Prověření věcné náplně a konstrukce životního minima a existenčního minima. Ivo Baštýř Jan Vlach Simona Severová

Transkript

1 Prověření věcné náplně a konstrukce životního minima a existenčního minima Ivo Baštýř Jan Vlach Simona Severová VÚPSV, v.v.i. Praha 2014

2 Publikace byla schválena ediční vědeckou radou ve složení: doc. Ing. Ladislav Průša, CSc. (VÚPSV, v.v.i. Praha) Ing. Martin Holub, Ph.D. (VÚPSV, v.v.i. Praha) Mgr. Miriam Kotrusová, Ph.D. (FSV UK Praha) Ing. Robert Jahoda, Ph.D. (MU Brno) Ing. David Prušvic, Ph.D. (MF ČR) Ing. Jan Mertl, Ph.D. (VŠFS Praha) Ing. Jan Molek, CSc. (JU České Budějovice) doc. Ing. Olga Poláková, CSc. (Metropolitní univerzita Praha) Předkládaná monografie vychází z publikace, která vznikla v rámci projektu TD Prověření věcné náplně a konstrukce životního minima a návrhy na obsahovou stránku a právní úpravu v rámci programu na podporu aplikovaného společenskovědního výzkumu a experimentálního vývoje OMEGA s finanční podporou Technologické agentury České republiky. Vydal Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v.v.i. Praha 2, Karlovo náměstí 1 jako svou 479. publikaci Vyšlo v roce 2014, 1. vydání, počet stran 242 Tisk: VÚPSV, v.v.i. Recenze: Ing. Petr Víšek Ing. Petr Maleček Bc. Alice Blahová ISBN

3 Abstrakt Monografie shrnuje - metodické přístupy rozborů a hodnocení, shromážděných kvalitativních a kvantitativních informací (dosavadní právní úpravy, číselné údaje, zejména ze statistiky rodinných účtů) v oblasti spotřebních vydání nízkopříjmových domácností ohrožených chudobou, - vyhodnocení zásadních koncepčních změn ve struktuře a konstrukci životního minima uplatňovaných od počátku roku 2007, zvláštní pozornost věnuje výhodám a negativům samostatného režimu sociální pomoci v oblasti bydlení, - výstupy minimalizačních rozborů empirických údajů spotřebních vydání na výživu a ostatní okruhy základních osobních potřeb. Rozbory vyústily v poznání, že revidované reálné úrovně částek životního minima osob v domácnostech ohrožených chudobou vykazují oproti stavu z 1. října 2006 pouze dílčí disproporce. Závažný rozdíl se však projevil u dětí s povinnou školní docházkou ve věku od 6 do 15 let. Klíčová slova: životní minimum; existenční minimum; referenční hodnoty pro příjem živin; nízkopříjmové domácnosti; spotřební vydání Abstract The monograph summarizes methodical approaches of analysis and evaluation of collected qualitative and quantitative information (existing legislation, the numeric data, especially from the Household Budget Survey) in the consumption expenditures of low-income households threatened by poverty, Evaluation the fundamental conceptual changes in the structure and design of the subsistence minimum applied from the beginning of 2007; particular attention is paid to the advantages and disadvantages of a separate mode the social assistance in housing, outputs of minimization empirical data analysis of consumption expenditures on nutrition and other basic personal needs. The analyzes indicated cognition that the revised real level of minimum subsistence of persons in households threatened by poverty compared to the situation reported from October 1, 2006 only partial disproportions. The significant difference showed in children with compulsory education from 6 to 15 years old. Key words: subsistence minimum; essential minimum; existential minimum; the reference values for nutrient intake; low-income households; consumer expenditures 3

4

5 Obsah: Úvod Metodické základy stanovení minimálních příjmově-výdajových veličin; postupy použité při prověření věcné náplně a konstrukce životního minima Metodické a rozborové postupy uplatnění při prověření věcné náplně a konstrukce životního minima Typologie domácností a osob v nich žijících Příjmy domácností a osob Vydání domácností a osob Základní informace a číselné údaje potřebné k minimalizačním rozborům Zdroj dat Množstevní redukce Metodický postup ekonomicko-statistických minimalizačních rozborů Zhodnocení změn soustavy životního minima od roku Příjmově-výdajové minimalizační rozbory údajů za základní typy domácností Minimalizace vydání na výživu Minimalizace spotřebních vydání na zboží a služby mimo vydání na výživu Souhrnné hodnocení výsledků minimalizačních rozborů realizovaných v souboru základních typů domácností Odhady minimálních běžných spotřebních vydání u jednotlivých typů osob Návrhy na revizi úrovně a struktury částek životního a existenčního minima Korekce výsledků minimalizace běžných spotřebních vydání odvozených z minimalizačních rozborů Aplikace minimalizačních rozborů do soustavy částek životního a existenčního minima; návrhy revidovaných částek životního a existenčního minima Závěr Literatura Přílohy 5

6

7 Úvod Úvod Životní a existenční minimum jsou právními přepisy vymezené příjmověvýdajové instituty představující bázi pro stanovení dávek pomoci osobám v hmotné nouzi a některých dávek státní sociální pomoci. Oba instituty jsou rovněž využívány jako příjmová a výdajová kritéria v dalších sociálních a příjmových situacích. Jejich výše, struktura a konstrukce významně ovlivňují vyvážený sociální a ekonomický vývoj společnosti a působí na omezování negativních důsledků sociálně stratifikačních procesů v české společnosti a vznikajících sociálních nerovností. Poslední revize životního minima provedená ve VÚPSV, která se stala základem současné zákonné úpravy výše a struktury životního minima a prvního stanovení existenčního minima, se opírala o statistické údaje za rok Na základě aktualizované cenové úrovně k 1. říjnu 2006 zákon č.110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu s platností od 1. ledna 2007: - vedle životního minima definoval institut existenčního minima, - vyčlenil náklady na bydlení z institutů životního a existenčního minima, sociální pomoc v oblasti nákladů na bydlení se řeší v režimu zákona o státní sociální podpoře, popř. zákona o hmotné nouzi, - do konstrukce úrovně životního minima začlenil množstevní redukci vydání (úsporu ze společné spotřeby) podle postavení osoby ve vícečlenné domácnosti. Úroveň a struktura životního a existenčního minima by měly reflektovat kvantitativní a kvalitativní změny spotřeby a životních nákladů od roku Projekt Prověření věcné náplně a konstrukce životního minima a návrhy na změny jejich obsahu a právních úprav sledoval účelnost a efektivnost relativně nového systému životního minima. Projekt kombinoval výstupy: - rozboru statistických dat Českého statistického úřadu ze speciálního šetření rodinných účtů zaměřeného na nízkopříjmové domácnosti; statistika rodinných účtů jako jediná sleduje spotřební vydání jednotlivých typů domácností v podobném členění podle klasifikace CZ-COICOP v závislosti na čistých příjmech, - sociologického šetření mezi domácnostmi ohledně subjektivního vnímání životního minima, dostatečnosti příjmů, životní úrovně domácností a chudoby, blíže monografie Vavrečková J., Janata Z.: Subjektivní vnímání životního minima, dostatečnosti příjmů, životní úrovně domácností a chudoby, VÚPSV, v.v.i. 2014, - stanoviska expertů na realizaci sociální politiky z decizní, výzkumné a akademické sféry a expertů na výživu. Monografie shrnuje: - metodické přístupy rozborů a hodnocení, shromážděných kvalitativních a kvantitativních informací v oblasti chudoby a sociálního ohrožení (dosavadní právní úpravy, statistická data, zejména ze statistiky rodinných účtů), - vyhodnocení zásadní koncepční změny ve struktuře a konstrukci životního minima uplatňované od počátku roku 2007, zvláštní pozornost věnuje výhodám a negativům samostatného režimu sociální pomoci v oblasti bydlení, 7

8 Úvod - výstupy minimalizačních rozborů empirických údajů o spotřebních vydáních na výživu a ostatní okruhy základních osobních potřeb. Minimalizační rozbory, které se opíraly o redukci vydání mezi domácnostmi s průměrnými příjmy a na úrovni prvního příjmového decilu, se realizovaly ve třech etapách: 1. komoditní redukce vydání ohrožujících zdraví, nákladných investic, vydání na luxusní výrobky a služby a další zbytná vydání, 2. aproximace vydání u hlavních typů osob, tj. dospělých a dětí žijících v různých domácnostech při aplikaci množstevní redukce, 3. korekce předchozích etap směřující k posílení paritní úrovně minimálních vydání v souvislosti s postavením posuzovaných osob v domácnosti a převedení do soustavy životního a existenčního minima. Rozbory vyústily v poznání, že revidované reálné úrovně částek životního minima osob v domácnostech ohrožených chudobou vykazují oproti stavu z 1. října 2006 dílčí, méně významné disproporce. Výrazný rozdíl se však projevil u dětí s povinnou školní docházkou ve věku od 6 do 15 let. Předkládaná monografie se opírá o výstupy řešení projektu Prověření věcné náplně a konstrukce životního minima a návrhy na obsahovou stránku a právní úpravu v rámci programu na podporu aplikovaného společenskovědního výzkumu a experimentálního vývoje OMEGA, který řešil VÚPSV, v.v.i. v letech s finanční podporou Technologické agentury České republiky. 8

9 1. Metodické základy stanovení minimálních příjmově-výdajových veličin 1. Metodické základy stanovení minimálních příjmově-výdajových veličin; postupy použité při prověření věcné náplně a konstrukce životního minima 1.1 Metodické a rozborové postupy uplatnění při prověření věcné náplně a konstrukce životního minima Jako základní přístupy ke stanovení minimálních příjmově-výdajových standardů 1 se všeobecně v praxi a v odborných studiích v zahraničí uplatňují dva základní principy 2 : princip přímého stanovení minimálních příjmově-výdajových normativů jednotlivých složek spotřeby a jejich souhrnů (zkráceně: metoda minimálního spotřebního koše ) a princip vymezení minimálních příjmově-výdajových standardů na základě minimalizačních rozborů empiricky zjišťovaných příjmů a vydání dosahovaných u předem vymezených typů domácností a osob v nich žijících (zkráceně: metoda rozborů empirických údajů vymezujících minimální příjmy a vydání ). Značná část prakticky uplatňovaných systémů minimálních příjmově výdajových standardů je založena na kombinaci uvedených dvou metodik uplatňovaných v různých proporcích. V některých státech disponujících dostatečnými finančními zdroji a základnou odborníků (např. Belgie, Austrálie, Švédsko) jsou vypracovány a prakticky se využívají systémy vytváření minimálních spotřebně-výdajových standardů založených na metodologii minimálního spotřebního koše (metody rozborů empirických údajů se pak používají jen jako doplňkové). Základní kroky při aplikaci metody minimálního spotřebního koše lze stručně charakterizovat takto: - ujasnění základních východisek stanovení minimálních příjmově-výdajových standardů, zejména stanovení osob a domácností, na které se pořadí standardů mají vztahovat, vymezení okruhů spotřeby, pro které budou standardy stanoveny (např. v belgické metodice jde o oblasti: strava, ošacení, zdraví, osobní hygiena, bydlení včetně vybavení domácnosti, odpočinek a volný čas, mobilita (doprava), udržování sociálních kontaktů, výchova a bezpečnost dětí), - shromáždění všech existujících předpisů (norem) a doporučení (technických, právních, zdravotních aj.), kterými se vymezují úroveň a struktury v jednotlivých okruzích spotřeby, - vypracování dílčích minimálních spotřebních košů (v naturální a peněžní formě) podle vymezených okruhů spotřeby, 1 2 Minimální příjmově-výdajové standardy jsou číselné hodnoty stanovené pro vymezené typy osob a domácností. Představují bázi pro odvozené částky životního minima, popř. ve státech, kde se používají vícestupňové příjmově-výdajové standardy, rovněž pro částky existenčního minima. Charakteristika se opírá o publikaci autorů Gerberyho a Bednárika: Analýza zahraničních skúseností s tvorbou minimálního spotrebného koša. - Bratislava: Inštitút pre výzkum práce a rodiny, 2010, v níž jsou popsány postupy utváření a aplikování metody minimálního spotřebního koše. 9

10 1. Metodické základy stanovení minimálních příjmově-výdajových veličin - vypracování souhrnného minimálního spotřebního koše; souhrnný koš představuje souhrn dílčích spotřebních košů (na základě jejich zhodnocení a vyvážení). Souhrnný minimální spotřební koš se člení podle vymezených typů domácností a osob, - ověřování reálnosti a kvality spotřebního koše, které zahrnuje srovnání s limitovanými vydáními podle statistik rodinných účtů, rozhovory s osobami žijícími v chudobě, porovnání s existujícími zákonně stanovenými minimálními veličinami (životním minimem, popř. existenčním minimem). Z přehledu je zřejmá vysoká odborná (pracovní) a finanční náročnost vytváření minimálních spotřebních košů. Vyžaduje dlouhodobou (zpravidla několikaletou) přípravu organizace a realizace odborných a výzkumných prací, které zajišťuje centrální (řídící) odborně-výzkumná skupina. Shromáždění standardů a norem a zejména vypracování dílčích spotřebních košů vyžaduje rozsáhlý počet expertů různé odbornosti (výživoví specialisté, lékaři, pedagogové, sociologové, politologové, ekonomové, statistici aj.). Hodnocení odborné a organizační náročnosti metody minimálního spotřebního koše vede k závěru, že s velkou pravděpodobností tento metodologický postup vede k přesným hodnotám minimálních příjmově-výdajových standardů. Na druhé straně je proces finančně náročný. V České republice aktuálně, ani ve střednědobém horizontu, neexistují podmínky pro uplatnění metodologie normativního stanovení minimálních příjmověvýdajových standardů. Důvodem jsou finanční nároky spojené s vysokou odbornou a organizační náročností sestavení a dlouhodobého řízení kolektivu specialistů. Druhý metodologický přístup stanovení minimálních příjmově-výdajových standardů je založen na rozborech skutečných, empiricky zjištěných příjmů a výdajů vymezených typů domácností a osob; rozbory empirických údajů mohou být přitom v některých oblastech spotřebních výdajů kombinovány s přímým stanovením normativních hodnot (např. využitím úsporných výživových plánů). Tato metodologie je pro svou menší časovou a finanční náročnost (oproti metodě minimálního spotřebního koše) využívána v řadě států. Stručně lze některé z těchto přístupů charakterizovat takto 3 : - v USA byl v 60. letech minulého století vypracován a uplatněn (na federální úrovni) postup stanovení oficiálních hranic chudoby. Jeho základem je odvození nákladů na výživu přímou normativní metodou na základě úsporných výživových plánů a stanovení koeficientů vymezujících k těmto nákladům na výživu úroveň příjmů, které kryjí minimálně potřebné výdaje na ostatní okruhy základních potřeb (odívání, bydlení, hygiena aj.); se odvozuje celkové příjmové minimum vymezující hranici chudoby. Souhrnné koeficienty byly stanoveny na základě statistických údajů o spotřebních vydáních domácností s nízkými příjmy a v nepravidelných intervalech se revidují, - systém stanovení oficiálních hranic chudoby vypracovaný odborníky Kanadského statistického úřadu a uplatněný od poloviny 80. let min. století pro stanovení oficiálních hranic chudoby. Postup spočívá v odvození příjmových minim na základě rozboru statisticky zjišťovaných údajů o příjmech a vydáních domácností s různým počtem a složením v nich žijících osob. Konkrétní metodologie stanovení příjmových minim spočívala v těchto krocích: 3 Podrobnější popis uvedených přístupů je např. ve srovnávací studii Baštýř, I., Červenková, A., Kotýnková, M., Měchura, V., Severová, S., Vavrečková, J., Zika, D.: Životní minimum v zahraničí a v České republice. Praha: VÚPSV, MPSV, ISBN

11 1. Metodické základy stanovení minimálních příjmově-výdajových veličin Byl vymezen okruh základních životních potřeb, které mají převažující podíl ve vydáních v domácnostech s nízkou úrovní příjmů. Za okruhy základních životních potřeb byly stanoveny výživa, odívání a bydlení. Odborníci statistického úřadu arbitrážně stanovili normativ podílu výdajů na okruh základních životních potřeb na celkových skutečných vydáních domácností. V roce 1986 byl tento normativní podíl stanoven hodnotou 56,5 % celkových vydání. Průměrné skutečné příjmy domácností, u nichž podíl vydání na základní životní potřeby je roven normativu nebo je vyšší, se staly základem oficiálních hranic chudoby (příjmových minim). Úroveň příjmových minim se každoročně zvyšuje podle indexů spotřebitelských cen v předchozím roce. - stanovení životního minima (Regelsatz) v Německé spolkové republice postupem uplatňovaným od konce 80. let min. století. Podstatou je rozbor příjmové a výdajové situace domácností, jejichž čisté peněžní příjmy se pohybují v prvním (dolním) kvintilovém a decilovém pásmu příjmového rozložení a na jejím základě stanovení minimálních příjmově-výdajových standardů. Metodologie utváření minimálních příjmově-výdajových standardů v České republice představuje jednu z variant uplatňování postupu založeného převážně na rozborech skutečných empiricky zjišťovaných příjmů a vydání stanovených typů domácností a osob. Tento přístup je uplatňován od počátku přípravy a realizace (právního zakotvení) životního minima v ČR a inspiruje se ve výše naznačených postupech uplatňovaných v zahraničí. Základní metoda stanovení minimálních vydání spočívá v rozboru skutečně dosahované úrovně a struktury přesně vymezených příjmů a vydání u stanovených typů domácností a v nich žijících osob. Určující úlohu má rozbor čistých spotřebních peněžních vydání domácností a osob, jejichž čisté příjmy (tj. příjmy po odvedení daně z příjmu, sociálního a zdravotního pojištění včetně příspěvku na podporu zaměstnanosti) se pohybují na úrovni prvního (dolního) decilu jejich rozložení. 4 Podstatné složky stanovení minimálních veličin charakterizují následující subkapitoly. 1.2 Typologie domácností a osob v nich žijících Typy domácností z hlediska počtu a struktury základních demografických, sociálních a ekonomických charakteristik jsou pro rozbory vymezeny tak, aby se co nejvíce blížily definicím domácností a osob aktuálně používaným v zákoně o životním minimu a existenčním minimu 5 a poskytovaly nezbytné informace charakterizující příjmově-výdajovou situaci co nejširšího okruhu osob žijících v těchto domácnostech. Pro podrobný minimalizační rozbor čistých peněžních příjmů a spotřebních vydání byl jako nejvhodnější zvolen soubor jedno- až pětičlenných domácností, v nichž 4 5 Vzhledem k malému počtu pětičlenných domácností jsou u tohoto typu domácností objektem rozboru domácnosti, jejichž čisté disponibilní příjmy se pohybují v první (dolní) třetině (tercilu) příjmového rozložení. zákon č. 110/2006 Sb., ve znění platném v roce

12 1. Metodické základy stanovení minimálních příjmově-výdajových veličin alespoň jedna dospělá osoba je výdělečně činná; dvoučlenná domácnost je úplná čistá bezdětná rodinná domácnost manželů, resp. partnerů a od tříčlenné do pětičlenné domácnosti jde o úplné čisté rodinné domácnosti s jedním, dvěma nebo třemi dětmi. Koncepce tohoto postupu je založena na tom, že úplné čisté rodinné domácnosti s výdělečně činnou osobou (osobami) zachycují nejúplnější okruh a strukturu příjmů a vydání osob a umožňují pokrýt co nejpřesněji strukturu osob, na které jsou stanoveny částky životního a existenčního minima. Tato koncepce se při minimalizaci příjmů a výdajů vyhýbá stanovení úrovně chudoby podle příjmově-výdajové situace neúplných, resp. nerodinných, domácností. Konkrétní typy domácností a v nich žijících osob, které vstupují do minimalizačních rozborů, jsou: - jednočlenná domácnost pracující (výdělečně činné), samostatně žijící a hospodařící osoby, - dvoučlenná čistá úplná rodinná bezdětná domácnost s alespoň jednou pracující (výdělečně činnou) osobou (tj. domácnost manželské resp. partnerské dvojice), - tříčlenná čistá úplná rodinná domácnost s alespoň jednou pracující (výdělečně činnou) osobou a s jedním dítětem ve věku do 6 let, - tříčlenná čistá úplná rodinná domácnost s alespoň jednou pracující (výdělečně činnou) osobou a s jedním dítětem od ve věku 6 do 15 let, - tříčlenná čistá úplná rodinná domácnost s alespoň jednou pracující (výdělečně činnou) osobou a s jedním dítětem ve věku od 15 do maximálně 26 let, - čtyřčlenná čistá úplná rodinná domácnost s alespoň jednou pracující (výdělečně činnou) osobou a dvěma dětmi ve věku do 6 let, - čtyřčlenná čistá úplná rodinná domácnost s alespoň jednou pracující (výdělečně činnou) osobou a dvěma dětmi ve věku od 6 do 15 let, - čtyřčlenná čistá úplná rodinná domácnost s alespoň jednou pracující (výdělečně činnou) osobou a dvěma dětmi ve věku od 15 do 26 let, - pětičlenná čistá úplná rodinná domácnost s alespoň jednou pracující (výdělečně činnou) osobou a se třemi dětmi bez rozlišení věku. Příjmy a vydání vymezených domácností a osob mají základní pozici v rozborech v rámci prověření náplně a struktury soustavy životního minima. 1.3 Příjmy domácností a osob (1) Ustanovení zákona č. 110/2006 Sb. vymezují dvojí základní úlohu příjmů fyzických osob v systému životního a existenčního minima: - 1 zákona stanoví životní minimum jako minimální hranici příjmů fyzických osob k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb a existenční minimum jako minimální hranici příjmů fyzických osob, která se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití. - v 6 až 8 zákona je podrobně stanoven rozsah příjmů fyzických osob (jednotlivců nebo společně posuzovaných osob). Tyto příjmy jsou označeny jako započitatelné příjmy a jejich funkcí je umožnit porovnání s částkami životního minima nebo 12

13 1. Metodické základy stanovení minimálních příjmově-výdajových veličin existenčního minima ke zjištění nároku na příslušné sociální dávky, popř. na jejich výši. 6 V zájmu rovného a úsporného poskytování sociálních dávek vázaných na částky životního, resp. existenčního minima jsou započitatelné dávky vymezeny v co nejširším rozsahu, okruh příjmů, které s ohledem na jejich specifický charakter nejsou do započitatelných příjmů zahrnuty, je značně omezený. (2) Při využívání příjmů v minimalizačních rozborech se vychází z ustanovení zákona č. 110/2006 Sb., která obsahově vymezují příjmy fyzických osob jako: a) peněžní příjmy, tj. příjmy, které nezahrnují naturální (nepeněžní) zdroje krytí životních potřeb (např. zdroje získané sběrem volně rostoucích plodů, hub apod.), nebo zdroje z osobního hospodářství, pokud se tyto zdroje podle ustanovení zvláštních zákonů nepřevádějí na peněžní vyjádření (např. postup převodu tzv. naturální mzdy). Naturální pojetí peněžního charakteru příjmů tvoří u zcela převážné části osob (domácností) zanedbatelnou položku; zjišťování a vykazování naturálií je přitom technicky náročné a ekonomicky nehospodárné, b) čisté příjmy, což znamená, že od těch příjmů, které jsou primárně utvářeny jako hrubé příjmy, jsou odpočteny: - výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení, - daň z příjmů, - pojistné na sociální zabezpečení, - příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, - pojistné na všeobecné zdravotní pojištění. Příjmy, z nichž jsou uvedené položky odpočítávány, jsou příjmy z výdělečné činnosti definované v zákoně o dani z příjmů. Jako čisté příjmy fyzických osob, tj. příjmy, které nevyžadují uvedené odpočty, jsou v ČR poskytovány všechny druhy sociálních dávek, dále některé příjmy z výdělečné činnosti osvobozené od daně z příjmu a příjmy poskytované mezi fyzickými osobami. (3) Pro průběh a výsledky minimalizačních rozborů příjmových veličin jsou podstatné dva parametry: - aritmetické průměry čistých peněžních příjmů souborů domácností vymezených typů, zahrnutých do minimalizačních rozborů, - hodnoty prvních decilů příjmového rozložení, tj. čistých peněžních příjmů 10 % domácností v jejich jednotlivých vymezených typech; vzhledem k omezené velikosti základního souboru šetřených domácností nejsou údaje za nižší kvantily příjmového rozložení než 1. decil věrohodné. Tyto příjmové veličiny jsou hlavním příjmovým parametrem minimalizačních rozborů. Hodnoty příjmových decilů jsou hranicí nízkých příjmů a představují významné kritérium příjmového omezení jednotlivých vydání. Příjmová omezení ovlivňují úroveň spotřebních vydání diferencovaně; promítá se do nich charakter spotřeby, kterou jednotlivá vydání kryjí. Základní okruhy spotřeby se snižují při příjmovém omezení v menší míře; u zbytnějších okruhů spotřeby klesají na ně vázané výdaje rychleji. Významný je rovněž rozsah absolutního a relativního odstupu mezi 6 Porovnání je zaměřeno na zjištění, zda úhrn započitatelných příjmů jednotlivých fyzických osob, resp. společně posuzovaných osob (domácností) je nižší než částka životního nebo existenčního minima. V této situaci vzniká nárok na sociální dávky (resp. na jejich určitou výši), zpravidla při splnění dalších podmínek. 13

14 1. Metodické základy stanovení minimálních příjmově-výdajových veličin příjmovým průměrem a decilem (rozdíl naznačuje míru rozdílů mezi parametrem střední příjmové úrovně a hranicí minimálních příjmů). 1.4 Vydání domácností a osob (1) Pracovně nejnáročnější složkou minimalizačních rozborů je hodnocení peněžních vydání zajišťujících potřeby domácností a v nich žijících osob. Obsah vydání domácností je vymezen: - koncepčně v souladu s charakteristikami podle 1 zákona č. 110/2006 Sb., tj. zahrnuje nezbytné minimální výdaje k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni životního minima, tj. na hranici materiální (hmotné) nouze, resp. výdaje zajišťující přežití na úrovni existenčního minima, - operacionisticky definicemi struktury a náplní vydání stanovených v systému COICOP vymezeném Eurostatem ve spolupráci s dalšími mezinárodními institucemi a národními statistickými orgány; systém COICOP byl převzat a transformován ČSÚ do podmínek České republiky v systému CZ-COICOP. Systém CZ-COICOP vymezuje obsahovou náplň vydání jako čistých peněžních vydání (v souladu s obsahovým vymezením čistých peněžních příjmů); jde tedy o vydání, kterými mohou fyzické osoby a jimi tvořené domácnosti vynakládat prostředky v peněžní formě na krytí životních potřeb podle preferencí jednotlivců a domácností. Čistá peněžní vydání se v systému CZ-COICOP člení na dvě skupiny, a to na tzv. spotřební vydání a tzv. vydání neklasifikovaná jako spotřební. Spotřební vydání představují tu část celkových čistých peněžních vydání, která je vynakládána na obvyklé složky potřeb (spotřeby) osob a domácností. Spotřební vydání (bez vydání - nákladů na bydlení) jsou objektem minimalizačních rozborů. Ve smyslu 1 odst. 3 zákona č. 110/2006 nezahrnuje životní minimum ani existenční minimum vydání (náklady) na bydlení. 7 Vydání neklasifikovaná jako spotřební tvoří jednak vydání vynakládaná na pořízení nebo rekonstrukci bytu, resp. domu (jde o rozsáhlá a dlouhodobá investiční vydání, která nemohou být obvyklou složkou vydání domácností s nízkou příjmověvýdajovou úrovní v pásmu prvního příjmového decilu), jednak tzv. vydání jinde neuvedená, do nichž patří různorodé výdajové složky, např. vydání na nákup cenných papírů, vydání na soukromé podnikání, vydání na externí služby pro osobní hospodářství; jsou to složky vydání, která mají specifický investiční charakter. Zvláštní postavení mají vydání vázaná na dary příbuzným, která představují důležitou složku sociálních kontaktů (a to i u nízkopříjmových domácností); protipólem této složky vydání jsou peněžní, resp. často výraznější naturální příjmy plynoucí z přijatých darů od příbuzných, popř. známých; u nízkopříjmových domácností jsou tato vydání a příjmy minimálně vyrovnané. Souhrnně vydání neklasifikovaná jako spotřební nevstupují do minimalizačních rozborů. 7 Náklady na bydlení zahrnují nájemné z bytu a obdobné platby za jeho užívání, vydání na vodné a stočné, sběr pevných odpadů, výrobky a služby pro běžnou údržbu bytu, platby za další služby spojené s užíváním bytu, popř. domu - např. platby za užívání společných prostor a zařízení v domech, resp. platby do fondu oprav v domech družstevních nebo s byty vlastníků. 14

15 1. Metodické základy stanovení minimálních příjmově-výdajových veličin (2) Čistá peněžní spotřební vydání (dále též jen spotřební vydání ), která jsou objektem minimalizačních rozborů směřujících ke stanovení částek životního minima a existenčního minima se v systému CZ - COICOP člení na jedenáct základních skupin vydání: Slovní označení základních (hlavních) skupin spotřebních vydání Potraviny a nealkoholické nápoje 01 Alkoholické nápoje, tabák 02 Odívání a obuv 03 Bytové vybavení, zařízení domácnosti, opravy 05 Zdraví 06 Doprava 07 Pošty a telekomunikace 08 Rekreace a kultura 09 Vzdělávání 10 Stravování a ubytování 11 Ostatní zboží a služby 12 číselný kód (Mimo to zahrnuje systém CZ-COICOP základní skupinu vydání Bydlení, voda, energie, paliva, číselný kód 04) Základní (hlavní) skupiny spotřebních vydání se podrobněji člení na dílčí výdajové skupiny a některé z nich na podskupiny; v příloze č. 1. jsou uvedeny informace a údaje o vydáních domácností ze zvláštního šetření ČSÚ dle údajů statistiky rodinných účtů za rok V minimalizačních rozborech se, vzhledem ke společnému zaměření na spotřební vydání zajišťující krytí celkových vydání na výživu, základní skupina spotřebních vydání 01 Potraviny a nealkoholické nápoje spojuje s dílčí skupinou spotřebních vydání 11.1 Stravovací služby pod souhrnným označením Výživa. 8 Proces minimalizace vydání na výživu však přihlížel k doporučeným minimálním referenčním hodnotám pro příjem živin převzatým z modelu DACH, zpracovaného pro klimaticky blízké Německo, Rakousko a Švýcarsko. Skupiny ostatních spotřebních vydání zahrnují všechny druhy výrobků a služeb, které pokrývají běžná vydání domácností a v nich žijících osob. Přibližně lze určit skupiny vydání, v nichž převažují základní okruhy spotřeby a skupiny, které mají významnou, resp. převažující část zbytných spotřebních vydání (zbytné spotřeby). Dominantní postavení v uspokojování základních potřeb jak u domácností s průměrnými příjmy, tak u domácností s vydáními na úrovni prvního příjmového decilu mají spotřební vydání na výživu (u domácností s průměrnými příjmy se jejich podíl pohybuje v rozmezí od 26 do 30 %, u domácností s nízkými čistými příjmy na úrovni prvního decilu se podíl pohybuje mezi 34 až 41 %). Další skupiny spotřebních vydání, která v roce 2010 kryjí převážně základní životní potřeby, jsou: 03 Odívání a obuv, 05 Bytové vybavení, zařízení domácnosti, opravy, 06 Zdraví 10 Vzdělávání (charakteristické pro tyto výdajové skupiny je, že podíl každé z nich na celkových spotřebních vydáních, bez skupiny 04 Bydlení, se pohybuje v rozsahu jednotkových procent). Z ostatních skupin spotřebních vydání má jednoznačně zbytný charakter skupina 02 Alkohol, tabák, která se v rámci minimalizačních rozborových postupů ze spotřebních výdajů zcela vylučuje. U zbývajících skupin spotřebních vydání, tj. 07 Doprava, 08 8 Výdaje na potraviny a nealkoholické nápoje a na stravování 15

16 1. Metodické základy stanovení minimálních příjmově-výdajových veličin Pošty a telekomunikace, 09 Rekreace a kultura a u podskupiny 11.2 Ubytovací služby se, v různých proporcích, prolínají vydání na zbytné a základní životní potřeby, přičemž zbytná vydání obvykle převažují. Vzhledem k výrazné heterogennosti spotřebních vydání zaujímá specifické postavení skupina 12 Ostatní výrobky a služby, která zahrnuje na jedné straně vydání na krytí základní hygienické péče (vydání na návštěvu kadeřnictví, na drogistické zboží pro osobní hygienu) a na druhé straně např. vydání na klenoty a na další zbytné předměty osobní spotřeby a služby, např. finanční služby, pojištění. 1.5 Základní informace a číselné údaje potřebné k minimalizačním rozborům Zdroj dat Hlavním zdrojem informací a číselných údajů pro minimalizační rozbory je zvláštní šetření ČSÚ obsahující výběr údajů ze statistiky rodinných účtů za rok 2010; jde o tyto údaje: a) úroveň čistých peněžních příjmů na osobu dosažených v roce 2010 v každém z typů domácností, které jsou objektem rozborů a hodnocení, údaj charakterizuje střední hladinu příjmů v příslušném typu domácnosti za rok 2010 na osobu; b) soubor údajů o úrovni čistých peněžních spotřebních vydání na osobu v členění od základních skupin spotřebních vydání po individuální vydání na jednotlivé výrobky a služby na úrovni údaje uvedeného ad a) na úrovni průměrných čistých peněžních příjmů na osobu v každém typu domácnosti; údaj charakterizuje úroveň a strukturu spotřebních vydání odpovídající střední hladině příjmů; c) úroveň těchto čistých peněžních příjmů na osobu v prvním decilu příjmového rozložení domácností; údaj charakterizuje rozložení těchto příjmů podle jejich výše v každém z typů domácností zahrnutých do rozboru a svou úrovní vymezuje nízkou příjmovou úroveň; d) soubor (vektor) údajů o úrovni čistých peněžních vydání na osobu v členění od základních skupin těchto vydání po individuální vydání na jednotlivé výrobky a služby na úrovni údaje o příjmech uvedeného ad c), tj. hodnoty 1. příjmového decilu. V příloze č. 1 jsou uvedeny údaje zvláštního šetření ČSÚ. Soubor těchto informací a údajů umožňuje realizovat komplex minimalizačních rozborů Množstevní redukce (1) Základním rysem úrovně čistých peněžních příjmů a/nebo čistých spotřebních vydání rozpočítaných na osobu je disproporce mezi počtem osob v domácnosti a růstem příjmů. Úroveň příjmů a/nebo vydání osob se vyvíjí s charakteristickou degresí v relaci ke zvyšování počtu osob žijících v jednotlivých typech domácností (tj. u základních typů domácností od jednočlenné do pětičlenné). Určitá míra degrese příjmů a/nebo vydání má, jak dokládá řada studií, obecnou platnost. 16

17 1. Metodické základy stanovení minimálních příjmově-výdajových veličin (2) U úplných čistých rodinných domácností působí na degresivní průběh příjmů v relaci k počtu osob žijících v domácnostech skutečnost, že dominantním zdrojem příjmů těchto domácností jsou příjmy dospělých osob a v jejich rámci (v pásmu průměrných příjmů rodin s dospělými osobami v ekonomicky aktivních věkových kohortách) převážně příjmy z výdělečné činnosti. Počet dospělých osob v dvoučlenných až pětičlenných úplných čistých rodinných domácnostech je omezen na dvě (manželská, resp. partnerská dvojice), přičemž často nemohou z různých důvodů být oba výdělečně činní. Počet osob v tomto typu domácností se zvyšuje pouze na základě rostoucího počtu dětí; ty jsou zcela převážně nezaopatřené a závislé na dospělých osobách v domácnostech žijících. 9 Podíl závislých osob (dětí) se s růstem celkového počtu osob žijících v domácnostech zvyšuje a úroveň příjmů na osobu klesá: v jednočlenných a dvoučlenných domácnostech nejsou žádné závislé osoby (děti), v tříčlenných domácnostech činí jejich podíl 33 % (1 dítě na 3 osoby celkem), v čtyřčlenných domácnostech 50 % (2 děti na 4 osoby) a v pětičlenných domácnostech 60 % (3 děti na 5 osob). Na straně spotřebitelských vydání lze faktory ovlivňující množstevní redukci shrnout takto: - především na úroveň vydání v domácnostech s postupně rostoucím počtem osob v nich žijících působí množstevní redukce čistých peněžních příjmů; příjmový limit, který obecně představuje v zásadě nepřekročitelnou hranici čistých vydání, vede k jejich omezování; spotřební vydání se přizpůsobuje příjmovým omezením, - významně působí efekt racionalizace spotřeby, tj. skutečnosti, že ve vícečlenných domácnostech působí vícenásobné využívání výrobků a služeb mezi členy domácnosti; časté je používání řady předmětů mladšími dětmi po starších sourozencích (oděvy, prádlo, obuv, hračky, knihy, učebnice, školní pomůcky, sportovní náčiní a zařízení); úspory vydání jsou přitom obvykle výrazné; obdobně působí společné využívání výrobků a služeb několika členy domácnosti současně (např. osobní dopravní prostředky, hudební nosiče, videa, hry apod.); ve vícečlenných domácnostech racionálněji probíhá rovněž příprava, zpracování a konzumace stravy; souhrnně se tento typ racionalizace příjmů a jejich vydávání označují jako úspory z množství Metodický postup ekonomicko-statistických minimalizačních rozborů Ekonomicko-statistické minimalizační rozbory představují komplex propočtů a hodnocení, který postupně v několika okruzích (etapách) směřuje k vymezení prověřených částek životního minima a existenčního minima pro osoby stanovené v zákoně č. 110/2006 Sb. Minimalizační rozbory a hodnocení tvoří tři rozborové okruhy. (1) První okruh (etapa) minimalizačních rozborů je založen na těchto postupech: - objektem rozborů je devět základních typů domácností (viz kapitola 1.2), - číselné údaje vztažené na osobu žijící v jednotlivých typech domácností (tzn. 1 osoba až 5 osob) jsou převedeny na údaje za domácnost, 9 Na děti vázané příjmy tvoří zcela převážně nepojistné sociální dávky, které jsou svou dostupností a výší přesně vymezeny a limitovány zákonnými předpisy (např. přídavky na děti stanovené zákonem č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů). 17

18 1. Metodické základy stanovení minimálních příjmově-výdajových veličin - první fáze minimalizačního rozboru, příjmová redukce, spočívá ve vyčíslení poklesu (redukce) úrovně a změn ve struktuře spotřebních vydání při snížení úrovně peněžních čistých příjmů z průměrné úrovně (z úrovně aritmetického průměru souhrnu příjmů) na nízkopříjmovou úroveň, tj. prvního decilu u jedno až čtyřčlenných domácností a tercilu 10 u pětičlenné domácnosti, - druhá fáze minimalizačních rozborů, komoditní redukce, je zaměřena na další redukci nízkých spotřebních vydání stanovených v první redukční fázi na příjmové úrovni prvního decilu. Záměrem je, aby již v této etapě minimalizačních rozborů se úroveň spotřebních vydání co nejvíce blížila vymezení životního minima jako minimální hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb ( 1, odst. 1 zákona č. 110/2006 Sb.), tj. hladině minimálních běžných (obvyklých, provozních) spotřebních vydání. V komoditní redukci jsou redukována spotřební vydání vázaná na: - výrobky (zboží) a služby, jejichž spotřeba ohrožuje zdraví osob; jde např. o alkohol, tabák, vydání v hernách, - investice do nákladných výrobků (zboží) dlouhodobé spotřeby (ať již jde o investice nahrazující výrobky opotřebované fyzicky nebo morálně, nebo investice rozvojové, např. ledničky, pračky, televizní přijímače, počítače, dopravní prostředky a řada dalších obdobných výrobků dlouhodobé spotřeby 11 ; - zboží a služby luxusního a zbytného charakteru, které nemohou být složkou vydání je kryjících ve smyslu minimální úrovně příjmů, resp. omezených vydání. Jde o poměrně značný rozsah spotřebních vydání nesporně luxusního a zbytného charakteru (např. nákup klenotů, vydání na zahraniční rekreační zájezdy apod.), která je nezbytné plně vyloučit, a dále o vydání, u nichž se prolínají vydání běžného provozního charakteru a vydání zbytná (např. vydání na módní a exkluzivní výrobky, popř. služby ve výdajových okruzích odívání a obuv, vybavení domácnosti, vydání na rekreaci a kulturu nebo vysoká vydání na dopravu osobními dopravními prostředky, na používání mobilních telefonů a obdobných přístrojů); tato část spotřebních vydání musí být přiměřeně krácena. Souhrnně lze výsledky minimalizačních rozborů v prvním okruhu (první etapě) shrnout tak, že v důsledku snížení peněžních příjmů mezi jejich průměrem a prvním decilem se omezila spotřební vydání souhrnně o cca třetinu (diferencovaně mezi jednotlivými typy domácností), u vydání na výživu okolo 15 % a u vydání na ostatní okruhy osobních potřeb okolo 40 % (podíl spotřebních vydání na výživu v souhrnu vydání tak vzrostl). Uplatněním komoditní redukce se úroveň minimálních běžných provozních spotřebních vydání základních typů domácností proti úrovni spotřebních vydání zjišťovaných v pásmu prvního příjmového decilu snižuje o dalších cca 25 % jejich úrovně (zjišťované na hladině průměrných příjmů); podle jednotlivých typů domácností se snížení pohybuje v rozmezí 21 až 29 %. Snížení na úroveň minimálních běžných (provozních) spotřebních vydání je výrazně diferencované mezi spotřebním vydáním na výživu a na ostatní (mimovýživové) výdajové okruhy. Rozsah snížení vydání na výživu se pohybuje okolo 5 % a na ostatní výdajové okruhy okolo 35 %; důsledkem 10 Nízký počet pětičlenných domácností v základním souboru neumožnil využít prvního decilu příjmového rozdělení. 11 Případná pro chod domácnosti zcela nezbytná náhrada takových výrobků musí být zajišťována ve správním řízení orgánů poskytujících sociální dávky závislé na životním nebo existenčním minimu; náhrada se zajišťuje ze státních (veřejných) prostředků při maximální úspornosti těchto vydání (viz 2, písm. b) zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi). 18

19 1. Metodické základy stanovení minimálních příjmově-výdajových veličin toho je, že v běžných provozních vydáních je podíl výdajů na výživu značně vysoký, podle typu domácnosti se pohybuje mezi 55 až 58 % souhrnu těchto vydání. Koncentrovaně je výsledkem minimalizačních rozborů, že souhrn běžných provozních spotřebních vydání se pohybuje okolo 40 % úrovně spotřebních vydání zjišťovaných v pásmu průměrných příjmů; podle typu domácností kolísá tento podíl mezi 36 a 45 %. (2) Hlavní náplní druhého okruhu minimalizačních rozborů je aproximativní rozdělení minimálních běžných spotřebních vydání zjištěných v prvním okruhu za jednotlivé základní typy domácností na typy osob žijících v jednotlivých domácnostech, tj. na dospělé osoby a na děti. Postup aproximace spočívá ve vymezení rozdělovacích koeficientů stanovených v každé domácnosti pro každý typ osoby v ní žijící a pro každou základní skupinu vydání. Rozdělovací koeficienty jsou stanoveny výpočtem nebo odhadem (dílčí odhady za základní skupiny spotřebních vydání se v souhrnu vyrovnávají). Typy osob jsou stanoveny tak, aby znamenaly první přiblížení k hierarchii osob, pro které jsou v 2 a 3 zákona č. 110/2006 Sb. vymezeny částky životního minima; typy osob v tomto okruhu minimalizačních rozborů jsou: a) pracující (výdělečně činná) dospělá osoba - jednotlivec, žijící a hospodařící v jednočlenné domácnosti; minimální běžná provozní spotřební vydání (dále též jen minimální běžná vydání ) jsou u tohoto typu osob rovna úrovni a struktuře těchto vydání hodnotami stanovenými pro jednočlennou domácnost; b) pracující nebo nepracující dospělá osoba (manžel nebo partner), žijící v úplné čisté rodinné domácnosti, a to ve dvou, tří, čtyř a pětičlenné domácnosti. U dvoučlenné domácnosti je úroveň a struktura minimálních běžných provozních spotřebních vydání dána polovinou hodnoty těchto vydání stanovenou pro tuto domácnost. U tří, čtyř a pětičlenných domácností se nejprve stanoví částky (jejich úroveň a struktura) minimálních a běžných vydání samostatně pro tento typ osob, tj. oddělí se od dětí (které tvoří druhou část osob v těchto domácnostech); c) děti ve věku do 6 let, žijící v tří- a čtyřčlenných domácnostech; částky minimálních běžných vydání těchto osob se stanoví v rámci rozborů a aproximací; d) děti ve věku od 6 do 15 let žijící v tří- a čtyřčlenných domácnostech; postup odvození částek minimálních běžných vydání tohoto typu osob je shodný jako v předchozím odstavci c); e) děti ve věku od 15 do 26 let žijící v tří- a čtyřčlenných domácnostech; postup odvození částek minimálních běžných vydání tohoto typu osob je shodné jako ve výše uvedeném odstavci c); f) děti žijící v pětičlenných domácnostech; částky se odvodí jako průměr za děti bez rozlišení pro jednotlivá věková pásma. (3) Třetí okruh minimalizačních rozborů je zaměřen na dvě oblasti. Za prvé na řadu korekcí výsledků dosažených v druhém okruhu minimalizace; korekce spočívají ve změnách úrovní, popř. struktury minimálních běžných spotřebních vydání, za druhé na transformaci souhrnných výsledků minimalizace (včetně korekcí) do soustavy životního a existenčního minima; tím se do soustavy promítají výsledky prověření věcné náplně a konstrukce uplatňovaných částek minimálních veličin. (3.1) Korekce výsledků druhého okruhu (druhé etapy) jsou založeny na hlubším hodnocení úrovně minimálních vydání a porovnávání relací vydání mezi shodnými typy 19

20 1. Metodické základy stanovení minimálních příjmově-výdajových veličin osob žijících v domácnostech s jejich různým počtem a strukturou; korekce převážně směřují k posílení rovné (paritní) úrovně minimálních vydání mezi osobami (domácnostmi), a tím vyšší vyváženosti příjmové a sociální ochrany. Konkrétní korekce lze shrnout takto: a) korekce výsledků předchozích minimalizací týkající se všech typů osob: - zajištění příjmově-sociální ochrany a omezení rozsahu minimálních vydání skupiny 12 Ostatní zboží a služby. Rozsah těchto spotřebních vydání se zužuje na osobní hygienu a vydání kryjící náklady na pojištění a v oblasti bydlení a dopravy, - úplné vypuštění spotřebních vydání skupiny 11.2 Ubytovací služby vzhledem k tomu, že prakticky plně jde o zbytná vydání (vydání pro rekreační účely), b) korekce výsledků předchozích minimalizací týkající se dospělých osob: - snížení částek na výživu u dospělých osob žijících v jedno- a dvoučlenné domácnosti; úroveň empiricky odvozených hodnot převyšuje hodnoty dané referenčními hodnotami pro příjem živin a je v nerovnováze vůči hodnotám minimálních vydání na výživu u dospělých osob žijících ve vícečlenných domácnostech, - snížení částek na odívání a obuv v jednočlenných a dvoučlenných domácnostech s ohledem na velký odstup od minimálních vydání na tento spotřební okruh u vícečlenných domácností, - uplatnění výdajové částky na nespecifikovaná vydání; jde o částku určenou na krytí některých závazků vůči státu a peněžním ústavům (majetkové daně a poplatky), c) korekce výsledků předchozích minimalizací týkající se dětí. Hlavním zaměřením korekcí je stanovení souhrnných částek životního minima podle věkových pásem dětí nezávisle na velikosti domácností, ve kterých děti žijí. (3.2) Převedení souhrnných výsledků tří okruhů (etap) minimalizačních rozborů znamená promítnout závěry prověření věcné náplně a konstrukce životního minima a částky existenčního minima do existující soustavy těchto veličin. Prověření věcné náplně a konstrukce životního minima vede k poznání, že základní principy utváření, uspořádání a uplatňování soustavy minimálních příjmových veličin, jak byly stanoveny při zásadních úpravách obsažených v zákoně č. 110/2006 Sb., budou své kriteriální funkce zajišťovat ještě další období, které lze odhadnout minimálně do konce tohoto desetiletí. Rozbory a hodnocení minimálních čistých běžných spotřebních vydání (na úrovni roku 2010) vyústily v poznání, že, po převedení na úroveň roku 2012 (po uplatnění nařízení vlády č. 409/2011 Sb.), by revidovaná úroveň částek životního minima a existenčního minima měla být zvýšena diferencovaně v řádu jednotkových procent (s výjimkou částky životního minima pro nezaopatřené dítě ve věku do 6 let, kde se současná úroveň jeví jako dostatečná); číselně je porovnání dáno tímto přehledem (Kč měsíčně): 20