRAUS, HUBÁČEK, ACKERMANN, 2002). 26

27 5.2 DRUHY DRÁTŮ Požadavky kladené na dráty: dostatečná odolnost proti působícímu napětí, při malém průměru nesmí být příliš tuhé a těžké, pro snadnou manipulaci hladký povrch se nesmí porušit, aby nedocházelo k odírání výhonů co možná nejmenší protahování drátů, při působícím napětí trvanlivost musí odpovídat životnosti konstrukce (WALG, 2000) Základní druhy drátů používaných ve vinicích: pozinkované Galfan povlak (př. Bezinal) nerezové potažené plastem speciální vysokopevnostní šňůry Pozinkované Pozinkované dráty se převážně používaly pro drátěnky v minulosti. Asi po 12 až 15 letech se začne objevovat rez, to vede k poškozování výhonů oděry. Pro vodící dráty se používá průměru 2,8 3,1 mm, pro dvojdrátí průměru 2,0 2,5 mm (WALG, 2000; KRAUS, HUBÁČEK, ACKERMANN, 2002). Galfan povlak Galfan povlak je směs zinku (95 %) a hliníku (5 %), která se nanáší na ocelový drát. Takto upravené dráty mají delší životnost než dráty pozinkované. Na základě laboratorních testů, by měly zůstat po celou dobu životnosti vinice hladké a neměly by se objevit žádné známky rzi. Oproti pozinkovaným drátům mají větší odolnost proti působícímu napětí, to umožňuje použití menších průměrů, v důsledku toho jsou lehčí, pružnější a lépe se s nimi manipuluje. V současnosti nejvíce používané ve vinicích v klasických vinařských oblastech Francii, Itálii, Španělsku, Německu a v Rakousku. Pro vodící dráty je nabízen například drát Bezinal o průměrech 2,7 mm a 3,0 mm. Pro dvojdrátí o průměru 2,2 mm (WALG, 2000; TOMAS, 2002). 27

28 Nerezové Nerezové dráty jsou extrémně odolné proti korozi, nepatrně se protahují, mají velikou odolnost proti působícímu napětí a proto se mohou používat malé průměry. Nevýhodou je tuhost, která stěžuje manipulaci a vysoká cena. Pro vodící dráty se používá průměru 1,6 mm a pro dvojdrátí 1,2 mm (WALG, 2000; TOMAS, 2002). Potažené plastem Jádro tvořené pozinkovaným drátem je potaženo ochrannou vrstvou z PVC. Ochranná vrstva se může nanášet dvěma způsoby: nástřikem natavením prášku (lepší přilnavost k povrchu drátu) Dráty potažené plastem mají dostatečnou životnost, pokud se nepoškodí při běžných pracích ve vinici. Pro dvojdrátí se používají průměry 2,0 2,5 mm (WALG, 2000; KRAUS, HUBÁČEK, ACKERMANN, 2002). Speciální vysokopevnostní šňůry Speciální vysokopevnostní šňůry se používají při fixaci letorostů za použití zvedače letorostů, pro zastrkávání zelených, jednoletých výhonů ve vinicích v průběhu vegetace (OSTRATICKÝ, 2005). 5.3 OPĚRNÉ VODÍCÍ TYČE (označovány také termínem roksor) Každý vinný keř musí mít jako opěru k vypěstování rovného a dostatečně pevného kmene vodící tyčku. Opěrné vodící tyčky musí být připevněny k vodorovnému nosnému drátu. K tomu se používají různé kovové a plastové úchyty, nebo jednoduše zkroucený drát. Trvanlivost má být nejméně 5 až 7 let, dokud kmínky dostatečně nezesílí. Délka se pohybuje od 1,2 m do 1,5 m podle výšky vodícího drátu (WALG, 2000; KRAUS, HUBÁČEK, ACKERMANN, 2002). Druhy opěrných vodících tyčí: impregnované měkké dřevo (smrk, jedle) tvrdé dřevo (akát) kovové 28

29 bambusové plastové Dřevěné vodící tyčky mají dobrou stabilitu a dostatečnou životnost, nevýhodou je velký průměr a větší hmotnost. Kovové vodící tyčky se používají jako drát o průměru 6 mm nebo vlnitý pozinkovaný drát o průměru 5 mm. Jsou stabilní, lehké, trvanlivé, snadné k manipulaci a vhodné pro mechanizovanou sklizeň. Bambusové vodící tyčky jsou laciné ale mají velmi krátkou životnost a nejsou vhodné pro mechanizovanou sklizeň. Plastové vodící tyčky mají velmi dobrou stabilitu, jsou vhodné pro vysoké kmeny a větrné polohy (WALG, 2000; KRAUS, HUBÁČEK, ACKERMANN, 2002). 5.4 NAPÍNÁKY V prvních letech po provedení opěrné konstrukce se stává, že se nosné dráty i dvojdrátí částečně uvolní. Děje se tak vlivem teplotních výkyvů a také vlivem zátěže révové stěny. K dopínání drátů slouží různé typy napínáků: napínák se závitovým šroubem při napínání se strojek zkracuje (Obr. 7) napínák s navíjením drátu při napínání se na šroub navíjí drát (Obr. 8) manipulační řetízky pro ocelové sloupky, drát se napíná zaháknutím ok řetízku do kovových háčků (Obr. 9) napínací kovové kolíky ve tvaru L pro betonové sloupky, drát se napíná navíjením na kolík (Obr. 10) Gripple spojky systém Gripple, používán i pro spojování drátů (popsán níže, Obr. 11) (KRAUS, HUBÁČEK, ACKERMANN, 2002; ZEMÁNEK, BURG, 2003). Obr. 7: Napínák se závitovým šroubem Obr. 8: Napínák s navíjením drátu 29

30 Obr. 9: Manipulační řetízky Obr. 10: Napínací kovový kolík Obecně je nevhodné používat napínáky se závitovým šroubem, protože závit rychle rezaví a ztrácí funkčnost. Osvědčují se napínáky jednodušší konstrukce, které mohou být aplikovány kdekoli na vodící drát bez jeho přerušení. U ocelových sloupků je možné napínat dvojdrátí pomocí manipulačních řetízků, které zároveň slouží k jeho výškovému posunu. (ZEMÁNEK, BURG, 2003). 5.5 SPOJKY Spojky slouží ke spojení a napnutí drátů. Na českém trhu jsou nabízeny spojky se systémem Gripple. Jedná se o dvě protisměrně působící ozubená kola přitlačovaná přes pružiny v klínovém prostoru, jejichž důsledkem dochází k volnému pohybu drátu pouze jedním směrem. Spojky je možno použít na průměry rovného pozinkovaného nebo poplastovaného drátu v rozmezí 1,0 4,0 mm (Tab. 8). Konstrukce spojky umožňuje její opakované použití (GRIPPLE, 2006). Spojování a napínáni drátů se provádí pomocí napínacích kleští, do samosvorné kleštiny se vloží napínaný drát spolu se spojkou a postupným svíráním rukojetí dochází k napínání drátu. (GRIPPLE, 2006). Obr. 11: Spojky systém Gripple 30

31 Tab. 8: Typy spojek systému Grippe Typ spojky Průměr drátu [mm] Max. pracovní zatížení [kg] Malá 1,00 2, Střední 2,00 3, Velká 4, Maxi 2,50 4, KRYTKY NA SLOUPKY Krytky se používají pro duté kovové nebo plastové sloupky. Jejich použití není časté, ale jejich ochrana je mnohem kvalitnější než za použití plechovek, hrnků nebo jiných svépomocných ochran. Krytky jsou dvojího druhu, kovové placky s vidlicovým roztažitelným pérem, nebo pryžové tvárné chráničky. Obr. 12: Univerzální kovová krytka na sloupek Obr. 13: Pryžová krytka 31

32 6. DOTAČNÍ TITULY Po vstupu České republiky do Evropské unie (tj. od roku 2004) existuje nový systém dotací, odpovídající dohodnutým a schváleným podmínkám Společné zemědělské politiky. Systém zahrnuje tři hlavní druhy dotací: přímé platby (na ornou půdu, sady, vinice, chmelnice, trvalé travní porosty) horizontální plán rozvoje venkova operační program Zemědělství Na výstavbu opěrných konstrukcí pro vinice a sady nejsou žádné samostatné dotační tituly. Ale pokud pěstitel žádá o dotace na výsadbu vinice, nebo ovocných stromů (jejichž pěstitelské tvary potřebují opěrnou konstrukci), musí být tato konstrukce vybudována tak, aby splňovala podmínky pro přidělení dotace. Poskytování dotací upravuje 2 a 3 zákona č. 252/1997 Sb. o zemědělství. Na základě tohoto zákona Ministerstvo zemědělství ČR každoročně vydává zásady, kterými se stanoví podmínky dotací v konkrétním roce (MZE ČR, 2006). Dotace poskytuje ministerstvo na základě žádosti fyzickým a právnickým osobám za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem (zásady) a případně na základě mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána (MZE ČR, 2006). Žádost o poskytnutí dotace obsahuje údaje potřebné k posouzení, zda jsou splněny podmínky k poskytnutí dotace, zejména: označení žadatele, identifikační číslo, nebo rodné číslo předmět činnosti účel na který je dotace požadována bankovní spojení žadatele prohlášení žadatele, že neobdržel v příslušném roce pro který je dotace žádána a daný účel jinou dotaci pro poskytnutí dotace na zemědělkou půdu je rozhodující evidence využití zemědělské půdy podle uživatelských vztahů (LPIS), k údajům o výměře parcel vedených v katastru nemovitostí se nepřihlíží doklad potvrzující oprávnění k podnikání, pokud je žadatel podnikatelem Ministerstvo dotaci neposkytne v případě, jestliže: žadatel nemá trvalý pobyt, případně sídlo na území České republiky žadatel změní u půdního bloku v evidenci LPIS porost na druh zemědělské kultury orná půda 32

33 pozemek, na který má být poskytnuta dotace, se nenachází na území České republiky (MZE ČR, 2006) Dotační program 1.R. Podpora restrukturalizace ovocných sadů Přijímání žádostí do: Účel: restrukturalizace ovocných sadů, resp. nezbytné zlepšení zdravotního stavu ovocných stromů a zlepšení kvality produkce ovoce. Předmět dotace: plocha nově vysázeného ovocného sadu odrůdami doporučenými Svazem pro integrované systémy pěstování ovoce (SISPO), obhospodařovaná podle směrnic pro integrované systémy pěstování Subjekt: podnikatel podnikající v zemědělské výrobě Forma dotace: dotace na pořízení dlouhodobého hmotného majetku Výše dotace: a) sazba do Kč.ha -1 vysázení ovocného sadu uznanou sadbou na výměře min. 1 ha, min. počet stromů 800 ks. ha -1, b) sazba do Kč.ha -1 vysázení ovocného sadu uznanou sadbou na výměře min. 1 ha, min. počet stromů 400 ks. ha -1, Podmínka: příjemce dotace bude podnikat s předmětem dotace a obhospodařovat jej podle směrnic pro integrované systémy pěstování minimálně 10 let od data vydání rozhodnutí (MZE ČR, 2006), (Tab.23 až Tab. 26) Jednotná platba na plochu (SAPS) Příjímání žádostí do: Účel: jednotná platba na plochu (SAPS) pro rok Předmět dotace: půda která je vedená v evidenci LPIS, kultury: orná půda, travní porost, vinice, chmelnice, ovocný sad. Subjekt: fyzická nebo právnická osoba obhospodařující zemědělskou půdu. Výše dotace: zjištěná plocha zemědělské půdy v hektarech se násobí základní sazbou v Kč, která se vypočte na základě redukčního koeficientu (článek 143b Nařízení Rady č. 1782/2003). 33

34 Podmínka: minimální výměra 1 ha zemědělské půdy v součtu všech půdních bloků; zemědělská půda musí být vedena na žadatele v evidenci LPIS od 1.5. do kalendářního roku a musí být po toto období zemědělsky obhospodařována (SZIF, 2006), (Tab.27 až Tab. 31) Legislativa spojená s výsadbou vinic a sadů Stavební povolení: Rozhodnutí o využití území vydává věcně a místně příslušný stavební úřad na základě podání návrhu na vydání územního rozhodnutí o využití území fyzickou, nebo právnickou osobou. Stavební úřad má dle zákona č. 50/1998 Sb., o územním plánování a stavebním úřadu, na vyřízení této žádosti 60 dnů. Návrh posuzuje dle 37 stavebního zákona a na základě tohoto posouzení vydává podle 39 stavebního zákona a 5 vyhlášky č. 132/1998 Sb. podrobnosti postupu při územním rozhodování. Rozhodnutí o využití území obsahuje, jméno a adresu navrhovatele, druhy a parcelní čísla pozemků podle katastru nemovitostí, stručný popis způsobu využití území, podmínky pro nové využití území, rozhodnutí o námitkách účastníků řízení, dobu platnosti rozhodnutí, způsob úpravy území po ukončení povoleného užívání území (DOLEŽAL, 2003). Registrace sadů: Registrace sadů obhospodařovaných v režimu intenzivního ovocnářství upravuje zákon 88/2006 Sb. 1. Žádost o registraci obsahuje následující údaje: identitu pěstitele, číslo půdního bloku a dílu na základě registrace v LIPS, výměru ovocného sadu, odrůdu včetně podnože, stáří ovocných stromů, počet ovocných stromů a hustotu výsadby, využití závlahy, zahrnutí ovocného sadu do integrovaného systému pěstování ovoce (SISPO). Na základě registrace je přiděleno registrační číslo ovocného sadu (ČEPIČKA, 2006). Registrace vinic: Registrační číslo přiděluje Ústřední a kontrolní ústav zemědělský Obor trvalých kultur (Znojmo Oblekovice) na základě písemné žádosti vinici, která má celkovou výměru větší než 10 arů. Vinice o menší výměře je možné na základě žádosti také zapsat do registru vinic (ČEPIČKA, 2006). Novou výsadbu vinic upravuje zákon 321/2004 Sb. o vinohradnictví a vinařství 8, právo na opětovnou výsadbu upravuje 9 téhož zákona (Tab. 32 a Tab. 33). 34

35 7. MECHANIZAČNÍ PROSTŘEDKY PRO VÝSTAVBU OPĚRNÝCH KONSTRUKCÍ Stavba sloupků představuje poměrně namáhavou operaci, která je navíc náročná na přesnost umístění, na uložení sloupku do stejné hloubky a na rozvoz sloupků. Vlastní stavba sloupků může být provedena několika způsoby: ruční stavba pomocí vrtáků stavba pomocí zatloukání stavba pomocí zatlačování Pro výstavbu se používají různé mechanizační prostředky, které jsou popsány níže (ZEMÁNEK, BURG, 2003). 7.1 VRTÁKY Při ruční stavbě se využívá ručních motorových nebo traktorových vrtáků. Ty se hůře osvědčují hlavně v kamenitých půdách. Navíc je někdy u traktorových vrtáků problém přesného najetí na vytýčené místo sloupku. Po vyvrtání jamky do požadované hloubky, je sloupek ručně zasazen a půda kolem je utužena (ZEMÁNEK, BURG, 2003) Ruční vrtáky Ruční vrtáky se využívají při výstavbě opěrných konstrukcí na malých výměrách, hlavními uživateli jsou zahrádkáři. Práce s ručními vrtáky je zdlouhavá a fyzicky namáhavá. 35

36 Obr. 14: Ruční vrták (MOFIX) Tab. 9: Ruční vrtáky firmy MoFix Firma Typ Průměr vrtáku [mm] Orientační cena [Euro] EB-V EB-V EB-V MoFix EB-V EB-V EB-V EB-V EB-V

37 7.1.2 Ruční motorový vrták Vrtáky s vlastním motorem mohou být upraveny pro obsluhu jedním pracovníkem nebo dvěma pracovníky. Vrtáky určené pro jednoho pracovníka mají menší průměry než vrtáky určené pro dva pracovníky. Obr. 15: Ruční motorový vrták NEA52E jedno mužný a ruční motorový vrták T135HO dvou mužný (RUMSAUER) Firma Rumsauer Tab. 10: Ruční motorové vrtáky firmy Rumsauer Typ motorového vrtáku Typ Výkon Hmotnost Orient. [kw] [kg] cena [Euro] NEA52E (jedno mužný) T135HO (dvou mužný) 1, , Typ Typ vrtáku Délka Průměr vrtáku vrtáku [mm] [mm] Orient. cena [Euro] 13/NEA /NEA /NEA /NEA /NEA /NEA /TR /TR /TR /TR /TR

38 7.1.3 Traktorový vrták s pružným připojením na hydrauliku traktoru Vrtáky jsou obsluhovány ručně a poháněné jsou hydromotorem od hydrauliky traktoru. Výhodou je pružné spojení vrtáku s traktorem a možnost přesného umístění jamky (ZEMÁNEK, BURG, 2003). Obr. 16: Traktorový vrták s pružným připojením (FEHRENBACH) Tab. 11: Traktorový vrták s pružným připojením firmy Fehrenbach Firma Typ motorového vrtáku Typ Délka hydraul. Orient. připojení cena [m] [Euro] Fehrenbach Typ vrtáku Typ Průměr Orientační vrtáku cena vrtáku [mm] [Euro] 0990-S S S S S S Traktorový vrták upevněný na konzole Vrtáky upevněné na konzole se připojují mezinápravově nebo vzadu na tříbodový závěs traktoru. Konzola umožňuje nastavení hloubky i směru vrtání. Nevýhodou je požadavek velmi přesného najíždění na vytýčené místo (ZEMÁNEK, BURG, 2003). 38

39 Obr. 17: Traktorové vrtáky upevněné na konzole (FEHRENBACH) Tab. 12: Přehled traktorových vrtáků upevněných na konzole firmy Fehrenbach Firma Fehrenbach Typ motorového vrtáku Typ Popis Orient. cena [Euro] s paralelním vedením, vrtáky do 300 [mm] s paralelním vedením, vrtáky do 800 [mm] bez paralelního vedení, vrtáky do 300 [mm] bez paralelního vedení, vrtáky do 800 [mm] Typ vrtáku Typ Průměr Orientační vrtáku cena [mm] [Euro]

40 7.2 ZATLOUKAČE Metoda je vhodná zejména pro dřevěné sloupky, u kovových sloupků je potřeba využívat chrániče konců sloupků, aby úderem nedošlo k jejich poškození (ZEMÁNEK, BURG, 2003) Ruční beranidlo Pro malé množství sloupků se dá využít ruční beranidlo, které vyžaduje obsluhu 2 pracovníků. Jedná se o ocelovou trubku s cca 12 mm vnitřním průměrem, se svrchní strany uzavřené a opatřené dvěma madly. Beranidlo se zdvihne za madla a úderem směrem dolů se sloupek zatlouká (WALG, 2000; ZEMÁNEK, BURG, 2003). Obr. 18: Ruční beranidlo Zatloukací zařízení ERO Vibrační zatloukače sloupků typu ERO-zatloukač 60kg a ERO-zatloukač 90kg, jsou určeny pro dřevěné, plastové a ocelové sloupky o různých rozměrech. Díky své konstrukci a technickému provedení jsou schopny zatloukat sloupky pod různými úhly i do velmi tvrdého podloží. Po usazení sloupku do hlavy zatloukače a uvedení přístroje do pohybu, dvě uvnitř usazená na sobě nezávislá závaží pomocí efektu koncentrace sil přerušovanými údery uvnitř beranidla sloupek zatlučou do půdy. Volné zavěšení beranidla umožňuje svislé uložení sloupků nejen na rovině, ale v jakémkoliv svahu, zároveň umožňuje uložení i koncových sloupků v řádku. Posuvná aretační tyč zajišťuje uložení sloupků do jednotné výšky. Dle složení podloží je možná volba mezi závažím 60 kg nebo 90 kg a dodatkovým závažím 11,5 kg nebo 23 kg. Pro možnost usazování sloupků o různém průměru, je beranidlo vybaveno výměnným upínacím pouzdrem. Je tedy možno volit mezi 63 mm, 82 mm, 105 mm, 140 mm. Zatloukač lze namontovat na čelo jakéhokoliv typu traktoru (OSLAVAN, 2004). 40