Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně MOŽNOSTI UPLATNĚNÍ RŮZNÝCH PĚSTEBNÍCH SYSTÉMŮ ROSTLIN V SOUČASNÝCH INTERIÉRECH.

Transkript

1 Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici MOŽNOSTI UPLATNĚNÍ RŮZNÝCH PĚSTEBNÍCH SYSTÉMŮ ROSTLIN V SOUČASNÝCH INTERIÉRECH Bakalářská práce Vedoucí bakalářské práce Ing. Tatiana Kuťková, CSc. Vypracovala Adéla Heryánová Lednice 2006

2 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Možnosti uplatnění různých pěstebních systémů rostlin v současných interiérech vypracovala samostatně, pouze za pomocí svého vedoucího práce a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém soupisu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Zahradnické fakulty Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně a zpřístupněna ke studijním účelům. V Lednici, dne 4. srpna

3 Poděkování Touto cestou bych velmi ráda poděkovala Ing. Tatianě Kuťkové, CSc. za metodické vedení, cenné rady, připomínky a konzultace při zpracovávání této bakalářské práce. Za odborné rady vděčím také ing. Jiřímu Martínkovi, který mi byl ochoten poskytnout potřebné podklady a informace kdykoliv jsem potřebovala. Na závěr patří velký dík mé rodině, která mě po celou dobu zpracovávání této bakalářské práce psychicky podporovala a poskytla mi ideální podmínky pro tuto 3

4 OBSAH SEZNAM OBRÁZKŮ ÚVOD CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ ČÁST TYPY PĚSTEBNÍCH SYSTÉMŮ PRO PĚSTOVÁNÍ ROSTLIN V SOUČASNÝCH INTERIÉRECH Pěstební substráty Přirozené substráty Umělé substráty MOŽNOSTI UPLATNĚNÍ JEDNOTLIVÝCH PĚSTEBNÍCH SYSTÉMŮ V SOUČASNÉ INTERIÉROVÉ TVORBĚ Rostliny a interiér Typy interiérů podle využití Nejčastější formy uplatnění rostlin v současných interiérech Využití pěstebních systémů v současných interiérech DISKUSE ZÁVĚR RESUMÉ POUŽITÁ LITERATURA PŘÍLOHY

5 SEZNAM OBRÁZKŮ: obr. 1: schéma pěstebního systému v zemitém substrátu zdroj: < obr. 2: granule keramzitu zdroj: < obr. 3: vybavení pro hydroponii zdroj: < > obr. 4: Wick systém zdroj: < > obr. 5: Water culture zdroj: < > obr. 6: EBB and Flow zdroj: < > obr. 7: Drip systém zdroj: < > obr. 8: N.F.T. technologie zdroj: < > obr. 9: Aeroponie zdroj: < > obr. 10: schéma pěstebního systému Lechuza zdroj: < > obr. 11: příslušenství Lechuza zdroj: < > obr. 12: složení pěstebního systému Lechuza zdroj: < > obr. 13: granule Seramisu zdroj: < obr. 14: schéma pěstebního systému Seramis zdroj: < > obr. 15: vlhkoznak zdroj: < obr. 16: zeolitový substrát zdroj: < obr. 17: schéma systému se zeolitovým substrátem zdroj: < obr. 18: schéma rozdělení pěstebních substrátů zdroj: autorka Tab. 1: Technické parametry Seramisu Tab. 2: Technické parametry zeolitového substrátu zdroj: < zdroj: < 5

6 1 ÚVOD Květiny a knihy jsou pro mnoho lidí právě tak nezbytné, jako každodenní chléb. Honoré de Balzac S růstem industrializace a narůstáním hmotné a kulturní úrovně člověka, dochází k pociťování nedostatečného styku s přírodou. Z tohoto důvodu je pěstování rostlin v interiérech velice perspektivním řešením, jak umožnit, aby rostlina doprovázela člověka všude, nejen v prostředí exteriérů. Jedině správnou pěstební technologií lze docílit toho, aby rostlina byla krásná, zdravá a plnila tedy svůj účel. Jedním z všeobecných problémů dnešní společnosti však je soustředění se pouze na sebe samého a převažujícími hodnotami nad významem rostlin a zušlechťováním prostředí bývá především kumulace financí a majetku. Velmi častým problémem je bezesporu také neznalost v oblasti nabídky netradičních pěstebních technologií pro snadnější a všestranně výhodnější pěstování rostlin v interiérech, které se stávají stále více atraktivními. 1.1 Cíl práce Hlavním cílem této práce je vytvořit souhrnné literární dílo, pojednávající o problematice pěstebních systémů, používaných v současných interiérech. Předmětem práce je shrnout všechny všeobecně platné poznatky staršího i novějšího data, načerpané na základě studia domácí i zahraniční literatury a s využitím informací dostupných na internetu. Na základě těchto informací pak zpracovat přehled jednotlivých pěstebních systémů, používaných v současné interiérové tvorbě, kriticky zhodnotit jejich význam a možnosti využití. Kromě klasických, tradičních způsobů použití zemitých substrátů jsou v této práci detailně popsány a zhodnoceny i možnosti využití méně tradičních typů substrátů nezemitých a jednotlivých pěstebních systémů, pro které jsou využívány. Podrobně je zde popsáno pěstování rostlin v hydroponii, Seramisu a zeolitových substrátech, jakožto velice perspektivních způsobech pěstování interiérových rostlin. 6

7 2 LITERÁRNÍ ČÁST 2.1 Typy pěstebních systémů pro pěstování rostlin v současných interiérech Rostliny jako součást lidského obydlí jsou zmiňovány již v období starověku. S postupem času se však význam i formy jejich uplatnění mění. V dnešní době je několik perspektivních způsobů pěstování interiérových rostlin, které jsou dále shrnuty a porovnány v následujících kapitolách. Hlavní náplní této práce je specifikace jednotlivých pěstebních systémů. Pojem pěstební systém jako takový však není v dostupné literatuře přesně definován. Z významu pojmu systém, který je definován jako uspořádaný celek či soustava věcí (< nebo např. jako souhrn souvisejících prvků, sdružený do jednoho celku (< a významu pojmu pěstební, což znamená určený k pěstování rostlin (< lze odvodit, že pěstební systém je jakýmsi souborem prvků, které ve vzájemné kombinaci vytváří prostředí vhodné pro pěstování rostlin. Základní složkou pěstebního systému je místo, k němuž je rostlina svým kořenovým systémem vázána po celý svůj život. Toto místo se nazývá podloží nebo substrát (BEDRNA 1989). Mezi těmito pojmy je základní rozdíl. Podloží je materiálem, na který je rostlina přichycená a slouží jí jen jako opora (BEDRNA 1989). Oproti tomu substrát je pevné prostředí, ve kterém rostlina zakořeňuje a z něhož může čerpat vodu a živiny. Rostlina jej prorůstá svými kořeny a kořenovým vlášením (BEDRNA 1989). Substrát, což v překladu z latiny znamená podklad, je dále definován jinými autory např. jako směs zemin, používaná pro pěstování rostlin (NĚMEČEK 2001) nebo jako médium pro pěstování květin, připravované z více složek, aby u nich došlo k vytvoření požadovaných fyzikálních a chemických vlastností (VÍT 2001). Substrátem je dále označována také mateční hornina, jakožto výchozí materiál pro vznik půdy (TOMÁŠEK 1995). Obecně lze tedy říci, že pojem substrát není zcela jednoznačný. Pro potřeby této práce je možno substrát definovat jako pevné prostředí, na které jsou rostliny vázány svou kořenovou soustavou a jehož prostřednictvím mohou přijímat vodu a živiny. Souhrnně je možné tyto substráty nazvat substráty pěstebními. 7

8 2.1.1 Pěstební substráty Každý pěstební substrát obsahuje 3 základní složky, pevnou, kapalnou a plynnou. Pevná složka může být tvořena látkami minerálními, jako jsou např. jílové minerály, slíny, zeolity, bentonity, prach, spraše, popel, písek, štěrk atd., dále látkami organickými, kam jsou řazeny přírodní suroviny, jako rašelina, různé zbytky rostlin (sláma, listnatá a jehličnatá hrabanka, kůra, větve, kořeny a jiné dřevní hmoty) a exkrementy živočichů (močůvka, koňský hnůj, drůbeží trus). Přechodnou formu se zastoupením 10-50% organických látek tvoří látky organo-minerální, kam patří rašelinové zeminy, saturační a lihovarnické kaly, domovní a průmyslové odpady a sedimenty (rybniční bahno=sapropel) (BEDRNA 1989). Konkrétní členění pěstebních substrátů je pak u různých autorů rozdílné. Např. (VÍT 2001 a TYKAČ 1980) člení substráty na půdu, zahradnické zeminy, pěstitelské substráty, a dále uvádí také přímesi do zemin. Podobně substráty člení i HIEKE (2003), který však mezi pěstební substráty neřadí půdu a člení dále zahradnické zeminy podle podílu ústrojných a minerálních látek na minerální a humusové. TYKAČ (1980) toto členění zemin dále rozšiřuje o rozdělení zemin humusových na živné a nakypřující. Obecně lze říci, že základní rozdělení substrátů je na substráty přirozené a umělé (vych. z BEDRNA 1989) Přirozené substráty Přirozené (tradiční) substráty představují v přírodě se vyskytující přirozené útvary pro pěstování rostlin (BEDRNA 1989). Základním přirozeným substrátem je půda. Půda je svrchní vrstva zemské kůry, která vzniká a vyvíjí se působením půdotvorných faktorů. Má morfologické, fyzikální, chemické, fyzikálně-chemické a biologické vlastnosti. Pro pěstování pokojových rostlin není půda nejvhodnějším substrátem, neboť často neobsahuje dostatek živin a nevhodné je často z hlediska potřeb rostliny i hospodaření s vodou a vzduchem (BEDRNA 1989). TYKAČ (1980) dále definuje půdu jako svrchní zvětralou, biologicky činnou část zemského povrchu, upravovanou vhodnou agrotechnikou. Částí půdy, odebranou z původního přírodného prostředí a přemístěnou na jiné místo, kde slouží jako substrát je zemina (BEDRNA 1989). 8

9 RÝZNAR (2001) definuje zeminu jako nezpevněnou nebo slabě zpevněnou horninu, která se vyskytuje v povrchových pokryvných vrstvách zemské kůry. V širším smyslu pak jako zeminu označuje i přírodní nebo uměle získaný pěstitelský substrát (zahradnickou zeminu). Zahradnické zeminy se podle podílu organické a minerální hmoty dělí dále na zeminy minerální, humusové živné a humusové nakypřující (HIEKE 2003, TYKAČ 1980, VÍT 2001). Minerální zeminy jsou zeminy s převažujícím obsahem minerálních látek. Řadí se zde ornice, drnovka a kompostní zemina (HIEKE 2003). Ornice je dokonale prokypřená a vyhnojená vrstva půdy. Je poměrně těžká a má neutrální reakci. Používá se do směsí zemin, např. pro rychlení cibulovin. Dnes často nahrazuje drnovku. Drnovka se připravuje kompostováním drnů. Má dokonalou strukturu, je těžká, výživná, s neutrální až mírně alkalickou reakcí. Má velkou vodní kapacitu a bývá obvykle základem těžších směsí. Dnes je zeminou těžko dosažitelnou. Získá se buď v malém množství sbíráním materiálu z krtin na louce, anebo se vyrábí zkompostováním sloupnutých drnů, které jsou ukládány obráceně a prokládány chlévským hnojem a vápnem. Při převrstvení dvakrát za rok je po 1 2 letech připravena k použití. Kompostní zemina vzniká zkompostováním rostlinných zbytků s minerální zeminou za přidání chlévské mrvy a minerálních hnojiv. Je to strukturní zemina s vyšším obsahem humusu, neutrální až slabě kyselé reakce (ph kolem 7,0). Obsah živin kolísá podle použitých hmot a množství přidaných hnojiv, obsah humusu se pohybuje kolem 10%. Kompostové zeminy se používají jako základ pro většinu směsí zemin. Jsou ideální hnojivou zeminou s živinami rostlinám okamžitě přístupnými, bohužel však často při kompostování rostlinných zbytků obsahují také zárodky rostlinných chorob. Po hygienické stránce jsou to nejvhodnější komposty připravené z ornice a chlévské 9

10 mrvy. Do kompostu nepatří odpadky ani kuchyňské zbytky, shnilé ovoce a infikované části rostlin. Zeminy humusové živné, obsahují větší množství živin než zeminy minerální. Patří sem hnojovatka a pařeništní zemina (HIEKE 2003). Hnojovatka vzniká zkompostováním chlévské mrvy. V květinářství se používá jako hnojivá zemina. Pařeništní zemina je výsledkem tlení směsi země s hnojem (zvláště vhodný je koňský) v pařeništích. V praxi se vždy smíchává s čerstvým hnojem část již zralé" pařeništní zeminy. V průběhu 3 let vyzrává tmavá humózní zem, která je použitelná do směsí pro většinu hrnkových pokojových rostlin. Je to zemina lehčí, humózní, s vysokým obsahem živin. Dnes je jí nedostatek, protože pařenišť v oblasti květinářství stále ubývá. Nahrazuje se lehčí kompostní zeminou. Zeminy humusové nakypřující jsou zeminy s obsahem surového, nerozloženého humusu. Řadíme zde listovku, jehličnatku, vřesovku, mórovku a především rašelinu (HIEKE 2003). Listovka vzniká rozkladem (tlením) opadaného listí na hromadách. Její kvalita je ovlivněna druhem použitého listí. Nejvýše ceněná je listovka buková, nevhodná je z listí ořešáku (Juglans), jírovce (Aesculus) a akátu (Robinia). Nemá mnoho živin, proto je vhodné ji při užití vyhnojit. Použití listovky je dáno její vyzrálostí. Mladá, která zrála jen jeden rok, má vysoký obsah organické hmoty a neutrální až kyselou reakci. Uplatní se v lehkých kyselejších směsích (např. pro Cyclamen, Begonia) a je důležitá pro pěstování epifytních květin (např. Bromeliaceae). Stará, dobře rozložená je základem výsevních směsí. Pro svou náročnou přípravu je dnes nahrazována rašelinou. Jehličnatka je surový lesní humus z hrabanky z jehličnatých lesů, tmavá, rozložená vrstva pod opadaným jehličím. Je to zemina vzdušná (velká nakypřovaní schopnost), 10

11 kyselá, se surovým humusem a malým množstvím živin. Vhodná je především jehličnatka borová, lze však použít i ostatní jehličí. Rozložená jehličnatka bývá velmi kyselá, proto je třeba ji neutralizovat dalšími složkami. Odebírání hrabanky v lese se však považuje za lesní pych. Vřesovka vzniká rozkladem vřesovištních rostlin. Je to nakypřující zemina se silně kyselou reakcí. U nás chybí pro její přípravu vhodné zdroje, a proto je nahrazována rašelinou. Mórovka je zvětralý tmavý trouch z rašelinišť. V současné době je v květinářství málo používaná. Rašelina vzniká v přírodních podmínkách rozkladem (tlením) rostlin za nepřístupu vzduchu, především na prameništích podzemní vody a v místech s trvalým hromaděním vody. Ve vegetaci rašelinišť jsou kromě jiných rostlin často zastoupeny rašeliník (Sphagnum) a jiné mechy, ostřice, suchopýry a sítiny. Rašelina se rozděluje podle podmínek svého vzniku na vrchovištní a slatinnou. Vrchovištní rašelina vzniká ve vyšších polohách (u nás v pohraničních horách) kde je voda chudá na minerální látky. Je více kyselá než slatinná rašelina, která se tvoří v nížinách za přítomnosti vody s vyšším obsahem minerálních látek. Mezí vrchovištní a slatinnou rašelinou je více přechodových typů rašeliny. Pro květináře je nejlepší mladá, málo rozložená, vrchovištní vláknitá rašelina s vysokým podílem spalitelných látek. Rašelina je součástí téměř všech směsí zemin, kde ovlivňuje hlavně jejich provzdušenost (má nakypřovaní schopnost). Její příznivé vlastnosti jsou podmíněny tím, že ze všech zahradnických zemin má největší celkový objem pórů a podíl nekapilárních pórů (vzdušná kapacita) se pohybuje kolem 50 %. BEDRNA (1989) tyto typy zemin navíc doplňuje o zeminy zahradní, polní, luční, močálové a lesní, které však pro zahradnickou praxi mají jen okrajový význam. 11

12 Umělé substráty Umělé (antropické) substráty jsou člověkem vytvořené nové substráty nebo přizpůsobené a speciálně upravené substráty přirozené, aby bylo dosaženo určitých fyzikálních a chemických vlastností v kořenovém prostoru kvůli požadovanému růstu rostlin (BEDRNA 1989). BEDRNA (1989) stejně tak jako MACHOVEC (1972) je dělí na: a) organické substráty (zemité) b) minerální substráty (nezemité) Organické substráty (zemité) Organické substráty se mohou skládat z jedné nebo více organických složek nebo ze směsi organických a minerálních látek. Substráty pro pokojové rostliny by měly splňovat tyto požadavky (MACHOVEC 1972): stabilní hodnota ph, pufrovitosti a struktury konstantní velikost středních a hrubých pórů, schopnost zásobení vodou schopnost sorpce živin a dobré zásobení přijatelnými živinami dlouhodobý rozklad složek a dostatečná doba použitelnosti bez škodlivých látek a nadbytečného obsahu solí recyklovatelnost Na základě chemických vlastností jejich složek může docházet k hromadění, příp. výměně iontů mezi složkami substrátu a půdním roztokem. Díky výměně protonů je hodnota ph stabilizovaná (např. přimíšením zlepšujících materiálů) (MACHOVEC 1972). Základní organickou složkou zemitých substrátů je zemina. Lze tedy říci, že organické substráty jsou směsi zemin. Při přípravě substrátů se kromě výše uvedených typů zemin častěji používají různé minerální složky (hlíny, jíly, ornice), kterými se zlepšuje schopnost vázat živiny, a dále příměsi, které mají nakypřovací schopnost, zvyšují vodní nasáklivost nebo zlepšují schopnost substrátu k propouštění vody. Ve velkovýrobě kromě uvedených vlastností zemin vystoupil do popředí požadavek, aby základní zeminy byly levné, daly se okamžitě použít, měly stálé vlastnosti a 12

13 hodily se pro více druhů květin. To vedlo ke vzniku průmyslové výroby pěstitelských substrátů (HIEKE 2003). Různí autoři uvádí rozdílné dělení zemitých substrátů. BEDRNA (1989) člení organické substráty na substrát lehký (hrubozrnný), který je tvořen 3 až 4 díly listovky, 1 dílem rašeliny, 1 dílem pařeništní zeminy, 1 dílem písku a 1 dílem hlinité zahradní zeminy. Středně těžký (drobnozrnný) substrát se skládá ze 2 dílů listovky, 2 dílů pařeništní zeminy, 1 dílu kompostu, 1 dílu rašeliny, 1 dílu písku a 1 dílu hlinité zahradní zeminy. Těžký (jemnozrnný) substrát se skládá ze 4 dílů drnovky, 1 dílu kompostu, 1 dílu rašeliny, 1 dílu písku a 2-3 dílů hlinité zahradní zeminy Podobně tyto substráty člení také HIEKE (2003) a MACHOVEC (1972). Přesněji však definují lehký substrát jako substrát s převahou organické složky. Skládá se z hrubé listovky, pařeništní zeminy, máčené rašeliny, starší jehličnatky a praného písku. Hodnota ph se pohybuje v rozmezí 5-6,5. Nejčastější poměr těchto složek je 2:1:1:1:1 nebo 4:2:1:1:1. Směs se v praxi nazývá bramboříková zemina. Oproti tomu substrát s převahou minerálních složek se nazývá těžký substrát. Jedná se o směs drnovky (ornice), kompostované nebo vyzrálé pařeništní zeminy, máčené rašeliny, hnojovatky a praného říčního písku, s rozmezím ph 6-7,5. Poměr jednotlivých složek bývá 1:3:2:2:1, 2:3:2:1:1 nebo 3:5:1:2:1. V praxi se uvádí jako chryzantémová či asparágusová. Přechodnými typy jsou pak středně těžké substráty (mladý nebo vyzrálý). SOUKUP (2003) uvádí jako hlavní typ průmyslově vyráběných substrátů, univerzální zahradnický substrát. Jedná se o substrát, který má přesně definované vlastnosti, je snadno získatelný ve stále stejné kvalitě a má univerzální použití. Hlavní složkou většiny substrátů bývá rašelina. Předností tohoto substrátu je trvanlivá struktura, vysoká vzdušnost, značná nasáklivost vodou a vhodná sorpce (poutání) živin. Univerzální zahradnický substrát se v současné době dělí na 4 typy: Jílovitorašelinný substrát, což je směs rašeliny a jílu obohacená minerálním hnojivem a případně doplněná mletým vápencem na úpravu ph. Dříve byl označován jako jednotná zemina. Připravuje se smícháním různě velkých částic rašeliny a jílu, které se vzájemně obalí a vytvoří strukturní formaci drobtů různé velikosti, odolných vůči rozplavení. 13

14 Jílovitorašelinný substrát má dobrý vodní a vzdušný režim, značnou sorpci pro živiny a odolává změnám ph. Má široké použití pro rostliny. Poměr mezi rašelinou a jílem je 1:1. Tento substrát lze použít ihned po namíchání, při míchání se současně přidává hnojivo a mletý vápenec pro úpravu ph. Rašelinový substrát se připravuje z kvalitní hrubovláknité rašeliny. Je velmi vzdušný a má nízkou objemovou hmotnost. Významnou vlastností je také vysoká nasáklivost pro vodu. Rašelinu používanou k výrobě tohoto substrátu je třeba neutralizovat vápencem, pro snížení ph. Do rašelinového substrátu se aplikují jen malé dávky hnojiva, aby nedocházelo k jeho vyplavování a živiny dodáváme rostlině postupně přihnojováním. Použitelnost pro rostliny je univerzální. Kůrorašelinový substrát je drcená kůra borová nebo smrková smíchaná s rašelinou v poměru 1:1 se nechá 6-8 týdnů zakompostovaná fermentovat za vzniku kyprého a vzdušného substrátu. Substrát je mírně kyselý, vhodný pro celou škálu rostlin (Anthurium, Camellia, Asparagus, Dieffenbachia, Crassula,aj.). Rostliny přihnojujeme až po výsadbě. Kůrorašelinný substrát uchovává po dlouhou dobu vzdušnost, propustnost pro vodu, nerozplavuje se a netvoří na povrchu škraloup. Nevýhodou je však poměrně snadné a časté přesychání. Pěnový substrát je nezemitý substrát složený z přírodní (perlit, vermikulit) nebo umělé (formaldehyd, polystyren) pěnové hmoty, které se dají použít jako pěstební substrát pro své specifické vlastnosti, jako je malá hmotnost, velká poréznost, vysoká vodní nasáklivost a odolnost vůči povětrnostním vlivům. Patří zde hmoty, které se používají také jako příměsi pro vylepšení zemin (viz. kapitola Zlepšující materiály) a jsou to perlit, vermikulit, pěnová močovina (formaldehyd), pěnový polyuretan, pěnový polystyren, minerální plsť (Grodan), keramzit. HIEKE (2003) uvádí typy substrátů pro konkrétní skupiny pokojových rostlin, jako jsou např. sukulenty, kaktusy, masožravé rostliny a epifytické druhy. Substrát pro tučnolisté rostliny (sukulenty), který obsahuje vyzrálou listovku, rašelinu drnovku, písek a cihlovou drť; ph v rozmezí 6,5-7,5. Nejčastější poměr těchto složek bývá 1:2:5:2:0,5 nebo 2:2:4:2:0,5.. Substrát pro kaktusy obsahuje drnovku, listovku, rašelinu, cihlovou drť, písek a podle potřeby starou omítku nebo mletý vápenec či opuku; ph v rozmezí 6-7,5. Nejčastější poměr těchto složek bývá 1:1:0,5:0,5:2 a omítka + vápenec podle potřeby nebo 1:0:0:2. 14

15 Substrát pro epifyticky rostoucí druhy obsahuje hrubou bukovku, sekaný rašeliník, sekané kořeny kapradin, drcenou borovou kůru, vláknitou vrchovištní rašelinu, kousky dřevěného uhlí a zpráchnivělého dřeva, cihlovou drť, popřípadě sekaný molitan apod.; ph v rozmezí 3,5-4. Výběr uvedených složek a poměr jejich mísení se řídí druhem rostliny, nejčastěji je 5:2:0,5:0,5:1 (pro prvních pět uvedených komponentů). Substrát pro masožravé rostliny se používá pro některé druhy masožravých rostlin pokud pro ně není základní rašelinový substrát vhodný, protože je kyselý a velmi mokrý. Spíše než mokro vyžadují takové druhy jen vlhko a dobrý přístup vzduchu ke svým kořenům. Pro tyto rostliny používáme tzv. epifytický substrát, který je napodobeninou hmoty v jaké koření epifyty. Obecně lze tedy říci, že současný trh poskytuje širokou nabídku zemitých substrátů,která je přizpůsobená jednotlivých druhům rostlin a jejich požadavkům. Zlepšující materiály-příměsi do zemin Zlepšující materiály jsou materiály, které s ohledem na svoje vlastnosti mohou při správném použití kladně ovlivnit vlastnosti pěstebního substrátu, případně se dají použít i samostatně jako pěstební substrát (ŠIMEK 2005). Jednotliví autoři používají různá kritéria pro třídění zlepšujících materiálů (např. původ, vliv na půdní prostředí, obsah organických látek, ). Pro použití těchto materiálů v interiérové tvorbě bylo zvoleno níže uvedené členění, vycházející z členění několika autorů (HIEKE 2003, ŠIMEK 2005, VÍT 2001). Přírodní organické příměsi Rašeliník (Sphagnum) je přidáván v suchém a rozsekaném, drceném stavu. Vykazuje maximální nakypřovací účinky a dobrou nasáklivost vodou. Je součástí směsí pro epifytní rostliny, např. orchideje. Vrcholky čerstvého rašeliníku lze používat ke krytí kořenového balu, povrchu zeminy, vystýlání vitrín a obalení kořenového systému epifytických rostlin. Nahradit lze částečně bělomechem. Oddenky a kořeny kapradin mají značnou protihnilobnou působnost a proto se přidávají do směsí pro orchideje a epifytní rostliny. Používají se buď oddenky našeho Polypodium nebo Osmunda regalis. Kořeny kapradin se očistí, operou, roztrhají na kousky a těsně před sázením se čerstvé přimíchají do zeminy. Jsou výborným, ale dosti drahým 15

16 materiálem. Lze je výtečně nahradit kořenovými bály ostřice vyvýšené (což je rybníkářský odpad), nařezanými na pláty. Drcená borová kůra nachází stále větší uplatnění jako nakypřující organický substrát. Používá se jako příměs do zemin pro epifytní rostliny, zčásti nahrazuje u azalek borovou jehličnatku a v některých směsích nahrazuje také rašelinu. Drť tvoří asi 2 cm velké kousky. Kompostováním kůry z borovice a smrku vzniká humusem bohatý materiál, který má velkou vzdušnou kapacitu a jako složka substrátů může plnit nakypřovaní funkci. Borová kůra je vhodnější než smrková, je však možné kůry míchat. Piliny se osvědčují jako příměs nebo přímo substrát (množárenský substrát), např. pro některé orchideje (Paphiopedilum, Oncidium). Doporučují se hlavně piliny z listnatých dřevin (především buku). Poměrně rychle se rozkládají a ztrácejí vzdušnou strukturu, je tedy nutné častější přesazování rostlin (asi 2-krát ročně). Přírodní anorganické příměsi Písek je základní zeminou i příměsí do zemin. Používá se říční nebo sklářský písek bez jílovitých příměsí, hrubší, s různou velikostí zrna. Ve směsích zvyšuje propustnost pro vodu. Na množárnách je základním substrátem. U hrnkových květin tvoří v květináči spodní drenážní vrstvu. Jíl je hornina s vysokým podílem jemných koloidních částic. Používá se jako substrát pro výsev kapradin. Jíl s drobtovitou strukturou je základní složkou jílovitorašelinného substrátu. Pemza Je to vynikající materiál (ve směsi s rašelinou je např. ideálním substrátem pro kaktusy a některé bromélie). Jeho využití by bylo velmi široké, bohužel v hrubě mleté frakci je momentálně nesnadno dostupný. Chemicky vyrobené příměsi Agroperlit (expandovaný perlit, silikát hlinitý) je při vysoké teplotě expandované vulkanické sklo v podobě zrnité bílé hmoty. Prodává se jako 2 5 mm velká zrna bílé 16

17 barvy. Je téměř sterilní, chemicky indiferentní, porézní, ph se pohybuje mezi 6,5-8,0, velmi nasáklivý, ale přitom vzdušný (pórovitost až 90%). Pro tyto vlastnosti se používá hlavně na množárnách ve směsi s rašelinou nebo může zastávat úlohu písku. Jako příměs v substrátu zvyšuje vodní kapacitu (snižuje vysýchavost). Pěnový polystyrén se vyrábí vločkový nebo granulovaný. Působí jako silně nakypřující materiál, který snižuje uléhavost zemin a má provzdušňující účinek. Téměř nepřijímá vodu. Používáme ho jako příměs do zemin na množárnách a u rostlin, které vyžadují velmi vzdušné směsi zemin (např. Anthurium). BEDRNA (1989) mezi tyto materiály pod označením komponenty substrátů řadí také minerální hnojiva (pevná, kapalná) a měniče iontů (katex, anex). Pěstební systém využívající organických substrátů Tento klasický pěstební systém se skládá z pěstební nádoby a pěstebního substrátu. Živiny jsou rostlinám dodávány v podobě hnojivé zálivky nebo aplikací pevných hnojiv a to v intervalech závisejících na požadavcích rostlin a na typu a vlastnostech hnojiva. Zálivka je prováděna pomocí konve a její potřeba je stanovena pouze na základě znalostí požadavků jednotlivých rostlin. Do organického substrátu jsou rostliny přesazovány s původním kořenovým balem. Obr. 1: Schéma pěstebního systému v zemitém substrátu (< pěstební nádoba zemitý substrát 17

18 Minerální substráty (nezemité) Minerál je prvek nebo chemická sloučenina, která vznikla jako produkt geologických procesů < Minerální substráty lze pak tedy definovat jako soubor geologických prvků, které po umělém zpracování mohou být využity jako pěstební prostředí pro rostliny. MATOUŠ (2005) a < uvádí tyto typy minerálních substrátů: Keramzit Seramis Zeolitové substráty Rockwool (Grodan) Keramzit je nejvíce používaným pěstebním substrátem pro pěstování rostlin ve veřejných interiérech (PŘIBYL 1977). Vzniká expandováním speciálních jílů, často také s obsahem zeolitových minerálů, při vysokých teplotách v kruhových pecích. Jedná se o vododržný, čistě minerální substrát, který je lehký a neuléhá, což zajišťuje rovnoměrný přísun kyslíku a živin ke kořenům. Zároveň se jedná o substrát hrubě porézní, který dokáže udržet vodu a převádět živný roztok ze zásobní části do oblasti hlavního růstu kořenů. Rovněž se stará o dobré provzdušňování kořenů a tím předchází jejich poškození a zahnívání. Neobsahuje zárodky nemocí, bakterie, plísně a půdní škůdce, neobsahuje ani semena plevelů a je navíc přírodním a k životnímu prostředí šetrným produktem. Keramické kuličky se prodávají v různé zrnitosti. Čím nižší je zrnitost, tím vyšší je kapilarita (vzlínavost). Pro potřeby hydroponických úprav v interiérech se používají dva druhy zrnitostních frakcí. Granulát se zrnitostí 4-8 mm se hodí pro pěstování větších mladých rostlin a do menších květinových mís. Obvykle se používá pro vnitřní nádoby vysoké do 9 cm. Granulát 8-16 mm poskytuje kořenům dlouhodobě nejlepší vyváženost v přístupu vzduchu a vody. Používá se pro vnitřní nádoby vyšší než 9 cm a pro všechny velké nádoby (OPTIZ 2001). Keramzit může současně tvořit vegetační, filtrační i drenážní vrstvu. Používá se také pro dekorativní zakrytí zeminy v květináči nebo jako výzdoba při aranžování prostorů. Je k dostání v různých barevných provedeních. 18 Obr. 2: Granule keramzitu

19 Do ČR je dovážen pod obchodním názvem HYDROTON nebo LIAFLOR, vyráběný v ČR firmou LIAS-Vintířov (< Vlastnosti keramzitu lze shrnout do následujících bodů (MACHOVEC 2001): stálost nerozložitelnost, bez obsahu organických látek indiferentnost chemická stálost, odolnost vůči reakci se živným roztokem struktura s dokonalým prostupem vzduchu i vody, bez změny formy zrn sorpční schopnost zabezpečení přísunu vody a živin specifická hmotnost sterilita hygiena substrátu a pěstebního prostředí Pěstování rostlin v hydroponii Definice hydroponie jsou různé. Např. VÍT (2001) a HIEKE (2003) uvádí, že hydroponie je pěstební metoda, která se zakládá na výživě rostlin z živného roztoku. Podle PROCHÁZKY (1965) se jedná o všeobecný termín pro kultury bez půdy. MATOUŠ (2005) cituje hydroponii jako moderní způsob pěstování okrasných rostlin, který je vysoce dekorativní, čistý a hygienický (MATOUŠ 2005). Samotný název hydroponie je pravděpodobně odvozen od řeckého slova hydor-voda a Pomona-bohyně zahrad, anebo od slova ponos-práce, námaha ( Obecně lze tedy říci, že hydroponie je pěstební metoda, která se zakládá na pěstování rostlin v živných roztocích bez použití půdy. Rostliny jsou tedy upevněny na jiný substrát než je přirozená půda, nepřijímají z něj živiny přímo, ale ty jsou jim dodávány následně prostřednictvím živného roztoku. Pěstování rostlin bez půdy v živných roztocích je známo z drobných pokusů více než celé století. Dávno předtím zkoušeli různí badatelé pěstovat rostliny v pouhé vodě (van HELMONT , WOODWARD 1699). Nové pokusy s vodními kulturami provedl v roce 1857 J. SACHS, který společně s KNOPEM v roce 1868 zveřejnil popis nové metody pěstováni vodních kultur (jméno Knop je také spojováno s prvním návodem složení živného roztoku). Od této doby se metody vodních kultur úspěšně používá ve zdokonalené formě po celém světě. Do praxe začali zavádět tento nový způsob pěstování rostlin Angličan F. M.EATON (1929) a v téže době v USA W. F. GERICKE. 19

20 Význam pěstování rostlin bez půdy stoupl po druhé světové válce v souvislosti s rychlým vývojem techniky a industrializací celého světového hospodářství a začal se všeobecně označovat jako hydroponie (die Pflanzenkultur in Nährlösungen-něm., hydroponics, soilless gardeningangl.). V latině je hydroponie nazývána jako aquakultura (od latinského slova aqua-voda) (VÉBER 1986, OPTIZ 2001). Hydroponii u pokojových rostlin jako první zavedla švýcarská firma LUWASA (Luft-Wasser-Sand) (MATOUŠ 2005).. Hydroponický pěstební systém se skládá z pěstební nádoby, vodoznaku, pěstebního substrátu (keramzit) a iontovýměnného hnojiva. Obr. 3: Vybavení pro hydroponii 1. Dekorativní nádoba, vodotěsná pro vložení pěstební nádoby s rostlinou 2. Keramzit - fixuje rostlinu (náhrada půdy) 3. Pěstební nádoba, s otvorem pro vodoznak 4. Silná zdravá rostlina 5. Vodoznak 6. Živný roztok Narozdíl od organických substrátů, ve kterých jsou rostliny pěstovány v jedné nádobě, je systém hydroponického pěstování rostlin založen na principu sestavy dvojitých nádob. Vnější nádoba je nepropustná pro vodu s estetickou funkcí, sloužící k uložení vnitřní nádoby. Je k dostání v nejrůznějších barvách, pro všechny velikosti rostlin a pro každý architektonický styl. Vyrobena může být z plastu, keramiky, kameniny či kovu. Vnitřní, kultivační nádoba je vyrobena z tenkého plastu a její součástí je otvor pro vodoznak (OPTIZ 2001). Vodoznak je jednoduchým prostředkem pro zjištění výšky hladiny živného roztoku. Skládá se z plastové trubičky, ve které je umístěna kulička jako plovák. Ten se zvedá s hladinou a nadzvedává i červenou tyčinku, která svým koncem ukazuje, zda je v nádobě minimum, optimum nebo maximum vody (MATOUŠ 1999). 20

21 U většiny mladých pokojových rostlin lze jednoduše převádět rostliny pěstované dosud v půdě na hydroponii. Kořenový systém rostliny je třeba zbavit půdy, důkladně proprat vodou, čisté bez organických zbytků zakrátit a zasypat nezemitým pěstebním substrátem (keramzitem) (OPTIZ 2001). V současné době jsou pro hydroponii využívány také materiály jako např. perlit, vermikulit, žulová drť, Hygromull, Biolastan, kokosový substrát, aj..( Na rozdíl od zeminy neobsahuje hydroponický substrát žádné živiny, a ani voda je nedodá. Proto je nutné rostliny pěstované hydroponicky již od samého počátku hnojit. Nejjednodušší je používání speciálních hnojiv pro hydroponii, která dovedou uvolňovat živiny do vody podle potřeby ( PŘIBYL (1977) dále upozorňuje na to, že živný roztok nesmí chemicky ovlivňovat pěstební substrát. Živný roztok, musí obsahovat všechny základní rostlinné živiny tj. dusík fosfor, draslík, vápník, hořčík, síru a železo; nesmějí chybět ani nejdůležitější stopové prvky. Receptů na sestavení živných roztoku je nepřeberné množství (např. hnojivé tablety Hydroponex nebo biohnojivo Guano, vyrobené ze sušeného trusu netopýrů). Koncentrace živných roztoků se pohybuje mezi 0,1-0,3 %. Optimální poměr N:P:K je uváděn nejčastěji 1:0,5:1,5, popřípadě 1,5:0,5:1,5 (OPTIZ 2005). Nejvhodnější reakce živného roztoku je mezi ph 5,0-6,0 (MATOUŠ 2005). V poslední době jsou na trhu k dostání také ióntovýměnná hnojiva s dlouhodobým účinkem, jako např. Lewatit HD 5, které ale předpokládají vyrovnaný obsah solí ve vodě (dešťová voda není příliš vhodná). Tato hnojiva uvolňují v hydroponii živiny a vážou ostatní soli a tím vodu změkčují (< Živný roztok je nutné vyměňovat vždy za 3-4 týdny. Mezitím se jeho úbytek doplňuje čistou vodou. Nejvhodnější teplota živ. roztoku je C (MATOUŠ 2005). Výhody hydroponie (MATOUŠ 2005): jednoduché, čisté, jednoznačné zacházení standardizovaný systém (skládání nádob podle velikosti) trvalá stabilita substrátu (keramzit) sterilní prostředí brání rozvoji půdních chorob a škůdců příznivé zásobování kořenů kyslíkem jednoznačné stanovení potřeby vody (interval mezi zálivkami) snadná výživa 21

22 zvyšování vzdušné vlhkosti a likvidace škodlivých látek v místnosti pozitivní vliv na zdraví lidí Nevýhody hydroponie: vyšší cena příslušenství, rostlin, substrátu, hnojiv, nádob - velké cenové rozdíly u malých a velkých rostlin problémy s funkčností vodoznaku (např. vrůstání rostlin do vodoznaku) horší dostupnost na našem trhu (síť prodejen Obi, Bauhaus, ) Hydroponie je v současné době již podstatně propracovanějším systémem než je např. pěstování v Seramisu či Zeostratu. Proto ji někteří autoři rozdělují na více typů. DUFFEK (1996) dělí hydroponické systémy na uzavřené, kdy je roztok přiváděn k rostlinám v pěstebních žlabech, jeho přebytek odtéká do nádrže a z ní opět do žlabů, a dále na otevřené, kdy je živný roztok k rostlinám přiváděn pomocí kapkovačů. Tyto systémy jsou zde také rozděleny podle substrátu a prostředí, které tvoří okolí kořenové soustavy, a to na vodní kultury, substrátové kultury a vzdušné kultury (aeroponie). Přehledné uspořádání jednotlivých typů hydroponických systémů, z něhož vychází následující členění, uvádí (< Základní hydroponické systémy pasivní Wick systém je nejjednodušším typem hydroponie. Systém je pasivní, nedochází zde tedy k žádnému pohybu. Živný roztok je do růstového prostředí dopravován přes knoty. Obr. 4: Wick systém (< 22

23 aktivní Water culture je nejjednodušší ze všech aktivních systémů hydroponie. Plošina s rostlinami je položena přímo na živném roztoku. Obr. 5: Water culture (< - EBB and Flow systém pracuje na principu dočasného zaplavení nádoby živným roztokem a následným stékáním roztoku zpět do nádrže. Tento koloběh probíhá několikrát denně, v závislosti na velikosti a druhu rostlin v tomto systému pěstovaných, a je zajištěn pomocí ponorného čerpadla napojeného na spínací hodiny. Obr. 6: EBB and Flow (< - Drip systém je pravděpodobně nejvíce používaný typ hydroponie na světě. Systém je jednoduchý, spínací hodiny ovládají čerpadlo a tlačí živný roztok do trubek a následně přes kapiláry přímo k jednotlivým rostlinám. 23

24 Obr. 8: Drip systém (< - N.F.T. technologie (Nutrient Film Technique) nepotřebuje žádné spínací hodiny, roztok zde koluje v trubkách nonstop. Živný roztok je vytlačován do trubek, kde pomalu protéká kolem kořenů rostlin, a poté se vrací zpět do rezervoáru. Rostlina je uložena v malém košíčku. Není zapotřebí žádné médium, pouze musí být dostatek vzduchu pro kořeny a tma. Roztoku by mělo protéct ¾ - 1litr každou minutu. Obr. 7: N.F.T. technologie (< - Aeroponie (Aeroponic Systém) je vysoce moderní technologií hydroponie. Jako u NFT je základem pro růst dostatek vzduchu. Kořeny visí volně ve vzduchu a jsou mlženy roztokem přes trysky (< 24

25 Obr.9: Aerolinie (< Aeroponie je dále charakterizována jako nová perspektivní metoda hydroponie ( Jedná se o bezpůdní technologii, kde jsou kořeny umístěny v uzavřeném zařízení a jsou zvlhčovány živným roztokem v krátkých intervalech nebo nepřetržitě (DUFFEK 1996). V dnešní době není známa žádná jiná rychlejší metoda pěstování. Aero systémy vytváří ideální podmínky pro tvorbu kořenů, což je základem pro rychlý a zdravý růst rostlin. V aeroponii se dají pěstovat různé plodiny, od zeleniny, po okrasné rostliny, pokojové rostliny, ale i bylinky (< Základem úspěchu této metody je dostatečný přísun vzduchu ke kořenům. Rostlina je uchycena pomocí flexibilního kroužku nebo je umístěna v děrovaném košíku. Její kořeny visí volně dolů. Živný roztok je rozprašován do kořenového prostoru, kde vzniká ideální rovnováha mezi vlhkostí a kyslíkem. Vzhledem k tomu, že v pěstební nádobě není žádný substrát, ale pouze mlha tvořená vzduchem a živným roztokem, kořeny mají dostatek místa pro svůj růst. Rychlost růstu rostlin nejvíce závisí na absorpční schopnosti jejich kořenů (< Tento způsob hydroponie však vyžaduje vyšší pořizovací náklady a pečlivější a pravidelnější obsluhu k problému ucpávání trysek. V dnešní době není známa žádná jiná rychlejší metoda pěstování. Aero systémy vytváří ideální podmínky pro tvorbu kořenů, což je základem pro rychlý a zdravý růst rostlin (< Základní aeroponický systém se skládá z rezervoáru na vodu, vrchního tácu s víkem a otvory pro rostliny, flexibilních kroužků na uchycení jednotlivých rostlin, vzduchovacího kamene, ponorného čerpadla a rozprašovače ( 25

26 Na trhu jsou k dostání různé aeroponické systémy, které byly vyvinuty pro pěstování ve sklenících nebo interiérech. Jsou vyráběny v rozličných velikostech a uspořádáních. Liší se i způsobem, jakým je živný roztok dopravován a rozprašován kolem kořenů. Základní princip metody však zůstává stejný u všech typů aerosystémů (< Výhody aeroponie: zaručené konstantní ph v celém systému a rovnoměrnou zálivku žádné pěst. médium, jedná se tedy o velmi čistou metodu pěstování odpadá zdlouhavé čištění systému a odstraňování substrátu mezi výsadbami rostliny nejsou vystavovány šoku během přesazování Speciální (méně rozšířené) hydroponické systémy pěstební systém LECHUZA GRÜNE WAND MUR VÉGÉTAL a) Pěstební systém LECHUZA (< Pěstování květin v systému Lechuza spojuje výhody klasického pěstování rostlin v zemních substrátech s výhodami pěstování květin v roztoku (hydroponie). Rostlina je zasazena do květináče klasicky v zemním substrátu. Její kořeny ve spodní části zanedlouho projdou přepážkou, oddělující zeminovou část od zásobníku vody, ponoří se do vody a zásobují se vodou. Stav vody v zásobníku pod přepážkou ukazuje plovákový vodoznak. Květináče Lechuza obsahují speciální samozavlažovací systém (dodávaný jako tzv.irigo set), který umožňuje po zakořenění rostliny minimalizovat četnost zálivky, rostlina se zásobuje sama vodou ze zásobníku, který je pouze doplňován na patřičnou míru, indikovanou vodoznakem. Hladina vody se udržuje mezi ryskami min.-max. Do zálivkové vody lze přidat potřebná hnojiva jak v tekuté, tak např.práškové či tabletované formě. 26

27 Výhody systému LECHUZA: lehký, nerozbitný, tvarově stabilní materiál, odolný proti atmosférickým vlivům méně častá zálivka díly začlenitelné pro hydroponii Systém Lechuza lze uplatnit ve všech typech veřejných interiérů. Obr. 10: Schéma pěstebního systému LECHUZA Obr. 11: příslušenství Obr. 12: Složení pěstebního systému LECHUZA (< b) Zelená stěna Grüne wand (Německo) Zelená stěna je vertikální deska s okrasnými rostlinami, vyráběná v Německu (u nás se neprodává). Je zavěšená z jedné nebo dvou stran na nosné konstrukci. Její délka 27

28 záleží na velikosti modulu v prostoru, výška se může pohybovat mezi 120 a 150 cm, šířka je 60 cm. Vysoká koncentrace určitých druhů rostlin na malém prostoru zlepšuje klima v interiéru, zmírňuje škodlivé účinky např. kancelářské techniky a hluku. Systém má automaticky řízenou zálivku pomocí kapkové závlahy. Zásoba vody je kontrolována elektronicky, alarm oznamuje její nedostatek a nadbytek. Nevyžaduje přílišnou údržbu a deficit světla lze doplnit přídavným osvětlením. Grüne wand se skládá z horní vrstvy (hrubá akrylová textilie), vrstvy substrátu (pěstební médium Oasis) a zálivkové vrstvy (silná netkaná rohož). Hlavními výhodami zelené stěny je: zvyšuje vzdušnou vlhkost a udržuje ji konstantní velké množství (hmota) rostlin na malém prostoru zlepšuje klima v interiéru, mění obsah CO 2 na kyslík má preventivní účinky na zdraví člověka (zvyšuje odolnost organismu) kompenzuje elektrostatický náboj filtruje škodliviny ze vzduchu a snižuje víření prachu atraktivní vzhled dělí velké prostory na malé jednotky c) Zelená stěna Mur végétal (Francie) Tvůrcem této vertikální konstrukce je Francouz Patrick Blanc, jehož tvorba představuje novou technologickou etapu v zahradní architektuře. Rostlinné stěny jsou vertikální systémy (zahrady), které nepotřebují půdu. Lze je využít v exteriérech i interiérech. Patrick Blanc se celá léta inspiroval tím, že projížděl tropické země, aby pochopil, jaké strategie potřebují rostliny k životu v těchto obtížných podmínkách (skály, kmeny stromů, kameny v potoce, ). První rostlinná stěna byla z plsti Aquanape, na které byly našité kapsy a v nich nasazené rostliny. Trvanlivost této zdi byla cca 5 let. V současné době je systém mnohem propracovanější a trvanlivější. Původním záměrem bylo chránit fasádu budov, dnes jsou však tyto zdi cenné především svou estetickou hodnotou a ekologickou korekcí vzhledu budov. 28

29 Složení Mur végétal: Na kovovou konstrukci jsou připevněny 10 mm silné desky z expandovaného PVC na vzdálenost 10 cm od nosné zdi tak, aby byla zaručena izolace proti vodě. Přes tyto desky se zafixují 2 polyamidové vrstvy, což je velmi nasákavá zahradnická plsť. Do připravených zářezů se vloží rostliny (cca 20 rostlin na m 2 ). Zavlažování probíhá systémem perforovaných trubek, umístěných na vrcholu stěny. Živný roztok je v nízké koncentraci distribuován při zálivce. Zabudované vnitřní osvětlení zajišťuje fotosyntézu. Rostlinné stěny nejsou omezeny výškou ani šířkou. Seramis je porézní substrát, který je teplotně expandován z westerwaldského jílu. Malá pórovitá zrna, která mohou zadržet větší množství vody než je jejich váha a podle potřeby ho mohou rostlinám znovu uvolňovat, tak vytvářejí rostlinám ideální podmínky k růstu. Substrát má stabilní fyzikální strukturu, nedochází k jeho sléhání a kořeny mají stále dostatek vzduchu, a to i v následujících letech po výsadbě, což je předpoklad pro dlouhodobé optimální pěstební podmínky. V porovnání se Zeostratem je v současné době cena za 1000 l vyšší, a to cca 1090 Obr.13: Seramis (< (< Výhody pěstování v Seramisu : méně častá zálivka signalizace potřeby zálivky - vodoznak možnost přesazování během celého roku možnost použít pro všechny druhy rostlin Nevýhody pěstování v Seramisu : možnost převlhčení balu rozvoj houbových chorob 29

30 Pěstební systém SERAMIS Pěstební systém se skládá z pěstebního substrátu (SERAMIS ), vlhkoznaku a hnojiva pro kvetoucí a zelené rostliny. Principem pěstování je zasazení rostlin do seramisu s částí původního kořenového balu, kdy ideální poměr je 1/3 zemního balu rostliny a 2/3 seramisu. Větší množství seramisu však není na škodu. Narozdíl od půdy má seramis stabilní fyzikální strukturu - nestárne. Prostředkem signalizujícím potřebu živného roztoku je vlhkoznak, který je zasunut do kořenového balu rostliny. Principem vlhkoznaku je stoupání vlhkosti prostřednictvím tkaniny z kořenového balu do horní části vlhkoznaku, kde se stav vlhkosti projeví změnou zbarvení. Vlhkoznak neukazuje množství vody, které je třeba dodat, ale kdy je třeba zalévat. Rostliny zasazené v Seramisu je třeba pravidelně hnojit. Hnojivo je dodáváno v roztoku při každé zálivce. Pro většinu rostlin se používá koncentrace 0,2% ( 2 ml/1 l vody) nebo je možné hnojení hnojivem dlouhopůsobícím, např. LEWATIT HD5. Do Seramis je možné během celého roku sázet všechny druhy pokojových rostlin, ať už jde o rostliny kvetoucí, kaktusy či orchideje. Při výsadbě do Seramisu je také možné kombinovat v jedné nádobě rostliny s různě velkými baly. Dobrá vzlínavost substrátu zajistí dostatečné množství vody různě hluboko zasazeným balům (MATOUŠ 2005). Tab. 1: Technické parametry Seramisu (< Název Hodnota zrnitost 2-4 mm (70 %), nad 4 mm (20%), 0,5-2 mm (10%) vyplavitelné částice objemová hmotnost při max. vodní 390 g.l -1 kapacitě maximální vodní kapacita 30 % pórovitost 80 % Nasáklivost 100 % 30

31 vlhkoznak rostlina Seramis původní kořen. bal pěstební nádoba Obr. 14: Schéma pěstování v Seramisu (< Obr. 15: Vlhkoznak Zeolitové substráty jsou čistě minerální směsi zeolitových minerálů a sopečných tufů, které jsou vododržné, chemicky i fyzikálně stálé, pevné a čisté, recyklovatelné a bez obsahu škodlivých látek (< Základem jsou zeolitové minerály (zeolity, puchavce), jejichž název pochází z roku 1756, kdy jej na základě některých typických fyzikálně chemických vlastností odvodil významný švédský mineralog, Axel Frederick Crnstedtem, z řeckých slov "zein"-vřít, vařit a "lithos"-kámen. Český překlad "puchavce" od Karla Bořivoje Presla, odvozený od chování těchto minerálů, časem zanikl (< Zeolity vznikají zvětráváním bazických vyvřelých hornin. Jedná se o vodnaté křemičitany se záporně nabitou trojrozměrnou krystalickou mřížkou, mající ve strukturní mřížce velké dutiny s tzv. zeolitovou vodou, která se dá zahříváním vypudit, aniž by došlo k porušení mřížky. Ztracenou vodu může zeolit znovu přijmout. U dehydratovaných zeolitů dochází snadno k vysoké a vratné výměně kationtů. Při hnojení zeolity obohacují půdní roztok o živiny, a naopak při vyšším obsahu živin, které zpravidla rostliny nemohou přijmout, koncentraci snižují (MATOUŠ 2005). Zeolity jsou čiré, nebo od příměsí světle zbarvené (výjimečně sytě červené) (< V zahradnické praxi se používají zeolity míchané ve směsi se sopečným tufem, lávou, případně drceným keramzitem. 31

32 Obr. 16: Zeolitový substrát Tab. 2: Technické parametry zeolitového substrátu ( Název Hodnota zrnitost 2-8 mm vyplavitelné částice < 1 % objemová hmotnost (v suchém stavu) 0, 95 g.cm -3 objemová hmotnost při maximální vodní kapacitě 1, 18 g.cm -3 maximální vodní kapacita 23% obj. propustnost pro H 2 O 0,72 cm.s -1 ph (CaCl 2 ) 7,2 obsah solí 0,07 g.l -1 sorpční kapacita mmol eq.l -1 tvrdost 3,5-5 Pro interiérovou zeleň se připravuje plně minerální substrát Zeostrat, umožňující dlouhodobě optimální růst rostlin v interiéru. Tento čistě minerální substrát je vhodný jak pro zakládání velkých záhonů v interiérech, tak i pro menší květinové úpravy (MATOUŠ 2005). Zeostrat je do ČR importován z Holandska v baleních po 25 l a 1000 l. Zeolitové minerály, používané pro tento substrát jsou získávány z pobřeží Nového Zélandu (< V současné době se cena Zeostratu na evropském trhu pohybuje okolo 462,50 /1000 l (< Výhody Zeostratu: čistě minerální substrát z lehké lávy, pemzy, zeolitů, bez jemných částic velmi vysoká schopnost udržet živiny vysoká sorpční, ustojčivost a pufrovací kapacita 32

33 nezvětrává, nemineralizuje, nehoří nesléhává se (nemění se volný prostor pro vzduch a kořeny) recyklovatelný, sterilní stabilita směsi a stálost struktury nedochází k usazování solí na povrchu Pěstební systém se zeolitovým substrátem Principem pěstování je zasazení rostlin do zeolitového substrátu i s kořenovým balem, který se časem mineralizuje a rostlina prorůstá zeolitem. Signalizace potřeby zálivky je uskutečňována vodoznakem. Kořeny by neměly být ve vodě, berou si vodu z nasáklého zeolitu. Hnojení je prováděno hnojivou zálivkou, v malinko vyšší koncentraci než u seramisu, tedy 0,2 0,4 % roztokem (2-4 ml hnojiva/l vody) (MATOUŠ 2005). rostlina kořenová část po mineralizaci kořen.balu vodoznak pěstební nádoba hladina zálivkové vody Obr. 17: Schéma pěstebního systému se zeolitovým substrátem ( Rockwool neboli kamenná vata je stabilně pórovitá plsť, vyrobena z minerálních vláken. Po nasáknutí vodou neslehne. Je především používána jako náplň do hydroponických nádob. Vlákna jsou tvarována do rohoží nebo kostek, jsou slepena do prostorové sítě, takže se nesléhávají a zachovávají trvale danou formu. Rockwool absorbuje vlhkost, aniž by v sobě zadržovala živiny. I v případě, že je plně nasycena vodou, zachovává 20% provzdušnění. Rockwool je možné použít i vícekrát a to převážně pro sazeničky rostlin. Pěstují se v ní hlavně květiny k řezu a mateční rostliny pro sklizeň květů (< 33