MASARYKOVA UNIVERZITA. Levoruký učitel na 1. stupni ZŠ

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra pedagogiky Levoruký učitel na 1. stupni ZŠ Diplomová práce Brno 2009 Vedoucí práce: Mgr. Jiří Havel, Ph.D. Autor práce: Marcela Šebestová

2 Prohlášení Prohlašuji, že diplomovou práci na téma Levoruký učitel na 1. stupni ZŠ jsem zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. V Brně dne 20.dubna 2009 Marcela Šebestová... 2

3 Poděkování Dovoluji si tímto poděkovat Mgr. Jiřímu Havlovi Ph.D. za jeho odborné a obětavé vedení mé diplomové práce, za mnoho cenných rad a za rychlost a zodpovědnost, se kterou k mé práci přistupoval. Dále pak chci poděkovat rodině, příteli, levorukým učitelkám a spolužačkám, kteří přispěli k vyhotovení mé práce. 3

4 Obsah Úvod... 5 I. TEORETICKÁ ČÁST Leváctví a lateralita Lateralita Diagnostika laterality Zkouška laterality (Z. Matějček, Z. Žláb) Deset subtestů zaměřených na horní končetiny Záznamový list pro výsledky jednotlivých úkonů Zhodnocení zkouškových úkonů Zkoušky pro určení laterality očí Elementární psaní Průpravné cviky ke psaní Psaní levou rukou Metodika psaní levou rukou Vytváření hygienických a pracovních návyků Normativní požadavky na písmo Role učitele elementaristy Jde to i jinak Pomůcky pro leváky II. PRAKTICKÁ ČÁST Cíl, metody a postup práce Profesní příklady Diskuse Závěr Resumé Seznam literatury

5 Úvod Leváctví je v posledních letech poněkud opomíjeným tématem v odborné literatuře a to i přes to, že leváků ve společnosti spíše přibývá, než ubývá. V současnosti už je běžné mít ve třídě nejednoho levorukého žáka. Já sama jsem levačka a v nejbližší budoucnosti bych se ráda věnovala učitelskému povolání. S blížícím se koncem studia mi na mysl neustále přicházela myšlenka, zda moje levorukost neovlivní nějakým způsobem vstup do profese. Přesto jsem ale doufala, že v dnešní době to už takový problém není, vzhledem k výnosu o zavržení přeučování leváků na praváky vydaný Ministerstvem školství roku Tudíž jsem očekávala, že se setkám s řadou levorukých kolegů při studiu, ale hlavně s levorukými učiteli při svých pedagogických praxích. Jaké bylo mé překvapení, když už jsem prošla řadu různých škol, ale na levoruké učitele jsem nenarazila. Proto jsem se rozhodla, že se ve své diplomové práci pokusím zmapovat strasti a slasti levorukých učitelů na 1. stupni ZŠ. Jak už jsem se zmínila, v praxi jsem mnoho levorukých učitelů nepotkala, tudíž mne čekal nelehký úkol. Když už jsem některé vypátrala, byla jsem ráda. Naštěstí mezi nimi byla určitá sdílnost, a proto jsem si je dovolila vyzvat ke spolupráci a napsat jejich životní příběhy. Výsledky našeho setkání přináší diplomová práce, ve které se v závěru pokusím nastínit nějaká možná doporučení pro budoucí učitele, ale i pro učitele leváky na 1. stupni ZŠ. 5

6 Cílem práce bylo zjistit, s jakými problémy se potýká levoruký učitel a zda jeho levorukost ovlivňuje žáky. Jelikož je téma rozsáhlé, rozhodla jsem se jej zaměřit především na problém, který mne nejvíce zajímal, a to na problematiku levorukého psaní. 6

7 I. TEORETICKÁ ČÁST 7

8 1 Leváctví a lateralita Na začátek uvádíme důležité pojmy, které se budou v průběhu diplomové práce vyskytovat. Leváctví (sinistralita, left-handedness), též levorukost je preference levé ruky nebo jiné části těla před pravou. Je přirozeným projevem laterality u člověka stejně tak jako praváctví. Proto k němu přistupujeme zodpovědně a s porozuměním. V minulosti bývalo leváctví závažným sociálním hendikepem a převažovala tendence leváky i násilně přeučovat na praváky. Zásadní předěl se stal v Československu 10. února 1967, kdy bylo přeučování oficiálně zavrženo výnosem Ministerstva školství. Protože toto přeučování není zcela úspěšné a působí neúměrné riziko škod na duševním zdraví, v dnešní moderní společnosti jsou leváci akceptováni, a dokonce jsou jim přizpůsobeny mnohé výrobky. Levák je osoba, která má levou ruku obratnější než pravou, tedy opačně než je obvyklé. Obrácená lateralita bývá však pozorovatelná také ve funkci nohou (dominantní noha se používá ke kopání), zraku nebo sluchu. Dominance může být nejen funkční, ale může se projevit i na tvaru orgánů. Levák častěji používá levou ruku při manipulaci s předměty a levou rukou se učí psát snadněji než pravou. Leváci byli v 18. a 19. století těžce diskriminováni a často v nějaké míře vyloučeni ze společnosti. Od roku 1976 je 13. srpen (pátek třináctého) vyhlášen mezinárodním dnem leváků. O tuto skutečnost se zasloužil Dean R. Campbell zakladatel organizace Lefthanders international. V posledních letech bývá v tento den zvykem rozšiřovat informace o levácích v médiích. (více např. Křišťanová, 1991; Sovák, 1979) 8

9 1.1 Lateralita Dostáváme se k dalšímu velice podstatnému pojmu, a tím je lateralita. Je to poměrně rozsáhlé téma, proto mu věnujeme celou podkapitolu. Lateralita není ani návyk, ani zlozvyk. Pochází z latinského latus, lateris = strana, bok. Je to odlišnost, nesouměrnost, rozdílná aktivita jednoho z párových orgánů (horních a dolních končetin, očí, uší). Přednostní užívání jednoho z párových orgánů. Je projekcí asymetrické činnosti mozkových hemisfér; její projevy ve výkonnosti motorické i smyslové jsou závislé též na podmínkách společenských a výchovných. Lateralitu a její funkčnost spatřujeme v různých spontánních pohybových činnostech dítěte, zejména však při kreslení a psaní. To znamená ve výtvarné, pracovní, ale i tělesné výchově. Výše zmíněné pojmy si vysvětlíme v následujícím textu. Základní rozlišení laterality je na tvarovou a funkční. Lateralita tvarová se zaměřuje na rozdíly v utváření, velikosti objemu párových orgánů. Je to tzv. nesouměrnost kvantitativní (rozdíl např. v délce, objemu). Lateralita funkční vyjadřuje nesouměrnost kvalitativní (rozdíl v kvalitě výkonu). Leváctví je funkční převaha levé ruky (jedinec vykonává určitý výkon kvalitativně lépe levou rukou). Přednostní užívání jednoho z párových orgánů znamená, že člověk vykoná určité úkony lépe a rychleji jednou z obou rukou či nohou, jedním z obou očí nebo uší, a to především úkony složité a náročné. Proto také dělíme párové orgány na orgán vedoucí a orgán pomocný. Sklon k přednostnímu užívání jednoho z párových orgánů je vrozený (Sovák, 1979, s.13). 9

10 Pro úplné pochopení laterality je nutné zmínit i dominanci. Dominancí nazýváme vedoucí úlohu jedné z obou polokoulí předního mozku. Je vrozená a dědičná. Dominance je jev prvotní, zatímco lateralita je jevem druhotným. Z fyziologického hlediska máme vrozený sklon k přednostnímu užívání jedné ruky a to je odrazem vrozené větší zdatnosti jedné z obou mozkových polokoulí. Vysvětlíme si na příkladu. Ruka, kterou člověk užívá přednostně, je odrazem činnosti protilehlé polokoule. Máme-li například vrozeně zdatnější pravou mozkovou polokouli, pak je zdatnější levá ruka. Nesmíme zapomínat na fakt, že lateralita jako odraz vrozené dominance je též závislá na společenských vlivech. Potlačováním laterality, což bývá přeučování leváku na praváky, může dojít k narušení dominance. Avšak vrozená dominance bez ohledu na výchovné vlivy trvá (Sovák, 1979, s.10-13). Vrozená dominance mozková nám udává typ laterality, který se nazývá genotyp neboli typ vrozený. Genotyp je tedy vrozený základ laterality na podkladě strukturalizace mozkových hemisfér (v činnosti převládá pravá či levá strana). Nemůže se v životě jedince změnit. Může být ale vlivem okolí či vnějšího prostředí podporován nebo potlačován. Opět uvedeme příklad. V důsledku přeučování se může přeměnit lateralita vrozeného typu ve výsledný typ zdánlivého praváctví (Sovák 1979, s.17). Výsledný typ neboli fenotyp (také typ zjevný) je výsledný konečný projev laterality (vnější tlak z okolí působí k preferenci pravé či levé strany). V odborné literatuře je lateralita dále klasifikována podle typů, stupňů a druhů. Typy laterality: lateralita souhlasná (převaha jedné strany u všech párových orgánů); 10

11 lateralita nesouhlasná, zkřížená (např. vedoucí ruka levá, vedoucí oko pravé); lateralita neurčitá, nevyhraněná. (Křišťanová, 1991, s. 11) Stupně laterality se nejvíce projevují ve výkonech horní končetiny. Vyznačují se od nepatrných rozdílů ve výkonnosti párových orgánů až po silně vyhrazené praváctví či leváctví. Čím silnější je stupeň laterality, ať praváctví či leváctví, tím hodnotnější je vývojový základ pro rozvoj osobnosti (Sovák, 1979, s. 20). Druhy laterality: vrozený levák správně vedený, přecvičovaný levák, levák z nutnosti (např. po úrazu pravé ruky), patologický levák (způsobeno např. lehkým zánětem mozku), vrozeně obouruký = tzv. ambidexter (ambo = oba, dexter = pravý), vrozený pravák, přecvičovaný pravák (ze strachu rodiče posilovali dítěti hned levou ruku). (více např. Křišťanová 1991; Sovák 1979; Drnková, Syllabová 1983) 1.2 Diagnostika laterality Lateralita se obecně vyhraňuje mezi třetím až čtvrtým rokem života. Čím je jedinec starší, tím se jeho lateralita více projevuje. Objektivní a komplexní posouzení laterality dítěte je rozhodující pro jeho další vývoj. Před vstupem dítěte do školy je důležité vědět, kterou rukou bude dítě psát a jak bude zvládat psaní levou rukou. Většinou jako první subjektivně posuzují lateralitu rodiče. Své dítě pečlivě pozorují a snaží se neovlivňovat 11

12 jeho chování. Hlavní pozorovací momenty jsou při jídle a hře. Vhodné je zapisovat si vypozorované jevy v určitých vývojových etapách do deníku. Objektvní diagtnostiku by měli zvládat učitelky v mateřských školách a učitelé na základních školách za předpokladu dodržení níže uvedených pokynů. Objevují-li se problémy v rozpoznání laterality, obracíme se na odborníky z pedagogicko psychologických poraden. Zásady při diagnostikování Jelikož diagnostika laterality je závažná záležitost, která ovlivňuje vývoj jedince, neměla by být prováděna ledabyle. Abychom měli jistotu, že při diagnostikování dosáhneme správného výsledku, musí být dodržovány určité zásady. V praxi se ustálilo následující laterální desatero: 1. Musíme dokonale znát všechny konkrétní úkoly. 2. Dítěti nesdělujeme důvod vyšetření. 3. Dítě vhodně motivujeme, musí se soustředit na cíl úkolu. 4. Vyšetřujeme dítě v klidném prostředí, bez přítomnosti jiných osob, zejména matky či jiných rodinných příslušníků. 5. Dítě sedí nebo stojí vždy přímo proti tomu, kdo jej vyšetřuje. 6. Musíme mít předem připravené všechny pomůcky. 7. Před dítě předkládáme různé předměty tak, aby pravá i levá ruka měla stejnou příležitost, např. k uchopení předmětů a manipulaci s nimi. 8. Po skončení nebo nenápadně v průběhu vyšetření provedeme pečlivé záznamy do předem připravených záznamových archů. 9. Dbáme na přísnou objektivitu zkouškových situací. 10. Vyvarujeme se rychlých a ukvapených závěrů. (Křišťanová, 1991, s. 16) 12

13 1.3 Zkouška laterality (Z. Matějček, Z. Žláb) Pro vyšetření laterality je sestaveno několik testů. Touto otázkou se zabývalo více autorů. Například Sovákův test je vhodný pro předškolní věk. Test Harrisův pro jedince, kteří zvládli psaní. V dnešní době je v praxi nejvíce používaná Zkouška laterality Z. Matějčka a Z. Žlába, a proto se s ní seznámíme (Křišťanová, s ). Zkouška pochází z roku 1972 a obsahuje 12 subtestů. Zaměřena je především na horní končetiny a zrak. U většiny úkonů jsou zapotřebí pomůcky, které jsou dobře dostupné pro každého. Podstatné je dodržování zásad správného diagnostikování Deset subtestů zaměřených na horní končetiny. 1. Korálky do lahvičky Dítě vkládá do lahvičky 10 korálků jeden po druhém. Pravá i levá ruka je přibližně stejně daleko od předložených předmětů. 2. Zasouvání kolíčků Dítě zasouvá dřevěné kolíčky do otvorů ve dřevěném prkénku. Dominantní je ta ruka, která kolíčky do desky zasouvá. Při střídání rukou hodnotíme jako A (ambidexter). 3. Klíč do zámku Dítě vyndává klíč ze zámku a poté jej vrací zpět. Dominantní je ruka, která vkládá klíček do zámku a otáčí jím. 4. Míček do krabičky Dítě vhazuje míček do dva kroky vzdálené krabice. 13

14 Pokus se opakuje třikrát. Dominantní je ruka, kterou dítě hází; střídá-li ruce, hodnotíme jako A. 5. Jakou máš sílu Dítě stiskne krabičku co největší silou (krabička musí být pevná, aby se nedala rozmáčknout). Dominantní je ruka, kterou krabičku stiskne. Pokus neopakujeme. 6. Stlač mi ruce k zemi Dítě stojí proti nám a snaží se stlačit naše spojené ruce k zemi, ale pouze jednou rukou. Dominantní je aktivní paže. 7. Sáhni si na ucho, na nos, atd. Dítě plní pokyny jako: Ukaž mi, jak by ses poškrábal na uchu. Teď se poškrábej na nose. Teď na bradě...teď si sáhni na koleno.... Dominantní je paže, která je aktivní při všech čtyřech pokusech. Dítě provedlo aspoň jednou pokyn druhou paží, hodnotíme jako A. Jako A hodnotíme i při použití obou paží současně. 8. Jak nejvýš dosáhneš Dítě stojí velmi těsně před zdí a ukazuje, jak nejvýš dosáhne. Dominantní je ruka, kterou natahuje do výšky. Zvedá-li obě, je to A. 9. Tleskání Dítě tleská jednou rukou do druhé (jedna ruka podložka, druhá je aktivní); 14

15 Aktivní ruka je považována za dominantní. Hodnocení A použijeme při tleskání oběma rukama současně před tělem. 10. Jehla a nit: Dítě navléká nit do jehly. Ruka vykonávající pohyb je dominantní Záznamový list pro výsledky jednotlivých úkonů Výsledky jednotlivých úkonů jsou během zkoušky nebo bezprostředně po ní zapisovány do záznamového listu. Vykonává-li dítě úkon pouze pravou rukou, značíme křížkem (x) v rubrice P záznamového listu. V případě, že dítě pracuje jen levou rukou, značíme křížkem (x) v rubrice L záznamového listu. Střídá-li dítě levou a pravou ruku nebo začne jednou rukou a přejde na druhou, značíme (x) v rubrice A záznamového listu. Horní končetiny P L A Poznámka: 1. Korálky do lahvičky 2. Zasouvání kolíčků 3. Klíče do zámku 4. Míček do krabičky 5. Jakou máš sílu 6. Stlač mi ruce k zemi 7. Sáhni si na ucho 8. Jak vysoko dosáhneš 9. Tleskání 10. Jehla a nit Suma Tabulka 1- záznamový list 15

16 1.3.3 Zhodnocení zkouškových úkonů Vyhodnocení provádíme za pomoci kvocientu pravorukosti (DQ), který vypočítáme dle jednoduchého vzorce: P + A/2 DQ = n P...součet všech pouze pravostranných reakcí A/2...polovina úkonů, které byly provedeny oběma rukama, pravou i levou, tzn. nevyhraněně n...počet všech úkolů DQ je zkratka pro Dextrity Quotient (lat. dexter = pravý), značí kvocient pravorukosti a vyjadřuje počet pravostranných reakcí v procentech. Stupňová vlastnost laterality je kvalitativně i kvantitativně vyjádřena v následujícím rozložení: P vyhraněné, výrazné praváctví DQ = P- méně vyhraněné praváctví DQ = A nevyhraněná lateralita DQ = (ambidextrie) L- méně vyhraněné leváctví DQ = L vyhraněné leváctví DQ = Zkoušky pro určení laterality očí Zkouška pro určení laterality očí je dalším v praxi orientačním, ale důležitým testem, který může doplnit výše popsané sledování zkoušky laterality podle horní končetiny. Na jejím základě se doporučuje pro psaní ta horní končetina, která je v souladu s vedoucím okem. Je podstatná pro děti, 16

17 které jsou nevyhraněné v aktivitě horních končetin. Podporuje se tím souhlasná lateralita. 1. Manoptoskop Zjištujeme směrovost a řízenost oka. Zkouška je zaměřena na binokulární vidění. Dítě si od nás vezme papírový kornout, který je mu podáván do obou rukou. Širší otvor kornoutu nasadí na obličej a podívá se jím na obrázek, který držíme zhruba ve výši našeho nosu. Dítě popíše, co na obrázku vidí. Pokus se opakuje třikrát. Pokaždé změníme místo, aby se na nás muselo podívat znovu. Dítě na každý pokus kornout oddělá, podívá se na nás přímo a pak jej znovu nasadí a dívá se průhledem. Za dominantní považujeme oko, kterým se na nás dívá. Může nastat možnost, že se dítě dívá jen jedním okem a druhé hledí do papíru. Dítě si toho ovšem není vědomé. Střídá-li dítě oči, hodnotíme jako A. 2. Kukátko Zkouška je orientována na monokulární vidění. Zjištujeme zaměřenost oka. Dítě vyzveme, aby si vzalo kukátko ze stolu a podívalo se, jaký tam uvidí obrázek. Dominantní je to oko, ke kterému přikládá kukátko. Pokus je opakován třikrát. V případě, že se dítě dívá jednou levým a podruhé pravým okem, hodnotíme jako A. 17

18 2 Elementární psaní Lidská ruka je spojena nejen s jemnou motorikou, ale také s myšlením a řečí. Díky ruce můžeme vyjádřit své myšlenky, aniž bychom museli mluvit. Náš vnitřní svět se může za její pomoci projevit ve světě vnějším. Řeč často doprovázíme gestikulací rukou. Snažíme se jí kódovat při kreslení a psaní. Také proto bychom si měli uvědomit, jak je důležité používání dominantní ruky. V dobách přeučování leváků na praváky se objevovaly a sem tam i v dnešní době se objevují různé poruchy, vzniklé právě tímto přeučováním. Patří mezi ně například motorický neklid, změny chování, neurózy, koktavost, odpor ke škole, zhoršování prospěchu, výkyvy v pozornosti, dyslexie a dysgrafie jako následek narušení laterality, neobratnost v manuálních činnostech, pomočování (enuresis), tiky, okénka stavy krátkodobé duševní nepřítomnosti atd. (Blatný, Fabiánková, 1981, s.97). Příznaky těchto poruch se u přeučovaných jedinců vyskytovaly hlavně kvůli neustálému překonávání překážek. Byla jim nucena ruka, která pro ně nebyla přirozená. 2.1 Průpravné cviky ke psaní Už malé dítě svůj vnitřní svět poodhaluje prostřednictvím kresby. Zkuste vzít dítěti pastelku z ruky, kterou kreslí, a dejte ji do ruky druhé. Většinou se setkáte s náhlým odporem. Proto je důležité všímat si dominantnosti rukou již v raném věku. Předcházíme tím nástupu výše zmiňovaných poruch. 18

19 Hlavním faktorem úspěšné činnosti je navození příjemné atmosféry a psychické i fyzické uvolnění dítěte. K tomu nám slouží průpravné cviky doprovázené rozličnými říkankami, básničkami, písničkami. Průpravnými cviky rozpohybujeme zejména ramenní kloub, loketní kloub, zápěstí a prsty. Před započetím s psaním procvičujeme u dětí základní návyky držení tužky. Začínáme s tím již v předškolním věku při kreslení. Dítě učíme držet tužku zdola nebo mírně ze strany. Nacvičujeme pravolevou prostorovou orientaci. Střídáme psací plochy i náčiní. Za vhodné psací plochy jsou považovány například role balicího papíru, tabule, tabulky, kreslení do písku, sněhu, na beton, fólie. Postupujeme od větších ploch k menším. Z náčiní využíváme pastelky, voskovky, křídy, pastely, vodové barvy, přírodniny jako například trávu, výborné jsou i vlastní prsty. Děti při těchto činnostech mohou stát, sedět či klečet. Ukázka průpravného cvičení (Blatný, Fabiánková, 1981, s ): Cviky k uvolnění ramenního kloubu: Kruhy na velkém formátu (balicí papír). - motivace: Kreslení kol od traktoru (obměny slunce, kulaté okno, kola od jiných velkých dopravních prostředků kombajn, nákladní automobil, jeřáb). Obrázek 1- cvik k uvolnění ramenního kloubu 19

20 Cviky k uvolnění loketního kloubu: Oblouky na větším formátu či ploše (balicí papír, na betonu). - motivace: Báseň Žába a myška Žába a myška Sedí žába v rákosí, tahá myšku za vousy. Myška píská, žába výská. Kuňky, kuňky, kuňk, do vodičky žbluňk. Obrázek 2- cvik k uvolnění loketního klobu Cviky k uvolnění zápěstí: Vyplňování malého formátu papíru tečkami. - motivace: Slepička zobe zrní. Pohádka O slepičce a kohoutkovi. Obrázek 3- cvik k uvolnění zápěstí 20

21 2.2 Psaní levou rukou Je psaní levou rukou náročnější než rukou pravou? Máme všichni stejné podmínky? V obou případech se vyžaduje normalizované a dobře zvládnuté písmo. Požadavky jsou tedy pro všechny stejné. Ale co podmínky? Je známé, že jemná motorika je závislá na funkci nervové soustavy, na růstu i osifikaci kostí a na svalové zralosti. V 1. ročníku ZŠ dochází k nadměrné svalové zátěži v oblasti zápěstí a prstů. U šestiletých levorukých žáků není plně vyvinuta senzomotorická koordinace, a proto si žák ulehčuje způsob psaní přenesením tíže na prsty a opřením prstů o desku lavice. Zatížený palec pak mnohdy nezvládá nápor na koordinování jemných pohybů. Pro leváky je přirozený směr zprava doleva a při psaní musí být nahrazen směrem opačným, a to zleva doprava tedy směrem přirozeným pro praváka. Také kontrola písma je znesnadněná sklonem psacího náčiní doleva, což zčásti brání pohledu na psaný text. Žák, který nemá na počátku školní docházky dostatečně uvolněné zápěstí nebo není po metodické stránce důsledně veden, snadno sklouzne k návyku držení psacího náčiní ze strany nebo shora. Tzv. drápovitý způsob psaní je často spojen s nesprávným držením těla při psaní, čímž ohrožuje vývoj páteře (Křišťanová, 1991, s.29). Avšak v roce 2008 se na trhu objevila nová kniha Nechte leváky drápat napsaná učitelem levákem a otcem dvou leváků Ivo Vodičkou, který zde upozorňuje na možnost, že drápovitý způsob psaní může být právě tím správným způsobem psaní pro leváky. V dalších podkapitolách se proto pokusíme o nastínění dvou zcela odlišných metodik pro leváky. Půjde o menší srovnání názorů dříve a dnes. 21

22 2.3 Metodika psaní levou rukou Nejprve se seznámíme s metodikou psaní levou rukou zpracovanou L. Křišťanovou. Tato metodika je v dnešní době asi nejvíce známá. Je určena studentům pedagogických fakult učitelství 1. stupně základní školy, učitelům ZŠ a učitelkám mateřských škol. Autorka se v mnohém inspirovala především profesorem Milošem Sovákem, který je považován za průkopníka metodiky psaní levou rukou. Metodiku popíšeme ze dvou základních hledisek: z hlediska vytváření hygienických a pracovních návyků, z hlediska normativních požadavků na znaky písma Vytváření hygienických a pracovních návyků Při utváření hygienických a pracovních návyků se od počátku psaní zaměřujeme na správné držení těla, polohu sešitu a správný způsob psaní. Držení těla Žák sedí rovně, nevychýlen do strany, uvolněn a mírně předkloněn, aby mohl nahlížet na písmo. Ramena jsou stejně vysoko. Hrudník se nesmí dotýkat lavice. Obě předloktí se opírají o lavici zčásti. Nohy jsou pevně opřené o podlahu. Udržuje se optimální vzdálenost očí od sešitu. Při nesprávném držení těla může dojít k vychýlení osy páteře do stran (asymetrickému syndromu) nebo k hrbení (kyfóze). Není proto zanedbatelné upozornění na výšku stolků a židliček. Výška židle má odpovídat délce bérce. Hloubka sedadla odpovídá dvěma třetinám délky stehna žáka. Za nejvhodnější je považována distance nulová (Blatný, Fabiánková, 1981, s. 88). 22

23 Držení těla u leváků je stejné jako u praváků. Nespatřujeme zde zásadní odlišnosti. Pouze je nutné podotknout, že levoruký žák by měl sedět na levé straně lavice nebo vedle jiného leváka, aby se předcházelo narážení loktů o sebe. Podstatné rozdíly ovšem shledáváme u leváků v poloze sešitu. Poloha sešitu Papír či stránka jsou položeny na lavici mírně vlevo od osy těla. Pokud se papír posune doprava, zhoršují se podmínky pro správné držení pera a pro kontrolu písma, tzn. hlava se naklání vpravo, dlaň se vytáčí vzhůru. Levý horní roh papíru či sešitu směřuje mírně nahoru. Velikost sklonu je individuální. Pravá ruka leváka pomáhá posunovat papír doleva a nahoru (při psaní do dolní linky) (Křišťanová, 1991, s.30-31). Také při způsobu psaní si můžeme povšimnout různých odlišností. Za zmínku stojí i uvedení vhodných druhů psacího náčiní pro usnadnění práce. Způsob psaní a druhy psacího náčiní Je nutné dbát na směř držení psacího náčiní, tj. mírně k rameni. Dlaň se opírá o desku stolu, prsty levé ruky se posunují vpravo pod linkou. Takto je písmo zajištěno před rozmazáváním. Doporučovaný způsob psaní: zdola šikmo zdola (dlaň pod linkou) Obrázek 4- doporučovaný způsob psaní 23

24 Nevhodný způsob psaní: ze strany (dlaň po lince) Obrázek 5 - nevhodný způsob psaní Nesprávný způsob psaní: drápovitě shora (dlaň nad linkou) Obrázek 6 - nesprávný způsob psaní Poznámka: Jestliže se sešit při zafixovaném drápovitém způsobu držení pera nakloní doprava (levý horní roh sešitu je výš), pak si žák ještě více vytáčí zápěstí: Obrázek 7 - drápovitý způsob psaní, sešit nakloněný doprava Jestliže se sešit při zafixovaném drápovitém způsobu držení pera více posune doleva (pravý horní roh je výš), žák si nebude tolik vytáčet zápěstí: 24

25 Obrázek 8 - drápovitý způsob psaní, sešit více vlevo Jsou žáci, kteří píší i tímto způsobem: (linky v sešitě kolmo na desku lavice) Obrázek 9 - linky v sešitě kolmo na desku lavice Pomůcky pro nácvik držení pera a samotné psaní Nejen způsob psaní, ale i volba vhodných pomůcek ovlivňují psaný projev žáka. Pouze na určitou počáteční dobu jsou pro nácvik vhodné násadky z moduritu. Jinou pomůckou jsou úzké kornouty z papíru, vycházející z psacího náčiní k rameni. Dotýká se lehce ramene, a tím žák kontroluje polohu tužky či pera. Měkká houbička přidržovaná dítětem v podpaží zajišťuje držení tužky zdola. Z tužek lze doporučit mikrotužku 0,9, později 0,7. Tenký hrot, lehká manipulovatelnost a fakt, že se nemusí ořezávat, jsou její pozitiva. Pero by mělo mít tenký hrot, aby zanechávalo úzkou a plynulou stopu. Vhodné jsou trojhranné tužky, fixy, pera, či přímo pera pro leváky. Ovšem za optimální psací náčiní se považuje takové náčiní, které vyhovuje především konkrétní osobě, jejím individuálním požadavkům. 25

26 2.3.2 Normativní požadavky na písmo U leváků i praváku se vývoj ve psaní posuzuje podle určitých znaků. Zaměřuje se jak na kvalitu, tak na kvantitu v psaném projevu. V praxi se spíše dbá na kvalitativní znaky a na kvantitu je nahlíženo jako na individuální znak. K posuzování znaků přistupujeme specificky podle fáze, ve které se jednotlivý žák nachází, a respektujeme jednotlivé odchylky. Dále je ale nutné říci, že některé odchylky se u leváků objevují obecně častěji. V textu jsou uvedeny kurzívou. Kvalitativními znaky písma jsou tvary a velikost písma, úměrnost velikosti písma, stejnoměrnost velikosti písma, vazebnost, hustota a rytmizace, sklon a úprava písma. Mezi kvantitativní znak patří rychlost písma. Tvary a velikost písma V dnešní době je požadované zeštíhlené písmo jednoduchých tvarů. Zejména u písmen s ovály (a, o, d, g,...) a s oblouky (u, m, c, G, P, R, D,..). Nemělo by ale docházet k přílišnému zúžení a zeštíhlení, aby nebyla snížena dobrá čitelnost písma. Liniatura ovlivňuje výšku, která určuje velikost písma. Liniatura se postupně zmenšuje. V 1. ročníku průměrná střední výška písmen je 5 6 mm a řídí se podle ní ostatní velikosti. Písmena s horní a dolní délkou mají výšku dvojnásobnou (b, l, j, apod.), písmena dlouhá (f, J, Y, ) mají délku trojnásobnou. Se začátkem psaní trváme na dodržování těchto velikostí. Tolerovat můžeme písmo větší, ale ne menší. Zpočátku je u leváků individuální potřeba psát ještě větší písmena než u praváků. Úměrnost, stejnoměrnost velikosti písma Mezi písmeny střední výšky (a, e, m, n,...), ostatními písmeny s horní nebo dolní délkou a písmeny dlouhými je výškový poměr, který také nazýváme úměrnost velikosti písma. Poměr mezi těmito výškami je přibližně 1 : 1 : 1. 26

27 Dodržování stále stejné výšky písmen téhož druhu se nazývá stejnoměrnost velikosti písma. Občas se objevují chyby, po nichž se pak písmo stále zmenšuje. Chybují především žáci, kteří mají křečovité držení pera a neposunují ruku volně po papíře. Pro odstranění se zařazují uvolňovací cviky, zvláště nácvik pohybu paže ve směru řádku a používání pomocných linek. U leváků se tyto chyby objevují, jelikož při psaní většinou tlačí a netáhnou. Proto je pro ně obtížné posunovat ruku volně po papíře. Vazebnost Vazebnost nám určuje požadavek jednotažnosti a přípojnosti. Jednotažnost je schopnost napsat celé písmeno jedním tahem. Poté následuje přípojnost, což je psaní celého slova jedním tahem. Jednotažné psaní je pro začínajícího písaře velice namáhavé a dochází k chybování. Proto v prvním ročníku spíše vyžadujeme jednotažné psaní slabiky než celého slova. Levoruký žák chybuje v diakritických znaménkách a přerušuje vazebnost z důvodů nedostatečné zrakové kontroly. Hustota a rytmizace Hustotou rozumíme rozestupy mezi písmeny, vzdálenost mezi řádky a mezery mezi slovy. Rytmizace se vyznačuje uspořádáním písmen, slov, řádků a odstavců v esteticky působící celek. U začínajících písařů dbáme na správný rytmický pohyb ruky. Sklon písma Doporučovaný sklon písma je stupňů doprava. Připouští se písmo od ležatého po stojaté, tj. od stupňů. Sklon písma ovlivňuje i tvar. Ležaté písmo se vyznačuje větší štíhlosti a stojaté bývá většinou okrouhlejší. U leváků se připouští i mírný sklon doleva. 27

28 Úprava písma V 1. ročníku se vyžaduje hned od počátku psát na linku a dopisovat až do konce řádku. Důležitá je také určitá dohoda mezi učiteli a žáky (například vpravo nahoře píšeme datum, vynecháme řádek před zahájením nového textu atd.). Je podstatné ji dodržovat ve všech předmětech. Žáci píšící doporučovaným způsobem se občas neubrání rozmáznutí písma, proto raději přecházejí na psaní drápovité, neboť tím si zaručí lepší úpravu. Písmo tolik nerozmazávají a lépe zvládnou požadovaný sklon písma (doprava). Úprava písma je zpočátku snížena nedokonalým zvládnutím techniky, která u leváků bývá obtížnější než u praváků. Rychlost psaní Vyjadřuje se počtem napsaných písmen za určitou časovou jednotku (nejčasteji je to 1 minuta). Vychází se z individuálních potřeb a možností žáka. Rychlost psaní je závislá především na velikosti, plynulosti, hustotě, rytmizaci písmen, tlaku a mechanických překážkách. Proto se očekává u leváků pomalejší či kolísavé tempo při psaní. Je nutné zvolit vhodné psací náčiní. 2.4 Role učitele elementaristy Zmíníme se i o roli učitele elementaristy v problematice levorukosti. Co vše by měl učitel vědět, zvládat a dodržovat. a) Diagnostikovat lateralitu: Vědět, kterou rukou žák bude psát. Diagnostikuje sám; pokud si není jistý, doporučí odborné vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně. Pokud uzná za vhodné a potřebné, seznámí rodiče s výchovou leváků (důsledky přecvičování). 28

29 b) Dodržovat metodiku psaní levou rukou: Na začátku školního roku seznámit rodiče s informacemi o metodice psaní levou rukou (nejlépe názorné předvedení). Dodržovat individuální přístup k žákům. Motivovat, povzbudit, dodat sebedůvěru. Přiměřeně hodnotit psaní zejména v začátcích. Do sešitu předepisovat písmena z obou stran a s kolmým sklonem, využívat pomocné liniatury. Doporučit rodičům zakoupení psacího náčiní s tenkým hrotem nebo přímo specializované pro leváka. Správné rozsazení v lavicích (dva leváci vedle sebe nebo levák vlevo od praváka). Umožnit odkládání pomůcek na levou stranu. Osvětlení zleva a mírně zepředu. Zařazovat přestávky, uvolňovací cviky, TV chvilky. Dodržovat optimální délku psaní. c) Osvojit si vlastní nácvik psaní: Učitel levák i pravák by měl zvládnout techniku psaní jak pravou, tak levou rukou. (Křišťanová, 1991, s ) 2.5 Jde to i jinak Za zajímavý považuji názor I. Vodičky, který se liší od zpracování L. Křišťanové. Jak již bylo uvedeno, Křišťanová ve své metodice psaní pro leváky zmiňuje drápovitý způsob psaní za nesprávný. I. Vodička (2008) jej ale považuje za nejvíce vhodný. Jak to tedy je? Leváci, kteří píší podle současné metodiky tzv. dolním psaním, musí psát převážně tlakem, protože píší z opačného směru. 29

30 Tah vede od středu těla ven; je snazší, koordinovanější, jistější, lze jej kontrolovat, protože je do něho vidět, psané spojité písmo je konstruováno pro tah. Tlak vede od středu těla ven křížem; je náročnější, hrnout dá více námahy, psací a kreslící materiály se vzpírají. Leváci, které nikdo nenutí psát dolním psaním, píší horním psaním, tzv. drápáním (viz. obr. 10), protože je to jednodušší a leváci se tak nejlépe přiblíží písmu psanému praváky! Jak psát správným drápáním? Papír je v levé části od osy těla, levým horním rohem dolů. Tužka nebo pero je uchopeno tzv. špetkovitým úchopem. Ruka se mírně stáčí nad papírem. Tahy jsou vedeny kyvným pohybem ze zápěstí. Ruka klouže po papíře posledními články malíčku. Obrázek 10 - psaní správným drápáním 30

31 Výhody správného drápání: Pero, tužka nebo štětec jsou taženy. Stopa písma je vyrovnanější, ladnější, snazší. Písmo odpovídá podobě psané pravákem. Levák si vidí do právě psaného písma. Písmo se při psaní nerozmazává. Není potřeba speciálních plnicích per s hroty pro leváky. Není potřeba zvláštních pracovních postupů při nácviku. Není potřeba speciálních abeced pro leváky. Levák se rychleji vyrovnává s pracovním tempem třídy. Lépe zapadá do kolektivu,... je spokojenější, klidnější a šťastnější! Vodičkovo pojetí mne docela oslovilo, jelikož jsem levačka. Píši dolním způsobem psaní, jak uvádí současné metodiky, a nemohu říci, že bych neměla s psaním problémy. Mé písmo se sklání mírně doleva, takže je hůře čitelné. Psací potřeby mi dlouho nevydrží. Vzhledem k tomu, že pero po papíře tlačím a netáhnu, kulička v tuze se mi velmi rychle zničí. Nejčastěji se setkávám s tím, že se zasekne nebo vypadne. Za další nevýhodu považuji i to, že mám často zašpiněnou dlaň v oblasti spodní strany malíčku. Pokud sáhnu například po propisce, musím se smířit s nepřirozenou barevností mé ruky a co hůře, občas i psaného projevu. Naučila jsem se tedy používat čínská pera, jejichž náplň se tolik nerozmazává. Touto svojí osobní zpovědí chci nastínit, proč sympatizuji s knihou I. Vodičky. Vyzkoušela jsem jeho doporučený způsob psaní pro leváky a potvrdily se mi klady, o kterých píše. Jelikož píši již 18. rok dolním způsobem psaní, zůstanu nejspíše při tomto způsobu i nadále. Je to pro mne hlavně rychlejší a na negativa jsem si již zvykla. Ale pro levoruké žáky začínající s psaním je podle mne Vodičkův způsob vhodný. 31

32 3 Pomůcky pro leváky V souvislosti s výše uvedeným textem dále uvádíme pomůcky, které jsou v dnešní době pro leváky na trhu. Vývoj jde neustále kupředu, a proto se objevuje čím dál více novinek a různorodého sortimentu pomůcek pro leváky, které by jim měly ulehčovat život. Nejlépe se k pomůckám dostaneme prostřednictvím internetových obchodů. Plno webových stránek je zaměřeno na tento sortiment. Na většině z nich nalezneme i informace týkající se leváků či leváctví. Stránky jsou navštěvované samotnými leváky nebo uživateli, v jejichž rodině se levák nachází. Můžeme si zde přečíst mimo jiné i spoustu příspěvků, rad, názorů a zkušeností s pomůckami pro leváky. Diskuze bývají zajímavé a inspirativní. Dovolím si uvést některé z webových stránek: Některé typy pomůcek lze nyní získat i ve většině obchodů. Existují též kamenné obchody zaměřené přímo pro potřeby leváků. První kamenný obchod v ČR se nachází v Praze 8 na ulici Křižíkova 109. V Brně v Husovicích na ulici Vranovská byl též otevřen obchod pro leváky. S velkým nadšením a zájmem jsem jej chtěla navštívit, ale bohužel k mému údivu jsem jej nalezla zrušený. Myslím si, že jeho umístění nebylo příliš vhodné a viditelné, a proto také prosperita obchodu nebyla vysoká a muselo dojít k jeho zavření. Oba specializované kamenné obchody založili Patrik Nacher a Pavel Marek. Tři čtvrtiny zboží dováží do svých obchodů ze zahraničí hlavně z Německa a Nizozemska. V budoucnu plánují kontaktovat více tuzemských výrobců. 32

33 Ceny výrobků pro leváky jsou často vyšší oproti cenám výrobků pro praváky. Je to zapříčiněno hlavně speciální úpravou výrobků. Leváků přibývá a podmínky se pro ně zlepšují, takže i ceny pomůcek určitě půjdou dolů. Přejděme k tomu, co obvykle obchody jak internetové, tak kamenné levákům nabízí: Školní potřeby Tužky o STABILO s move easyergo (obdoba oblíbené versatilky). Obrázek 11 STABILO s move easyergo o Trojhranné tužky (trojhranný a silnější tvar zaručí při držení větší dosedací plochu prstům, tím předchází křečovitému držení a následné bolesti ruky). Obrázek 12 - trojhranná tužka Jumbo o Tužka Yoropen (vhodné jak pro praváky, tak i pro leváky). Obrázek 13 - tužky Yoropen 33

34 Pera o Plnicí pera (se speciálně upraveným hrotem). Obrázek 14 - plnicí pero - Frog, plnicí pero s hrotem o Stabilo s move easy (pro děti od 5 do 9 let). Obrázek 15 - pero Stabilo s move easy o Kuličková pera (zaručující správné grafomotorické návyky, čímž předchází dysgrafickým potížím). Obrázek 16 - kuličkové pero YOROPEN E-5 o Pen again (ulehčuje námahu při psaní i pro hendikepovanou ruku). Obrázek 17 - Pen again Násadky Obrázek 18 - násadka Grip Jumbo 34

35 Písanky pro 1., 2., 3., roční ZŠ (předlohy písmen jsou i na pravé straně). Jsou chváleny MŠMT ČR a VÚP Praha- Zličín. Některá nakladatelství vydávající písanky: Didaktis, Studio 1+1. Obrázek 19 písanky pro leváky Pastelky, fixy, voskovky trojhranné. Obrázek 20 trojhranné pastelky, fixy, voskovky Nůžky domácí, textilní, dětské, zahradnické. Obrázek 21 - nůžky domácí, textilní, dětské, zahradnické o Tréninkové nůžky - pro nácvik stříhání s dopomocí dospělého. Obrázek 22 - tréninkové nůžky Ořezávátka Obrázek 23 ořezávátka 35

36 Pravítka (s obráceným pořadím čísel). Obrázek 24 - sada pravítek Pouzdra (otvírání z levé strany na pravou). Obrázek 25 - penály pro leváky s motivem krtka Hudební nástroje o Kytary: akustické, basové, elektrické. Obrázek 26 - akustická kytara, basová kytara, elektrická kytara Pomůcky k PC o Myš k PC. Obrázek 27 myš Logitech MX610 Laser Cordless Mouse Left, myš Logitech Tiger Mouse Používání pomůcek pro leváky je věc velice individuální. Objevuje se obrovská spousta možností, jak si zjednodušit práci. Rozhodnutí je na každém z nás. Já osobně píši běžnými psacími potřebami, používám k PC myš pro praváky, nepotřebuji pravítka s obráceným pořadím čísel, speciální ořezávátka. Přizpůsobila jsem se podmínkám a prostředí, které jsem doposud měla. Musím ovšem podotknout, že bez škrabky na brambory pro leváky by moje příprava obědů nebyla tak jednoduchá a rychlá. Bez 36

37 čínského pera by moje ruka byla ušpiněná a úprava v sešitě rozmazaná. Výše jsem se zmínila, že rozhodnutí je na každém z nás. Nesmíme ovšem zapomínat, že abychom se mohli rozhodovat, potřebujeme mít nějakou nabídku. Proto by se učitelé měli seznamovat s novinkami na trhu, aby je mohli doporučit svým žákům nebo jejich rodičům. Věřím, že spousta pomůcek dovede život leváka ulehčit. 37

38 II. PRAKTICKÁ ČÁST 38

39 4 Cíl, metody a postup práce Cíl výzkumného šetření Ani při velmi podrobné analýze odborné literatury se nepodařilo dohledat, zda se levoruký učitel může v praxi na 1. stupni ZŠ uplatnit bez nějakých zvláštních obtíží nebo úlev. Zda jej nečeká při vstupu do praxe nutnost se doškolit či dokonce přeškolit. Musí-li ve výuce něco vynechat, aby své žáky negativně neovlivnil. Vnímá-li svoji levorukost jako určitý hendikep či jako běžnou věc. Protože nás to z důvodů uvedených v první části opravdu zajímá, rozhodli jsme se to zjistit. Hlavním cílem práce je tedy zjistit, jak se v převládajícím pravorukém školním prostředí cítí levoruký učitel, s jakými problémy se setkává a zda má pocit, že jeho levorukost ovlivňuje žáky negativně. A také jaká je reakce okolí na jeho levorukost, především z pohledu zaměstnavatele. Metody výzkumného šetření Ve výzkumném šetření je použito vedle analýzy odborných pramenů, kvalitativně orientovaného výzkumu. Zvolili jsme metodu životního příběhu učitele, kterou jsme se ale rozhodli aplikovat pouze v profesní rovině, protože se jevila z hlediska sledované problematiky v diplomové práci za nejdůležitější a nejpřínosnější. V závěru praktické části se pokusíme o jisté zobecnění. 39

40 Postup práce Výzkumnému šetření předcházelo studium odborných pramenů. Informace o leváctví a levorukých učitelích jsem hledala nejen v odborné literatuře, ale obrátila jsem se i na odborná pracoviště jako MŠMT, VÚP a PPP. Literatura o leváctví a levácích je v dnešních dnech již docela dostupná. Bohužel o levorukém učiteli nikoli. Jelikož jsem si tím nebyla zcela jistá, raději jsem se zeptala ve výše uvedených institucích. Z těchto pracovišť se mi dostaly pozitivní odpovědi ohledně leváctví. Informace, které mne nejvíce zajímaly, a to o levorukém učiteli, jsem získala následující. MŠMT mi zaslalo odpověď: Zákon č. 561/ 2004 Sb. (Školský zákon) nerozlišuje dominanci pravé či levé ruky u pedagogů 1. stupně ZŠ. Zároveň nám není známo, že by se takové rozlišování v nedávné historii objevilo v některých dokumentech. Z VÚP mi napsali: Problematiku aplikovanou na učitele leváka, nebo dospělou populaci vůbec, jsem nikde nezaznamenala a s politováním Vám musím oznámit, že náš ústav se tematikou učitele v tomto duchu nezabývá. Dotazy jsem zaslala i na několik PPP. Ozvali se mi pouze z brněnské poradny a vyjádřili se následovně: Problematika leváctví není v poslední době nijak akcentovaná, nejvíce snad ve vztahu k vyšetřením školních zralostí, které - jako každý rok - provádíme během jara. Podstatně větším problémem bývá u žáků ZŠ tzv. "zkřížená lateralita", tzn. dominantní oko není shodné s dominantní rukou. A zde jsou na tom většinou o něco hůř praváci, protože jejich "chybám" poměrně málo učitelů rozumí a dokáže s tím pracovat. U leváků se zrcadlové tvary apod. jaksi více předpokládají. O levorukém učiteli opět bohužel ani zmínka. 40

41 Zjistila jsem, že tudy cesta nevede, a proto jsem se rozhodla kontaktovat několik levorukých učitelů 1. stupně ZŠ a zjistit informace přímo od nich. S hledáním levorukých učitelů na 1. stupni ZŠ jsem začala již koncem roku 2007 a pokračovala až do roku Při pátrání mi byly nápomocné spolužačky, které navštěvovaly praxe na různých školách a setkaly se tam s levorukými učiteli. Také díky vedoucímu mé diplomové práce jsem sehnala pár levorukých učitelek a v neposlední řadě prostřednictvím internetových stánek zaměřených na leváky. Podařilo se mi nalézt celkem 7 učitelek 1. stupně ZŠ. Komunikace s nimi probíhala za pomoci mailů, telefonu a osobního kontaktu. Schůzky jsem si s nimi domlouvala většinou přes mail. Napsala jsem průvodní dopis, ve kterém jsem je seznámila se svojí osobou, tématem diplomové práce, výtahem z knihy I. Vodičky a návodnými otázkami, aby věděly, jakým směrem bude naše rozmluva orientována. Setkala jsem se většinou s pozitivní odpovědí. Pouze jedna paní učitelka na průvodní mail neodpověděla, a jelikož jsem na ni neměla jiný kontakt, celkový počet zkoumaných osob klesl na 6 levorukých učitelek. Kontakty na paní učitelky působící v Brně jsem získala převážně od svého vedoucího diplomové práce. Po domluvě termínu schůzky jsem je navštívila na jejich pracovištích. Irena Košutová a Michaela Přibylová učí na Základní škole Horácké náměstí, pracoviště na ulici Úprkova. Veroniku Ježkovou jsem navštívila na Základní škole Pastviny. Paní učitelka Kamila Beránková se mi ozvala na základě přečtení si mého příspěvku na internetových stránkách pro leváky. Pochází z Prahy a zde i učí. Jelikož by bylo složité se sejít, dohodly jsme se na komunikaci přes maily a telefon. Telefonicky jsem ji seznámila s tím, co po ní budu 41

42 chtít, a mailem zaslala podrobné informace o problému. Mail obsahoval otázky a přílohy, ke kterým bych při osobním kontaktu směřovala. Podobný postup pokračoval i u Zuzany Ryzí. Zuzana Ryzí učí na Základní škole v Lysicích. Seznámila jsem se s ní díky její přednášce ve volitelném předmětu na vysoké škole. Kvůli jejím mimoškolním aktivitám, které jí zabírají mnoho času, jsme se shodly, že budeme spolupracovat také přes mail a telefon. Lucie Veselá je dálkovou studentkou stejného oboru jako já, tedy Učitelství pro 1. stupeň ZŠ na PdF MU. Při studiu učí na Základní škole v Jaroslavicích. S ní jsem rozhovor prováděla na Pedagogické fakultě MU. Nejprve jsem si vyslechla životní příběhy všech paní učitelek. Měla jsem nachystané návodné otázky, za jejichž pomocí jsem vyprávění směřovala k tomu, co jsem potřebovala vyzkoumat. Rozhovory jsem nahrávala na mobilní telefon, zapisovala na papír nebo jsem je obdržela v elektronické podobě. Takto získané informace jsem posléze zpracovala. Hledala jsem, co mají jednotlivé paní učitelky společné, jak se na jednotlivé otázky vyjádřily a jaké jsou jejich názory. Výsledky tohoto zpracování můžeme nalézt v diskuzi diplomové práce. Při setkáních panovala přívětivá atmosféra a k mému pozitivnímu údivu i zájem paní učitelek o tuto problematiku. Pro lepší představu průběhu rozhovorů mezi mnou a paními učitelkami níže uvádím ukázku návodných otázek a posléze jednotlivé životní příběhy. 42

43 Návodné otázky na levorukého učitele: Jak dlouho učíte? Které třídy jste učila? Jaká byla motivace pro volbu vašeho povolání? Měla jste problémy s leváctvím při studiu? (základní, střední, vysoká) Studium střední školy- jaká, kde, kdy? Studium vysoké školy- jaká, kde, kdy? Zamýšlela jste se někdy nad tím, že by vaše levorukost mohla být problémem ve vaší profesi? Jaké byly reakce zaměstnavatele, žáků, kolegů, rodičů na to, že jste levačka? Chodí si k vám pravorucí učitelé pro rady ohledně učení levorukého žáka? Musíte chodit pro rady za pravorukými kolegy? Je vaše škola vybavena pomůckami pro levoruké? Jakými? Uvítala byste i jiné? Jaké? Doporučujete levorukým žákům či jejich rodičům pomůcky pro leváky? Myslíte si, že tyto pomůcky ulehčují práci žákům a vám osobně? Víte, kde hledat informace o levácích? Hledala jste je někdy? (kde, kdy, proč) Setkala jste se s metodikou pro levoruké učitelé? Uvítala byste nějakou? Znáte knihu Ivo Vodičky Nechte leváky drápat? Jaký názor máte na tento způsob psaní? 43

44 5 Profesní příklady Mgr. Irena Košutová je levoruká učitelka 1. stupně ZŠ. Se svojí levorukostí je spokojená a rozhodně by ji neměnila. Přizpůsobení se pravorukému prostředí jí nečiní obtíže. Působí na Základní škole Horácké náměstí. Přesné pracoviště je na ulici Úprkova v Brně, kde jsou třídy 1. stupně. Narodila se před 42 lety, učitelství se věnuje již 13. rokem. Za svoji praxi prošla všemi třídami prvního stupně, tedy 1. až 5. třídou. Nyní učí ve 3. třídě 28 žáků, z toho 6 levorukých. Prvotní motivací pro volbu učitelské profese pro ni byl ve druhé třídě na základní škole fakt, že učitelé dostávají spoustu květin a ona je má velice ráda. Poté to přerostlo v příčiny jiné, ale co jí nejvíce utkvělo, bylo právě dostávání květin. V roce studovala střední školu v Brně, na Gymnáziu Táborská, které dnes již neexistuje. Vysokou školou v Brně s názvem Univerzita Jana Evangelisty Purkyně absolvovala v letech Nepamatuje si, že by měla problémy s leváctvím při studiu. Pouze přiznala, že jí bylo velice nepříjemné, když paní učitelka na základní škole řekla: Tak vezmeme si pero do pravé ruky a Irenka do levé. Dodnes to má zafixované a nikdy tuto větu nepoužila u svých žáků. Přišlo jí, že by tím žáky diskriminovala. Nepovažuje za správné na to poukazovat. Přirovnává to k příkladu integrace žáků s různými poruchami či postižením, že se na ně také nepoukazuje. Při hledání zaměstnání potíže se svojí levorukostí neměla. První zaměstnavatel na levorukost nehleděl. Nejprve učila na Starém Brně na Horní. Poté byla deset let na mateřské. A na stávající místo se dostala jako 44

45 zástup za mateřskou dovolenou. Ve své práci je spokojená. Vypracovala se i na výchovnou poradkyni Na otázku, zda se někdy zamýšlela nad tím, že by její levorukost mohla být problém v její profesi, odpověděla ano. Myslela si, že nikdy nebude moci učit první třídu. Měla to nějak zafixované v podvědomí. Její obava byla, že přece nemůže učit děti psát, když píše levou rukou a většina dětí jsou praváci. Jednou ale přišla paní ředitelka s tím, že bude učit prvňáky. Její první reakce byla formulována otázkou, zda si paní ředitelka všimla, že je levák. Dostalo se jí dle mého názoru pozitivní odpovědi, že to nevadí. A spíše paní ředitelku zaráželo, že v tom jako učitelka spatřuje nějaký problém. Zkušenosti z učení první třídy popisuje následovně. Z počátku výuky psaní v 1. třídě si téměř vše předepisovala na tabuli předem, aby ji žáci tak často neviděli psát levou a nemátlo je to. Avšak při nácviku tahů písmen ve vzduchu levou rukou objevila plus v tom, že žáci byli rádi, když paní učitelka dělala pohyby stejnou rukou jako oni v opačném směru. Když už psali slova a skládali, začala v hodinách psát levou rukou a nespatřovala žádnou reakci u žáků. Až teprve ve 2. a 3. třídě si žáci všimli, že je levačka. Neměli s tím žádný problém. Ohlas na její levorukost ze strany kolegů byl také neutrální. Co se týče rodičů, tak se setkala spíše s pozitivní reakcí. Do 1. třídy se jí nahlásilo 6 leváků právě díky tomu, že rodiče věděli o její levorukosti. Paní učitelka neměla potřebu chodit si pro radu ke svým pravorukým kolegům a nesetkala se ani s tím, že by si k ní pro radu ohledně levorukosti chodili její kolegové. 45

46 Není si vědoma, že by škola za dobu její působnosti nakupovala pomůcky pro leváky. O existenci některých pomůcek ví, ale sama je nevyužívá. U svých levorukých žáků žádné nemá a ani jim je nedoporučuje. Necítí potřebu používat něco jiného než ostatní. Má pocit, že by se tím vyčleňovala a tím by upozorňovala i na levoruké žáky. A proto také informace o pomůckách nikde nevyhledávala. Kdyby ale někdy měla důvod, obrátila by se pro informace na internetové stránky. Ve své praxi si nepovšimla, že by měli žáci s běžnými pomůckami nějaké problémy. Tvrdí, že s používáním například nůžek pro leváky má obtíže ona sama. Její levorucí žáci stříhají nůžkami pro praváky, ale levou rukou a jde jim to dobře. Ukázala jsem paní učitelce pravítko pro leváky s obráceným pořadím čísel a došly jsme k zajímavému názoru. Obrácené pořadí čísel na pravítku může děti docela dobře zmást. Je sice pravda, že například při rýsování úsečky na číslice lépe vidí. Ale na druhou stranu, když se učí číselnou osu, vysvětlují si, že se píše zleva doprava. Používání tohoto pravítka by je mohlo mást a mohli by začít s psaním číselné osy naopak. Seznámila jsem ji ještě s dalšími pomůckami a často jsem na její tváři viděla údiv. O písánkách se vzory i na pravé straně nevěděla a nejspíše by je ocenila. Myš k PC s žáky nevyužívá. Ona sama má myš pro praváky. Co ovšem doporučuje všem žákům, jsou pera Tornáda nebo trojhranné psací pomůcky. Moc dobře si pamatuje, jak psávala s plnicím perem a měla sešit plný kaněk, rozmazané písmo a zašpiněnou ruku. Proto tomu chce předejít u všech žáků a za nejvhodnější pero považuje Tornádo. Je dobré díky trojhrannému úchopu a nerozmazává se. Její názor je, že úroveň psaní se neustále zhoršuje a to u všech žáků. Chybu vidí ve špatném vedení dítěte již v předškolním věku. Mnoho žáků vstupuje do škol se špatnými návyky v držení psacího náčiní a je to velmi 46