Etika zdravotnictví v kontextu sociologie medicíny. PhDr. Eva Křížová, Ph.D. Ústav lékařské etiky a humanitních základů medicíny 2.

Transkript

1 Etika zdravotnictví v kontextu sociologie medicíny PhDr. Eva Křížová, Ph.D. Ústav lékařské etiky a humanitních základů medicíny 2. LF UK 2016

2 Otázky Jak se mají lidé ve vyspělých společnostech dostávat ke zdravotní péči z pohledu etiky? Jaké morální důsledky má sociální solidarita a jaké přináší trh ve zdravotnictví? Jak je řešeno právo na zdravotní péči v ČR? Co znamená spravedlnost v přístupu ke zdravotní péči? Existuje individuální odpovědnost za nemoc a lze ji vyžadovat? Co znamená vstřícnost zdravotnictví? Co znamená medicinalizace života?

3 Státní zdravotnictví (VB, sever a jih Evropy) a povinné zdravotní pojištění (Něm, ČR, Francie, Benelux, atd.) kombinují ochranu státem s osobní iniciativou a volbou nemocného a mají totožné problémy (udržitelnost, kvalita, dostupnost, výdaje, vstřícnost, spravedlnost). Přístup ke zdravotní péči Úmluva o lidských právech a biomedicíně Rady Evropy (ratifikovaná v ČR v r. 2005) žádá, aby státy zajistily rovnou dostupnost zdravotní péče patřičné kvality (článek 3 Obecná ustanovení) (equitable access to health care of appropriate quality) Listina základních práv a svobod ČR, Článek 31 Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. Vyspělá zdravotnictví nejsou organizována na principu trhu. Hovoří se o selhání trhu ve zdravotnictví (market failure) Trh má sice svá pozitiva (volba pacienta, důraz na kvalitu, inovace, kontrola), ale hlavním negativem je 1) neschopnost zajistit péči těm, kdo ji potřebují (známé z USA), což vede např. k nespravedlivým rozdílům ve zdravotním stavu, a 2) extrémně vysoké celkové výdaje Solidarita odděluje přispívání na zdravotní péči (=podle možností) od jejího poskytování (=podle potřeb). Má svá negativa, ale zajišťuje rovný přístup ke zdravotní péči na bázi klinické potřeby a je zdrojem sociálního smíru Kritickou výhradou k solidaritě je morální hazard, tj. tendence lékařů i pacientů nadužívat péči bezplatnou v momentu spotřeby, tj. v momentu spotřeby předplacenou. V Evropě jsou smíšená zdravotnictví s dominantní rolí solidárního principu. To nevylučuje uplatnění tržních prvků, kde je to možné, funkční a správné.

4 Přístup ke zdrav. péči-pokračování Ve vyspělém světě převládá společenská odpovědnost za zajištění péče o zdraví, což nevylučuje aktivitu a odpovědnost jedince, rodiny a komunity, nejlépe na principu subsidiarity, tj. návaznosti jednotlivých článků odpovědnosti od nejnižšího po nejvyšší Právo na zdraví je interpretováno jako právo na dosažení maximálního potenciálu zdraví, maximálního rozvoje zdraví. Zahrnuje zdravé životní podmínky, podporu a ochranu zdraví, přístup ke zdravotní péči. Spravedlnost znamená dostupnost zdravotní péče podle potřeby bez ohledu na sociální a finanční situaci. Spravedlnost zahrnuje principy stejným stejně a různým různě - podílecí a vyrovnávací princip Solidarita odděluje přispívání do systému od čerpání, přispívání je podle finanční situace, čerpání podle klinické potřeby, ale jejím rizikem je morální hazard (tendence k nadužívání předplacené péče) Rozdíly v kvalitě a dostupnosti zdravotní péče jsou ve slušné společnosti hlídány, aby nepřekročily: únosnou mez-jistá jejich existence je v demokratické a tržní společnosti nevyhnutelná. Dvojkolejné zdravotnictví, které znamená horší dostupnost a kvalitu péče pro chudší a lepší dostupnost a kvalitu péče pro bohatší, zpochybňuje základní rovnost lidí v morálním slova smyslu. Cíle medicíny by měly vyjadřovat potřeby společnosti. Veřejnost (velmi slabě) ovlivňuje podobu a chod zdravotnictví.

5 Individuální odpovědnost za zdraví Zavinění nemoci životním způsobem V určitém morálním rozsahu existuje, ale je omezená (komplexita zdraví, bio-psycho- sociální ekologická determinace našich životů) Hledání přímé individuální odpovědnosti je ve veřejném systému téměř vyloučené (i kdyby bylo žádoucí) Výhrady: Nemoci jsou výsledkem složitých a dlouhodobých procesů, z nichž jen některé máme pod svou kontrolou Máme tendenci volat k odpovědnosti jen tam, kde je vazba čitelnější (kuřáctví, obezita ) a kde je chování morálně odsouzeníhodné Victim blaming=znamená obviňování oběti (tj. nemocného, hledajícího pomoc) a je považováno za eticky neospravedlnitelné Vedlo by k přílišné kontrole našeho soukromí Vnášelo konflikt do role lékaře (lékař jako soudce) Nicméně: zákon o veřejném zdravotním pojištění zná povinnost dodržovat opatření směřující k odvrácení nemocí, vyvarovat se jednání, jehož cílem je vědomé poškození vlastního zdraví. (paragraf 12 zákona č. 48/1997). Pojišťovny mohou vést regresní řízení o náhradu škody, kde je zavinění zřejmé, obvykle ale způsobené jinou osobou

6 Zdravotnictví je oblast služeb Vstřícnost zdravotnictví Znamená ohled na to, jak své potřeby vidí uživatel, možnost, aby své potřeby uplatnil a snahu vyjít mu vstříc Samozřejmostí je respekt k morálním a zákonným právům pacientů (viz Zákon o zdravotních službách 2011, oddíl Postavení pacienta, Je charakteristické vyjednáváním, nikoli disciplinováním v důsledku znamená osobní a na uživatele orientovaný přístup Lékaři a sestry patří mezi pomáhající profese Vstřícné zdravotnictví může existovat i ve veřejném systému Pacient má péči předplacenou, i když neplatí v momentu spotřeby

7

8 Medicinalizace moderního života Je tendence nazírat a řešit odchylky od normy (ještě ne patologii) jako nemoc v termínech diagnóza, léčba. Vede k expanzi medicínského vidění a řešení problémů jako nemocí i v oblastech všedního života společnosti Reprodukce, stáří, umírání, postižení, poruchy chování a prožívání světa, všední bolesti, prevence, sport, výkonnost, apod. problém je definován v lékařských termínech, lékařský jazyk je použit k popsání tohoto problému, je přijat lékařský rámec k porozumění tomuto problému a následuje lékařská intervence k jeho nápravě, tj. léčbě (volně podle Conrad, P Medicalization and Social Control. Annual Reviews of Sociology 18: 211, )

9 Kulturní(strukturální) iatrogeneze (Ivan Illich) znamená, že moderní zdravotnický systém je budován tak, že zbavuje lidi odpovědnosti za své zdraví, činí je závislými, nekompetentními a učí je přenechávat veškerou starost o zdraví lékařům=odborníkům. Existuje jasná kulturní představa o tom, co je správné udělat v případě zdravotních potíží (vyhledat odborníka) Má tendenci produkovat nemoci (proto strukturálně iatrogenní) a stále více odchylek jako nemoci diagnostikovat a léčit (medicinalizace), tedy normalizovat a standardizovat Michel Foucault hovoří o permanentním dohledu nad rozdrobeným, tedy ve svém důsledku podrobeným, poslušným tělem, a pastorační funkci medicíny

10 Doporučená literatura pro další studium Příhoda, P.: Didaktický test z etiky. Dostupný na stránce ústavu: Šimek, J., Špalek, V., Křížová, E, Janečková H.: Etické aspekty transformace zdravotnických systémů. Karolinum, 2002 Kapitoly Právo na zdravotní péči, Trh a zdravotnictví, Práva pacientů, Ekvita, Spravedlnost a další) Křížová, E.: Zdravotnické systémy v mezinárodním srovnání, Šebek/Dvořák, Praha 1997 (solidarita, trh-regulace, obviňování oběti, medicinalizace, sociální a kulturní iatrogeneze)- kapitola Úvod ke zdravotnickým systémům na webu ústavu Křížová, E. Lékařská profese z pohledu sociologie, SLON, 2006 Cyklus o Medicínsko-průmyslovém komplexu odvysílaný roce 2006 v Českém rozhlase, Medicínsko-průmyslový komplex (1. část) - Oč jde? Vymezení pojmu, jak vznikal, jak funguje ap. Komárek, S. Spasení těla. Mladá fronta, 2005 Bioethics Core Curriculum, UNESCO, 2008,