Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2010 DANA HRABĚTOVÁ

2 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav chovu a šlechtění zvířat Způsoby ustájení krav bez tržní produkce mléka Bakalářská práce Vedoucí práce: prof. Ing. Gustav Chládek, CSc. Vypracovala: Dana Hrabětová Brno 2010

3

4

5 Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Způsoby ustájení krav bez tržní produkce mléka vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana AF MENDELU v Brně. Dne: Podpis autorky:

6 Poděkování Chtěla bych velice poděkovat panu prof. Ing. Gustavu Chládkovi za jeho vedení, trpělivost a pomoc při zpracování této práce. Dále bych chtěla poděkovat za ochotu a umožnění pozorování v podniku Agro Jaroměř s. r. o. panu Ing. Jaroslavu Vojtěchovi. V neposlední řadě bych chtěla vyjádřit svůj dík rodině, která mě podporovala a umožnila mi studium na vysoké škole.

7 Abstrakt Tato bakalářská práce je zaměřena na ustájení skotu bez tržní produkce mléka. Popisuje ustájení volné bezstelivové celoroštové a boxové, volné stelivové boxové, s hlubokou podestýlkou, s plochým ložem a se spádovým ložem. Dále ustájení vazné bezstelivové a stelivové. Je zde popsána charakteristika jednotlivých způsobů ustájení, jejich pozitiva, negativa a vhodnost pro masný skot. Kromě toho je zde popsána pastva a nezbytné vybavení pastvin, welfare skotu z pohledu chovatelů i legislativy a v neposlední řadě ekologický chov krav bez tržní produkce mléka. Ve vlastním pozorování stáda masného skotu v zimovišti je předmětem sledování aktivita krav i telat a preference místa ležení ve stáji. Za 10 víkendových pozorování bylo zjištěno, že krávy i telata jsou nejvíce aktivní ráno a večer, tedy v době kolem zakládání krmiva. Při výběru místa ležení si krávy vybíraly převážně prostřední pruh stáje, kde lehalo průměrně 52,73 % kusů. Telata nejčastěji volila okenní a prostřední pruh stáje. Pod okny průměrně lehalo 54,86 % a v prostředním pruhu 39,36 % telat. Klíčová slova: masný skot, ustájení volné, ustájení vazné, stelivové, bezstelivové, pastva, welfare, legislativa, ekologický chov skotu, preference místa ležení, aktivita krav.

8 Abstract This thesis is focused on the housing of suckler cattle. Free non- litter full-grate and box housing, free litter box housing, housing with deep bedding, housing with flat-bed and housing with bed with a fall are described. Furthermore, non-free non-litter and non-free nonlitter housing are also mentioned. Various types of housing, their strengths, weaknesses and suitability for beef cattle are discussed. In addition, there are described pastures, necessary equipment for grazing pastures, cattle welfare from the perspective of breeders and legislation, and not least ecological breeding of suckler cattle. In the own observation of the herd of beef cattle in the wintering grounds, the activity of cows and calves and preference points lying in the barn is the subject to be monitored. Ten weeks long observation revealed that the cows and calves are the most active in the morning and in the evening, in other words at a time around the start of feeding. Cows selected predominantly middle lane stables as a place to camp. Exactly % of cows laid down there. Calves often choose window and the middle lane stables. Particularly, % calves laid under the window and % calves laid in the middle lane. Keywords: meat cattle, free stabling, tie stabling, with litter, without litter, pasture, welfare, legislation, organic beef breeding, preference lying place, cow s activity.

9 Obsah 1. ÚVOD CÍL PRÁCE USTÁJENÍ KRAV BEZ TRŽNÍ PRODUKCE MLÉKA VOLNÉ USTÁJENÍ Volné ustájení s celoroštovou podlahou Volné ustájení bezstelivové/stelivové boxové Volné ustájení s hlubokou podestýlkou Volné stelivové ustájení s plochým ložem Volné stelivové ustájení se spádovým ložem VAZNÉ USTÁJENÍ Vazné bezstelivové ustájení Vazné stelivové ustájení PASTVA OPLOCENÍ PASTEVNÍHO AREÁLU BRÁNY A VSTUPY NAHÁNĚCÍ, TŘÍDÍCÍ A FIXAČNÍ ZAŘÍZENÍ PŘÍSTŘEŠKY - SALAŠE NAPAJEDLA PŘIKRMOVÁNÍ A OSTATNÍ DOPLŇKOVÉ VYBAVENÍ PASTEVNÍCH AREÁLŮ WELFARE SKOTU WELFARE V LEGISLATIVĚ EKOLOGICKÝ CHOV SKOTU METODIKA POPIS STÁJE A TECHNOLOGIÍ SLEDOVANÉHO CHOVU POPIS POZOROVANÝCH ZVÍŘAT POKUS VÝSLEDKY POZOROVÁNÍ 1. TÝDEN POZOROVÁNÍ 2. TÝDEN POZOROVÁNÍ 3. TÝDEN POZOROVÁNÍ 4. TÝDEN POZOROVÁNÍ 5. TÝDEN POZOROVÁNÍ 6. TÝDEN POZOROVÁNÍ 7. TÝDEN POZOROVÁNÍ 8. TÝDEN POZOROVÁNÍ 9. TÝDEN POZOROVÁNÍ 10. TÝDEN PRŮMĚRNÉ HODNOTY CELÉHO POZOROVÁNÍ PREFERENCE MÍSTA LEŽENÍ VE STÁJI DISKUSE ZÁVĚR LITERATURA: SEZNAM OBRÁZKŮ: SEZNAM TABULEK A GRAFŮ:... 50

10 1. Úvod Chov skotu je jedním ze stěžejních odvětví živočišné výroby. Hlavními produkty jsou maso, mléko a chlévská mrva. Dříve měl skot tzv. trojstrannou užitkovost, kde byl kladen důraz na maso, mléko a tah. Postupným šlechtěním se zvyšovala užitkovost a vzniklá plemena byla zaměřena na masnou, mléčnou či kombinovanou užitkovost. Tah již díky technickému pokroku v našich podmínkách nebyl potřeba. Se zvyšující se užitkovostí nicméně celkové početní stavy skotu klesly. Zatímco počty mléčných plemen stále klesají, masný skot zažívá pozvolný nárůst (Staněk, 2009). V současnosti se chov skotu dělí dle výrobní oblasti a úrodnosti půdy v dané lokalitě na intenzivní či extenzivní. Dále je možné se držet filozofie konvenčního nebo ekologického zemědělství. Všechny chovy však mají několik společných znaků. Především jde o bezpečnost a kvalitu potravin, přímou ekonomickou efektivnost, ochranu životního prostředí, etiku a pohodu zvířat, tedy welfare (Ježková, 2010). Masného skotu v extenzivním chovu se dnes zřejmě nejvíce využívá pro údržbu nadbytečných ploch trvalého travního porostu. Skot zachovává přirozený ráz krajiny, pastevní porost navíc hnojí a redukuje náletové keře a stromy. Je velmi nenáročný na ošetřování, což samozřejmě souvisí s výběrem vhodného plemene pro extenzivní způsob. Pro zimní ustájení lze jako zimoviště využít staré stáje, které projdou jen drobnými úpravami, aby vyhovovaly všem požadavkům pro zajištění welfare. Tento způsob chovu je stále oblíbenější zejména pro své relativně nízké náklady a přiměřené zisky. Rovněž zde existuje možnost využití dotací za údržbu trvalých travních ploch od ministerstva zemědělství. 8

11 2. Cíl práce Cílem mé bakalářské práce je popis jednotlivých způsobů ustájení a posouzení jejich vhodnosti v současném chovu skotu bez tržní produkce mléka. Chtěla bych vyzdvihnout pozitiva a negativa konkrétních způsobů ustájení. Samozřejmostí bude též přihlédnutí k pohodě zvířat a dodržování welfare, a k ekonomické stránce těchto systémů. Ve svém pozorování jsem se zaměřila na preferenci jednotlivých míst ve stáji, a to jak u telat, tak i u krav. Mým cílem bude, po rozdělení stáje na jednotlivé sektory, během 10 víkendů sledovat, kdy a kde nejčastěji jednotlivé kusy odpočívají. Zda dochází k nějakým rozdílům ve výběru krav a telat, co se týče místa ve stáji. Jestli odpočívají a jsou aktivní ve stejnou dobu. 9

12 3. Ustájení krav bez tržní produkce mléka Systém chovu krav bez tržní produkce mléka (KBTPM) je založen na co nejdelším pobytu zvířat na pastvinách a přezimování v dostupných budovách, kde se obvykle odehrává i telení. Během letního krmení jsou krávy bez tržní produkce mléka celodenně ustájeny na pastvinách prakticky bez přístřešku. Proto můžeme mluvit o potřebě ustájení v pravém slova smyslu pouze v zimním období (Škeřík, 1996). Masný skot se vyznačuje nenáročností jak na ustájení, tak na ošetřování, ovšem je velmi důležité vytvořit mu optimální podmínky, aby mohl dosahovat dobrých výsledků v užitkovosti. Nejdůležitější je ochrana zvířat před nepříznivými vlivy počasí: větrem, mokrým sněhem a deštěm, zejména pak matkám v době telení. Stájí mohou být upravené stavby (stodoly, kůlny) nebo nově zbudované lehké přístřešky. Nejvhodnější se jeví volné ustájení na hluboké podestýlce. Výstavbu je nutné orientovat spíše na lehké nezateplené stavby. Cílem je vytvoření suchého a čistého prostoru pro odpočinek zvířat bez nároku na určité tepelné potřeby. Vhodné je též orientovat stavbu na jižní expozici s mírným svahem od stavby, kde stěna směřující k jihu může být polootevřená až zcela otevřená. (Teslík et al., 1995). Způsoby ustájení můžeme rozdělit podle fixace a podestýlání na: Volné - bezstelivové celoroštové boxové - stelivové boxové s hlubokou podestýlkou s plochým ložem se spádovým ložem Vazné - bezstelivové - stelivové (Mikšík a Žižlavský, 2006) Dalším kritériem pro volbu typu ustájení je otázka hospodaření s kejdou či hnojem. V 60. a 70. letech bylo bezstelivové ustájení prakticky jedinou variantou ustájení skotu u nás. Později se od něj ustoupilo pro jeho nepochopení. V současné době zažívá bezstelivový systém renesanci. Na základě dlouholetých zkušeností jak u nás, tak i v zahraničí lze konstatovat, že bezstelivové ustájení nemá vysloveně negativní působení na užitkovost, 10

13 zdravotní stav a chování zvířat. Nicméně je nutné dodržovat určitá pravidla, jež tento systém činí funkčním a bezpečným. Pokud jsou dodržovány technologické zásady, pak chovatel nemusí mít obavy ze zhoršení mikroklimatu ve stáji a celkového chovného prostředí (Doležal, 2007). Při kejdovém hospodaření máme dva způsoby jejího odklizu, povrchové vyhrnování či roštové podlahy. Při roštových podlahách jsou podstatně vyšší pořizovací náklady a zvířata na roštech chodí opatrněji, dělají menší kroky a celkově se pohybují pomaleji. V porovnání s mokrými podlahami povrchového vyhrnování mají však lepší zdravotní stav paznehtů. Produktivita práce, čistota zvířat, spotřeba energie a kvalita stájového vzduchu je u roštových stájí lepší, nicméně je zde stále otázka pořizovacích nákladů. Při výběru podroštových kanálů je nejlepší volbou přeronový zaroštovaný kanál (Doležal, 2007) Volné ustájení Jedná se o nejpřirozenější ustájení krav. Při volném ustájení lze soustředit pracovní operace do menších specializovaných prostor a zde je poté mechanizovat, popřípadě i automatizovat. Mezi nejrozšířenější technologické systémy volného ustájení krav patří boxové a kotcové ustájení, skot bez tržní produkce mléka je převážně ustájován na hluboké podestýlce (Žižlavský, 1996) Volné ustájení s celoroštovou podlahou Jedná se o bezstelivové ustájení v kotcích při použití zaroštování celé podlahy. Kotec zde slouží zvířatům jako lože, krmiště i kaliště. Kotce jsou velikostně diferencovány pro přesuny rostoucích zvířat a s tím spojených jiných nároků na velikost ustájovací plochy. Plocha kotce na jeden kus se pohybuje v rozmezí 1,2-2,4 m 2. Poměr míst u žlabu k počtu vykrmovaných zvířat je 1 : 1, při směsné krmné dávce je to 1 : 1,5. Délka žlabu se pohybuje v rozmezí cm na kus. Podlahu tvoří železobetonové roštnice s rovnou nášlapnou plochou a zaoblenými hranami. Nášlapná plocha má šířku cm a mezery jsou 2,5-3,5 cm široké. Skot se udržuje v čistotě díky správnému poměru pevných ploch a mezer v roštnicích, které umožňují prošlapávání výkalů do podroštového prostoru (Mikšík a Žižlavský, 2006). Celoroštová podlaha je pro masný skot problematická, ať už se jedná o hledisko stavebních nákladů na stáj a klimatizaci či vztah k hygieně a pohodě zvířat. Má sice pracovně ekonomické přednosti, nicméně dochází k silnějšímu zašpinění vemen kojných krav (KBTPM). Může tak snadněji docházet k pronikání a šíření infekčních nemocí telat. Při výběru šíře roštů musíme brán ohled i na telata. Uspokojivá jak z potřeb telat, tak i z míry 11

14 zašpinění vemene je šíře roštové štěrbiny 3,0 cm. Dobrých výsledků odchovu je u tohoto typu stáje možné dosáhnout díky kombinaci s vhodnou porodní stájí a při intenzivním pozorování zvířat (Škeřík, 1996). Dále je nutný dostatečný podroštový prostor a správné hospodaření s tekutým hnojem, s kterým úzce souvisí hladina podzemní vody. Jsou rovněž kladeny nároky na aplikaci hnoje v rostlinné výrobě. Důležité je i řešení zábran. Mají být dostatečně pevné a zároveň funkční. Mezery musí zabraňovat samovolnému přemisťování zvířat a jejich zraňování. Celková výše hrazení od podlahy by měla být 1,3 m. Spodní vodorovná trubka hrazení by měla být cm od podlahy. Zbytek mezer v hrazení je možno řešit vodorovnými trubkami, které umožňují prostrčení hlavy tam i zpět, či svislým hrazením zabraňujícímu prostrčení hlavy. V případě svislých trubek by tedy světlost mezer mezi trubkami měla být maximálně 14 cm (Mikšík a Žižlavský, 2006). Předností celoroštových stájí je relativně malá potřeba plochy na ustájení jednoho kusu skotu, udržení jatečných zvířat v čistotě a dosažení vysoké produktivity práce (Mikšík a Žižlavský, 2006). V moderních stájích pro mladý skot a výkrm skotu je toto ustájení typické. Osazování kotců a přemisťování zvířat je plynulé, provádí se dle jednotlivých skupin. V odchovu je účelné použít individuální boxy v kombinaci s částečně zaroštovanou podlahou, pro snazší odkliz hnoje. V zásadně je možné uplatnit při výkrmu i vazné ustájení (Richter et al., 1983). Zatímco u stelivového ustájení záleží na četnosti nastýlání, množství podestýlky a velikosti boxových loží, čistota zvířat u bezstelivového ustájení je závislá na četnosti vyhrnování. V případě povrchového vyhrnování jsou často kusy více ušpiněny alespoň co se týče paznehtů, hlezen, kůže a vemen než při zaroštovaných chodbách. Riziko zhoršení zdraví paznehtů a mléčné žlázy v dobře provozovaných bezstelivových stájích nebylo potvrzeno. Ač je bezstelivové ustájení vhodné pro všechny kategorie skotu, stelivové ustájení je nutné pro nejmladší telata a krávy v poporodním období. Nelze opomenou zjevné výhody kejdy, ale i její nevýhody z hlediska welfare ustájených zvířat (Doležal, 2007) Volné ustájení bezstelivové/stelivové boxové Při tomto způsobu ustájení jsou jednotlivé kotce rozděleny na lehací boxy a krmiště, popřípadě zde může být ještě hnojná chodba, tedy pokud box přímo nenavazuje na krmiště. Délka boxu je vymezena zábranou a nachází se v rozmezí 1,6-2,0 m. Šíře boxu se pohybuje od 0,75 m do 1,05 m. Výška boxové zábrany je 0,8-1,1 m. Celý box je navíc vyspádován ke krmišti či hnojné chodbě, a to 4-5% (Mikšík a Žižlavský, 2006). 12

15 Boxy mohou být s měkkým lehacím ložem, což je v podstatě matrace z pevného hnoje a přistýlaná sláma, či piliny. Dále boxy s kalištním boxem, tj. vysoké boxy vyloženy gumovou matrací, a krmně - ložné boxy (kombiboxy). Tyto jsou však k chovu masného skotu méně vhodné ve srovnání s oddělenými prostory lehárny a krmiště. Lehací boxy v kombinaci s roštovou podlahou znamenají vysoké investiční náklady a nejsou příliš vhodné, pokud není upravena šířka roštových štěrbin na zhruba 3,0 cm (Škeřík, 1996). U tohoto typu ustájení je nutné pamatovat na telata a vytvořit jim tzv. únikové cesty přímo v boxech. Jedná se vlastně o zřízení prostoru pro telata za hlavou lehacích boxů. U dvou řad boxů hlavami k sobě se doporučuje použít odstupu 2 m. Pak je zde možno zřídit telecí školku na hluboké podestýlce. U boxů u stěn se jako úniková cesta vytváří tzv. bedna u hlavy, odstup mezi šíjovou zábranou a stěnou potřebný pro zhoupnutí krávy při vstávání. Nedostatkem ovšem je, že se tento prostor musí čistit ručně (Škeřík, 1996). Mělo by být zabráněno telení krav ve volném prostoru s boxy, neboť zde nejsou příznivé hygienické podmínky, telata špatně vstávají - hrozí podchlazení, pozdější příjem mleziva a vyšší procento ztrát. Pokud není pro telení k dispozici samostatná stáj, měl by se alespoň zřídit porodní box (10 krav na jeden box, základna přibližně 3,0 x 3,0 m.), popřípadě část stáje oddělit a nastýlat. Oddělená část může být po ukončení období telení použit jako školka pro telata (Škeřík, 1996). Předností tohoto ustájení je výborný zdravotní stav zvířat a to především díky omezení vzniku poranění. Následuje plná mechanizace provozu, rychlá návratnost investice, větší intenzita růstu, klid a vynikající čistota zvířat. Mezi nevýhody patří vyšší nároky na počáteční investici, instalaci zábran a náročnější přesuny zvířat mezi skupinami jednotlivých kategorií (Stádník a Vacek, 2009). Velmi vhodné je toto ustájení pro výkrm mladého skotu, díky lepšímu využití růstových schopností zvířat dochází k nižším ztrátám a vyšším hmotnostním přírůstkům (Mikšík a Žižlavský, 2006). V současné době se tento způsob ustájení používá spíše u dojeného skotu. Individuální boxy musí nabízet čistý a pohodlný prostor pro odpočinek. Zvířata ustájená v těchto boxech by měla být schopna zalehávat a vstávat jednoduše, bez sebemenších problémů. Nesprávně udržované a špatně dimenzované boxy mají za následek ležení krav v pohybových uličkách, popřípadě na jiných místech, která ovšem k tomuto účelu nejsou určena. Moderní stájová technologie by se měla přizpůsobit uspořádáním a rozměry tak, aby se maximálně podobala podmínkám při volném pohybu zvířat na pastvě (Obr. 1, Obr. 2). Jedním ze základních parametrů této techniky jsou právě rozměry leháren, v tomto případě individuálních boxů (Fák a Racek, 2007). 13

16 Zvířata si velmi rychle na boxy navyknou. Rovněž zde platí zákony sociální hierarchie stáda. Krávy mohou dávat některým boxům přednost, proto by počet boxů měl o něco převyšovat počet ustájených krav, aby si zvířata mohla snadněji vybrat a nerušila přitom ostatní (Hrouz, 2007). Stelivové systémy mají celou řadu výhod. Především je to pohlcování vlhkosti z výkalů a moči slámou, dále redukce zatížení kloubů a celého pohybového aparátu zvířat při vstávání a uléhání elasticitou podestýlky a v neposlední řadě menší odvod tepla z těla krav do betonových podlah pomocí kondukce. Nejvíce se stelivového systému užívá v levných přístřeškových stájích a samozřejmě u rekonstrukcí, kde hraje hlavní roli finanční stránka projektu. Většina z nich tak skončí jako volné boxové stelivové stáje. (Doležal, 2007) Volné ustájení s hlubokou podestýlkou Tento systém ustájení je velmi podobný plochému stlanému loži, rozdíl spočívá ve vytváření hluboké vrstvy podestýlky, která se postupně vrství v nepropustné betonové vaně. Nastýlá se v intervalu 2-3 dnů, v dávce 5-8 kg slámy na kus a den. Kvalitní povrch hluboké podestýlky nejlépe vytváří krátce řezaná sláma, která se rovněž nejlépe dopravuje do lože průjezdem nastýlacího vozu. U konstrukce hrazení v loži je nutné počítat s narůstající podestýlkou, která se dle kapacity vany vyhrnuje či vybírá jednou za 2-3 měsíce, popřípadě déle (Mikšík a Žižlavský, 2006). Hluboká podestýlka se zakládá v prostoru lehárny zpravidla při sklizni slámy z polí, popřípadě před naskladněním zvířat, pokud se jako základ používá na podestýlání pilin či hoblovaček. Základní vrstva se vytváří do výše zhruba 0,5 m, aby byla zachována dobrá nasávací schopnost. V průběhu chovu se nastýlá podle potřeby, ve vztahu ke klimatickým podmínkám a stavu podestýlky. Tu je nutné udržovat v dobrém stavu, nesmí docházet k jejímu rozbahnění a rozmáčení. Spotřeba steliva je ovlivněna vedle klimatických podmínek plochou lehárny poskytnutou na jednu krávu, velikostí zpevněných ploch výběhu a v neposlední řadě druhem a množstvím zkrmovaných jednotlivých konzervovaných krmiv - seno, senáž, siláž (Teslík et al., 1995). Hlavní přednosti hluboké podestýlky spočívají v jednoduchosti a relativně rychlé výstavbě, dále pak v plné mechanizaci základních pracovních operací a univerzálnosti pro všechny hmotnostní kategorie. Rovněž je zde produkce nejkvalitnějšího hnoje. Mezi nevýhody patří rizika při extrémních, zvláště při vysokých teplotách. Krmná dávka musí být nezamrzající. Je zde větší riziko poranění zvířat, například přišlápnutím ocasů či končetin a relativně vyšší náklady na zbudování nepropustné hnojné vany. Hluboká podestýlka není vhodná pro 14

17 rekonstrukce zateplených stájí (Stádník a Vacek, 2009). Nevýhodou je i vysoká spotřeba stelivové slámy, náročnost udržování mikroklimatu ve stáji, popřípadě udržování čistoty zvířat. Hluboká podestýlka je krom masného skotu vhodná i k ustájení dojnic, zejména krav při stání na sucho (Mikšík a Žižlavský, 2006). Škeřík (1996) volné ustájení na hluboké podestýlce dále dělí na stáj jednoprostorovou a dvouprostorovou. Kritériem je přítomnost či nepřítomnost odděleného krmiště Jednoprostorová (jednooddílová) stáj Je to nejjednodušší způsob ustájení na hluboké podestýlce, zejména vhodný pro polařící podniky s dostatkem slámy. Celý krmný i lehací prostor je nastýlán. Tuto stáj je možno zřídit buď jako jedno či dvouřadou ve většině starých stájí. Problémem je velká spotřeba slámy na velkou dobytčí jednotku (VDJ) a den, která se pohybuje okolo 8-10 kg. S tím jsou také spojeny vyšší náklady práce na úklid slámy, podestýlání a odkliz hnoje. Dále je zde obtížnější manipulace s podestýlkou a hnojem, která se dá z části redukovat častějším vývozem hnoje, jednou či dvakrát za zimní ustájení. Zamezí se tím vzniku vysoké hnojné matrace (Škeřík, 1996). Pokud má stáj dostatečnou výšku, dá se zřídit krmiště se schodem, široké 1,80 m, šikmé se sklonem cca 8-10 %. Rozdíl úrovně mezi krmným stolem a stájovou podlahou pak bude cm. Schod se v průběhu zimy vyplní narůstající matrací hnoje, vysoký má být cm a zhruba 60 cm široký. Což zamezí silnějšímu znečištění a ručnímu čištění schodku. Šikmá plocha krmiště by měla mít zdrsněný povrch, který zabrání klouzání zvířat při pohybu. Díky zešikmení udržují krmiště v čistotě sama zvířata, která svým pohybem neustále sešlapávají výkaly směrem do hluboké podestýlky. Lze zde také zřídit jednoduché zábrany pro umožnění zavření zvířat v krmišti či lehárně (Škeřík, 1996). Účelná hloubka stáje je minimálně 6 m. Velmi vhodná a nezbytná je instalace vyhřívané napáječky či termonapáječky, dále vrat umožňujících vjezd traktoru s radlicí do stáje, který usnadní odkliz hnoje po skončení ustájovacího období (Škeřík, 1996) Dvouprostorová stáj Tato stáj má rozdělen stájový prostor na lože a krmiště včetně pohybových ploch. Podestýlána je zde jen lehací plocha, tudíž se snižuje denní potřeba slámy na VDJ a den na 5-6 kg. Krmiště může přímo navazovat na lehací plochu, kde hloubka stáje činí minimálně 6 m (například dvouřadé ustájení se společným krmným stolem), nebo je mimo stáj, řešeno jako vnější zastřešené krmiště (například při těsném stájovém prostoru). Popřípadě je dispozičně 15

18 řešeno jako výběhový dvůr s jeslemi na seno a samokrmením z povrchového sila (Škeřík, 1996). Krmiště a pohybové plochy musí být pravidelně čištěny. U vnějšího krmiště a výběhového dvora je nejvhodnější traktor s čelní radlicí či čelním nakladačem. Pro odkliz výkalů z krmiště a pohybové plochy uvnitř stáje je vhodný rovněž traktor, dále ploché shrnovače či roštová podlaha. Při úklidu lze zavřít zvířata do lehací části, kde se hnůj vyklízí co nejdříve po skončení stájového období, popřípadě v průběhu ustájování stejně jako u jednooddílové stáje (Škeřík, 1996) Volné stelivové ustájení s plochým ložem Jedná se o volné ustájení v kotcích využívající stlaného provozu. Kotec je rozdělen na dvě části a to krmiště a lože. Obě části jsou vzájemně propojeny a v případě potřeby (například při průjezdu mechanizačního prostředku) je lze dočasně uvolnit od zvířat a uzavřít. Je zde betonová podlaha, takže zvířata mají v kotci k dispozici nepodestýlané (popřípadě jen přistýlané) krmiště a podestlané lože. Podestýlání, ale i odklízení výkalů z krmiště a chlévské mrvy z lože je prováděno mobilními mechanizačními prostředky, které projíždí stájí. Dochází zde ke každodennímu odklizu hnoje a podestýlání popřípadě přistýlání stájí. Spotřeba slámy na podestýlku závisí na intenzitě stlaní a pohybuje se kolem 2-3 kg na jedno zvíře a den (Mikšík a Žižlavský, 2006). Velikost diferencovaného kotce na jedno zvíře je pro plochu lože 1,1-2,3 m 2 a pro krmiště 0,6-1,40 m 2 na kus. Ostatní rozměry související s krmným žlabem, žlabovými zábranami, umístěním napáječek a hrazení kotců je velmi podobné celoroštovému ustájení. Tedy délka žlabu má být v rozmezí cm na kus, celková výše hrazení nad podlahou 1,3 m a umístění spodní trubky hrazení cm nad podlahou. Vodorovné mezery v hrazení mají umožňovat prostrčení a vytažení hlavy skotu, zatímco svislé prostrčení hlavy zabraňují, tedy jejich světlost je maximálně 14 cm. Napáječky by měly být umístěny v bočním hrazení v blízkosti krmné linky. Dle velikosti zvířat je výška napáječky v rozmezí cm. Většinou se počítá kusů skotu na jednu napáječku (Mikšík a Žižlavský, 2006). Oproti celoroštovému ustájení vyžaduje ploché lože větší zastavěnou plochu na stejný počet zvířat, větší spotřebu živé práce při ošetřování zvířat, rovněž čistota zvířat je horší a dále je zde spotřeba slámy, která u celoroštového ustájení není potřebná vůbec (Mikšík a Žižlavský, 2006). 16

19 Volné stelivové ustájení se spádovým ložem Toto ustájení při menších koncentracích zvířat spojuje výhody plochého lože a hluboké podestýlky. Kotec je rovněž podobně rozdělen na krmiště a lože. Lože je však vyspádováno ve směru do krmiště sklonem 5-10 %. Chlévská mrva je zvířaty sešlapávána z lože přímo do krmiště. Velikost sklonu je úzce spjata s hmotnostní kategorií zvířat, dále s délkou kotce, zatížením lože zvířaty, délkou řezanky a dalším. Krmiště vyspádováno není (Mikšík a Žižlavský, 2006). V kombinaci s běžnou školkou pro telata umožňuje tento způsob ustájení masných krav dosažení dobrých výsledků při telení a odchovu. Představuje alternativu k volnému boxovému a celoroštovému ustájení. Je zde odděleno krmiště od lože, které se nastýlá převážně v horní části. Základní myšlenka tohoto ustájení spočívá ve sklouzávání matrace slámy či hnoje pohybovou aktivitou ustájených zvířat z lehce skloněné lehací plochy přes okrajový stupeň na hnojnou chodbu, která zároveň slouží jako krmiště (Škeřík, 1996). Před každým ustájením zvířat je nutné lehací plochu navlhčit a nastlat vyzrálým hnojem, aby bylo umožněno klouzání slamnaté vrstvy v lehárně (Golda et al., 1997). Stálý tok hnoje na lehací ploše vlivem klouzavého efektu je ovlivněn mnoha faktory jejichž vzájemné působení činí tento systém funkčním a provozně spolehlivým. Mezi hlavní faktory ovlivňující funkčnost stáje patří velikost spádu lože a jeho povrch, dále poměr šířky kotce ku jeho hloubce, zatížení lože zvířaty na jednotku plochy, pohybová aktivita krav, systém nastýlání (množství a kvalita podestýlky), krmná dávka, umístění napáječek a mikroklima stáje společně s větráním (Škeřík, 1996). Jiná varianta základu podestýlky spočívá v navlhčení podlahy, na kterou se následně nastele 7-10 cm pilin, hoblin či šrotované slámy. Na takto připravený základ podestýlky lze nastýlat v pravidelných intervalech 2-3 kg krátce řezané slámy na kus a den. Pravidelné a samovolné sešlapávání chlévské mrvy se pak uskutečňuje po vytvoření vhodných mikrobiálních podmínek v podestýlce (Mikšík a Žižlavský, 2006). Rozměry stáje se spádovými podlahami jsou následovné: spád lehací plochy 8-10 % hloubka lehací plochy 5 m šířka hnojné chodby 3 m výška hnojného schodku 0,15-0,25 m potřeba lehací plochy 4,5 m 2 na krávu 800 kg 17

20 3,0 m 2 na krávu 500 kg potřeba plochy krmiště 2 m 2 na kus potřeba slámy na VDJ a den 4 kg dlouhé slámy 2 kg krátké slámy 1 kg pilin (Golda et al., 1997) Spád lehací plochy o hloubce 4-5 m záleží ovšem na plemeni eventuelně na hmotnosti zvířat. U lehčích a středně těžkých masných plemen je účelný 10 % spád, kdežto u intenzivních plemen a menší hloubce kotců postačí při hladké podlaze spád 6-8 %. Úprava velikosti spádování umožní hospodárnější zacházení s podestýlkovou slámou, tedy zajistí stálý a ne příliš rychlý tok hnojné matrace, ale omezí spotřebu slámy. Řezané slámy se rovněž spotřebuje méně, neboť má lepší nasávací schopnost než sláma dlouhá. Zkombinováním řezané slámy s pilinami nebo slaměnou moučkou můžeme potřebu podestýlky dále zmenšit a to až na 0,5 kg na VDJ a den, bez negativního dopadu na mikroklima stáje, zdraví či čistotu ustájených zvířat (Škeřík, 1996). Důležité jsou i rozměry stáje vázané na výživu ustájovaných zvířat. Hlavním rozměrem je šíře krmného místa, které by mělo být minimálně 0,75 m. Pokud je místo krmného stolu využíváno žlabu, pak by jeho hloubka měla být větší než 40 cm a dno žlabu by oproti podlaze mělo být vyvýšeno o cm. Při telení ve stáji je dobré instalovat diagonální žlabové zábrany, předejde se tak průlezu telat do žlabu a následnému znečištění krmiva trusem a močí (Golda et al., 1997). Odkliz hnoje z krmiště je prováděn pomocí traktoru s radlicí, popřípadě oběžného shrnovače. Při odklizu traktorem se tak děje dvakrát až třikrát týdně, pokud je použit oběžný shrnovač, pak v intervalu kratším. Během odvozu hnoje traktorem je možné zvířata uzavřít v prostoru lože zábranou či elektrickým ohradníkem (Škeřík, 1996). Výhoda tohoto ustájení spočívá hlavně v provozní jednoduchosti, nízké spotřebě podestýlky a produkci poměrně kvalitního hnoje. Tento systém se velmi osvědčil v odchovu jalovic, ale pro chov krav je již méně vhodný, neboť jim neumožňuje nerušený odpočinek. Další nevýhoda pak spočívá ve větším znečištění zvířat (Mikšík a Žižlavský, 2006) Vazné ustájení Obecně se dá říci, že skot ve vazném ustájení leží déle než skot, který je ustájen ve volném systému a může se svobodně pohybovat (Hauptman et al., 1972). V našich 18

21 podmínkách tento způsob chovu patří k těm nejstarším. Předností je možnost individuálního přístupu k péči o jednotlivé kusy, větší kontrola příjmu krmiva a zdravotního stavu. Nevýhodou je však větší nárok na lidskou práci, neboť neumožňuje, popřípadě jen obtížně, aplikaci velkovýrobních technologií ve stáji. Perspektiva tohoto systému je tudíž malá, díky vysokým nárokům na pracovní čas ošetřovatelů a udržování čistoty zvířat se v současné době používá jen zřídka. Většinou se jedná o vazné ustájení ve výkrmu skotu, kde se využívá individuálních růstových schopností jednotlivých kusů. Při vyskladňování však nastává řada problémů, kde největší z nich je naprostá neovladatelnost zvířat obsluhou (Mikšík a Žižlavský, 2006) Vazné bezstelivové ustájení Ustájení masných krav ve vazných stájích obzvlášť se zadními rošty není vhodné. Telata bývají uvázána ve stájové uličce, kde to není optimální pro jejich vývin, zdravotní stav, ani pro provoz ve stáji. Volně pobíhající telata pak znečišťují celou stáj i s krmivem. Další problémy jsou při stanovení říje, zapouštění a telení. Pokud není možný jiný způsob ustájení probíhá chov celkem uspokojivě za určitých podmínek. Především je to vyhrazení části stáje, kde se zřídí nastýlaná školka pro telata, ze které mohou kdykoliv přecházet napojit se ke svým matkám. Nutné je použít zábran znemožňujících, aby se telata dostala na krmný stůl. V neposlední řadě zřízení porodních boxů dle počtů ustájených krav (1 box na 10 kusů skotu). Matky s telaty zde zůstanou zhruba týden od porodu (Škeřík, 1996). K fixaci skotu u žlabu se používá několik způsobů vázání, přičemž nejpoužívanější je grábenské vázání. Stání se dělí na přední pevné a na zadní zaroštované močiště a kaliště. Délka pevného stání se pohybuje dle stáří zvířete mezi 0,8-0,9 m, šířka je odvislá od věku a hmotnosti v rozmezí 0,75-0,90 m. Délka močiště je 0,4 m a délka kaliště 0,8 m (Mikšík a Žižlavský, 2006). Grábenské vázání, eventuelně svislé řetězové vázání je v podstatě soustava řetězů. Dlouhý řetěz cm, který je zavěšen spodním koncem k trnu otočné dírkové hřídele je napojen přes dvě očka k obojku jež tvoří krátký řetěz. Obojek musí být volnější, hladký a lehký, nesmí se zařezávat do kůže krku. Umožňuje pohyb ve svislé poloze, ale jen velmi omezený pohyb dopředu a dozadu. Toto vázání umožňuje skupinové odvazování, nicméně vázání je možné pouze individuálně. Zvířata mají větší možnost pohybu oproti ostatním vázáním, avšak dochází k většímu znečištění zvířat. Grábenské vázání nejvíce vyhovuje fyziologickým potřebám ustájených zvířat (Para et al., 1992). 19

22 Vazné stelivové ustájení Ve vazném ustájení jsou krávy umístěny na středně dlouhých či krátkých stáních (Žižlavský, 1996). Středně dlouhé stání má délku v rozmezí 2,20-2,35 m, krátké stání pak mezi 1,55-1,70 m. Čím je stání kratší, tím je spotřeba podestýlkové slámy menší. Šířka stání je jak u krátkého, tak středně dlouhého stání v rozsahu od 1,10 m do 1,15m. (Mikšík a Žižlavský, 2006) Krátké stání Krátké stání odpovídá svou délkou délce krav, proto je velmi důležitá vyrovnanost ve stádě. Pokud je kráva malá, dochází k nadměrnému znečišťování, protože při kálení exkrementy nepadají do kaliště, nýbrž stále na lože, kde pak kráva leží. Opačně velká kráva je nucena zadní částí stát a ležet na roštech v kališti (Para et al., 1992). Zvířata v krátkém stání jsou většinou uvázána grábenským vázáním či krčním chomoutem. Takto fixovaná zvířata mají možnost pohybovat se nahoru a dolu, v omezené míře do předu a do zadu. Předozadní pohyb je umožněn pouze v toleranci 30 cm, která dovoluje kálení krav na rošty či snížené kaliště. Omezení pohybu zvířat u tohoto způsobu ustájení není vhodné, proto se doporučuje kombinovat vazné ustájení s krátkým stáním s pastvou či výběhy, kterými se nedostatek pohybu částečně kompenzuje (Mikšík a Žižlavský, 2006) Středně dlouhé stání Středně dlouhé stání je nejčastější způsob vazného stelivového ustájení. Umožňuje kravám minimální pohyb, při kterém jsou zajištěny jejich hlavní životní potřeby. Zvířata mají větší volnost oproti krátkému stání a pohodlnější ležení. Spotřeba slámy se pohybuje od 2 do 4 kg na kus a den. Při středně dlouhém stání však dochází k většímu znečištění krav díky délce stání umožňujícímu kálení ještě na lože. Čistotu nelze ovlivnit ani vyšší spotřebou podestýlky (Mikšík a Žižlavský, 2006). 20

23 4. Pastva Pastevní chov masného skotu je způsob letní výživy založený na travních porostech s vyloučením nebo omezením dávek koncentrátů. Z ekonomického hlediska je velmi příznivý. Do výroby málo vkládáme a přesto máme zisk, ač se dá očekávat, že jeho výše nebude závratná. Evropská Unie pastevní chov podporuje, neboť jde o extenzivní systém a snižuje tím nadbytek ve výrobě při zachování zemědělství ve ztížených podmínkách. Za pastevní chov skotu jsou vypláceny dotace, důvodem je podpora a udržení osídlení hlavně v horských oblastech a udržení kulturního rázu krajiny. V České republice lze tento systém uplatňovat v horských a podhorských oblastech, kde je alespoň 600 mm dešťových srážek ročně příznivě rozdělených do celého vegetačního období (Rais, 1995). O tom, zda porost na pastvě dává zvířatům vše co má, rozhoduje především jeho kvalita, stravitelnost, stupeň zralosti a chutnost. Skot rozlišuje nejen druhy rostlin, ale i stupeň zralosti téhož druhu, kde preferuje mladší rostliny přes staršími. Chutnost jednotlivých rostlin je ovlivněna hnojením, organickými a anorganickými komponenty půdy, morfologickým utvářením, poměrem listů k lodyhám, vůní, chemickým složením, obsahem vody, tvrdostí a obsahem vlákniny. Významnou roli hraje i předchozí zkušenost s danou rostlinou, zejména starší krávy nerady přijímají neznámý pastevní porost (Hauptman, 1972). Skot není schopen přijímat porost kratší než 4 cm, protože trávu spásá pomocí jazyka, kterým jednotlivé trsy obtočí a následně vtáhne do tlamy. Pokud je tráva delší a tužší, musí skot vynaložit větší úsilí pro její spasení, naopak tráva mladší s nižším obsahem vlákniny je přijímána rychleji, nicméně nenavozuje pocit nasycení. Pokud má porost délku cm a obsah sušiny zhruba 22 % kráva jej přijme nejvíce - přibližně kolem 70 kg zelené hmoty, tedy asi 15 kg sušiny. V případě poklesu sušiny v porostu na 11 %, příjem zelené píce se pohybuje kolem 42 kg, tedy cca 9 kg sušiny. Jestliže je tráva delší než 25 cm, skot přijme okolo 28 kg zelené hmoty, popřípadě 11 kg sušiny. Skot odmítá porost znečištěný vlastními výkaly, avšak velmi rychle přijímá porost zmoklý. Možná proto, že je snadněji stravitelný a jde lépe spásat (Hauptman, 1972). Ekonomickou úspěšnost pastvy podmiňuje do velké míry co možná nejdelším pastevním období. Dříve byl ideál pást dnů, dnes se snažíme o maximální prodloužení této doby, v podhůří na 200 dní. Dosáhneme toho při vyhánění skotu brzy z jara na pastviny s přikrmováním, ještě před nárůstem vegetace. V závěru pastevního období necháváme skot na pastvinách při dostatečném množství porostu a začneme jej přikrmovat. Největšího 21

24 prodloužení dosáhneme snáze při ustájení v otevřených stájích s výběhem a návazností na pastevní areál. Při vyhánění z vazných stájí to takto jednoduché není. Kombinace vazných stájí s pastevním chovem není vhodná i z jiných, například zooveterinárních důvodů (Rais, 1995). Pastevní areál je soubor stavebně technických prvků, které mají zajistit vhodné podmínky pro chov skotu, zjednodušit a zlevnit související pracovní úkony s chovem a dále minimalizovat počet pracovníků potřebných pro jejich provedení. Variabilita požadavků na vybavení tohoto areálu se různí dle způsobu využívání, výměře, umístěním v krajině apod. Je nutné vzít do úvahy i fakt, že větší pastevní areál bude tvořit výrazný krajinotvorný prvek, jež se bude podílet na celkovém vzhledu krajiny a její průchodnosti. Nezbytností je podporovat zájem chovatelů o tvorbu krajiny a výsadbu stromů, keřů a remízků v rámci pastvin, které v budoucnosti budou zvířatům sloužit jako stinná místa k odpočinku a ochraně před nepříznivými povětrnostními vlivy (Zahrádková, 2009) Oplocení pastevního areálu Pastviny musí zajistit fixaci zvířat k určité ploše tak, aby měl chovatel jistotu, že zvířata samovolně tento prostor neopustí, nezbytné je tedy zbudování oplocení. V současné době je snaha s co nejnižšími náklady vystavět co nejlepší oplocení, tím je myšleno s vysokou životností, nejlepším zajištěním zvířat na pastvinách a přitom pokud možno s minimálními požadavky na údržbu. Ploty se dělí dle různých hledisek, avšak nejčastější bývá dělení dle materiálu, ze kterého je oplocení vystavěno (Golda et al., 1997). Dále můžeme oplocení rozdělit podle využití, jako trvalé nebo mobilní oplocení ohrad. V současné době se jako trvalé stabilní oplocení nejčastěji používají kůly z tvrdého dřeva a s dlouhou životností bez potřeby chemického ošetření či borové kůly, které je ovšem nutno ošetřit tlakovou impregnací vhodným přípravkem. Při použití drátu je třeba zajistit jeho neustálé napnutí. Docílíme toho díky napínákům či použitím pružin, které automaticky reagují na změny délkové roztažnosti drátu a neustále ho vypínají. Elektrické oplocení lze použít jako doplněk stabilního pevného oplocení, kde se tak znásobí mechanická odolnost ohrad o odrazující účinek elektrického impulsu. Nebo jako mobilní oplocení na plochách, kde se budování pevného oplocení nevyplatí či přepažujeme již oplocené plochy na menší. Popřípadě můžeme aplikovat kombinaci těchto dvou způsobů (Zahrádková, 2009). Dřevěné oplocení z bidloviny může být různě opracováno, namořeno či barveno, jeho nevýhoda však přesto spočívá v malé životnosti. To kovové oplocení ze železa či hliníku a duralu je odolnější, nicméně i dražší. Kombinované oplocení spojuje železo jako svislé části 22

25 plotu a dřevo jako podélné části. Dále kamenné ploty, ty jsou rozšířeny především ve Francii, Španělsku a Itálii, kde byly vybudovány z kamenů posbíraných z plochy pastvin a polí. Živé ploty vznikají postupně z náletu či jsou uměle vysazovány do pevného oplocení, které postupně nahradí. Takovéto ploty se udržují zastřihováním a různým tvarováním zdlouhavou zahradnickou prací. A v neposlední řadě máme drátové oplocení, které se dělí dle použití elektrického proudu či nikoliv na neelektrické a elektrické (Golda et al., 1997). Elektrické ohradníky jsou bateriové či síťové. Na rozdělení pastviny na menší části bateriový elektrický ohradník postačí, není však dostatečně spolehlivý na obvodové oplocení. Kdežto síťový elektrický ohradník můžeme využít jak na rozdělování pastvin, tak na obvodové oplocení pozemku, manipulace s ním je velmi snadná. Vhodné je nosné kolíky a drát po sezóně smotat a uklidit, předejte se tím jeho poškození, zcizení a v neposlední řadě nebude bránit zvěři a zimním sportovcům v pohybu po loukách. Je nutné si uvědomit, že elektrický ohradník nepůsobí na zvíře fyzickým odporem, tudíž není potřeba umisťovat nad sebe více drátů než je nutné pro vedení elektrického proudu. Rovněž je zbytečné nosné kolíky zatloukat hluboko do země či na krátké vzdálenosti. Rozmístění má být účelné, tak aby se drát vlastní vahou nepronášel a nevytvářel závěsy, které by zvířata mohla překráčet. Nejvhodnější jsou lehké, poddajné, případně barevné dráty, které jsou v přírodě lépe vidět. Kolíky mají mít přibližnou vzdálenost od sebe asi 40 m, záleží ovšem na členitosti terénu. Faktem je, že čím více kolíků máme, tím jsou větší ztráty elektrické energie (Bartásek a Novosad, 1985). Sestavu elektrického ohradníku tvoří zdroj impulsů, který ze zdroje napětí vygeneruje impulsy stejnosměrného napětí obvykle v rozmezí až V. Na konci roku 2006 byla přijata evropskou organizací změna normy týkající se výkonových parametrů zdrojů impulsů pro elektrické ohradníky. Doposud platná norma nijak výrazně neomezovala hodnotu výstupní energie pulsu. Nyní se maximální energie výstupního pulsu omezuje na 5 Joulů při odporu v rozsahu Ω. Zároveň maximální hodnoty proudu v jednotlivém pulsu nesmí překročit 20 A při zátěžovém odporu Ω. V praxi to bude znamenat omezení reálné délky ohrad, větší pastevní areály se budou muset rozdělit do menších sekcí s použitím slabších zdrojů impulsů. Po na základě této normy nelze v Evropě prodávat zdroje impulsů s energií pulsů vyšší než 5 J (Zahrádková, 2009) Brány a vstupy Do každé ohrady je třeba čas od času vjet či vstoupit. Musí se tak skloubit požadavek na funkční bránu, která bude sloužit ke vstupu, ale zároveň znemožňovat vstup či vjezd nepovolaných osob. Dále je ovšem potřeba nechat volný vstup pro veřejnost, která využívá 23

26 turistické cesty, leckdy křižující pastevní pozemky.vhodná je dřevěná či kovová brána uzamykatelná, se šíří pro vjezd 4-5 m. Ve vytížených místech, kde projede více prostředků je vhodné vybudovat bránu, která se nemusí otvírat ani zavírat. Její zbudování je sice náročnější, ovšem je výrazným zjednodušením. Do úrovně vstupu se zabuduje rošt tzv. texaská brána, auta snadno přejedou a lidé přejdou, ale zvířata tuto překážku nedokáží zdolat. Pro přehánění je zapotřebí zbudovat klasickou bránu, která bude sloužit pouze k tomuto účelu. Další možností užívanou především na turistických stezkách je brána, která je opatřena samouzavíracím mechanizmem, zvířata jí nejsou schopna otevřít a projít. Variant je spousta, tvořivost stavitelů je nekonečná (Zahrádková, 2009). Texaská brána je vyrobena z trubek, profilovaného železa či z dřevěných trámků. Vzdálenost jednotlivých prvků v přejezdovém roštu je širší než šíře paznehtu. Rošt musí být vyvýšen nebo položen na příkopu tak, aby vznikl prostor s podroštovou hloubkou minimálně 23 cm. Vhodná je především pro přejezdy aut a zemědělské techniky. U přechodu lidí hrozí nebezpečí poranění, popřípadě zlomenin končetin. Pro osoby by se proto měli zřizovat vstupní otvory v systému plotu zvlášť o šířce 30 cm (Golda et al., 1997) Naháněcí, třídící a fixační zařízení Naháněcí, třídící a fixační zařízení je velmi důležitou součástí pastevních ploch sloužící k manipulaci ze zvířaty. Využívá se jich při kontrolním vážení, veterinárních a zootechnických zákrocích, popřípadě k připouštění zvířat (Mikšík a Žižlavský, 2006). Naháněcí ulička slouží k oddělení jednoho zvířete od ostatních ve stádě. Trvalé uplatnění má u stáda na připouštění, kde je stabilní. Všude jinde se dle potřeby dováží mobilní hrazení, které se dá snadno sloužit, rozebrat a převézt. Kvůli snadné manipulaci s hrazením se vyrábí z různého materiálu. Dřevěné uličky mají uplatnění při trvalém zbudování, při přepravě by totiž docházelo k vyviklání spojů a bylo by nutné je neustále spravovat. Kovové dílce můžeme umístit do terénu na trvalo, kde je potřeba je pevně ukotvit, nebo jako mobilní menší díly, které se snadno smontují a lehce se přepravují. Vhodné nejsou silnostěnné trubky pro obtížnou manipulaci s nimi. Naháněcí uličky jsou napojeny na fixační boxy (Bartásek a Novosad, 1985). Víceúčelové fixační zařízení je umístěno na pastvině pod lehkým otevřeným přístřeškem, trvalé je postaveno ze dřeva, mobilní z ocelových trubek a bývá umístěné na převozné plošině. Toto zařízení se skládá z několika boxů, o šíři cm a délce cm, a manipulační uličky široké cm za zádí zvířat. Manipulační uličky navazují na boxy, které umožňují upoutání zvířat za hlavu. Můžeme mít boxy uspořádány rybinově (šikmo vedle sebe) 24

27 či vedle sebe. Přístup ke zvířatům je z manipulační uličky nebo z uličky a sousedního volného boxu. Ve fixačním zařízení lze provádět veterinární zákroky, kontroly zdravotního stavu, inseminace, eventuálně kontrolní vážení přírůstků (Teslík, 1995). Připouštědlo dovolující inseminaci na pastvině je v podstatě fixační box, který by měl být zastřešen pro ochranu inseminátora i zvířat před deštěm a před přímým sluncem. Vzhledem k častému - každodennímu využívání (záleží na způsobu chovu) je nutné zamezit rozbahnění a rozšlapání výkalů v zadní části boxu. Zpevněná plocha by měla být jak pod zvířaty, tak i v místech za nimi, kde se pohybuje inseminátor. Velmi vhodné jsou k tomuto účelu betonové tvárnice. Materiál samotného připouštědla může být stejný jako na naháněcí uličku. Připouštědla se buď trvale zabudovávají nebo zůstávají převozná. Pro únosnou míru převozných připouštědel jsou vhodné 4 boxy, které je možno naložit bez zvedací mechaniky (Bartásek a Novosad, 1985) Přístřešky - salaše Termoregulace skotu je poměrně dost odlišná od té lidské, proto je nežádoucí vytvářet skotu podmínky podle lidský kritérií. Rozsah termoneutrální zóny u evropských plemen skotu je v rozmezí 4,4-15,6 C, krávy v laktaci mají neutrální zónu mírně posunutou 7-15 C (české strakaté). Většina zvířat je však schopna bez sebemenší újmy snést teploty daleko nižší než jsou zde uvedeny. Skot prostě reaguje na teplotní rozdíly zcela jinak než člověk. Při obecných podmínkách lze říci, že je možná celoroční pastva bez přístřešku do nadmořské výšky m, při ročních srážkách do mm a na místech nevystavených přímému severnímu větru. Nutná je ovšem vyšší vegetace, jako jsou keře a stromy pro možnost zastínění zvířat (Bartásek a Novosad, 1985). Dříve byly salaše považovány za nezbytné vybavení pastvi. V našich podmínkách se budování přístřešků ukázalo zbytečným. Podestýlka v salaši se jen těžko udržovala v suchu a čistotě, docházelo tak k rozbahnění podestýlky v salaši a jejím bezprostředním okolí. Zvířata zde tedy nenašla požadovaný úkryt a klid na odpočinek a většinu času stejně trávila venku na pastvině. Skot raději než v salaši tráví čas na pastvině, kde si může vybrat místo odpočinku dle směru větru, slunečního svitu a podobně. Výstavba přístřešků byla nákladná a jejich životnost dosti omezená, v současné době se od jejich stavby upouští (Teslík, 1995) Napajedla Pro dospělí skot se počítá s denní spotřebou vody k napojení litrů, pro mladý skot o hmotnosti do 300 kg s litry. Při hledání potřebných zdrojů vody neznají zvířata 25

28 zábrany, což je i častý důvod jejich útěků z pastvin. Pokud zvířata paseme jen omezenou denní dobu, pak lze napájet až ve stáji či přístřešku. Tento způsob pastvy je však velmi náročný na lidskou práci, zbudování pohybových cest a přírůstky jsou nižší, než při klasickém pastevním chovu. Bez velkých nákladů toho však můžeme využít při spásání ploch v těsné blízkosti stájí (Bartásek a Novosad, 1985). Nejpřirozenější způsob napájení je z přírodního zdroje. Pokud není v dosahu vhodný přírodní zdroj, je nutné zbudovat vodovod či mobilní napájecí systém. V zimním období musí být napájecí zařízení zajištěno proti zamrzání (Mikšík a Žižlavský, 2006). Baterie napáječek nebo napájecích žlabů může být přístupná z jedné či obou stran. Výška umístění závisí na věku a velikosti zvířat: telata 50 cm, jalovice 65 cm a krávy 80 cm. Na jednu napáječku nebo jedno místo u žlabu se počítá telat, kde šíře místa u žlabu je 40 cm. Jalovic je na jednu napáječku či na jedno místo o šířce 50 cm a 6-8 krav se šíří místa u žlabu 70 cm. Z etologického hlediska je vhodnější napájecí žlab, neboť pití z volné hladiny je pro skot přirozenější. Okolí napájecích ploch by mělo mýt zpevněno, aby nedocházelo z jejich rozbahnění například při vysokých srážkách. (Teslík, 1995) Přikrmování a ostatní doplňkové vybavení pastevních areálů Na pastvině musíme zajistit přístup zvířat k minerálním lizům a doplňkovým krmivům, k tomu nám slouží jednoduché dřevěné žlaby u oplocení či napajedla, popřípadě u přístřešku. Příkrmiště by měla být snadno dosažitelná z cesty pro usnadnění jejich plnění. K uskladnění sezónní či pohotové zásoby krmiva lze zřídit na pastvině seník, jako samostatnou budovu či pod společnou střechou se salaší (Teslík, 1995). Rovněž by mělo být zajištěno příkrmiště s jádrem nebo senem pro telata. Systém různých velikostí mezer zabrání jejich vyžírání jalovicemi či dospělými kravami. Řada firem začala vyrábět tzv. telecí bufety, které jsou na principu kontejneru, pojízdné a snadno se plní i převáží (Škeřík, 1996). Během pastevního období se krávy jadrnými krmivy nepřikrmují, v případě nedostatku travnatých porostů se přikrmuje objemným konzervovaným krmivem (Mikšík a Žižlavský, 2006). Nejvíce frekventovaná místa, příkrmiště, případně i plocha pro noční odpočinek se zpevňují, aby se zabránilo jejich rozbahnění a zdevastování drnového fondu. K zajištění pohody a čistoty zvířat na pastvině slouží různá drbadla. Instalací drbadel zabráníme zvířatům v devastaci ostatního vybavení areálu, keřů a stromů (Teslík, 1995). 26

29 5. Welfare skotu Welfare, nebo-li pohoda zvířat je stav, kdy se organismus zvířat snaží vyrovnat s prostředím, ve kterém žije. Definuje se jako stav naplnění všech materiálních i nemateriálních podmínek, které jsou předpokladem zdraví organismu v souladu se svým životním prostředím. Nejedná se však pouze o zajištění základních podmínek pro zdraví a život zvířat, ale i o ochranu před fyzickým a psychickým týráním. Welfare tedy požaduje pro zvířata dosažení určité spokojenosti, pohody a komfortu. Toto je zdůvodněno eticky, ovšem vyplývá to i s ekonomiky. Jen zvíře s dostatečným zajištěním fyziologických, mentálních a psychických potřeb může dosahovat vysokých užitkovostí, které odpovídají jeho genetickému potenciálu. Dokáže optimálně zhodnotit krmnou dávku, udržet si zdraví, produkční vlastnosti i přirozené projevy chování a jeho chov se tak stává ekonomicky úspěšným (Doležal et al., 2004). Myšlenka humánního zacházení se zvířaty a welfare vychází z respektování takzvaných 5 svobod, které zformuloval britský etolog prof. John Webster (Anonym 1, 2000). Britská rada pro ochranu hospodářských zvířat Farm Animal Welfare Council - FAWC, těchto pět svobod novelizovala v roce 1993 do současné podoby: Odstranění hladu, žízně a podvýživy - tato svoboda umožňuje neomezený přístup ke krmivu a čerstvé napájecí vodě v množství dostačujícím pro zachování dobrého zdravotního stavu, fyzické i psychické energie. Odstranění fyzikálních a tepelných faktorů nepohody - tato svoboda zajišťuje zvířatům odpovídající prostředí včetně zabezpečení před nepříznivými vlivy makroklimatu a pohodlné místu k odpočinku. Odstranění příčin vzniku bolesti, zranění, nemoci - jedná se hlavně o prevenci proti nemocem, případně o rychlou diagnostiku a léčbu nemoci. Možnost projevů normálního chování - svoboda, která zajišťuje zvířatům možnost přirozeného chování; dostatečný prostor, vhodné vybavení a možnost sociálních kontaktů s ostatními jedinci téhož druhu. Odstranění strachu a deprese (úzkosti) - svoboda vylučující podmínky, které by mohli způsobovat psychické strádání a utrpení zvířat. (Doležal et al., 2004) Absolutní dosažení všech pěti svobod je v praxi nereálné, dokonce jsou do určité míry vzájemně neslučitelné. Ku příkladu naprostá volnost v chování znemožňuje dosažení 27

30 optimálních podmínek pro hygienu. Je tedy nezbytně nutné vyloučit jednostranný přístup. Pro stavebně - technické řešení stájí byla stanovena kritéria, jako je možnost pohybu a možnost sociálního kontaktu zvířat, kvalita podlah, kvalita mikroklimatu a úroveň větrání, a rovněž intenzita chovatelské péče. Pro tato kritéria byl vypracován systém hodnocení 1-7 body. Výsledný součet představoval vhodnost stájí z hlediska welfare. Rozmezí bodů klasifikovalo stáje vhodné, rozmezí bodů méně vhodné a rozmezí 1-14 bodů stáje nevhodné. Toto hodnocení bylo již použito při průzkumu v rámci Národního programu pro vstup České republiky do Evropské Unie (Doležal et al., 2004) Welfare v legislativě Dodržování práv a svobod zvířat, jakožto welfare obecně je upraveno legislativou, evropskou i českou. Právní předpisy se poměrně rychle mění a doplňují. Je potřeba, aby chovatel byl neustále ve střehu a průběžně si jednotlivé předpisy dohledával. K dispozici jsou na stránkách Ministerstva zemědělství. Legislativně lze ochranu rozdělit na přímou a nepřímou. Přímá ochrana vymezuje pojem ochrana zvířat právními předpisy, které vymezují, zakazují a postihují činnosti, jenž jsou považovány za týrání. Nepřímá ochrana zvířat proti týrání zahrnuje předpisy, které stanovují způsob zacházení se zvířaty a ochranu jejich pohody a zdraví. Tyto předpisy nechrání přímo, ale jejich obsah k ochraně přispívá (Anonym 2, 2006). Přímá ochrana zvířat proti týrání je obsažena například v několika následných předpisech: Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 192/2004 Sb., o ochraně zvířat při chovu, veřejném vystupování a svodu Zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství, ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 193/2004 Sb., o ochraně při přepravě Vyhláška č. 207/2004 Sb., o ochraně, chovu a využívání pokusných zvířat Vyhláška č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat ve znění pozdějších předpisů Vyhláška č. 382/2004 Sb., o ochraně hospodářských zvířat při porážení, utrácení nebo jiném usmrcování ve znění pozdějších předpisů 28

31 Nařízení Rady (ES) č. 411/98, ze dne o doplňkových požadavcích na ochranu zvířat u silničních vozidel používaných pro delší než osmihodinovou přepravu zvířat (Dousek et al., 2009) Nepřímá ochrana zvířat proti týrání je obsažena v předpisech týkajících se zdraví, veterinární péče, chovu zvířat, krmiv, ochrany přírody a krajiny, rostlinolékařství, ochrany životního prostředí, myslivosti, rybářství atd. Pro ilustraci uvádím jen některé z nich: Zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů Vyhláška Mze ČR č. 296/2003 Sb., o zdraví zvířat Vyhláška Mze ČR č. 356/2004 Sb., o sledování zoonóz a původcích zoonóz Zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat (plemenářský zákon) Vyhláška Mze ČR č. 191/2002 Sb., o technických požadavcích na stavby pro zemědělství Zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (Dousek et al., 2009) Za týrání se dle novel zákona na ochranu zvířat proti týrání považuje i jiné jednání, díky němuž dojde k utrpení zvířete. Všechna ustanovení zákona č. 246/1992 Sb. mají za cíl chránit zvířata před týráním. Za týrání je nutno považovat nejen činnosti uvedené v tomto zákoně v 4, nýbrž i porušení dalších ustanovení zákona. Toto je důležité především z hlediska sankcí za jeho porušení (Dousek et al., 2009). Rozměry jednotlivých stání, zábran, krmných míst a umístění napáječek pro konkrétní kategorie skotu upravené legislativou jsou uvedeny v příloze (Tabulka 13, 14 a 15). 29

32 6. Ekologický chov skotu Ekologické zemědělství je hospodaření založené na úctě k hodnotám, jako je příroda, půda, zvířata a v neposlední řadě zdraví člověka. Skot chovaný v ekologickém zemědělství má relativně lepší podmínky k životu, protože ekologický podnikatel je povinen chovat všechny druhy a plemena zvířat s ohledem na zachování jejich zdraví, využívat přirozené způsoby chovu a zachovávat podmínky pohody a ochrany zvířat před utrpením, bolestí a poškozováním zdraví (Linhartová, 2008). V České republice je v ekologickém zemědělství (EZ) registrováno cca ha zemědělské půdy (říjen 2008), trvalé travní porosty (TTP) z toho zaujímají téměř 90 %. Na této rozloze je chováno zhruba kusů skotu (bez telat), z toho je dojnic jen kusů. Chov masného skotu tedy v ekologickém zemědělství ČR dominuje. Převládá extenzivní způsob chovu často celoročně bez ustájení (Zahrádková, 2009). Pravidla ekologického chovu jsou upravena zákonem č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství. Podle něj se každý, kdo chce podnikat v EZ, musí nejdříve registrovat a podrobit kontrole. Od data registrace probíhá přechodné období, které v případě TTP a chovu skotu trvá dva roky, po němž dostane podnikatel certifikát o bioproduktech. Dále tento zákon upravuje podmínky, za kterých je možné ekofarmu nazývat ekofarmou, tedy zásady dělící ekologické zemědělství od toho klasického (Zahrádková, 2009). Při vhodných klimatických podmínkách lze chovat skot celoročně bez ustájení, nutná je ovšem stavba úkrytu před nepřízní počasí. Minimální rozměry stájí uvádí Tabulka 1. Podlaha musí být pevná alespoň z 50 % (tzn. maximálně 50 % mohou být rošty) a neklouzavá. Zvířata musí mít pevné a dostatečně stlané lože. Podestýlka nemusí pocházet z ekologického zemědělství, ale musí být z přírodních materiálů. Není povolena nucená ventilace, nicméně přirozená ventilace musí udržovat teplotu, prašnost, relativní vlhkost a koncentraci stájových plynů pod hranicí škodlivosti. Dále je nutné zajištění dostatečného přirozeného osvětlení. Intenzita chovu musí být v souladu s etologickými potřebami skotu a nesmí způsobovat stres (Zahrádková, 2009). Je vyloučeno trvalé vazné ustájení a trvalý chov v uzavřených prostorách. Zvířata musí mít neustálí přístup k čerstvé vodě. Agresivní kusy musí být izolovány. Je zakázáno používat bezpastevní systémy. Ohrazení a oplocení pastvin nesmí mít ostré hrany a hroty. Dále je zakázán přenos embryí. Mechanické pomůcky jsou při porodech jsou rovněž zakázány, vyjma 30

33 porodních provazů. Kastrace a odrohování je povoleno do osmého týdne věku. Označování je dovoleno tetováním, ušními známkami a implantací podkožních čipů (Vacek a Stádník, 2009). Telata musí přijmout mlezivo a mléčná výživa musí být zajištěna nativním mlékem po dobu nejméně 3 měsíců, není povoleno zkrmování sušeného mléka a mléčných náhražek. Nejméně 60 % sušiny v denní dávce je kryto objemnými krmivy. Není povoleno používání žádných látek stimulujících růst či plodnost, GMO nebo odvozených z GMO (Zahrádková, 2009). Tabulka 1. - Minimální požadavky na ustájení Skot Vnitřní podlahová plocha dostupná zvířatům Plocha výběhu (mimo pastviny) Živá hmotnost Plocha/kus v m 2 Plocha/kus v m 2 Do 100 kg 1,5 1,1 Do 200 kg 2,5 1,9 Do 300 kg 4 3 Nad 350 kg 5,0 a minimálně 1 m 2 /100 kg 3,7 a minimálně 0,75 m 2 /100 kg Dojnice 6 4,5 Plemeníci V dokrmu je zakázáno zkrmovat extrahované šroty, masokostní a kostní moučky, močovinu, biuret, fosfát močoviny, syntetické vitamíny, stimulátory růstu a jiné hrubé zásahy do přirozeného růstu a vývoje zvířat. Nakládka, doprava, vykládka a porážka skotu je prováděna za minimální fyzické a psychické zátěže zvířat. Při porážce je nutné omezit kontakt poražených a přiváděných zvířat. Je zakázáno používat elektrické dráždění k pohánění zvířat (Vacek a Stádník, 2009). Velmi důležitá je péče o pastevní plochy, neboť často jsou zvířata ustájena celoročně na pastvinách. Do souboru ošetřování pastvin v ekologickém systému hospodaření patří především doporučení ohledně hnojení, zatížení pastvin, regulaci škůdců apod. Trvalé travní porosty musí být pravidelně sklízeny či spásány. Nelze provádět mulčování a ponechávání travní hmoty na pozemku. Organizace pastvy a její zatížení nesmí způsobovat devastaci pastevní plochy a likvidaci travního drnu. Hnojení má být pravidelné, pomocí statkových hnojiv či kompostů v dávce maximálně 85 kg N/ha a rok. Hnojení minerálními hnojivy je chápáno pouze jako doplňkové a nesmí nahrazovat nedokonalost v hospodaření. Povolená hnojiva lze použít tehdy, když agrochemický rozbor půdy prokáže nedostatečné či jen uspokojující množství dané živiny. Při regulaci škodlivých organismů včetně plevelů je zakázáno používání pesticidů. Přednost má mechanické usměrňování agrotechnickými 31

34 metodami. Do ošetřování pastvin patří rovněž péče o ekologicky stabilizující prvky, jako jsou remízky, meze, břehové porosty, extenzivní plochy apod. Hlavním cílem ekologického hospodářství je produkce masa v biokvalitě (Vacek a Stádník, 2009). Chov bio skotu má mnoho pro i proti. Ekologický chov skotu má vyšší náklady a bývá ekonomicky méně výhodný než chov tradiční. Také se uvádí, že ekologický chov je náchylnější k nemocem, jako jsou parazité a různé nákazy. Nevýhodou bioproduktů je rovněž jejich vyšší cena oproti konvenčním výrobkům. Je však nutné si uvědomit, že intenzivní i ekologický chov zvířat má jedno společné, oba končí porážkou zvířat na jatkách. Přesto je EZ slibnou nadějí, neboť bere ohledy na zdraví člověka, na přírodu a krajinu, na zvířata i lidskou práci (Linhartová, 2008). 32

35 7. Metodika 7.1. Popis stáje a technologií sledovaného chovu Zvířata byla pozorována v přestavěném kravíně. Původní stavba byla takzvaný čtyřřadý kravín s vazným ustájením pro cca 200 kusů dojnic, postavena v 60. letech 20. století. K jeho postupné přestavbě došlo zhruba před třemi lety. Vnitřní zábrany a lože byly vybourány, ponechal se pouze volný prostor s opěrnými sloupy, krmný žlab a krmná chodba pro zakládání krmiva. Z vazného ustájení s přistýlkou se tak stalo ustájení volné na hluboké podestýlce. Vznikl tak výsledný prostor o rozměrech 14 x 46 m. Opěrné sloupy jsou ve dvou řadách, vzdáleny od sebe v podélné ose stáje 3,5 m a v příčné ose 6 m (Obr. 3). Podestýlka se přistýlá dvakrát týdně a to v pondělí a pátek. Hnůj je vybírán dvakrát za celou dobu zimního ustájení, zhruba po třech měsících. Krmení je ad libitní, zakládáno jedenkrát denně, ráno v 7:00 hodin. Několikrát za den se krmivo přihrnuje a v případě vyžrání žlabu je večer v 17:00 hod. založena nová dávka. Kromě směsné krmné dávky, složené převážně z kukuřičné siláže a řepných řízků, je ve stáji neustále k dispozici valník se senem a v oddělené části příkrm jádra pro telata. Napájení je zajištěno prostřednictvím čtyř míčových napáječek (Obr. 5, Obr. 6). Teplota ve stáji se velmi blíží venkovní teplotě, stejně jako celkové mikroklima Popis pozorovaných zvířat Původním plemenem bylo České strakaté, ale po upuštění podniku od produkce mléka bylo toto plemeno postupně převáděno na Masný simentál. V současné době jsou ve stádě krávy na různém stupni převodu. Vyskytuje se zde pár čistokrevných jedinců masného simentála, ale nalezneme tu i kusy, u kterých stále převažuje české strakaté plemeno (Obr. 7). Po neúspěších při používání inseminace podnik koupil plemenného býka plemene Masný simentál a využívá přirozené plemenitby. Ve stáji jsou ustájeny jak krávy, tak jalovice a telata. Býk je ustájen ve vedlejší stáji spolu se 4 až 6 kravami, pro jeho zklidnění. Kvůli zimnímu termínu telení nejsou počty ve stáji po celou dobu stejné. Na počátku mého pozorování bylo ve stáji 48 kusů krav a 5 telat. S postupnými porody přibývalo telat, až na konečných 16 kusů. V průběhu pozorování byly rovněž tři krávy ze stáda přemístěny do jiné stáje a ke stávajícím 45 kusům bylo přidáno 18 jalovic. Na konci mého pozorování tedy bylo ve stáji 63 kusů krav a 16 kusů telat. 33

36 7.3. Pokus Celé stádo bylo přes letní sezonu na pastvinách, tudíž nebylo možno provádět pozorování celoročně. Po domluvě s majiteli mi bylo umožněno 10 víkendových pozorování v době zimního ustájení v kamenné stáji. Jednotlivé pozorovací dny se skládaly ze tří samostatných pozorování a to v 7:00, 12:00 a 17:00 hodin. Do plánku stáje jsem zakreslovala jednotlivé kusy skotu, jejich polohu těla, rozmístění po stáji, případně příjem krmiva či vody. Celé stádo bylo nejdříve rozděleno do dvou kategorií - stojící a ležící, stojící dále byly rozděleny na tři - přijímající krmivo, vodu a zbytek. Stáj přirozeně dělí v podélné ose podpěrné sloupy na 3 pruhy, které mají pro potřeby této práce názvy žlabový, prostřední a okenní. Tyto pruhy jsem příčně rozdělila opět na tři části a to levou, střední a pravou. Díky výsledným 9 sekcím se dá snáze určit oblíbenost jednotlivých prostor k určitým činnostem. Jak rozdělení stáje vypadá, naznačuje Obr

37 8. Výsledky Kvůli velké proměnlivosti celkového počtu zvířat ve stáji v jednotlivé víkendy jsou aktuální počty kusů převáděny na procentuální vyjádření. Tudíž se vždy vychází z toho, že daný počet zvířat ve stáji v konkrétní den je 100 %, tím se z velké části eliminuje případná chyba ve výsledcích. Sledování je rozděleno na jednotlivé víkendy od 1. do 10. týdne, na sobotu a neděli Pozorování 1. týden Počet krav 48, počet telat 5. Sobota: Ráno 47,92 % krav přijímá krmivo, zatím co v poledne a večer je jich méně a to 22,92 % a 33,33 %. Telata jsou aktivní ráno a večer z 60 %, zatím co v poledne odpočívají z 80 %. Neděle: Ráno přijímá krmivo 35,42 % krav, v poledne a večer je to méně, 4,17 % a 25,00 %. Telata jsou aktivní převážně ráno (80 %) a večer (60%), v poledne odpočívají (100%). Tabulka víkend pozorování sobota neděle 1. víkend 7:00 hod 12:00 hod 17:00 hod krávy telata krávy telata krávy telata stojí 83,33% 60,00% 52,08% 20,00% 72,92% 60,00% žere 47,92% 0,00% 22,92% 0,00% 33,33% 0,00% pije 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 2,08% 0,00% leží 16,67% 40,00% 47,92% 80,00% 27,08% 40,00% stojí 66,67% 80,00% 20,83% 0,00% 52,08% 60,00% žere 35,42% 20,00% 4,17% 0,00% 25,00% 0,00% pije 2,08% 0,00% 0,00% 0,00% 4,17% 0,00% leží 33,33% 20,00% 79,17% 100,00% 47,92% 40,00% 8.2. Pozorování 2. týden Počet krav 48, počet telat 5. Sobota: Ráno přijímá 41,67 % krav krmivo, oproti poledni 8,33 % a večeru 10,42%. Telata jsou nejvíce aktivní z 80 % ráno, proti poledni a večeru, kdy je jejich počet stejný 60 %. Neděle: Aktivita krav je nejvyšší v poledne 72,92 %, oproti ránu 62,50 % a večeru 47,92 %. Telata jsou rovněž nejvíce aktivní v poledne a to z 80 %, ráno je aktivních 60 % a večer 40 % telat. 35

38 Tabulka víkend pozorování 2. víkend sobota neděle 7:00 hod 12:00 hod 17:00 hod krávy telata krávy telata krávy telata stojí 52,08% 80,00% 39,58% 60,00% 64,58% 60,00% žere 41,67% 0,00% 83,33% 20,00% 10,42% 0,00% pije 2,08% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% leží 47,92% 20,00% 60,42% 40,00% 35,42% 40,00% stojí 62,50% 60,00% 72,92% 80,00% 47,92% 40,00% žere 10,42% 0,00% 35,42% 20,00% 6,25% 20,00% pije 2,08% 0,00% 0,00% 0,00% 2,08% 0,00% leží 37,50% 40,00% 27,08% 20,00% 52,08% 60,00% 8.3. Pozorování 3. týden Počet krav 48, počet telat 6. Sobota: Největší aktivita a s ní spojen největší příjem krmiva je přes poledne 83,33 %, zatím co ráno je to 62,50 % a večer 75 %. Telata jsou nejvíce aktivní večer 83,33 %, poté ráno 66,67 % a v poledne 16,67 %. Neděle: Nejvíce jsou krávy aktivní ráno 75 %, dále večer 41,67 % a v poledne 31,25 %. Zatím co telata jsou aktivní spíše v poledne a večer ze 66,67 %, ráno z 50 %. Tabulka víkend pozorování 3. víkend sobota neděle 7:00 hod 12:00 hod 17:00 hod krávy telata krávy telata krávy telata stojí 62,50% 66,67% 83,33% 16,67% 75,00% 83,33% žere 31,25% 16,67% 56,25% 0,00% 35,42% 16,67% pije 2,08% 0,00% 6,25% 0,00% 0,00% 33,33% leží 37,50% 33,33% 16,67% 83,33% 25,00% 16,67% stojí 75,00% 50,00% 31,25% 66,67% 41,67% 66,67% žere 37,50% 0,00% 2,08% 33,33% 16,67% 33,33% pije 4,17% 16,67% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% leží 25,00% 50,00% 68,75% 33,33% 58,33% 33,33% 8.4. Pozorování 4. týden Počet krav 48, počet telat 7. Sobota: Největší aktivita krav 93,75 % a s ní spojen nejvyšší příjem krmiva 79,17 % je v poledne. Telata jsou rovněž nejvíce aktivní v poledne, z 85,71 %, oproti 42,86 % ráno a 28,57 % večer. Neděle: Aktivita krav je velmi vyrovnaná ráno 56,25 %, večer 58,33 %, ale i v poledne, kdy činí 41,67 %. Příjem krmiva je ráno a večer stejný. Telata jsou stejně aktivní ráno i večer 71,43 %, přes poledne aktivita ustává na 42,86 %. 36

39 Tabulka víkend pozorování 4. víkend sobota neděle 7:00 hod 12:00 hod 17:00 hod krávy telata krávy telata krávy telata stojí 68,75% 42,86% 93,75% 85,71% 27,08% 28,57% žere 16,67% 0,00% 79,17% 14,29% 4,17% 0,00% pije 4,17% 14,29% 2,08% 28,57% 6,25% 0,00% leží 31,25% 57,14% 6,25% 14,29% 72,92% 71,43% stojí 56,25% 71,43% 41,67% 42,86% 58,33% 71,43% žere 31,25% 0,00% 20,83% 0,00% 31,25% 14,29% pije 0,00% 0,00% 0,00% 14,29% 4,17% 0,00% leží 43,75% 28,57% 58,33% 57,14% 41,67% 28,57% 8.5. Pozorování 5. týden Počet krav 45, počet telat 12. Sobota: Ze sobotních údajů je vidět, že nejvíce bylo aktivních krav večer 91,11 %, dále v poledne 64,44 % a poté ráno 57,78 %. Telata byla aktivní ráno a večer stejně, a to z 50 %, přes poledne byla aktivita 41,67 %. Neděle: Největší aktivita krav ráno 57,78 % a večer 44,44 %. U telat je to večer 66,67 % a ráno 50 %. Tabulka víkend pozorování 5. víkend sobota neděle 7:00 hod 12:00 hod 17:00 hod krávy telata krávy telata krávy telata stojí 57,78% 50,00% 64,44% 41,67% 91,11% 50,00% žere 35,56% 8,33% 22,22% 0,00% 42,22% 8,33% pije 4,44% 0,00% 0,00% 0,00% 2,22% 0,00% leží 42,22% 50,00% 35,56% 58,33% 8,89% 50,00% stojí 57,78% 50,00% 37,78% 16,67% 44,44% 66,67% žere 24,44% 0,00% 8,89% 0,00% 20,00% 0,00% pije 2,22% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% leží 42,22% 50,00% 62,22% 83,33% 55,56% 33,33% 8.6. Pozorování 6. týden Počet krav 45, počet telat 13. Sobota: Největší aktivita krav byla večer 88,89 %, s tím byl spojen i největší příjem krmiva 26,67 %. U telat je to podobné, večer je aktivních 84,62 %, zatím co ráno 84,62 % a přes poledne 100 % leží. Neděle: Ráno je aktivních 71,11 % krav, v poledne 26,67 % a večer 48,89 %. Telata jsou též aktivní nejvíce ráno z 61,54 %, zatím co v poledne jich stejné množství odpočívá. 37

40 Tabulka víkend pozorování 6. víkend sobota neděle 7:00 hod 12:00 hod 17:00 hod krávy telata krávy telata krávy telata stojí 42,22% 15,38% 57,78% 0,00% 88,89% 84,62% žere 13,33% 0,00% 8,89% 0,00% 26,67% 23,08% pije 2,22% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% leží 57,78% 84,62% 42,22% 100,00% 11,11% 15,38% stojí 71,11% 61,54% 26,67% 38,46% 48,89% 15,38% žere 44,44% 15,38% 4,44% 0,00% 28,89% 0,00% pije 0,00% 0,00% 2,22% 0,00% 0,00% 7,69% leží 28,89% 38,46% 73,33% 61,54% 51,11% 84,62% 8.7. Pozorování 7. týden Počet krav 63, počet telat 15. Sobota: Aktivita krav je z 96,83 % večer, z 61,90 % ráno a z 7,94 % přes poledne. Ráno a večer přijímá krmivo stejný počet krav. Telata jsou nejvíce aktivní večer 73,33 %. Neděle: Nejvíce jsou aktivní krávy ráno 66,67 %, večer z 52,38 % a v poledne 20,63 %. Telata nejvíce ráno 66,67 %, v poledne 46,67 % a večer 33,33 %. Tabulka víkend pozorování 7. víkend sobota neděle 7:00 hod 12:00 hod 17:00 hod krávy telata krávy telata krávy telata stojí 61,90% 26,67% 7,94% 46,67% 96,83% 73,33% žere 33,33% 0,00% 0,00% 0,00% 33,33% 20,00% pije 0,00% 0,00% 3,17% 6,67% 3,17% 0,00% leží 38,10% 73,33% 92,06% 53,33% 3,17% 26,67% stojí 66,67% 66,67% 20,63% 46,67% 52,38% 33,33% žere 39,68% 0,00% 0,00% 0,00% 28,57% 0,00% pije 0,00% 0,00% 0,00% 6,67% 0,00% 0,00% leží 33,33% 33,33% 79,37% 53,33% 47,62% 66,67% 8.8. Pozorování 8. týden Počet krav 63, počet telat 16. Sobota: Největší aktivita krav je večer 92,06 %, oproti ránu 53,97 % a poledni 31,75 %. Telata jsou nejvíce aktivní ráno a večer z 62,50 %, přes poledne stejné množství telat leží. Neděle: Nejvíce jsou krávy v pohybu ráno, z 87,30 %, oproti poledni 33,82 % a večeru 19,05 %. Na rozdíl od telat, která jsou nejvíce aktivní večer z 62,50 %, v poledne 56,25 % a ráno 31,25 %. 38

41 Tabulka víkend pozorování 8. víkend sobota neděle 7:00 hod 12:00 hod 17:00 hod krávy telata krávy telata krávy telata stojí 53,97% 62,50% 31,75% 37,50% 92,06% 62,50% žere 20,63% 18,75% 23,81% 12,50% 39,68% 18,75% pije 0,00% 0,00% 0,00% 0,00% 4,76% 0,00% leží 43,03% 37,50% 68,25% 62,50% 7,94% 37,50% stojí 87,30% 31,25% 33,82% 56,25% 19,05% 62,50% žere 47,62% 0,00% 4,41% 0,00% 6,35% 12,50% pije 0,00% 6,25% 0,00% 0,00% 0,00% 6,25% leží 12,70% 68,75% 66,18% 43,75% 80,95% 37,50% 8.9. Pozorování 9. týden Počet krav 63, počet telat 16. Sobota: Nejvyšší aktivita je ráno 90,48 %, dále večer 84,13 % a přes poledne 53,97 %. Přičemž největší počet krav přijímá krmivo ráno 71,43 %. U telat je aktivita nejvyšší v poledne 68,75 %, dále večer 56,25 % a ráno 25 %. Neděle: Největší aktivita je večer 82,54 %, kde také nejvíce krav přijímá krmivo 60,32 %. Ráno je aktivních 76,19 % a přijímá krmivo 28,57 %, v poledne 47,62 % a krmivo přijímá 15,87 %. U telat je nejvyšší aktivita večer 56,25 % a ráno 50 % oproti poledni 37,50 %. Tabulka víkend pozorování 9. víkend sobota neděle 7:00 hod 12:00 hod 17:00 hod krávy telata krávy telata krávy telata stojí 90,48% 25,00% 53,97% 68,75% 84,13% 56,25% žere 71,43% 0,00% 22,22% 18,75% 38,10% 18,75% pije 1,59% 6,25% 1,59% 0,00% 3,17% 0,00% leží 9,52% 75,00% 46,03% 31,25% 15,87% 43,75% stojí 76,19% 50,00% 47,62% 37,50% 82,54% 56,25% žere 28,57% 0,00% 15,87% 6,25% 60,32% 0,00% pije 0,00% 0,00% 1,59% 0,00% 0,00% 0,00% leží 23,81% 50,00% 52,38% 62,50% 17,46% 43,75% Pozorování 10. týden Počet krav 63, počet telat 16. Sobota: Nejvyšší počet aktivních krav je ráno 74,60 %, večer 63,49 % a v poledne 57,14 %. U telat je nejvyšší aktivita večer 62,50 %. Neděle: Nejvíce aktivních krav je večer 69,84 %, ráno je jich 50,79 % a v poledne 44,44 %. Telata jsou nejvíce aktivní večer, zatím co ráno jich 87,50 % leží. 39

42 Tabulka víkend pozorování 10. víkend sobota neděle 7:00 hod 12:00 hod 17:00 hod krávy telata krávy telata krávy telata stojí 74,60% 43,75% 57,14% 25,00% 63,49% 62,50% žere 34,92% 12,50% 22,22% 12,50% 47,62% 0,00% pije 3,17% 0,00% 1,59% 0,00% 3,17% 6,25% leží 25,40% 56,25% 42,86% 75,00% 36,51% 37,50% stojí 50,79% 12,50% 44,44% 25,00% 69,84% 75,00% žere 19,05% 0,00% 19,05% 0,00% 39,68% 6,25% pije 1,59% 0,00% 3,17% 0,00% 3,17% 0,00% leží 49,21% 87,50% 55,56% 75,00% 30,16% 25,00% Průměrné hodnoty celého pozorování Z celkových průměrných hodnot vyplývá, že nejvyšší je aktivita krav ráno 65,95 % a večer 63,66 %, zatím co přes poledne jich 54,03 % odpočívá. U telat je aktivita rovněž nejvyšší večer 58,42 % a ráno 50,31 %. V poledne jich 59,40 % odpočívá. Tabulka průměrné hodnoty celého pozorování průměrné 7:00 hod 12:00 hod 17:00 hod hodnoty krávy telata krávy telata krávy telata stojí 65,95% 50,31% 45,97% 40,60% 63,66% 58,42% žere 36,48% 4,58% 19,02% 6,88% 28,70% 9,60% pije 1,59% 2,17% 1,08% 2,81% 1,92% 2,68% leží 34,05% 49,69% 54,03% 59,40% 36,34% 41,58% Preference místa ležení ve stáji Z celkového počtu ležících krav se jich v sobotu i neděli nejvíce nachází v prostředním pruhu stáje. Konkrétně ve středu prostředního pruhu (Obr. 8). Telata preferují spíše okenní pruh, nejvíce střed okenního pruhu stáje. Též využívají k odpočinku prostřední pruh, kde jsou v blízkosti u krav - jeho střed, a pravou stranu (Obr. 9). Nejméně jak krávy, tak telata odpočívají v pruhu u žlabu. Zde leží jen těsně po nastlání čerstvé podestýlky. Celkové rozvrstvení odpočívajících zvířat zobrazují následující čtyři grafy, ve kterých se nejdříve zobrazuje situace při podélném rozdělení stáje a následně při úplném rozdělení stáje na devět sekcí. 40

43 Graf 1. - Preference ležení v rámci podélných os stáje - sobota 60% 50% 40% Sobotní ležení krávy telata 30% 20% 10% 0% 25,31% 52,91% 51,86% 38,37% 22,83% 8,72% okno prostředek žlab Graf 2. - Preference ležení v rámci podélných os stáje - neděle 60% 50% 40% Nedělní ležení krávy telata 30% 20% 10% 0% 26,67% 56,82% 53,59% 40,34% 19,74% 2,84% okno prostředek žlab 41

44 Graf 3. - Preference místa ležení v rámci rozdělení celé stáje - sobota 35% 30% 25% Sobotní ležení krávy telata 20% 15% 10% 5% 0% 5,31% 13,37% 12,39% 29,07% 7,61% 10,47% 11,68% 1,74% 31,33% 18,60% 8,85% 18,02% 5,66% 2,91% 7,08% 3,49% 10,09% 2,33% LO SO PO LP SP PP LŽ SŽ PŽ Graf 4. - Preference místa ležení v rámci rozdělení celé stáje - neděle 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0% Nedělní ležení 8,89% 9,66% 10,85% 35,23% 6,93% 11,93% 11,24% 5,68% 31,90% 11,93% 10,46% 22,73% 4,97% 0,57% 7,58% 2,27% 7,19% 0,00% LO SO PO LP SP PP LŽ SŽ PŽ krávy telata 42