Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav technologie potravin

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav technologie potravin Nutriční strategie v prevenci kardiovaskulárních chorob a aterosklerózy Bakalářská práce Vedoucí práce: Ing. Radka Burdychová, Ph.D. Vypracoval: Nikola Kiácová Brno 2009

2 Mendlova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav technologie potravin 2008 / 2009 ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autorka práce: Studijní program: Obor: Nikola Kiácová Chemie a technologie potravin Technologie potravin Název tématu: Nutriční strategie v prevenci kardiovaskulárních chorob a aterosklerózy Zásady pro vypracování: 1. Zpracovat literární rešerši na dané téma 2. Diskuze dosažených poznatků s vedoucím práce 3. Vypracovat bakalářskou práci, citovat příslušné literární zdroje Nikola Kiácová řešitelka bakalářské práce Ing. Radka Burdychová, Ph.D. vedoucí bakalářské práce prof. MVDr. Ing. Tomáš Komprda, Csc. vedoucí ústavu Prof. Ing. Ladislav Zeman, Csc. děkan AF MZLU v Brně

3 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma...vypracoval(a) samostatně a použil(a) jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana AF MZLU v Brně. dne podpis autora.

4 Děkuji vedoucí bakalářské práce Ing. Radce Burdychové, Ph.D. za cenné rady, připomínky a kritiky při tvorbě bakalářské práce. Zároveň děkuji své rodině za psychickou a morální podporu, trpělivost a shovívavost.

5 ABSTRAKT Cílem bakalářské práce je zdůraznit význam výživy v prevenci kardiovaskulárních chorob a aterosklerózy. První část byla věnována stručné charakteristice kardiovaskulárních onemocnění, ateroskleróze a jejich vzniku. Hlavní náplní práce bylo seznámení s ovlivnitelnými rizikovými faktory, které můžeme téměř ze 60 % ovlivnit životním stylem a prostředím, ve kterém se pohybujeme. Již mnoho let je známo, že naše zdraví závisí na stravovacích návycích. Proto se ve své práci snažím poukázat na možnosti jak výrazně snížit tyto nemoci a zbytečně si nekomplikovat život kardiovaskulárními chorobami či aterosklerózou. Klíčová slova: kardiovaskulární onemocnění, ateroskleróza, rizikové faktory, výživa ABSTRACT The aim of this bachelor s degree work is to point out the importance of nutrition in preventing cardiovascular diseases and atherosclerosis. The first part is focused on a brief characteristics of cardiovascular diseases and atheroslecoris and on how these diseases can arise. The main contetns of this work is introducing influenceable risk factors, of which almost 60% can be influenced by lifestyle and enviroment that humans live in. The fact that our health is highly dependent on our feeding habitude has been known for many years. This is why I have tried to point out options to lower the probability of taking cardiovascular diseases and atherosclerosis in my work. Key words: cardiovascular diseases, atherosclerosis, risk factors, nutrition

6 OBSAH: 1. ÚVOD ATEROSKLERÓZA KARDIOVASKULÁRNÍ ONEMOCNĚNÍ Ischemická choroba srdeční Angina pectoris Infarkt myokardu Cévní mozková příhoda Ischemická choroba dolních končetin RIZIKOVÉ FAKTORY KARDIOVASKULÁRNÍCH ONEMOCNĚNÍ Ovlivnitelné rizikové faktory Obezita Hypertenze Vysoká hladina cholesterolu Diabetes Mellitus Nedostatek fyzické aktivity Stres Kouření Neovlivnitelné rizikové faktory Věk Pohlaví Genetické faktory VÝŽIVA Tuky a cholesterol Bílkoviny Sacharidy Vláknina Minerální látky Vitaminy Pitný režim Závěr SEZNAM LITERATURY SEZNAM OBRÁZKŮ... 49

7 9. SEZNAM TABULEK DOPLŇKY STRAVY PODPORUJÍCÍ CÉVNÍ SYSTÉM A SRDCE... 51

8 1. ÚVOD Onemocnění srdce a cév jsou hlavní příčinou úmrtnosti na celém světě. Každý rok mají na svědomí zhruba 4,3 miliony Evropanů. V Evropě se kardiovaskulární onemocnění podílejí na úmrtnosti 48 % a výrazně také přispívají k nemocnosti a předčasné invaliditě. Přestože se situace v České republice v posledních několika letech výrazně zlepšila a úmrtnost na kardiovaskulární onemocnění začala poprvé v historii klesat, stále u nás na toto onemocnění zemře kolem lidí. Dnes je jasné, že kardiovaskulární onemocnění jsou celospolečenským problémem, který musí být komplexně řešen. Metoda, kterou si zabezpečujeme své zdraví a předcházíme škodlivým vlivům na naše zdraví, se nazývá prevence. Prevence nemoci znamená předcházení nemoci ovlivněním rizikových faktorů. Může být rozdělena na primární (předcházení vzniku nemoci) a sekundární (ovlivnění průběhu nemoci). Naše zdraví ovlivňuje na prvním místě způsob života, a to z %. Nejzávažnějšími riziky jsou kuřáctví, nadměrná a nevhodně složená výživa, stres, nízká pohybová aktivita, alkohol a drogy. Na druhém místě je životní prostředí, ovlivňuje naše zdraví z 20 %. Do životního prostředí zařazujeme i domácí a pracovní prostředí. Pomocí moderní medicíny lze dnes onemocnění ovlivnit pouze z %. Většina onemocnění srdečně cévního systému, s výjimkou vrozených vad, se vyskytuje spíše v dospělém věku. Po 50. roce života počet případů oběhových onemocnění narůstá. Častěji jsou postiženi muži. Ženy jsou totiž v produktivním věku chráněné ženskými pohlavními hormony (estrogeny). V klimakteriu tento ochranný efekt mizí. Omezení výskytu kardiovaskulárních onemocnění v Evropě je tudíž možné. Významným pokrokem by byla vyšší informovanost o faktorech kardiovaskulárního zdraví, jakými jsou nekuřáctví, přiměřená tělesná aktivita, zdravá výživa a předcházení nadváze. K dalším důležitým faktorům, které přispívají k srdečním chorobám, patří vysoká hladina cholesterolu, vysoký krevní tlak a cukrovka. Jejich závažnost je přímo úměrná délce jejich působení na organismus. Cílem mé bakalářské práce je zdůraznit význam prevence proti vzniku kardiovaskulárních onemocnění a ateroskleróze. Ráda bych ukázala na možnosti jak výrazně snížit riziko srdečního infarktu či mozkové mrtvice a zajistil si tak život bez zbytečných problému tohoto charakteru

9 2. ATEROSKLERÓZA Jde o degenerativní onemocnění cévní stěny. V mládí jsou cévy kolem srdce pružné, jejich vnitřní průměr je asi 3mm, ale s přibývajícím věkem vnitřní stěny tepen postupně slábnou a ztrácejí svoji pružnost. Současně se na stěnách tepen hromadí tukové pláty, které rostou během několika desítek let. Tento proces se nazývá ateroskleróza neboli kornatění tepen. Rozvíjí se zvolna a nenápadně. Dlouhou dobu probíhá bez příznaků. Rychlost jejího vývoje závisí na přítomnosti rizikových faktorů. Během tohoto procesu se zmenšuje průměr tepen, což brání normálnímu průtoku krve a dostatečnému zásobování cílových orgánů a tkání. Projevy se potom liší podle části těla, která je zasažena. Ateroskleróza je rizikovým faktorem onemocnění periferních tepen (zúžení tepen v dolních končetinách vedoucí k jejich nedostatečnému prokrvování, projevující se pícháním a křečemi ve svalech dolních končetin při chůzi). Když se v tepnách nashromáždí velké množství tukových látek, srdce přestane dostávat z krve dostatečné množství kyslíku a dochází k záchvatům anginy pectoris, které se projevují bolestí za hrudní kostí většinou při cvičení nebo jiné tělesné námaze, kdy musí srdce tvrději pracovat. Pláty se postupně zvětšují a stávají se křehčími, mohou se zlomit, prasknout a oddělit se od stěny tepny. Tělo pak obvykle reaguje jako při jakémkoliv jiném poranění srážením krve. Když se sraženina dostane do krevního oběhu dojde k ucpání cév, zablokuje se průtok krve do srdce nebo do mozku a výsledkem je srdeční infarkt nebo mozková mrtvice. Bude-li naše tělo vyrábět adekvátní nebo zvýšené množství oxidu dusného, sníží se pravděpodobnost tvorby plátů a vzniku aterosklerózy. Endoteliální buňky v kardiovaskulárním systému totiž neustále vyrábějí oxid dusný, jež chrání tělo před řadou běžných onemocnění. Kontrolují krevní tlak a tím ho pomáhají regulovat. Jakmile se jednou v tepnách vytvoří pláty, je obtížné je odstranit (SOVOVÁ a JUKL, 2005; IGNARRO, 2005;

10 Průřez zdravou cévou. Při začátku rozvoje aterosklerózy vznikají na stěně cévy tzv. tukové proužky, malé usazeniny tuků. Průřez cévou, počátek ukládání cholesterolu. Jejich postupným spojováním a zvětšováním vznikají tzv. ateromy, které již často vedou ke zúžení průsvitu tepny. Průřez tepnou, aterosklerotický plát. Zvětšením ateromů a zmnožením hladkých svalových buněk a vaziva v jejich okolí vznikají tzv. fibroateromy, které již výrazně zužují průsvit tepny Průřez tepnou, aterosklerotický plát s trombem. V zúženém místě může dojít k prasknutí fibroateromu a ke vzniku krevní sraženiny, která cévu částečně nebo úplně uzavře. Obr.1. Postupný vývoj aterosklerotického procesu v cévách (BRISTOL-MYERS, SQUIBB, 1998)

11 3. KARDIOVASKULÁRNÍ ONEMOCNĚNÍ V obecném slova smyslu mluvíme o všech vrozených nebo získaných chorobách srdečního svalu, cév vedoucích krev od srdce k tělním orgánům (tepen, tepének a vlásečnic) a cév vedoucí krev zpět k srdci (žil). V ještě užším slova smyslu jsou to choroby způsobené pouze kornatěním a ucpáváním či uzavíráním tepen (aterosklerózou). Jejich podstatou je zhoršení schopnosti hlavních srdečních (koronárních) cév zásobovat srdeční sval (myokard) dostatkem krve a kyslíku. Hlavní příčinou sníženého průtoku krve je zmenšení profilu cév, v nichž se usadily plaky (usazeniny). Obávané plaky v cévách se spojují s cholesterolem. Významné je, v jakých formách je cholesterol vázán, resp. přenášen, transportován. Těmito látkami jsou lipoproteidy. Skládají se ze dvou složek: lipidové, což znamená z tuků a příbuzných látek, a proteinové tedy, bílkovinné. Jedná se o velké molekuly, v nichž tuky, ale také volný cholesterol a jeho estery s mastnými kyselinami tvoří jádro, obklopené obalem složeným z bílkovin. Povrchové bílkoviny jsou obaleny vodou (hydratovány), což umožňuje transport lipidů a tedy i cholesterolu v organismu. Pochod snížení světlosti a pružnosti cév, obávaná ateroskleróza, začínají obvykle již v dětství, ale ve směs se projevují ve vyšším věku. V závislosti na míře poškození cév se projeví angina pectoris, infarkt myokardu a náhlé úmrtí v důsledku selhání srdce. Při poškození mozkových cév dochází k mozkové mrtvici. Mezi kardiovaskulární onemocnění řadíme: - Ischemická choroba srdeční - Hypertenze - Angína pektoris stabilní, nestabilní, vazospastická- prizmetalova - Cévní mozkové příhody - Vrozené srdeční vady - Získané srdeční vady - Kardiomyopatie (porušena činnost myokardu bez poruchy chlopní) - Ischemická choroba cév DK - Záněty žil - Chronická žilní nedostatečnost (městky- varixy) (KALAČ, 2003; HROMADOVÁ, 2004)

12 3.1. Ischemická choroba srdeční Angina pectoris, infarkt myokardu, němá ischémie, srdeční selhání, ale i náhlá smrt jsou různé projevy jednoho onemocnění, kterému říkáme ischemiská choroba srdeční. Její příčinou je zúžení cév na srdci, jejím následkem je neprokrvení a následné poškození srdečního svalu. Jeden člověk může mít jen jeden z projevů této nemoci (třeba jen krátkodobé bolesti na hrudi jako projev anginy pectoris), jiný dva (např. krátkodobé bolesti na hrudi po prodělaném infarktu tzv. poinfarktová angina pectoris) a někdo může mít projevy všechny (je po srdečním infarktu dušný srdeční selhání, má krátkodobé bolesti na hrudi angina pectoris, a zemře náhlou smrtí). Obr.2. Srdce ( Angina pectoris Je krátkodobá, obvykle se vracející, svíravá, palčivá bolest na hrudi, někdy vystřelující do levé ruky, popř. provázená svíráním krku. Může se i šířit do zad, popř. břicha. Bolest většinou trvá jen několik minut a rychle ustupuje po nitroglycerinu či nitrátovém spreji. Tyto příznaky, zvané angina pectoris, se vyskytují při námaze (slovo angina znamená sevření). Podobají se příznakům infarktu, ale netrvají tak dlouho. Bolesti při angině pectoris znamenají, že při tělesné námaze srdci dochází kyslík. Angina pectoris a infarkt myokardu jsou jen dvě různé formy jedné nemoci. Následkem nedokrvení srdečního svalu je jeho neschopnost stahovat se, na což upozorní mozek bolestí. Je-li toto nedokrvení krátkodobé, bolest ustoupí a srdeční sval se rychle zotaví, aniž by byl dlouhodobě poškozen (angina pectoris)

13 Je-li toto nedokrvení déletrvající, dojde k poškození srdečního svalu, které je mnohdy nezvratné vznikne srdeční infarkt. Angina pectoris tedy nepoškozuje srdeční sval trvale, je však varováním, že srdeční infarkt se blíži. Podle typu obtíží rozeznáváme anginu pectoris: - námahovou typicky se projeví bolestí po určité námaze, nemocný většinou již ví, jak velká námaha ji vyvolá a dokáže se takové námaze vyhnout, nebo si preventivně vzít nitroglycerin. - variantní jak již říká název, může mít různé podoby, nejznámější je chladová, kdy přechod z tepla do zimy vyvolá záchvat, nebo noční, kdy poloha vleže vyvolá nepravidelně obtíže. (DANCHIN a CUZIN, 2006; ŠPINAR a VÍTOVEC, 2007) Infarkt myokardu Je nejčastějším a nejnebezpečnějším onemocněním oběhové soustavy. K infarktu dochází, když se jedna z věnčitých (koronárních) tepen ucpe. Jestliže krev nemůže překážkou obtékat, části srdce, kterou tepna vyživuje, schází kyslík. Při nedostatku kyslíku, část srdce, k níž se krev nedostává, rychle odumírá. Tepna se ucpe krevní sraženinou, která se vytvoří na cholesterolovém plátu zvaném aterosklerotický plát což je nános cholesterolu, který se po léta ukládal na stěnu tepny. K uzávěru dochází většinou v místě tzv. nestabilního aterosklerotického plátu. Kvůli plátu se zužoval průtok tepny a pak se jednoho dne plát nalomil, udělaly se v něm trhliny. Krev se hned dostala do trhliny, zaplnila ji a srazila se. Ke stejnému jevu srážení dochází, když se řízneme. Krev teče, potom se rychle vytvoří sraženina a krev téct přestane. Rána se tak zaceluje. V koronární tepně to probíhá stejným způsobem. Trhliny v plátu jsou vlastně rány v tepenné stěně a reflex je v tom případě stejný krev se sráží. Ale v tepně je velmi málo místa (její průměr je jen kolem dvou až tří milimetrů) a sraženina, která se vytvoří, rychle a úplně tepnu ucpe. Krev nemůže protékat. Řečeno odborně lékařsky, krev, která koaguluje v krevní cévě, vytváří trombus neboli krevní sraženinu. Když to shrneme tak infarkt myokardu způsobuje trombóza koronární (věnčité) tepny = ucpání koronární tepny = vytvoření krevní sraženiny v koronární tepně

14 Krevní sraženina, která vznikne v koronární tepně, může mít zcela nepatrné rozměry, ale když částečně nebo úplně brání přísunu kyslíku k srdci, blokuje tak výživu srdečních buněk a může způsobit srdeční infarkt. Krevní sraženiny nejsou jedinou příčinou srdečních infarktů. Dalšími faktory může být nadměrná tvorba plátů v tepnách nebo přechodná či náhlá kontrakce nebo spasmus v tepně tzv. vazospasmus, který brání průtoku krve. Obr.3. Srdeční infarkt ( Mezi příznaky patří většinou z ničeho nic, že ucítíte silnou bolest na hrudi. Jestliže se to stane ve spánku, bolest vás probudí. Cítíte se jako ve svěráku. Bolest je urputná, vnímáte ji jako tíhu na prsou. Bolest nezmizí, ať děláte co děláte. Neztiší se v žádné poloze. Způsobuje, že jste úplně schvácení, vyděšení a zpocení. Bolest se mnohdy šíří do krku, do čelisti, do ramen a pokračuje až k zápěstí. Někdy proniká do zad (IGNARRO, 2005; DANCHIN a CUZIN, 2006; ŠPINAR a VÍTOVEC, 2007) Cévní mozková příhoda Je akutní cévní poškození mozku. To znamená náhle vzniklé závažné poškození mozkových cév. Toto poškození může být způsobeno ucpáním cévy krevní sraženinou (která se při mrtvici zachytí v cévách vedoucích k mozku, krví proniká k mozku a brání jeho okysličování), zúžením krevních cév nebo kombinace obou jevů blokády i zúžení, anebo prasknutím cévy. Výsledkem může být poškození mozku, invalidita, nebo dokonce smrt. V nejméně 50 % má trvalé následky a u 20 % postižených jsou následky tak vážné, že jsou odkázáni na pomoc druhých. V České republice je cévní mozkovou příhodou postiženo asi lidí ročně a téměř lidí na její následky ročně zemře

15 Mezi nejčastější příznaky mozkové mrtvice patří: porucha řeči porucha artikulace, obtíž porozumět jednoduchým větám nebo vzkazům, slabost, brnění, mravenčení poloviny těla nebo jen jedné končetiny, ochrnutí poloviny těla nebo jen jedné končetiny, pokles ústního koutku, necitlivost nebo ochrnutí poloviny obličeje, rozmazané vidění, výpadky zrakového pole, prudká bolest hlavy, závratě a krátká ztráta bezvědomí, těžká ztráta vědomí s chrčením (život ohrožující stav). Proti mozkové mrtvici má oxid dusnatý dvě hlavní zbraně působí jako prevence proti tvorbě krevních sraženin a zabraňuje vytváření aterosklerotických plátů v cévách. Životosprávou nemůžeme ovlivnit například rodinnou anamnézu, přibývající věk, pohlaví. Řadu dalších však můžeme změnit, protože prevence kardiovaskulárních onemocnění vždy závisí na životosprávě, kterou si zvolíme (IGNARRO, 2005; ŠPINAR a VÍTOVEC, 2007) Ischemická choroba dolních končetin Je způsobena zúžením cév v dolních končetinách. Jestliže se neléčí, muže dojít ke gangréně a ztrátě končetiny. Je-li podezření na zúžení tepen dolních končetin, doporučuje se dieta, změna životního stylu a medikace ke snížení vysoké hladiny cholesterolu nebo vysokého krevního tlaku. Někdy je možné zablokované tepny uvolnit tzv. balónkovou angioplastikou, nebo chirurgicky v operováním by-passu (přemístění náhradní cévou). Vyznačuje se bolesti při chůzi (intermitentní klaudikace), později i v klidu (e-kurz Zdravotní tělesná výchova, Fakulta studijních studií MU, 2006)

16 4. RIZIKOVÉ FAKTORY KARDIOVASKULÁRNÍCH ONEMOCNĚNÍ Většina kardiovaskulárních onemocnění vzniká jako následek kombinace medicínských příčin (např. vysoký krevní tlak) a příčin návykových (např. kouření). Takové příčiny nazýváme rizikovými faktory. Některé rizikové faktory mohou být regulovány nebo i zcela eliminovány, a to buď léčebnými prostředky např. užíváním určitých léků, nebo prostředky nemedicínských, jako je např. změna životního stylu. Je proto velmi důležité znát tyto rizika a vyloučit je či upravit všude tam, kde je to ve vašich silách. To může zpomalit rozvoj aterosklerózy a předcházet tak kardiovaskulárním chorobám. Na vzniku a rozvoji nemocí srdce a cév se podílí více faktorů. Mnohé z těchto rizikových faktorů se vzájemně ovlivňují, jeden může zesilovat účinek druhého a obráceně. Např. lidí s vyšším krevním tlakem častěji trpí srdečními chorobami a aterosklerózou, cukrovka podporuje aterosklerózu a vysoký krevní tlak. Riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění a aterosklerózy narůstá s počtem kombinovaných rizikových faktorů a s jejich zvyšující se intenzitou. Nicméně většiny rizikových faktorů se můžeme vyvarovat nebo je alespoň účinně kontrolovat. Návykové rizikové faktory jsou ty, které vyplývají ze životního stylu a chování jedince. Nejvýznamnější jsou kouření, nezdravá strava, zvýšená konzumace alkoholu a sedavý způsob života (FEIGIN, 2004; HROMADOVÁ, 2004) Ovlivnitelné rizikové faktory Rizikový faktor je taková charakteristika osoby (vrozená vlastnost, aspekt životního stylu) nebo životního prostředí, u nichž bylo dokázáno, že souvisí s určitým zdravotním důsledkem. Charakteristika, která vede naší volnou činností přímo ke zvýšení rizika výskytu nemoci, je rizikový faktor ovlivnitelný. Udává se, že 80 % kardiovaskulárních onemocnění lze předcházet kontrolou těchto ovlivnitelných rizikových faktorů (FEIGIN, 2004; HROMADOVÁ, 2004)

17 Obr.4. Ovlivnitelné rizikové faktory (DANCHIN a CUZIN, 2006) Obezita Jedná se o nahromadění tukové tkáně, která vzniká pozitivní energetickou bilancí, což znamená, že člověk přijímá ve stravě více energie než je schopen spotřebovat, a ta se ukládá ve formě zásobního tuku. Obezita je tedy nadměrné uložení tuku v organismu. Podíl tuku v organismu je normálně u žen do 25 až 30 % a u můžu do 20 až 25 %. Závažnost obezity se pozná podle snadno dostupného vyšetření výšky a hmotnosti. Jde o Queteletův index, který je dnes celosvětově označován jako body mass index (BMI), hmotnost v kg / výška v m 2. Jako normální hodnota se udává BMI 18,5 až 25 kg/m 2. Tab.1. Body mass index hodnocení (SVAČINA, 2003) BMI Kategorie Zdravotní rizika méně než 18,5 podváha vysoká 18,5-24,9 normální váha minimální 25-29,9 nadváha středně vysoká 30-34,9 obezita 1. stupně vysoká 35-39,9 velká obezita 2. stupně vysoká 40 a více klinická obezita velmi vysoká

18 Je to rizikový faktor mnoha chorob, jde o nemoc způsobující další nemoc. Obézní mívají vyšší krevní tlak, větší množství tukové tkáně vede k poruchám metabolismu sacharidů (v konečném důsledku může dojít až k diabetu - cukrovce) a poruchám metabolismu tuků (zvýšená hladina cholesterolu a triglyceridů v krvi) a to vše zvyšuje pravděpodobnost vzniku nemocí srdce a cév. V této souvislosti se mluví také o tzv. metabolickém syndromu. Obecně je závažnější androidní (mužská) obezita, která tvarem připomíná jablko. Gynoidní (ženská) obezita s distribucí tuku připomínající tvarem hrušku, nemá tak závažné metabolické důsledky. Mužský typ obezity s akumulací tuku v břiše představuje vysoké kardiovaskulární riziko, vede k rozvoji diabetu 2. typu a metabolického syndromu. Tab.2. Riziko metabolických a kardiovaskulárních komplikací obezity podle obvodu pasu (SVAČINA, 2003) Riziko zvýšené (cm) Riziko vysoké (cm) muži ženy Mezi obecné zásady zdravého a příjemného hubnutí patří: - Jíst 5x denně, tělo nebude mít potřebu energii zbytečně ukládat, budete mít nízkou hladinu krevního cukru, a proto nebudete pociťovat hlad, mnohem méně vám budou komplikovat život chutě na nevhodné potraviny. - Snažte se o to, aby každé jídlo obsahovalo potravinu ze skupiny bílkovin tvaroh, jogurt, rybu, drůbeží maso, tofu, vaječný bílek (občas celé vejce). - Každé z pěti jídel doplňte zeleninou nebo ovocem (zeleniny snězte 300g/ den a ovoce 2-3 kusy/ den). - Vybírejte si potraviny s nižším glykemickým indexem, které usnadňují redukci hmotnosti a upravují hladiny krevních tuků. - Množství příloh a pečiva regulujte podle rychlosti hubnutí. Pokud byste hubli více než 1 kg za týden, přidejte malé množství chleba, brambor, těstovin či ovesných vloček. - Pravidelná aerobní činnost, například cvičení 30 minut denně nebo hodinová aktivita 3x týdně. Vhodné je zařadit pohyb do běžných činností jako je pěší

19 chůze místo jízdy autem, chodit po schodech místo jízdy výtahem, omezit sledování televize. Výskytu obezity přispívá tedy to, že pravděpodobně nikdy v historii lidstva nebyly celé populace vystavovány tak rozsáhlému přejídání a tak zásadnímu nesouladu mezi příjmem a výdejem energie jako ve 20. století ( SVAČINA a BRETŠNAJDROVÁ, 2003; GROFOVÁ, 2007; KUNOVÁ, 2004) Hypertenze Hypertenze je vedle ischemické choroby srdeční nejčastějším kardiovaskulárním onemocněním. Zároveň spolu s hyperlipoproteinémií, obezitou a kouřením je jedním z nejzávažnějších rizikových faktorů ICHS. Pro definici krevního tlaku se používá definice dle WHO z roku Za hypertenzi se považuje opětovaný nález systolického tlaku 140 mmhg a vyššího a/nebo diastolického tlaku 90 mmhg a vyššího, zjištěný alespoň ve 2 ze 3 měření krevního tlaku. Při zjišťování tlaku, měříme sílu, kterou krev vyvíjí na stěny tepen, když proudí oběhovým systémem. Vysoký krevní tlak znamená, že cévy jsou zúžené nebo zablokované. Lékaře zajímají dvě důležitá čísla: Systolický tlak je síla působící na stěny tepen, když srdce tluče nebo se stahuje, aby vypudilo krev. Diastolický tlak je naopak tlak na stěny tepen, když se srdce uvolní mezi jednotlivými stahy a plní se krví. I když se poškození způsobená hypertenzí navenek neprojevují, může vysoký krevní tlak způsobovat značné vnitřní škody, protože poškozuje vnitřní výstelku tepen endotel a tím zbavuje tělo schopnosti produkovat vlastní oxid dusnatý. Tato situace postupně vede k zánětu tepen, ateroskleróze a tvorbě plátů. Dále může být příčinou zvětšení srdce, může vyvolat srdeční infarkt nebo mozkovou mrtvici. Oxid dusnatý je schopen rozšiřovat hladké svalstvo cév mnohem účinněji než kterýkoliv faktor v těle. Rozšířením se cévy uvolní, krev jimi může snadno protékat a s velkou pravděpodobností se sníží krevní tlak. Tím pádem srdce není nuceno pracovat namáhavěji, aby udrželo krevní oběh v těle. A sníží se opotřebení cév. Za optimální je považována hodnota pod 120/80. Hypertenze se často vyskytuje v mnohých rodinách. Často jeden nebo oba rodiče mají hypertenzi. Dnes se připouští, že asi u 50 % hypertoniků existují dědičné předpoklady. Největší vliv na vysoký krevní tlak má tělesná váha

20 Nadváha je pravděpodobně faktor, který nejčastěji vede k hypertenzi. Rovněž se ukázalo, že zhubnutí vede k poklesu krevního tlaku. Při zhubnutí jednoho kilogramu klesne systolický a diastolický tlak průměrně o 2 3 mmhg. Další faktor, který přispívá k hypertenzi je sůl. Přílišné množství kuchyňské soli může zvětšením objemu krve (sůl váže v těle vodu) a vzestupem pohotovosti krevních cév k zúžení vést ke zvýšení krevního tlaku mg kuchyňské soli obsahuje 400 mg natria. V přírodě neexistuje ani jedna potravina, která by ve 100 gramech obsahovala tolik sodíku jako 1 gram kuchyňské soli. Všichni sníme denně 3 5 x více soli (DDD 2-5 gramů) než tělo opravdu potřebuje k zachování důležitých životních funkcí. Stres, jako nadměrná zátěž se projeví tělesnými obtížemi, např. pocení, bušení srdce, bolesti hlavy, tlak u srdce atd. Jako odpověď na přetížení mohou vést k poruchám, jako je vysoký krevní tlak nebo zvýšený cholesterol v krvi. Tab.3. Definice a klasifikace krevního tlaku pro dospělé osoby starší 18ti let (HROMADOVÁ, 2004) Systolický TK (mm Hg) Diastolický TK (mm Hg) Optimální TK < 120 < 80 Normální TK < 130 < 85 Vyšší normální TK Hypertenze Stupeň 1 (mírná hypertenze) Hraniční podskupina Stupeň 2 (středně pokročilá) Stupeň 3 (těžká hypertenze) > 180 > 110 Izolovaná systolická > 140 < 90 hypertenze Hraniční podskupina < 90 (IGNARRO, 2005; MIDDEKE, 1994; WIDIMSKÝ, 1998)

21 Vysoká hladina cholesterolu Vysoká hladina cholesterolu (hypercholesterolemie) a triacylglyceridů (hypertriglyceridemie) patří mezi klasické rizikové faktory aterosklerózy. Vysoká hladina triglyceridů a cholesterolu v krvi označujeme jako hyperlipidemii. Vysoká hladina lipidů v krvi způsobuje zvyšování tukových usazenin na stěnách cév a je tak hlavním rizikovým faktorem rozvoje kardiovaskulárních onemocnění. Cholesterol je základní látkou, ze které vznikají hormony v nadledvinkách a v pohlavních žlázách. Je součástí žlučových kyselin a vzniká z něj vitamín D potřebný pro stavbu kostí. Cholesterol přijímáme potravou (živočišnou) zevní zdroj a také se tvoří v lidském těle v játrech vnitřní zdroj. Hladina cholesterolu v krvi tedy je výsledkem rovnováhy mezi jeho přívodem a tvorbou na jedné straně a jeho odbouráváním na straně druhé. Tab.4. Závislost rizika srdečního infarktu na koncentraci celkového cholesterolu v krvi (BRISTOL-MYERS, SQUIBB, 1998) Celkový cholesterol (mmol/l) Riziko onemocnění < 5,2 minimální 5,3 5,7 mírné 5,8 6,2 zvýšené 6,3 6,7 vysoké > 6,7 velmi vysoké Tuky (cholesterol, triglyceridy a ostatní tuky) se v krvi váží na bílkoviny. Tak vznikají takzvané lipoproteiny. Ty se v krvi vyskytují jako lipoprotein s nízkou hustotou LDL, lipoprotein s vysokou hustotou HDL a lipoprotein s velmi nízkou hustotou VLDL. Cholesterol obsažený v LDL se usazuje v cévách, postupně se hromadí na vnitřních stěnách tepen a přispívá k tvorbě aterosklerotických plátů, které ucpávají tepny. Cholesterol HDL je přenášen do jater a tam odbouráván. Pomáhá odstranit cholesterol z tepen a zpomaluje tvorbu plátů. Kontrola hladiny LDL je nejlepší prevencí před infarktem nebo mrtvicí, čím vyšší je hladina, tím vyšší je riziko. Hladiny LDL cholesterolu lze rozdělit do následujících kategorií uvedené v tab

22 Tab.5. Hladiny LDL cholesterolu (IGNARRO, 2005) LDL cholesterol (mg/dl) Riziko onemocnění < 100 optimální téměř optimální hraniční hodnota vysoká > 190 velmi vysoká V dnešní době se pracuje spíše s poměrem celkového cholesterolu a HDL cholesterolu než jen s hladinou celkového cholesterolu. Poměr HDL cholesterolu k celkovému cholesterolu by neměl být větší jak 5:1. Ideální je pak poměr 3:1. HDL cholesterol má schopnost odstraňovat přebytečný cholesterol z periferních buněk a může mít další významné antiaterogení vlastnosti. Hladina HDL cholesterolu se u převážné většiny lidí pohybuje v rozmezí od 1,25 do 2,59 mmol/l. Hodnoty HDL cholesterolu pod 1 mmol/l lze považovat za hodnoty jednoznačně zvyšující riziko aterosklerózy, naopak hodnoty HDL cholesterolu nad 1,6 mmol/l lze považovat za perfektní a jsou též označovány jako negativní rizikový faktor aterosklerózy (ŠIMON, 2001). Tab.6. Normální hodnoty tuků (lipidů) (IGNARRO, 2005) Normální hladiny v krvi (mmol/l) Lipidy 3,87-5,0 cholesterol (celkový) 1,25-2,59 HDL 0-3,0 LDL 0,20-1,70 triacylglycerol do 3,5 aterogenni index Existuje mnoho faktů, které ovlivňují koncentrace HDL cholesterolu. Snižující vliv má zejména obezita, choroby jater, štítné žlázy, alkohol, kouření a nedostatek fyzické aktivity. Poruchy metabolismu tuků mohou vznikat z genetických příčin. Je známo několik onemocnění, kde jako důsledek genetické poruchy se objevují vysoké hladiny tuků v krvi a v rodinách se objevují známky předčasné aterosklerózy (úmrtí na infarkt myokardu, cévní mozková příhoda, usazeniny tuků na víčkách, šlachách )

23 Snížení koncentrace LDL cholesterolu o 1 % vede k poklesu rizika koronárních příhod o asi 2 % a naopak zvýšení HDL cholesterolu o 1 % snižuje riziko koronárních příhod o 2-3 %. Zvýšení HDL cholesterolu nad 1,6 mmol/l je označováno jako negativní rizikový faktor aterosklerózy, který snižuje kardiovaskulární riziko. Triglyceridy jsou estery mastných kyselin a glycerolu. Podle posledních výzkumů je vyšší hladina triglyceridů spojena s obezitou a současným onemocněním cukrovkou a dále s vyšším rizikem onemocnění srdce a cév (BRISTOL-MYERS, 1998; HROMADOVÁ, 2004; IGNARRO, 2005; SOVOVÁ, 2006; SOVOVÁ a LUKL, 2005; ŠIMON, 2001) Diabetes Mellitus Je název pro řadu odlišných chronických chorob charakterizovaných hyperglykémií to znamená, že nemocný má příliš mnoho cukru v krvi. Normální hladina by neměla přesáhnout 6 mmol/l nalačno. Diabetes mellitus vzniká v důsledku absolutního nebo relativního nedostatečného účinku inzulínu, který je charakterizován komplexní poruchou metabolismu cukrů, tuků, bílkovin a dalších látek. Diabetes rozdělujeme na typ 1 a typ 2 podle závislosti na inzulínu. Příčina je, ale odlišná. Diabetes mellitus 1. typu je nejčastější příčinnou zničení beta buněk autoimunitním procesem (organismu tvoří protilátky proti vlastním beta buňkám, které zničí). Diabetes mellitus 1. typu je charakterizován absolutním nedostatkem inzulínu. Vzniká většinou v mladém věku, není zde výrazně vyjádřená dědičnost. V posledních desetiletích je vyčleněna z původní diagnózy diabetu 2. typu poměrně velká skupina nemocných (5-10 % všech diabetiků), která je označována anglickou zkratkou LADA (Lantent Autoimmunity Diabetes of Adults). Jedná se o starší neobézní pacienty s plíživě probíhajícím zánětem ostrůvků (insulitidou). Diabetes mellitus 2. typu vzniká nejčastěji v dospělosti u lidí s nadváhou, je dědičný. Základní příčinou vzniku je inzulínová rezistence s druhotným vyčerpáním beta- buněk. Choroba se projeví při neschopnosti beta- buněk produkovat dostatečnou dávku inzulínu k překonání inzulinorezistence, po vyčerpání beta- buněk. Rozvoj diabetu 2. typu je podmíněn dvěma poruchami: inzulínovou rezistencí a snížením schopnosti beta buněk pankreatu produkovat inzulín

24 Pokud není cukrovka pod pečlivou a účinnou kontrolou, může způsobit nebezpečné a ničivé komplikace. Zvyšuje se pravděpodobnost srdeční choroby nebo vysokého krevního tlaku. Z kardiovaskulárních příčin umírá 35 % diabetiků 1. typu a 75 % 2. typu. Ateroskleróza začíná u diabetiků dříve, vyskytuje se častěji a má rychlejší průběh. Riziko ICHS je u diabetiků až 2-6 krát vyšší než u běžné populace. Většina komplikací při cukrovce, počínaje vysokým krevním tlakem přes oční potíže, jsou cévního původu a souvisí s vysokou hladinou oxidačního stresu, který poškozuje endoteliální buňky. Hlavní příčina vedoucí k ateroskleróze je vysoká hladina inzulinu v krvi, která je spojena s inzulínovou rezistencí. Základem každé léčby diabetu mellitus jsou dietní opatření zaměřená na snížení hladin glykémie a tuků. Dieta s nízkým přísunem tuků snižuje tukovou infiltraci svalstva a jater a zlepšuje citlivost tkání na inzulín. Důsledkem snížení přívodu tuků a korekce hladiny krevního cukru je zlepšení kompenzace diabetu a v konečném efektu i pokles kardiovaskulárních onemocnění a komplikací diabetu. Nedílnou součástí léčby a prevence diabetu je zvýšení fyzické aktivity, korekce hmotnosti, zákazu nebo omezení kouření, spotřeby alkoholu atd. (BOTTERMANN a KOPPELWIESEROVÁ, 2008; DANCHIN a CUZIN, 2007; GROFOVÁ, 2007; IGNARRO, 2005; SOVOVÁ, 2006; ŠIMON, 2001; RUŠAVÝ, 2007; WILSON, 2001) Nedostatek fyzické aktivity Tělesná aktivita posiluje celkový stav organismu a může zlepšit i průběh řady chorob např. u cukrovky, redukování tělesné hmotnosti, dnu nebo hypertenzi, vysoký cholesterol, a tím snížit riziko srdečního infarktu nebo mozkové mrtvice, zvyšuje odolnost imunitního systému a působí také jako lék psychického stresu. Aerobní cvičení je nesmírně účinným prostředkem ke zlepšení kardiovaskulárního zdraví a ke snížení rizika srdeční choroby. Cvičení se podílí na snižování hladiny cholesterolu. Tělesný pohyb zvyšuje hladinu HDL cholesterolu v krvi. Výzkumy dokazují, že pravidelné cvičení dokáže zvýšit hladinu HDL o celých 5 až 15 procent. Osoby, které pravidelně věnovaly chůzi 2,5 až 4 hodiny týdně, byla větší pravděpodobnost, že dosáhnou příznivější hladiny cholesterolu (tzn. celkový cholesterol k HDL cholesterolu 5,0 nebo vyšší) než skupiny, která pravidelně necvičila

25 Nedostatek pohybu totiž vede ke snížení výkonnosti. Negativními následky tělesné pasivity jsou především ztráta tělesné a duševní vytrvalosti, selhávání oběhové regulace, přibývání na váze a zácpy, snižování objemu svalové hmoty a svalové síly, snížení stability kostí, kloubů a pojivové tkáně. V dnešní době se proto množí "choroby z nedostatku pohybu". Tělesná aktivita ovlivňuje pozitivně systém srdce a krevní oběh. Během tělesného zatížení dochází u každého člověka ke zvýšení systolického krevního tlaku jako důsledek zvýšení dočasného srdečního objemu. Cvičení napomáhá tomu, aby endoteliální buňky produkovaly dostatečné množství oxidu dusného. Krev potom protéká tělem rovnoměrně a neproudí jím jako o závod. K posílení a udržení správné činnosti endotelu se nemusí cvičit každý den, optimální je pokud trvá minut 4-5x týdně, nebo minut 2-3x týdne. Účinné jsou aerobní aktivity, jako je chůze, běh, plavání a tanec, protože zatěžují tělesné systémy zvýšenou spotřebou kyslíku a výdejem energie, což je posiluje a ozdravuje. Během fyzické činnosti potřebují svaly více kyslíku, srdce musí mnohem intenzivněji čerpat, aby dopravilo krev do každé části těla. Časem, když srdce zesílí, je schopno každým stahem dodávat větší množství krve a klidový tep bude nižší. Jak ukazují některé výzkumy, zůstává metabolická intenzita zvýšená ještě několik hodin po cvičení. Čím je trénink delší a namáhavější, tím déle metabolismus spaluje kalorie a dostává se na klidovou úroveň. Kromě toho tělesná aktivita představuje: - Může přispět k nárůstu nových malých tepen, které budou přivádět kyslík do oblastí špatně zásobovaných kvůli zúžené tepně (vytvářejí tepnám jakousi druhou průchodnou dráhu umožňující plynulý průtok krve, tzv. kolaterální řečiště), taková oblast je lépe okysličená, srdce se tedy lépe stahuje a méně se unavuje. - Menší riziko vzniku rakoviny prsu, prostaty a tlustého střeva. - Zvýšenou citlivost na inzulín a zlepšení metabolismu uhlovodanů. Tyto změny snižují riziko vzniku diabetu typu II. - Sníženou pravděpodobnost rozvoje osteoporózy, která se projevuje řídnutím kostí a postihuje ženy po menopauze, ale i muže. Zátěžové cvičení, jako například chůze, udržuje kosti silné a dokonce zvyšuje jejich hustotu

26 - Pokles hladiny stresu a úzkosti. - Zlepšení celkového pocitu pohody. Někteří odborníci se domnívají, že tento pocit souvisí s hormonem endorfinem, který působí v těle jako jeho vlastní sedativum a antidepresivum, a který se ve zvýšené míře uvolňuje během cviční a po něm. - Posílení imunitního systému. - Zvýšení energie. - Zlepšenou kvalitu spánku. Pozor, ale příliš tvrdý a příliš rychlý trénink může být dokonce pro zdraví nebezpečný. Jestliže se dostaneme až na hranice svých sil, může dojít k nadprodukci volných radikálů, které podrývají naše zdraví a ruší příznivé účinky tělesného cvičení. Při onemocnění koronárních tepen by jsem se neměli vůbec pokoušet o maximální výkony. Krev, která při cvičení proudí tepnami plnou silou, by mohla uvolnit aterosklerotické pláty ze stěn cév a vyvolat srdeční infarkt (DANCHIN a CUZIN, 2006; IGNARRO, 2005; VOLLMER, 1999) Stres Je tělesná a duševní reakce na vnější faktor. Stresory spouštějící tuto reakci mohou být různé: biologické (infekce, bolest, chlad, hlad), psychologické (ohrožení sebevědomí, pocity bezmocnosti, neúspěch, konflikt hodnot) a sociální (ztráta důležité osoby či postavení, rodinný konflikt). Při prožívání stresu srdce na základě nervových a hormonálních stimulů zvýší svoji aktivitu. Současně se začíná zvyšovat krevní tlak. Pokud vysoká zátěž trvá dlouho, může dojít k oslabení činnosti srdce a celého oběhového systému. Endokrinní žlázy začnou vylučovat do krevního řečiště hormony, které uvolňují cholesterol a další tuky za účelem dodat svalům energii potřebnou k překonání krizového stavu. Jedním z důsledků tohoto procesu je vznik aterosklerózy. Při stresu je vyplavován adrenalin, který zvyšuje hladinu cukrů a tuků v krvi, může tedy přispívat ke vzniku cukrovky II. typu, obezitě, zvýšení hladin cholesterolu a některým forem deprese. Tyto všechny faktory současně dále zvyšují riziko kardiovaskulárních onemocnění

27 Řada osob trpící chronickým stresem, nedobrovolnou samotou nebo smutkem často začínají kouřit nebo kouří mnohem více než obvykle, mají sklon k přejídání nebo se uchylují ke konzumaci většího množství alkoholu (IGNARRO, 2005; HROMADOVÁ, 2004) Kouření Dříve se kouřením zabývali především onkologové, dnes je ale zřejmé, že jeho vliv na stav a fungování cév je také důležitý. Cigaretový kouř tedy není jen příčinnou nádorového bujení, ale je také jedním z faktorů, které vedou k ateroskleróze. Nejčastější příčinou smrti v důsledku kouření jsou nemoci srdce a cév (především infarkty, mrtvice a uzavírání cév na nohou). Kouření cigaret zdvojnásobuje riziko kardiovaskulárního onemocnění a srdečního infarktu. U kuřáku je riziko smrtelného infarktu třikrát až pětkrát vyšší než u nekuřáků. Čím více cigaret vykouříme tím vyšší je riziko, jelikož urychluje stárnutí a zahuštění krve, čím více tepna stárne, tím je větší pravděpodobnost, že se ucpe. Kouření poškozuje endoteliální buňky v tepnách, a tím brání tělu v produkci oxidu dusnatého. Kouření tabáku je dnes celosvětově velký problém. Způsobuje nejvíce nemocí a úmrtí na celém světě. Kouření je jeden z největších samostatných rizikových faktorů životního stylu a je považováno za jeden z plně preventabilních faktorů, které může sám člověk svým chováním a rozhodnutím ovlivnit. Je to závažný, ale odstranitelný rizikový faktor (DANCHIN a CUZIN, 2006; IGNARRO, 2005; VOLLMER, 1999)

28 4.2. Neovlivnitelné rizikové faktory Neovlivnitelné rizikové faktory kardiovaskulárních onemocnění jsou faktory, které nepodléhají vlivům zevního prostředí a jejichž výskyt není možné preventivně ovlivnit nefarmakologickými a farmakologickými vlivy. Mezi tyto faktory patří věk, pohlaví a genetické faktory. Někteří autoři řadí do této skupiny i faktory rasové, vycházející především ze studií v USA. Otázky rasy a rozvoje aterosklerózy však nejsou jednoznačně vyřešeny, lze někdy jen velmi těžko odlišit interferenci vlivu prostředí s vrozenou dispozicí u různých skupin obyvatel. Podle některých údajů se zdá, že černoši mají vyšší riziko rozvoje ICHS než běloši. Naopak hispánci (obyvatelé španělského původu v USA) mají navzdory vysoké prevalenci hypertenze a obezity riziko ICHS nižší (ČEŠKA a kol, 2005) Věk Ateroskleróza je dlouhodobý proces a není proto divu, že pravděpodobnost jeho manifestace vzrůstá s věkem. Za rizikový považujeme z hlediska ICHS věk 45 let a vyšší u muže a 55 let a vyšší u ženy. U ženy se věková hranice pro riziko aterosklerózy snižuje, je-li žena po menopauze a neužívá substituční dávku estrogenů Pohlaví Existuje řada důkazů o tom, že výskyt aterosklerózy je u mužů mladších 50 let až pětinásobně vyšší než u žen stejného věku. Riziko u žen se po menopauze bez substituční léčby estrogenem zvyšuje. Příčinou tohoto projevu je projektivní vliv ženského hormonu estrogenu, související s vyššími koncentracemi HDL cholesterolu a dalšími příznivými mechanismy. V poslední době byl však zaznamenám zvýšený výskyt kardiovaskulárních chorob i u mladých žen. Tomu nepochybně přispívá nárůst kouření a zvýšené podávání perorální antikoncepce. Ženy s pozitivní rodinnou anamnézou kardiovaskulárních onemocnění by měli být před zahájením perorální antikoncepce preventivně vyšetřeny

29 Genetické faktory O účasti genetických faktorů na aterogenezi vypovídá fakt, že v některých rodinách se projevuje zvýšený výskyt aterosklerózy v mladším věku než u běžné populace. Za pozitivní rodinnou anamnézu z hlediska předčasné aterosklerózy považujeme výskyt infarktu myokardu nebo náhle smrti u otce nebo prvostupňového mužského příbuzného ve věku nižším než 55 let. U matky a prvostupňových příbuzných ženského pohlaví je věkovou hranicí 65 let. U pozitivní rodinné anamnézy je nutné pátrat po dalších rizikových faktorech, například výskytu hypertenze, diabetu nebo cévní mozkové příhody. Dědičný vliv na kardiovaskulární nemoci je ovšem problematické dokázat. Vždy je nutné brát na vědomí i stravovací návyky a celkovou životosprávu celé rodiny. Ne vždy se jedná čistě o dědičné faktory, ale spíše o sdílení nevhodného životního stylu (ČEŠKA a kol, 2005; HROMADOVÁ, 2004; SOVOVÁ a kol, 2006; 5. VÝŽIVA Výživa je významný faktor životního stylu, který ovlivňuje zdraví. Poskytuje nejen pokrytí základních potřeb energie a jednotlivých živin nezbytných k životu, ale je spojena i s emocemi, často s pocitem uspokojení. Výživa se společně s fyzickou aktivitou a genetickými dispozicemi podílí na výsledném výživovém stavu jedince (MILLEROVÁ, 2003). Na snížení nemocnosti a úmrtnosti na onemocnění srdce a cév (infarkt myokardu, cévní mozková onemocnění, ischemická choroba dolních končetin) ve vyspělých zemích světa se podílelo právě ovlivnění výživy spolu s dalšími rizikovými faktory těchto onemocnění. Usměrněním výživy lze přímo ovlivnit hypercholesterolémii, nadváhu, hyperglykémii a cukrovku. Do značné míry pak usměrnění výživy ovlivňuje hypertenzi i ischemickou chorobu srdeční. Strava by měla být složena tak, aby zanechávala v organismu co nejméně odpadních látek. Důležitá je strava bohatá na základní živiny, vitamíny, minerální a stopové prvky. Tu představuje především syrová zelenina a ovoce, tato strava by měla v jídelníčku převažovat. Je dobré omezit příjem rafinovaného bílého cukru,

30 kuchyňské soli, různých konzervačních látek a barviv, omezit užívání kávy a alkoholu. Jestliže svoji životosprávu založíme na strategii spočívající ve snižování hladiny krevního cholesterolu, v eliminaci kouření a v pravidelném cvičení, pravděpodobnost, že by nás postihlo kardiovaskulární onemocnění, bude velmi nízká. V preventivní výživě kardiovaskulárních chorob je primární zaměřit se na příjem tuků. Jejich příjem by měl být redukován z průměrných % na % nebo pokud je to možné dokonce až na %. Tento objem by měl být nahrazen zvýšeným příjmem vlákniny. Vláknina na sebe váže cholesterol, snižuje tak jeho absorpci a napomáhá tím snižovat krevní cholesterol a krevní tlak (KUNOVÁ, 2004; MILLEROVÁ, 2003; MIHULOVÁ a SVOBODA, 2002; IGNARRO, 2005, WASSERBAUER a kol., 2001 ). Tab.7. Doporučené a nevhodné potraviny v prevenci kardiovaskulárních chorob (Výbor České společnosti pro aterosklerózu, 2007) POTRAVINY DOPORUČENÉ V OMEZENÉM MNOŽSTVÍ ZAKÁZANÉ Obilniny Mléčné výrobky Vejce celozrnný chléb, dalamánky, rýže, vločky, křehký chléb, nevaječné těstoviny nízkotučné sýry do 20 % tvs.,odtučněné mléko, odtučněné jogurty netučné rohlíky polotučné mléko, sýry do 30 % tvs., nízkotučný jogurt bílky 1-3 vejce/ týden majonézy pečivo se obsahem tuku (tuk. Rohlíky, francouzské pečivo, moučníky apod.) plnotučné mléko, smetana, kondenzované mléko, smetanové zmrzliny, tučné sýry a jogurty Polévky Ryby zeleninové vývary, netučné vývary všechny ryby, i tučné, i v konzervě, zpracované bez dalšího tuku (vaření, uzení gril) 1-2x týdně bílé zahuštěné a krémové polévky smažené ryby, rybí vnitřnosti

31 Maso Tuky Pečená jídla Ovoce a zelenina Deserty Ořechy Nápoje Koření a omáčky kuře (bez kůže), krůta, králík, zvěřina, jehněčí, telecí 3-4x / týdně veškerá čerstvá a zmrazená zelenina a ovoce pudinky na bázi odstředěného mléka, ovocné saláty, sněhové pečivo, želé, ovocná zmrzlina vlašské ořechy, ořechy, kaštany a burské oříšky čaj, káva instanční nebo presto, voda, nekalorické nápoje pepř, hořčice, bylinky a jiné koření bez soli velmi libové hovězí a vepřové, šunka, drůbeží uzeniny, játra max. 2x za měsíc mononenasycené oleje (olovový, řepkový), polynenasycené oleje (slunečnicový, kukuřičný, z vlašských ořechů), rostlinné pomazánkové tuky pečivo a sušenky s oleji nebo nenasycenými margaríny brambory pečené, dia kompoty pistácie, para ořechy alkohol, nízkotučné čokoládové nápoje nízkotučné salátové zálivky kachna, husa, viditelně tučné maso, uzeniny, salámy, kůžička z drůbeže, paštiky, konzervy máslo, lůj, sádlo, palmový olej, ztužené margaríny, hydrogenované tuky, tuk vypečený z masa běžné pečivo a sušenky, koláče, zákusky a moučníky smažené brambory a jiná zelenina, čipsy, solená konzervovaná zelenina, kompoty, marmelády zmrzlina, jiné deserty z plnotučného mléka, smetany či tuku, ovocné knedlíky, čokoláda, běžné cukroví kešu ořechy, kokos, solené ořechy čokoládové nápoje, plnotučné, irská káva, vařená turecká káva solení, majonézové a smetanové zálivky

32 5.1. Tuky a cholesterol Tuk ve své čisté podobě je nejbohatším zdrojem energie. Energetická hodnota 1g tuku je 38 kj. Tuky jsou sloučeniny glycerolu a mastných kyselin. Nasycené mastné kyseliny nemusíme stravou dodávat, protože si je organismus dovede sám vytvářet. Slouží především jako zdroj energie. U nás tvoří živočišné tuky 75% z celkového konzumovaného množství tuků. Tuky přispívají k nejzávažnějším zdravotním problémům, jako jsou srdečně cévní onemocnění, zvyšují hladinu LDL cholesterolu, ten přispívá k nahromadění tukových usazenin a plátů na stěnách tepen, což vede k poškozování endotelu a omezení schopnosti těla vyrábět oxid dusnatý. Většinou jsou obsaženy v živočišných produktech, zejména v tučných masech jako hovězí, vepřové, jehněčí, telecí, drůbeží kůže, máslo, sádlo a mléčné výrobky jako je mléko, sýr a zmrzlina. Tuky dodávají nepostradatelné mastné kyseliny (organismus si je neumí sám vytvořit), jsou nutné ke vstřebávání vitaminů rozpustných v tucích (vitaminy A, D, E, K), některé z nich přímo tyto vitaminy dodávají. Jsou zdrojem cholesterolu, který v malém množství náš organismus též potřebuje, nebo fytosterolů, které mohou působit příznivě při zvýšené hladině cholesterolu v krvi. Monoenové mastné kyseliny působí příznivě na zdraví. Přestože hladinu celkového cholesterolu nemění, snižují jeho nebezpečnou (LDL) frakci a zvyšují prospěšnou (HDL) součást. Zdrojem je olivový olej a olivy, avokádo či ořechy. Polyenové mastné kyseliny musíme přijímat stravou, protože naše tělo si je nedokáže vyrobit. Hladinu cholesterolu v krvi většina nich snižuje, některé zabraňují vzniku krevních sraženin (trombů). Zdrojem jsou rostlinné oleje (řepkový, slunečnicový, sójový), margaríny z nich vyrobené a tuk obsažený v rybím mase. Transkyseliny nebezpečně zvyšují hladinu LDL cholesterolu, mohou vznikat při úpravě rostlinných tuků, resp. při procesu jejich ztužování, hydrogenaci. K potravinám s vysokým obsahem trans-tuků, patří balené koláče, sušenky, zákusky, chleba, máslo a margarín, bramborové lupínky, popcorn, smažené brambůrky a salátové dresingy

33 Rady: - Máslo: nevařit na másle. Nahradit ho olivovým nebo slunečnicovým olejem. Na chleba si mazat margarín. Některé margariny dnes obsahují látky (rostlinné steroly nebo omega-3), které prospívají tepnám i srdci. - Olej: na zálivky raději používat řepkový nebo olivový olej. - Uzeniny: všechny uzeniny (salámy, párky, paštiky) jsou vhodné jen příležitostně. - Dorty, zákusky a koláče: obsahují máslo a jejich pravidelná spotřeba se nedoporučuje. - Maso: volit libové maso: králíka, kuře bez kůže, krůtu, vepřové medailónky, netučnou šunku, biftek. Vyhnout se roštěnkám, skopovému, jehněčímu, vepřovým kotletám a játrům. - Mléčné výrobky a sýry: jíst odtučněné nebo polotučné mléčné výrobky. Vhodná by byla jen jedna porce denně. Stejně tak tepnám neprospívají všechny dezerty z plnotučného mléka. Například. Zmrzliny. - Ryby: ryby mohou být konzumovány v libovolném množství, hlavně tučné ryby, jsou prospěšné jak pro tepny tak i pro nás. - Ovoce a zelenina: to se jí podle libosti, obojí je velmi zdravé. Pokud možno nejméně pět porcí denně. - Vejce: obsahují mnoho cholesterolu, ale velmi málo nasycených tuků (špatných tuků). Tuky přijímané potravou by měly obsahovat nasycené, monoenové a polynové mastné kyseliny v poměru asi 1:2:1. Nasycené kyseliny by měli krýt < 10 % potravou přijímané energie, polenové kyseliny řady n %, kyseliny řady n-3 asi 1 %. Minimálně 0,5 % příjmu energie by mělo pocházet z eikosapentaenové (EPA), dokosahexaenové (DHA) aj. vyšších polynenasycených kyselin řady n-3. Tyto vyšší esenciální mastné kyseliny mají v organismu živočichů nezastupitelnou úlohu jako prekurzory biologicky aktivních látek nazývaných eikosanoidy a jako složky biologických membrán, neboť ovlivňují jejich fluiditu a flexibilitu. Pro člověka je nejdůležitější látkou arachidonová kyselina, která se ukládá v biologických membránách (VELÍŠEK, 2002)