Rýžování zlata na Chrudimsku

Transkript

1 Rýžování zlata na Chrudimsku V roce 2010 byl zahájen spoleèný projekt prùzkumu pøevážnì zalesnìného masívu Železných hor, na kterém se podílí Regionální muzeum v Chrudimi a Katedra archeologie Západoèeské univerzity v Plzni. Rýžování zlata ze zlatonosných náplavù v Železných horách pøitahovalo pozornost již od 19. století. Dochované relikty pøedstavují ve vìtšinì pøípadù typické odvaly po rýžování zlata. V regionální literatuøe jsou nejèastìji zmiòovány sejpy na soutoku Zlatého a Okrouhlického potoka u Pohoøalky, na Zlatém potoce u Kraskova u Seèe, na potoku Debrném u Nasavrk a u osady Zbohov. Nejnovìjší rýžovištì bylo nedávno objeveno u Zbyslavce. Jak vyplývá z analýzy struktury osídlení a neèetných písemných zmínek, je tøeba vìtšinu rýžovišś datovat do støedovìkého období. Q Jan MUSIL Petr NETOLICKÝ Zlato odedávna pøitahovalo èlovìka svým vzhledem a relativnì vzácným výskytem. V roce 2010 byl zahájen spoleèný projekt prùzkumu pøevážnì zalesnìného masívu Železných hor, na kterém se podílí Regionální muzeum v Chrudimi a Katedra archeologie Západoèeské univerzity v Plzni. Výsledkem je celá øada odborných studií, týkajících se pøevážnì zmìn struktur osídlení (Musil 2007; 2011a; 2011b; Musil Netolický 2012; 2013) a vazby na zdroje nerostných surovin a jejich exploataci (Musil Netolický 2014a; 2014b; 2014c; 2014d). Jak vyplývá z názvu oblasti užívaného již od støedovìku, uvìdomovali si lidé již od støedovìku nerostné 1 2 bohatství zdejší oblasti.1 Zdejší surovinové zdroje byly patrnì využívány již v pravìku, vrchol tìžby však spadá až do následujícího období. Termín Železné hory v dnešním slova smyslu zavedl do širšího povìdomí a zejména do odborné literatury nestor èeské geologie Jiøí Krejèí (1877; Krejèí Helmhacker 1891). Území zhruba o rozloze 900 km2 zabírá prostor mezi Týncem nad Labem, Hlinskem a Skutèí. Naše zájmové území se pak kryje s prostorem bývalého okresu Chrudim. V železnohorském prostoru se setkáváme na nìkolika místech s pomístními názvy indikujícími pøítomnost zlata (Zlaté prameny, Zlatý potok, Zlatotok, ZSV Zlatušov/Zlatník apod.). Cílem pøedloženého pøíspìvku je seznámení odborné veøejnosti se souèasným stavem poznání zdejších rýžovišś zlata (obr. 1). Rýžování zlata ze zlatonosných náplavù v Železných horách pøitahovalo pozornost již od 19. století. Dochované relikty pøedstavují ve vìtšinì pøípadù typické odvaly po rýžování zlata tzv. sejpy (k etymologii a významu termínu sejp viz Profous Svoboda 1957, 36; Kudrnáè 1982, pozn. 1; obr. 2). V regionální literatuøe jsou nejèastìji zmiòovány sejpy na soutoku Zlatého a Okrouhlického potoka u Pohoøalky, na Zlatém potoce u Kraskova u Seèe, na potoku Debrném u Nasavrk a u osady Zbohov (srv. Vodièka 1978; 1987; 1997). Povrchovým prùzkumem byla ovìøena pouze rýžovištì mezi Pohoøalkou a Smrkovým Týncem (obr. 3 5), naopak u Krakova a u Zbohova, pøi prùzkumu povodí potoka Debrný, nebyly žádné stopy po rýžování zlata zjištìny. V souvislosti s prùzkumem tzv. bojanovského újezdu vilémovského kláštera (více informací viz Musil Netolický 2013) byla zdokumentována dvì rýžovištì zlata na Okrouhlickém potoce a jeho pøítocích (Musil Netolický 2014a). V nedávné minulosti byly na lokalitì provedeny úspìšné pokusy s rýžováním zlata (srv. Vodièka 1997, 9). 5 km Obr. 1 Rýžování zlata na Chrudimsku. A Zlaté prameny, B potok Zlatník, C Zlatý potok D Struha (Zlatotok). 1 rýžovištì na Okrouhlickém potoce, 2 zaniklá støedovìká ves Zlatník, 3 Kraskov u Seèe, 4 rýžovištì u Zbyslavce na Starkoèském potoce, 5 Zbohov. Vytvoøeno v programu Q-Gis. Data poskytl ÈÚZK. Q Q Obr. 2 Charakteristické odvaly (sejpy) po rýžování zlata. Rýžovištì B na Okrouhlickém potoce. Stav v roce Foto P. Netolický. Již Zbraslavská kronika oznaèuje k roku 1287 oblast jako Mons ferreus (FRB IV, 31) Pøi rýžování se pánev naplnila pískem se štìrkem asi 3 cm pod okraj a pod vodní hladinou se rukou obsah dobøe promíchal. Tím se zlatokop zbavil jílovité komponenty. Po té se miska uchopila do obou rukou a ve vodorovné poloze pod vodní hladinou se s ní provádìly prudké pùlobraty. Pak se z misky odstranily vìtší oblázky a kameny a dále se pokraèovalo v propírání obsahu. Když na dnì misky zùstaly jen tmavì zabarvené tìžké minerály, miska se pøi rýžování mírnì naklánìla tak, aby lehèí rotující materiál byl odstøedivou silou odplavován. 17/2015 ŽIVÁ ARCHEOLOGIE REA 55

2 Pro støedovìké období se poèítá jak s rýžováním pomocí rýžovnické pánve 2, tak i pomocí rýžovnického splavu (obr. 3) 3 èi ovèího rouna. Jak rychlý tento proces byl, ukazují napøíklad pokusy provádìné v jižních Èechách. Zde dokázala pìtice zkušených mužù vyrýžovat koleèko plné písku za deset a pùl minuty (srv. Fröhlich 2006, 25). Pøírodní podmínky Z geomorfologického hlediska náleží sledované území provincii Èeská vysoèina, soustavì Jihoèeské vrchoviny, podsoustavì Èeskomoravská vrchovina dílèí jednotka Železné hory. Základním rysem reliéfu vrchoviny je rozdíl mezi okrajovými a ústøedními èástmi vrchoviny. Od ústøední èásti klesá reliéf smìrem k západu i k východu. Snižování je stupòovité. Jednotlivé stupnì jsou oddìleny pomìrnì výraznými svahy. Okrajové èásti mají charakter pahorkatin s plošinatými rozvodími, proøezanými úzkými a hlubokými údolími. Nad plošinatý reliéf vyènívají jednotlivé, plošnì omezené vrchy a kopce. Železné hory pøedstavují zhruba trojúhelníkovité území, na jihovýchodì sousedící se Žïárskou vrchovinou a na severu s Kutnohorskou plošinou. Železné hory mají plošinatý povrch, který se pozvolna sklání severovýchodním smìrem. Smìrem na jihozápad je omezený výrazným svahem (Demek et al. 1965). Hydrologicky náleží labské soustavì. Prùmìrný roèní srážkový úhrn èiní mm, náleží mírnì teplé a mírnì vlhké klimatické oblasti s mírnou zimou, pahorkatinným rázem s nadmoøskou výškou do 500 m n. m. S ménì než 50 letními dny (s prùmìrnou teplotou nad 25 C) a prùmìrnou èervencovou teplotou nad 15 C a s prùmìrnou lednovou teplotou nad 3 C (Jemelka ed. 1968). Naše zájmové území se nalézá pøi severním okraji centrální èásti, v úseku tzv. lukavické série. Území tzv. lukavické série hranièí na jihu s nasavrckým masivem (železnohorský pluton) a na severu s ordovickými sedimenty staršího paleozoika. Petrograficky jde o znaènì složitý komplex, u nìjž není doposud zcela spolehlivì vyøešena otázka geneze. Zastoupeny jsou pøevážnì rùzné typy porfyrických hornin (køemenné felsitické porfyry, žulové porfyry, felsity, porfyroidy, seritické bøidlice, porfyritoidy). Celá oblast byla dynamicky postižena a vìtšinou i znaènì hydrotermálnì pøemìnìna (Vodièka 1997, 37 48). Primární ložiska zlata jsou vázána na pyrity a fluoritové žíly (okolí Bìstviny a Zbohova). V okolí Kraskova u Seèe se pak zlato s pøímìsí mìdi nalézá v sekundárních rozsypech permu. Rýžovištì na Okrouhlickém potoce by mohlo souviset s nedalekým ložiskem olovnato-zinkových rud (Vodièka Pošmourný 1984, 97). Odborná geologická literatura uvádí výtìžnost primárních železnohorských zlatonosných ložisek okolo 11,3 g na tunu rudy (Morávek et al. 1992, 48 49). Pro støedovìké období se pøedpokládá rentabilní tìžba sekundárního ložiska z rozsypù pøi výnosu okolo 1 g z tuny vytìženého materiálu (srv. Kudrnáè 1982, 479 s další literaturou). Vodní toky protékající primárními metalickými ložisky nemají zejména v horních tocích pøíliš možností ukládat zlatonosné náplavy. K tomu docházelo až na støedním toku, kde již proud nebyl tak prudký. Toto sekundární ložisko, vzniklé akumulací v øíèním štìrkopísku, bylo tìženo tzv. rýžováním (praním). Z hlediska zrudnìní rozdìlil regionální geolog Jindøich Vodièka (1962) zdejší oblast do šesti základních specifických jednotek. Zajímat nás budou pouze pokryvné útvary, eluvia a svahoviny, z nichž mají pro naše úèely nejvìtší význam zlatonosné písèité nánosy (Vodièka 1962, 5) tìžené na Okrouhlickém potoce u Pohoøalky a Smrkového Týnce (Musil Netolický 2014a), na Zlatém potoce u Kraskova, na Starkoèském potoce u Zbyslavce a na bezejmenném potoce u osady Zbohov. Metoda Pøi dokumentaci antropogenních reliktù spojených patrnì s rýžováním zlata v Železných horách je aplikace širokého spektra nedestruktivních metod, které je možné provádìt opakovatelnì, prozatím nejvhodnìjší formou k získání kvantitativních a kvalitativních dat v rámci studia tìžby nerostných surovin od pravìku po støedovìk. Mezi archeologické metody, které lze užívat pøi dokumentaci reliktù tìžby zlata, patøí v souèasnosti nejvíce aplikovaný dálkový archeologický prùzkum (letecké laserové skenování) a detailnìjším pøístupem je povrchový výzkum reliéfních tvarù. Dále jsou pøi systematickém výzkumu využívány povrchové sbìry, mikrosondáž a detektory kovù, ale vždy v kombinaci s geodetickým zamìøením. Pøi vyhledávání tìchto reliktù minulosti jsme zvolili jako nejvhodnìjší metodu využití leteckého laserového skenování (dále LLS) a následné ovìøení reliktù v terénu a jejich zamìøení pomocí GPS (více viz Gojda John et al. 2013). Pro sledovanou oblast jsme využili dostupné digitální modely reliéfu 5. generace (dále DMR5G), vytvoøené metodou LLS (Èeský úøad zemìmìøický a katastrální dále ÈÚZK). Kvalita zachycených, již interpretovaných archeologických reliktù na DMR5G není zcela vyhovující a vyžaduje znaènou zkušenost pøi zpracování tìchto dat v geografických informaèních systémech. Nicménì pomìrnì velké rozmìry jednotlivých reliktù po rýžování zlata nebo jejich shlukù je umožòují vcelku snadno identifikovat. Nejjednodušší metodou pro identifikaci tìchto reliktù je použití programu ArcMap10 nebo Surfer. V pøípadì dobré dostupnosti reliktù je v období vegetaèního klidu provádìno u vzorku i detailní geodetické zamìøení pomocí totální mìøièské stanice. Výsledná data jsou pak porovnávána s daty získanými metodou LLS. Srovnání takto rùznì získaných dat umožnuje predikovat další možné lokality s výskytem reliktù po tìžbì nerostných surovin. V neposlední øadì jsou tyto predikce doplòovány o studium toponym v daném regionu, jako napø. Zlatý potok, Zlatník, Zlatotok, Zlaté Prameny ad. Zejména kombinace studia místních a pomístních jmen s archeologickými metodami je velmi úèinná. Dále byly na lokalitách provedeny povrchové prospekce, ale bez relevantních výsledkù. I pøes velké množství vývratù nebyl zaznamenán žádný artefakt. V nìkterých 3 Další, sofistikovanìjší metodou bylo užití tzv. rýžovnického splavu. V podstatì se jednalo o døevìné korýtko s prohlubnìmi, užívající stejného principu jako pøi užití rýžovnické pánve. Do korýtka se sypal zlatonosný štìrk s pískem a proplavoval se proudem vody. Jedineènými doklady tohoto zaøízení jsou støedovìké døevìné splavy z Modlešovic a z Rýmaøova. 56 ŽIVÁ ARCHEOLOGIE REA 17/2015

3 Popis antropogenních reliéfních tvarù Pro formalizovaný popis reliéfních tvarù je využíván deskripèní systém, který je vhodný pro plošnou po tok ck ý relikty zdiva po úpravì vodoteèe hli dokumentaci a pro další zpracování a studium této problematiky (srv. Vaøeka et al. 2006). Pøiložený popis reliéfních tvarù vychází z deskriptivního systému, který je souèástí vytvoøené databáze pro evidenci antropogenních objektù v rámci nedestruktivního výzkumu v regionu Železných hor: 1 lokalita; 2 èíslo objektu; 3 interpretace; 4 obvod; 5 tvar; 6 rozmìry; 7 maximální výška/hloubka; 8 souèasný stav; 10 nadmoøská výška a 11 vazba na pøírodní reliéf (nejèastìji u rýžovišś je to vazba na vodní zdroj L/P levá/pravá strana podle toku vodního zdroje). V pøípadì bodu 11 je to informace dùležitá pro hypotetickou (re)konstrukci vymezení majetkové držby, samozøejmì doplnìná o studium historických a archeologických pramenù. rou úsecích nelze aplikovat povrchové sbìry v okolí reliktù, protože je více než pravdìpodobné, že došlo k pøemístìní artefaktù z blízkých polí, která se svažují smìrem ke zkoumaným objektùm. Detekce kovù a mikrosondáže budou souèástí další etapy dlouhodobého systematického výzkumného zámìru a po stanovení jednotné metodologie, což pøispìje k lepší kvantifikaci získaných artefaktù a ekofaktù. Všechny objekty identifikované nedestruktivními metodami jsou dále popsány podle formalizovaného deskriptivního systému v prostøedí databázových aplikací a získaná data jsou následnì porovnána s daty z jiných publikovaných lokalit. V pøíštích letech probìhne na pøedem vytipované lokalitì badatelsky orientovaný archeologický výzkum, a to tìch antropogenních reliktù, které jsou v souèasné dobì nejvíce postiženy lidskou èinností (lesní práce, motokros). 30 m Ok Obr. 3 Rýžování pomocí rýžovnické pánve B a splavu D. Døevoryt z díla G. Agricoly De Re Metallica Libri XII z roku Podle Ježek Hummel Q podal nestor èeské geologie J. Krejèí (1891), další zmínky jsou spojeny se jménem J. Vodièky (Vodièka 1978; 1987; Vodièka Pošmourný 1984, 97). Podle názorù Jindøicha Vodièky a Karla Pošmourného (Vodièka Pošmourný 1984, 97) by mohlo souviset s nedalekým ložiskem olovnato-zinkových rud. První, rozsáhlejší rýžovištì (A) se nalézá 0,5 km východnì od vsi Petøíkovice a 0,7 km severozápadnì od Libomìøic pøi soutoku Okrouhlického a Zlatého potoka a zasahuje celkem do ètyø katastrálních území (Petøíkovice, Libomìøice, Liciboøice a Deblov). Pás sejpù se táhne po obou bøezích Okrouhlického potoka od Petøíkovic po osadu Pohoøalka (k. ú. Deblov). Druhé rýžovištì (B) se nalézá na hranici mezi k. ú. Deblov a Smrkový Týnec asi o 1 km níže po proudu, v místì soutoku Okrouhlického potoka se Zlatými prameny, asi 1,1 km východnì od vsi Lipina a 1,1 km severnì od vsi Liciboøice. V nedávné minulosti byly na lokalitì provedeny úspìšné pokusy s rýžováním zlata (srv. Vodièka 1997, 9). S Lokality Okrouhlický potok (obr. 2 a 4) Doposud nejznámìjší a nejlépe zdokumentovaná rýžovištì zlata v našem regionu se nalézají na Okrouhlickém potoce a jeho pøítocích. První zprávu o jejich existenci Q Obr. 4 Rýžovištì A a B na soutoku Okrouhlického potoka a Zlatých pramenù. Vytvoøeno v programu ArcMap /2015 ŽIVÁ ARCHEOLOGIE REA 57

4 Celkem bylo bezpeènì identifikováno a geodeticky zamìøeno 55 reliktù po tìžbì zlata. Z tohoto poètu jsme celkem 50 objektù interpretovali jako odvaly tzv. sejpy. Orientace jednotlivých sejpù byla dána tokem Okrouhlického potoka, pøièemž delší strany jednotlivých sejpù byly až na výjimky paralelní s vodním tokem. U plošnì nejrozsáhlejší koncentrace na rýžovišti A pøevažuje orientace severojižním smìrem, v pøípadì menšího rýžovištì v úseku B pøevažuje orientace sejpù ve smìru východ západ. V prostoru zkoumané lokality byly zachyceny odvaly konvexního charakteru nejèastìji pravidelných tvarù. Podle navrženého deskriptivního systému byly nejèastìji identifikovány tvary obdélné a oválné a v menší míøe kruhové, pouze v šesti pøípadech byly objekty nepravidelného tvaru. Dále byly zaznamenány tøi mìlké konkávní objekty (obj ) nacházejí se na malých terasách v prudkém svahu (rýžovištì A). Objekty jsou pøibližnì stejnì velké, pravidelného obdélného tvaru a témìø v jedné linii v blízkosti úvozové cesty (obj. 52), a proto se mùžeme domnívat, že jde o antropogenní terénní tvary, které mohly plnit provizorní obytnou èi skladovací funkci (suterény?) v rámci rýžování zlata. Nápadné je rovnìž jejich situování nad hranici záplavového území. Není bez zajímavosti, že tyto objekty se nalézají na terasovitì upraveném povrchu. Velmi dobøe jsou v terénu rozpoznatelné obezdívky bøehù potoka, které se nacházejí pøímo na soutoku Okrouhlického a Zlatého potoka (obj. 56 a 57; rýžovištì A). Obezdívka je postavena z na sucho kladených kamenù, bez zjevného opracovaní (lomový kámen). Tyto dva antropogenní relikty mùžeme interpretovat jako obezdívku zpevòující a napøimující bøeh potoka, popø. jako pozùstatky technických staveb využívaných pøi exploataci zlata. Z hlediska rozsahu patøí obì výše popisovaná rýžovištì do kategorie malého pole objektù (def. Starý Šanderová Tomášek 2004, tab. na str. 16). Nejbližšími analogickými lokalitami jsou rýžovištì zlata na Golèovojeníkovsku, jakými jsou napø. Øímovice II, Dolík-Doupov, Podmoky i a Krchlebská Lhota II (Starý Šanderová Tomášek 2004, 28, obr ). Vyjma sejpù jsou na tìchto rýžovištích zaznamenány i dochované relikty šachtic a stopy po pøekládání toku potoka. Shodné je umísśování pøi soutocích potokù. Pokud jde o datování, soudíme, že výše uvedená rýžovištì mají svùj vztah k tzv. bojanovskému újezdu vilémovského kláštera (Musil Netolický 2013; 2014a) zmiòovaného v listinì z roku 1329 (RBM III, , è. 1518), kterou v Praze vydal Jindøich z Lichtenburka a jíž od opata vilémovského kláštera Jaroslava pøevzal újezd doživotnì do zástavy. Není bez zajímavosti, že v západním sousedství zdejších rýžovišś je k roku 1382 zmiòována ves Zlatník (též Zlatnice nebo Zlatušov), která se mìla nalézat v majetku šlechtického rodu z Mrdic (RT I, 471, M29) a která je na první pohled zcela obklíèena klášterními državami. Na základì dosavadního studia stále zùstává otázkou, kdo inicioval zdejší tìžbu zlata: zda vilémovský klášter, èi mocný rod Lichtenburkù. Debrný potok Další v regionálnì geologické literatuøe èasto zmiòované pozùstatky po rýžování zlata se mìly nalézat v povodí Debrného potoka, pramenícího asi 0,5 km jihojihovýchodnì od Hodonína. Potok se vlévá v Pekle u Nasavrk do Chrudimky. V roce 2013 probìhla první etapa prùzkumu dolního toku potoka, po nìmž byly vysloveny první pochybnosti o existenci rýžovištì zlata se vztahem k nedalekému oppidu v Hradišti u Èeských Lhotic (Musil Netolický 2014a, 233). V letošním roce byl dokonèen prùzkum i horního toku, který potvrdil, že v jeho povodí se žádné relikty po tìžbì zlata nenalézají. Objeveny byly pouze pozùstatky menších lomù s dochovanými stopami po užití odstøelu, které výše uvedené lomy datují až do novovìkého období. Kraskov Další rýžovištì uvádìné v regionální geologické literatuøe se nalézá na Zlatém potoce asi 0,8 km od Kraskova u Seèe. V tomto pøípadì nebylo ještì pøistoupeno k detailnímu zamìøení, neboś nalezištì je narušeno tìžbou železa v 19. století a soudobými amatérskými pokusy o rýžování zlata. Ke støedovìkému (?) rýžování lze vztáhnout pouze jeden jediný sejp, nalézající se na soutoku zlatého potoka s jeho bezejmenným levostranným pøítokem. Sejp dosahuje výšky 1,9 m, šíøky 5,6 m a délky 15,3 m. Kraskov a jeho okolí pravdìpodobnì do poloviny 14. století náležely do lichtenburské pozemkové domény. Rýžovištì na Starkoèském potoce (obr. 5) V souvislosti s dokumentací ústøedí partyzánské brigády Mistr Jan Hus v údolí Starkoèského potoka u Zbyslavce bylo objeveno do té doby neznámé rýžovištì zlata. Celkem bylo bezpeènì identifikováno a geodeticky zamìøeno osm antropogenních reliktù, pøièemž relikty tìžby, které byly pomocí povrchového prùzkumu vymezeny, se rozprostírají v úseku o délce 500 m. Vìtšina sejpù se nachází na levém bøehu Starkoèského potoka. Další sejpy a tìžební èinnosti na lokalitì byly identifikovány pomocí LLS. Zamìøené sejpy patøily k nejvìtším a nejlépe dochovaným konvexním antropogenním objektùm. Sejpy dosahují výšky 1,5 2 m, šíøky 6 10,2 m a délky m. Odvaly mìly zhruba oválný tvar, popø. se mohly zužovat do tvaru kapky. V tìžebním areálu bylo napoèítáno minimálnì pøes deset dobøe rozpoznatelných sejpù. Kromì sejpù jsou zde velmi dobøe dochované relikty tìžby, které pøedstavují sérii záøezù do svahù levého bøehu Starkoèského potoka. Jedná se o liniové konvexní relikty o maximální šíøce pøi dnì 1 m, vybíhající až na terasu a po obou stranách lemované odvaly. Na zkoumané ploše byly zachyceny i další konvexní antropogenní relikty, které mohou souviset s protifašistickým odbojem. Nelze však vylouèit, že èást tìchto reliktù mìla pùvodnì vztah k tìžbì zlata. Mezi takové øadíme konvexní objekt è. 2. Povrchu reliktu má kruhový pùdorys o prùmìru 5,4 m, který je dobøe identifikovatelný o maximální a minimální hloubce 1,2 m a 0,5 m. V pøípadì objektu è. 3 se jedná o mìlký, maximálnì 50 cm hluboký témìø kruhový antropogenní relikt o prùmìru 4,5 m. Objekt je dobøe viditelný. Velmi zajímavý je objekt è. 4, který se se nachází v místì liniového tìžby s odvaly. Oproti ostatním reliktùm tohoto charakteru jsou stìny více kolmé, což mùže být dùsledkem aktivit spojených 58 ŽIVÁ ARCHEOLOGIE REA 17/2015

5 s partyzánským oddílem. Objekt má obdélný tvar o rozmìrech 5,3 m a 2,4 m a hloubce 1,1 m. Objekt je dobøe zachovány. Vstup do objektu byl na jihozápadní stranì, pøièemž bylo využito liniové tìžby s obvaly po stranách. Obdobné ukonèení liniové tìžby zakonèené obdélným prostorem reprezentují na této lokalitì minimálnì ještì dva objekty, ale nenesou žádné stopy po nedávných úpravách, pouze po zásazích detektoráøù. V tìsné blízkostí tìchto objektù se nacházely dva mírnì zahloubené relikty (obj. 5 a 6) oválného tvaru o maximální délce 4,2 m a šíøce okolo 3 m. Hloubka tìchto objektù se pohybuje od 0,2 do 0,5 m. Je zøejmé, že objevené relikty náležejí minimálnì dvìma rozdílným historickým epochám, pøièemž nelze vylouèit, že poslední aktivita (partyzánská zemljanka) využila staršího tìžního (?) díla. Aèkoliv s naprostou jistotou bez terénního odkryvu nemùžeme rýžovištì pøímo datovat, soudíme, že i na základì nepøímých dùkazù je možno alespoò vrchol zdejší tìžby zlata zasadit do období 13. až poèátku 14. století. Všeobecnì mùžeme konstatovat, že písemné zprávy ze støedovìkého Chrudimska do první ètvrtiny 14. století jsou velmi vzácné, jak vyplývá napø. ze soupisu prvních písemných zmínek o sídlech okresu Chrudim (Šulc 2001). Lokalita se nalézá takøka na dohled od majestátního hradu Lichnice, založeného nìkdy v polovinì 13. století (nejnovìji k diskuzi viz Durdík 2004, 172; Klápštì 2003, zejm ; Razím 2004, zejm ). První písemná zmínka o Licomìøicích pochází již z roku 1257 (RBM II, 65 66, è. 165), o Zbyslavci pochází z roku 1316 (RT I, 6, è. X/2) a o Lipovci až z roku 1401 (LC VI, 47). Archeologické doklady stejnì starého osídlení pocházejí pøímo ze sousedního Zbyslavce (Cejpová 2008, 312). Menší soubor keramiky 13. až 14. století pochází i z Míèova (Šulcová 2010, 149). Rýžovištì zlata u Zbyslavce by mohlo souviset podobnì jako rýžovištì u Kraskova s aktivitami Lichtenburkù, kteøí provozovali tìžbu drahých kovù na jižním úpatí Železných hor a pøilehlém Golèovojeníkovsku a Havlíèkobrodsku (obecnì Urban 1980, 36 61; 2003, 91 92; Rous 1999, ). Není bez zajímavosti, že v bezprostøedním okolí se nalézá potok Struha, nazývaný též jako Zlatotok. Je možné, že tento název byl pøenesen pùvodnì ze Starkoèského potoka. Zbohov Nejnovìji objevené rýžovištì zlata se nalézá pøi bezejmenné vodoteèi stékající pøi jižním úpatí Zbohovského kopce pøi severovýchodním konci osady Zbohov. Starší regionální geologická literatura nalezištì neuvádí, nicménì existuje o ní povìdomí mezi amatérskými geology a zlatokopy. Pøi povrchovém prùzkumu bylo zjištìno pìt sejpù znaèných rozmìrù, nalézajících se po obou bøezích potoka. Sejpy o maximální dochované výšce 3 m a šíøce 6 m dosahují délky mezi m. Na rozdíl od jiných lokalit odsud pochází menší kolekce vrcholnì støedovìké keramiky (Vích Vokolek 1997, 3). Není bez zajímavosti, že se toto rýžovištì nalézá vzdušnou èarou asi 1,2 km od zaniklé vsi nalézající se nyní pod hladinou seèské pøehradní nádrže (Musil 2007), kterou lze dle našeho soudu ztotožnit se vsí Ústupky, již vilémovský klášter v roce 1315 doživotnì propùjèil Hrabiši z Pabìnic a jeho manželce (RBM III, , è. 249). Klášter si pouze vymínil podmínku, že na hoøe Oheb nebude postaven hrad. Datování a závìr Obecnì mùžeme øíci, že geologické a z nich pozdìji vycházející archeologické práce do roku 2010 až nekriticky vztahovaly zdejší rýžování zlata do laténského období (srv. Vodièka 1978; 1987; 1997). V souèasnosti jsou jejich závìry pøehodnocovány (srv. Danielisová 2010, 23; Musil Netolický 2013; 2014a). V rámci zpracování souboru archeologických nálezù z keltského oppida v Hradišti u Èeských Lhotic byly vyhodnoceny nálezy strusek a tyglíkù. Dle rozboru publikovaného Alžbìtou Danielisovou (2010, 68) byly mezi nalezenými struskami identifikovány pouze strusky hutnické a kováøské. V pøípadì tyglíkù byly identifikovány stopy barevných kovù, nikoli zlata (Danielisová 2010, 68). Z prostoru oppida rovnìž nepocházejí explicitní doklady mincovní výroby, jako mincovní destièky a støížky. Doposud jediným publikovaným zlatým 50 m Obr. 5 Rýžovištì na Starkoèském potoce u Zbyslavce. Stínový model terénu získaný pomocí metody LLS. Šipkou zvýraznìny relikty po rýžování zlata. Podklad DMR 5. generace (zdroj dat: ÈÚZK). Vytvoøeno v programu ArcMap 10. pøedmìtem je zploštìlý kroužek (srv. Danielisová 2010, 64 65). Aèkoliv s naprostou jistotou bez terénního odkryvu nemùžeme pøímo datovat rýžovištì v údolí Okrouhlického potoka a Zlatých pramenù, Zlatého potoka u Kraskova a na Starkoèském potoce, soudíme, že i na základì nepøímých dùkazù je možno alespoò vrchol zdejší tìžby zlata datovat do období 13. až poèátku 14. století. Uvìdomíme-li si, s jakou intenzitou provozoval vilémovský klášter a mocný rod Lichtenburkù tìžbu drahých kovù na jižním úpatí Železných hor, bylo by s podivem, kdyby se o podobnou aktivitu nepokusily pøímo v srdci Železných hor. Pro tuto hypotézu by svìdèila i absence písemných zpráv pøed rokem Jak už bylo uvedeno, zprávy ze støedovìkého Chrudimska do první ètvrtiny 14. století jsou velmi vzácné, což ilustrují doklady prvních zmínek o zdejších sídlech (Šulc 2001). Posledním, opìt nepøímým dokladem by mohla být noticka opata vilémovského kláštera k právu tìžby jakýchkoliv kovù, které by byly objeveny bìhem propùjèení újezdu Lichtenburkùm (RBM III, , è. 1518). Opatovy obavy byly opodstatnìné, neboś Lichtenburkové, podobnì jako vilémovský klášter, provozovali tìžbu drahých kovù jak S 17/2015 ŽIVÁ ARCHEOLOGIE REA 59

6 na jižním úpatí Železných hor, tak i na pøilehlém Golèovojeníkovsku a Havlíèkobrodsku (obecnì Urban 1980, 36 61; 2003, 91 92; Rous 1999, ). Aèkoliv opìtovné osazení újezdu patrnì probìhlo, nepøineslo Jindøichovi z Lichtenburka pøedpokládaný výnos. Uvìdomíme-li si, že soubìžnì s tím docházelo k útlumu tìžby na dalších lichtenburských državách na Havlíèkobrodsku, chybìly tomuto feudálovi zøejmì prostøedky. Výsledkem by mohlo být odevzdání rodového hradu Lichnice do rukou Jana Lucemburského nìkdy pøed rokem Tou dobou je na Lichnici pøipomínán královský purkrabí Štìpán z Tetína (Urban 2003, 176). Jak vyplývá z pøedložené studie, je zøejmé, že železnohorský prostor je z hlediska poznání montánní archeologie prakticky terra inkognita a skrývá pro nás nejedno pøekvapení. Bylo by ovšem nesprávné øešit tuto problematiku pouze oddìlenì od vazby na sídlištní strukturu od pravìku do souèasnosti. Vzhledem ke stavu pramenné základny pro nejstarší pravìké až støedovìké období je archeologie èasto jediným zdrojem poznání. Prùzkum železnohorské oblasti nepovažujeme ani zdaleka za ukonèený a doufáme, že pøinese další dùležité poznatky o dynamice procesu osídlování a exploatace nerostných surovin. Použitá literatura Cejpová, M. 2008: Zbyslavec, okr. Chrudim, Výzkumy v Èechách 2005, 312. Danielisová, A. 2010: Oppidum Èeské Lhotice a jeho sídelní zázemí. Praha. Demek, J. et al. 1965: Geomorfologie èeských zemí. Praha. Durdík, T. 2004: K poèátkùm šlechtických hradù v Èechách, Archeologické rozhledy 56, FRB IV: Chronicon Aulae regiae Fontes rerum bohemicarum IV., ed. J. Emler. Pragae Fröhlich, J. 2006: Zlato na Prácheòsku. Kapitoly z historie tìžby a zpracování zlata. Písek. Frolík, J. 1984: Archeologické nálezy Chrudimsko (k t). Chrudim. Frolík, J. 1989: Nález ranìstøedovìké keramiky ze Seèské pøehrady na Chrudimsku, Zpravodaj Krajského muzea východních Èech 16/1, Gojda, M. John, J. et al. 2013: Archeologie a letecké laserové skenování krajiny. Plzeò. Jemelka, J. (ed.) 1968: Èeskoslovenská vlastivìda. Díl I. Pøíroda. Svazek 1. Geologie, Fyzický zemìpis. Praha. Klápštì, J. 2003: Poznámky o sociálních souvislostech poèátkù šlechtických hradù v èeských zemích, Archeologické rozhledy 55, Krejèí, J. 1877: Geologie èili nauka o útvarech zemských. Praha. Krejèí, J. Helmhacker, R. 1891: Vysvìtlivky ku geologické mapì hor Železných a sousedních okrskù ve východních Èechách. První èást. Popis všeobecných pomìrù geologických v Železných horách. Praha. Kudrnáè, J. 1982: Rýžování zlata v Èechách, Památky archeologické 73, LC: Libri confirmationum ad beneficia ecclesiastica Pragensem per archidioecesim. J. Emler (ed.). Pragae Morávek, P. et al. 1992: Zlato v Èeském masivu. Praha. Musil, J. 2007: Neznámá zaniklá støedovìká vesnice pod Seèskou pøehradou (k. ú. Seè a Hoješín, okr. Chrudim), Zpravodaj muzea v Hradci Králové 33, Musil, J. 2011a: Nové støedovìké a ranì novovìké nálezy z Trhové Kamenice (okr. Chrudim, Pardubický kraj), Východoèeský sborník historický 19, Musil, J. 2011b: Pøíspìvek archeologie k dìjinám Trhové Kamenice, okr. Chrudim, Archeologie ve støedních Èechách 15, Musil, J. Netolický, P. 2012: Zaniklá støedovìká a ranì novovìká ves Bolešov v k. ú. Spaèice, okres Chrudim, Pardubický kraj, Východoèeský sborník historický 22, Musil, J. Netolický, P. 2013: Studium dynamiky støedovìkých sídelních struktur v tzv. bojanovském újezdu (Železné hory, okres Chrudim), Živá archeologie. (Re)konstrukce a experiment v archeologii 15/1, Musil, J. Netolický, P. 2014a: Pozùstatky rýžování zlata v tzv. bojanovském újezdu (okres Chrudim), Archaeologia historica 39, Musil, J. Netolický, P. 2014b: Souèasný stav a perspektivy výzkumu antropogenních pozùstatkù sídelních, výrobních a tìžebních areálù v prostoru Železných hor, Archeologie východních Èech 5 (2013), Musil, J. Netolický, P. 2014c: Tvrzištì Stoupec a jeho hospodáøské zázemí. Výsledky povrchového prùzkumu na k. ú. Bøezinka u Hošśalovic (okr. Chrudim), Archeologie východních Èech 5 (2013), Musil, J. Netolický, P. 2014d: Dokumentace reliktù støedovìké tìžby kovù v Železných horách, Živá archeologie. (Re)konstrukce a experiment v archeologii 16, Novák, J. Sigl, J. 1977: Zjišśovací výzkum v Liciboøicích, Zpravodaj Krajského muzea východních Èech v Hradci Králové 4/2, Profous, A. Svoboda, J. 1957: Místní jména v Èechách. Jejich vznik, pùvodní význam a zmìny. Díl IV. S Ž. Praha. Razím, V. 2004: Nad poèátky hradù èeské šlechty, Archeologické rozhledy 56, RBM II: Regesta diplomatica nec epistolaria Bohemiae et Moravie II. J. Emler (ed.). Pragae RBM III: Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae III. J. Emler (ed.). Pragae RT I: Reliquiae tabularum terrae regni Bohemiae anno MDXLI igne consumptarum I. J. Emler (ed.). Pragae Sigl, J. Vokolek, V. 1977: Záchranné výzkumy, terénní prùzkumy a další akce AO KMVÈ v roce 1976, Zpravodaj Krajského musea východních Èech v Hradci Králové 4/2, Starý, J. Šanderová, J. Tomášek, M. 2004: Kulturní krajina støedovìké a ranì novovìké Èáslavsko. Evidence lokalit s pozùstatky montánní èinnosti, Mediaevalia archaeologica 6, Šulc, I. 2001: Soupis prvních písemných zmínek k sídlùm okresu Chrudim. In: Chrudimský vlastivìdný sborník 6, Šulcová, J. 2010: Míèov, okr. Chrudim, Výzkumy v Èechách 2007, 149. Urban, J. 1980: Lichtenburská država na Èeskomoravské vrchovinì ve 13. a 14. století, Historická geografie 18, Urban, J. 2003: Lichtenburkové. Vzestupy a pády jednoho rodu. Praha. Vaøeka, P. et al. 2006: Archeologie zaniklých støedovìkých vesnic na Rokycansku I. Plzeò. Vích, D. Vokolek, V. 1997: Nálezy získané do sbírek AO MVÈ v letech , Zpravodaj muzea v Hradci Králové 23, 3 27 Vodièka, J. 1957: Rudní ložisko ve Vèelákovì u Hlinska v Železných horách. In: Sborník k osmdesátinám akademika F. Slavíka, Praha, Vodièka, J. 1962: Nerostné bohatství Železných hor. Chrudim. Vodièka, J. 1978: Keltové a nerostné suroviny ve východních Èechách, Geologický prùzkum 18/4, Vodièka, J. 1987: Keltové a nerostné suroviny na Chrudimsku, Památky a pøíroda 48, Vodièka, J. 1997: Železné hory oèima geologa. Železné hory. Sborník prací è. 5. Nasavrky. Vodièka, J. Pošmourný, K. 1984: Staré rýžovnické práce u Petøíkovic. In: V. Bálek, Železné hory. Chrudim, 97. Summary Gold Panning in Chrudim Region Throughout history gold has attracted people by its looks and rarity. In 2010 a project by the Regional Museum Chrudim and the Department of Archaeology of the West Bohemia University Pilsen was started. It was an archaeological survey of woodland areas as a part of survey into changes of settlement patters and exploitation of mineral resources in the region of Železné Hory. During this survey we focused mainly on the relationship between medieval colonisation and gold mining. Awareness of the precious metal presence can be found in number of hydronyms (Zlatý potok, Zlatník, Zlatotok, Zlaté prameny; zlato = gold). In the 19 th century geologists noticed characteristic evidence of gold panning in the shape of elongated spoil heaps so called sejp. Their origin was dated to the La Tène period and connected to the near by oppidum of Hradištì u Èeských Lhotic. Based on analysis of settlement patterns and the sparse written sources we could date gold mining to the High Middle Ages. All mining activities are probably connected to mining activities of the Vilémov monastery and the powerful Lichtenberg family in the 13 th and at the beginning of the 14 th century. Petr Netolický, Katedra archeologie, Západoèeská univerzita v Plzni, adresa: Sedláèkova 15, Plzeò, netolicky.petr@seznam.cz Jan Musil, Regionální muzeum v Chrudimi, adresa: Široká 86, Chrudim, musil@muzeumcr.cz Èlánek vznikl s podporou studentské grantové soutìže FF ZÈU SGS ŽIVÁ ARCHEOLOGIE REA 17/2015