Osobní vlastnictví a jeho performativní úloha v generační perspektivě

Transkript

1 Osobní vlastnictví a jeho performativní úloha v generační perspektivě Lucie Cviklová To cite this version: Lucie Cviklová. Osobní vlastnictví a jeho performativní úloha v generační perspektivě. Cahiers du CEFRES, Centre Français de Recherche en Sciences Sociales (CEFRES), 2012, Původní a noví vlastníci, pp halshs HAL Id: halshs Submitted on 21 Apr 2017 HAL is a multi-disciplinary open access archive for the deposit and dissemination of scientific research documents, whether they are published or not. The documents may come from teaching and research institutions in France or abroad, or from public or private research centers. L archive ouverte pluridisciplinaire HAL, est destinée au dépôt et à la diffusion de documents scientifiques de niveau recherche, publiés ou non, émanant des établissements d enseignement et de recherche français ou étrangers, des laboratoires publics ou privés.

2 Cahiers du CEFRES N 11, Původní a noví vlastníci Anne Olivier (Ed.) Lucie CVIKLOVÁ Osobní vlastnictví a jeho performativní úloha v generační perspektivě Référence électronique / electronic reference : Lucie Cviklová, «Osobní vlastnictví a jeho performativní úloha v generační perspektivě», Cahiers du CEFRES. N 11, Původní a noví vlastníci (ed. Anne Olivier). Mis en ligne en janvier 2012 / published on : january 2012 URL : Editeur / publisher : CEFRES USR 3138 CNRS-MAEE Ce document a été généré par l éditeur. CEFRES USR 3138 CNRS-MAEE

3 198 L. CVIKLOVÁ Osobní vlastnictví a jeho performativní úloha v generační perspektivě Lucie Cviklová Bronislaw Malinowski se ve své kulturní teorii snažil vybudovat teoretický aparát či paradigma pro zkoumání kulturní složky sociálního života. Zejména ve své práci Teorie kultury se pokusil zformovat teorii, jejíž analytické pojmy by bylo možné použít pro zkoumání moderních i premoderních společností. Důležitou složkou této teorie je pojem survival, který byl použit už A. A. Goldenwiserem. Malinowski se domníval, že vhodná operacionalizace pojmu survival bude schopna odlišit podstatné a marginální složky daného kulturního prostředí. Naprostá většina vědeckých pojednání týkajících se proměny vlastnických vztahů v postkomunistických společnostech je věnována makrostrukturálním aspektům probíhajících ekonomických a politických procesů a sociální aspekty dopadu proměny vlastnických vztahů na malé sociální skupiny jsou zanedbávány (např. Akos Rona Tas, Borodachev, Earle, Stark,Yarrov). Proto nyní použiji Malinowského myšlenkový odkaz jako teoretický rámec pro vysvětlení kulturní složky proměny vlastnických vztahů na mikrostrukturální úrovni (rodina). Nastolení postkomunistických režimů posílilo institucionalizaci a revitalizovalo nejen soukromé vlastnictví, ale přineslo také strukturální proměny osobního vlastnictví. Pro aktéry v pozdních liberálních režimech mají survival předměty své specifické místo ve struktuře osobního vlastnictví. Rychlé využití technologické inovace a komercionalizace předmětů osobní spotřeby vedly k následujícím jevům. Aktéři z vyšší střední třídy uchovávají staré předměty jak za účelem zpřítomnění minulosti v každodenních životních praxích, tak i jako protest proti kolonizaci imperativy tržních mechanismů. V postkomunistických zemích jsou postoje vůči survival předmětům zcela odlišné. Obrazy vytvářené hromadnými sdělovacími prostředky a existence zboží v obchodech jako realizace nadnárodního trhu vytvořily takovou spotřební poptávku, která je srovnatelná se spotřebitelskou poptávkou západních aktérů. Přestože i v západních společnostech existuje rozdíl mezi spotřebitelskými sny a možnostmi jejich realizace, pro většinu postkomunistických aktérů je tento rozdíl mnohem větší. 1 V důsledku těchto procesů se v postkomunistických zemích ustavila specifická struktura survival osobně vlastněných předmětů. Aktéři měli reálné možnosti nabýt nové předměty, které jsou spojené s jejich osobní image, a byli nuceni ponechat si předměty dlouhodobé spotřeby, které ve své většině představují vybavení domácností. Erving Goffman ve své práci Sebeprezentace v každodenním životě považuje dramaturgickou motivaci za nejdůležitější složku sociálního jednání. Podle Goffmana je možné rozebrat jednání každé sociální instituce z hlediska image, který aktéři vytvářejí v sociálních rolích. Za účelem performance aktéři rozdělují sociální prostor na veřejnou oblast (oblast performance) a soukromou oblast (oblast přípravy). Aktéři se sami organizují do jednotek, které spolu navzájem soutěží a slouží si jako auditoria. Goffman postuluje, že tyto jednotky mají jenom dočasný charakter a jejich restrukturalizace má vliv na individua, procesy interakce i organizaci sociální struktury. Malinowského koncepci survival i Goffmanovu perspektivu performativního soutěžení sociálních jednotek jsem využila při výzkumu symbolického fungování osobního vlastnictví pražské střední třídy. Vzhledem k tomu, že bylo velmi těžké operacionalizovat pojem survival pro účely empirického výzkumu, survival a normální kulturní prostředí bylo vymezeno na základě předcházejícího dlouhodobého pozorování filmů a televizních seriálů, které se odehrávají v současném českém prostředí. Mou základní hypotézou byl předpoklad, že existují významné generační rozdíly v postojích vůči soukromému vlastnictví a ve struktuře osobního vlastnictví, jehož realizace je založena na funkcionální performativitě. 2 1 Přestože i v zemích třetího světa existuje obdobně velký rozdíl mezi spotřebitelskými přáními a reálnými možnostmi, v tomto kulturním prostoru je výrazně modifikován kulturní propastí mezi kulturními návyky domorodého obyvatelstva a kulturní složkou zboží, které je v těchto zemích dostupné jako důsledek působení mezinárodních tržních mechanismů. (Ve většině zemí jsou uživatelsky používány takové technologické výdobytky jako je televize a video. To však neznamená, že by obyvatelstvo bylo kulturně ovlivněno smyslem informací, jež jsou přinášeny v rámci těchto hromadně sdělovacích prostředků.) 2 Tři generace byly modelovány na základě politické zkušenosti, kterou respondenti učinili v období socializace (za klíčové momenty byly považovány následující roky: l948, l968, l989).

4 CAHIERS DU CEFRES 199 Symbolická role osobního vlastnictví a survival předmětů v perspektivě dvou generací pražské střední třídy Michel S. Ball a Gregory W. Smith ve své práci Analyzing Visual Data poukázali na tu skutečnost, že už na začátku devatenáctého století byly strukturální analýzy vizuálních reprezentací důležitým zdrojem sociologického a antropologického vědění. Poučena zkušenostmi těchto dvou autorů, mým hlavním metodologickým přístupem byl rozbor role osobního vlastnictví v rodinných fotografiích, zaměřený zejména na performativní složku jednotlivých předmětů. Každá rodina byla považována za zájmovou jednotku, která realizuje své strategie v průběhu performativního sociálního jednání. 3, 4 Výsledky rozhovorů realizovaných se všemi třemi generacemi pražské střední třídy ukázaly, že osobní vlastnictví má pro respondenty význam nejenom pro svou utilitární hodnotu. Slouží jako prostředek jak manifestovat kulturní vkus i sociální status celé rodiny. Jednotlivými členy rodiny je také využíván jako prostředek jak ukázat ostatním členům rodiny proměnu svých postojů a jak podporovat profesionální záměry na pracovišti. Osobní vlastnictví jako performance a soukromé vlastnictví jako důležitá složka kolektivní paměti (nejstarší generace) Použijeme-li dichotomickou klasifikaci soukromé a veřejné oblasti, zástupci nejstarší generace vztahují předměty, které se nalézají v jejich osobním vlastnictví, výlučně k soukromé sféře. Vzhledem k tomu, že životní praxe nejstarší generace nejsou uskutečòovány ve veřejné oblasti, kulturní prostředí vyjádřeno pojmovým aparátem Bronislawa Malinowského se pro ni pádem komunistických režimů výrazně nezměnilo. Přestože se v jejich vlastnictví nalézá největší počet survival předmětů, nelze tuto skutečnost vysvětlovat jenom jejich nízkou kupní sílou. I když jednostranná orientace na soukromí svědčí o přehlížení probíhající sociální změny, subjektivní výpovědi nejstarších respondentů svědčí o existenci autonomního kulturního vkusu či nejvyšší schopnosti rozlišování (tak jak je určeno Pierrem Bourdieu). Ze všech tří generací vyjadřují největší nesouhlas se změnou nabídky spotřebního zboží, jež byla způsobena neregulovaným rozšířením mezinárodních tržních mechanismů na postkomunistické společnosti (stěžují si zejména na nízkou kvalitu zboží). V souvislosti s těmito skutečnostmi prezentují uchovávání survival předmětů vztahujících se k jejich osobní image i k vybavení domácností jako vlastní záměr a nikoliv jako pouhé východisko z nouze. Proto je také vyzdvihují ve svých performativních praxích usilujících o pěstování individuální i rodinné sociální prestiže více než nově nabyté předměty v postkomunistickém období. Nejstarší respondenti se vyslovili v tom smyslu, že usilují o návrat soukromého majetku kvůli ostatním rodinným příslušníkům a sami nemají zájem o jeho správu. Ze všech tří generací však byli nejvíce schopni jak rozlišovat mezi institucí soukromého, osobního a státního vlastnictví, tak podpořit legitimitu soukromého vlastnictví v lidské společnosti. Tyto postoje byly podloženy negativními hodnotovými soudy vztahujícími se ke komunistickému období a rozdrobenými vzpomínkami na zamítavé postoje rodičů vůči socializaci. 5 Rozlišené strategie osobního vlastnictví, splývání veřejné a soukromé složky v životních praxích (střední generace) Střední generace se nejlépe vyrovnala s ustavením nového kulturního prostředí a podle jejich výpovědi survival předměty ve struktuře jejich osobního vlastnictví představují jenom velmi nákladné předměty dlouhodobé spotřeby či předměty spojené s vybavením domácností. Průběžně nově nabývané předměty do osobního vlastnictví jsou rovnoměrně rozloženy na předměty spojené s vybavením domácností a na předměty spojené s pěstováním osobní image. Střední generace se vyznačuje největším performativním ethosem osobního vlastnicví 3 Kvalitativní metodologie mi umožnila vést interviews jenom s velmi omezeným počtem respondentů. Každá generace byla zastoupena pěti mužskými a pěti ženskými respondenty (dohromady tedy patnácti muži a ženami). Vzhledem k takto malému vzorku a různorodosti výpovědí nejmladší generace budu interpretovat jenom ty informace, které jsem získala od dvou starších generací. 4 Přestože ve středoevropském a východoevropském kontextu má český národ nejsilnější historické tradice střední třídy jež je považována za nejdůležitějšího nositele instituce soukromého vlastnictví komunistické období přineslo výrazné posuny ve vědomí aktérů. Už v průběhu prvních rozhovorů se objevila nedostatečná schopnost respondentů rozlišovat mezi státním, soukromým a osobním vlastnictvím, pochyby o nutnosti jejich reinstitucionalizace či respektování v rovině zvyků. 5 Dnes mají české levicové politické strany rozsáhlý elektorát mezi negativně privilegovanými nejstaršími občany. Tak lze očekávat, že v české sociální struktuře existuje kontinuita negativních/pozitivních vlastnických tříd (dichotomická klasifikace na negativní a pozitivní třídy byla vymezena Maxem Weberem).

5 200 L. CVIKLOVÁ a performativní aspekty jsou rovnoměrně rozloženy mezi veřejnou a soukromou oblast. Respondenti vypovídali o třech odlišných performativních strategiích vztahujících se k uskutečnění osobního vlastnictví. První performativní strategii zaujímají vůči svým rodičům, se kterými si pravidelně vyměòují osobní předměty i názory na jejich charakter. Druhou performativní strategii zaujímají vůči svým dětem, kterým často musí vysvětlovat smysl předmětů nabývaných do osobního vlastnictví. Poslední druh performativní strategie je orientován na sebeprezentaci před vlastními partnery. Když rozhovor probíhal odděleně s muži a se ženami, objevily se výrazné rozdíly v jejich výpovědích a vynořily se kritické připomínky týkající se postoje nepřítomného partnera vůči předmětům v osobním vlastnictví. Když byl rozhovor veden za přítomnosti obou manželů, osobní nesouhlasy byly odsunuty do pozadí za účelem vytváření performativního rodinného dojmu. Přestože střední generace vypovídá o aktivní účasti v průběhu procesů restituce soukromého majetku, nepovažuje za důležitý morální závazek respektovat instituci státního vlastnictví. Lze to vyložit dřívějšími dlouhotrvajícími praxemi státního socialismu, který nebyl schopen vytvořit zprostředkující mechanismy vztahující se k redistribuci státního majetku vůči konkrétním sociálním skupinám i individuálním aktérům, kteří s ním časem začali volně nakládat. I když v právním systému instituce státního a osobního vlastnictví byla jasně vymezena, neexistovaly kontrolní mechanismy, které by zajistily jejich dostatečné odloučení. Respondenti střední generace vypovídali, že v rovině jejich subjektivního vnímání se státní vlastnictví prolínalo s osobním vlastnictvím (tak z perspektivy českých aktérů v tomto období lze hovořit o komunálním charakteru vlastnictví). 6 ZAVER: Nesourodé výpovědi malého vzorku nejmladších respondentů neposkytly dostatečný základ pro generační generalizace. Existují podstatné rozdíly v performativním použití osobního vlastnictví mezi nejstarší a střední generací. Přes rozdíly týkající se konkrétních performativních technik a odlišné konstrukce kulturního prostředí lze předpokládat, že vztah ke všem formám vlastnictví je u obou rozebíraných generací výrazně path dependent. 7 6 Příklady zcela nekontrolovaného převedení státního majetku do osobního vlastnictví bylo možné pozorovat nejvíce ve stavebních či výrobních provozech. Proto lze předpokládat, že fenomenologické splývání osobního a státního vlastnictví je u vybraných dělnických profesí ještě silnější než u zkoumaného vzorku střední třídy. 7 Pojem path dependent process byl vymezen americkým politologem Davidem Starkem.Tento pojem předpokládá, že existuje určitá kontinuita či výběrová afinita mezi komunistickým a postkomunistickým vývojem.

6 CAHIERS DU CEFRES 201 VYBRANÁ BIBLIOGRAFIE AKOS, Rona Tas: Social Engineering and Historical Legacies: Privatization and the Business Elite in Hungary and the Czech Republic, manuscript. ARATO, Andrew: Ideological Problems of the Transition from the State Socialism, Working Paper No BELL, Daniel: The Coming of Post Industrial Society, Cambridge, Harvard University Press, l988. BOURDIEU, Pierre: Distinction, London, Routledge, l984. BURBACH, Roger: Restoration in Czechoslovakia, In: Monthly Review, April, l99l. EARLE, John: Voucher Privatization in Eastern Europe, manuscript. MILLS, C., WRIGHT: The Power Elite, New York, Oxford University Press, l956. STARK, David: Recombinant Property in East European Capitalism, manuscript WEBER, Max: Economy and Society, Berkeley, University of California Press, l968. WEIDLINGER, Tom: After the Velvet Revolution, In: Uncaptive Minds, Winter YARROW, George: Privatization and Problems, manuscript.