1 ÚVOD LITERÁRNÍ PŘEHLED Charakteristika tenzidů Rozdělení tenzidů používaných v potravinářských provozech

Transkript

1 1 1 ÚVOD LITERÁRNÍ PŘEHLED Charakteristika tenzidů Rozdělení tenzidů používaných v potravinářských provozech Anionaktivní tenzidy Mýdla Sulfonáty Alkylsulfáty Kationaktivní tenzidy Účinky a použití Zástupci Amfolytické tenzidy Neionogenní tenzidy Oxyethylenáty Alkylpolyglykosidy Diethanolamidové tenzidy Sacharidické a polyolycké estery Vlastnosti tenzidů využívaných v potravinářských provozech Smáčivost Emulgační schopnost Pěnivost Vznik tenzidové pěny Detergence a detergenční účinky pěn Snižování povrchového napětí Solubilizace Efekt působení tenzidů Působení tenzidů na mikroorganismy Význam kationaktivních a anionaktivních tenzidů v hygieně potravinářských provozů Antimikrobiální účinky tenzidů v toaletních a dezinfekčních mýdlech Aplikace tenzidů v čistících a dezinfekčních přípravcích používaných v potravinářských provozech Vývoj světové výroby a spotřeby tenzidů... 27

2 2 2.9 Biotenzidy ZÁVĚR POUŽITÁ LITERATURA...31

3 3 1 ÚVOD Tenzidy se jako jedny z nejdůležitějších dezinfekčních látek vyznačují povrchovou aktivitou. Jsou součástí čistících přípravků prakticky ve všech odvětvích národního hospodářství včetně zemědělství a potravinářského průmyslu. V běžném životě se s nimi člověk setkává v podobě pracích, čistících, emulgačních, dispergačních a pěnících prostředků. Základní princip působení tenzidů je charakterizován adsorpcí na fázovém rozhraní, čímž usnadňují rozpouštění a odstraňování nečistot. Podstatou povrchové aktivity je chemická struktura asymetrické molekuly tenzidů složená ze dvou částí, hydrofobní a hydrofilní. Právě spojení hydrofobní a hydrofilní části v molekule tenzidu ovlivňuje jejich základní vlastnosti, které se v praxi široce využívá pro nejrůznější aplikační účely, jež sledují usnadnění příslušných technologických operací. Zvlášť náročné požadavky jsou kladeny právě v potravinářském průmyslu, kde se smí používat pouze látky, které jsou pro lidský organismus zcela neškodné.

4 4 2 LITERÁRNÍ PŘEHLED 2.1 Charakteristika tenzidů Tenzidy jsou jedny z nejdůležitějších dezinfekčních látek. Pod pojmem dezinfekce se rozumí přerušení cesty šíření nákazy. Jde tedy o odstranění původců infekce. V rámci prováděné dezinfekce rozlišujeme 2 pojmy: ochranná - je preventivním opatřením v době, kdy se nemoc nevyskytuje, ohnisková - je zaměřena na zneškodnění choroboplodných zárodků v ohnisku nákazy. Pro účinnost dezinfekčních látek je důležitá závislost mezi jejich koncentrací a dobou působení. V přítomnosti organických látek (rostlinných a živočišných zbytků) výrazně klesá účinnost všech dezinfekčních látek [1]. Chemická struktura asymetrické molekuly tenzidů je složená ze dvou částí: hydrofobní (nepolární složka) o uhlovodíkové zbytkové řetězce alkanů a alkenů nebo zbytky aromatických sloučenin (v alkylované formě). hydrofilní (polární složka) o polární skupiny schopné disociace jako jsou např. COOH, SO 3 H nebo polární nedisociovatelné skupiny, např. O, COO -, SO 2 NH -, CONH - atd. [2,3]. Alkanový řetězec je tvořen z 12 až 18 atomů uhlíků. Je ve vodě nerozpustný a má vysokou afinitu k nepolárním rozpouštědlům, jako jsou organické kapaliny [4,5]. Tato složka nevykazuje afinitu k vodě a nerozptyluje se v ní. Hydrofobní je např. většina molekul jako je hexan, triolein, styren aj. [6]. Hydrofilní složka má vysokou afinitu k polárním rozpouštědlům, jako je voda [5], tudíž se v ní jednoduše rozpouští. Patří mezi ně většina anorganických solí a některé organické molekuly včetně ethanolu a diethyletheru [6]. Ovlivňuje polaritu molekuly a tím povrchové jevy na fázovém rozhraní [3].

5 5 2.2 Rozdělení tenzidů používaných v potravinářských provozech Mezi tenzidy používané v potravinářství patří: detergenty, smáčedla, emulgátory, dispergátory, atd. Tenzidy se dělí podle struktury molekul a možnosti disociace ve vodné fázi na dvě základní skupiny: ionogenní (ionické) tenzidy o anionaktivní, o kationaktivní, o amfolytické. neionogenní (neionické) tenzidy [4,7] Anionaktivní tenzidy disociují na povrchově aktivní anion, kationaktivní na povrchově aktivní kation, neionogenní nedisociují a rozpouštějí se solvatací většího počtu hydrofilních skupin. Amfolytické tenzidy mohou nabývat aniontového nebo kationtového charakteru podle hodnoty ph prostředí [3] Anionaktivní tenzidy Anionaktivní tenzidy mají jako hydrofilní složku molekuly negativně nabitou skupinu, nejčastěji se jedná o skupiny sulfonové, sulfátové, fosfátové a karboxylové. Tato hydrofilní část je navázána na konci alkylového, arylového nebo alkyl-arylového řetězce, běžně jako sodné, draselné, hořečnaté nebo triethanolaminové soli [8]. Jejich hydrofilní část může reagovat v prací vodě s pozitivně nabitými ionty tvrdé vody (vápník a hořčík), které mají sklon ukončit jejich funkci. Při různých teplotách (v závislosti na jejich chemické struktuře) však potřebují anionaktivní tenzidy pomoc od ostatních ingrediencí, aby se zabránilo částečné inaktivaci ionty tvrdé vody Mýdla Nejstarším a nejdéle používaným anionaktivním tenzidem jsou mýdla [3]. Z chemického hlediska to jsou směsi organických látek v pevné nebo kapalné formě a to směsi solí vyšších mastných kyselin s alkalickými kovy [7,9]. Mezi nejvíce vyráběná mýdla patří mýdla sodná, dále draselná a amonná.

6 6 Mýdlo se nejběžněji získává alkalickou hydrolýzou rostlinných i živočišných tuků a olejů (viz obr.č.1) [10], obsahující hlavně směs kyseliny palmitové a stearové. Rostlinné oleje se používají jen jako přídavky podle stupně nenasycenosti mastných kyselin, nejvýše však do množství 20% [11]. Obr. č.1: Výroba mýdla [9] Mýdla mají ve srovnání se syntetickými tenzidy nižší čistící účinnost. Je také nutné použití měkké vody, neboť ve tvrdé vodě se mýdlový roztok sráží vápenatými a hořečnatými kationty a tím se snižuje jejich účinnost [9]. Nejsou stálé v prostředí kyselin a solí [12]. Předností je netoxicita a lepší odbouratelnost [3,7]. Rozdělení mýdel podle tuhosti: Sodná mýdla jádrová vyrábí se z tuhých tuků s malým podílem nenasycených mastných kyselin. Draselná mýdla mazlavá vyrábí se z rostlinných olejů bohatých na nenasycené kyseliny. Vzniká mazlavá směs. Draselná mýdla jsou měkčí než jádrová (díky většímu obsahu glycerinu), lépe rozpustná ve vodě, lépe pění, ale mají menší prací účinnost. Obsahují také větší podíl mastných kyselin s kratšími uhlíkatými řetězci. Základní mechanismus čistícího účinku mýdel je následující: Dlouhá alifatická část molekuly, tvořená uhlovodíkovým řetězcem methylenových skupin CH 2 a zakončená skupinou methylovou CH 3, tvoří hydrofobní a nepolární část. Menší karboxylová skupina (buď neutrální COOH nebo ve formě aniontu COO - ) je hydrofilní a polární. V důsledku toho mohou mýdla tvořit,,propojovací můstek mezi částečkami hydrofobních látek (např. tuků a olejů)

7 7 a hydrofilním prostředím (např. vodou) a tak vytvářet emulse nebo nepravé roztoky těchto látek ve vodě [9] Sulfonáty První anionaktivní tenzidy, které nahradily mýdla, byly alkylbenzensulfonáty (obr.č. 2-4). Nejrozšířenějším anionaktivním tenzidem je poměrně dobře biologicky rozložitelný lineární natrium sekundární Obr.č.2: Chemická struktura lineárního. Natriumdodecylbenzensulfonátu [3] alkylbenzensulfonát (alkyl C 12 C 15 ), značený zkratkou LAS (viz obr.č.3). Je základním tenzidem pro detergenty, tzn. práškové prací prostředky a kapalné mycí a prací prostředky. Roztoky alkylbenzensulfonátů jsou téměř neutrální. S ionty, které způsobují tvrdost vody, však tvoří nerozpustné soli a tím jejich prací schopnost klesá. Říkáme tedy, že jsou citlivé na tvrdost vody [3]. Alkylsulfonáty jsou široce používány v některých průmyslových procesech [13]. Obr. č.3: Alkensulfonát [3] Obr. č.4: Hydroxyalkansulfonan sodný [3] Pozn. soli alkylbenzensulfonátů jsou alkylbenzensulfonany a jejich obecný vzorec je R-C 6 H 4 -SO 3 Na, kde R je delší uhlovodíkový řetězec spojený se sulfonovou skupinou prostřednictvím benzenového jádra. Alkansulfonany obecný vzorec R- SO 3 Na, alkensulfonany R-CH=CH-(CH 2 ) n - SO 3 Na [14].

8 8 Jistou modifikací alkansulfonátů jsou α-olefinsulfonáty AOS, nebo-li sulfáty mastných alkoholů, které mají vynikající prací schopnosti nezávislé na tvrdosti vody i při relativně nízkých teplotách. Kromě toho jsou velmi šetrné k pokožce [3] Sulfáty Mezi běžně používané tenzidy patří alkylsulfáty, (např. sodiumdodecylsulfát - SDS). Bylo zjištěno, že mají podobnou citlivost a změkčovací vlastnosti jako mýdla. Aplikují se především v šampónech, v textilním průmyslu, jako ruční mycí prostředky na nádobí, v pracích produktech a v čističích koberců [13]. Obr.č.5: Sodiumdodecyl sulfát [15] Kationaktivní tenzidy Jedná se o látky, jejichž mastný řetězec je součástí kationtu. Jejich smáčecí (detergenční) schopnost je nižší než u aniontových povrchově aktivních látek. Téměř u všech kationaktivních tenzidů je kationtem kvarterní dusíkový atom, tj. tyto kationické tenzidy jsou kvarterní amoniové soli. Jsou charakteristické chloridovým (Cl - ) nebo methylsíranovým aniontem (CH 3 -SO - 3 ), zatímco v hydrofobní skupině jsou jeden nebo více delších alkylů umístěných na kvarterním dusíku [3] Účinky a použití Přípravky nepoškozují pokožku a toxicita je velmi malá. Uplatňují se proto jako antiseptika, dezinfekční, koupelové a kosmetické přípravky. Jako avivážní prostředky, které obsahují kationaktivní tenzidy, vykazují kromě avivážního účinku i významný mikrobicidní efekt. V poslední době sílí podezření, že aviváž může být příčinou alergií, dráždění kůže i plísňových onemocnění pokožky.

9 9 Při použití nejsou citlivé na kyselost prostředí a přítomnost kationtů. S anionaktivními tenzidy vytvářejí špatně rozpustné soli, nemohou se míchat dohromady [11], tedy ani s obyčejným mýdlem [1]. Jejich biologická rozložitelnost je oproti anionaktivním tenzidům obecně horší [16,17]. Tato skupina tenzidů se vyrábí v menším rozsahu a jejich význam spočívá především v dezinfekčních a antiseptických účincích (zabraňuje zaplavení organismu bakteriemi) [11] Zástupci Mezi nejdůležitější kationaktivní prostředky patří organické kvartérní amoniové soli (KvAS), které se obvykle vyrábějí reakcí vyšších jednosytných alkoholů a halogenkarboxylových kyselin nebo jejich esterů. Halogenester dále reaguje s terciálním aminem na kvartérní amoniovou sůl esteru vyšší alkanové kyseliny [7]. Příklady některých sloučenin: decylamoniumbromid, dodecyltrimethylamoniumbromid (DTAB), tetradecyltrimethylamoniumbromid (TTAB), cetylpyridiniumbromid (CPB), N-(α-karbethoxypentadecyl)-trimethylamoniumbromid (Septonex), benzyltetradecyldimethylamoniumchlorid (Zephiramin) [18], hexadecylttimethylamoniumbromid [19]. Obr. č 6: Některé amonné soli [l]

10 Amfolytické tenzidy Amfolytické tenzidy obsahují v nedisociovatelné části své molekuly jak anion tak kation, čímž je dána jejich unikátní vlastnost a to možnost kombinovat je v recepturách s katonickými a anionaktivními tenzidy [o,c]. Mají strukturu betainového typu, tj. možnost oba náboje (kladný a záporný) vůči sobě koordinovat uvnitř jedné částice [7]. Amfoterní tenzidy jsou nepostradatelnou součástí dnešních receptur šampónů. Příkladem je 1 - ( 3 lauroylaminopropyl ) 1,1 dimethylacetobetain, který snižuje dermální dráždivost, stabilizuje pěnivost a působí jako regulátor viskozity [3,16]. Amfoterní tenzidy sjednocují všechny dobré vlastnosti pracích prostředků, zvláště dobrou snášenlivost s pokožkou a se sliznicemi a rovněž mají antibakteriální účinek. Jejich hlavní oblastí využití je kosmetika. Výroba vychází z rostlinných produktů, zejména z kokosového nebo palmového oleje [11]. Příklady některých sloučenin: 3-(dodecyldimethylamonio)-1-propansulfonát, 1-(trimethylamonio)tetradekanoát [18]. Obr. č 7: Amonium karboxylát, amonium sulfát, amonium oxid [13]

11 Neionogenní tenzidy Neionogenní tenzidy se rozpouštějí v povrchově aktivní roztoky, u nichž nedochází k disociaci a ke vzniku iontů [7,11]. Povrchové efekty jsou vázány na strukturu celé molekuly. Tyto látky obsahují v molekule funkční skupiny, které mají vysokou afinitu k vodě (hydrofilní), a strukturní části, které jsou hydrofobního charakteru [7]. Hydrofilní skupiny nemají výrazně lokalizovaný náboj, polární část je zde dána například větším počtem kyslíkových atomů v molekule [18]. Rozlišujeme: oxyethylenáty, alkylpolyglykosidy, diethanolamidové tenzidy, polyhydroxysloučeniny (sacharidické a polyolycké estery) [3]. Tyto látky obsahují slabě polární skupiny jako aminoskupiny (-NH 2 ), etherové kyslíkové atomy (-O-) a hydroxylové skupiny (-OH), které tvoří s molekulami vody vodíkové můstky, což umožňuje rozpustnost těchto látek ve vodném roztoku. Tyto tenzidy slouží jako prací, mycí a čistící prostředky. Jejich prací síla nezávisí na ph roztoku a je výrazně lepší než prací schopnost alkylbenzensulfonátů (anionaktivní tenzidy), především při teplotách 30 až 60 C. Mají nižší sklon k pěnění, proto se používají v pračkách a myčkách, většinou v kombinaci s anionaktivními tenzidy, neboť jejich prací účinnost s rostoucí teplotou klesá [11]. Vyznačují se nízkou pěnivostí, nízkou biologickou odbouratelností a toxicitou Oxyethylenáty Jsou významnou složkou pracích prostředků [3]. Podstatnou skupinu tvoří polyethylenglykoly, ve kterých jsou hydrofilními místy polární C-O vazby a koncové hydroxyskupiny (-OH) a hydrofobními jednotkami pak CH 2 -CH 2 úseky řetězce. Hlavními představiteli jsou: alkylpolyethylenglykolethery R-O-(CH-CH-O)n-H alkylfenylpolyethylenglykolethery R-C 6 H 4 -O-(CH-CH-O) n -H [7] polyoxyethylen-23-laurylether, Brij 35 [19].

12 12 Hydrofilní skupina je obvykle tvořena oxyetylovaným řetězcem, sacharózou a dalšími cukry nebo aminovou skupinou [7] Alkylpolyglykosidy V dnešní době se řadí mezi nejperspektivnější tenzidy. Hydrofilní i hydrofobní část molekuly pochází z obnovitelných rostlinných surovin. Jsou rychle a dokonale biologicky rozložitelné [3]. Obr. č.8: Dodecylpolyglykosid (alkylpolyglykosid) [3] Diethanolamidové tenzidy Podstatně zvyšují viskozitu kapalných detergentů. Uplatňují se i v textilním průmyslu a v kosmetice, např. při výrobě šampónů a prostředků na chemické čištění Sacharidické a polyolycké estery Další skupinou neionogenních tenzidů jsou kondenzační produkty vícesytných alkoholů (sorbitol aj.) a sacharidů (sacharóza, laktosa, škrob aj.) s vyššími alkanovými kyselinami (kyselina laurová(c12:0), palmitová(c16:0), stearová(c18:0) a olejová(c18:1) nebo jejich chloridy, anhydrity i triglyceridy, a zejména jejich methylestery). Jejich předností je netoxičnost a velmi dobré emulgační schopnosti. Vzhledem k citlivosti k vyšším teplotám se v provoze udržuje reakční teplota mezi C. Monoestery jsou žádanější, protože jsou rozpustné ve vodě. Diestery a vyšších estery jsou rozpustné pouze v méně polárních rozpouštědlech. Sacharidické estery

13 13 vyšších karboxylových kyselin patří k malé skupině neionogenních tenzidů, jež jsou za normální teploty pevné. Velkou výhodou těchto tenzidů je možnost jejich biologické degradace, což usnadňuje čištění odpadních vod a nepoškozuje životní prostředí. Netoxičnost a biologická metabolizovanost těchto výrobků umožňuje jejich využití v potravinářském průmyslu. Ne všechny tenzidy se v potravinářství využívají jako dezinfekční prostředky. Používají se jako přísady v množství 10% při výrobě pečiva, čímž příznivě ovlivňují jeho jakost (sacharosové estery kyseliny palmitové a stearové vytvoří na pečivu kolem škrobu jemnou adsorpční vrstvičku, která zabraňuje úbytku vlhkosti a tím udrží křehkost pečiva) [11]. Příklady některých sloučenin: polyoxyethylen(3)dekanol, polyoxyethylen(23)dodekanol (obchodní název Brij 35), Největší význam v potravinářství mají tenzidy známépod obchodním názvem Span a Tween [7]. Obr. č.9: Alkohol ethoxylát a alkylfenolethoxylát[13] 2.3 Vlastnosti tenzidů využívaných v potravinářských provozech Tenzidy vykazují smáčecí, emulgační a čistící účinky. Mění energetické poměry na fázovém rozhraní, což se projevuje snížením povrchového napětí kapalin a adsorpcí monomeru tenzidu na fázovém rozhraní. Mají asociační schopnosti, při určité koncentraci (kritické micelární) jejich monomery asociují za vzniku větších agregátů - micel. Základní vlastnosti tenzidů jsou dány jejich difilním (amfifilním) charakterem [18].

14 14 Jednotlivé složky ovlivňují všechny vlastnosti, které se od přípravků při aplikaci požadují. Jde zejména o tyto vlastnosti [11], významné v potravinářství: Smáčivost Smáčivost je schopnost kapalné fáze samovolně se rozprostírat po tuhém povrchu (tj. spojování hydrofobních částic nečistot s hydrofilní částí tenzidu) [7]. Umožňuje rychlý a dokonalý styk mezi pranou látkou a přípravkem Emulgační schopnost Emulgační schopnost souvisí s mísením vzájemně nemísitelných látek (např. olej a voda). Je důležitou vlastností při rozpouštění mastných nečistot v čistícím roztoku [20]. Emulze je disperzní systém, kde je kapalina rozptýlena v jiné kapalině, rozptýlené kapky kapaliny mají koloidní rozměry [6] Pěnivost Rozptýlením plynu v kapalině mohou vznikat pěny [7]. Tato vlastnost je důležitá např. při vynášení nečistot z lázně, z čištěného materiálu nebo při stabilizaci účinné látky na čistém povrchu [11]. Pěna je disperzní soustava složená z buněk. Kapalné blány, oddělující bublinu plynu, vytvářejí vcelku blanitou strukturu, která je základem pěny. Pěna je dynamický aerodisperzní systém, v němž dochází k intenzivnímu vnitřnímu pohybu hmoty. Právě pohyb je podstatou schopnosti pěn očišťovat kontaminované povrchy a zároveň je podstatou její nestability Vznik tenzidové pěny Vytváření stabilní blány tenzidové pěny spočívá ve formování orientované adsorpční vrstvy na rozmezí fází plynu a kapaliny obsahující pěnotvorný tenzid [20]. Základem tvorby pěny je naplnění micely plynem [7].

15 15 Podmínky pro účinnou tvorbu pěn: nízké povrchové napětí roztoku, nízká viskozita roztoku, vhodná vnitřní struktura pěnotvorné látky, nízká měrná rychlost tvorby pěny, vysoká rychlost snížení povrchového napětí, která vzrůstá se zvýšením koncentrace tenzidu v roztoku, vhodné složení a individuální vlastnosti tenzidu, pevná adsorpční vrstva. Ke vzniku stabilní pěny je potřebné, kromě snížení povrchového napětí vody, aby se vytvořil obal s dobrými mechanickými vlastnostmi. Pěna je tím stabilnější, čím je povrchový obal vzduchové bubliny tlustější a pevnější. Mezní hodnota ochranných obalů, při níž pěna zaniká, je 4-7 nm. Vhodné jako pěniče jsou ty látky, které mají delší a nerozvětvené řetězce (ty se zároveň dobře biologicky rozkládají a jsou tedy ekologicky výhodné). Mýdla jsou dobré pěniče, ale jen za předpokladu použití měkké vody. Jako pěniče jsou využitelné alkylsulfáty (AS) a alkylsulfonáty, jejichž vodné roztoky jsou neutrální. Mají velkou stálost a pěnivost. Dobré pěniče jsou též saponáty na bázi naftenových sulfokyselin. Mají ale malou stabilitu, což souvisí s vysokou rychlostí pohybu molekul a vysokou rychlostí snížení povrchového napětí. Neionogenní tenzidy, které mají velké molekuly, jsou většinou nepěnivé či málo pěnivé. Někdy lze užít nízkoethoxylované produkty (neionogenní tenzidy) jako stabilizátory pěn, neboť zabraňují vysychání ochranného obalu vzduchových bublin. Nejstabilnějšími jsou v chemickém průmyslu a ve smyslu stability pěn sodné soli naftenových sulfokyselin a nejlepším inertním stabilizátorem pěny je agar-agar. Pěnotvorné roztoky, ve kterých převažuje katonaktivní tenzid, poskytují pěnu obvykle s vyšším stupněm napěnění a menší stabilitou [20].

16 Detergence a detergenční účinky pěn Detergence je proces odstraňující z tuhého povrchu tuhé i kapalné částečky hmoty kombinovaným využitím mechanické práce a účinku tenzidu (praní a čištění) [3]. Jedná se o mycí proces, který spočívá, stejně jako tvorba pěny, ve formování adsorpční vrstvy mezi nečistotu a pěnotvorným roztokem obsahujícím tenzid. Tří hlavní stádia detergence: 1. Smáčení dokonalé smáčení mytého povrchu i odstraňování nečistot masou pěny je základním požadavkem pro účinný mycí proces. Kapalina, odměšovaná z dolních vrstev pěny, smáčí kontaminovaný povrch a zmenšuje síly adheze o 2-4 řády. Smáčení je závislé na rychlosti adsorpce tenzidů na rozhraní fází. Proces adsorpce tenzidů AS (alkylsulfátů či alkylsulfonátů) např. na textilních vláknech je zakončen do 3-4 minut. 2. Tvorba disperze, např. emulze - pěna drobí kapičky a filmy nečistot na jednotlivé globule, tj. peptizuje je a vtahuje je dovnitř pěny. Stálost (stabilita) pěny je dána dobou existence jejího jednotlivého objemu. 3. Stabilizace vzniklé disperze - stabilizátory pěn jsou zpravidla málo polární neionizované látky. Rozčleňují se do ochranných obalů vzduchových bublin, čímž dochází na jedné straně ke zvýšení viskozity i mechanické pevnosti bublin a na druhé straně ke snížení jejich vysychavosti a propustnosti pro plyny. Zpravidla se užívají v koncentracích 2-10% hmotnosti tenzidu v roztoku. Při odstraňování pěn z čištěného povrchu je kladen důraz na to, aby pěna použiták dezinfekci byla snadno odstranitelná. Odstraňování pěn a ošetření povrchu po očistě pěnou se provádí ostřiky či oplachy vodou, látkami, které snižují pěnivost nebo odsátím pomocí mobilních vysavačů, popřípadě mokrými nebo suchými textiliemi. Stabilita pěny je parametr, který hodnotí dobu, po kterou pěna existuje jako aerodisperzní soustava. Stabilitu pěny charakterizuje poločas jejího rozpadu, T 1/2 (min), doba, za kterou se přemění polovina původního objemu pěny v kapalinu.

17 17 Na nestálost pěny mají vliv: Výtok kapaliny z pěny následkem gravitace. Vypařování z povrchu dotýkajícího se vnějšího prostředí. Difúze plynu přes membránu. Chemické složení a koncentrace pěnotvorné látky. Přítomnost dalších látek a stabilizátorů pěn. Střední rozměr bublinek pěn. [20] Snižování povrchového napětí Povrchové napětí může být definováno jako vlastnost mající molekulární význam, která zapříčiňuje, že povrchová vrstva všech kapalin má sklon přivést objem do formy co nejmenší povrchové oblasti [15]. Povrchové napětí je vlastnost kapalin dávat jejich povrchu vzhled tenké elastické membrány pod napětím [21]. Velké povrchové a mezi povrchové napětí na styčné ploše vzájemně se nemísících kapalin zabraňují často jejich mísitelnosti nebo vzájemné rozpustnosti [11] Solubilizace Je vlastnost micelárních roztoků tenzidů, spojená se schopností poutat a solubilizovat (rozpouštět) látky přítomné v systému, tj. možnost rozpouštět ve vodném prostředí organické látky ve vodě málo rozpustné [18] Efekt působení tenzidů Po přidání tenzidu do roztoku, dochází spontánně ke tvorbě micel, což jsou shluky molekul tenzidů. Klasické micely obsahují molekul tenzidu (tj. monomerů). Tvorba micel závisí na koncentraci tenzidu, takže při jeho koncentraci pod určitou hodnotu, nazývanou kritická micelární koncentrace (CMC), prakticky žádné micely neexistují [5].

18 18 Obr. č.10 : Příklad normální a invertní micely [19] Micely jsou pseudostacionární fází s hydrofobními dutinkami, které dobře rozpouštějí lipofilní látky. Nesou na svém povrchu elektrický náboj [19]. Agregační schopnost mají monomery s počtem uhlíkových atomů v řetězci větším než 8. Micely nejeví na rozdíl od monomerů povrchově aktivní vlastnosti a jsou v termodynamické rovnováze s molekulami monomeru tenzidu. Podle toho, zda je roztok polární nebo nepolární, lze rozdělit micely na: Normální micely o vznikají z ionogenních tenzidů v polárních rozpouštědlech. o jádra těchto micel jsou tvořena nepolárními hydrofóbními uhlovodíkovými řetězci, znázorněné na obrázku jako micela s hydrofobní dutinou. Těmito nepolárními molekulami, které prakticky nejsou ve vodě rozpustné, mohou být například kontaminanty. o polární skupiny jsou zde orientovány směrem k polárnímu rozpouštědlu (vodě). Byl prokázán různý stupeň penetrace molekul rozpouštědla do struktury micel. o lokalizace solubilizované látky v micele závisí na tom, zda je látka hydrofobní či hydrofilní. Hydrofobní látky pronikají ve vodných roztocích do hydrofobních uhlovodíkových vnitřků micel a hydrofilní polární látky jsou lokalizovány v povrchové vrstvě micel. Invertní micely o vyskytují se v prostředí nepolárních rozpouštědel. o částice tenzidu jsou zde orientovány opačně ve srovnání s normálními micelami, jakožto i lokalizace solubilizovaných molekul je opačná ve srovnání s normálními micelami.

19 19 o jádro micely je zde tvořeno hydrofilními skupinami, znázorněné na obrázku jako micela s hydrofilní dutinou, a může obsahovat i zbytkové penetrované molekuly vody. o invertní micely bývají tvořeny menším počtem částic monomeru než micely téhož tenzidu ve vodném prostředí [18]. 2.4 Působení tenzidů na mikroorganismy Povrchové napětí kapalin vede spolu se špatnou smáčitelností buněk některých mikroorganismů k tomu, že tyto mikroorganismy rostou ve formě blanky (křísu) nebo vláknité vrstvy (filmu) na povrchu kapalných půd. K tomu dochází především u plísní a u tzv. R- forem bakterií a kvasinek [4]. Některé křísotvorné kvasinky: druh Debaryomyces hansenii rod Kluyveromyces o podrod Pichia, o podrod Hansenula [22]. Sníží-li se povrchové napětí kultivačního prostředí přídavkem tenzidů (smáčedel), rostou křísotvorné bakterie a kvasinky submerzní formou (ponořené ve vodě) v kapalině, protože tenzidy současně zvýšily i smáčivost buněk těchto mikroorganismů. Povrchový růst plísní se naopak zintenzivní, smísí-li se jejich spory s nějakou obtížně smáčitelnu látkou, např. talkem [4]. Růst organismů na povrchu substrátu (média) ve formě blanky byl jednoho času považován jako striktně aerobní. Povrchová vrstva, vystavená vzduchu, dávala organismům mnohem více kyslíku, než kolik by mohly získat z hlubších částí substrátu. Bakterie tvořící formy blanek však nejsou obligátní aeroby, jsou tedy schopny růstu a množení v obou stavech, aerobním i anaerobním. Bakterie má hustotu trochu větší než kultivační prostředí (substrát), ve kterém rostou. Proto jsou blanky produkované organismy jako je Bacillus subtilis usazovány na dně zkumavky [15]. Povrchově aktivní látky se hromadí na rozraní dvou fází a tedy i na povrchu buněk mikroorganismů v kapalném prostředí. Přispívají k lepšímu rozptýlení buněk,

20 20 hlavně u druhů tvořících shluky buněk, a zlepšují jak příjem živin buňkou, tak i exkreci produktů metabolismu. Proto se jimi zrychluje růst některých velmi pomalu se rozmnožujících mikroorganismů jako jsou rody Mycobacterium a Propionibacterium. Z povrchově aktivních látek jsou k tomuto účelu nejvhodnější neionogenní tenzidy (např. Tween), které ani v poměrně vysokých koncentracích nepůsobí na mikroorganismy nepříznivě. Dále je nutné se zmínit, že jednou ze základních složek buněčných membrán je lipidová vrstva, kterou procházejí mimo jiné i sloučeniny s lipofilní složkou jako jsou např. aniontové povrchově aktivní látky (mýdla, alkylsulfáty, alkylsulfonáty), dále kationtové povrchově aktivní látky aj. Vyšší koncentrace povrchově aktivních látek však cytoplazmatickou membránu poškozují, uvolňují vnitrobuněčné látky do prostředí, a tím způsobují smrt buňky [4]. Pro pochopení vlivu tenzidů na mikroorganismy je nutné si vysvětlit některé fyzikální vlastnosti vlastnosti bakteriálních buněk jako jsou: Smáčivost Smáčecí účinek tenzidu je založen na spojování hydrofobních částic nečistot s hydrofobní částí tenzidu [q]. Povrch buněk většiny bakterií je smáčivý. To znamená, že může poutat vodu z okolního prostředí. Smáčivost buněčného povrchu podmiňuje přítomnost polárních hydrofilních skupin (hydroxyly -OH, karboxyly-cooh, aminoskupiny NH 2, aj.) vykazující silnou afinitu k vodě. Nepolární, hydrofobní skupiny, (methylové CH 2 ) převládají na povrchu hlavně některých acidorezistentních bakterií. Smáčivost povrchu bakteriální buňky je ovlivňována povrchovým napětím příslušného prostředí. Podobně smáčedlo Tween 80 umožňuje rychlý, difúzní růst bakterie Mycobacterium tuberculosis, která roste jinak pomalu a vločkovitě. Elektrický náboj Nachází-li se bakterie v elektrickém poli (např. při elektroforéze), pohybuje se většina z nich k anodě (A + ). Tento jev svědčí o tom, že buňky bakterií nesou na svém povrchu záporný elektrický náboj. Velikost náboje je dána algebraickým součtem nábojů jednotlivých polárních skupin a mění se stářím kultury a s podmínkami prostředí.

21 21 Důležitým činidlem, které ovlivňuje velikost náboje, je ph prostředí. Při určité hodnotě ph se může snížit potenciální rozdíl mezi povrchovým nábojem buňky a prostředím až na nulovou hodnotu a buňky se stanou elektroneutrální. Hodnota ph, při které nastává tento jev, se označuje jako izoelektrický bod. Ztrátou elektrického náboje, který podmiňuje vzájemné odpuzování buněk, dochází v izoelektrickém bodě k jejich shlukování. Buňky pak vypadávají z prostředí v podobě vloček. Izoelektrický bod leží u bakterií na kyselé straně a jeho hodnota se pohybuje zhruba mezi ph 2-4. Změna el. náboje může být vyvolána rovněž přítomností povrchově aktivních látek, zvláště u kationaktivních nebo anionaktivních detergencií. Pravděpodobně se mohou tyto látky vázat na buňku tak, že se jejich nepolární skupiny rozpustí v lipidech, které tvoří součást povrchu buněčné stěny, zatímco polární skupiny, které směřují do prostředí, spolurozhodují o výsledném náboji buňky. Jde-li o látky kationtové povahy, mohou tak jejich polární skupiny s kladným el. nábojem změnit původně záporný povrchový náboj buňky na kladný. Povrchové napětí Na bakteriální buňky mohou negativně působit některé fyzikální faktory jako jsou povrchové napětí, vlhkost, teplota, tlak, zvuk, povrchové napětí a záření [23]. Povrchové napětí je charakteristickým znakem všech kapalin a souvisí se soudržností molekul. Je také definováno jako síla, která vtahuje povrchové molekuly dovnitř kapalin a brání zvětšování povrchu [11]. Rostou-li bakterie v tekutém živném prostředí, jsou ve svém růstu ovlivněny zpravidla též povrchovým napětím tohoto prostředí. U většiny laboratorních živných půd se hodnota povrchového napětí pohybuje mezi 0,57-0,63 mn/cm. Anorganické soli zpravidla povrchové napětí zvyšují, kdežto organické sloučeniny s dlouhými uhlíkatými řetězci nebo benzenovými jádry působí opačně.

22 22 Snížení povrchového napětí vyvolávají zejm. mastné kyseliny, alkoholy, saponáty a jiné látky s dlouhými uhlíkatými řetězci, alifatické, příp. aromatické povahy. Obvykle se označují jako povrchově aktivní látky. Přidáním povrchově aktivních látek do prostředí lze změnit povrchové napětí a tím i růst pěstované kultury. Praktické uplatnění nalezla zejména tzv. smáčedla představující různé organické kyseliny, alkoholy, mýdla, saponáty aj. Sníží-li se např. v přítomnosti smáčedla povrchové napětí prostředí s kulturou Bacillus subtillis na 0,45 mn/cm, nevytvoří tento mikrob charakteristickou povrchovou blanku, nýbrž roste difúzně. Výraznější změny povrchového napětí vedou k zastavení růstu bakterií, příp. způsobují jejich smrt. Účinek povrchově aktivních látek (PAL) se projevuje ve změně povrchových vlastností bakterií, zejména ve zvýšení smáčivosti buněk. Prakticky se toho využívá při kultivaci acidorezistentních organismů, jejichž povrch je narozdíl od většiny ostatních bakterií hydrofóbní a u kterých se může snížení povrchového napětí prostředí odrazit nejen ve změně růstu, ale i v jeho urychlení. Na základě této vlastnosti mají povrchově aktivní látky důležitý význam jako dezinfekční a čistící prostředky [23]. 2.5 Význam kationaktivních a anionaktivních tenzidů v hygieně potravinářských provozů Kationaktivní tenzidy mají již ve velmi nízkých koncentracích, které ještě nevedou k poškození cytoplazmatické membrány, silné mikrobicidní účinky. Jejich smáčecí účinnost je však poměrně malá [4]. Mnoho kationaktivních tenzidů má antimikrobiální vlastnosti [8]. Vytvářejí adsorpční vrstvy na mikroorganismech a tím naruší jejich respirační a metabolické funkce, což vede postupně k zániku mikrobiálních látek. Významnou vlastností je jejich germicidní účinnost, proto jsou ve farmacii používány do dezinfekčních přípravků (viz např. Ajatin, Septonex) [3,11].

23 23 Působí na grampozitivní bakterie, u gramnegativních byla zjištěna adaptabilita. Mají také fungicidní účinek a inhibují tvorbu virů. Nejčastěji se používají kvarterní amoniové soli nebo pyridinové soli. Kvarterní amoniové soli: Alkálie, které také snižují povrchové napětí a zvyšují smáčivost bakteriální buňky. Jsou účinné proti G+ bakteriím, zvláště u rodu Pseudomonas, a plísním, ale účinkují i na G- bakterie. V nižších koncentracích působí bakteriostaticky. Pro jejich antibakteriální účinek, relativně nízkou toxicitu, rozpustnost a stabilitu nachází tyto látky široké uplatnění v sanitaci a dezinfekci (známé přípravky Ajatin, Zephirol, Phanerol aj.) [1]. Jsou však snadno inaktivovány mýdly, saponáty a organickými materiály. Jako fenoly působí proti mnoha vegetativním formám bakterií [21]. Způsob účinku je nejčastěji vysvětlován porušením buněčné blány a cytoplazmatické membrány, což vede k cytolýze. Rovněž dochází k denaturaci bílkovinné plazmy a v buňkách se snižuje obsah dusíkatých a fosforečných složek [1].

24 24 Tabulka. č.1 : Minimální koncentrace inhibující růst mikroorganismů (µg/cm 3 ) [8] kmeny Benzethonium Benzalkonium triklosan chlorid chlorid Escherichia coli Pseudomonas aeruginosa Proteus vulgaris Staphylococcus aureus Bacillus subtilis Corynebacterium diptheriae Candida albicans Enterococcus faecalis Lactobacillus fermenti Malassezia furfur Propyonibacterium acnes Anionaktivní tenzidy ve vyšších koncentracích poškozují cytoplazmatickou membránu a tím usmrcují buňky, také rozdělují bílkoviny na jednotlivé podjednotky a denaturují je. Ale i při koncentracích, které cytoplazmatickou membránu vážně nepoškozují, pronikají do buněk a ovlivňují jejich metabolismus. Anionaktivní tenzidy, především alkylsulfáty a alkylsulfonáty, jsou také intenzivní smáčedla, proto zvyšují účinnost roztoků dezinfekčních prostředků. Na této skutečnosti je založeno použití mýdel a jiných čistících prostředků při čištění a dezinfekci zařízení v potravinářském průmyslu [3,11]. 2.6 Antimikrobiální účinky tenzidů v toaletních a dezinfekčních mýdlech Některé tenzidy přítomné v prostředí mají na mikroorganismy nepříznivý vliv, a to v důsledku svého chemického složení. Látky působící nepříznivě svými specifickými účinky se nazývají antimikrobiální.

25 25 Antimikrobiální látky lze blíže klasifikovat na: mikrobistatické- pouze pozastavují rozmnožování mikroorganismů, mikrobicidní- usmrcují je, bakteriostatické nebo baktericidní- působí pouze na bakterie, fungistatické a fungicidní- ovlivňují pouze kvasinky a plísně. Většina antimikrobiálních látek má ve velmi nízkých koncentracích stimulační účinek, neboť zrychluje metabolismus mikroorganismů a zvyšuje rychlost jejich rozmnožování. Sodné soli vyšších mastných kyselin, které jsou podstatou mýdel, mají kromě smáčecích schopností takovou vlastnost, že poškozují ve vyšších koncentracích cytoplazmatickou membránu nebo její funkce [4]. Je známo už od počátku bateriologie, že měkká i tvrdá mýdla mají excelentní germicidní účinky [15]. Antimikrobiální vlastnosti mýdel: Jsou mírně baktericidní. Poměrně citlivé na mýdla jsou pneumokoky a některé streptokoky. Kdežto stafylokoky, G - (gramnegativní) tyčinky a acidorezistentí bakterie jsou značně odolné. Hlavní význam spočívá v mechanickém odstranění mikrobů z povrchu pokožky. Navíc mýdlo snižuje povrchové napětí, emulguje a disperguje oleje a nečistoty, s nimiž jsou odstraněny i mikroorganismy. V současné době se k tomuto účelu používají i syntetická smáčedla (detergencia), která jsou často výhodnější než mýdlo, neboť se nesrážejí a netvoří ve tvrdé vodě usazeniny. Některá z nich jsou vysoce baktericidní [23]. Syntetické tenzidy (syndety) v porovnání s mýdly: Syndety se mohou používat při normálním ph pokožky 5,5. Počet bakterií rodu Proprionibacterium acnes (akné bakterie) se redukuje. Netvoří se žádná pěna, proto se dobře oplachuje. Umytá pokožka je méně suchá. Citlivá pokožka je méně podrážděná. Jsou dražší [24].

26 Aplikace tenzidů v čistících a dezinfekčních přípravcích používaných v potravinářských provozech Příkladem využití tenzidů v potravinářských provozech jsou např. tyto čistící prostředky [25]: Na čištění vnějších povrchů pěnováním o HD plusfoam - aplikuje se při koncentraci 5%, teplotě C a době působení minut. Přípravek obsahuje neionické tenzidy (alkylpolyglykosidy). Používá se pro odstranění udírenských nečistot, udírna se nahřeje parou na C. Aplikuje se při koncentraci 5%, teplotě C a době působení minut. o Dilacfoam - obsahuje neionické (aminy, C 10 -C 16 -alkyldimethyl, N-oxidy) a kationaktivní tenzidy (1-(benzyl)chinolinium-chlorid). Používá se pro odstranění anorganických úsad. Je charakterizován vysokou čistící a dobrou dezinfekční účinností, stabilní a přilnavou pěnou. Aplikuje se při koncentraci 5%, teplotě 60 C a době působení minut. Vykazuje vysoký toxický účinek na vodní organismy. o Profoam - obsahuje neionické tenzidy (aminy, C 10 -C 16 -alkyldimethyl, N-oxidy). Výborně se osvědčuje při odstraňování organických nečistot v provozech pro zpracování masa. Aplikuje se při koncentraci 4%, teplotě C a době působení minut. Vykazuje vysoký toxický účinek na vodní organismy. Dezinfekční prostředky o Divoquat Forte obsahuje kationaktivní tenzidy na bázi kvarterních amoniových solí (alkyl dimethyl benzalkonium chloridy, alkyl dimethyl ethyl benzalkonium chloridy). Tyto povrchově aktivní látky umožňují penetraci i do jemných pórů a trhlinek. Aplikace je možná jak ponořením tak i postřikem (pění). Jeho účinnost je dlouhodobá. Při ošetření zařízení, která přicházejí do styku se surovinou, je nezbytný oplach pitnou vodou. Aplikuje se při koncentraci 0,1-0,3%, za studena a po dobu působení 20 minut. Je vysoce toxický pro vodní organismy.

27 27 Personální hygiena prostředky zajišťují vysokou úroveň hygieny a ekonomickou manipulaci. o LeverLine Soft tekuté mýdlo na bázi přírodních mýdel. o LeverLine Sensisept tekuté mýdlo s dlouhodobým desinfekčním účinkem, vhodné pro ošetření rukou pracovníků, kteří přicházejí do přímého styku s potravinami. o LeverLine Med je gelový bezoplachový dezinfekční prostředek. Používá se v potravinářských výrobách [25]. 2.8 Vývoj světové výroby a spotřeby tenzidů Vývoj světové výroby a spotřeby tenzidů v letech je uveden v tabulce č.2. Je zde vidět, že Severní Amerika a západní Evropa spotřebovávají přibližně polovinu světové výroby tenzidů a tento podíl do budoucna ani neklesne. Nárůst spotřeby v západní Evropě a Severní Americe však bude pomalejší než je možné očekávat v Asii a ostatních částech světa. Tabulka č.3 ukazuje, že majoritní podíl na spotřebě mají anionické a neionické tenzidy. Jejich biologická rozložitelnost je tedy nejvíce důležitá. Na základě toho se očekává postupné nahrazování klasických tenzidů biologicky lépe rozložitelnými, a to na bázi obnovitelných rostlinných surovin. Anionické a neionické tenzidy se používají v mycích a pracích prostředcích pro domácnost i průmysl [3,16]. Tab. č.2 : Vývoj světové výroby a spotřeby tenzidů [3,16] Oblast Přírustky [%/rok] Mt % Mt % Mt % 95/00 00/05 Sev. Amerika 2,7 29,0 2,9 26,8 3,1 24,8 1,5 1,4 záp. Evropa 2,0 21,5 2,2 20,4 2,4 19,2 2,0 3,6 Asie 2,9 31,2 3,6 33,3 4,4 35,2 4,8 4,4 Ostatní 1,7 18,3 2,1 19,5 2,6 20,8 3,5 4,8 Celkem 9,3 100,0 10,8 100,0 12,5 100,0 3,2 3,1

28 28 Tabulka č.3 : Podíl spotřeby jednotlivých typů tenzidů v západní Evropě [3,16] Typ Podíl spotřeby [%] Anionické 41,2 Kationické 7,8 Amfoterní 2,0 Neionické 49,0 2.9 Biotenzidy Biotenzidy jsou syntetizovány bakteriemi, houbami a kvasinkami, především na substrátech hydrofobních, aby umožnily jejich emulgaci a penetraci do buňky. Nejčastěji jsou produkovány extracelulárně. Hydrofobní část molekuly tvoří obvykle delší alifatický řetězec a hydrofilní částí bývají sacharidy, polysacharidy a peptidy. Z hlediska chemické struktury lze biotenzidy rozdělit do několika skupin: glykolipidy, lipopeptidy, fosfolipidy, lipid-polysacharidové komplexy, lipid-aminokyselinové komplexy, sulfolipidy, aj. Značný vodohospodářský význam má tvorba tzv. biologických pěn při čištění odpadních vod. Pěnění často doprovází biologické čištění odpadních vod s odstraňováním nutrientů (terciální čištění). Pěnění je způsobeno dominantním výskytem některých mikroorganismů, jako je např. Microthrix parvecella, Nocardia sp. a Nostocoida limnicola, produkující biotenzidy. Původ tohoto pěnění musí být odlišován od původu z tenzidů přítomných v pracích a čistících prostředcích. Hlavním zdrojem tenzidů ve vodách jsou však stále prací a čistící prostředky používané v domácnostech, velkoprádelnách i v potravinářském průmyslu [3].

29 29 Byla objevena bakterie nového druhu Alcanivorax borkumensis, která produkuje biotenzid. Za zmínku stojí, že tato bakterie se živí pouze ropou, a to jejími alifatickými řetězci. Právě produkcí biotenzidu má bakterie vyvinutou obrannou strategii vůči narušování v cytoplazmatické membráně. Biotenzid snižuje povrchové napětí kapalin a tím umožňuje mísení ropy s vodou [27]. Dalším zástupcem jsou různé druhy bakterie Bacillus subtilis, produkující biotenzid surfaktin. Jedná se o cyklický kyselý lipopeptid silné bologické aktivity [28,29]. Jeho biologická aktivita byla zaznamenána i při velmi nízkých koncentracích. Vědci prokázali, že produkce surfaktinu závisí na genu sfp, jehož finálním produktem je protein, bez kterého nedochází k biosyntéze surfaktinu. Další biotenzid bakterie B. subtilis OKB se např. skládá ze sedmi aminokyselin a jedné beta-hydroxy mastné kyseliny[30]. Na základě principu: Co v přírodě vzniklo, je v ní také rozložitelné, je snaha o co nejefektivnější a nejúčinnější bioprodukty, které by nahradily existující syntetické prostředky, jež jsou mnohdy těžko odbouratelné. Evropská Unie navrhla nová pravidla pro prací a mycí prostředky k ochraně zdraví spotřebitelů. Cílem návrhu Nařízení o detergentech bylo zlepšit jak ochranu vodního prostředí před škodlivými účinky tenzidů tak i informovanost spotřebitelů z hlediska ochrany jejich zdraví [31]. Novější nařízení, vydané v březnu roku 2005, se zabývá pojmem úplné biodegradibility, na rozdíl od do té doby platných právních předpisů, které se týkaly biologické odbouratelnosti tenzidů v detergentech, a to pouze v rámci primární biodegrability a jen pro anionaktivní a neionogenní tenzidy [32].

30 30 3 ZÁVĚR V práci jsou na základě literárních zdrojů postupně zpracovány následující okruhy problémů: Charakteristika tenzidů. Rozdělení tenzidů používaných v potravinářských provozech. Vlastnosti tenzidů využívaných v potravinářských provozech. Působení tenzidů na mikroorganismy. Význam kationaktivních a anionaktivních tenzidů v hygieně potravinářských provozů. Antimikrobiální účinky tenzidů v toaletních a dezinfekčních mýdlech. Aplikace tenzidů v čistících a dezinfekčních přípravcích používaných v potravinářských provozech. Vývoj světové výroby a spotřeby tenzidů. Speciální pozornost je věnována biotenzidům.

31 31 POUŽITÁ LITERATURA [1] ANONYM, URL: Přehled dezinfekčních prostředků [2] ANONYM, URL: [3] ANONYM, URL: Znečišťování hydrosféry [4] ŠILHÁNKOVÁ, L. Mikrobiologie pro potravináře a biotechnology. 2. vydání, Academia, Praha, 2002, ISBN , s. [5] ANONYM, URL: E00000_detail-ae : Teoretické základy [6] ANONYM, URL: [7] PICHLER, J.: Technologie základních organických látek, tenzidy, barviva a pigmenty, Univerzita J. E. Purkyně Fakulta přírodovědecká Brno, 1988,.. [8]ANONYM, URL: [9] ANONYM, URL: Mýdlo [10] ANONYM, URL: :Tenzidy a detergenty [11] ANONYM, URL: : Tenzidy, mýdla [12] ANONYM, URL:

32 32 [13] BARTALO, R.G., Encyclopedia of Chemical Technology, 4th ed, J.I. Kroschwitz, Editor. 1993, Wiley Interscience. s [14] VELÍŠEK, J.: Chemie potravin 1, Ossis Tábor, 2002, ISBN [15] SALLE, A. a kol.: Fundamental Principles of Bacteriology. Mc GRAW-HILL BOOK COMPANY, INC. 1954, 187s. [16] ŠMIDRKAL, J.: URL: Tenzidy a detergenty dnes. Chemické listy 93, (1999) [17] ANONYM, URL: Zásady při používání dezinfekčních přípravků [18] ANONYM, URL: Využití tenzidů v analytické chemii [19] ANONYM, URL: Micelární elektrokinetická kapilární chromatografie (MECC, MEKC) [20] SEVERA, J., CABAL, J., HARTMANOVÁ, M. Epidemiologie, Mikrobiologie, Imunologie: Pěny jako nosiče látek s dezinfekčním účinkem. Česká lékařská společnost J. E. Purkyně, ročník 54, 2005, č.4, s. [21] NESTER, E.W., ROBERTS, C.E.: Microbiology a human perspective. Druhé vydání. Washingtonská univerzita. [22] GÖRNER, F., VALÍK, L.: Aplikovaná mikrobiológia poživatin. Malé centrum, Bratislava, 2004, 528 str. [23] ROZSYPAL, S., HOĎÁK, K., ROZSYPALOVÁ, A. Obecná mikrobiologie: Biologie bakterií., 1. díl, SPN Praha, Univerzita J. E. Purkyně v Brně, 1981

33 33 [24] ANONYM, URL: [25] ANONYM, Sanitační prostředky pro potravinářský průmysl, Bezpečnostní list podle vyhlášky213/2004 Sb., Johnson Diversey Česká republika s.r.o. [26] STŘÍBRNÁ, E., URL: 2f9a4416fffc12569e4007f1ec6?OpenDocument&ExpandSection=5%2C1, Ekologický monitoring. Krátké zprávy ze zahraničních periodik. časopis UmweltSchutz, 2000, č. 3, s. 46. [27] STŘÍBRNÁ, E., URL: 815b/765992f9a4416fffc12569e4007f1ec6?OpenDocument&ExpandSection=5%2C1 UmweltMagazin, 2000, č. 5, příl. Life Science [28] CARRILLO, C., TERUEL, J.A., ARANDA, F.J., ORTIZ, A., URL: = &dopt=Abstract, Biochim Biophys Acta Apr 1, Molecular mechanism of membrane permeabilization by the peptide antibiotic surfactin [29] MAGET-DANA,R., PTAK, M., URL: Biophysical Journal, Vol 68, , Copyright 1995 by Biophysical Society, Interactions of surfactin with membrane models [30] TOREN, G., Dr BAKER, S., URL: Surfactants, Biosurfactant and the Molecular Basis of Surfactin Biosynthesis [31] Lobby Česká republika, s.r.o., Design: QplusQ, 2002 URL: Cesta do EU

34 34 [32] STŘÍBRNÁ, E.,URL:. %8D%20PROST%C5%98EDKY, UmweltMagazin, 2005, č. 5, s