MALÁ ZAHRADNICKÁ KNIŽNICE J. LUŽA A KOLEKTIV. pěstování a zužitkování. drobného ovoce

Transkript

1 MALÁ ZAHRADNICKÁ KNIŽNICE S t J. LUŽA A KOLEKTIV pěstování a zužitkování drobného ovoce

2 Inž. dr. Josef Luža a kolektiv Pěstování a zužitkování drobného ovoce 1966 Státní zemědělské nakladatelství Praha

3 Autoři Inž. Iv an H ričovský Inž. dr. Vladimír K o tt Inž. dr. Josef Luza Inž. Břetislav Mičulka J a n Šimánek Inž. dr. Vladimír Zaeha Vedoucí kolektivu autorů Inž. dr. Josef Luža Lektoři Inž. dr. Anna H orynová (obecné část) Inž. Milan H ubený (Pěstování jahodníku) Karel Jašík (Pěstování m aliníku a ostružiníku) Inž. Bohumil K ošák (Pěstováni rybízu) Jiří Králíěek (Pěstování angreštu) Josef Peňáz (Pěstování hroznovitých borůvek) Inž. Vítézslay Tyrl (Zpracování drobného ovoce) \

4 Předmluva Drobné ovoce je naše nejrozšířenéjší ovocná kultura. Jeho 'pěstování je zvláště oblíbeno u zahrádkářů a u všech ovocnářů začátečníků. Důvodů pro jeho oblibu je několik. Drobné ovoce se může pěstovat na nejmenší ploše i v polostínu. Náročnost na půdu, zvláště na její hloubku, není velká. Brzy po výsadbě plodí a plodnost je každoroční, a proto riziko neúspěchu je minimální. Drobné ovoce se dá pěstovat i v klimaticky méně příznivých polohách, např. v horských oblastech, kde se jiným ovocným kulturám již nedaří. Ačkoliv pěstování je ve srovnání s ostatními ovocnými druhy snazší, chtějí pěstitelé dosáhnout co největších sklizní novými metodami, novými odrůdami a novou agrotechnikou. V poslední době bylo vydáno mnoho odborné literatury, pojednávající o drobném ovoci. I to svědčí o zájmu pěstitelů a začínajících ovocnářů, kteří si chtějí nejen doplnit pěstitelské zkušenosti, ale poznat i nově, modernější způsoby pěstování aby brzy dosáhli velké sklizně hodnotného ovoce, které má pro své zdravotní a technologické vlastnosti zvláštní postavení mezi ovocnými plodinami. Drobné ovoce je prvním ovocem po zimních měsících, které obsahuje velké množství vitamínů, zvláště vitamínu C a m i nerálních látek. Vitamín C si uchovává i po průmyslovém zpracování mnoho jakostních výrobků, zpestřujících náš jídelníček. Látky obsažené v těchto výrobcích odolávají různým konzervačním procesům a v předjarních měsících, kdy není ještě ovoce ani raná zelenina, jsou výrobky z drobného ovoce jedinou náhradou i za drahé jižní ovoce. Drobné ovoce není jen plodinou zahrádkářů. Vzrůstající nároky na zásobování obyvatelstva potravinami důležitými pro zdraví, ke kterým patří i drobné ovoce, vyžadují rozšířit jeho plantáže na větší plochy. K tomu se mají použít zejména

5 \ specializované zemědělské závody v nejpříznivějších přírodních a ekonomických oblastech, u nichž jsou předpoklady pro pravidelné zásobování trhu čerstvým ovocem. Pracovníci konzerváren již pochopili důležitost drobného ovoce a pro nesnadnost dovozu zřizují rozsáhlé plantáže v blízkém okolí. Trvalé výnosy a příjmy je možné při pěstování drobného ovoce zajistit správnou volbou druhů a odrůd, odstraněním nárazových sklizní, dále použitím mechanizace a dobrou organizací práce. Nadměrné výdaje při ruční sklizni a ošetření je třeba uplatněním mechanizace odstranit tam, kde jsou vhodné podmínky pro specializované ovocnářské závody. Tyto závody je nutné vybavit stroji, aby se mohly plochy drobného ovoce rozšířit. Všeobecně není ještě důvěra ve stálý důchod z plantáží drobného ovoce, proto se rozšiřují jen pomalu a způsoby pěstování jsou často zastaralé. Nutným předpokladem zintenzivnění pěstování drobného ovoce jsou vysoce odborně vzdělaní pěstitelé, kteří mají lásku ke svému povolání, věnují plodinám zvýšenou pěstitelskou péčí a dovedou odstranit riziko ztrát. Způsoby rychlého rozvoje pěstování drobného ovoce jsou probrány v kapitolách u jednotlivých druhů v této publikaci, která má za cíl zvýšit pozornost široké veřejnosti k pěstování drobného ovoce, a poskytnout rady a pomoc, jak snazším způsobem dosáhnout vyšších výnosů v praxi. Inž. dr. J o s e f Luža 6

6 Národohospodářský význam drobného ovoce Drobné ovoce má mnohostrannou a bohatou upotřebitelnost, a proto je důležité pro výživu lidí. Je hledanou surovinou pro konzervárenský průmysl a tvoří také významnou součást zahraničního obchodu. Pro obsah vitamínů a kalorií má význam jako poživatina. Drobné ovoce je sice chudší na množství kalorií než jiné plodiny, avšak poměrně vysoké výnosy na 1 ha z něho činí významnou potravinu (tab. 1). Celkovou roční výrobu drobného ovoce v ČSSR lze přibližně odhadnout podle počtu keřů nebo podle velikosti plochy (tab. 2, 3). Podle této statistiky se zvyšuje počet keřů i plochy drobného ovoce. Zaostává prozatím rozšiřování plochy maliníku. Také plochy jahodníku se zvětšují jen velmi pomalu, ačkoliv jahody jsou prvním konzumním ovocem na trhu a značný zájem o ně mají také konzervárny. Velikost celkové sklizně (tab. 4) neodpovídá skutečnému výnosu keřů. Více než 50 % z uvedeného počtu keřů Přehled výnosu kalorií na 1 ha u ovocných druhů (kalorie podle Heupka) T a b u lka 1 Druh Obsah kcal v 1 kg Výnos q/ba Výnos kcal na 1 ha 1 jablka J a h o d y Rybíz červený Rybíz č e rn ý A n g r e š t M a lin y

7 % vlastní drobní pěstitelé, kteří větší část plodů ponechávají pro domácí potřebu a teprve přebytky odprodávají. Proto statisticky zjištěné výnosy na 1 keř byly v roce 1963 u rybízu 1,5 kg, u angreštu 1,6 kg a u jahodníku 36,3 q na 1 ha, ačkoliv u všech těchto druhů jsou výnosy téměř dvojnásobně vyšší. Maliny a ostružiny se u nás pěstují na malých plochách, T a b u lk a 2 Počet keřů rybízu a angreštu v ČSSR ve 100 kusech (Ústřední komise lidové kontroly a statistiky) Druh R yb íz... A n g re š t Celkem keřů Plocha plantáží jahodníku a maliníku v ČSSR (v ha) T a b u lk a 3 Druh J a h o d n ík ,0 775,0 931,0 982,0 Maliník... 70,5 66,6 82,3 72,6 Celkem ha ,5 841,6 1013,3 1054,6 T a b u lk a 4 Celková sklizeň drobného ovoce v ČSSR (v tunách) (Ústřední komise lidové kontroly a statistiky) Druh ovoce J a h o d y Rybíz A n g re št M a lin y

8 většinou jen v zahrádkách. Sklizeň lesních plodů těchto druhů má mnohem větší význam než sklizeň z plantáží. Stejně je tomu tak i u borůvek, kterých jsme v roce 1957 vyvezli 110,5 tuny a v roce ,2 tuny. Sklizeň drobného ovoce nestačí zásobovat konzervárny, a proto se dováží (tab. 5). Angrešt dovážíme z Maďarska, rybíz z Maďarska a v posledních letech z Polska. Jahody dovážíme z Bulharska, Maďarska, Rumunska a Polska (tab. 6). Je proto třeba rozšířit pěstování drobného ovoce tak, aby byla kryta potřeba. Rozšiřování jeho pěstování brání potřeba většího množství pracovních sil v době sklizně, neboť toto ovoce uzrává v krátké době, nedá se uskladnit a brzy podléhá zkáze. Avšak jeho obliba u spotřebitelů, velká upotřebitelnost v potravinářském průmyslu a možnost vývozu činí je ovocem velmi hledaným. Dovoz drobného ovoce (v tunách) T a b u lk a 5 Druh ovoce Jahody A n g re š t R yb íz Dovoz jahod z jednotlivých zem í (v tunách) T a b u lk a 6 Stát B ulharsko M aď arsko Rumunsko P o ls k o

9 Z d ra v o tn í význam drobného ovoce Správný poměr obsahu glycidů, bílkovin, tuků, solí, různých prvků a vitamínů v potravě je základem lidského zdraví. Potravu nelze posuzovat podle kalorií, neboť potravou přijímáme až 60 různých látek a všechny tyto látky jsou pro zdraví důležité. Drobné ovoce má sice jen malou kalorickou hodnotu, ale zato velmi vhodný obsah minerálních látek a vitamínů. Mezi vitamíny, kterých má více než ostatní ovocné druhy, vyniká zvláště obsah vitamínu C (tab. 7, 8). Zvláště se cení obsah vitamínu C. Při porovnání obsahu vitamínu C v jahodách, v drobném ovoci s citrónem, který má vysoký obsah vitamínu C, zjišťujeme, že jahody obsahují tohoto vitamínu více. Význam má i okolnost, že jahody jsou první čerstvé ovoce, které přichází po zimních měsících. V obsahu vitamínu C předčí všechny druhy drobného ovoce jablka. Rovněž i obsah minerálních látek má drobné ovoce vyšší (tab. 9). Nápadně velké množství fosforu a železa obsahují T a b u lk a 7 Obsah glycidů a kalorií ve 100 g čerstvých plodů drobného ovoce (podle S ch a lta a Schalla) Druh ovoce Glycidy v g Kalorie Jahody R y b íz A n g re š t , Maliny O s tru ž in y

10 jahody a maliny. Velkým množstvím draslíku (ve srovnání s jablky) vyniká černý rybíz a angrešt. Obsah minerálních látek je velmi důležitý zejména pro růst kostí, celkový vzrůst a tvorbu krve. Celulóza je důležitá pro pohyb a vyprazdňování střev. Obsah vitam ínů ve 100 g čerstvých plodů (podle G rá f a) Tabu Ika 8 Druh ovoce A l.e.*) Bt mg Bi mg c mg Jahody stopy stopy 60 Rybíz červený ,08 40, Rybíz č e r n ý ,06 0, A n g re š t... stopy 0,03 35 Maliny ,05 stopy 30 Ostružiny ,03 stopy 15 Jablka... 0,02 0,05 8 C itr ó n y... stopy 0,05 0,01 50 Denní potřeba pro dospělého člověka ,50 1, *) I. E. mezinárodní jednotka, která znamená 0,3 y čistého vitamínu A nebo 0,6 y 0-karotenu. y = 1/1000 mg. T a b u lk a 9 Obsah minerálních látek ve 100 g čerstvých plodů (v mg) (podle H e u p k a a Rosta) Druh ovoce Draslík Vápník Fosfor Železo J a h o d y ,0 Rybíz červený ,4 Rybíz černý ,4 Angrešt ,5 Maliny ,0 O stružiny ,8 J a b lk a ,5 Denní spotřeba pro dospělého člověka ,0 11

11 Mimo jahody je u nás přímá spotřeba drobného ovoce velmi malá. Příčinu toho je třeba hledat v úpravě a velikosti balení, v jakosti a výběru plodů. Například černý rybíz se nedodává pro přímý konzum, ačkoliv jeho vysoká biologická hodnota je známa (tab. 10). Drobné ovoce je významnou surovinou pro výrobu hodnotných konzerv. Vyrábějí se z něho výborné džemy, rosoly, marmelády, sirupy, šťávy, mošty i ovocná vína. Drobné ovoce je zvlášť velmi vhodné pro výrobu dobrých ovocných moštů, kterých je nedostatek. Mošty dělíme na mošty chudé na vitamín C s 1,5 mg % (jablka, hrušky), středně bohaté s obsahem vitamínu C až 20 mg% (červený rybíz, jahody, maliny) a bohaté přes 30 mg% (černý rybíz). Správně konzervované drobné ovoce si zachovává přirozenou barvu a uchovává si své chemické složení téměř nezměněné. Jeho zařazení v jídelníčku zvyšuje hodnotu stravy. T a b u lk a 10 Dodávky pro přím ou spotřebu drobného ovoce v ČSSR (v tunách) (podle údajů Sdružení potravinářského obchodu) Druh ovoce Jahody A n g re š t Rybíz červený

12 Začlenění pěstování drobného ovoce do výrobního plánu v socialistickém zemědělství Pěstování drobného ovoce se rozvíjí v příměstských oblastech (jahodník), dále jako surovinová základna u konzervárenských podniků, ale také v oblastech vzdálených od těchto spotřebních center, které však vynikají vhodnými přírodními a ekonomickými podmínkami. Zemědělské závody je úěelné specializovat v blízkosti odbytových středisek na pěstování drobného ovoce. Zkušenosti ukazují, že se vysoké intenzívnosti při pěstování dosahuje na plochách rybízu nebo angreštu s výměrou 20 ha, u jahodníku na ploše 10 až 20 ha (u jahodníku nemá plocha přesahovat 40 ha, i když jsou např. v SSSR výsadby 100 až 130 ha). Malé výsadby, které jsou jen doplňkem příjmů JZD, nebývají dobře ošetřovány a práce spojené zvláště se sklizní se na malých plochách značně zdražují. Zakládání plantáží drobného ovoce v socialistickém sektoru postupuje pomalu (tab. 11). Zakládat závod specializovaný jen na pěstování drob- Počet keřů podle sektorů v ČSSR (podle Ústřední komise lidové kontroly a statistiky) T a b u lk a 11 Rok ČSSR celkem Státní statky a statky ministerstev JZD Ostatní pěstitelé Angrešt Rybíz

13 ného ovoce není možné. Musí být spojen s doplňkovou výrobou, aby se pracovní síly využily po celý rok. Drobné ovoce má nárazovou potřebu pracovních sil, a to u jahodníku od poloviny června, u rybízu a angreštu začátkem července, u maliníku v polovině července. Jak na sebe sklizně jednotlivých druhů drobného ovoce navazují, ukazuje obrázek 1. Pro využití pracovních sil je možno pěstovat jahodník a maliník, nebo jahodník a rybíz, popřípadě jahodník a angrešt. Pěstování drobného ovoce musí být sladěno s pěstováním ostatních plodin v podniku tak, aby jeho výnosy pomohly krýt v prvních letech zvýšené výdaje na výsadbu a aby se vyprodukovalo dostatek hnoje, bez kterého se nemůže úspěšně ovocnařit. Proto se pěstování drobného ovoce nej častěji spojuje s chovem skotu. V takovém závodě má ovocnářství vedoucí postavení. Volba ostatních plodin závisí na potřebě hnoje a množství práce. Nejčastěji se pěstují obilniny a pícniny, takže se lépe využijí pracovní síly. Po sklizni pícnin v květnu až v červnu je dosti času na sklizeň rybízu nebo angreštu. 14

14 měsíc, cukrovka _. - obilniny pícniny 2. Diagram sklizně drobného ovoce a zemědělských plodin: 1 - jahodník, 2 - rybíz červený, 3 - rybíz černý, 4 - angrešt, 5 - maliník, 6 - ostružiník. 15

15 Y našich JZD je pěstování drobného ovoce spojeno s pěstováním obilnin, řepy a bramborů jako hlavních plodin. Jak spolu časově souvisí nejvyšší potřeba ruční práce na sklizeň drobného ovoce se sklizní ostatních plodin, ukazuje diagram (obr. 2). Z diagramu vyplývá, že sklizeň pícnin spadá do období sklizně jahod. Rybíz a angrešt se sklízí před žněmi, a proto při jeho sklizni mohou vypomoci skupiny z rostlinné výroby. V některých závodech se volí pěstování drobného ovoce v kombinaci s jádrovinami, které mají nejvyšší potřebu ruční práce v měsíci říjnu a v předjaří v době řezu (tab. 12). Na obdělávání půdy a hnojení připadá %, na řez %, na ošetření proti chorobám a škůdcům %, na sklizeň a odvoz % hodin ruční práce. Srovnání náročnosti ruční práce (v hod.) při pěstování drobného ovoce s jiným i zemědělskými plodinami (podle S c h u ric h ta ) T a b u lk a 12 Plodina Potřeba hodin na 1 ha O b ilí... B ra m b o ry... Cukrovka... Jádroviny (čtvrtkmeny) Slivoně... V iš n ě... Rybíz červený... Jahodník... M a lin í k... A n g r e š t \ 16

16 Ekonomika pěstování drobného ovoce Pěstování drobného ovoce je stále více soustřeďováno ve specializovaných JZD, kde jsou pro to dobré předpoklady. Mezi ty patří zejména mikroklimaticky vhodné prostředí, možnost plynulého odbytu a úspěšné zvládnutí prací, které vyžaduje drobné ovoce. Kolika pracovních hodin ruční a strojové práce je třeba na 1 ha, je uvedeno u jednotlivých druhů. Z hlediska ekonomiky je nedostatkem, že se často přehlíží otázka volby odrůdy. Při pěstování drobného ovoce se často volí odrůdy jen z hlediska vhodného opylování. Odrůdy jsou však jedním z faktorů, které ovlivňují velikost sklizně a rozhodují o nákladech na ošetření plantáže. U jahodníku rozhoduje například odrůda nejen o velikosti plodů, ale i o kvalitě, a tím zároveň o příjmu. Odrůdy s velkými plody, i když jsou méně kvalitní, např. Madame Moutot, jsou oblíbeny, poněvadž dávají vyšší výnosy, kdežto odrůdy jakostnější, drobnější, kterých je do 1 kg větší množství, dávají průměrný výnos nižší. U rybízu jsou oblíbeny odrůdy s velkými bobulemi (Heros), i když vyžadují více práce pří řezu. Konzervárny naopak žádají odrůdy se střední velikostí bobulí, ale sytější červené barvy, jako je např. Houghton Castle. U černého rybízu se vysazují odrůdy, které mají delší hrozny, protože se lépe sbírají, čímž se snižují náklady na sklizeň. Volba odrůd je ovlivňována i dobou zrání. Z finanční stránky jsou rané odrůdy výnosnější; pozdní odrůdy, např. u jahodníku nebo rybízu, jsou méně oblíbeny, poněvadž v době jejich zrání začíná sklizeň pícnin, dostavuje se období dešťů a vznikají ztráty hnitím. Pozdní odrůdy 17

17 rybízu (Rote Spátlese) se sklízejí v období, kdy vrcholí sklizeň obilnin a konzervárny již nemají o ně zájem, poněvadž zpracovávají jiný druh ovoce (např. broskve). Délka sklizňového období a zrání odrůd je rovněž rozhodující. Volba odrůd uzrávajících v krátké době předpokládá více pracovních sil, zato je hospodářsky výhodnější a levnější, protože se sklízí téměř najednou. U jahodníku trvá zrání 14 až 20 dnů, plody zrají postupně a je nebezpečí přezrání. Proto vyžadují mnoho pracovních hodin. Podobně je tomu u malin a ostružin, které zrají postupně; doba zrání je 20 až 30 dnů. Červený a bílý rybíz a angrešt mají dobu zrání průměrně 15 dnů, ale zralé plody nepadají. Tab uika 13 Počet hodin potřebných na sklizeň 1 ha drobného ovoce Druh ovoce Průměrný počet hodin na 1 ha % z celkového ročního počtu hodin Jahody Rybíz č e rv e n ý Rybíz č e r n ý A n g re š t Maliny O s tru ž in y Potřeba 1 stálé síly na základní práce v plantáži (podle S ch u ric h ta ) T a b u lk a 14 Druh ovoce Plocha v ha obdělaná jednou pracovní silou Jahodník... 0,9 1,1 Rybíz... 3,3 4,0 Angrešt... 3,0 3,7 Maliník... 2,2 3,1 O s tr u ž n ík... 2,6 3,5

18 Černý rybíz, zvláště Karlštejnský dlouhohrozen, po přezrání padá a musí se sklidit v krátkém čase. Velký počet hodin na sklizeň je příčinou, proč se tyto poměrně výnosné plodiny pěstují jen velmi málo (tab. 13). Velikost plochy, na kterou je třeba jedné stálé pracovní síly pro základní práce v plantáži drobného ovoce, tj. na okopávku, přihnojování, ochranu proti škůdcům, u jahodníku odstraňování šlahounů, u maliníku odstraňování Přehled doby plodnosti a velikosti sklizně na 1 ha T a b u lka 15 Druh Doba trvání let Bez plodnosti let Výnos na keř v kg na začátku plodnosti Trvání plodnosti let Sklizeň v plné plodnosti na keř v kg Sklizeň v plné plodnosti ha/q Průměrný počet hodin ruční práce ročně na 1 ha Rybíz červený ,0 14 7, Rybíz černý ,5 14 6, Angrešt ,1 14 5, Maliník ,3 7 1, Ostružiník ,0 6 10, ahodník T a b u lka 16 Přehled nákladů a výnosů drobného ovoce na 1 ha (v Kčs) Náklady Výnos Druh ovoce na založeni plantáže na ošetřeni v době plodnosti hrubý iistý J a h o d y Rybíz červený Rybíz černý A n g re št M a lin y O s tru ž in y

19 odplozených výhonů a u rybízu prosvětlování keřů, je uvedena v tab. 14. Drobné ovoce vyniká nad ostatními ovocnými dřevinami vysokými stálými výnosy, brzkou plodností (tab. 15) a značnými hrubými příjmy. Má však velké nároky na ruční práci, které mechanizací, vhodnou volbou druhů a odrůd a organizací práce se dají snížit až o jednu třetinu. Při dnešních cenách drobného ovoce můžeme usoudit, že se vyplácí pěstovat drobné ovoce, i když náklady na sklizeň jsou velké. Pravidelné úrody a vysoké ceny v porovnání s jiným ovocem, jak ukazuje tabulka 16, dávají předpoklad stálých příjmů. 1 20

20 Mechanizační prostředky pro obdělávání půdy v plantážích drobného ovoce Mechanizační prostředky pro pěstování drobného ovoce lze rozdělit na stroje, nářadí a pomocná zařízení pro pravidelné ošetření a sklizeň. Speciální stroje a nářadí se používají při plochách ha. U takových ploch je třeba sestavit pracovní četu s mechanizátorem, aby stroje byly využity a práce vykonány v agrotechnických lhůtách. Strojní park tvoří tažné prostředky, stroje pro obdělávání a přípravu půdy, pro ochranu rostlin, pro hnojení a speciální stroje. Stroje, kterých se v přítomné době v podnicích používá, jsou někdy zhotoveny svépomocí nebo to jsou vhodně upravené stroje, dříve používané k jinému účelu, např. řepné plečky. Energetické zdroje pro mechanizační prostředky jsou traktory, étyřkolové malotraktory, motoroboty, nářaďové traktory a koňské potahy. Při použití strojů se musí podle jejich pracovního záběru volit spony a vzdálenosti, např. u jahodníku lze použít nářaďového traktoru RS-09/15 tehdy, jsou-li řady jahodníku od sebe vzdáleny 83 em. Při použití malotraktoru T-4K-10 nebo Holderu, je třeba volit nejen řady určitých vzdáleností, ale také odrůdy, které růstem usnadňují mechanické obdělávání, např. u rybízu a angreštu. Pro rok po výsadbě rybízu nebo angreštu nejsou při obdělávání půdy žádné zvláštní požadavky na nářadí. V 5. roce a v dalších letech, když keře dorůstají do maximální velikosti, zužuje se pracovní ulička mezi řadami, a chceme-li použít malotraktoru, musí být tato ulička široká alespoň 100 em. Proto se plantáže vysazují s velkými vzdálenostmi řad (4 m) a se zmenšenými vzdálenostmi keřů v řadách (2,5 3 m). Vzdálenosti volíme podle druhu a podle odrůdy tak, aby v plném růstu 21

21 O Tf o O oo -f to o ^ 00 <N O o oí oí o* o to o (N ^ ro o o o o T T7 V _ O ^ ^ o ^ ^ ^ "9 í I h h h ^ O O T N h- Stroje pro m echanizaci prací v plantážích rybízu a a n g r e štu.2 "o z o,j o-3 -Q '> SUc > O O >L- ^ e45. * Ort - ><u g *.E:Ě.-ol <n^ Ň Z O* Q_ lo 'O Ot; o O U E i? 'f5 'c 'E O 'c O > rt I O. CL >. X.* C l O ^ o T}- 00 m i - - N o N * "? >? NI LO LL O '>13 <«5 *- '5 * >S «= g >jj -«*.>" -el n c 3 LJ- ^ 2 n 5 -* -C> cd O si) ^ -* JHc -o JC V*_ p >^-o E^*ť o </>HJ Q. Q *5 * </>o > 5 ^ S g U -g 0 «- <-* - Q) 5. W E ~ O >l o o Q--TD Q. CL L </» 3 *-* F o u> c O O CL t j E Q* O c S < o E LOQÉ u í c ^ X) _c '>v O o Su^O *-» 4 eí VG) C C L O W N ^ ^ <D O > ^ C L. O *2 <D w O ^ G) o S >i>ti >S "n >h «E -«w O ~ N o N Q - CL 22

22 ^ CO o o o o I o cd ^ rs co LO UO T- t- O vo Tí- ŽÉ o >c CO CO ' c o a : cč. t - 4L. cč. 0 0*7 LO uo rsl rsl I Stroje pro mechanizaci prací na plantážích jahodníku > ^ :iu o > o Q..a = o ^ CL> O Q. >O c <u c a P >L c o E C C c> a o >1- >i c >1-. >L. >l_ 73 Cl CL o d c l O Q. Q. u> >S >x L. >s C>v O Jsi J ti CL Jsi _C ^ ^ Q. po 'v q.cc ts CL Q ^ ^ 00 2 '2 a. o S "a ~ a.'o >o >l w >«c v ;c o y X a. I c l 23

23 Holandský červený Houghton Castle Vierlandenský Děvínský velkoplodý Karlítejský dlouhohrozen 1 0, m 3. Rozsah koruny rybízových keřů. 24

24 4. Potažní plantážní plečka pro plantáže rybízu, angreštu, maíin, a ostružin (foto Luža). 5. Potažní plečka upravená na závěsnou za M-6 pro obdělávání v plantáži jahodníku (foto Luža). 25

25 6. Rám pro upevnění různých druhů nožů za M-4 (foto Luža). 7. Upravená šípová radlice do plantáží drobného ovoce při zaplevelení. Po straně se dají upevnit řezné kotouče pro odstranění šlahounů jahodníku (foto Luža). 8. Nesený pérový kypřič za T-4K-10 pro plantáže (foto Štric). 26

26 zůstala volná pracovní ulička v šíři 1 m. Tím se umožní lépe využít mechanizaci, ale také se potlačuje růst plevele v řadách, čímž ubývá ruční práce. Pro snazší obdělávání rybízu, angreštu i malin v domácích zahradách se vyvažují keře k drátu a pěstují se ve formě zpeřených palmet. Vzdálenosti mezi řadami mohou být pak menší (2,3 2,5 m). Vysoké výnosy, snadná sklizeň a mechanické obdělávání vyváží nákladné budování kostry. Na většinu prací při obdělávání a při ochraně proti chorobám a škůdcům se dají použít mechanizační prostředky, a tím lidskou práci omezit na nejmenší míru. V cizině se mechanizuje i sklizeň, např. u jahod se užívá sklízeči plošina s transportérem a u rybízu vibrátordvý setřásaě plodů. Dosud se stroje, které máme pro plantáže, plně nevyužívají, neboť se nevolí spony výsadeb podle rozměrů mechanizačních prostředků. Nejčastěji se používají plečky a pluhy tažené koňmi, ačkoliv koňské potahy je možno nahradit malotraktory nebo motorovými pleěkami. Na druhé straně si pěstitelé sami zlepšují závěsná a zápřežná nářadí a doplňují tak nedostatečnou mechanizaci.

27 Pěstování jahodníku Pěstitelské oblasti jahodníku v ČSSR Vhodné přírodní podmínky, zvýšená poptávka po plodech pro zpracovatelský průmysl i přímý konzum a konečně i značný ekonomický přínos pro pěstitelský podnik způsobily, že plochy plantáží jahodníku se v poslední době rozrůstají. K tradičním jahodářským oblastem, jako je Turnovsko, Benešovsko, Jičínsko a Litoměřicko, přibývají další, zejména Podorličí, okolí Prahy a jižní Morava. Velmi prudce se jahodářství rozvíjí ha Slovensku, kde se jahody ve velkém mimo okolí Bratislavy a kdysi Komárna nepěstovaly. Dnes se zásluhou zpracovatelského průmyslu zakládají plantáže hlavně v okolí Nitry, Trnavy, Nového Města nad Váhom, Prievidze a Liptovského Mikuláše. Avšak ani toto rozšíření ploch jahodníku nestačí krýt požadavky konzervárenského a mrazírenského průmyslu. Zlepšení distribuce čerstvých plodů od pěstitele přímo k spotřebiteli ve vhodných malých obalech dává předpoklady, že se konzum čerstvých jahod podstatně zvýší. Zvláště v příměstských zahradnických a zemědělských podnicích by pěstování jahodníku mělo své opodstatnění. Ve vhodných oblastech v blízkosti zpracovatelského průmyslu je třeba podstatně rozšířit plantáže konzervárenských odrůd, aby nebylo třeba krýt požadavky dovozem, kterým se u poměrně měkkých plodů jahod ani nezvyšuje kvalita, ani nesnižuje cena výrobku. Pro naše podmínky máme mnoha odrůdovými pokusy, konanými na různých místech rebubliky, vyzkoušeny nejvhodnější odrůdy. V porovnání s výsledky v zahraničí se 28

28 dosahovalo podstatně vyšších výnosů, což jasně ukazuje, že u nás máme pro pěstování jahodníku vhodné podmínky. Původ a biologie jahodníku Jahodník je vytrvalá bylina, rozšířená hlavně v severním mírném pásmu, v Evropě, Asii a Americe. Botanicky patří k rodu Fragaria, do čeledi růžovitých (Rosaceae). V přírodě roste větší počet druhů jahodníku, z nichž některé se v minulosti pěstovaly i v zahradách pro plody. Na vzniku našich pěstovaných odrůd se však podílelo jen několik botanických druhů. Z těch má hlavní význam jahodník čilský (Fragaria chiloénsis) a jahodník viržinský (Fragaria virginiana). Jejich křížením vznikl jahodník zahradní (Fragaria grandiflora), označovaný také F. ananassa. Tento jahodník dal základ pro vyšlechtění většiny dnešních velkoplodých odrůd. Měsíční drobnoplodé odrůdy jahodníku pocházejí z jahodníku obecného (Fragaria vesca var. semperflorens). Velkoplodé odrůdy jahodníku vytvářejí během vegetace em vysoké trsy. Tvar a výška trsu je závislá na pěstované odrůdě a na růstových podmínkách. Převážná většina listů v zimním období odumře a nadzemní část se obnovuje opět na jaře. Kořeny jahodníku jsou trvalé, rozprostírají se hlavně v horní části ornice, nejvíce do 25 em. U většiny pěstovaných odrůd vyrůstají z úžlabí řapíků listů plazivé stonky, odnože, kterými se jahodník vegetativně rozmnožuje. Odnože se vytvářejí většinou od doby květu až do konce vegerace. Mohutnost odnožování je typickým odrůdovým znakem. Pětičetné k v ě ty jsou nejčastěji bílé, jsou uspořádány v okolíkovitém vrcholíku. Květy bývají většinou obojaké, některé odrůdy mívají jen samičí květy (M. Schindlerová, Pozdní z Leopoldshallu). Na plantážích se uplatňují pouze samosprašné odrůdy (Senga Sengana, Georg Soltwedel) s obojakými květy, neboť kombinace odrůd pro opylení je v produkčním jahodářství nepraktická. Z hlediska

29 sběru plodů a kultivačních prací je účelné vysazovat monokultury jednotlivých odrůd. P lo d y (souplodí) jahodníku, jahody, bývají různého tvaru a velikosti, podle pěstované odrůdy. Nejvhodnější je tvar tupě srdčitý a barva tmavě červená i uvnitř plodů. Semena (nažky), většinou barvy žluté, zelené až hnědé, jsou umístěna na povrchu plodů, a to různě hluboko. Na hloubce ponoření nažek je závislá otlačitelnost plodu. Po sklizni v červenci nastává diferenciace květních pupenů a regenerace kořenů. Tuto činnost je, vzhledem k budoucí sklizni, účelné podpořit přihnojením po ukončení sklizně a v době sucha zavlažováním. Odrůdy jahodníku Na rozdíl od ostatních ovocných druhů mívají odrůdy jahodníku kratší dobu trvání. Hlavně v poslední době nastávají značné změny v sortimentu, nejen u nás, ale i v zahraničí. Známé odrůdy, jako Madame Moutot, Královna Luisa, Rumělka, Nejranější z Bagoty, Pozdní z Leopoldshallu a Paní M. Schindlerová, byly vyřazeny z povoleného sortimentu. Další odrůdy, před několika lety ještě doporučované, jako je Panthern, Vítěz, Deutsch Evern, Hornoslezská (Grosse Fruchtbare), Sutterland, P. J.E rnst atd., se dnes už prakticky nevysazují. Do produkčních výsadeb se v poslední době dostávají nové odrůdy s vyššími výnosy a vhodnější i po stránce technologické. Tyto změny jsou možné pro krátkodobý charakter pěstování jahodníku. Ve státech s vysokou úrovní jahodářství vynakládají šlechtitelé značné úsilí na získání výnosnějších, odolnějších a kvalitnějších odrůd. Šlechtěním jahodníku se zabývá mnoho ústavů, stanic, podniků i soukromníků. V některých státech je rozhodující stránka obchodní a ne všechny doporučované nové odrůdy se skutečně osvědčují. Nejvíce nových odrůd je produkováno v Americe a v obou německých státech. V našich podmínkách se uplatňují spíše odrůdy německé, z množství amerických odrůd se u nás osvědčily pouze 30

30 stáleplodící. Nové šlechtění se u nás provádí ve větším rozsahu teprve v posledních letech. V produkčním jahodářství se v našich podmínkách uplatňují pouze odrůdy jednou plodící. Ostatní skupiny odrůd jahodníku, jako jsou stáleplodící, měsíční a popínavé, jsou vhodné jen pro zahrádky, i když se v některých státech pěstují plantážnicky. Sběr plodů, který představuje největší položku v nákladech, by se u odrůd plodících v delším období ještě prodražil. V popise odrůd, které mají v současné době nejlepší předpoklady jak po stránce pěstitelské, tak zpracovatelské, jsou uvedeny jen nejdůležitější vlastnosti. Podrobný pomologický popis najde pěstitel v knize inž. dr. Jo se fa P e ik e ra,,jahody a v pomologiích. Podle doby dozrávání se odrůdy jahodníku rozdělují na rané, středně rané a pozdní. Za rané se považují ty odrůdy, které dozrávají podle klimatických podmínek v první červnové dekádě. Středně rané zrají o týden později a pozdní odrůdy začínají dozrávat za 10 až 14 dní po raných. P ře k v a p e n í trž n ic e (Surprise des Halles) je zatím nejlepší odrůda nejranějších jahod. Je velmi úrodná a dává uspokojivé výnosy i v méně příznivých letech. Vytváří nižší řídké trsy, velmi silně odnožující. Hodí se pro výsadby v nižších a středních polohách v okolí spotřebních center. Plody jsou průměrně velké, pravidelného, široce tupě kuželovitého tvaru. Barva plodů je karmínově červená, dužnina je narůžovělá. Chuť má tato odrůda průměrnou, první plody bývají dosti kyselé. Na zpracování, hlavně k výrobě kompotů, není vhodná. Dopravu na větší vzdálenosti nesnáší. Velmi cennou vlastností je značná odolnost proti plísni šedé ve vlhkých letech. Naproti tomu je značně napadána skvrnitostí listů. S enga Sengana. Středně raná odrůda, kterou vyšlechtil prof. dr. R. von Sengbusch. V poslední době je ve výsadbách značně zastoupena. Roste velmi silně, trs je vysoký, kompaktní. Odnožování je silnější pouze v prvním roce po výsadbě, později vytváří jen málo odnoží, což 31

31 je pěstitelsky výhodné. Na stanovišti nevymrzá a také květy má poměrně odolné proti jarním mrazíkům. Plody jsou průměrně velké, ve starších výsadbách a bez závlahy bývají i drobnější. Cennou vlastností je tmavě červená barva na povrchu i uvnitř plodů. Tuto barvu si plody podržují i v kompotech. Chuťově je velmi dobrá, v méně příznivých letech bývá nakyslá. Kalich se odděluje poměrně obtížně, nezanechává však dutinu. Nepřezrálé plody snášejí i dopravu na delší vzdálenosti. Ve vlhkých letech značné množství plodů shnije. Pro tuto špatnou vlastnost se v některých oblastech od výsadeb této odrůdy upouští. Pro další vynikající vlastnosti zůstává však tato odrůda hlavní pro výsadby na plantážích. G eorg Soltw edel. Středně raná německá odrůda, poměrně u nás rozšířená. Vytváří prostředně vysoké široké trsy s typickými světle zelenými listy. Odnožuje dosti silně. Prospívá dobře jen ve vlhčích oblastech, kde nahrazuje Senga Senganu. Plodnost odrůdy je za optimálních podmínek dosti vysoká, v suchých oblastech jsou výnosy podprůměrné a plody drobné. Barva plodu je jasně červená, kalich se dobře odděluje. Plody jsou protáhlé, první taštiěkovité, nadprůměrně velké. Patří k nejchutnějším odrůdám jahod, na kompotování je však nevhodná. G ra n á t je původní československá odrůda. Vzrůst je středně silný. V plantážích se příliš nepěstuje, a to pro poměrně nízké výnosy, i když jinak má mnoho cenných vlastností, jako je tmavá barva plodu i dužniny a vhodnost pro kompotování. Ve výsadbách bývá pro svou menší vitalitu silně poškozována roztočíkem. Byla vyřazena ze sortimentu povolených odrůd pro nízké výnosy. Z perspektivních odrůd jsou nej známější: S enga P reco sa. Raná odrůda, která se začíná v západních zemích více pěstovat. U nás se zatím jen zkouší a používá se na menších výsadbách. Předností je dobrá, sladká chuť i u předčasně sklizených plodů. 32

32 Senga G igana. Nová odrůda vypěstovaná dr. Sengbuschem, která se dostala na trh v roce Plody jsou nadprůměrně veliké, středně raně dozrávající. Barva plodů je jasně červená, lesklá. Tvar plodů špičatě kuželovitý, kalich lehce oddělitelný. R eg in a (Brandenburg). Raná odrůda rozšířená na Západě, u nás se v pokusech a menších výsadbách ukazuje jako poměrně málo úrodná. První plody jsou velké, v druhé polovině sklizně však bývají velmi drobné. Chuťově je velmi dobrá. M ů n ch eb ersk á ra n á (Macherauchs Frůhernte). Odrůda podobná předešlé, pocházející ze stejného křížení. Plody jsou poněkud tmavší. Zdá se, že se v našich podmínkách uplatní lépe než Regina. V poslední době se začala pěstovat Můncheberská II, která má být selekcí původní Múncheberské. P o c a h o n ta sje starší americká odrůda, která se k nám dostala před několika lety. V cizině se množí hlavně ve Francii. U nás se osvědčila i na větších plochách. Je to velmi úrodná odrůda, plody jsou kuželovité, jasně červené, vhodné k výrobě kompotů. Y dun je velmi produktivní odrůda, která má podle zahraničních údajů dokonce vyšší úrodnost než Senga Sengana, ale chuťově je podřadnější. S o u v en ir de Ch. M achiroux. Plodná francouzská odrůda s velkými, pozdě zrajícími plody. Vhodná hlavně pro přímý konzum. A sieta je novější, jednouplodící odrůda dovezená z NSR. Dozrává středně raně. Její cennou vlastností je tmavočervená barva plodů a dužniny. Zvláštností je pevnost plodů, kterou předstihuje doposud známé odrůdy. L iham a je nová raná odrůda. Její plody jsou tmavě červené a poměrně velké. Roste středně silně a podle dosavadních pozorování je i úrodná. 33

33 Odrůdy stáleplodící R ed R ich je starší americká stáleplodící odrůda rozšířená na celém světě. Dosud patří k nejlepším odrůdám této skupiny. Vyznačuje se tmavým listem a kompaktním trsem. Plody jsou středně velké až velké, tmavě červené, srdčitého tvaru. Chuťově patří k nejlepším odrůdám jahod a plody se mohou velmi dobře použít na zpracování. Méně odnožuje a bývá často napadána roztočíkem jahodníkovým. O zark B e a u ty je semenáč odrůdy Red Rich, od které se liší nižším růstem trsů a světlejším listem. Plody jsou protáhlého tvaru, světlejší barvy a lesklé. Plody jsou chutné, i když nejsou úplně vybarvené. Plodí až do zámrazu. Trpí méně roztočíkem jahodníkovým než Red Rich. Odrůdy měsíční R u ja n a patří do měsíčních jahod, které poskytují úrodu od června do konce vegetace. Plody jsou drobné, kuželovitého tvaru, připomínají lesní jahody, nedosahují však jejich arómatu. Rujana je velmi plodná odrůda s menším světle zeleným listem. Tvoří hustý uzavřený trs bez šlahounů. Nad trsem vynikají květy, které postupně odkvétají a zrají. Často se vysazuje kolem chodníků. Odrůdy popínavé S o n jan a je popínavý jahodník, který se pěstuje nejčastěji v zahrádkách, v omezených prostorách, v květináčích a šlahouny se vyvažují na drátěnou nebo dřevěnou konstrukci. Plody dozrávají na šlahounech mimo mateřskou rostlinu. Na šlahounu se nejdříve vytvoří růžice listů a uprostřed nich osa s květy. Plody jsou kulaté, střední velikosti. Aby vznikaly po celé délce šlahounů, vyžaduje velmi dobré půdy a časté přihnojování. Rozmnožuje se tím, že se šlahouny položí na půdu, kde zakoření. 34

34 Způsoby pěstování jahodníliu Přechod od malovýrobního a zahrádkářského způsobu k plantážnímu způsobu znamenal i potřebu zjistit nej-/ vhodnější způsob plantážní produkce jahod. Byly zkoušeny nejrůznější spony a způsoby výsadby. Dnes už je v této otázce víceméně jasno a je zřejmé, že je třeba vysadit na jednotku plochy dostatečně velký počet jedinců, aby výnos v prvním roce po výsadbě byl hospodářsky významný. Na druhé straně je třeba umožnit maximální použití mechanizačních prostředků pro kultivaci i ostatní práce. Tyto podmínky nejlépe splňuje jednořádkový způsob výsadby. Dvoj řádky a hnízdové výsadby vyžadují značné množství ruční práce, a proto se od nich upouští. Vzdálenost řádků závisí na době trvání kultury, bujnosti růstu odrůdy a na používaných kultivačních prostředcích. Jahodník nemá chybět v žádné zahrádce. Pro celoroční zásobení domácnosti čerstvými plody je vhodné kombinovat jednouplodící jahodníky se stáleplodícími nebo i s odrůdami měsíčními. Z raných odrůd jsou pro zahrádky vhodné jednouplodící: Surprise de Halles nebo Regina, ze středně zrajících Senga Sengana, George Soltwedel, ze stále plodících odrůd Ozark Beauty, Red Rich a z měsíčních Rujana. Víceleté kultury jahodníku V našich podmínkách se nej častěji používají víceleté kultury jahodníku. Umožňují mechanizovat kultivační práci. Porost se ponechává po 3 sběrové roky. Po této době se výnosy a velikost plodů rychle zmenšují, takže je rentabilnější vysadit novou plantáž. Používané spony se pohybují v rozmezí x25 50 em. Systém prorostlých pásů (obr. 9). Souvislé prorostlé pásy jahodníku vznikají samovolně, ponechá-li se část odnožových sazeniček. Šířka prorostlého pásu bývá em. Odnože se pravidelně odstraňují jen v pracovní uličce, jejíž šířka se řídí používanými mechanizačními prostředky a bývá 25 až 40 em. Při výsadbě se vzdálenost řad volí 35

35 9. Souvislé prorostlé pásy jahodníku odrůdy Senga Sengana (foto Šimánek) 80 až 100 em od sebe a vzdálenost v řádcích em, podle vzrůstnosti odrůdy. Tento způsob se nejčastěji používá ve velkých výsadbách (10 i více hektarů), neboť vyžaduje nejméně ručních prací na okopávku. Další vý- 30

36 hodou je, že se částečně potlačí nižší semenné plevele. Pozemek však nesmí být zaplevelený pýrem, neboť v pásech není možné již pýr odstranit. Plody ve druhém a třetím roce zůstávají čisté, většinou i bez podkládání. Výnosy bývají dobré, ve druhém a třetím roce však plody bývají drobnější. Nevýhodou je, že plody, hlavně ve vlhkých letech, značně zahnívají a vlivem hustého porostu se vyskytují škodliví činitelé. Doba výsadby se řídí klimatickými a hospodářskými podmínkami: Výsadba v pozdním létě je vhodná v teplejších oblastech, kde je možnost závlahy. Je-li výsadba provedena včas, tedy nejdéle do poloviny září, v příštím roce se dosahuje výnosů q/ha. Pozdní podzimní výsadby jsou nerentabilní, hlavně ve vyšších polohách, kde dříve končí vegetace. Špatně zakořeněné rostliny potom často vymrzají a výnosy 5 10 q/ha se prakticky nevyplatí sklízet. Jarní výsadba. Není-li možno pozdě došlé sazenice nebo pro nesklizenou předplodinu vysadit v létě včas, je výhodnější vysazovat na jaře. Při výsadbě do poloviny dubna není většinou třeba vysázené rostliny zavlažovat. V prvním roce se sice neuvažuje se sklizní plodů, ale vyhnojenou půdu mezi řádky je účelné využít pro výsadbu zeleniny. Nejlepe se osvědčuje rané zelí, hlávkový salát, květák a jiné rané zeleniny s kratším vývojem, neboť musí být sklizeny do července, kdy jahodník nejsilněji odnožuje. Částečné zastínění snáší jahodník velmi dobře. Pro výsadbu na jaře je třeba méně sazenic, neboť je možné volit větší spony (100x40 50 em); již v roce výsadby se vytvoří souvislé pásy a v dalším roce se dosahuje plné sklizně. Udržování jednotlivých rostlin. Na menších výměrách (1 2 hektary) a tam, kde je dostatek pracovních sil, je výhodnější vysazovat hustěji (60 70 em X em) a udržovat jednotlivé samostatné rostliny odstraňováním všech odnoží. Takto se dosahuje vyšších výnosů a většího podílu plodů výběrové jakosti. Tento způsob se osvědčil hlavně v sušších podmínkách, kde jednotlivé rostliny mohutněji zakořeňují, neboť mají k dispozici větší půdní 37

37 prostor. Zejména u odrůdy Senga Sengana, která tvoří podstatnou část výsadeb, je pro její robustní vzrůst a náchylnost k hnití plodů tento způsob výhodný. Nevýhodou je, že se plody značně znečišťují zemí; proto je nutné tomu zabránit nastýláním. Výsadbu je třeba uskutečnit do konce srpna. Jednoletá kultura Jahodníku Poznatek, že výnos v prvním roce po výsadbě přímo závisí na počtu rostlin, vedl k výsadbě značného množství sazenic (160 až 300 tisíc na 1 ha) a k ponechání této kultury pouze jeden rok. Při rostlinách stačí totiž pouze sklidit 100 g plodů z jedné rostliny, aby bylo dosaženo výnosu 200 q z hektaru. Tento způsob se používá hlavně v zahraničí a u nás se propaguje teprve v poslední době. Má své opodstatnění hlavně pro produkci nejranějších plodů k přímému konzumu. Podle biologických poznatků totiž mladé rostliny v prvním roce po výsadbě o několik dní dříve kvetou a také plody dříve dozrávají. Předpokladem vysokého výnosu je výsadba do 15. srpna s pravidelnou závlahou, aby rostliny do zimy dostatečně zakořenily. Sazenice se vysazují ve sponu x em, což znamená přibližně až sazenic na jeden hektar. Každý šestý řádek se vynechá, aby se umožnila případná ochrana a sklizňové práce. Předpokladem husté výsadby je vlastní produkce sazenic a zahradnický způsob přípravy půdy. Kultivační a ochranná opatření se většinou neprovádějí, vyšší plevele se nad porostem posečou. Pro hustou výsadbu se nejlépe osvědčily nejranější odrůdy, jako je Překvapení tržnice, Regina (Brandenburg), Můncheberská raná a Senga Precosa. Po sklizni se kultura zruší; je ovšem také možné vyorat každou druhou řadu a zbylé řady ponechat ještě jeden sklizňový rok. Podkultura jahodníku v sadech Nejlepších výsledků se dosahuje při monokultuře jahodníku. V některých případech je však účelné výsadbou 38

38 jahodníku využít plochu v mladých kmenných ovocných sadech. Tento způsob umožňuje i lepší využití pracovní skupiny, která ošetřuje sad, neboť potřeba práce při ošetřování obou kultur je během roku dobře rozdělená. Pod stromy se však má jahodník pěstovat jen do začátku jejich plodnosti, protože potom je ztíženo sklízení ovoce a chemická ochrana plodných stromů. Mateční výsadby jahodníku Pěstitel si většinou dopěstovává výsadbový materiál pro další výsadby sám, proto je účelné uvést nejdůležitější zásady při získávání sazenic. Odebírání sazenic z běžných porostů bez kontroly jak pěstitelské, tak i zdravotní způsobilo, že se dnes ve všech výsadbách vyskytuje roztočík jahodníkový. V porostech starších odrůd, které se takto rozmnožovaly delší dobu, se objevovalo velké množství neplodných jedinců (panáků), což způsobovalo podstatné klesání výnosu. Na snižování výnosů se podílel také roztočík, proti kterému není doposud ochrana v běžných porostech uspokojivě vyřešena. Udržovacím šlechtěním se každoročně produkuje určité množství elitních sazenic, které jsou získány z nejlepších vyselektovaných klonů. Tato elitní sadba slouží k zakládání matečnic na šlechtitelských stanicích a množitelských podnicích, které produkují sadbu ve stupni Ml. Tento stupeň množení by se měl vysazovat na množitelský dílec, kde by si pěstitel dopěstovával sadbu jahodníku pro vlastní produkční plochy. Po určitém čase (4 5 let) by bylo třeba znovu zakoupit nový výchozí materiál. Tento postup, který by byl zárukou zdravých, plodných rostlin, je proveditelný, neboť je zabezpečen dostatek elit z udržovacího šlechtění jahodníku, které se v ČSSR provádí na třech šlechtitelských stanicích. Pro špatnou distribuci sazenic z udržovacího šlechtění a neinformovanost pěstitelů se tato výměna sadby neprovádí. Na mateční dílec, kde se produkují sazenice pro vlastní plantáže, se sazenice vysazují ve sponu 100x50 em, aby se převážná část těchto sazenic mohla dostatečně vyvi- 39

39 10. Přepichování jahodníku na množitelském záhoně (foto Simdnek). nout už v matečnici; předpěstování sazenic na množitelských záhonech je totiž velmi nákladné. Největší počet sazenic a nej kvalitnější sazenice se získávají v prvním roce po výsadbě. V dalších letech je účelné ponechat porost jen pro produkci plodů. Z jedné matky se získá v průměru asi 10 sazenic ročně. Z toho jsou dvě třetiny sazenic schopné výsadby v témž roce. Ostatní je třeba vysadit na záhony pro jarní výsadbu. Pro podnik, který pěstuje jahody na ploše průměrně 10 ha, to znamená ročně vysazovat asi 120 tisíc sazenic. K dopěstování tohoto 40

40 Tabulka 19 Porovnání výnosů jednoleté a tříle té kultury jahodníku na ŠS Prievidza v r až 1963 Odrůda Spon Množství sazenic na 1 ha Sběr v q 1 ( 1 lil Roční průměr v q K u ltu r a t ř í le t á Senga Sengana x Překvapení tržnice. 8 0 x K u ltu r a je d n o le tá Senga Sengana x Překvapení tržnice. 4 0 x množství je zapotřebí asi 0,50 0,60 ha výměry množň telského dílce. V tomto porostu je účelné provádět negativní výběry, při kterých se odstraňují příměsi jiných odrůd rostliny napadené roztočíkem, hádátky a podezřelé z virózních chorob. Zakládání jahodníkových plantáží Předpokladem úspěšného pěstování jahod na plantážích jsou vhodné podmínky, a to nejen půdní a klimatické, ale rovněž i hospodářské. Potřebné množství jahod pro zásobování zpracovatelského průmyslu i přímého trhu je možné vypěstovat jen výsadbou plantáží na větších plochách v rámci specializovaných ovocnářských a zahradnických podniků. Malé výsadby na 1 2 hektarech, a často ještě menší, jsou nerentabilní. Současné maloobchodní ceny čerstvých plodů a některých výrobků z jahod jsou vysoké, což rozvoji jahodářství neprospívá. O velikosti vysazované plochy rozhoduje často dostatek pracovních sil, hlavně v období sběru. V pracovní špičce při sklizni je potřeba 2000 až 3000 pracovních hodin na jeden hektar, podle hektarových výnosů, což znamená pracovníků. Tuto nárazovou potřebu je možné 41

41 řešit ve výsadbách poblíž měst získáním žen z domácnosti na krátkodobou brigádu. Dalším faktorem, který ovlivňuje velikost vysazované plochy, je dostatek chlévského hnoje. Poměrně vysoké náklady na výsadbu a ošetřování plantáže vyžadují finanční stabilizovanost pěstitelského podniku, který se rozhodne pro pěstování jahod. Výběr pozemku Jahodník se v našich podmínkách pěstuje na menších plochách než ostatní ovocné a polní plodiny, a proto je možné z pozemků závodu vybrat pro výsadbu vhodné stanoviště. Plantáž jahodníku má některé specifické nároky, jako je možnost závlahy, blízké a vhodné komunikace pro odvoz plodů, v době sklizně zabezpečení proti krádežím, možnost uskladnit nasbírané plody v blízkosti výsadby apod. Proto není vhodné zařazovat jahodník do polních osevních postupů. Nejlépe uvedené požadavky splňují pozemky v blízkosti vesnic a měst. Tam, kde se pěstuje zelenina, je účelné zařadit jahodník do zelinářského osevního postupu. Také dobře vyhovuje pěstovat jahodník v přífaremním osevním postupu, což je vhodné i pro využití pracovní skupiny. Důležitá je předplodina zejména při srpnové výsadbě, neboť pozemek je třeba připravit aspoň do konce července, aby půda částečně ulehla. Nejlepší předplodinou je směska, která se zaorá, což se však dá v běžné praxi často dosti těžko provést. Protože jahodník nejlépe prospívá na vyhnojeném pozemku, osvědčily se nejlépe jako předplodiny rané brambory, hrách na lusky a rané zeleniny. Nevhodnou předplodinou jsou porosty víceletých krmných plodin. Po nich jahodník velmi často poškozují ponravy, které působí značné škody na porostu. Také obilniny, cukrovka a hlavně kukuřice jsou jako předplodiny jahodníku nevhodné. Nejlepší půdy pro pěstování jahodníku jsou propustné střední druhy půdy písčitohlinité, hlinitopísčité až hlinité. Těžké jílovité půdy jsou pro jahodník nevhodné. Důležitý je obsah humusu, na který je jahodník zvláště náročný. Ke zvyšování obsahu humusu jsou nejlepší rašelino- 42 1

42 11. Výsadba jahodníku a jiného drobného ovoce na svazích (foto Luža). vé komposty a rašelina. Půdní reakce vyhovuje mírně kyselá (ph 5,3 6,5). Půdy velmi kyselé a půdy s vysokým obsahem vápna i čerstvé vápnění jahodník špatně snáší. V produěních výsadbách se prosazují stále výkonnější a kvalitnější odrůdy, které mají i vyšší nároky na kvalitu půdy. Příprava půdy před výsadbou Hlubší zpracování půdy v letním období je velkým zásahem do půdy, která se tím značně vysuší a špatně připravuje. Proto je účelnější hlubokou orbu a vyhnojení chlévským hnojem provést již před zimou. Protože se zároveň hnojí předplodina, je třeba dávku zvýšit aspoň na 600 q na jeden hektar. Po sklizni předplodiny stačí potom zorat do 20 em. Jestliže se nehnojilo k předplodině, je třeba před výsadbou použít dobře uleželý chlévský 43

43 hnůj nebo kompostovanou rašelinu v dávce nejméně 200 q na jeden hektar. Zásobním hnojením upravíme potřebnou hladinu živin. K hnojení používáme pomalu působící hnojivá fosforečná a draselná. Hnojivá je třeba rozhodit před orbou, aby se dostala hlouběji do půdy, neboť hlavně fosfor je v půdě málo pohyblivý. Tam, kde je nebezpečí výskytu ponrav, je třeba pozemek před orbou poprášit Gamacidem, nebo místo fosforečného hnojivá použít Supergam. Zapýřené pozemky se k výsadbě jahodníku nehodí. Jsou-li však na pozemku jen menší části zarostlé pýrem, je třeba kultivátorem pýr vytahat a zbytek vybrat ručně. Nejlépe se k tomu hodí rycí vidle. Ve výsadbě už není možné pýr zničit. Výsadba Pro vyznačení velkých pozemků před výsadbou se nejlépe hodí secí stroj, jehož jednotlivé botky se upraví na šířku řádku. V řádcích zpravidla není třeba vzdálenosti vyznačovat, protože se odhadují. Nejčastěji se sází na 30 em, což je přibližně délka lidské stopy. Jestliže je třeba sázet přesně, vyznačí se vzdálenost opět upraveným secím strojem kolmo na předešlé řádky. Na menších výměrách se vysazuje podle školkařské šňůry, nebo napnutého drátu. Výhodně je možno použít drát pro hnízdově čtvercový výsev kukuřice, značený po 60 em. K výsadbě se také může použít sázecí stroj (zn. Acord). Pro výsadbu použijeme jen dobře vyvinuté sazenice. Sazenice má mít aspoň tři listy, nepoškozené srdíčko a bohatě rozvětvené kořeny v délce nejméně 4 em. Nesmí být napadena roztočíkem a hádátkem jahodníkovým. V letním období bývá půda velmi proschlá, a proto je účelné pozemek před výsadbou dobře zavlažit a teprve po oschnutí začít vysazovat. Nejlépe je vysazovat za podmračných dnů, což však není v provozu dost dobře proveditelné. Při výsadbě sazenic z vlastní produkce je nejlépe, když část pracovnic připravuje sazenice, které druhá skupina ihned vysazuje. Nejmenšího procenta neujatých sazenic se dosahuje při výsadbě s malými balíčky země. 44

44 Proto je třeba porost, v kterém budou odebírané sazenice, nebo množitelský záhon den před množením dobře zavlažit, aby zemina držela na kořenech. Při množení se nejlépe uplatňuje velký řeznický špalkový nůž, kterým se sazenice odřeže od odnoží a vyjme i s balíčkem ze země. Sazenice se převážejí v platónech od dovážených druhů ovoce, do kterých se vejde přibližně 200 kusů sazenic. U přepravovaných sazenic, zvláště mají-li po delší přepravě zaschlé kořeny, je dobře tyto kořeny ostrým nožem zkrátit. Namáčení kořenů do hlinité kaše se neosvědčuje. Vysazuje se nejlépe úzkou motykou s krátkou, asi 20 em dlouhou násadou. Sázecí stroj se zatím používá méně. Pro výsadbu jahodníku se hodí běžné zelinářské sázecí stroje. V budoucnosti při výsadbě většího množství jedinců na hektar budou tyto stroje nutné. Sazenice je třeba sázet pečlivě tak, že se kořeny rovnoměrně rozloží. Při mělkém zasazení vysychají a při hlubokém špatně rostou. Důležité je zem dobře přitlačit ke kořenům, a není-li možné po výsadbě zalévat, je nutná ruční zálivka. Brzy po výsadbě, zvláště když se zavlažovalo, prospívá nakypření půdy, a to zejména v půdách, které mají sklon ke kornatění. Tím se zmenší výpar tak, že se nahradí jedna závlaha. Důležité je i zničení plevelů, kterých klíčí po závlaze velké množství. Ošetřování jahodníkových plantáží Ochrana výsadby jahod před vymrznutím Vysazuje-li se v srpnu, stačí po založení plantáže půdu nakypřit. Hlubším kypřením krátce před příchodem mrazů by se mohly poškodit kořeny. Při pozdní výsadbě rostliny dobře nezakoření a je nebezpečí vymrznutí porostu, a to zvláště tam, kde nebývá pravidelně dostatečná sněhová pokrývka. Proto je účelné před začátkem silnějších mrazů nastlat vhodný materiál v řádcích. K tomu se hodí 45

45 12. Nastýlání řezanou slámou mezi řadami jahodníku (foto Simánek). nejlépe chlévský hnůj z řezané slámy, stelivová rašelina, odpadová sláma (obr. 12) apod. Při zakrývání se počítá s potřebou asi 100 q materiálu na 1 ha. Při použití zetlelélio hnoje a rašeliny nesmí být zakryta srdíčka jednotlivých rostlin. Při včasné výsadbě a dostatečné sněhové přikrývce není nutno vysazené jahodníky zakrýt ani v extrémních polohách. Je však účelné půdu při posledním obdělávání částečně přihrnout k trsům. Přiorávání a silné nahrnování, které se někdy doporučuje, se neosvědčuje. V polohách, kde je dostatečná sněhová přikrývka, je toto opatření zbytečné a tam, kde je málo sněhu, sfoukává vítr sníh do brázd a trsy zůstanou nezakryté. 46

46 Předjarní práce První prací v plantáži bývá odstranění zakrývací hmoty a suchých listů, spojené s přihnojením průmyslovými hnojivý. Pokud se k nastýlání použije zetlený hnůj nebo rašelina, zapraví se do země; slamnatý hnůj z neřezané slámy je třeba z plantáže odstranit, protože by zabraňoval kultivaci. Suché listy a odumřelé části rostlin se odstraňují zpravidla až v druhém roce po výsadbě, kdy už trsy jsou bohatě olistěné. Nej vhodnější dobou pro tyto práce bývá začátek března, kdy už půda částečně oschla. Na menších plochách lze použít k odsti'anění odumřelých listů ostrá březová košťata, kterými se jahodiště,,zamete. Ve velkovýrobě je nejvhodnější velké koště tažené koněm. Zhotovit si ho může každý pěstitel sám z kratších větviček, které upevní mezi dva trámky šrouby. Šířka nemá přesahovat 2,5 m, neboť při nerovném terénu koště nezabírá celou plochu. Zkouší se i upravený cepový sběrač (JZD Kundratice). Před odstraněním listů se rozhodí i dávka průmyslových hnojiv. U odrůd, které vytvářejí velké množství odnoží, je třeba část mladých sazeniček v prorostlých řadách odstranit při okopávce. Na velkých plochách je možno je vyvláčet těžkými branami napříč řádku. Poprvé se okopává zpravidla koncem března až začátkem dubna. Touto okopávkou se současně zapraví průmyslová hnojivá. Podruhé je třeba okopat do začátku květem, tj. koncem dubna. Zároveň s okopávkou se plečkuje (potahem nebo traktorovou pleékou). Po ukončení kultivačních zásahů se nastele do řad řezaná sláma (10 20 em) nebo jiný dostupný nastýlací materiál. Cenově nejdostupnější je řepková sláma. Velmi dobře se osvědčily fólie z plastických hmot, avšak pro nákladnost jsou v praxi neupotřebitelné. Na 1 ha je potřeba asi q řezané slámy. Sláma zabraňuje znečišťování plodů, omezuje půdní výpar a růst jednoletých plevelů. Po dobu kvetení a sběru plodů se kultivační práce zpravidla neprovádějí. Ojedinělé kvetoucí vyšší plevele se ručně vytrhají. Částečné zaplevelení porostu nevadí, plevele se však nesmějí vysemenit. Tam, 47

47 kde se nenastýlalo, zabraňuje částečné zaplevelení nižšími rostlinami znečišťování plodů. Kultivace po sklizni Při první kultivaci po sklizni bývá půda velmi vyschlá a ušlapaná, takže obdělávání je obtížné. Zde pomůže jen důkladná zálivka. Po plečkování se rozhodí druhá dávka průmyslových hnoji v, které se okopávkou zapraví do půdy. V době vegetace se má plečkovat jen 5 6 em hluboko, koncem září se doporučuje naposled plečkovat do hloubky 8 10 em. Hlavním cílem obdělávání během vegatace je vytvořit příznivý vzdušný, vodní a výživový režim v půdě. Při potažním obdělávání se používají nastavitelné plantážní plečky. Kůň je zatím neocenitelným pomocníkem v plantáži, hlavně ve vlhčích oblastech a svahovitých terénech. Dobré služby prokazuje malotraktor typu Holder nebo malotraktor T-4K-10. Na velkých rovných parcelách se velmi dobře osvědčuje nářaďový traktor RS-09, který při vhodném uspořádání závěsného nářadí vykoná prakticky všechny práce v plantáži. Okopá vačky systému Haco a Solo se uplatňují i v hustším sponu; vyžadují nezaplevelené půdy. Kosení listí po sklizni plodů má své opodstatnění v kulturách silně napadených skvrnitostí nebo roztočíkem jahodníkovým. Pokosení musí následovat ihned po sklizni a zároveň je nezbytné porost přihnojit, provést ochranu a zavlažit, aby se do podzimu vytvořilo nové olistění. Při nedodržení těchto podmínek má kosení negativní výsledek. Ve zdravých, dobře ošetřovaných porostech není třeba tento zásah provádět. Ve druhém a třetím roce není třeba starší trsy jahodníku v běžných podmínkách na zimu zakrývat. Hnojení plantáže jahodníku Protože jahodník patří k nej produktivnějším zemědělským plodinám, musí být zvláštní péče věnována vhodnému hnojení. Podle S p iv a k o v sk é h o odčerpává 108 q 48

48 plodů z hektaru 156 kg dusíku, 35 kg fosforu a 175 kg drasla. Různými hnojařskými pokusy, konanými u nás i v zahraničí, se dospělo k názoru, že pro jahodník je nejdůležitější vysoký obsah humusu při současném dusíkatém a draselném hnojení. Jahodník je náročný hlavně na obsah draslíku. F o sfo ru odčerpává poměrně málo a v dobře zásobených půdách stačí zásoba fosforu v půdě. Je-li v půdě nedostatek fosforu, což nejlépe ukáže půdní rozbor před výsadbou, doplní se zásobním hnojením před přípravou půdy. Přihnojování porostu fosforečnými hnojivý nepřineslo prokazatelné výsledky. Případné vyšší dávky pomalu působících fosforečných hnojiv před výsadbou nepůsobí škodlivě na rostliny, které odebírají jen potřebné množství. Obsah d ra sla v půdě má na úrodnost a další faktory u jahodníku značný vliv. Nedostatek drasla, kromě snížení sklizně, má vliv i na kvalitu plodů, jejich vybarvení, konzistenci a na obsah cukru. Příznakem nedostatku drasla je červenavé zabarvení listů. V literatuře jsou často uváděny různé názory na škodlivost chlóru v draselných hnojivech. Ve většině hnojařských pokusů byly vyšší výnosy u parcel, které byly hnojené síranovou formou (síran draselný). Avšak ani při používání hnojiv draselných, obsahujících chlór, značněji neklesla úrodnost. Z uvedeného vyplývá, že v pěstitelské praxi je možno k hnojení jahodníku ta to hnojivá používat tím více, že se síran draselný běžně vůbec neprodává. Velmi dobrým hnojivém je Reformkali, které má menší obsah chlóru. Draselnou sůl je lépe rozhodit na podzim, aby se chlór přes zimu částečně vyluhoval. Vyšší dávky draslíku v letním období, zvláště v sušším prostředí, jahodník nesnáší. Nejvhodnější dobou pro aplikaci draselných hnojiv je předjaří nebo u hnojiv s vyšším obsahem chlóru podzim. Přebytek i nedostatek d u sík u se projevuje škodlivě. Proto je třeba roční dávku rozdělit nejméně na dvě období. První polovina se použije v předjaří a druhá po sklizni. Z dusíkatých hnojiv se nejěastěji používá ostravský a lovosický ledek, který má část dusíku i v amoniakální formě, takže mimo okamžité působení má i delší účinek. 49

49 Pro předjarní hnojení v půdách, které nejsou velmi kyselé, je vhodný i síran amonný. Po sklizni je výhodné hnojit ve formě roztoku tam, kde jsou k dispozici dávkovači zařízení k závlaze. Po dobu trvání kultury se jahodník nevápní. Příliš kyselá reakce půdy (pod ph 5,3) se upravuje před výsadbou, nejlépe ještě k předplodině. Menší dávky vápníku se dostávají do půdy spolu s ostatními hnojivý, jako je Thomasova moučka, ledky apod. Potřebné sto p o v é p rv k y se většinou nacházejí v půdě, některé se do půdy dostávají s hnojivý. Značné množství mikroelementů se nachází hlavně v Thomasově moučce, Reformkali a Mangakali. Proto většinou není třeba je zvlášť dodávat. V praxi jsou velmi oblíbená kombinovaná hnojivá, obsahující všechny tři hlavní živiny, zvláště Citramfoska. Připravuje se výroba NPK hnojiv v různém složení a procentickém obsahu živin. Výhodou je snazší manipulace a používání. Nevýhodou je nemožnost použít tato hnojivá na podzim, aby se vyplavil chlór, protože by se zároveň vyplavil i dusík. Citramfoska II, bez chlóru, není v běžném prodeji. Někteří autoři doporučují rozdělit potřebnou roční dávku hnojiv na 3 5 období. V praxi je to však těžko proveditelné a nákladné. Poslední výsledky výzkumu však ukazují, že rozdělení dávky hnojiv má význam pouze u dusíkatých hnojiv, počet přihnojování ostatními hnojivý v roce není pro výšku úrody rozhodující. Pro dodání fosforu stačí na období trvání kultury (1 4 roky) zpravidla vyšší dávka Thomasovy moučky při přípravě půdy. Draslo staěí dodávat jednou dávkou v roce. Dusíkatá hnojivá, hlavně ledky, je však třeba rozdělit na 2 až 3 dávky, a to nejlépe v předjaří (únor březen), před začátkem květu (konec dubna) a po sklizni (konec července). Velmi vhodné je použít kompost i v době trvání kultury do řádků. Překážkou většího uplatnění tohoto způsobu v praxi je značná nákladnost výroby a pracnost rozhazo- 50

50 T a b u lk a 20 Hnojení jahodníku podle obsahu drasla a fosforu v půdě (podle K ra m e ra ) Obsah živin v půdě Norma v kg čistých živin na 1 ha K.O v mg na 100 gpůdy P2O s v mg na 100 g půdy N P2o 5 KjO Půda špatně zásobená pod pod Půda středně zásobená 10 až až Půda dobře zásobená nad nad T a b u lka 21 Schéma hnojení jahodníku v prům ěrně zásobených půdách Doba použiti Název Průměrná dávka na 1 ha v q Poznámka Rok výsad by K předplodině chlévský hnůj 600 Před orbou (VII.) Thomasova moučka 6 Před vláčením (VII.) Reformkali nebo 3 14 dní po výsadbě (VIII.) draselná sůl 40% ledek ostravský 2 2 kroužkováním nebo hnojivou závlahou Rok plo d n o s ti Předjaří (konec II.) Reformkali 5 superfosfát 3 nehnojilo-li se ledek ostravský 1 vyšší dávkou do zásoby Před květem (IV.) ledek ostravský 1 možno použít celou dávku v únoru 10 dní po ukončení ledek ostravský 2 sklizně (konec VII.). 51

51 vání kompostu do řádků. Ve výsadbě se může také použít zředěná močůvka, která se uplatňuje hlavně v předjaří a po sklizni. Zavlažování plantáže Dostatečné množství vláhy, hlavně v období květu, nasazování a sklizně plodů, má podstatný vliv na velikost a jakost úrody; požadavky na vláhu se i u jednotlivých odrůd liší. Ve všech oblastech bývá závlaha efektivní, neboť i tam, kde naprší ročně 700 mm i více, nejsou srážky pravidelně rozdělené. Nejvíce se projevuje efektivnost závlahy v aridních oblastech. Většinu odrůd lze pěstovat bez doplňkové závlahy i v sušších polohách, avšak výnosy jsou zde podstatně nižší. Na jaře, až do začátku květu, mají rostliny většinou dostatek zimní vláhy. Největší potřeba vody je v době vývinu plodů a v době sklizně. Proto má doplňková závlaha své opodstatnění hlavně v době vývinu plodů; během sklizně je možné porost zavlažovat jen tehdy, když plody jsou podložené. Závlaha je v tomto případě potřebná ihned po sklizni plodů v dopoledních hodinách, aby plody rychle oschly. Zavlažuje-li se večer, hnijí plody a jsou poškozovány slimáky. Časté zavlažování menšími dávkami nemá požadovaný účinek, navíc porušuje půdní strukturu. Při jedné závlaze je třeba dodat nejméně 200 m3 vody na 1 ha, což se rovná 20 mm srážek. V praxi se nej častěji používají na závlahu rotre volty, neboť jejich montáž a obsluha je nejméně pracná. Nevýhodou je nestejnoměrné zavlažení pozemku. Linkové revolty zavlažují stejnoměrněji a jemněji,' nevýhodou je větší pracnost při obsluze a montáži. Stružková závlaha má mnoho výhod, neboť plody se nezamokřují a je málo nákladná. V praxi ji lze však využít jen na vhodných pozemcích ; v době sklizně je tento způsob závlahy nevhodný, protože půda se v pracovních uličkách značně rozbahní, což sklizeň ztěžuje. 52

52 Odstraňování odnoží Podle způsobu pěstování se odstraňují buď všechny tvořící se odnože, nebo jejich část. Udržují-li se jednotlivé rostliny a všechny odnože se odstraňují, je možné větší část odnoží v pracovních uličkách odstranit plečkováním nebo ještě lépe rotační frézou. Zbytek odnoží však vyžaduje roční odřezávání při okopávce, což je poměrně pracné. U prorostlých řad jahodníků se odnože odstraňují jen v pracovní uličce v šířce em. Přebytečné sazenice, které by zahušťovaly řady, se odstraní až při jarní okopávce. Odnože se začínají vytvářet již v době květu, nejmohutněji se tvoří po ukončení sklizně. Doporučuje se odstraňovat je i v době sklizně. V provozních podmínkách se toto opatření provádí až po skončení sběrů, jednak pro nedostatek pracovních sil v době sklizně a jednak proto, že by se značná část plodů poškodila a znečistila. Odnože se nemají od trsu odtrhávat, ale odřezávat. Proto se při pleěkování připevní po stranách kotoučová krojidla, která odnože odřezávají. Velmi dobře se osvědčují rotační frézy a okopávačky. Odnože stačí odstranit dvakrát, nejvýše třikrát, poprvé koncem července a potom ještě jednou začátkem září. V plantáži jsou výhodnější odrůdy, které vytvářejí méně odnoží. Snahou zahraničních jahodářň je potlačit tvoření odnoží chemickými prostředky, jako je například hydrazid kyseliny maleinové. Zatím však zkoušené přípravky nedávají uspokojivé výsledky. Herbicidy v plantáži jahodníku Protože odplevelování plantáže je obtížné a nákladné, zkoušejí se v boji proti plevelům také chemické látky. Zatím nejsou výsledky nejlepší a nelze je jednoznačně pro praxi doporučit. Nejlépe se osvědčují přípravky, jako je Simazin, v dávce 3 kg a přípravky na bázi kyseliny 2,4 D. Vyšší dávky u Simazinu než 3 kg na jeden hektar poškozovaly jahodník, nižší nepůsobily na většinu plevelů. Nejméně byly poškozovány starší porosty. 53

53 Ochrana proti mrazu Proti zimním mrazům je jahodník poměrně odolný, ale il jednotlivých odrůd tato odolnost kolísá. Tržní odrůdy, jako Překvapení tržnice, Georg Soltwedel a hlavně Senga Sengana, jsou značně mrazuvzdorné. Byly pokusně vysazeny na horské testovací stanici Polomka-Hámor v Nízkých Tatrách a během zimy nevyhynula ani jedna sazenice. Ani květy nebyly poškozovány mrazem, protože vegetace tam začíná až v květnu. V prvním roce po výsadbě bývají nedostatečně zakořeněné rostliny vytaženy a vymrzají. 0 zakrývání bylo pojednáno na str. 45. Více než zimní mrazy ohrožují jahodník jarní mrazíky v době květu, v období tzv. ledových mužů. Protože kvetení u jahodníku trvá 3 4 týdny, nebývají poškozeny všechny květy, avšak výnos klesne. Nejvíce bývají poškozován}' rané odrůdy. Stupeň odolnosti značně závisí na umístění květů. Odrůdy kvetoucí v úrovni listů (Senga Sengana) nebývají tolik poškozované mrazem jako ty, které mají květy umístěné nad trsem (Regina). Ochranu proti jarním mrazíkům je možné provést podobně jako u ovocných kultur, tj. zadýmováním. Nejlépe by se v našich podmínkách uplatnilo zadešťování při nebezpečí poklesu teplot v době květu. Většina plantáží se doplňkově zavlažuje, takže se toto opatření dá uskutečnit. Podle Luckana je možné zabránit poškození květu zadešťováním při poklesu teploty do 7 C. Taktéž nastlaná hmota začátkem kvetení částečně ochrání nevyvinuté květy před zmrznutím. Důležitý je i výběr stanoviště tak, aby plantáže nebyly vysazovány do mrazových kotlin, kde se nebezpečí poškození jarními mrazíky podstatně zvětšuje. Choroby a škůdci jahodníku Ž lo u te n k a jah o d n ík u. Listy jahodníku nabývají někdy žlutozelené až žluté barvy, při čemž obyčejně rostliny zakrňují, popřípadě dávají slabší sklizeň. Při zvlášť těžkém ochuravění listy od krajů i hnědnou a odumírají. 54

54 Žloutenku nej častěji způsobuje nevhodné složení půdy; objevuje se především na půdách mírně alkalických, bohatých na vápno, dále též na půdách příliš těžkých, mokrých. Chceme-li žloutenku odstranit, musíme nejprve pátrat po příčině. Jde-li o alkalickou půdu s nadbytkem vápna, přihnojíme rostliny práškovitou zelenou skalicí (síranem železnatým) v množství g na 1 m2 a k hnojení používáme pokud možno kysele působící průmyslová hnojivá (síran amonný, síran draselný). Těžké půdy se snažíme zlepšit přídavkem kompostu nebo Vitahumu a jiných humusotvorných látek. P a d lí ja h o d n ík p v é (obr. 13). Tato choroba, která se lidově označuje jako moučenka, je způsobována houbou Sphaerotheca macularis. V posledních letech se u nás objevuje častěji, hlavně u zahraničních odrůd. Postihuje listy, které se zkracují čepelí směrem nahoru. Rubová strana napadených listů má růžově fialový nádech; objevuje so tam řídký pavučinový povlak padlí, ve kterém se tvoří výtrusy, kterými se houba rozšiřuje. Při počátečním výskytu choroby opakujeme několikrát postřik 0,4% Sulikolem nebo 0,1% Karathanem. Za velkých veder se musí používat Sulikol opatrně, aby so rostliny nepopálily. Sulikol se může použít nejpozději 7 dnů před sklizní, Karathan 21 dnů. B ílá sk v rn ito s t ja h o d n ík o v ý c h listů (obr. 14) je ěastá a nápadná choroba houbového původu, kterou způsobuje houba Mycosphaerella fragariae; postihuje především měsíční jahody. Z velkoplodých zahradních jahod jsou k chorobě náchylné jen některé odrůdy, např. Senga Sengana. Na listech se objevují žlutavé až bělavé, fialově lemované skvrny. Při větším výskytu skvrn celé listy žloutnou a odumírají, méně postižené listové čepele zakrňují. Velmi vzácně se tato choroba objeví i na ovoci jako zatvrdlá, vpadlá místa, čímž bývá jahoda zdeformována a znehodnocena. Choroba přezimuje na napadených listech, i když listy přes zimu odumřou. Zjara se výtrusy bílé skvrni- 55

55 13. Padlí jahodníkové (foto Kocman). 14. Bílá skvrnitost jahodníku (foto Kocman). 56

56 tosti z loňských skvrn stávají pramenem nákazy pro nové listy. Na ochranu proti této skvrnitosti odstraňujeme během vegetačního klidu z porostů napadené listy. Zjara se dobře osvědčují vícekrát opakované postřiky 0,75% Kuprikolem nebo 0,6% Novozirem N-50, a to jednou krátce před květem, potom ihned po odkvětu, za 14 dnů po odkvětu a podle potřeby i později. Musíme přitom dodržet hygienickou ochrannou lhůtu mezi posledním postřikem a sklizní jahod, která je u obou jmenovaných přípravků 7 dnů. F ia lo v á s k v rn ito s t lis tů se objevuje poměrně často. Poznáme ji podle velkých, nepravidelných, ostře ohraničených fialových skvrn na jahodníkových listech, způsobovaných houbou Diplocarpon earliana. Napadené listy později hnědnou a obyčejně usychají. Na rozdíl od bílé skvrnitosti nemají skvrny vyvolané touto houbou bělavý střed a mají mnohem větší rozměry. Proti této chorobě je možno postupovat stejným způsobem jako proti bílé skvrnitosti. P líseň šedá (Botrytis cinerea) je zvláště nebezpečná, zaěne-li se objevovat na dozrávajícím ovoci, hlavně po vydatných červnových srážkách. Některé odrůdy, jako Madame Moutot, bývají zvlášť silně napadeny, plíseň se však nevyhýbá ani odrůdám ostatním. Především napadá zralé ovoce, někdy však při trvale deštivém a pařlivém počasí přejde i na dozrávající nebo ještě zelené jahody, které změknou a shnijí. Houba může prorůst i do květních stvolů a způsobit jejich předčasné odumření. V některých případech přejde choroba i na listy, kde vyvolá velké hnědé, často soustředně vrstevnaté skvrny. Na napadeném ovoci houba tvoří šedavé povlaky, ze kterých se rozprašuje velké množství výtrusů. Výtrusy jsou snadno větrem zanášeny na veliké vzdálenosti, takže se infekce rychle rozšiřuje. Podhoubí roste v postižené jahodě neobyčejně rychle, takže houba může, především u zralých plodů,,,přes noc znehodnotit velikou část sklizně. 57

57 Této chorobě je důležité předcházet udržováním pečlivé čistoty v jahodišti, odstraňováním všech zbytků po skončení vegetace a řádnou výživou, především draslem a fosforem. Dobrým preventivním zásahem je podkládání jahod před začátkem zrání chomáčky dřevité vlny, aby ovoce nebylo v bezprostředním styku s půdou. Pokud jde o možnosti chemického boje, doporučuje se ihned po odkvětu pečlivě postříkat 0,75 1% Kuprikolem nebo 0,5 0,6% Novozirem N-50. Brzy má u nás přijít do běžného prodeje nový postřikový přípravek proti houbovým chorobám, nazvaný Heryl 80. Y boji proti plísni šedé na jahodách se tento preparát velmi dobře osvědčil, byl-li použit k postřiku po odkvětu v 0,2 0,3% koncentraci. R o zto čík ja h o d n ík o v ý (Tarsonemus pallidus) se v posledních letech v našich zahradách velmi rozšířil, a to především proto, že si zahrádkáři často opatřují sazenice výměnou nebo koupí z nekontrolovaných matečních ploch zamořených škůdcem. Roztočík žije především v srdéčku rostlin na mladých lístcích, na jejichž lícní straně saje kolem středového žebra. Mladé lístky zůstávají složené, nerozevírají se; později se sice rozvinou, ale bývají zdeformovány. Roztočíci se stěhují i na květní stvoly, které následkem sání zakrňují a často ani nekvetou. Po šlahounech se mohou roztočíci stěhovat i na odnože. U napadeného jahodníku bývá typické zakrnění srdéčkových listů, vnější listy bývají vyvinuty normálně. Škůdce má do roka několik pokolení; přezimují samičky ukryté hluboko v srdéčku rostlin. Na napadených rostlinách snadno nalezneme už slabší lupou množství mléčně bílých velmi pohyblivých roztočíků a oválných, bělavých, poměrně velkých vajíček. Preventivně je důležité brát sazenice jen ze zaručeně zdravých, kontrolovaných matečních porostů. V přímém chemickém boji se velmi dobře osvědčil postřik 0,2% suspenzí Gamarylu (2 3 ošetření v týdenním až desítidenníin intervalu před květem nebo po sklizni) nebo 0.4% emulzí Diazinonu (zatím nedostatkový preparát z dovozu ze zahraničí). Určitého úspěchu můžeme dosáhnout i více 58

58 krát opakovaným poprášením kultury ve 2 3denních intervalech (do srdéček) poprašovacím přípravkem Gamacid. Použití organofosfoi ových přípravků s dotykovým (Fosfotion) nebo i systemickým účinkem (Intration) nemělo proti roztočíkovi úspěch. S v ilu šk a ch m elo v á ( Tetranychus telarius) patří k úporným a obávaným škůdcům nejen v jahodovnách, ale i na rybízech, angrešte h a na mnoha dalších ovocných i jiných kulturních rostlinách. Žije na rubu listů, kde pavouěci vysávají jednotlivé listové buňky; list během doby šedne, rezaví nebo se zbarvuje do bronzová a později uschne a opadne. Svilušky si spřádají na rubu listů jemné systémy pavučinových vláken, které jim umožňují rychlý pohyb z místa na místo. Během vegetace má tato sviluška několik generací; v létě zastihneme na listech všechna vývojová stadia, od dospělých pavoučků přes různá larvální stadia až po vajíčka. Ta jsou poměrně veliká, kulatá, skelně bezbarvá a-ž růžová. Škůdce nepřezimuje jako vajíčko, ale jako samička ukrytá na nejrůznějších místech (trhliny v kůře stromů, v plotech, ve škvírách zdivá apod.). V jahodovnách mohou samičky zůstávat přes zimu ukryté v blízkosti srdéček v půdě. Zjara často tyto samičky osidlují nejprve plevelné rostliny (žabinec, hluchavky, pěťour aj.), kde kladou vajíčka; teprve potomstvo přezimujících samiček se z těchto plevelů stěhuje na jahodníky, bobuloviny a ostatní hostitelské rostliny. Nejlepší chemickou ochranou je postřik napadených kultur 0,3% Fosfotionem nebo Arafosfotionem. Použijeme-li Fosfotion, doporučuje se ošetření za dnů opakovat. Musíme však mít na paměti, že tyto přípravky účinkují na svilušku jen dotykově, musíme tedy škůdce postřikem přímo zasáhnout. Znamená to vést postřik ze spodní strany listů. Ochranná hygienická lhůta je u těchto přípravků 21 dnů. Ve velkovýsadbách možno použít při dodržení hygienických předpisů také velmi účinné jedovaté přípravky Intration v postřikové koncentraci 0,04 % nebo Phosdrin v koncentraci 0.1 %. 59

59 15. Květy zničené zobonoskou jahodníkovou (foto Kocman). Z o b o 11 o s k a j a h o d n í k o v á (Coenorrhinus aeneovirens) (obr. 15) je brouk nosatec, jehož samička může způsobit v jahodovnách velmi značné škody tím, že vykusuje v listovém řapíku nebo v květním stvolu maličké jamky, do kterých vyklade vajíčko. Po vykladení vajíčka brouk obratně nahlodá řapík nebo stonek nad místem, kde je vajíčko uloženo. Tím poškodí cévní svazky tak, že napadený orgán (list nebo květní stvol) zvadne a později uschne. Z vajíčka se vylíhne larvička, která se živí pletivem poškozené části rostliny. Zobonoska je škůdce velmi zákeřný, který dovede především v malých zahrádkách napáchat značné škody. Nejdůležitější je, abychom její přítomnost v zahradě zpozorovali co nejdříve. Potom můžeme účinně zasáhnout (pokud rostliny ještě nekvetou) poprášením jahodiště přípravkem Gamadyn. V době květu by bylo možno poprášit Melipaxem, který však není v distribuci v drobném balení. Je možno jej obdržet jen v pytlech u příslušného okresního skladu zemědělského nákupního a zásobovacího podniku. 60 K v ě to p a s ja h o d n ík o v ý (Anthonomus rubi) je černý

60 drobný brouk nosatec, jehož samičky kladou vajíčka do květních poupat jahodníků, maliníků a příbuzných rostlin. Po vykladení vajíčka brouk nakousne květní stopku, takže poupě zavadne, aniž se rozvilo. Během několika dnů poškozené poupě opadne; z vajíčka v něm vykladeného se mezitím vylíhne larvička, která se pak živí obsahem zaschlého poupěte a v něm se též zakuklí. Brouci se líhnou asi týden poté a stěhují se na různé květy, které okusují. Takto způsobené škody však bývají bezvýznamné. Koncem léta vyhledávají brouci zimní úkryty, kde přeěkávají zimu. Ochrana je v podstatě stejná jako u zobonosky jar hodníkové. P o n ra v y c h ro u s tů (Melolontha melolontha) jsou známí škůdci nejrůznějších rostlin, zeleniny, okopanin, květin i ovocných rostlin. Žijí v zemi a dovedou svými kusadly rozžvýkat a zničit i silné kořeny, popřípadě spodní části kmínku u mladých stromků. Velmi často se vyskytnou i v jahodištích. Podkousané rostliny jahodníku (obyčejně v květnu a červnu) během několika dnů zvadnou a odumřou. Pod nimi najdeme jednu nebo více žlutobílých, masitých ponrav. Dovedou se v půdě poměrně rychle pohybovat; nejsou-li pod zvadlým trsem, jistě se už odstěhovaly k sousedním rostlinám. Nejčastěji škodívají ponravy v posledním (třetím nebo čtvrtém) roce svého vývoje; tehdy jsou před zakuklením a potřebují nejvíce potravy. Kuklí se koncem léta a ještě na podzim se líhne chroust, který však vylézá z půdy až na jaře příštího roku. V menších jahodištích může stačit mechanické hubení ponrav, které vybereme z půdy ihned při prvních příznacích škod. Na větších plochách v oblastech, kde ponravy často škodí, můžeme preventivně zapravit do půdy už před výsadbou jahodníků přípravek Gamacid v dávce 2 kg na 1 ar nebo fosforečné hnojivo s insekticidním účinkem Supergam v dávce 4 kg na 1 ar. Obě tyto látky dobře účinkují proti mladým ponravám a podržují si svoji účinnost v půdě až 2 roky. V plodících kulturách můžeme s vel 61

61 mi dobrým výsledkem při zjištění prvních příznaků škod použít zatím nedostatkový emulzní přípravek Diazinon, jehož 0,4% koncentrací zaléváme ohrožené rostliny v dávce asi 50 ccm na 1 rostlinu. Důležitým preventivním opatřením, které bychom neměli podceňovat, je též hubení chroustů v letech rojení. S lim áci a jim podobní plzáci dovedou někdy způsobit nepříjemné škody na jahodách. Jsou to vesměs zvířata noční, ukrytá za dne pod kameny, listím, prkny a na jiných místech. Dovedou nejen poškodit jahody, ale částečně znehodnotit i zdravé plody slizem, který zanechávají všude, kudy se pohybují. Nejúčinnější ochranou proti slimákům je v současné době používání návnadového přípravku Limacid, který je směsí otrub a metaldehydu. Při jeho použití postupujeme tak, že na nějakou pevnou podložku (víčko z plechovky, plíšek, kousek skla apod.) dáme asi 1 polévkovou lžíci přípravku a položíme večer na místo, kde slimáci škodívají. Na plochu 1 m2 záhonu stačí obyčejně 1 2 takové návnady. Už ráno najdeme kolem návnady množství otrávených plžů. Je-li třeba, musíme po několika dnech, zvláště za vlhkého počasí, návnady obnovit, poněvadž se poměrně brzy kazí. H á d á tk o ja h o d n ík o v é (Aphelenchoides fragariae) se u nás vyskytuje zatím jen ojediněle. Vniká do všech nadzemních ěástí jahodníkové rostliny, kde v pletivech vysává buňky a dráždí rostlinu k tvorbě znetvořenin na listech, stoncích i květech, takže napadené rostliny bývají neplodné. Důležitá je prevence: to znamená jahodníkové sazenice se nemají odebírat z neznámých, zdravotně nekontrolovaných porostů, neboť touto cestou se škůdce nejčastěji rozvléká na velké vzdálenosti. V případě výskytu je nejlépe napadenou rostlinu vykopat a zniěit. Účinné chemické přípravky nejsou zatím dostupné. K rte k o b e c n ý ( Talpa europaea) se stává někdy nepříjemným škůdcem v zahradách, kde vyrývá krtiny a poškozuje záhony jahodníků, zeleniny i květin. 02

62 Krtky můžeme jednak odpuzovat vkládáním hadříků namočených v petroleji do nor nebo kousků karbidu, jednak je přímo hubit buď odchytem do speciálních klešťových pastí, nebo otravováním návnadami. K tomu se nejlépe hodí malé kousky už zapáchajícího masa (velikosti asi půl kostky cukru), natřené jedovatou pastou na potkany (zinkfosfidovou), jako je např. Virtus-pasta, které vkládáme hluboko do opatrně otevřených chodeb pod krtincem. Sklizeň jahod Sběr úrody je vyvrcholením celoroční práce pěstitele, a proto je třeba se na toto období dobře připravit. Jednou z přípravných prací je uzavření smlouvy s nákupním nebo zpracovatelským podnikem na dodávku plodů podle odhadu úrody. Tento podnik je povinen dodat i potřebné obaly. Důležité je dopravovat jahody v obalech, do kterých se sklízely. Proto se zatím nejlépe osvědčují loubkové košíčky obsahu 2,5 3 kg. Pro detailní prodej čerstvých plodů jsou však tyto košíčky poměrně velké. Proto by bylo urychleně třeba, aby i u nás, tak jako je to běžné v zahraničí, byly zavedeny malé, 0,5 kg kartónové krabičky, do kterých se jahody sklízejí, a spotřebitel je tak dostává bez poškození. Pro zdárný průběh sklizně je nejdůležitější zajištění dostatečného počtu svědomitých sběračů, nejlépe žen z domácnosti. Se školní mládeží není možné počítat, jahody totiž dozrávají většinou ještě v době vyučování a ani nejsou dobré zkušenosti, neboť sběr jahod vyžaduje nejen pečlivou práci, ale i přiměřený výkon. Běžně se počítá, že 1 pracovník sklidí denně kg plodů. Vlastní sklizeň začíná v ranních hodinách, kdy jsou plody pevné a nejlépe snášejí přepravu. Každý pracovník má dva košíčky, do kterých plody třídí (obr. 16). Plody musí být zralé, ale nepřezrálé, hlavně pokud mají být přepravovány. 63

63 16. Sklizeň jahod a současné třídění (foto Šimdnek). Třídění a normy u jahodníku Podle ČSN se jahody třídí na: Výběr příčný průměr nejméně 25 mm, plody tvarově vyrovnané, stejnoměrně vyzrálé, avšak nepřezrálé, nepomačkané a s kališními lístky. I. jakost příčný průměr nejméně 20 mm, ostatní vlastnosti jako u výběru. II. jakost plody různého tvaru a velikosti, i bez květního lůžka, nestejnoměrně vyzrálé, ale dopravy schopné. Při sklizni je třeba pravidelně odstraňovat i nestandardní a nahnilé plody, aby se nerozšiřovala plíseň šedá, která hlavně ve vlhkých letech působí na jahodách značné škody. Pokud se sklizené plody okamžitě neodvážejí, je nejlépe umístit košíčky s jahodami do chladné vlhčí místnosti na 64

64 betonovou podlahu. Při dopravě na větší vzdálenosti se nejlépe osvědčují chladírenské vozy. I při místní přepravě je třeba použít dobře odpérované valníky na gumových kolech nebo nákladní auta. Sklízí se podle počasí 2 3krát v týdnu, přičemž na dobu sklizně připadá v průměru 8 12 sběrů na 1 ha. Zpracování jahod Jahody jsou pro lidský organismus významné obsahem vitamínu C, obsahem biogenních minerálů a především přítomností kyseliny listové, která prospěšně ovlivňuje tvorbu červených krvinek a hemoglobinu. Z jahod se nej častěji vyrábějí kompoty, džemy a marmelády. Pro kompoty jsou nej vhodnější plody středně veliké, pravidelného, tupě kuželovitého nebo srdcovitého tvaru, sytě červené barvy, která je během sterilace a skladování kompotu stálá. Dužnina má být plná, bez dutin a se stopkou lehce oddělitelnou i s kalichem na odstopkovacím stroji. Chuť má být sladká, ale příjemně navinulá až slabě nakyslá, kořenitá, typicky aromatické vůně. Pro kompoty jsou naprosto nevhodné plody slabě nebo světle červené, které během sterilace nabývají hnědožlutavého zabarvení. Stejně tak nejsou vhodné nepravidelné a klínovité nebo laločnaté tvary plodů. Pro zpracování na džemy nebo marmelády jsou vhodné jahody s vysokým obsahem cukrů a arómatu a dobrou barevností. Pro zpracování jsou vhodné především tyto odrůdy: Senga Sengana, George Soltwedel a Surprise des Halles (však jen do té doby, než bude vyšlechtěna stejně raná a úrodná, ale barevnější odrůda). Při průmyslovém zpraeování na ja h o d o v ý k o m p o t se během třídění odstraní všechny přezrálé, nevyvinuté, poškozené a ne vy barvené nebo jinak nevhodné plody. Ve vzduchové pračce se jahody zbaví nečistot a odstopkují se na strojní odstopkovačce. Na plnicím stole se plody naplní do obalů a zalijí nálevem. Výsledná refraktometrická su 65

65 šina jahodového kompotu má být 20 Rf a kyselost 0,4 až 0,9 %. Refrakce nálevu se propočte stejným způsobem, jak je uvedeno u rybízového kompotu. Technologický postup je rovněž obdobný. J a h o d o v ý džem se průmyslově vyrábí z jahodové dužniny (pulpy) za použití jablečné šťávy (sukusu). K vaření džemů se používají mělké sklopné duplikátorové kotle s velkou výhřevnou plochou. Var hmoty má probíhat rychle. Nejprve je do varu přivedena hmota s malým přídavkem cukru a teprve později se přidává další část cukru. Tekutý pektin se přidává ke konci varu, kdežto pektin práškovitý se přidá s prvním podílem cukru. Konec varu se pozná podle dosažení předepsané refraktometrické sušiny. Hotový džem se plní do obalů za teploty vhodné pro vytvoření rosolovité konzistence. Povrch se přikryje pergamenovou nebo jinou vložkou namočenou do roztoku konzervačního činidla. Ja h o d o v á m arm elád a se průmyslově vyrábí podobně jako marmeláda rybízová. K její výrobě se používá jahodový protlak s přísadou pektinu, cukru a kyseliny citrónové. Technologický postup je stejný jako u rybízové marmelády. Při domácím zpracování jahod na kompoty lze použít kromě uvedených odrůd i jiné odrůdy tmavě zbarvené, jako Miezi Schindler, Pozdní ze Zagorly, Poca Hontas aj. Plody se nejprve šetrně operou pod studenou sprchou, aby se nepoškodily. Ručně se odstopkují a naplní do obalů. Nálev se připravuje bez ohledu na refrakci plodů. V 1 litru vody se rozpustí 0,7 kg cukru; jsou-li jahody kyselejší, je možno v 1 litru vody rozpustit 0,8 kg cukru. Jestliže jsou plody příliš sladké a fádní chuti, pak se doporučuje přidat na 1 litr nálevu 2 až 4 g kyseliny citrónové. Jahody v hotovém kompotu zpravidla plavou na povrchu, což zvláště ve sklenicích nepůsobí pěkně. Částečně lze tomu zamezit, když jahody nejprve povaříme asi 5 minut v cukerném nálevu a teprve potom plníme do obalů. Uzavřené obaly se sterilují 20 minut při teplotě sterilační lázně 82 C. 66

66 J a h o d o v ý džem se v domácnosti připravuje vyzrálých plodů, které mají nejvyšší obsali cukrů a aromatických látek. Na 1 kg čerstvých plodů je zapotřebí 0,8 kg cukru a pektin v množství uvedeném výrobcem na přípravku. Z těchto surovin se vyrobí asi 1,2 kg džemu. K vaření džemu se používají mělké nádoby a připravuje se raději v menším množství najednou, aby var netrval příliš dlouho. Nejprve vaříme přibližně asi 3/4 opraných a odstopkovaných plodů s 1/4 celkového množství cukru a s malým množstvím vody (asi 1/8 litru na 1 kg ovoce). Za 10 až 15 minut varu přidáme zbytek plodů a zbytek cukru promíšený s pektinem. Ke konci varu se doporučuje přidat 2 až 3 g kyseliny citrónové na 1 kg džemu nebo příslušné množství citrónové šťávy. Konec varu poznáme tak, že do džemu ponoříme lžičku a zchladlou hmotu, která na ni ulpí, necháme stékat dolů. Jestliže džem stéká v souvislé hmotě a nikoliv v řídkých kapkách, pak je var ukončen. Protože jahody obsahují málo pektinu a kyselin, může se k nim při přípravě džemu přidávat protlak z angreštu nebo z rybízu. Na jeden díl čerstvých jahod se může přidat jeden díl angreštového nebo rybízového protlaku. Protlak se vyrobí vylisováním angreštu nebo rybízu za studená. Jahodový džem kombinovaný s angreštem nebo rybízem se vyrobí tak, že se nejprve 10 až 15 minut povaří protlak s celými jahodami a s 1/4 celkové dávky cukru a teprve potom se přidá zbytek cukru. Jahodové džemy plníme a uzavíráme stejným způsobem jako džem angreštový. J a h o d o v o u m a rm e lá d u připravujeme v domácnosti zpravidla v kombinaci s rybízem nebo angreštem, aby se vytvořil potřebný rosol. Oprané ovoce musíme pasírovat na velmi jemném sítu, kterým neprojdou do protlaku drobná semena. Jahodovou marmeládu se nedoporučuje příliš dlouho vařit, aby nevyprchalo velice jemné, ale typické aróma. Na 1 kg jahodového protlaku přidáme 0,4 až 0,6 kg cukru, pektinový přípravek a 5 g kyseliny citrónové. Hmota se zahustí na 1 až 1,2 kg marmelády. Při kombi 67

67 naci s angreštem nebo rybízem se použije 20 až 30 % protlaku z některého z těchto druhů ovoce. Postup výroby jahodové marmelády a její plnění do obalů je podobný jako při výrobě rybízové marmelády. T a b u lk a 22 Pořizovací náklady na založení 1 ha plantáže jahodníku ve sponu 80x40 em Práce v hodinách Náklad/ Název ruční potažní strojová v Kčs v l. Hnojení c h lév sk ý m hnojem 600 q /h a ,5 Orba s přípravou půdy 28 C43 3,1 Zásobní hnojení, 8 q průmyslových hnojiv ,6 Vyznačení pozemku a výsadba sazenin ,6 Závlaha po výsadbě ,5 Plečkování jednou ,4 Okopávka jednou Z akrytí chlévským hnojem na zimu 100 q/ha ,5 Jiné práce (15 % hod.) ,3 Celkem ,5 Náklady na m ateriál (v Kčs) 700 q chlévského hnoje po 4 Kčs ,2 8 q průmyslových hnojiv (Thomasova moučka, Reformkali) 335 1, sazenic po 0,26 K č s ,3 Pohonné hm oty a mazadla pro zavlažování ,3 Celkem ,0 Přímé náklady celkem.. Nepřímé náklady 45 % Celkem ,0 68

68 Tabulka 23 Vlastní náklady na ošetřování 1 ha plantáže jahodníku ve sponu 30x40 em v období plodnosti Název úkonu Práce v hodinách Náklady rucni potažní strojová v Kčs v /o Přihnojení průmyslovými hnojivý 4 q / h a ,4 Odstranění starého listu 12 _ 120 0,5 Plečkování 5krát ,7 Okopávka 2 k r á t ,4 Nastýlka řezanou slámou ,1 Závlaha 600 m3 vody ,6 Sklizeň plodů a manipulace, 70 q ,8 Přihnojování po sklizni, 2 q průmyslových hnojiv ,6 Okopávka s odstraňováním šlahounů ,4 Jiné práce (15 % hodin) ,9 Celkem ,4 Náklady na materiál v Kčs j Průmyslové hnojivo 6 q...! 420 Řezaná sláma 40 q 320 Pohonné hm oty a mazadla pro závlahu» 80 Celkem ,7 Přímé náklady celkem.. Nepřímé náklady 45 % ,1 30,9 Celkem ,0 Průměrný hrubý příjem z 1 ha (70 q po 6 Kčs) Čistý prům ěrný roční příjem v období plodnosti K č s

69 Ekonomika pěstování jahodníku Plantáž jahodníku patří k nej intenzivnějším zemědělským kulturám. Průměrné úrody jsou asi q/ha, což představuje příjmy tisíc korun z 1 hektaru. Je však možné dosáhnout úrody 100 q i více z hektaru. Rentabilita pěstování je mimo správnou výsadbu a ošetřování závislá i na velikosti vysazené plochy. Menší výsadby, protože nejsou hlavním zdrojem příjmů, nebývají pečlivě ošetřovány a jednotlivé práce, hlavně sklizeň, se na malých plochách značně prodražují. Z tabulek 22 a 23 vyplývá, že jahodník je ovocnářskou plodinou se značným ekonomickým efektem. Výše čistého zisku pěstitelského podniku závisí na dosáhnutém poměru jednotlivých jakostních tříd a značně i na výšce podílu režijních nákladů na vyplacených mzdách. 70

70 Pěstování rybízu Původ a biologie rybízu Rybíz se začal pěstovat koncem 14. století n. 1., nejprve jako léčivá rostlina. V 15. století se jeho pěstování rozšířilo v Evropě a v 16. století se pěstovaly odrůdy Ribes vulgare L. a Ribes petraeum L. Černý rybíz se začal pěstovat v 17. století ve Francii a Itálii také nejdříve jako léčivá rostlina a teprve v 19. století pro plody používané k výrobě vína. Rybíz náleží k rodu Ribes, čeled Saxifragaceae. Červené a bílé odrůdy rybízu vznikly z druhu Ribes rubrum, který tvoří husté keře vzpřímeného růstu a červené bobule. Kulturní odrůdy byly vypěstovány z tohoto druhu křížením s jinými druhy (Ribes vulgare, Ribes petraeum). Z druhu Ribes vulgare vznikly odrůdy Holandský bílý, Velkoplodý bílý a Dlouhohrozen bílý. Jejich charakteristickým znakem jsou keře středně bujného růstu, listy s nehlubokými laloky, prašníky nižší než blizna a bílá barva plodů. Značně rozšířeným druhem je Ribes vulgare var. macrocarpum. Jeho plody vynikají velikostí a jsou červené barvy. Keře bujnějšího růstu mají listy s hlubokými laloky u řapíku. K tomuto druhu náleží odrůdy Heros, Fayův úrodný, Děvínský, Kavkazský červený, Versailleský červený a Chenanceau. Ribes petraeum je bujného polovzpřímeného růstu, s listy na spodní části pýřitými, s laloky úzkými, ostrými. Plody jsou červené. Křížením Ribes rubrum x Ribes petraeum byly vypěstovány odrůdy Holandský červený a Vierlandenský. Křížením Ribes rubrum x Ribes vulgare vznikla odrůda Houghton Castle. 71

71 Křížením druhu Ribes vulgare X Ribes vulgare var. macrocarpum byla vypěstována odrůda Versailleský bílý. V poslední době byl k vypěstování nové odrůdy použit druh Ribes multiflorum, který je bujného růstu, listy jsou bez vykrojení u řapíku a plody jsou červené. Druhy Ribes petraeum x Ribes rubrum x Ribes multiflorum daly vznik odrůdě Rote Spátlese (Rote Heinemanne Spátlese). K nejstarším druhům rybízu patří rybíz černý Ribes nigrům. Je bujného růstu s listy, dřevem i plody charakteristickými osobitou vůní. Jednotlivé odrůdy se od sebe liší rozdílně hlubokými zářezy laloků u řapíku, délkou a počtem hroznů a modře ojíněnými plody. Odrůdy rybízu Mezi povolenými odrůdami rybízu se u nás pěstují odrůdy červenoplodé: Karlštejnský červený, Holandský červený, Houghton Castle, Děvínský velkoplodý a Vierlandenský. Odrůda Rote Spátlese je odrůda výhledová. Z běloplodých rybízů je povolen Versailleský bílý a z černoplodých Karlštejnský dlouhohrozen, Silvergieterův a Holandský černý. K a rlš te jn s k ý č e rv e n ý náleží k varietě Ribes vulgare var. macrocarpum. Je středně bujného růstu, tvoří rozložité keře, málo se rozvětvuje a vyžaduje pravidelný udržovací řez. Daří se v dostatečně vlhké půdě bohatě zásobené živinami; poněvadž brzy kvete, daří se v polohách chráněných proti pozdním mrazíkům. Z takových poloh je výnos vysoký. Dobře se sklízí, hrozny jsou dlouhé s velkými bobulemi, stejnoměrně vyvinutými, barvy jasně červené. Odrůda vyniká konzumní jakostí. Pro svoji náročnost je více vhodná pro drobné pěstitele, ve vhodných půdách a polohách i pro plantáže. Zraje první týden v červenci. Tato odrůda byla vyšlechtěna inž. Košákem a nahradila starší odrůdu Heros. H o lan d s k ý č e rv e n ý je kříženec druhu Ribes petraeum (Ribes petraeum X Ribes rubrum). Keř je silného, široce 72

72 kulovitého růstu. Na výhonech tvoří bohatý obrost bez zkracování vedoucího výhonu, rozvětvení zahušťuje keř. Odrůda prospívá v půdách bohatých humusem a dostatečně vlhkých. Kvete později, proto je vhodná do vyšších poloh. Zaručuje každoroční vysoké sklizně. Hrozny jsou kratší, hustší, barvy světle červené, dosti kyselé, vhodné ke konzervárenskému zpracování. Obtížně se odděluje od dřeva. Hustota keře má vliv na nestejnoměrné uzrávání a vybarvení plodů. Zraje ve druhé polovině července a pro svou velikou a stálou plodnost je vhodný pro plantáže i domácí zahrady. Je odolný proti antraknóze. D ě v ín slc ý v e lk o p lo d ý patří do variety Ribes vulgare var. macrocarpum. Roste středně bujně a tvoří rozložité keře. Výhony jsou dlouhé, zpočátku přímé, později se ohýbají. Vyžaduje zkrácení výhonů pro bohatší tvorbu obrostu. Kvete raně a může být zničen mrazem, a proto se vysazuje do teplých oblastí a lehčích humózních půd. Plody dozrávají v první polovině července. Jsou velké, rubínově červené. Je to odrůda vhodná pro zahrádky, v teplejších oblastech i pro plantáže. T řešň o v ý v e lk o p lo d ý je méně náročný a vyniká vyšší plodností než předešlá odrůda. H o u g h to n C astle vznikl křížením Ribes rubrurn (Ribes rubrum x Ribes vulgare). Je bujného vzpřímeného růstu, nedosahuje však výšky Holandského červeného. Výhony jsou obrostlé krátkými plodovými větévkami s nahloučenými květními pupeny. Nevyžaduje zkracování výhonů, jen prosvětlování keřů. Pozdě kvete a daří se i ve vyšších polohách. Poskytuje velké sklizně a při střední velikosti bobulí vyžaduje půdy bohaté na živiny a dostatečně vlhké. Hrozny jsou středně dlouhé až dlouhé, sytě červené. Zraje ve druhé polovině července. Je odolný proti antraknóze. Pro velkou plodnost vyžaduje tato odrůda pravidelné bohaté hnojení. Plody vynikají nakyslou chutí, a je proto vhodný pro konzervárenské zpracování. Odrůda je vhodná pro plantáže i na drátěnky pro zahrádky. 73

73 V ie rla n d e n sk ý vznikl křížením druhu Ribes 'petraeum (Ribes petraeum x Ribes rubrum). Keře jsou silného vzpřímeného růstu, vysoké, kulovité. Výhony se rozvětvují v kratší plodový obrost, bohatě osázený pupeny. Proto je velmi dobrá plodnost. Hrozny jsou dlouhé, průměrně s 20 středně velkými bobulemi. Vyžaduje výživné půdy, dostatečně vlhké. Je citlivý na sucho a na chlór obsažený v průmyslových hnojivech. Je značně odolný proti jarním mrazíkům v době květu. Pravidelná plodnost předurčuje vysazovat tuto odrůdu i v severnějších oblastech. Zraje první a druhý týden v červenci. R o te S p á tle se je výhledová odrůda. Vznikl křížením druhů (Ribes petraeum X Ribes rubrum X Ribes multiflorum). Je silného růstu, tvoří široce kulovité keře. Větve mají krátký obrost a veliké pupeny. Plodí velmi dobře každý rok. Má ze všech odrůd rybízů nej delší hrozny. Bobule jsou střední velikosti, světle červené, kyselé chuti. Zraje až v srpnu, kdy je ostatní rybíz již sklizen. Množí se jen pomocí růstových látek nebo hřížením. Řízky se množí špatně. Velké sklizně a dostatečně velké bobule jsou jen v půdách s dobrým vodním režimem a všestranně hnojených. Je to odrůda vhodná pro domácí zahrádky i na stromkový tvar. V e rsa ille sk ý b ílý je křížencem druhů Ribes vulgare (Ribes vulgare X Ribes vulgare var. macrocarpum). Je středně bujného růstu, keře jsou kulovitého tvaru. Dobře se rozvětvuje, výhony mají mnoho krátkých plodových větviček. Starší dřevo větví zůstává holé a vyžaduje zmlazení. Daří se v teplejších polohách a v půdách bohatých na živiny. Pro dobrou plodnost a odolnost proti jarním mrazíkům patří mezi nejplodnější odrůdy bílého rybízu. Je to odrůda vhodná pro velkovýsadby a domácí zahrádky. Zraje v první polovině července. K a rlš te jn s k ý d lo u h o h ro zen náleží k druhu Ribes nigrům. Je silného růstu, keře jsou široce kulovité, s postranními nahloučenými větévkami. Plodnost je vysoká. Hrozny na dlouhé stopce umožňují rychlejší sklizeň. V květu je citlivý na jarní mrazíky a má sklon ke sprchání. 74

74 Daří se v půdách teplejších i lehčích, avšak bohatých na živiny. Po přezrání bobule padají. Tato odrůda je vhodná pro plantáže i zahrádky. Plody jsou silně aromatické, výborné pro konzervárny. Zraje v první polovině července. Je samosprašný, ale může se opylit i cizím pylem. S ilv e rg ie te rů v náleží k druhu Ribes nigrům. Je středně bujného růstu a tvoří širší vzpřímené keře, částečně převislé. Plodný obrost je bohatý, krátký. Úrodnost je velmi dobrá, má však sklon ke sprchání. Vyžaduje lehčí úrodné půdy a pravidelné hnojení. Hrozny jsou středně dlouhé, bobule velké, dobře se sklízejí. Je částečně samosprašný. Má příjemnou chuť a je vhodný k přímému konzumu. Je málo odolný proti jarním mrazíkům. Vyžaduje teplejší chráněné polohy. Odrůda je vhodná pro pěstování v zahrádkách i v plantážích, kde se vysazuje jako dobrý opylovač ostatních odrůd. Zraje ve druhé polovině července. H o la n d sk ý ěern ý náleží k druhu Ribes nigrům. Je silného růstu, s bohatým rozvětvením. K rátký plodný obrost má po celé délce výhony. Silně odnožuje a dobře se zmlazuje. Vyžaduje půdy hlinité, teplé, s dostatkem vláhy. Trpí málo jarními mrazíky, a proto plodnost bývá velká a pravidelná. Hrozny jsou středně dlouhé, s řídce rozmístěnými velkými bobulemi, umožňující rychlou sklizeň. Je cizosprašný a je nutno jej vysazovat s dobrými opylovači (Silvergieterův). Odrůda je vhodná pro plantáže i pro zahrádky. Zraje ve druhé polovině července. Volba odrůd Volba odrůd v plantážích i v zahrádkách se musí řídit stanovištěm, které se nemůže změnit, pouze zlepšit. Nelze proto vysazovat černý rybíz tam, kde jsou mrazové kotliny, protože u černých rybízů nemáme odrůdu odolnou proti jarním mrazíkům. Nemůže se vysazovat ani tam, kde jsou zjara velké mlhy, které znesnadňují opylení. Největší ztráty vznikají špatnou skladbou odrůd ve velkovýsadbách, kde se volí odrůdy, které se vzájemně špatně opylují. 75

75 Červené a bílé odrůdy rybízu jsou samosprašné. Vyšší sklizně však poskytují tam, kde jsou vysázeny dvě nebo tři odrůdy. Kombinace nejenže zvýší sklizeň, ale postupně ji rozdělí na delší sklizňové období. Například nemá význam současně pěstovat Holandský červený a Vierlandenský, poněvadž tyto odrůdy nekvetou ve stejnou dobu. Vhodná kombinace je Vierlandenský a Karlštejnský červený nebo Holandský červený a Houghton Castle, z bílých odrůd Versailleský bílý. Odrůdy černého rybízu jsou většinou cizosprašné. Samosprašný je Karlštejnský dlouhohrozen, částečně sarnosprašný Silvergieterův a cizosprašný Holandský ěerný, dobrými opylovači jsou Silvergieterův a Karlštejnský dlouhohrozen, a proto vysazujeme Holandský černý a Silvergieterův nebo Karlštejnský dlouhohrozen, Holandský ěerný a Silvergieterův. Je tím zaručeno nejen vzájemné opylení, ale i postupné zrání. Nejdříve zraje Karlštejnský dlouhohrozen, potom Holandský ěerný a nakonec Silvergieterův. Jako hlavní odrůdu volíme tu, která se v daném prostředí nejlépe daří. Pro teplejší oblasti se doporučuje jako hlavní odrůda (50 70 %) Karlštejnský dlouhohrozen a pro lepší opylení Silvergieterův. Pro severnější vlhčí oblasti se doporučuje Holandský ěerný a jako opylovaě Silvergieterův. Tyto odrůdy volíme i proto, abychom zajistili úrodu, poněvadž obě odrůdy poskytují pravidelné sklizně. Holandský černý je odolný proti mrazu, Karlštejnský dlouhohrozen a Silvergieterův jsou citlivé na jarní mráz. Proto jsou tyto odrůdy vhodnější pro teplejší oblasti. Neúspěch v pěstování způsobuje i velký opad květů a plodů. Podle Neumannové se opad zvyšuje nedostatečnou výživou, nedokonalým opylením a nevhodným zkrácením výhopů. Hluboké zkrácení zvyšuje opad. Proti opadu plodů před sklizní lze použít postřik 0,001% kyselinou alfa-naftyloctovou. U všech druhů rybízu jsou květy v hroznech na loňském dřevě. 76

76 V době květu rybízu bývá chladné a větrné počasí, které zabraňuje delšímu letu včel; proto je nutno pro dobré opylení umístit v blízkosti plantáže dostatečný počet včelstev. Způsoby pěstování rybízu Pro velko výsadby je nej vhodnějším tvarem keř, který se vysazuje ve sponu čtvercovém nebo obdélníkovém. Při výsadbě je třeba znát tvar keře a podle růstu volit vzdálenost řad i v řadě. Keřovitý tvar je oblíben proto, že se půda v plantážích dá obdělávat v řadách a při čtvercové výsadbě zpočátku, než se keře rozrostou, i napříč řad. Při obdélníkovém sponu vzniká širší pracovní ulička mezi řadami, která umožňuje ve starších výsadbách obdělávání bez poškození keřů, a hustší výsadba v řadě potlačuje růst plevelů. B or m in sk ý způsob pěstování červeného rybízu se vyznačuje speciálním řezem. Rybíz se při něm vysazuje ve čtvercovém sponu 2 X 2 m a ponechává se 8 větví, které se zkracují tak, aby z každého pupenu vyrostl plodný obrost. Druhým rokem se zkracují větve na 50 em, v dalších letech asi o jednu čtvrtinu délky prodlužujícího výhonu. Postranní výhony zkracujeme na 1 2 pupeny každý rok. Tento způsob je velmi pracný při řezu i prosvětlování. Pěstují se tak proto jen odrůdy, které tvoří krátký obrost, to je Holandský červený a Houghton Castle. R ý n sk ý způsob vyžaduje větší náklady na budování konstrukce. Dráty jsou vedeny 40 em nad zemí a dále 4 dráty ve vzdálenosti 40 em nad sebou. Výška kostry je 2 m. Účelem tohoto způsobu pěstování je vysázet na plochu větší počet keřů. Keře se sázejí v řadě na 80 em a pro snazší obdělávání jsou řady vzdáleny 2 m. Rostlinám se ponechávají jen 3 základní větve, které se vyvažují na drátěnku. Veškerý postranní obrost se každý rok v předjaří zkracuje na 2 3 pupeny. Přírůstek na vedoucím rameni se 77

77 17. Větévka rybízu

78 zkracuje o jednu polovinu. Tento způsob má výhodu při obdělávání půdy, dává vyšší výnosy a lepší kvalitu plodů. Velké náklady vyžaduje konstrukce a každoroční řez. Pro tento způsob se volí odrůdy s krátkým plodným obrostem na starším dřevě. Obrost se zmlazuje a nezasychá, takže větve nezůstávají holé. Jsou to odrůdy Holandský červený, Houghton Castle a částečně Vierlandenský. Podmínkou úspěchu borminského a rýnského vedení je hluboká půda, každoroční bohaté hnojení a dostatečná vlhkost půdy, neboť řezem a plodností se keře značně vyčerpávají. Zakládání rybízových plantáží Vhodné spony ve velkoprodukčních výsadbách Slabě až středně rostoucí odrůdy červenoplodé a běloplodé se vysazují ve sponu 2 x 2 m, silně rostoucí ve sponu 2,5 x 2,5 m. Pro černý rybíz je vhodný spon 3 x 3 m. Při těchto vzdálenostech v době, kdy keře dosahují maximálních rozměrů, vzniká pracovní ulička em. Pro lepší využití půdy a zvýšení počtu keřů se červené odrůdy rybízu s užší korunou vysazují v obdélníkovém sponu 1,5 X 2,5 m, ostatní odrůdy bílého a červeného rybízu a v lehčích půdách i černého rybízu na 2 X 3 m. V bohatých půdách se všechny odrůdy černého rybízu vysazují ve sponu 2 x 4 m (pásové výsadby). V Sovětském svazu se používá při pěstování černého rybízu hnízdový spon. Keře se vysazují do čtverce 40 X 40 centimetrů na vzdálenost 3 x 3 m. Kladné a záporné stránky tohoto sponu u odrůd Goliáš, Laxton a Daniel September ve srovnání s pásovou výsadbou ukazuje ta bulka 24. Při obdélníkovém sponu byl výnos o 26 % vyšší, stroji se však ušetřilo 17,1 % ruční práce při čtvercově hnízdovém sponu. 79

79 19. Rybíz černý v pásové výsadbě (foto Hátleová). Volba stanoviště a příprava půdy Drobné ovoce, mezi které patří rybíz, je někdy opomíjeno a pěstuje se na pozemcích nevhodných polohou a půdou. Má-li být rybíz výnosnou plodinou, je třeba dbát jeho nároků na podmínily prostředí. 80 Světlo. Rybíz roste i v polostínu, jako podplodina dává

80 Srovnání obdélníkového a čtvercového sponu (podle Prokofjeva) Tabulka 24 Spon Počet rostlin na 1 ha Výnos v q na 1 ha Počet dnů za rok ruční! potažní práce j práce strojová práce Obdélníkový 2,5x1,5 m Čtvercový 0,4 x 0,4 m ve sponu 3 x 3 m ,2 78,1 21,8 22,2 6 pak však menší sklizně. V polostínu roste vzpřímeně a nevytváří keře kulovitého tvaru jako tam, kde je osluněn. Menší listová plocha keře poskytuje menší úrodu, brzy se musí zmlazovat a plody nedozrávají stejnoměrně. Vhodnější je vysazovat keře tam, kde jsou celý den osluněny. Také obsah cukru je vyšší než v polostínu. Jako podplodina znemožňuje postřik hlavní plodiny proti chorobám a škůdcům ve vhodnou dobu. Obdělávání půdy je ztíženo. Teplo. Červené odrůdy rybízu, zejména pozdě kvetoucí, si libují ve vyšších polohách, kde je více srážek (Holandský červený, Houghton Castle). Všechny odrůdy rybízu jsou málo citlivé na nízké zimní teploty. Velkoplodé odrůdy červeného rybízu a běloplodé odrůdy se daří v teplejších polohách, kde nehrozí jarní mrazíky. Většině odrůd černého rybízu prospívají teplejší oblasti a chráněné polohy. Nadměrné teplo způsobuje, zejména u bílých odrůd, úpal plodů, uzavírají se průduchy listů, ustává asimilace, zmenšuje se kvalita plodů a v lehkých půdách mohou za nedostatku vláhy opadávat listy. Vláha. Rybíz, zejména černý, má značné požadavky na vláhu, hlavně v období od vyrašení do zrání plodů. Proto při vyšších srážkách dorůstají keře zvláště velkých rozměrů (v podhorských oblastech). Daří se na pozemcích s vysokou hladinou podzemní vody (75 em pod povrchem). 81

81 20. Plantáže rybízu odrůdy Houghton Castle na svazích, spon 3x1,5 m (foto Luža). Poloha. Nejvhodnější poloha pro založení plantáže rybízu je poloha chráněná před silnými větry. Větrná poloha je nevhodná proto, že mrazivé jarní větry škodí rybízu v době květu, květy namrzají a pak květy i plody sprchávají. Horké větry vysušují půdu, v době květu vysušují blizny, snižují procento opylení, urychlují dobu květu a znesnadňují oplodnění. Uzavřené kotliny, které bývají mrazové, jsou ěasto příčinou velmi malých výnosů. V horských oblastech bývají často zjara dlouhotrvající mlhy. Pyl v prašnících na vlhne, vzklíčí a nemůže pak opylit květ. Velmi vhodné jsou pro plantáže rybízu pozemky rovinné nebo mírně svažité, které se dají mechanicky obdělávat při volbě řad po vrstevnících. Pozemky se sklonem nad 30 se pro plantáže rybízu nehodí pro nesnadné obdělávání a pro velkou erozi. Zeměpisná poloha. Pro černý rybíz jsou nejvhodnější pozemky s nadmořskou výškou do 600 m, pro rybíz červený do 800 m, s maximálními srážkami 1200 mm, mini 82

82 málními 500 mm, s průměrnou roční teplotou pro červený rybíz 6 až 7 C, pro černý a bílý rybíz 8 C. Minimální roční teplota, při které lze pěstovat pozdě kvetoucí odrůdy červeného rybízu, Holandský červený a Houghton Castle, je 5,5 C. Půda. Pro rybíz jsou nejvhodnější půdy hlinité, písčitohlinité, hlinitopísčité, naplaveniny i lehčí jíly, půdy bohaté na humus a půdní vláhu. Nevhodné jsou půdy extrémní těžké, studené, půdy zamokřené, ale i písčité, stěrko vité a suché půdy s malou vrstvou ornice. Půdní reakce má být mírně kyselá až neutrální. Intenzívně obhospodařované plochy rybízu musí být blízko odbytiště, tj. u měst a konzerváren. Při volbě pozemku přihlížíme i k těmto hospodářským podmínkám. Není třeba vysazovat plantáže rybízu na pozemky, které lze obdělávat těžkou mechanizací, a na pozemky, které by rozdělovaly nebo zmenšovaly souvislé plochy. Velmi vhodné jsou pro rybíz pozemky mezi cestami a u vodních zdrojů. Velkou předností je, že se plantáže drobného ovoce oplocovat nemusí. Příprava půdy před výsadbou. Pozemek vybraný pro plantáž nesmí být zaplevelen vytrvalými plevely, např. pýrem. Zdárný vývoj keřů a brzká plodnost je možná jen při důkladné a včasné přípravě půdy. Jsou-li půdy zapleveleny, je lépe ještě jeden rok s výsadbou počkat a plevel zničit. Rybíz se pěstuje na stanovišti let. Dobrá příprava půdy musí doplnit přirozené půdní podmínky na optimální, tj. je třeba ji zásobit dostatkem živin, vzduchu a vody, což jsou základní faktory, které ovlivňují růst a plodnost. Přípravou půdy před výsadbou se také musí upravit fyzikální stav půdy, prohloubit půdní profil a vyčistit pozemek od plevelů. Zlepšení podmínek již před výsadbou se projeví výrazněji než zásahy po výsadbě. Zdárný vývoj výsadby závisí již na tom, v jakém chemickém a fyzikálním stavu zanechala půdu předplodina. Rybíz koření nehluboko, a proto pečlivá příprava půdy je zvláště důležitá. 83

83 Předplodiny. Nejvhodnějšími předplodinami jsou ty, ke kterým se hnojí statkovými hnojivý (krmná řepa, brambory, zelenina), nebo směsky a víceleté trávy. Předplodiny volíme tak, aby udržely vhodnou strukturu půdy a pozemek odplevelily. Z jednotlivých zemědělských plodin těmto podmínkám nejlépe vyhovují rané brambory, směsky a řepka. Tyto plodiny brzy uvolňují plochu. Po raných bramborách a řepce můžeme ještě vysít směsku, zaorat ji, a tím zajistit dostatečné množství organické hmoty, humusu v půdě. Krmná řepa a pozdní brambory ztěžují pro pozdní sklizeň časné provedení výsadby na podzim. Použijeme-li za předplodinu zeleninu, volíme ty druhy, které vyžadují organické hnojení, tj. rané druhy květáku, kapusty a zelí, abychom mohli po jejich sklizni ještě před výsadbou rybízu osít pozemek směskou. Doporučuje se rovněž použít víceleté trávy ve směsi s jetelem, bojínkem a.kostřavou. Tyto směsky vyséváme 3 roky před plánovanou výsadbou, poslední rok pěstujeme okopaninu. Obilninu jako předplodinu nepoužíváme, nebo jen v omezené míře, neboť po výsadbě je pak třeba intenzivněji bojovat proti plevelům. Příprava výsadby. Rybíz má nejvíce kořenů v hloubce 20 em, ale jednotlivé kořeny sahají až do hloubky 50 em. Proto hloubka orby před výsadbou má být em a provádí se na podzim pro předplodiny nebo pro jarní výsadbu. Směsku víceletých trav zaořeme na podzim pluhem s předradličkou nebo pluhem s podrývákem při současném hnojení chlévským hnojem (400 q na 1 ha). Zjara vysazujeme předplodiny. Chceme-li orat před výsadbou a vysazovat na podzim, musí se orat nejméně 6 týdnů před vlastní výsadbou, aby půda slehla, nebo sázíme až na jaře. Na lehkých půdách použijeme kompost nebo zkompostovanou rašelinu pro zlepšení obsahu humusu a zadržení půdní vláhy. Do zásoby můžeme přihnojit Thomasovou moučkou 15 q na 1 ha, kterou zapravíme do hloubky 35 em. Použijeme-li pole po obilninách, ihned po sklizni pod- 84

84 mítneme, osejeme směskou, hořčicí nebo svazenkou a před výsadbou zaoráme. Při použití směsek první porost zkrmíme, vysejeme podruhé ječmen se směsí vikvovitých rostlin (vikev, hrách, bob) a směsku zaoráme 4 týdny před výsadbou. Je-li směska dostatečně vzrostlá, zaoráme ji v době květu. Pro jarní výsadbu je lepší provést na podzim přípravnou orbu (na menších plochách rytí), protože zkypřená půda zadrží zimní vláhu. Na jaře šetříme vláhu smykováním, které se provádí, jakmile půda oschne. Výsadba Rybíz se vysazuje na podzim nebo brzy na jaře. Podzimní období je vhodnější. Využívá podzimní a zimní srážky, umožňuje kořenům růst až do zámrazu. Pozdní jarní vysazování zeslabuje růst keře, kdežto při časném jarním sázení se využívá zimní vláha a klimatické podmínky pro rychlejší růst. Na růst nemá vliv jen doba výsadby, ale také jakost sazenice, kterou určuje počet výhonů, vyzrání dřeva a velikost kořenové sítě. Jakost sazenice je dána ČSN Keře rybízu dodávané školkou musí být zdravé, prosté chorob a škůdců, odrůdově pravé, s kořeny zaručujícími při přiměřené péči ujmutí sazenice. Keře rybízu mají být přiměřeně vzrůstné, s korunkou z jednoletých výhonů. U černého rybízu mohou být i jednoleté sazenice s jedním výhonem, délky nejméně 30 em. Prodávat se mohou sazenice nejvýše dvouleté. Keřovité rybízy se podle počtu výhonů rozdělují do dvou jakostí: výpěstky I. jakosti musí mít nejméně 4 výhony, výpěstky II. jakosti nejméně 2 výhony. Výhony musí být nejméně 25 em dlouhé, u rybízu odrůdy Holandský červený nejméně 20 em. Na keřích rybízu musí být úřední jmenovka s označením jména a adresy pěstitele tvaru a druhu výpěstku, označením odrůdy, jakosti a počtu kusů. Stromky rybízu roubované na meruzalce zlaté se třídí podle výšky kmene na: vysokokm eny polokm eny čtv rtk m en y 90 em a vyšší em em 85 i

85 Do I. jakosti patří stromky se 3 výhony v korunce, do II. jakosti se 2 výhony, je-li korunka jednoletá. U dvouleté korunky má mít stromek I. jakosti nejméně 5 výhonů, u II. jakosti 4 výhony. Délka výhonů v korunce musí být nejméně 10 em u jednoletých i dvouletých korunek. Před výsadbou pozemek urovnáme, nejlépe smykem, a rozměříme. Aby se plantáž dala dobře mechanicky obdělávat, volíme nejdelší stranu pozemku jako základní, vytyčíme na obou hranicích kolmice a na nich vyznačíme 21. Výsadba červeného rybízu pro mechanické obdělávání. 8G

86 vzdálenost řad. Na poslední značce pro vedení řad spustíme kolmici, čímž dostaneme obdélník nebo čtverec. Na posledních řadách na obvodu pozemku vytyčíme vzdálenosti keřů, vykolíkujeme je tak, aby začínaly přesně od zvolené kolmice. Pro snazší měření v řadách mezi krajními kolíky použijeme výtyčky, které zabodneme v místě kolíků. Vyzírováním mezi krajními výtyčkami se kolíky zapichují do průsečíků řad, které jsou určeny sázecím lankem, drátem; někdy postačí označení znamenákem podél řad a přímky, kterou dostaneme vyzírováním kolmo na vyznačování řad. Používá se i rám tak, že se podle první řady přesně do vrcholů na druhé straně umístí kolíky. Před výsadbou upravíme sazenice, jejichž kořeny mohou být zaschlé nebo namrzlé. Zakrátíme je po zdravou část a zaschlé namáčíme do vody na 12 hodin nebo do kaše z vody, zeminy a kravince. Zpravidla sázejí dva pracovníci, z nichž první vyryje rýčem jamku tak velkou, aby se do ní mohly umístit pohodlně kořeny. Druhý pracovník postaví do vyryté jamky sazenici, k níž první pracovník přihodí zeminu, a pracovník, který drží sazenici, s ní pohybuje, aby se mezi kořeny dostala půda. Když je sazenice zasypána, přišlápne kolem ní půdu a pracovník, který vyrývá další jamku, nahrne k sazenici půdu, aby byla dobře přikopčená. Práci lze organizovat také tak, že jeden pracovník dělá jamky, druhý roznáší sazenice do jamek, třetí sází a čtvrtý nakopčuje vysázené sazenice. Sazenice sázíme hlouběji, než byly ve školce, aby kořenový krček byl asi 5 em pod úrovní pozemku. Jednoleté výhony zakoření, zlepší výživu keře a zajistí v pozdějších letech žádoucí zmlazování. Pro zlepšení půdy můžeme přidat do jamky lopatu kompostu. Nahrnutí půdy k sazenicím je vhodné při podzimní výsadbě, aby se udržela vlhkost v půdě, důležitá pro růst nových kořenů. 87

87 Ošetřování rybízových plantáží Obdělávání půdy v rybízových plantážích Obdělávání se musí podřídit mělkému kořenění rybízu. Růst kořenů závisí na přípravě a složení půdy, na teplotě, vlhkosti a na dostatku vzduchu. Podle Hilkenbáumera má např. odrůda černého rybízu Silvergieterův nejvíce aktivních kořenů v hloubce 18 em ve vzdálenosti 50 i 100 em od keře. Proto obdělávání i mezi řadami vyžaduje jen hloubku 8 10 em. Na jaře po podzimní výsadbě upravujeme mísy z nahrnutých kopečků k zachycení vláhy. Po výsadbě na jaře, kdy je půda úšlapaná, se kypří kultivátorem. Chybou je, že se začíná kypřit, až se objeví plevel. Mělké kypření je zvláště důležité po dešti. Vývojem plodů výhony převisují a obdělávání může způsobit i ztráty, zvláště v době, kdy zrají plody. Projíždíme proto plantážními plečkami, které se dají zúžit za jízdy, tak blízko keře, aby ruční kypření bylo co nejmenší. Krátce před sklizní půdu nekypříme, abychom prachem nezhoršili kvalitu plodů; je-li třeba, odstraníme plevel kolem keřů ručně. Po sklizni bývá půda nejvíce ušlapaná, proto ji zkypříme kultivátorem nebo talířovými branami do hloubky 8 až 10 em. Na zimu ořeme půdu pluhem do hloubky 10 em do rozořu, abychom nahrnuli půdu ke keřům. Na jaře kultivátorem nebo ručně půdu od keřů odhrneme. Pokud to dovoluje růst sazenic a vždy po výsadbě, plečkujeme plantáž dvěma směry, aby zůstalo pro ruční kypření co nejméně plochy. Počet kypření půdy v plantáži rybízu závisí na přípravě půdy před výsadbou. Pro udržení vhodné vlhkosti, jako podmínky pro růst kořenů, kypříme 10 12krát, zejména v lehkých půdách. Náklady zmenšíme použitím kultivátorů, širokorozchodných pleěek a plantážních pluhů tažených koňmi nebo nesenými plečkami za malotraktory. V nezaplevelených plantážích se mohou použít pro kypření frézy nebo PF-6 se závěsným nářadím. Po dva roky po výsadbě, pokud keře neplodí, můžeme zvýšit rentabilitu plochy výsevem nebo výsadbou mezi- 88

88 22. Směska na zelené hnojení vysetá po sklizni rybízu (foto Hátleová). plodin. Může jimi být zelenina, např. fazole nebo hrách na lusky, jejichž zbytky po sklizni zaoráme. Vhodnější meziplodinou jsou luskovinoobilní směsky, první pro krmení a druhá, pro kterou vyséváme hořčici, svazenku nebo luskovinoobilní směsky, pro zelené hnojení. Tyto plodiny vyséváme brzy, aby v době potřeby vláhy byly již zaorány a pozemek se udržoval jako ěerný úhor. Je možno sít směsky na zelené hnojení, a to začátkem července, a zaorat je koncem srpna nebo v září. Rovněž můžeme vysít po sklizni rybízu (začátkem srpna) hořčici, svazenku, letní vikev a v době, kdy poskytují nejvíce hmoty, je poválet ještě před rozkvětem. Na podzim se zaorají nebo ponechají jako dobrá ochrana proti holomrazům a teprve zjara se diskovými branami zapraví do půdy (obr. 22). Nastýlání u nás nevěnujeme takovou pozornost, jakou by zasluhovalo. Zejména by se mělo využít na menších plochách. Vhodný materiál je tráva, řepková sláma apod. Řepková sláma se často bez užitku spaluje. Nastýlání chrání půdu před vysycháním a podporuje vývoj plodů. Podle Co k er a se výnos u odrůdy Rote Spátlese zvýšil 89

89 již v prvním roce nastýlání o 20 %. Kořeny po 2,5 roce nastýlání rostly více do šíře a méně do. hloubky. Nadzemní část byla zato dvakrát tak velká než u kontrolních rostlin. Ve starších plantážích červeného i černého rybízu se objevuje zaplevelení pýrem, proti kterému lze s úspěchem bojovat použitím herbicidu založených na bázi triazinu, to je Simazinu, Atrazinu a Zeazinu. Nejvhodnější dávka na 1 ha je 6 10 kg. Vyšší dávky mohou způsobit chlorózu až opadání listů i plodů. Rychlost působení závisí na množství srážek a na přípravě půdy před použitím. Nejlépe je půdu mezi řadami na podzim zorat, na jaře rozvláčet a v době, kdy se u pýru vytvořil třetí list, postříkat půdu herbicidním roztokem (duben). Hnojení rybízových plantáží Velké a každoroční sklizně rybízu odčerpávají z půdy mnoho živin, které musíme každoročně dodat do půdy hnojením. Rybíz poskytuje sklizeň každý rok a ročně odčerpává z půdy jen pro plody z 1 ha v čistých živinách: 10 kg N, 3,6 kg P20 5, 15 kg K20 a 1,5 kg ÓaO. Mnohem více živin potřebuje na růst větví, výhonů a listů. V hloubce 20 em, kde je největší kořenová plocha, je třeba udržovat bohatý mikrobiální život, který podporujeme statkovými hnojivý. Ročně dáváme 100 q/ha ve formě kompostu, který zapravujeme do půdy nejlépe na jaře, nebo slamnatý hnůj na podzim. Rozhazuje se mezi řadami nebo jen kolem keře. Potřeba průmyslových hnojiv se řídí stářím výsadby a složením půdy. Rybíz je citlivý na hnojivá s vyšším obsahem chlóru. Předčasný opad listů u rybízu není často způsoben chorobami (antraknózou), ale draselným hnojivém, obsahujícím vyšší procento chlóru. Z draselných průmyslových hnojiv je proto vhodný síran draselný nebo Reformkali. Z dusíkatých hnojiv použijeme síran amonný, ledek vápenatý, ledek ostravský, ledek lovosický, z fosforečných superfosfát nebo Thomasovu moučku. Velikost dávky hnojiv řídíme podle vzhledu kultury a ve větších výsadbách podle rozboru půdy. Nedostatek du- 90

90 siku se projevuje malými přírůstky výhonů, malými listy, krátkými hrozny a malými bobulemi. Nedostatek drasla způsobuje, že dřevo nevyzrává, plody ztrácejí obsah cukru, barva plodů není intenzívní a listy jsou na okraji hnědé. Nedostatek kyseliny fosforečné se pozná podle malé násady květů a sprchávání květů; na listech se tvoří červené skvrny (tab. 25). Podle K ra m e ra se u odrůdy Holandský červený při hnojení 60 kg N, 70 kg P20 5 a 100 kg K 20 v čistých živinách na 1 ha zvýšila sklizeň o 64 % ve srovnání s nehnojenou plantáží. Černý rybíz je náročný na draslo a dusík. Dávka 76 kg N a 130 kg K 20 na 1 ha dala sklizeň vyšší v průměru o 84,6 % než na půdě nehnojené. Dávky 40 kg N, 40 kg P20 5 a 60 kg K20 na 1 ha v čistých živinách pro černý rybíz na vlhkých půdách nezvýšily výnos. Hospodárně a vhodně se může hnojit při správném rozboru půdy, který by se měl i v plantážích drobného ovoce konat vždy po třech letech. Potřeba hnojiv v čistých živinách v kg na 1 ha (p o d le K r a m e r a ) T a b u l k a 25 Obsah živin v půdě Potřeba doplnění živin v kg Zásoba živin v půdě kyselina fosforečná mg/100 g draslo mg/100 g dusík kyselina fosforečná draslo Č e r v e n ý r y b í z š p a t n á... m enší než s tře d n í d o b r á... větší než Č e r n ý r y b í z. - špatná... m enší n e ž' s tře d n í d o b rá... větší než

91 Reakce půdy pro rybíz má být mírně kyselá až zásaditá. Pro udržení zásadité reakce hnojíme q páleného vápna na 1 ha každým čtvrtým rokem nebo mletým vápencem q. Mletý vápenec je vhodnější do lehkých půd, poněvadž se tak rychle nevyplavujě. Rybíz využívá hnojivá jen tehdy, jsou-li dána do půdy do určité hloubky v době, kdy je mohou kořeny přijmout. Fosforečná hnojivá obtížně pronikají do spodních vrstev, proto se zapravují do hloubky, kde jsou kořeny. Vhodná doba hnojení je na podzim nebo na jaře. Dusíkatá hnojivá (0,7 kg na 1 a) poprvé v březnu nebo v dubnu (2/3) a podruhé koncem května (1/3) dávky). Hnojení dělené na dvě dávky odpovídá fyziologii rybízu. Hnojení v jarních měsících podporuje růst keře a plodů po odkvětu. Místo dusíkatých průmyslových hnojiv můžeme použít zředěnou močůvku, která je velmi vhodná koncem května, kdy narůstá listová plocha. Zvyšuje se asimilace, čímž se. i zlepšuje vývoj bobulí. Hnojení po sklizni podporuje zakládání květních pupenů a zásobí keře rybízu draslem a fosforem, to je živinami, které působí na vyzrání dřeva a shromažďují se pro vyrašení a rozkvět na jaře. Jarní hnojení nemůže začátek vegetace ovlivnit, poněvadž činnost kořenů je malá. Prů- měrné dávky průmyslových hnojiv fosforečných a draselných na 1 ar v plné plodnosti v čistých živinách jsou: na jaře 0,3 kg kyseliny fosforečné a 0,5 0,8 kg drasla. Stejným množstvím hnojíme rybízové keře po sklizni. Na list se může u rybízu hnojit v červnu. Černý rybíz pro bujnější růst spotřebuje mnoho živin za vegetace, které se dají keři rychleji dodat postřikem na list. Stříká se 2% superfosfátem, 0,5% močovinou nebo 2% síranem draselným. Vhodné je použít roztok superfosfátu a drasla a podruhé jen močovinu. Indenko uvádí, že při dobrém půdním hnojení a při přihnojování za vegetace na list se zvýšila sklizeň o 18%. Výchovný, udržovací a zmlazovací řez rybízu Rez rybízu se řídí požadavkem vypěstovat již v prvních letech korunu keře tak, aby keř nebyl zahuštěn, dostatek 92

92 23. Přirozená schop- r světla působil na plodnost a zamezil zasychání plodného obrostu., V ý ch o v n ý řez je u všech odrůd po výsadbě stejný. Všechny výhony po výsadbě zkrátíme na jaře na 2 3 pupeny, aby se vyvinuly silné výhony pro založení kostry keře. Ve druhém roce v únoru nebo v březnu, je-li dostatek výhonů, vybereme u černého rybízu 4 6, u červeného a bílého rybízu 7 8 výhonů vedoucích, nejsilnějších a nejvhodněji postavených. Ty zkrátíme asi o 1/4 délky. Nemáme-li potřebný počet výhonů, zkrátíme výhony opět na 3 pupeny. Ve třetím roce je na vedoucích větvích již obrost. V době vegetace na začátku června vyřízneme všechny nadbytečné nové letorosty vyrůstající z kořenů. Boční obrost, který roste do keře a zahušťoval by jej, od- 93

93 24. Keře rybízu černého po průklestu na začátku vegetace (foto Hátleová). řízneme nebo zkrátíme na 15 em. V před jaří se u velkoplodých odrůd červeného rybízu vedoucí větve zkracují o 1/3 délky. U odrůd Holandský červený. Houghton Castle a Vierlandenský se tvoří krátký obrost i bez zkracování. Odstranění obrostu se ponechává u nás do dalšího roku na jaro. Rez prosvětlovací, dělaný však v červnu, umožňuje lepší vývin hlavních větví a obrostu na keři. Snahou je získat mladé letorosty na vedoucích větvích, na kterých se vyvíjejí nejlepší hrozny. U d ržo v ací řez následuje po řezu výchovném a jeho cílem je udržet korunu keře v takovém stavu, aby se prodloužila plodnost, keř nepřehoustl, a tím se nezhoršila kvalita plodů. Při udržovacím řezu respektujeme vlastnosti odrůd. Odrůdy druhu Itibe,s petmeum a Ribes rubrum mají přirozenou schopnost k lepšímu větvení, proto není nutné jednoleté letorosty zkracovat. U odrůdy Vierlandenský má prosvětlení, to je odstranění zahušťujících větví, větší vliv na plodnost než přímé zkrácení vedoucích větví. 94

94 U odrůdy Heros a Děvínský velkoplodý má naopak zkrácení vedoucích větví vliv na lepší rozvětvení. U černého rybízu vyvolává hlubší zkrácení zvýšenou tvorbu výhonů a má vliv na sprchávání plodů, poněvadž se již na ně nedostává živin. Proto je u odrůd černého rybízu pro velikost sklizně vhodnější prosvětlování keřů než zkracování výhonů. Neponecháváme více než 8 čtyřletých až pětiletých dostatečně osvětlených větví. ftez, délka hroznů a velikost bobulí spolu vzájemně souvisí. U odrůdy Heros, když nebyla řezána, byla větší sklizeň, plody však bjdy drobné a za hodinu se sklidilo jen 4,9 kg. Při zkrácení větví o 1/.í délky a prosvětlení obrostu se výnos o 1/4 zmenšil, hrozny však byly větší a umožnily sklizeň 10,1 kg za hodinu. Velikost sklizně nemusí vždy záviset na řezu. U druhu Ribes 'petraeum, u odrůdy Vierlandenský je vhodnější prosvětlení než přímý řez. Při prosvětlení se zvýšila velikost hroznů o tolik, že se při sklizni ušetřilo 35 % ruční práce. Jak dlouho vydržíme s udržovacím řezem, závisí na odrůdě, na ošetřování keřů a na péči o půdu. U velkoplodých (Heros, Děvínský velkoplodý) a u černých odrůd (Karlštejnský dlouhohrozen, Holandský černý a Silvergieterův) děláme udržovací řez při správném hnojení a v bezplevelném stavu průměrně 8 let. U odrůd tvořících krátký plodný obrost (Holandský červený, Houghton Castle) se může doba udržovacíhb řezu prodloužit na let. Z m lazo v ací řez. Se zmlazováním se začíná, když se vedoucí větve již málo prodlužují a z kořenů vyrůstají slabé výhonky zahušťující keř. Plodný obrost je jen na vrcholku větví, větší část má obrost zaschlý, plodnost je malá, omezená na krátké přírůstky na vrcholu, hrozny jsou krátké a bobule malé. Zmlazovací řez si rozdělíme na 2 3 části, aby příliš neklesla sklizeň. Před zmlazovacím řezem nejdříve na podzim zapravíme do půdy kompost nebo chlévský hnůj a zjara přihnojíme průmyslovými hnojivý, superfosfátem, síranem draselným nebo Reformkali, abychom podporovali růst silných výhonů z kořenů. Po sklizni odřízneme 1I3 odplozených přestárlých větví a za ně pone- 95

95 25. Keře velkoplodých odrůd rybízu červeného ve stáří plodí jen na vrcholcích, potřebují včasné zmlazení (vlevo); odrůdy rybízu Hodláme nové výhony nejsilnější a nej vhodněji postavené, které v předjaří zkrátíme pro lepší rozvětvení jako při řezu výchovném, to je o x/4 délky. Ve druhém roce zmlazování odřežeme další třetinu větví a nové ponechané výhony opět zkrátíme. Nadbytečné a slabé výhony odstraníme a v příštím roce odřízneme zbytek přestárlých větví. Řezem upravíme nové větve, aby keř nebyl zahuštěn. Při odstraňování větví začínáme převislými větvemi bez postranního obrostu, neboť se přihnojením a prosvětlením 96

96 landský červený a Houghton Castle plodí i ve stáří po celé délce větví, zmlazují se později (vpravo) (foto Luža). keře tvoří na starších, kolměji postavených větvích obrost, který přináší kvalitní plody. Po zmlazení celého keře děláme řez udržovací. Rybíz zjara brzy raší, a proto se zmlazením můžeme začít již po sklizni, aby v prosvětleném keři lépe vyzrály ponechané nové letorosty. Řez provádíme nůžkami nebo tvarovací pileěkou nebo žabkou blízko u země. Ponechané dlouhé čípky by byly dobrou půdou pro rozmnožování 97

97 chorob. Rány zahrnujeme půdou nebo je můžeme zamazat štěpařským voskem, fermežovou barvou nebo dezinfikovat stromovým dehtem. Odříznuté větve se z plantáže ihned odstraní a spálí. Choroby a škůdci rybízu V iro v ý z v ra t čern éh o ry b ízu. Místy se u nás vyskytuje na černém rybízu. Způsobuje l\o virus Ribes virus 1. Jeho nej nápadnějším příznakem je nesouměrnost listů, které bývají též užší a delší než listjr zdravé, s menším počtem laloků, ostře zoubkované. Choroba bývá provázena částečnou nebo úplnou neplodností postižených keřů, které mají sklon k metlovitosti. Pokud vůbec napadené keře kvetou, mívají některé květy znetvořené; nasazené bobulky mohou později usychat a opadávat. Protože jde o virovou chorobu, kterou nelze léčit, je nutno napadené keře odstranit a spálit, jinak se stávají ohniskem nákazy pro své okolí. N e k trio v é u sy c h á n í v ě tv í ry b ízu. Starší rybízové větévky někdy usychají a na jejich kůře se později objevují růžové až červené polštářky velikosti špendlíkové hlavičky. Někdy může toto usychání postupovat hlouběji do keře a způsobit -odumření celé jeho části. Růžové polštářky patří houbě zvané hlívenka rumělková (Nectria cinnabarina). Pod mikroskopem bychom viděli, že polštářky jsou složeny z obrovského množství drobných oválných výtrusů, jimiž se hlívenka během léta roznáší. Chorobou bývají postiženy především keře oslabené poraněním, mrazem, podvýživou nebo jinými podobnými vlivy. U dobře ošetřovaných stromků nebo keřů se s touto chorobou nesetkáme. Objeví-li se nám hlívenka v zahradě, je to pro nás pobídkou, abychom zlepšili ohroženým keřům životní podmínky. Důležité je i řádné prokypření půdy, přídavek humusotvorných látek a přihnojení především draselnými a fosforečnými hnojivý. Napadené větve odstraníme až do zdravého dřeva a spálíme. 98

98 26. Antraknóza rybízu (foto Kocman). A n tra k n ó z a ry b íz u (obr. 26). Tuto chorobu způsobuje houba zvaná pakustřebka rybízová (Drepanopeziza ribis). Patří k nej důležitějším a nej škodlivějším chorobám rybízu. Nepostihuje stejně všechny odrůdy; velmi náchylný je např. Holandský bílý nebo Fayův, kdežto třeba na Holandském červeném se antraknóza téměř nevyskytuje. Někdy ji najdeme v malém množství také na angreštech. První příznaky choroby se objevují na mladých listech obyčejně brzy po vyrašení jako žlutohnědé okrouhlé skvrny na listové čepeli, popřípadě též na řapíku. Později, hlavně za vlhkého jara, skvrn rychle přibývá, některé vzájemně splývají a listová čepel v místě silnějšího napadení žloutne a potom hnědne. Ochořelé listy s větším počtem skvrn brzy opadávají, takže někdy jsou rybízové keře ještě před sklizní úplně holé. Zřídka najdeme houbové skvrnky i na stopkách hroznu. Na skvrnách se tvoří drobné růžové kupky, připomínající zaschlý sliz. Jsou to shluky velikého množství výtrusů, jimiž se nákaza dále šíří a které si pravděpodobně mohou na suchém opadlém listí udržet svoji životaschopnost až 99

99 27. Plodnice ohňovce rybízového (foto Kocman). do příštího jara. Během zimy se na starém listí tvořívá další rozmnožovací forma této houby, miskovité plodničky s výtrusy. Pakustřebka však může přezimovat i na větévkách a pupenech; tím si vysvětlujeme výskyt choroby na listech už velmi brzy zjara po vyrašení. V boji proti antraknóze musíme využívat všechny možnosti, které nám poskytují metody mechanické a chemické ochrany. Z mechanických zásahů je velmi důležité shrabování a pálení nebo lépe kompostování veškerého opadlého listí, abychom zneškodnili tento možný zdroj nákazy. Dobrou službu vykoná také zimní postřik keřů organickým barvivém (1% Nitrosanem) nebo kombinovaným přípravkem Arborol (3%). V době vegetace se doporučuje používat u rybízů postřik 0,75% Kuprikolem nebo 0,5% Novozirem N-50. Poprvé postřikujeme po vyrašení při zjištění prvních skvrn, podruhé za dnů, další postřiky děláme podle potřeby. Poměrně dobře se osvědčily i sirné přípravky, např. 1 % Polybarit nebo 0,4% Sulikol. O hňovec (choroš) ry b íz o v ý (Phellinus ribis) (obr. 27). Na starých, málo prořezávaných keřích rybízu nebo i angreštu na těžkých, vlhkých půdách se někdy objevuje prosýchání, způsobené touto houbou. Její stříškovité 100

100 žlutohnědé plodnice vyrůstají na nejspodnějších částech napadených keřů. Dřevo zachvácených větví bývá hnědavě zbarveno. Preventivně se musíme starat o řádnou výživu a ošetřování keřů i o dostatečné zásobení půdy humusotvornými látkami. Objeví-li se houba, odstraníme ji a keře prořežeme až do zdravého dřeva. Rez v e jm u to v k o v á (rybízová) (Cronartium ribicolum) postihuje listy červeného i černého rybízu, řidčeji též srstku, meruzalku a příbuzné druhy. Začíná se objevovat až uprostřed léta, kdy nalezneme na rubu listů nejprve drobounké červenavé polštářky, později rezavé chloupky. Listy bývají na líci slabounce žlutavě kropenaté, později až zbarvené do bronzová a často už záhy na podzim opadávají. Rezavé chloupky jsou vlastně do sloupečků slepené tzv. zimní výtrusy této rzi. Houba sama přezimuje v podobě podhoubí ve dřevě kmene nebo větví borovic z příbuzenstva borovice vejmutovky (s pěti jehlicemi ve svazečku). Na jaře (obyčejně v dubnu a květnu) se na kůře nemocné borovice objeví žlutooranžové puchýřky vyplněné bělavým prachem; jsou to výtrusy zanášené později na rybíz, kde vyvolávají nákazu. Velmi účinný způsob preventivní ochrany, který však nemůžeme vždy uplatnit, je odstranění nemocné borovice z blízkosti rybízů; chemický boj záleží ve 2 3 postřicích 0,75% Kuprikolem nebo 0,5% Novozirem N-50, popřípadě 1% Polybaritem, počínaje asi polovinou května. V ln o v n ík ry b íz o v ý (Eriophyes ribis) (obr. 28) patří mezi pavoukovité škůdce. Způsobuje nápadné zduřování rybízových pupenů, které potom zjara neraší. V pupenu přezimuje velké množství drobounkých žlutavých vlnovníků, kteří zjara opouštějí pupen a žijí na listech a větévkách. Je-li to možné, odstraníme v předjaří napadené větévky. Za vegetace se velmi dobře osvědčují postřiky 0,3% Fosfotionem. P u k lice šv e stk o v á (Lecanium corni) škodí někdy na rybízových a angreštových keřích, kde vysává mízu, 101

101 28. Pupeny poškozené vlnovníkem rybízovým (foto Kocman).

102 takže keříky prosychají. Na kůře najdeme zjara malé hnědavé larvy oválného tvaru, které se zprvu pohybují, později se pevně přisávají a vyvinou se během doby buď v polokulovité nápadné samičky nebo bělavé ploché štítky samečků. Hojnější je tato puklice v některých letech na švestkách. Přezimující larvy puklic spolehlivě zničí dobrý zimní postřik, např. 3% Arborolem. V době vegetace je boj nesnadnější; museli bychom v době líhnutí larev (červen červenec) několikrát opakovat postřik 0,3% Fosfotionem. Š títe n k a zh o u b n á čili červec San Jo sé (Quadraspidiotus perniciosus) patří mezi zvláště nebezpečné, tzv. karanténní škůdce. V naší republice má vhodné podmínky pro svůj vývoj pouze v teplejších oblastech, prakticky tam, kde se běžně pěstuje réva vinná a cukrovka. Štítenka napadá mnoho různých užitkových rostlin. Mezi nej častější hostitele patří rybíz. Škůdce saje na kůře větévek, které se brzy pokrývají souvislou vrstvou štítků dospělého hmyzu i různých larválních stadií. Napadené rostliny prosychají a během doby odumírají. Dospělé samičky pod šedými štítky (asi 1,5 2 mm velikými) rodí během léta značné množství larev, které jsou zprvu pohyblivé, záhy se však přisávají a až do konce života pak zůstávají vázány na jedno místo. Škůdce se může šířit na větší vzdálenosti jen pasivně, to znamená, že jej pěstitel rozvléká napadeným stromkovým materiálem, očky atd. Proto je velmi důležité nebrat rybízy z pokoutních školek nebo od neznámých pěstitelů. Chemický boj je velmi účinný, můžeme jej však provádět jen v zimě, a to postřikem napadených rybízů 2% Nitrosanem nebo 5% Arborolem. P ila tk a ry b íz o v á (Pteronidea ribesii) patří k dosti častým škůdcům rybízu i angreštu. Její zelenavé larvy (housenice) dokáží někdy během krátké doby, zdánlivě přes noc, způsobit holožír. Pilatka je drobná vosička, která klade vajíčka do řady na rub listu podél silnějších žeber. Larvičky, které se brzy vylíhnou, vykusují nejprve málo nápadné otvory do čepelí 103

103 29. Vajíčka mšice meruzal kové na větévce rybízu (foto Kocman). listových, později sežerou list až na řapík. Škůdce má více generací za rok. V boji proti housenicím můžeme použít dotykový organofosfát Fosfotion v koncentraci 0,3 % (jen na mladé housenice) nebo přípravek Dykol v 0,4% emulzi. N e sy tk a ry b íz o v á (Aegeria tipuliformis) je zajímavý motýl, který svým vzhledem velmi připomíná blanokřídlý hmyz. Jeho housenky žijí ve dřeni rybízových prutů, které následkem napadení často právě před sklizní vadnou. Dospělé housenky se kuklí uvnitř prutů; motýl opouští místo kuklení okrouhlým otvůrkem ve dřevě, který dospělá housenka ještě před zakuklením vyhryzala. Nesytka se objevuje především v málo ošetřovaných, stinných zahradách, kde se rybízové keře málo prořezávají. Ochrana záleží prakticky jen v odřezávání a pálení napadených prutů. M šice m eru zalk o v á (Nasonovia ribis-nigri) (obr. 29) způsobuje nápadné, obyčejně červeně zbarvené puchýřovité vydutiny na listech rybízu. Na rubu žijí bledě žluté 104

104 až zelené mšice, které poměrně brzy zjara dospívají v okřídlené jedince a stěhují se na různé plevelné rostliny (lociky, jestřábníky atd.). Škůdce přezimuje na rybízech jako černá lesklá vajíčka. Vajíčka spolehlivě zničíme běžným zimním postřikem. Za vegetace můžeme brzy zjara po vyrašení použít 0,3% Fosfotion. Sklizeň rybízu Rybíz zraje dnů po rozkvětu. Doba se liší rozdílnými klimatickými podmínkami a polohou. Ve vyšší nadmořské výšce zraje rybíz později, na slunečné straně dříve, uvnitř zahuštěného keře o 5 10 dnů později. Znalost přibližné doby zrání (tab. 26) je pro sklizeň důležitá, hlavně pro přípravu dostatečného počtu obalů. V našich klimatických podmínkách začíná sklizeň raných odrůd rybízu většinou v prvním týdnu července odrůdou Heros a končí v 2. polovině července Holandským červeným. U červeného rybízu se může sklizeň prodloužit bez nebezpečí opadu plodů. Překročením optima zralosti plodů Doba květu a zrání u odrůd rybízu (pozorováno na stanici Ú K Z Ú Z Brno-Želešice) Tabulka 26 Doba květu Doba zrání Počet dnů Odrůda Heros Děvínský velkoplodý Holandský červený Houghton Castle Vierlandenský Holandský černý Karlštejnský dlouholi rozen Silvergieterův

105 u černého rybízu vznikají ztráty opadem plodů, které mohou být zvětšeny silnými srážkami, zejména u Karlštejnského dlouhohroznu. Červený rybíz se začíná sklízet, když je většina bobulí vybarvena, bílý rybíz Versailleský bílý, když jsou bobule krémově bílé. U rybízu nelze dělat probírku na keřích, poněvadž by se sklizeň protáhla a výkon česáče by bjd malý. Sklizeň plodů rybízu se dá mechanizovat vibrátorem. Při ruční sklizni jsou náklady na sklizeň největší položkou. Nelze-li práci při sklizni mechanizovat, mají pěstitelé v oblibě odrůdy s velkými bobulemi a dlouhými hrozny (Heros) nebo s dlouhými hrozny s velkým počtem bobulí (Rote Spátlese), které se nejlépe sklízejí ručně. U černého rybízu zdržuje sklizeň nahloučení hroznů nestejné délky v jednom místě (Leeův). Plody sklízíme za suchého počasí. Zůstane-li voda po dešti nebo zrána rosa na plodech, urychluje se hnití plodů. Sklizeň usnadníme česáčům vhodně vysokými přenosnými stoličkami a urychlíme, když plátěnky vyložíme papírem, aby je mohli položit na půdu a s větví česané plody padaly přímo do nich. Tím zabráníme padání plodů pod keř a jejich znečištění. Používáme jen mělké plátěnky, do kterých se vejde 5 kg ovoce. Při použití loubkových košíků, ve kterých se rybíz dopravuje na trh pro přímý konzum, sklízíme celé hrozny, aby se nepomačkaly. Z loubkových košíků nebo z poloklecí rybíz nepřešypáváme, utrpěl by jeho vzhled a kvalita. Při sklizni bobulí na sirupy a vína se sklízí do nádob polévaných nebo z umělé hmoty nebo po poloklecí a bobule se vysypávají do sudů. Ovoce po sklizni ihned dáváme do chladné místnosti nebo alespoň do stínu. Bobule ponechané na slunci hnědnou a brzy hnijí. Ještě v den sklizně odvezeme rybíz na trh, do konzervárny, nebo do výkupny, se kterou máme uzavřenou smlouvu již v měsíci květnu. Před sklizní dohodneme dobu odvozu. Sklizeň se organizuje ve větších výsadbách tak, aby česáč nemusel přecházet do sousedních řad, ale sklízel keř jen z jedné strany. Kontrolujeme, aby se sklízely i bobule 100

106 uvnitř keře. Jeden česáč může sklidit za 1 hodinu průměrně 4 6 kg červeného rybízu a asi 4 kg černého rybízu. Velikost hodinové sklizně je závislá na velikosti úrody keřů. Podle Prokofjeva se dosáhlo při 67 q na 1 ha hodinového výkonu 4,35 kg a při 113 q na 1 ha 11,2 kg za hodinu. Průměrná sklizeň černého rybízu u nás je 60 až 70 q, červeného 80 q z 1 ha. Průměr výnosu na 1 ha se nedá počítat z jednoho nebo deseti keřů na celou plantáž, jak se často dělá. K ru ft a L u ck an propočetli průměrnou sklizeň v kilogramech za 20 let ze 680 keřů u odrůdy Holandský červený a zjistili různé výnosy u tohoto procenta keřů: Procento keřů Výnos v kg 13,1 3 5, , , , , , , , , Takové výnosové poměry jsou i u jiných odrůd rybízu. Výběrem nejlepších klonů a jejich rozmnožením, což je velmi snadné, můžeme získat vyrovnaný růst keřů a stálý vysoký výnos., Třídění a normy u rybízu Odrůdy rybízu nejsou všechny stejně posuzovány spotřebitelem. Sleduje velikost bobulí, jejich barvu a chuť. Proto se ve výsadbách objevují odrůdy bohatě plodící, ale i dobře se sklízející a odrůdy, které vyhovují zpracovatelským požadavkům obsahem kyseliny a barvou. V nových výsadbách se volí již málo odrůd, a to jen ty, které žádají výkupní složky. Na pěstiteli záleží, aby dodal nejen požadovanou odrůdu, ale aby také vyhovovala pře 107

107 depsané jakostní norně (ČSN ). Rybíz červený, černý a bílý se posuzuje podle jakosti a vzhledu plodů a třídí se na dvě jakostní třídy. Do I. jakostní třídy náležejí plody zralé, ne přezrálé, zdravé, čerstvé, čisté, vybarvené, barevně jednotné, suché, česané se střapinami, bez listů, nepoškozené. Musí být dodávány v poloklecích čisté váhy 10 kg nebo v loubkových košících váhy 8 kg, schopné přímého konzumu. Do II. jakostní třídy náležejí plody stejných jakostních vlastností jako v I. třídě, ale mohou být sklizeny bez střapin a také i přezrálé. Nesmějí být nahnilé, zapařené. Plody II. jakosti se dodávají pouze na zpracování. Při sklizni jen bobulí se používají mělké platónky nebo nádoby. Takové ovoce je poškozené a za teplého počasí rychle kvasí, na slunci hnije a dostává nevzhlednou barvu. Proto takto sklizený rybíz odvážíme ještě týž den na zpracování. Přes den se rybíz uchovává v chladné místnosti. Pro dopravu rybízu II. jakostní třídy není normami určen obal ani váha. Obal má však být čistý a bobule se nemají dopravovat ve vysoké vrstvě, aby se nezapařily a nehnily. Zpracování rybízu Rybíz bílý, červený a zvláště černý je nutričně velmi cenný, především velkým obsahem vitamínu C. Plným právem se proto rybízu říká citrón severu. Dále obsahuje rybíz ještě mnoho nutričně významných složek, jako jsou biogenní minerálie, organické kyseliny a pektinové látky. Z bílého a červeného rybízu se vyrábějí ponejvíce nápoje a pomazánky, z černého rybízu kompoty a nápoje. Rybíz pro zpracování na kompoty má mít bobule větší, velikostně a barevně vyrovnané, pro výrobu nápojů se vyžaduje vysoká výlisnost. Vhodné odrůdy rybízu pro zpracování jsou Versaillský bílý (rybíz bílý), Holandský červený, Vierlandenský, Karlštejnský červený a Rote Spátlese (rybíz červený), Karlštejnský dlouholirozen, Silvergieterův (rybíz černý). Rybíz, a to zvláště červený a černý, se průmyslově zpracovává z větší části nejprve na polotovary, tj. na 108

108 30. Myčka lahví (foto Koti). protlaky (dřeně), dužniny (pulpy) a surové ovocné šťávy. Z nich se pak vyrábějí marmelády, džemy, mošty, sirupy aj. Na tyto polotovary se zpracovávají i ostatní druhy drobného ovoce. Při průmyslové výrobě ry b íz o v é h o k o m p o tu se čerstvý nebo mrazený rybíz strojem odstopkuje, přičemž je zároveň omýván vodou. Na třídicím pásu se odstraňují 109

109 bobule rozdrcené, nezralé nebo jinak nevhodné a zbytky střapin, lístky apod. Odstopkovaný a vytříděný rybíz se ještě opere ve vodě nebo se sprchuje na pletivovém dopravníku a plní se do obalů. Koncentrace cukerného nálevu se propočte tak, aby výsledná refrakce kompotu byla nejméně 20 R f a kyselost 0,6 až 2 %. Refrakce nálevu se vypočítává podle vzorce: vo vn rc ro rc rn vc. rc vo. vo m vn v á h a ovoce v obalu v á h a n álevu v obalu v á h a celkem (váha obsahu, tj. v á h a ovoce a nálevu) refrakce ovoce refrakce celková (předepsaná norm ou) refrakce n álevu V uzavřených obalech se kompot steriluje. Průmyslově se vyrábí je d n o d ru h o v á ry b íz o v á m arm eláda tak, že se rozvařené ovoce protře sítem a svaří s cukrem do vhodné konzistence. K vlastní výrobě se používá ovocný protlak, který se za určitého postupu vaří ve vakuovém kotli za podtlaku s přídavkem cukru a pektinu. Marmeláda se plní do obalů různé velikosti. Jestliže se neplní do hermeticky uzavíratelných obalů, pokrývá se její povrch po vychladnutí pergamenovou nebo celofánovou vložkou namočenou do roztoku povoleného konzervačního činidla. K výrobě ry b ízo v éh o m oštu se v průmyslu používá buď čerstvá surová rybízová šťáva, nebo polotovary, tj. surová ovocná šťáva konzervovaná teplem nebo sycením kysličníkem uhličitým. Surová ovocná šťáva se čiří a filtruje. Podle normy se přisladí a doplní pitnou vodou. Při výrobě perlivého moštu se mošt před plněním do obalů sytí kysličníkem uhličitým. Mošt se konzervuje teplem buď v uzavřených obalech, nebo mimo obal a pak se asepticky stáčí do obalů. R y b íz o v ý siru p se průmyslově vyrábí tak, že se v ovocné šťávě rozpustí po zahřátí na 95 C předepsané množství cukru a škrobového sirupu. Výrobek se cedí přes 110

110 31. Plnění lahví sirupem (foto Kott). jemná síta a plní se do obalů. Vyrábí se sirup typu A a typu B. K výrobě 1000 kg rybízového sirupu typu A se použije 370 kg ovocné šťávy, 580 kg rafinovaného cukru a 50 kg škrobového sirupu. K výrobě 1000 kg rybízového sirupu typu B, tj. sirupu s 50 % šťávy, se použije 500 kg ovocné šťávy a 500 kg rafinovaného cukru. Sirupy s 50 % ovocné šťávy je nutno v obalech pasterovat. Při domácím zpracování rybízu na k o m p o ty se hrozny rybízu nejprve operou ve studené vodě a teprve potom se bobule ručně odstopkují. Pro kompot z černého rybízu se připraví nálev tak, že se v 1 litru vody rozpustí 1 až 1,2 kg cukru. Pro kompot z plně zralého rybízu červeného nebo 111

111 bílého se použije nálev s <,8 až 0,9 kg cukru rozpuštěného v 1 litru vody. Bobule se naplní do obalů velikosti %, až 1 kg a zalejí se teplým nálevem. Uzavřené obaly se ponoří do vody ve sterilační nádobě. Ponořují se tak, aby voda buď sahala až těsně pod víčka, nebo aby je mírně překrývala (což je vhodnější). Kompot se steriluje po dobu 20 minut při teplotě sterilační lázně 85 C. Domácí výroba ry b íz o v é m arm elád y je podobná výrobě průmyslové. Z rybízu se na lisovacím strojku pasírováním přes síto vyrobí nejprve protlak. Pro snadnější vytření a zvýšení výtěžnosti je lépe rybíz předem mírně povařit. Z 1 kg rybízu se získá asi 0,8 kg protlaku. Protlak se pak svaří za přidání cukru na marmeládu. Na 1 kg protlaku se spotřebuje 0,8 kg cukru a získá se asi 1,4 kg marmelády. Při vaření marmelády se postupuje tak, že se z protlaku nejprve odpaří asi 1ji jeho obsahu a pak se přidá první polovina odváženého množství cukru. Druhá polovina cukru se do hmoty přidá asi po 15 minutách dalšího varu. Cukr lze též přidat po odpaření asi 1/4 protlaku najednou, ale tak pozvolna, aby se nepřerušil var marmelády. Ukončení varu zjistíme podle toho, že se v hmotě tvoří tzv. těžké bubliny a že marmeláda odpadá z míchadla v kusech. 32. Sterilace kompotu v domácnosti v uzavřených sklenicích. Měří se teplota uvnitř lázně. 112

112 Hotovou marmeládu plníme za horka do předem vyhřátých sklenic a za stálého poklepávání, aby náplň byla celistvá. Naplněné sklenice uzavíráme víčkem nebo celofánem nejlépe až po vychladnutí. Povrch marmelády přetřeme před uzavřením lihem nebo pokryjeme pergamenovou vložkou namočenou do roztoku konzervačního činidla. R y b íz o v é m o šty p o domácku lze připravovat z rybízu bílého, červeného nebo černého, a to bud odděleně, nebo ve směsích. Černý rybíz se ve směsi používá zpravidla k přibarvování moštu z rybízu bílého nebo červeného, a to v množství asi 15 %. Mošt připravený ze samotného černého rybízu je chuťově odlišný, ale příjemný a výživově velmi cenný. Před lisováním je třeba rybíz nejprve rozmačkat nebo rozmělnit. Nejlépe se lisuje na plachetkovém lisu, ale je možno jej vylisovat i v lisu košovém. Výlisky lze vylisovat znovu po předchozím rozmělnění a přidání vody, kterou je však třeba od celkově přidávaného množství vody odečíst. Uvolnění šťávy i barviv se podpoří povařením rybízu 33. Sterilace moštu v domácnosti v otevřených lahvích. Měří se teplota uprostřed lahví. 113

113 před lisováním. Před pasterací se rybízová šťáva ředí vodou v poměru 1 díl šťávy a 1 díl až 1,3 dílu vody, protože rybíz obsahuje příliš mnoho kyselin. Cukr lze přidat před pasterací nebo až před pitím. Ze 2 kg rybízu se vylisuje asi 1,5 kg šťávy, která se rozředí asi 2 litry vody a osladí 0,5 kg cukru, takže se celkem vyrobí přibližně 4 litry upraveného rybízového moštu. Mošt se pasteruje přímo v lahvích a jen při zpracování většího množství ovoce se k pasteraci moštu používá Baumannův zvon. Při pasteraci moštu v lahvích naplníme láhve moštem asi G em od kraje hrdla. Otevřené láhve ponoříme do vody pasteraění lázně, která má sahat až do výšky moštu. Na dno nádoby, ve které pasterujeme, položíme plechovou nebo dřevěnou vložku. Voda lázně má být při ukládání lahví s moštem asi 50 C teplá. Teplotu vody pak stupňujeme, až teplota moštu uprostřed lahví dosáhne C. Tuto teplotu udržujeme po dobu 34. Baumannův zvon na průtokovou sterilaci moštu: 1 - plášť vnějšího zvonu, 2 - plášť vnitřního zvonu, 3 - prostor na průtok moštu, 4 - příto k moštu, 5 - odtok sterilovaného moštu, 6 - teploměr, 7 - šroub, kterým se přichycují zvony k sobě, 8 - regulace přítoku moštu. 114

114 5 minut. Pak láhve vyjmeme a ihned za horka zazátkujeme ruční korkovačkou. Uzavřené láhve se ponechávají vychladnout vleže, aby se horkým moštem vysteriloval i uzávěr. Po vychladnutí se mohou hrdla lahví, uzavřená korkovou zátkou, namočit do roztaveného parafínu. B aum annův zvon (obr. 34) jsou dva do sebe zasunuté hliníkové pláště zvonovitého tvaru, mezi nimiž vzniká úzká mezera, kterou protéká mošt. Při pasteraci se zvon ponoří do vody ohřívané na 75 až 85 C, která pak na tutéž teplotu prohřívá mošt protékající pláštěm zvonu. Teplotu moštu lze sledovat teploměrem zasunutým do otvoru, kterým pasterovaný mošt vytéká ze zvonu. R y b íz o v ý s iru p s e v domácnosti připravuj e nej častěj i tzv. teplou cestou, kdy se cukr rozpouští ve šťávě za horka. U sirupu vyrobeného tzv. studenou cestou, která záleží v prostém rozpuštění cukru ve studené šťávě, může se později vykrystalizovat glukóza, což je způsobeno vysokým obsahem invertního cukru. Při výrobě sirupu teplou cestou postupujeme tak, že šťávu získanou lisováním, podobně jako při výrobě moštu, prudce povaříme za odstraňování pěny s povrchu a na 1 litr horké šťávy přidáme 1,7 až 1,8 kg cukru. Tento sirup není třeba pasterovat. Na 1 litr horké šťávy lze též přidat pouze 0,65 kg cukru, ale takový sirup je nutno T a b u lk a 27 Výnos černého rybízu na stanici ÚKZÚZ Brno-Želešice Výnos na 1 ha/q Odrůda po výsadbě 4. rok rok rok rok 1963 Holandský černý ,00 111,85 115,00 148,70 Karlštejnský dlouhohrozen... 58,10 106,85 65,12 84,18 Silvergieterův ,17 82,80 74,00 73,35 115

115 T a b u lka 28 Pořizovací náklady na založení 1 ha plantáže černého rybízu ve sponu 3x2 m Název úkonu Práce v hodinách Náklady ruční potažní strojová v Kčs v% Naložení, složení, odvoz chlévského hnoje, 500 q , ,0 Rozhození chlévského h n o je ,0 Rozmetání průmyslových hnojiv s dovozem, 8 q.. n o 2,0 90 0,7 Hluboká o r b a... 10, ,5 Smykování 2 k r á t... 3,0 60 0,4 Vláčení 3 k r á t... 3,5 75 0,5 Vyměření pozemku a zaražení kolíků: 0,5 min. 1 kolík, 1550 k o l í k ů ,9 Příprava sazenic před výsadbou: 10 hal. 1 kus, 3 min. 1 sazenice... Výsadba ve d v o u Posbírání značkovacích kolíků... Jiné práce 15 % z hodin , C e l k e m , ,1 2,9 0,2 1,8 Náklady na materiál (v Kčs) 500 q hnoje po 4 Kčs q Thomasovy moučky keřů po 2,5 K č s kolíků po 20 hal ,0 Přímé náklady ce lke m Nepřímé náklady 45 % ,0 C e lk e m..... Kčs ,0 11G

116 pasterovat, podobně jako mošty, a to v otevřených lahvích po dobu 5 minut při vnitřní teplotě sirupu 75 až 80 C. Při pití se 1 díl sirupu ředí podle druhu sirupu a podle chuti 3 až 7 díly vody. T a b u lk a 29 Vlastní náklady na ošetřování 1 ha plantáže černého rybízu ve sponu 3 x 2 m 1550 keřů v období před plodností Název úkonu Práce v hodinách Náklady ruční potažní strojová v Kčs ; y lo Plečkování podél a napříč 8 k r á t Ó5 14,3 Okopávka kolem keřů: 1 min. keř, 2krát 6 hal./m ,4 Odvoz a míchání průmyslových hnojiv, 4 q _ ,8 Rozmetání průmyslových hnojiv... 4 _ ,0 V lá č e n í ,8 Rez keřů: 2 min. k e ř ,0 Sběr odřezaných částí ,0 Naorání na z i m u ,1 Postřik 2krát: 600 I roztoku 11 h a l./litr ,0 15 % z hodin ,0 C e l k e m Náklady za materiál (v Kčs) 4 q průmyslových hnojiv. 140 Arborol AC 20 kg Fosfotion 0,6 kg ,6 Nepřímé náklady 45 % ,0 C e lk e m...kčs ,0 117

117 T a b u lka 30 Vlastní náklady na ošetřování 1 ha plantáže černého rybízu ve sponu 3 x 2 m 1550 keřů v období plodnosti Název úkonu Práce v hodinách Náklady ruční potažní strojoví v Kčs v % Kultivace s koněm 8krát _ 36 _ 200 1,1 Ruční okopávka 2krát, 3 min. keř, 6 hal./m _ 702 4,0 Rozmetání hnojiv 7,5 q ,7 V lá č e n í ,3 Rez keřů, 5 min. keř ,0 Sběr a vynesení odřezaných částí ,3 Orba na z i m u ,6 Postřik 2krát, 11 hal./ ,8 Sklizeň 80 q, 5 kg za 1 hod ,5 Odvoz, naložení, složení ,4 15 % z hodin ,6 C e l k e m Náklady na materiál (v Kčs) 7,5 q průmyslových hnojiv Arborol AC 30 k g Fosfotion 1,2 kg ,3 Přímé náklady c e lk e m Nepřímé náklady 45 % a amortizace ,4 C e lk e m... Kčs ,0 Průměrný náklad na plodící plantáž černého rybízu za 1 rok s přímými a režijními náklady č i n í... Průměrný hrubý příjem z 1 ha (70 q). Kčs Kčs Čistý průměrný roční příjem v období plodnosti...kčs

118 Ekonomika pěstování rybízu Pro plánování a hospodaření je třeba znát náklady na založení výsadby rybízu a náklady na ošetřování a sklizeň. Nejvíce pěstitele zajímá příjem z rybízovny a jeho vztah k vydání za mzdy a materiální náklady. Podle toho se pak hodnotí výnosnost plantáže. Jak vysokých výnosů lze dosáhnout při normálním obdělávání a hnojení, ukazuje tabulka 27. Plantáž byla založena v roce Výnos v roce 1959, to je ve třetím roce po výsadbě, byl v průměru 11 q/ha. Příjem v prvním roce mohl být z meziplodiny, např. brambor, s výnosem 70 q/ha. Černý rybíz je uveden proto, aby se číselně dokázalo, že může být kulturou velmi výnosnou, je-li vysázen ve vhodných klimatických a půdních podmínkách a jsou-li agrotechnické práce konány věas. Jak bylo uvedeno v tabulce, jsou výnosy mnohem vyšší. V období plodnosti jsou nejvyšší náklady na ruční práce, zvláště na sklizeň (47,5 % veškerých prací). Při sklizni vibrátorem (výkon za 1 hodinu kg) by se sklidilo 80 q za 571 hodin a náklady z 8240 Kčs by se zmenšily na 3000 Kčs. Ruční práce nejsou po celý rok stejnoměrně v plantážích rybízu rozděleny (tab. 31). T a b u lk a 31 Spotřeba pracovních hodin v jednotlivých měsících na 1 ha černého rybízu ve sponu 3x2 m v plné plodnosti Měsíce i il III IV v VI VII Vlil IX X XI XII Pracovní hodiny - 00 o

119 Pěstování angreštu Původ a biologie angreštu První záznamy o pěstování angreštu jsou z 16. století n. 1. Intentenzívněji se však začal rozšiřovat až v 17. století, a to zejména v západoevropských státech. Kulturní odrůdy angreštu patří do čeledě lomikamenovitých (Saxifragaceae), do rodu rybíz (Ribes). Evropské odrůdy vznikly z botanických forem Ribes grossularia L., s hlavní varietou glandulosus, varieta uva-crispa a varieta rutinata. Tato planě rostoucí evropská forma angreštu Ribes grossularia L. je rozšířena od Skandinávie po Španělsko, na Kavkaze a též v horských oblastech západní Afriky a Asie. Její hlavní variety jsou: a) var. glandulosa setosum b) var. uva-crispa. 35. Plantáže volně rostoucích keřů angreštu v Okoličném (foto Štric). 120

120 Varieta glandulosa setosum. Je rozšířena v severní a západní Evropě až po Balkán. Hojně se vyskytuje v Salzburských Alpách. Listy má tmavozelené, lesklé, plody kulaté nebo eliptické, malé, ochmýřené a žláznatě ochmýřené. Nese pomologické znaky ochmýřených angreštů. Varieta uva-crispa. Je zdomácnělá ve střední Evropě a Skandinávii. Keře vytváří nízké, jednoroční, výhonky jsou krátké, ostnaté. Listy má matně tmavozelené, bez lesku. Plody dává drobné, pružné, jen mírně ochmýřené, barvy žlutavé, chuťově velmi sladké. Nese pomologické znaky drobnoplodých angreštů. Za zmínku stojí i ostatní variety, jako např. var. rutinata, var. glabrum Koch. a var. reclinatum Bert. Tak varieta glabrum má plody téměř lysé, velké průměrně mm, barvy zelenavě žluté. Varieta reclinatum je rozšířena na Kavkaze a ve Španělsku. Keře jsou silnějšího růstu, větve jsou řídce ostnité, listy velké, tmavozelené, lesklé. Plody jsou vejčitého tvaru, chuťově velmi dobré. Pocházejí z ní mnohé kulturní odrůdy angreštu, ještě dnes běžně pěstované a rozmnožované. Většina výkonných odrůd angreštu, zejména starších, pochází z Anglie, kde jsou angrešty neobyčejně oblíbené, 121

121 ať již jako stolní, nebo jiným způsobem upravené ovoce. Novější odrůdy, odolnější proti americkému padlí angreštovému, byly vypěstovány v Severní Americe. Pomologicky rozdělujeme angrešt na čtyři skupiny podle barvy, které jsou zastoupeny v našem sortimentu jako odrůdy bílé, žluté, zelené a červené. Každá skupina se dále dělí podle plodů s lysou nebo ochmýřenou slupkou a podle tvaru plodů na kulaté a podlouhlé. Angrešty jsou víceleté keře velmi podobné morfologickými i biologickými vlastnostmi rybízu. Jejich maximální životnost je let. Keře vytvářejí podle odrůdy vzpřímené, rozložité, popřípadě poléhavé, 0,5 2 m vysoké výhony. Životnost větví je menší než životnost kořenů. Kořenová síť je v hloubce em a její rozvoj závisí na přípravě půdy před výsadbou a ošetřování v prvních letech po výsadbě. Kořenová soustava angreštu je velmi mohutná, je složena z tlustých i tenkých kořenů. Kořeny, které se bohatě rozvětvují, vedou zpočátku více horizontálně a později rostou vertikálně dolů. Převážná většina kořenů je roložena do obvodu korunky keře. Ojedinělé kořeny dosahují hloubky 2 m i více. To umožňuje angreštu poměrně lehko snášet sušší vegetační období bez snížení růstu a plodnosti. Větvičky angreštu jsou obloukovitě protáhlé, ve spodní části hustě a ve vrchní části řidčeji rovnoměrně porostlé víceletými plodonoši a tenkými tvrdými ostny do délky 1 em. Trvání produktivního života větví angreštu je závislé na jejich biologických vlastnostech. Listy jsou tří až pětilaločné, tupé. Květy jsou na krátkých stopkách po celé délce výhonku. Kvete brzy zjara. Doba květu je 8 20 dní, plody uzrávají asi za dní po odkvětu. Tvar plodů je kulatý nebo protáhlý, slupka je lysá nebo ochmýřená až ostnitá. Plodné jsou jednoleté i víceleté plodonoše. Podle pozorování Moskevské výzkumné ovocnářsko-zelinářské stanice je úroda na 8 loletém keři angreštu rozložena průměrně takto: z jednoletých pupenů je 41 % sklizně, z dvouletých plodonošů 32 % sklizně, z tříletých plodo- 122

122 nošů 19 % sklizně, ze čtyřletých plodonošů 7 % sklizně a z pětiletých plodonošů 1 % sklizně. Největší procento plodů je na jednoletých plodonoších. Nejvíce rozšířené jsou odrůdy s plody žlutými a zelenými. Výhony angreštu při styku s půdou zakořeňují. Tato jeho schopnost se využívá při rozmnožování keřů. Stromkové angrešty se získávají naštěpováním na meruzalku zlatou nebo dopěstováním pravokořenných stromků. Odrůdy angreštu Sortiment angreštu je velmi bohatý, jen v ČSSR se podle odhadu pěstuje asi 200 odrůd. I když je převážná většina z nich shromážděna ve šlechtitelských stanicích a výzkumných ústavech ve sbírkách světových sortimentů, stále se ještě setkáváme se značným počtem množených odrůd v našich množitelských skolkách. Tak např. Ovocné a okrasné školky Jičín Soudná množí 14 odrůd, Ovocné školky JZS Tršice množí 16 odrůd apod. Povoleny jsou tyto odrůdy: Bílý nádherný, Britania, Česká koruna, Hansa, Industria, Králíčkův červený, Lady Delamere, Triumphant a Zlatý fík. B ílý n á d h e rn ý (obr. 37) byl do listiny povolených odrůd zařazen v r Keře vytváří silné, vzpřímené, okrajové větve jsou při plné úrodě mírně rozložité. Kvete dosti pozdě. Plody má velké, protáhlé, někdy jemně ochmýřené, barvy zelenavě bílé. Dozrává ve druhé polovině července. Plody jsou vhodné pro přímý konzum, ale zejména pro konzervárenský průmysl. V zahrádkách a ve větších výsadbách si zasluhuje všestranného rozšíření. B rita n ia. Do listiny povolených odrůd byla zařazena v r Keře vytváří v prvních dvou letech po výsadbě poměrně vzpřímené, později rozložité až poléhavé. Plody dává velké, oválné, zlatě žluté. Je velmi úrodná. Plody jsou vhodné zejména pro přímý konzum. Doporučuje se pro pěstování v zahrádkách i v menších výsadbách 123

123 36. Založení stromkového angreštu v písku po naroubování na meruzalku zlatou (foto Hričovský). v stromkovitých tvarech. Při tomto způsobu se osvědčuje vedení na drátech. * č e s k á k o ru n a byla do listiny povolených odrůd zařazena v r Vyznačuje se silným vzrůstem. Keře vytváří velké, rozložité až poléhavé. Proto se pěstuje hlavně v stromkových tvarech. Jednoleté výhony jsou silné, 124

124 37. Odrůda Bílý nádherný (foto Luža). obrost má kratší. Plody jsou velké, lysé, mírně oválné, slupka je silná, tvrdá, žluté barvy. Je to stolní odrůda. Je vhodná zejména pro zahrádky. Na stromkách dává velmi pěkné ovoce a je velmi úrodná. H a n sa byla do listiny povolených odrůd zařazena v r Keře vytváří vzpřímené, mírně rozložité. Jednoleté výhony jsou silné, vzpřímené, řídce pokryté ostny. Plody dává prostředně velké, mírně protáhlé, slupka je tenká, lysá, barvy zeleně žluté. Dozrává v polovině července. Je úrodná. Používá se pro přímý konzum i na zpracování. Je vhodná pro pěstování v zahrádkách i ve velkovýsadbách. Je skoro shodná s odrůdou Bílý nádherný. I n d u s tr ia byla do listiny povolených odrůd zařazena v r Keře dává rozložité s jednotlivými vzpřímenými 125

125 38. Odrůda Králíčkův červený (foto Luža). výhony, pokrytými jednoduchými až trojitými dlouhými ostny. Plody má menší až středně velké, poměrně nevyrovnané. Slupka je silná, jemně ochmýřená, světle až tmavočervená. Dozrává koncem července. Je vhodná jako stolní odrůda. K rá líč k ů v č e rv e n ý (obr. 38). Tato odrůda byla do listiny povolených odrůd zařazena v r Keře vytváří silné, mírně rozložité. Plody má velké, fialovočervené. Jsou vhodné zejména jako stolní. Je velmi úrodná. Pěstuje se jako keř i ve stromkových tvarech, kde dává zvlášť pěkné ovoce. V hlavních produkčních školkách je jen málo množena. Odrůda vhodná k pěstování v zahrádkách i v menších výsadbách. L a d y D elam ere. Do listiny povolených odrůd byla 120

126 39. Odrůda Zlatý?ík (foto Luza). zařazena v r Keře vytváří silné, poměrně rozložité. Jednoleté výhony má silné, pokryté dvojitými i trojitými dlouhými ostny. Plody dává velké, protáhlé, slupka plodu je pevná, lysá, zelené barvy. Dozrává po 15. červenci. Je vhodná zejména pro konzervárenské zpracování. Doporučuje se zejména pro větší výsadby v blízkosti konzerváren. T riu m p h a n t. Do listiny povolených odrůd byla zařazena v r Keře vytváří středně silné, rozložité. Plodný obrost vytváří slabší, středně hustý. Plody má velké, podlouhle oválné. Slupka plodu je tenká, lysá, žlutá. Dozrává okolo 15. července. Je vhodná pro konzervárenský průmysl i pro přímý konzum. Doporučuje se pro pěstování zejména v blízkosti konzerváren. 127

127 Z la tý fík (obr. 39). Do listiny povolených odrůd byla zařazena v r Keře vytváří velmi rozložité až poléhavé. Výhony jsou silné, řídce rozložené, středně ostnité. Plody dává velké, protáhlé, slupka je ojediněle ochmýřená, zlatožluté barvy. Je vhodná zejména pro přímý konzum. Zařazuje se mezi středně rané odrůdy. Poněvadž tvoří znaěně poléhavé keře, pěstuje se hlavně na stromkách. Doporučuje se pro zahrádky i pro menší výsadby. Způsoby pěstování angreštu Ve velkovýrobě při volbě způsobu pěstování angreštu dbáme hlavně na jeho jednoduchost a zároveň i efektivnost, kdežto v zahrádkách hledíme hlavně na efektivnost, a to nejen vlastní kultury angreštu, ale i podkultury. Způsoby vhodné pro velkovýrobu a) V olně ro s to u c í k eře jsou nejvhodnějším tvarem pro větší výsadby. Při správném pěstování se dají velmi dobře ošetřovat, při ěemž dávají bohaté výnosy. Jejich výhodou je též poměrně lehké zmlazování. Při tvarování keře musíme vždy dbát toho, že má být řídký a pravidelně obrostlý plodonosnými větvičkami. Za základ keře ponecháváme 5 8 hlavních větví. b) P ě s to v á n í a n g re š tu na d rá tě n k á c h. Tvar palmety na drátěnce je způsob pěstování angreštu v některých pěstitelských oblastech. Základ tvoří 3 silné výhony, které se vedou na drátěnce. Bez hlubšího zmlazení vydrží 15 i více let. Výhodou je snadný sběr a bohatá úroda velkých, krásně vybarvených plodů. c) A n g re što v é stro m k y je způsob, se kterým se setkáváme ve větších výsadbách. Kmen tvoří meruzalka zlatá. Nej vhodnější výška kmínku je em, často se setkáváme i se 40 em. Drátěnkové vedení je na úrovni základu korunky. Skládá se z jednoho vedoucího drátu průměru 3 mm, který je každých 5 m upevněn na opěrných kůlech. 128

128 Způsoby vhodné pro zahrádky a) V olně ro s to u c í k eře jsou v zahrádkách velmi používané. Za základ keře se ponechává větší počet větví než ve velkovýrobě. b) P ra v o k o ře n n ý nízkokm en. Po vysazení na stanoviště ponecháme nejsilnější vzpřímený výhonek, na kterém ve výši asi 30 em nad zemí vypěstujeme korunku. Počet větví ponecháme menší než u volně rostoucího keře. Výhodou tohoto způsobu je dobré obdělávání půdy, ulehčení sběru, čisté, pěkně vyvinuté a zdravé plody. Zmlazuje se seříznutím až ke kořenům. Novou korunku vypěstujeme z výhonku, který vyroste po odstranění staré korunky a kmene. c) A n g re što v é s tro m k y při pěstování vyžadují drátěnkové vedení nebo opěrné kůly, ke kterým se přivazují. Úvazky musí být nad prvními větvičkami korunky, aby nepadaly dolů a nepoškodily se tak stromky. Kmínkem je meruzalka zlatá. Dobrých výsledků se dosahuje při pravidelném ošetřování a občasném zmlazení korunky. Zakládání plantáží angreštu Pěstování angreštu je výnosné i pro zemědělské závody. Dosavadní produkce nestačí krýt potřeby konzervárenského průmyslu a ani konzumentů v čerstvém stavu. Je tomu tak proto, že toto ovoce dosud pěstují převážně jen zahrádkáři pro vlastní potřebu. Výsadby angreštu se podstatně rozšířily v letech na hospodářstvích Lihovarů a konzerváren. V tomto období vznikly v ČSSR plantáže drobného ovoce velké několik desítek hektarů, ve kterých mají zastoupení i výsadby angreštu. Tak např. na plantáži Východoslovenských konzerváren a lihovarů v Levoči jsou angrešty vysázeny na ploše 11,13 ha. Další výsadby jsou na plantážích v Malcově, Klačně, Podolí a v Okoličném. 129

129 Spony vhodné pro jednotlivé tvary Při vysazování plantáží angreštu z volně rostoucích keřů volíme spon výsadby 2,5 x 2 m (2000 keřů na 1 ha), popřípadě 2 x 2 m (2500 keřů na 1 ha). Tyto spony se v praxi dobře osvědčily, nedoporučuje se vysazovat na větší vzdálenosti. Při pěstování angreštu na drátěnkách, popřípadě ve tvaru volné palmety nebo stromků se volí spon výsadby 2 x 1 m (5000 sazenic na 1 ha). U těchto sponů musíme počítat s tím, že kultivace v meziřadí bude jen jednosměrná. V domácích zahrádkách volíme při sázení volně rostoucích keřů spon podle toho, zda keře budou jako podplodina v ovocném sadě, nebo jako samostatná ovocná kultura. Při výsadbě angreštu jako podplodiny sázíme keře nejméně 2 m od ovocného stromku a keře od sebe dáváme na vzdálenost 1,5 m. Při výsadbě keřů jako samostatné kultury je též nejvhodnější spon 1,5 X 1,5 m. Setkáváme se i s hustším sponem, ale zásada je, volit raději řidší spon, aby se keře mohly plně vyvinout rozložit a aby byl k nim dobrý přístup. V osadových zahrádkách u volně rostoucích keřů volíme spon 1,5 2 m x l,5 2 m. Při sázení pravokořenných nízkokmenů volíme spon 1 1,5 m x l 1,5 m. Tento spon je vhodný jak pro domácí zahrádky, tak i pro osadové zahrádky. Angreštové stromky vysazujeme od sebe na vzdálenost 1 1,5 m. Pro domácí zahrádky je vyhovující vzdálenost 1 m. Výběr stanoviště Při výběru stanoviště je pro angrešt nejdůležitější vhodnost polohy a půdy. Polohy vyžaduje otevřené, s mírným průvanem. Uzavřené polohy a polohy s častými mlhami jsou nevhodné, poněvadž je tu v období pozdních jarních mrazíků větší nebezpečí zmrzání květů i plodů a keře bývají mnohdy silně napadené americkým padlím angreštovým. Nej vhodnější polohy jsou v podhorských 130

130 oblastech na mírných stráních, kde je dostatek vodních srážek. Půdy vyžaduje angrešt hlinité až písčitohlinité, bohaté na humus a přiměřeně vlhké; nej vhodnější půdní reakce je neutrální. Kyselá půdní reakce způsobuje předčasné stárnutí keřů a podstatné snížení výnosů. Na průměrnou roční teplotu je náročnější než rybíz. Na suchých půdách předčasně shazuje listy a dává malé plody. Při pěstování angreštu na drátěnkách musíme dbát, abjr výsadba byla dobře chráněna ze strany převládajících větrů. V opačném případě dochází ke značným škodám, zejména v období plné plodnosti. Příprava pozemku před výsadbou Správná příprava pozemku začíná nejméně 1 2 roky před výsadbou, a to zařazením vhodné předplodiny. Při zařazení okopaniny jako předplodiny postupujeme takto: V 1. roce vysadíme brambory nebo jiné mělcekořenící okopaniny, pod které jsme hnojili plnou dávkou chlévského hnoje, popřípadě kompostem. Po sklizni provedeme hlubokou orbu (30 35 em) se zapravením základních průmyslových hnojiv. Dávky hnojiv pro hnojení do zásoby volíme podle agrochemického rozboru půdy. Podle možnosti vyloučíme draselná hnojivá obsahující chlór. K vlastní výsadbě přistoupíme po 2 3 týdnech, když půda dostatečně ulehla. Krátce před výsadbou pozemek usmykujeme. Jestliže po hluboké orbě nastaly vydatné, delší dobu trvající deště nebo jestliže jsme orali za velkého sucha, vysazujeme až v jarním období. Důsledná příprava půdy před výsadbou je základem dobrých pěstitelských výsledků během celého trvání angreštové plantáže. V praxi se však v mnohých případech postupuje opačně a až po výsadbě se pěstitelé snaží napravit, co nebylo možné před výsadbou. Největší chybou je, když se angrešt vysazuje na pozemek zaplevelený vytrvalými plevely (pýr apod.). Jejich odstranění je potom velmi nákladné a v každém případě se zkracuje životnost plantáže, která poskytuje nižší výnosy. 131

131 Výsadba angreštu Když je půda připravena a povrch urovnaný, začneme vyměřovat budoucí výsadbu. Na části pozemku si vyměříme tvar obdélníku, popřípadě čtverce. Potom vyznačíme na dvou stranách jednotlivé řady (označkování provedeme kolíky) a na ně natáhneme označkované lanko. Sazenice vysadíme na místa značek, které určují vzdálenosti keřů v řadách. Tento způsob se v praxi používá nejvíce, je poměrně přesný, rychlejší a lacinější. Vykolíkování celého pozemku by bylo pracné a o mnoho dražší. Sazenice pro výsadbu roztřídí skupina 2 3 pracovníků, aby výsadba byla vzhledově jednotná. Tito pracovníci upraví všechny poraněné kořínky. Ostatní kořínky se zpravidla zkrátí o 1/3 až y2. Nadzemní části se upravují až na jaře. Jedině tehdy, vysazuje-li se na jaře, upravuje se zároveň s kořeny i nadzemní část. Jednotlivé výhony (2 4) se zakrátí na 2 3 pupeny, aby se poměr nadzemní části vyrovnal s kořeny a aby se vytvořil základ budoucí korunky. Takové zakráčení provádíme krátce před vlastní výsadbou. Po roznesení sazenic jdou při každém označkovaném laně (současně natáhneme 4 6 lan) 2 pracovníci, z nichž jeden vykope jamku a druhý sazenici zasadí. Nejdříve ji položí do jamky a upraví tak, aby na jejím středu byla značka. Potom kořeny zahrne kyprou zeminou, při čemž dbá, aby se zemina dostala do styku se všemi kořeny a aby kořeny nebyly pokroucené. Potom nahrne zeminu znovu ke keři a přitlačí, aby půda dobře přilehla ke kořenům. Zásadou při výsadbě angreštu je sázet raději hlouběji než mělčeji, což platí u výsadby volně rostoucích keřů i u ostatních pěstovaných tvarů ve velkovýrobě i v zahrádkách. Správné je, když se sází do vykopané jamky rozměrů 25 x 30 em. Ve velkovýrobě se to však nedodržuje a sází se do jamek vykopaných dvojím až trojím zarytím rýče. Když je půda před výsadbou dobře připravená, je to postačující. Horší je to však tam, kde přípravě nebyla věnována dostatečná pozornost. V takovém případě je třeba důsledně dbát na výkop řádných jamek. 132

132 Když je v období výsadby půda suchá, je třeba sazenice řádně zalít. Zaléváme aspoň dvakrát ob den za sebou, podle možností, které máme na pracovišti. Včasně provedená výsadba dává plnou záruku, že se sazenice dobře ujmou a že se vytvoří již v prvním roce silné, zdravé keře. Ošetřování plantáže angreštu Obdělávání půdy a hnojení Obdělávání půdy je jedním z hlavních úkonů, na kterém závisí, bude-li angreštová výsadba pro pěstitele rentabilní. Záleží ve správném hospodaření s vláhou a v neustálém ničeni plevele. První kultivaci provádíme hned, jakmile to stav půdy na jaře dovolí. Další děláme podle zaplevelení i struktury půdy. Při první kultivaci, kromě běžného kypření a ničení vzcházejícího plevele, též odhrnujeme od keřů zeminu, která k nim byla nahrnuta nebo přiorána v podzimním období. Po první kultivaci keře okopáváme a zároveň zapravujeme ledková dusíkatá hnojivá v dávce g ke každému keři. V prvních třech letech po výsadbě můžeme do meziřad pro zelené hnojení a pro zamezení růstu plevele vysévat směsky. Směsky vyséváme po celé šířce meziřad, mimo 60 80cm pás angreštu, který udržujeme kyprý a bez plevele. Při dostatku pracovních sil však můžeme místo směsek na zelené hnojení s úspěchem pěstovat rané okopaniny nebo různé druhy zeleniny. Nikdy však nedopustíme, aby se pěstovaly na úkor vzrůstu a zdravotního stavu angreštu. Ve čtvrtém a dalších letech udržujeme v meziřadách výsadby ěerný úhor. Při udržování černého úhoru je velmi důležitá orba, kterou děláme v podzimním období do hloubky 15 em. Orba je velmi potřebná, zejména ve výsadbách, které jsou na svahu. Ve vyšších polohách s drs 133

133 nými zimami se osvědčuje přiorávka ke keřům na zimní období a na svazích v každém meziřadí vyorání em hlubokého příkopu na zachytávání vody z roztávajícího sněhu. Kultivační práce děláme v prvních dvou až třech letech traktorem s neseným nářadím. V pozdějších letech (v třetím, čtvrtém a dalších) se velice osvědčily malotraktory Holder, T-4K-10 aj. Náš malotraktor T-4K-10 se osvědčil, ale zatím k němu není dostatek vhodného závěsného nářadí, což je jistě na škodu a v neprospěch výsadeb drobného ovoce vůbec. Na plantáži Středoslovenských konzerváren a lihovarů, závodu 01 v Okoličném, provádějí krdtivaci v příčných dvoumetrových pásech malotraktorem T-4K-10. Jako závěs používají nesený kultivátor se záběrem 125 em. Ty zemědělské závody, které ještě nemají k dispozici malotraktor, mohou prvním i druhým rokem po výsadbě s úspěchem použít i při příčné kultivaci obyčejný traktor s běžnou rámovou hydraulickou plečkou, a to tak, že odeberou ze středu kultivátoru šípovitou radličku. S takto upravenou rámovou plečkou se může jet podél jedné řady angreštu, přičemž se kypří okolo keřů 2 užší příčné meziřady. V dalších letech však tento způsob už v příčném směru nemůžeme použít, poněvadž se sazenice rozrůstají a při obdělávání by se poškodily. Ruční okopávka okolo keřů je závislá na stupni mechanizace pěstitele a zaplevelení půdy. V nákladech je však potřebné počítat během roku aspoň se třemi okopávkami. Okopávat je třeba včas a důkladně. Organickými hnojivý (chlévský hnůj, kompost aj.) hnojíme každým druhým rokem v dávce q na 1 ha. Hnojíme jimi v podzimním období, a to tak, že nejdříve z obou stran angreštu vyoráme brázdy, do kterých k jednotlivým keřům přidáváme hnůj. Po přihnojení keřů zaoráme chlévský hnůj pluhem. Při nedostatku chlévského hnoje, popřípadě kompostu, oséváme meziřady směskou. Vhodná je kombinace bob 40 kg -}- peluška 100 kg -f- vikev 45 kg na 1 hektar. Směsku zaoráváme v době květu. Zelené hnojení u an 134

134 greštu se velmi osvědčilo a dobře nahrazuje jiné organické hnojení. Z průmyslových hnojiv má angrešt velké nároky hlavně na draslík. Draslík ve výživě angreštu je určovatelem úrody, velikosti plodů a příznivě ovlivňuje i obsah vitamínu C v bobulích. Osvědčené dávky na 1 m2 jsou např. 40 g síranu amonného, g superfosfátu a 30 g síranu draselného (podle Z v á ry a K olka). Obsah živin v půdě doplníme během roku ve výsadbě angreštu podle půdního rozboru (tab. 32). Hlubší zapravení hnojiv se ukazuje velmi účinné. Nejúčinněji se projevilo zapravení hnojiv dp hloubky 30 až 40 em a přibližně na vzdálenost 20 em od jednotlivých keřů. Kyselé půdy vápníme na podzim. Tvrzení, že angreštu předčasně opadávají plody z nedostatku vápna, je neopodstatněné. Řez angreštu Plodonoše u angreštu vytrvávají let. Jen proto mohou větve rodit i tehdy, když už se na nich nevytváří dostatek silného a mladého obrostu. Jednotlivé větve mohou ve věku let dávat sklizeň od 2 do 4 kg. To využívají někteří zahrádkáři. a) fiez volně rostoucích keřů. Keře angreštu se musí každoročně prořezávat, očišťovat od suchých, slabých Hnojení angreštu podle obsahu živin v půdě T a b u lk a 32 Zásoba živin v půdě podle rozboru Čistých živin kg/ha N P.O. KjO Poznámka Slabá P2Os, K20 a polovinu N Střední přihnojíme na podzim, Dobrá nebo brzy na jaře, druhou polovinu N v červnu 135

135 a starých větví a regulovat růst nových. Keře, u kterých se neprovádí žádný řez, se už v prvních letech po výsadbě rychle zahušťují, vývin větviček se oslabuje, keře brzy stárnou, žtrácejí plodnost a postupně odumírají. Při řezu volně rostoucích keřů postupujeme takto: Na jaře po výsadbě zkrátíme jednotlivé výhonky na 2 3 pupeny. Ve druhém roce v předjaří ponecháme 5 7 nejlépe vyvinutých výhonů jako základní výhony keře. Tyto výhony podle růstu zkrátíme na em. Ostatní výhony odstraníme řezem u země a také zkrátíme na 2 3 pupeny boční obrost základních výhonů. Ve třetím roce odstraníme všechny mladé výhony rostoucí z půdy. Obrost na hlavních výhonech zkracujeme tak, že spodní obrost ponecháme delší (asi na 10 em) a horní obrost zkracujeme úměrně na způsob tvarování vřetena. V dalších letech postupujeme s řezem podobně, takže každý základní výhon je jako širší kordón nebo vřeteno. Osvědčeným a doporučovaným řezem k dotváření i k udržování keře je řez, který se provádí v letním období. Záleží v odstraňování nových výhonků, které keře zbytečně zahušťují a nedají se již použít za základ budoucího keře. Základní větve se vyřezávají, když přestanou tvořit přírůstky, začínají částečně usychat a snižují sklizeň. Keře angreštu doporučujeme zmlazovat mezi osmým a dvanáctým rokem. Zmlazuje se během 2 3 let. b) Řez tvaru palmety na drátěnce. V předjaří po výsadbě seřízneme sazenici na 3 pupeny, abychom již v prvním roce po výsadbě vypěstovali 3 základní výhony. Každý z nich musí být silný, dobře vyvinutý. Když je vedeme jako samostatné kmínky s korunkami, provádíme řez stejně jako u stromkových angreštů. Při vedení tvaru palmety na drátěnce provádíme řez podobně jako u keřů, jen plodonosný obrost seřezáváme na 1 2 pupeny. c) Řez angreštových stromků. Po vysazení angreštových stromků na stanoviště upravíme jednotlivé výhonky na 2 3 pupeny. Z nich se vyvinou výhony, ze kterých pro základ korunky vybereme 4 5 nejsilnějších. Ponechání 136

136 40. Stromkový angrešt po řezu (foto Luža). menšího, popřípadě většího poětu se ukázalo jako nesprávné. Ve druhém roce po výsadbě zakrátíme základní výhony zpravidla o 1/.J, při čemž dbáme, aby síla a rozloha korunky byla úměrná síle kmínku. V třetím a dalších letech odstraníme v korunce předjarním řezem (v měsíci únoru) nejdříve všechny výhonky, které ji zahušťují, při čemž základní výhon zkracujeme na 6 9 pupenů (v závislosti na jejich délce), aby se vytvořil a posílil boční obrost. Boční obrost zakrátíme na 2 3 pupeny, čímž posilujeme vývoj budoucích plodů a zároveň omezujeme rozšiřování amerického padlí angreštového. Špatně vyvinuté, převislé, popřípadě pokroucené výhonky bud úplně odstraníme, nebo je zakrátíme na 1 pupen. Korunku angreštového stromku nezmlazujeme ve dvou až třech etapách jako u volně rostoucího keře, ale občas zakrátíme větve (výhony) o 1/3. Tím podpoříme růst nových náhradních výhonů. 137

137 d) Řez pravokořennýcli nízkokmenů. Vypěstování pravokořenného nízkokmenů jsme si popsali při způsobech pěstování angreštu. Řez korunky pravokořenného nízkokmenu provádíme až na zmlazení podobně jako u angreštového stromku. Vhodně však můžeme u tohoto nízkokmenu vypěstovat i jehlancovitou korunku. Základ tvoří střední dobře vyvinutý výhon. Postranní obrost u něho zkrátíme na 2 3 pupeny, aby vrchní ěást korunky rozlohou a silou nepřerostla spodní ěást. Vedoucí střední výhon zakrátíme na 3 4 pupeny. Spodní část korunky upravujeme podobně jako u angreštových stromků. Choroby a škůdci angreštu O k ra jo v á sp á la lis tů. Poměrně častým chorobným jevem u angreštů a někdy i rybízů je zasychání a hnědnutí listových okrajů, které může během doby postoupit dosti hluboko do středu listu. Později mohou chorobné listy opadnout. Příčin tohoto zasychání bývá více. Nejčastěji svědčí okrajová spála o nedostatku přístupného drasla v půdě. Jindy bývá tento chorobný jev vyvolán, zvláště na výslunném stanovišti, intenzívním slunečním zářením nebo výsušným teplým větrem. Také na jednostranné přebytky průmyslových hnojiv při jejich nesprávném použití angrešty často reagují listovou spálou; namrznutí dřeva nebo kořenů během zimy se může rovněž za vegetace projevit jako hnědnutí listů. Ochrana se řídí podle toho, jaká byla příčina vzniku okrajové spály. Při nedostatku drasla přihnojíme keře nebo stromky dostatečnou dávkou draselného hnojivá nebo dřevěným popelem a vydatně zavlažujeme, čímž zastavíme další postup choroby. Případnému namrznutí čelíme nejlépe dobrou výživou a agrotechnikou. Při zvyšování mrazuvzdornosti, stejně jako u všech ovocných dřevin a rostlin vůbec, má největší význam dostatečný obsah přístupného drasla a fosforu v půdě. Na výslunném stanovišti máme dbát o dostatečný obsah humusu v půdě. 138

138 A m erické p a d lí a n g re što v é patří k nejzávažnějším houbovým parazitům na angreštu. Do Evropy se dostalo na přelomu 19. a 20. století pravděpodobně dovozem nemocných angreštových keřů z USA a zakrátko proniklo do všech evropských států. Nejnápadněji se tato houba ( Sphaerotheca mors uvae) projevuje na plodech. Často už brzy po odkvětu, jakmile začnou růst srstkové bobule, na nich zjistíme zprvu bělavý, později hnědnoucí plstnatý povlak, který může nakonec pokrýt celou bobuli. Poměrně hojně se padlí v této formě objevuje též na letorostecli; na listech je najdeme jen zřídka. Napadené keře zakrňují, větévky mohou zasychat; brzy napadené bobule nerostou a vadnou, kdežto později napadené bobule se i vyvinou, ale nejsou vhodné ke konzumu. Angreštové keře nebo stromky napadené padlím bývají náchylné k namrznutí během zimy. Houba přezimuje ponejvíce jako podhoubí na dřevě letorostů; přezimování plodničkami na bobulích nebo jiných částech rostliny je výjimkou. Proti americkému padlí se preventivně doporučuje vydatně přihnojovat draselnými a fosforečnými hnojivý a omezovat hnojení dusíkaté. Dále je důležité nesázet angrešty v příliš hustém sponu, řádně je prosvětlovat a nedovolit přílišné zaplevelení kultury. Z chemické ochrany by byly nejvýhodnější sirné přípravky, ale u většiny odrůd angreštů je nemůžeme použít, neboť většina odrůd po použití síry shazuje zakrátko list bez stopy viditelného poškození. Jsme proto odkázáni buď na postřik preparátem Karathane v 0,1% koncentraci (je to však zatím nedostatkový přípravek), nebo na postřiky některými alkalickými chemikáliemi (0,25% roztokem sody a potaše nebo 1% sodou s trochou mazlavého mýdla). Důležitou úlohu však má výběr zaručeně zdravých stromků nebo keříků, které si kupujeme do zahrady, neboť se ukazuje, že se americké padlí šíří na větší vzdálenosti tím, že si pěstitelé berou angrešty ze zamořených zahrad. Někdy se objevuje ve stinných, vlhčích zahradách ev ro p sk é p a d lí a n g re što v é (Microsphaera grossula- 139

139 riae) jako bělavé moučenkové povlaky na líci listů, především na vrcholcích letorostů. Choroba se většinou nevyskytne v takové míře, že by vyžadovala chemický ochranný zásah. S v ilu šk a a n g re š to v á (Bryobia ribis) je drobný pavoukovitý škůdce, který se často objevuje na angreštu a rybízu. Během zimy nalézáme jeho drobounká, kulatá, červená vajíčka jednotlivě nebo v početných skupinách na kůře větévek, obyčejně v blízkosti pupenů. Na jaře se z těchto vajíček líhnou pavouěci, kteří se stěhují na vyrašené listy a tam sají. Při silném výskytu tohoto škůdce listy dostávají šedozelený nádech a mohou někdy i předčasně opadnout. Během léta se sviluška už dále nemnoží, poněvadž má ročně jen 1 generaci. Jakmile pavouěci dospějí, samičky kladou hned zimní vajíčka. Je-li nutné, můžeme hubit už zimní vajíčka na kůře, a to během vegetačního klidu důkladným postřikem keřů Arborolem AC v 3% koncentraci. Po vyrašení dává velmi dobré výsledky postřik buď Fosfotionem, nebo Arafosfotionem ve zředění 0,3%. P ila tk a a n g re š to v á (Pristiphora pallipes) škodí podobně jako pilatka rybízová. Rovněž ochrana je prakticky stejná (str. 104). Sklizeň angreštu Angrešt zraje od konce června do konce července. Sklízí se postupně podle dozrávání jednotlivých odrůd. Pro průmyslové zpracování se musí sklízet ve vhodné technologické, tzv. konzervárenské zralosti, při které plody při zpracování nepopraskají. Začneme sklízet tehdy, když plody při zmačknutí,,pérují e, tj. 4 7 dní před konzumní zralostí. Pro přímý konzum sklízíme plody zralé, nikoli však přezrálé. Řídíme se však podle toho, zda se budou dopravovat na větší vzdálenost nebo se spotřebují v místě plantáže. Plody z jednoho keře sklízejí najednou do loubkových košíků pracovníci, kteří mají kožené rukavice; z těchto 140

140 košíků se dávají do poloklecí. Plody, které byly poškozeny již během růstu nebo dozrávání, odstraňujeme již při sklizni, aby jakost sklizených plodů byla vyrovnaná. Tuto zásadu dodržujeme při sklizni plodů pro konzervárenský průmysl i pro přímý konzum. Sklizené ovoce v jednotlivých poloklecích vždy zakryjeme prázdnou bednou, popřípadě zařídíme postupný odvoz, poněvadž dlouhým uložením na slunci se plody znehodnocují. Ani u angreštu nezapomeneme na zásadu, že zkrácení doby od sklizně do zpracování je první předpoklad hodnotných výrobků. Výkon jednoho pracovníka závisí na tom, jakou odrůdu sklízí a zda sklízí z keřů správně upravovaných řezem. Snaživý pracovník sklidí průměrně za pracovní směnu 40 až 50 kg angreštu. Zpracování angreštu Angrešt je nutričně a technologicky pozoruhodný svým obsahem vitamínu A, vitamínu C a obsahem pektinových látek. Je velmi cenný dieteticky a je vyhledávanou konzervárenskou surovinou. Pro kompoty mají být plody hladké, bez obrvení, s jemnou slupkou, která během sterilace nepraská, zelené nebo nažloutlé barvy. Pro marmelády může být angrešt i červený, avšak s bohatou dužninou, s jemnými semeny a vysokým obsahem pektinových látek. Pro zpracování jsou vhodné odrůdy Bílý nádherný, Lady Delamere, Triumphant a Industrie. Průmyslově se angrešt nejčastěji zpracovává na kom p o ty. Plody se na třídičce vytřídí podle velikosti i jakosti a na jemné karborundové brusce se zbaví stopek, kališních lístků a chloupků za současného sprchování. Na píchacím stroji se slupka plodů propíchá, takže každý plod je probodnut nejméně na čtyřech místech. Nálev se upraví tak, aby konečná refrakce kompotu byla nejméně 20 R f a kyselost 0,6 až 1,5 %. Technologický postup při výrobě angreštového kompotu je obdobný jako při výrobě rybízového kompotu. 141

141 Při domácím zpracování angreštu na k o m p o t vybíráme plody téměř zcela zralé, ale dosud pevné a nikoliv přezrálé. Plody zbavíme ručně stopek a kališních lístků a opereme je ve studené vodě. Pokud zpracováváme na kompoty plody méně dozralé a tvrdé, pak je na 2 až 4 minuty ponoříme do mírně vroucí vody. Očištěné, oprané a odkapané plody narovnáme do obalů a zalejeme nálevem. Nálev připravíme tak, že v 1 litru vody rozpustíme podle zralosti a sladkosti plodů 0,7 až 0,9 kg cukru. Kompot v uzavřených obalech sterilujeme po dobu 15 minut při teplotě sterilační lázně 85 C. K přípravě a n g re što v é h o džem u v domácnosti můžeme použít zároveň plody nedozrálé i přezrálé. Plody nejprve omyjeme a upravíme podobně jako při výrobě kompotů. Polovinu plodů povaříme (plody méně zralé) a propasírujeme, aby džem neobsahoval příliš mnoho peciček. Takto vzniklý protlak zahustíme asi ominutovým varem. Po této době přidáme část z druhé poloviny plodů (plody plně zralé nebo přezrálé) a 1/i celkového množství cukru. Hmotu dále vaříme za stálého míchání a asi za 5 až 10 minut přidáme zbytek z druhé poloviny plodů a zbytek cukru. Ukončení varu poznáme podle toho, že kapka džemu na studeném talíři po vychladnutí zrosolovatí, nebo tak, že džem ze lžičky po vychladnutí stéká souvisle a nikoliv v řídkých kapkách. Na 1 kg angreštu je zapotřebí 0,8 kg cukru. K vaření džemu používáme mělké smaltované nebo nerezové nádoby. Džem se plní do ohřátých sklenic ještě za horka. Ítídké džemy uzavíráme ještě za horka a asi na 5 až 10 minut otočíme víčkem uzavřené sklenice dnem vzhůru, aby se vysteriloval uzávěr. Tuhé džemy uzavíráme, podobně jako rybí zovou marmeládu, až po vychladnutí. Při domácí výrobě a n g re š to v é m a rm e lá d y se mohou použít plody téměř zralé, ale nikoliv zcela zralé nebo přezrálé. Ovoce se opere, povaří a propasíruje na protlak. Protlak se zahušťuje za neustálého varu a za nepřetržitého míchání, aby se hmota nepřipálila. Cukr se přidává ve dvou várkách. x/4 celkového množství se přidává po 5 mi- 142

142 Tabulka 33 Pořizovací náklady na založení 1 ve sponu 2,5 x 2 m ha plantáže angreštu Název práce Práce v hodinách ruční potahová I Náklady strojová v Kčs v 7o Naložení, složení a odvoz chlévského hnoje ,0 Rozhození chlévského h n o j e ,0 Rozmetání průmyslových hnojiv s dovozem, 8 q, ,7 Hluboká o r b a ,5 Smykování dvakrát ,4 Použití bran 3krát ,5 Vyměřování pozemku a zaražení kolíků, 0,5 min. 1 kolík, 2000 kolíků ,9 Příprava sazenic před výsadbou, 10 hal. 1 kus, 3 min. 1 sazenice ,1 Výsadba ,9 Sesbírání značkovacích kolíků ,2 Jiné práce (15 % z hodin) ,8 C e l k e m Náklady na materiál (v Kčs) 500 q chlévského hnoje po 4 Kčs 8 q Thomasovy moučky ks keřů po 3,50 K č s ks rezerva po 3,50 Kčs ks kolíků po 20 hal... Přímé náklady c e lk e m... Nepřímé náklady 45 % , ,0 C e lk e m ,0 143

143 nutách zahušťování protlaku a zbytek po dalších 5 minutách varu. Po rozpuštění veškerého cukru je nutno hmotu ještě asi 10 minut dále vařit až do náležitého zahuštění. Konec varu zjistíme podobně jako při výrobě rybízové marmelády podle toho, že marmeláda z míchadla nestéká po kapkách, ale v husté souvislé hmotě nebo v hustých kusech. T a b u lk a 34 Vlastní náklady na ošetření 1 ha plantáže angreštu ve sponu 2,5 x 2 m keřů v období před plodností Název práce Práce v hodinách Náklady ruční potahová strojová v Kčs V /o Plečkování podél a napříč 8krát ,00 14,3 Okopávka okolo keřů, 100 ks za 5 hodin, za to 23,70 Kčs ,00 13,4 Odvoz a míchání průmyslových hnojiv 5 _ 2 45, Rozmetání průmyslových hn ojiv... 4 _ 2 50,00 2,0 Použití b r a n ,00 1,8 Řez keřů, 2 min. keř ,00 8,0 Sběr odřezaných částí ,40 1,0 Přiorání na zimu ,00 4,1 Postřik 2krát, 600 I roztoku 11 hal./litr ,00 3,0 Jiné práce 15 % z hodin ,00 11,0 C e lk e m ,40 Náklady na materiál (v Kčs) 4 q průmyslových hnojiv Kčs A rborol AC 20 k g Fosfotion 0,6 k g ,00 8,6 Nepřímé náklady 45 % ,00 31,0 C e lk e m..kčs 3726,40 100% 144

144 Na 1 kg angreštového protlaku přidáme celkem 0,8 kg cukru. Marmeládu plníme za horka do předem ohřátých sklenic a uzavíráme stejným způsobem jako rybízovou marmeládu. T a b u lk a 35 Vlastní náklady na ošetření 1 ha plantáže angreštu ve sponu 2,5 x 2 m 2000 keřů v období plodnosti Název úkonu Práce v hodinách Náklad/ ruční potažní strojová v Kčs v lo Plečkování podél a napříč 8 k r á t ,8 Okopávka kolem keřů 2krát, 3 min. 1 keř ,3 Doprava a míchání průmyslových hnojiv, 6 q ,5 Rozmetání průmyslových hnojiv ,0 Rez keřů, 5 min. 1 keř ,6 Sběr odřezaných částí a odvezení 1 min. keř ,2 Přiorání na z i m u ,8 Postřik 2x1 00 litrů roztoku, 11 hal. za litr ,5 Sklizeň 70 q 6 kg/hod. vážení a o d v o z ,0 Jiné práce (15 % z hodin) ,8 C e l k e m N áklady na materiál (v Kčs) 6 q průmyslových hnojiv. A rborol AC 40 kg.... Fosfotion 4 k g ,5 Nepřímé náklady 45 % ,0 C e lk e m. Kčs ,0 Sklizeň 70 q po 4 Kčs..... Kčs Čistý výnos z 1 ha.kčs

145 Ekonomika pěstování angreštu Podle statistických údajů jsme měli v naší republice ke konci roku angreštových keřů a stromků. Nejpočetnějšími pěstiteli jsou zahrádkáři, a to hlavně členové čs. ovocnářského a zahrádkářského svazu. Pěstování angreštu je efektivní, a to jak pro zahrádkáře, tak i pro velkovýrobu. Bohatá každoroční plodnost dává všechny předpoklady dosáhnout při běžné agrotechnice z 1 ha alespoň q, při čemž průměrná cena za 100 kg je 400 Kčs. Pořizovací náklady na založení 1 ha angreštové výsadby jsou zpracovány v tabulce 33. Některé položky však v praxi nemusíme plánovat, čímž se nám pořizovací náklady podstatně sníží. Ve velkovýrobní praxi totiž neprovádíme při výsadbě angreštu kolíkování pro každou sazenici, ale vysazujeme pomocí lana, na kterém jsou označené vzdálenosti sazenic. Tímto způsobem nám odpadne položka za zhotovení kolíků pro vyměřování (400 Kčs). Vyměření pozemku se sníží z 473 Kčs na 50 Kčs a rovněž odpadá položka - posbírání sázecích kolíků (35 Kčs). Režijní náklady se v praxi u tohoto způsobu sníží na 2500 Kčs. 146

146 / Pěstování maliníku Potřeba malin ve zpracovatelském průmyslu je z větší části kryta sběrem planě rostoucích malin. Přesto nabývá pěstování maliníku v plantážích stále větší důležitosti, poněvadž se očekává, že se poptávka v budoucnu podstatně zvýší. Se zvyšující se životní úrovní bude stoupat i spotřeba jakostnějšího ovoce, mezi které jsou pro svou aromatičnost zařazovány i maliny. Předností maliníku je poměrně pozdní doba květu, takže květy nejsou poškozovány pozdními jarními mrazíky, a proto jsou sklizně pravidelnější než u jiných ovocných druhů. Větší rozšíření maliníku brzdí menší rentabilita pěstování v poměru k jiným bobulovinám. Menší rentabilita je způsobena především vysokými náklady na sklizeň v poměru k realizační ceně ovoce. Původ a biologie maliníku Maliník je vytrvalou rostlinou s dvouletými výhony. V prvním roce vyrůstají výhony ze země, v dalším roce přinášejí ovoce a po jeho sklizni postupně odumírají. U remontujících odrůd rodí mladé výhony na špičkách již na podzim. V příštím roce přinášejí na zbývajících částech prutů normální sklizeň. Pěstované odrůdy maliníku náležejí k čeledi Rosaceae, do rodu Rubus, podrodu Idaeobatus, sekci Ideanthi. Ta zahrnuje obě podsekce pěstování maliníků, Occidentales a Eu-Idaei. Podsekce Eu-Idaei má největší význam, protože sem patří nejdůležitější druh maliníku R. idaeus, který se dělí na dvě plemena, a to evropský R. idaeus subsp. vulgatus 147

147 a severoamerický R. idaeus subps. strigosus. K prvnímu plemenu ze známějších odrůd patří odrůda Lloyd Georgej ke druhému Sunbeam; většina odrůd, jako je Lantham a Marlboro, jsou kříženci těchto plemen. Pomologicky jsou všechny uvedené odrůdy zařazeny jako maliník červený. Menší pěstitelský význam mají u nás odrůdy maliníku černého, tzv. neodnožující, které náležejí k podsekci Occidentales. Jde většinou o druh R. occidentalis, rozšířený hojněji v Severní Americe, kde roste také podobný druh R. glaucus. Maliník černý se liší od maliníku červeného zejména tím, že vytváří menší množství delších výhonů, které vyrůstají na bázi starých. Ovoce je tmavě zbarvené, černě modré, málo aromatické, s velkými pecičkami. Nejznámější odrůdou je Cumberland. Kříženci mezi odrůdami červeného a černého maliníku tvoří samostatnou skupinu, zahrnovanou do druhu R. negledus a pomologicky označovanou za maliník purpurový. Růstem se častěji podobají maliníku černému. Ovoce je světlejší. Ze známějších odrůd sem patří Shaffers Colossal. Výjimečně se pěstuje R. phoenicolasius v podobě odrůdy Japonská vinoplodá. Ještě méně je rozšířen druh R. illecebrosus tzv. jahodomalina. Mladé výhony vyrůstají u všech odrůd maliníku na bázi starých výhonů. U mladých sazenic to bývá ze dvou, u starších z jednoho až dvou pupenů. U malin odnožujících (červených a výjimečně u některých purpurových) se v polovině léta v červenci tvoří také pupeny na kořenech. Tyto pupeny se prodlužují během podzimu, takže vytvářejí asi 4 8 em dlouhé výhonky, které však zůstávají pod povrchem půdy. Teprve zjara vyraší, jejich růst je nejsilnější v červenci a ustává prakticky v září. U remontujících a stáleplodících odrůd se zakládají květenství na konci těchto mladých výhonů a v létě nebo na podzim přinášejí plody. Na jednoletých výhonech se zakládají květní pupeny, které jsou nejlépe vyvinuty směrem k vrcholu, s výjimkou nejhořejších pupenů na špičce, která bývá špatně vyzrálá. Pod hlavním pupenem jsou 148

148 menší pupeny vedlejší, které raší u některých odrůd jen tehdy, jsou-li hlavní pupeny poškozeny (např. mrazem). Síla vyrašených plodných výhonů závisí na velikosti pupenů. Listy po odplození zasychají a opadávají; výhony odumírají. Jednoleté výhony ke svému vyrašení potřebují nízké teploty v období klidu, jehož konec nastává již v prosinci. V dalších zimních měsících jsou výhony ve stavu klidu. Ještě v době před rašením snášejí mrazy až 15 C. Kořenový systém maliníku se rozrůstá poměrně mělce, hlavní část kořenů (asi 80 %) je v hloubce em, přičemž odrůdy neodnožujících maliníků koření hlouběji. Růst kořenů do stran je také značný, tříleté rostliny mají kořeny až 250 em dlouhé. Odnožující odrůdy (červený maliník) se množí odnožemi, které vyrůstají z kořenů. K získávání sazenic slouží speciálně vysazené matečnice. Jakost sazenic se posuzuje podle síly výhonů a množství kořenů a hlavně podle počtu pupenů na bázi výhonů, z kterých během vegetace vyrostou nové výhony. Sazenice bez těchto pupenů jsou podřadné a často odumírají. Slabé sazenice je třeba přesadit hustě do řádků. Množení kořenovými řízky bývá méně časté. Používá se tehdy, je-li třeba rychle rozmnožit nějakou odrůdu. Řízky se řežou dlouhé asi em, a to již na podzim, přes zimu se uchovávají v písku a zjara se vysazují do řádků. Neodnožující maliník (odrůdy černého a většina odrůd purpurového maliníku) se množí hřížením špiček výhonů do země. Mladé výhony se samy v srpnu sklánějí k zemi, přestanou tvořit terminální listy a při doteku s půdou při dostatku vláhy vytvářejí kořeny. Tomu se napomáhá zapíchnutím špiček do jamek a přihrnutím půdy nebo zasypáním špiček připravenou směsí rašeliny se zemí nebo pískem. Zakořeněné výhony se Vysazují na jaře. Neodnožující maliníky je možno množit též osními řízky, jednak dřevitými a jednak zelenými a dokonce i listovými řízky s pupeny a štítkem dřeva. Tyto způsoby jsou v praxi méně obvyklé. 149

149 Výsev semen se používá hlavně při šlechtění nových odrůd a v praxi při osazování lesních poloh; semena se získávají z výlisků. Klíčivost je možno zlepšit, působí-li se na semeno koncentrovanou kyselinou sírovou po dobu 1 hodiny. Semena se vysévají nezaschlá, klíčí až v příštím roce po výsevu na jaře. Také je možné semena stratifikovat ve vlhké půdě a vysévat zjara. Maliník kvete asi dní od začátku vegetace, kdy teploty přestoupily 6 C. Jednotlivá květenství mají 1 až 20 květů, podle velikosti pupenů a položení výhonu. Odrůdy maliníku jsou více nebo méně samosprašné. Stavba květu, postavení blizen a prašníků jsou však takové, že bez pomoci hmyzu je opylení vlastním pylem obtížné. Jednotlivé pestíky bývají plodné z 40 až 90 %, podle odrůdy a opylovaěe. Po samosprášení bývá oplození nižší o jednu až dvě třetiny. Následkem toho jsou i plody po samosprášení podstatně menší (o %). Bylo pozorováno, že některé odrůdy použité k opylení způsobují zvětšení plodů. S ohledem na nižší oplození po samosprášení je výhodné vysazovat více odrůd do jedné výsadby. Malina je souplodí, skládající se z různého počtu peckoviček (50 120), podle odrůdy a postavení květu v květenství. Jednotlivé peckovičky mezi sebou různě pevně drží a dobře se odlučují od lůžka. Plody jsou značně aromatické, šťavnaté, a protože jsou měkké, jsou náchylné ke hnití. Podle odnožování rostlin se odrůdy dělí na 2 skupiny, a to na odnožující (červený maliník a výjimečně odrůdy purpurové) a neodnožující (černé a většina purpurových). Další dělení je podle barvy. U červených maliníků se vyskytují odrůdy ěervenoplodé (např. Pruská), ale také žlutoplodé (Antverpská) a oranžové. U černého maliníku převládá barva plodu tmavě modrá až černá (Cumberland, Ohio), výjimečně se objevily i odrůdy běloplodé až žlutoplodé. Odrůdy purpurového maliníku mají purpurově červené plody víceméně na přechodu mezi barvou červenou a tmavě modrou (Shaffers Colossal). Odrůdy jsou buď jednouplodící, remontující nebo stále- 150

150 plodící. Zakládání květů a tvoření plodů na jednoletých výhonech se vyskytují hlavně u některých odrůd červených malin. Odrůdou remontující je Lloyd George s druhou sklizní v září až říjnu. U stáleplodící odrůdy Romy se objevují plody již koncem července. Černé a purpurové maliny jsou zřídka remontantní (Purple Autumn). Odrůdy maliníku Hlavními odrůdami, které jsou zapsány v listině povolených odrůd, jsou Pruská a Lloyd George. Mezi perspektivní odrůdy patří Mailing Exploit, Mailing Promise, Mailing Landmark, Schónemann, Miranda, Paul Camenzind a některé jiné. Odrůdy černých malin mají malý hospodářský význam (Cumberland), stejně jako maliny purpurové (Shafferova obrovská). P ru s k á (Preussen) (obr. 41) pochází z Německa. Byla nalezena jako nahodilý semenáč v r Vzrůst je velmi bujný, vzpřímený. Méně odnožuje. Výhony jsou silné, dlouhé 2 2,5 m. Ovoce zigje středně časně, počátkem července, plody jsou veliké, kulovitě kuželovité, světle červené, šťáva světle červená. Chuť má příjemnou, sladkou, aromatickou. Soudržnost plodů je střední. Pruská je jedna z nej výnosnějších odrůd, která je prozatím hlavní odrůdou nově zakládaných výsadeb. Daří se zejména v hlubších půdách; v těžkých půdách není tak výnosná, častěji v nich odumírají výhony. V písčitých nebo suchých podmínkách netvoří dostatek výhonů. Je vhodná pro zpracování i pro přímý konzum. L lo y d G eorge pochází z Anglie, kde byla vypěstována firmou Laxtons Brothers. Vzrůst je průměrný, šikmo postavené výhony jsou kratší, em dlouhé, prostředně silné, na konci se zbytky květů a plodů. Keře tvoří hodně odnoží. Ovoce zraje raně, remontuje v září až říjnu. Plody jsou velké, dlouze kuželovité, temně červené, s barevnou šťá- 151

151 41. Maliník odrůda Pruská (foto Štěrba). vou, středně pevné, se soudržnými pecko vičkami, výjimečně rozpadavými, chuti příjemně nakyslé, výrazně aromatické. Tato odrůda je také základní odrůdou do plantáží i do zahrádek. Je to odrůda výnosná, která vyžaduje středně těžké půdy a vlhčí podmínky, někdy je méně odolná proti odumírání výhonů. Remontuje poměrně pozdě a po větší podzimní sklizni může být náchylnější na namrznutí. M ailing P ro m ise byla vypěstována v Anglii v East Mallingu z odrůd Newburgh, Pynes Royal a Lloyd George. Vzrůst je bujný, vzpřímený, keře tvoří hodně odnoží. Výhony dorůstají výšky em, jsou silné a pevné. Ovoce zraje středně raně, na výhonech není příliš nahloučené, plody jsou veliké, tupě kuželovité, drží pevně k lůžku, středně červené se světlejší špičkou, která do 152

152 zrává opožděně. Peckovičky jsou menší, tuhé, soudržné. Chuť je nasládlá, s málo výrazným arómatem, za deštivého počasí až fádní. Tato odrůda je velmi úrodná, vzrůstnější, vzdorná proti houbovým a virovým chorobám; ovoce je jen průměrné jakosti. Sklízet je třeba častěji, aby se zamezilo sbírání plodů s nevyzrálými špičkami a plodů přezrálých. Dobré zkušenosti jsou s ní na lehčích půdách ve vlhčích klimatických podmínkách, kde však je náchylnější na hnití. Na těžších půdách se daří i v sušších místech. R u b ín byla vypěstována v Německu z křížení Preussen X Lloyd George u firmy H. Rosenthal, Rotha. Vzrůst je střední, přímý až poněkud šikmý. Keře odnožují středně až slaběji. Výhony jsou silné, em dlouhé, někdy i delší. Ovoce zraje středně pozdě, asi 5 dní po raných odrůdách. Období sklizně je celkově kratší než u jiných odrůd. Plody jsou veliké, špičaté, kuželovité, tmavě červené, se šťávou velmi barevnou. Peckovičky jsou soudržné, středně tuhé. Chuť je sladce navinulá, aromatická. Vyžaduje vlhčí podmínky a ne příliš těžké půdy. Ve vhodných podmínkách uspokojuje úrodností. Produkce výhonů je nízká až nedostatečná, neboť je náchylná k boulovitosti kořenů. Je to jedna z hodnotných odrůd pro zpracování. M ailing E x p lo it byla vypěstována v Anglii v East Mallingu z odrůd Newburgh, Lloyd George a Pynes Royal. Vzrůst je silný, výhony jsou dlouhé, dorůstají 160 až 180 em. Keře středně odnožují. Ovoce dozrává středně raně, plody jsou velmi veliké, kuželovité protáhlé, temně červené, dobře odlučitelné od lůžka, středně tuhé, soudržné. Chuť je sladce navinulá s vynikajícím arómatem. Je to velmi perspektivní odrůda, bohatě plodící, s ovocem po všech stránkách vyhovujícím. Vytváří zdravý, vyrovnaný porost. 153

153 R om y pochází ze Švýcarska, kde byla vypěstována křížením odrůd Latham x Lloyd George. Vzrůst je slabý, vzpřímený až mírně šikmý. Keře středně odnožují. Výhony jsou em dlouhé, zakončené květenstvím. Ovoce zraje raně, plody jsou středně veliké, kuželovité kulovité, méně soudržné, červené barvy. Chuť je sladce navinulá, dobrá, aromatická. Je to odrůda vhodná jen do zahrádek, stáleplodící, s menší červencovou a větší podzimní sklizní, začínající již počátkem srpna. V létě je náročná na vláhu, jinak je ovoce špatně vyvinuté. Nejlépe se daří v dobrých podmínkách. C u m b erlan d je americká odrůda černého maliníku; byla vypěstována v r Vzrůst je bujný, rozkladitý, tvoří střední až menší počet výhonů, neodnožuje. Výhony jsou 2 3,5 m dlouhé, na podzim se ohýbají k zemi, temně hnědě fialové barvy se silným ojíněním. Výhony jsou náchylné na odumírání způsobované antraknózou i virovými chorobami. Ovoce zraje středně pozdě, plody jsou středně veliké, tmavě fialové až černé, s modravým ojíněním, kulovité, fádní, téměř bez arómatu, šťáva je tmavě červená. Pro barevnost je ovoce vhodné jako přídavek do šťáv a sirupů. Plody jsou pevné, méně šťavnaté, pecičky jsou veliké. Při dobrém zdravotním stavu odrůda velmi výnosná, dosti náročná, poněkud choulostivější na namrznutí. Pěstuje se jen v zahrádkách. Vyžaduje oporu pro vyvažování. S h a ffe ro v a o b ro v sk á (Shaffers Colossal) byla vypěstována v USA v r a svými vlastnostmi patří mezi purpurové maliny. Je rozšiřována též pod jménem Sadecká Domorádova. Vzrůst je bujný, keře tvoří méně výhonů, které jsou 2,5 3 m dlouhé, je to odrůda neodnožující z kořenů. Ovoce zraje středně pozdě, plody jsou větší, mírně ku- 154

154 želovitě protáhlé, tmavě fialové, pevné, chuť navinulá, málo aromatická. Jakostí a zčásti i úrodností plodů nahrazuje odrůdu Cumberland. Hodí se k pěstování v zahrádkách, zejména na drátěnkách. Způsoby pěstování maliníku Maliník se pěstuje v pásových výsadbách, aby bylo umožněno obdělávání jedním směrem. Ulička pro obdělávání má být alespoň em široká. Šířka zarostlých pásů se volí podle intenzity pěstování od 40 do 80 až 100 em. Řady při výsadbě maliníku mají být vzdáleny přibližně 200 em. Tato vzdálenost se zmenšuje u slaběji rostoucích odrůd a zvětšuje se u bujněji rostoucích odrůd (Pruská). V úrodných půdách a při bohatých srážkách se vzdálenosti musí zvětšit, ve špatných podmínkách se snižují. Vhodné průměrné vzdálenosti řad pro odnožující odrůdy jsou tyto: slabě v zrů stn é odrůdy střed n ě v zrů stn é odrůdy b u jn ě v zrů stn é odrůdy 180 em 200 em 220 em Aby se dosáhlo zaplnění pásu výhony brzy po výsadbě, je nutno sazenice vysazovat na em v řádku. Odrůdy silně odnožující se vysazují řidčeji, méně odnožující hustěji. Podle dosavadních zkušeností se vyplácí vysazovat v řádku hustěji, na 50 em. Při této vzdálenosti se sklidí za prvních 6 let po výsadbě až o 60 q ovoce více než při sázení na 100 em. U odrůd s dlouhými výhony se výhony před sklizní ohýbají a plody se znečišťují. Proto se při intenzívním pěstování budují drátěnky. Odrůdy neodnožujících maliníků se pěstují obdobným způsobem, v řádcích se však vysazují na em. V zahradách se vysazují maliny hustěji, na vzdálenost X em. Při řezu je však nutno regulovat počet výhonů, aby se zajistilo dostatečné osvětlení celých prutů. 155

155 42. Keře slabě vzrůstné odrůdy maliníku Romy (foto Mičulka). Zakládání plantáží maliníku Důležitým předpokladem pro úspěšné pěstování maliníků je dostatek pracovních sil při sklizni. Rozsah pěstování se musí upravit podle počtu pracovníků, protože v době sklizně je třeba počítat nejméně s pracovníky na 1 hektar. Ve specializovaných ovocnářských závodech skýtá maliník vhodnou příležitost pro rovnoměrnou zaměstnanost pracovníků. Výběr stanoviště Maliník je značně plastickou rostlinou. Klimatické podmínky jsou u nás tak příznivé, že se dá s úspěchem pěstovat v nadmořské výšce 600 m i výše. Optimální podmínky 156

156 43. Bujně rostoucí keř neodnožujícího maliníku Shafferova (foto Mičulka).

157 jsou však v polohách asi m s průměrnou roční teplotou 7 C. Odrůdy černého a purpurového maliníku jsou náročnější, a proto se jejich pěstování omezuje na nižší a teplejší polohy. Maliník je vděčný za dostatek tepla; jeho výhony pak dohře dozrávají, jsou také odolnější proti vymrzání a ovoce je aromatičtější. Maliník jako rostlina mělce kořenící je značně závislá na srážkách během vegetace. Při jejich vhodném rozložení, zejména před zráním a v období zrání plodů, dostačuje přibližně mm. Na neterasovaných svazích, silně propustných půdách a v teplých podmínkách je potřeba vláhy větší. Jako optimální množství se udává 700 až 800 mm. Optimální polohy pro maliníky jsou mírné svahy, ale dají se s úspěchem pěstovat i na svahovitých pozemcích se sklonem nad 10, které je možno upravit terasováním. Pro pěstování se dají využít i údolní polohy u potoků, kde se jiné ovocné druhy nedají dobře pěstovat pro veliké nebezpečí poškození jarními mrazy v době květu. Nevhodné jsou větrné polohy, kde se třením poškozují listy, květy i plody. Některé nepříznivé podnební vlivy může vyrovnat poloha plantáže vzhledem k světovým stranám. Severní sklony jsou výhodnější v sušších podmínkách a jižní v chladnějších a vyšších polohách. Pro maliník jsou nejvhodnější hluboké hlinité půdy, dostatečně humózní, mírně kyselé (ph 5,5 7,0). Vyhovující jsou lehké, písčité nebo mírně kamenité půdy ve vlhčích podmínkách, je-li postaráno o dostatečné hnojení organickými a minerálními hnojivý. V sušších podmínkách je však důležité, aby půdy byly hluboké, těžší, hlinité, jež lépe zadržují vláhu. Těžké půdy v oblastech bohatých na srážky jsou nevhodné, podobně jako půdy nepropustné nebo zamokřené, kde maliník je silně poškozován chorobami a odumíráním výhonů. Při extenzívním pěstování jsou maliny vysazovány nebo vysévány i na nezemědělskou lesní půdu, kde se ponechávají bez ošetřování volnému rozrůstání. 158

158 Výběr odrůdy Pro rentabilitu plantáže je velmi důležitá volba vhodné odrůdy. Prvním požadavkem je vysoká plodnost za daných podmínek, dále velkoplodost, jež urychluje sklizeň, dobrý zdravotní stav a přijatelná jakost pro daný způsob zužitkování. Z odrůd, které jsou množeny ve větším měřítku, je nejvhodnější odrůda Pruská, která má, zejména v teplejších podmínkách, tvořit % celkové výsadby. Pro opylování a zmenšení rizika se přidávají další odrůdy, z nichž nejdůležitější je Lloyd George; podíl této odrůdy stoupá zejména ve vlhčích podmínkách. Podle dosavadních zkušeností mohou tyto odrůdy dobře doplnit Mailing Promise a Mailing Exploit a výjimečně v příznivých podmínkách Rubín. Lze očekávat, že v nově zakládaných plantážích podíl odrůd Pruské i Lloyd George bude klesat. Při výsadbě více odrůd je důležité, aby jednotlivé řádky byly vysázeny z jedné odrůdy, při čemž je lépe vysazovat bloky 3 5 řad stejné odrůdy střídavě s odrůdami doplňkovými. Příprava pozemku před výsadbou Ovlivnit osevní postup na pozemcích, kde mají být vysázeny maliníky, bývá dosti obtížné. Zásadou však je, aby předcházející plodina zanechávala půdu čistou, zejména od vytrvalých plevelů, jako je pýr a pcháč; dále je třeba, aby bylo možno včas připravit půdu, což je důležité pro podzimní výsadbu, aby se mohlo sázet do půdy dostatečně slehlé. Nevhodnými předplodinami jsou lilkovité plodiny, brambory a rajčata, po nichž maliník špatně roste, neboť je napadán verticiliózou a jinými houbovými chorobami. Výhodné jsou luskovinné směsky, které se popřípadě použijí na zelené hnojení. Maliník po maliníku je možno vysazovat s odstupem 5 7 let, podle zdravotního stavu předcházející výsadby. Pozemek určený k výsadbě maliníku se zorá podle podmínek na em. Méně vhodné půdy je účelné podrývat, aby se rozrušily spodní vrstvy. Chlévský hnůj ve zvýšené dávce je výhodnější dodat již k předplodině. 159

159 Je-li půda normálně zásobena živinami, není třeba před výsadbou hnojit průmyslovými hnojivý ve zvýšené dávce. Dávku hnojiv volíme spíše s ohledem na meziplodinu, kterou budeme v prvním roce v meziřádcích pěstovat. Vápnění je účelné jen v těch případech, jde-li o kyselé půdy. V půdách bohatších na vápno je výhodné dodat kyselou rašelinu v dávce 1000 q/ha. Před výsadbou se pozemek srovná smykem a branami. Pro výsadbu maliníku je možno využít i velmi příkré pozemky. Na takovém pozemku se vybudují terasy po vrstevnicích asi 2 2,5 m široké naoráváním. Optimální délka řádků je až 100 m. Malinami se mohou osázet i svahy teras. Velikost jednotlivých parcel se doporučuje asi 2 ha. Při větších parcelách je ztížena manipulace při sklizni. V plantážích zásadně pěstujeme maliník v samostatných kulturách, v zahrádkách se často pěstuje jako podkultura. Výsadba Před výsadbou se pozemek rozměří tak, aby byly vyznačeny jednotlivé řádky. Směr řad se volí obyčejně ve směru vrstevnic, a je-li to možné, ve směru sever jih. Při nepravidelných parcelách se vytyčí základní řádek a od něho na obou koncích na kolmicích další řádky. Vysazuje se zásadně pomocí lana nebo šňůry, na které jsou vyznačeny příslušné vzdálenosti sazenic v řádcích. Sazenice se před výsadbou seříznou na délku centimetrů a kořeny se, jsou-li příliš dlouhé, zakrátí. Vysazuje se zásadně na podzim, jen v nepříznivých a mrazivých podmínkách zjara. Sázení olistěných sazenic s bálem v létě není pro běžnou praxi vhodné. Je-li půda řádně připravena, dělají se jamky tak veliké, aby se do nich vešel kořenový systém sazenice. Sází se rýčem poněkud hlouběji, než byly sazenice v matečnici. K sazenicím je nutno dostatečně přišlápnout půdu, aby se rychle ujaly. Obyčejně sázejí dva pracovníci. Jeden dělá jamky a přihazuje půdu k sazenici, již drží druhý pracovník, který ji potom přišlápnutím upevní. Určité perspektivy má i použití sázecích strojů. Zakládají-li se 160

160 sazenice došlé ze školky, je nutno svazky rozbalit a zakládat jednotlivě. Toto opatření je nutné zvláště tehdy, zakládají-li se sazenice na zimu. Ve svazcích sazenice za mrazu vysychají a po výsadbě se neujímají. Při výsevech semen maliníku na lesních půdách se postupuje tak, že se stratifikovaná semena (po sklizni nezaschlá a udržovaná ve vlhkém písku) vysévají na podzim, popřípadě zjara do zkypřelých jamek do hloubky asi 3 5 em na vzdálenosti 1 x 1 m. Do jamky se dává více semen. Drátěnky Drátěnky se budují ve druhém nebo třetím roce po výsadbě, zejména pro bujnější odrůdy. Drátěnky pro širší pásy jsou buď nízké, které tvoří 2 dráty po stranách pásu, nebo vysoké s několika dráty nad sebou. Na tyto dráty se výhony vyvažují. Y prvním případě se kůly dávají na 5 7 m od sebe. Ve výši asi em (podle vzrůstnosti odrůd) se na kůl upevňuje příčka em dlouhá pro přichycení drátů, které slouží jako opora výhonů rostlin. Mezi kolíky se drátěnka zpevňuje dalšími příčkami se zářezy, které brání rozšiřování vzdálenosti obou drátů. Používá se pozinkovaný drát silný 3 mm. Nízké drátěnky se mohou postavit také ze dvou kolíků zaražených do země v podobě X, při čemž dráty jsou upevněny na obou horních koncích kolíků. Na vysokých drátěnkách se pěstuje zvlášť bujný červený maliník a zejména neodnožující odrůdy. Jsou buď dvojité, s 2 příčkami dlouhými asi 30 em ve výši centimetrů a em a se čtyřmi dráty, nebo jednoduché, vysoké nejvýše 2 m, se 4 dráty vzdálenými od sebe asi 40 em. Nejspodnější drát je asi 60 em vysoko od země. Ošetřování plantáží maliníku Ošetřování plantáží maliníku je třeba přizpůsobit biologii maliníku, hlavně jeho mělkému kořenění. Důležité je také období květu a zrání, kdy se hlubší kultivace proje 161

161 vuje nepříznivě. V tomto období je třeba také zabránit zbytečnému výparu vláhy. Jinak je nutno udržovat určitou rovnováhu mezi vzrůstem a plodností, což se upravuje řezem. V prvním, popřípadě i druhém roce po výsadbě je možno v meziřádcích pěstovat zeleninu nebo směsky určené na zaorání. Luskovinné směsky se vysévají po sklizni jen do té doby, dokud půda není zastíněna malinami, což bývá už ve 4. roce. Směska se zaorává velice mělce, asi 10 em. Nejlépe je však použít diskové brány a narostlou směsku jimi zadiskovat. V prvních letech se ponechává okolo vysázených sazenic volné místo, aby je bylo možno z každé strany pleěkovat. Obdělávání půdy \ V plodící malinovně se meziřadí (v jarním období) obdělávají mělce (5 em) kultivátorem se šípovými radliěkami a později nejlépe rotavátorem a diskovými branami. V době před dozráváním plodů se kultivace přerušuje a obnovuje se po sklizni. Na zimu se plantáž zpracovává diskovými branami nebo se mělce oře. Celkem se projíždí 4 5krát různým kultivačním nářadím. V mladých výsadbách je k obdělání možno s výhodou použít traktory, jako je kultivační traktor Zetor nebo nářaďový traktor RS-09. Ve starších výsadbách se používá malotraktor T-4K-10 nebo Holder s vhodným závěsným nářadím, popřípadě koňský potah s vhodnými plečkami. Okopáváním pásu malin se porost udržuje v bezplevelném stavu v první polovině roku. Obyčejně se okopává dvakrát před sklizní, a to mělce, aby se nepoškodily nově vyrůstající výhony i kořeny. Po sklizni se okopává ještě jednou. Použitím herbicidů se podstatně snižuje potřeba okopávek na odstranění těch plevelů, proti kterým není příslušný herbicid účinný. Nejvhodnějším a u nás nejdostupnějším je Simazin (též Herbex a Hungazin DT), který se používá v dávce 3 5 kg na 1 ha. Stříká se nejlépe v době vegetačního klidu, kdy je možno pásy s výhony nejstejno 162

162 měrněji postříkat. Toho se dosahuje také tím, že se stříká zředěnějším roztokem, nejméně na 1 ha. Simazin je účinný proti většině klíčících dvouděložných i jednpděložných plevelů. Proto je také účelné postřikovat před počátkem vegetace. Ve větších dávkách (7 10 kg) ničí postřik dobře i pýr. Je neúčinný proti přesličkám a svlačci, který se při několikaletém postřiku Simazinem silně rozrůstá. Jeden postřik obyčejně působí až na dva roky. Jiné přípravky, jako je Prevenol, jsou málo účinné nebo nepoužitelné (Agrion, Dikotex a další). Je třeba zdůraznit, že se stříkají pásy s výhony, nikoli meziřadí, kde se provádí běžná kultivace a popřípadě se vysévají směsky. Mulchování porostu maliníku se provádí tam, kde je dostatek vhodného organického materiálu, jako je sláma, rašelina, ale také i piliny a dřevitá vlna. Nastýlka je výhodná zvláště v sušších podmínkách, poněvadž zmenšuje vypařování. Příznivě působí také na zdravotní stav tím, že zmenšuje odumírání výhonů způsobené houbovými chorobami. Může však i snižovat mrazuvzdornost. Aby bylo mulchování účinné, je třeba dávat silnější vrstvu, a to u materiálů, jako je sláma, em a u rašeliny 7 8 em. Slámy se dává asi 300 q a rašeliny 1000 q na 1 ha. Při mulchování je třeba více hnojit dusíkem, poněvadž část dusíku odčerpávají baktérie, rozkládající mulchovací materiál. Rentabilita tohoto zásahu v našich podmínkách není však plně prověřena. Závlaha v době kvetení a zejména zrání v sušších klimatických podmínkách zvyšuje velikost ovoce a celkovou sklizeň. Zavlažuje se jednak zadešťováním a jednak brázdovou závlahou, kdy se dělají asi 2 brázdy v každém meziřadí. Předpokladem ovšem je vhodná poloha a umístění řad mírně po svahu s klesáním 2 4 %. Podle možnosti se v období sucha zavlažuje jednou týdně. Hnojen Maliník má největší požadavky na živiny od doby kvetení do doby, kdy jsou z větší části dorostlé mladé výhony, tj. od počátku června do konce srpna. Během roku potřebuje 50 kg K20, 30 kg P20 5 a 30 kg N, které se spotřebují 1G3

163 na růst nových výhonů a listů, kořenů a plodů. Na chudých půdách se při hnojení používá zhruba dvojnásobná dávka. V půdách normálně zásobených živinami zvýšené dávky nepůsobí na zvětšení sklizně plodů. Zejména v prvních letech po výsadbě mohou být výnosy téměř stejné jako na parcelách nehnojených. Maliník nejvíce reaguje na nedostatek dusíku, kdežto úěinnost fosforečných a do určité míry i draselných hnojiv je závislá na přístupném množství těchto živin v půdě. Za normálních podmínek je možno doporučit tyto dávky živin na 1 hektar v době plné plodnosti plantáže, nehnojí-li se organickými hnojivý: kg N ( kg síran u am onného) kg P 2O b ( kg superfosfátu) kg K jjo ( kg síranu draselného) Dávka dusíku se upravuje podle růstu plantáže v uplynulém roce a jeho množství ovlivňuje množství dodávaného drasla. Některé odrůdy (Pruská) více reagují na hnojení dusíkem než jiné (např. Lloyd George). Z dusíkatých hnojiv je pro maliny nejvhodnější síran amonný a hnojivá neobsahující vápno. Ledky s obsahem vápna jsou účelné jen na vysloveně těžkých půdách a ve vlhkých podmínkách, popřípadě k přihnojení. Dávka dusíku se rozděluje nadvakrát. Hlavní část se rozhazuje časně zjara nebo již na podzim (síran amonný), druhá ěást po vyrašení nebo v době květu. Tato dusíkatá hnojivá není třeba zvláší zapravovat, mohou se však dodat před kultivací. Hnojivá fosforečná a draselná jsou v půdě těžko pohyblivá, a pro.to je třeba je zapravit co nejblíže ke kořenům. Jsou dobře vázána půdou, a proto se jimi hnojí vždy před zimní kultivací, aby se dostala hlouběji do půdy. Z fosforečných hnojiv je nejúčinnější superfosfát, na zvlášť kyselých půdách i Thomasova moučka. Z draselných hnojiv se vylučují hnojivá, obsahující větší podíl chlóru. I při používání vysokoprocentní draselné soli (40 50%) je však třeba určité opatrnosti, poněvadž nadměrné hnojení nebo nárazové hnojení velkými dávkami může maliník poškodit. Za nej vhodnější draselné hnojivo možno označit 164

164 / síran draselný. Dobré zkušenosti jsou i s draselnými hnojivý, která obsahují hořčík (Reformkali apod.). V praxi se také někdy používá citramfoska II, jejíž použití je omezeno hlavně na zahrádky, podobně jako kombinované hnojivo Arborit (10 % N, 11 % P20 5, 18 % K 20, 5 % MgS04, 10 % CaO, 14 % Cl). Dává se v dávkách asi g na 1 m2. Nej důležitějším hnojivém pro plantáže je však hnojení organické, zejména chlévský hnůj, který v množství asi 100 q ročně dává nejlepší výsledky. Zlepšuje půdní vlastnosti a postupně uvolňuje živiny, takže se neobjevuje takový výkyv živin v půdě jako při hnojení průmyslovými hnojivý. V prvních letech po výsadbě má stejný účel zelené hnojení, které je třeba doplňovat minerálními hnojivý. Méně často se k doplnění obsahu humusu používá rašelina, kterou je také nutno doplňovat průmyslovými hnojivý. Přo hnojení maliníku jsou výhodné i komposty, bohaté na organické látky a chudé na vápno. Dávkování je přibližně stejné jako u chlévského hnoje, tj. 100 q/ha ročně (ve tříletých obdobích 300 q). Z mikroelementů je pro maliník nejdůležitější bór, jehož nedostatek může způsobovat odumírání výhonů. K přihnojení se používá borax v dávce 20 kg na 1 ha. Řez maliníku Řezem, u maliníku hlavně průklestem, se nej snadněji reguluje růst a plodnost výsadby. Protože největší množství nejlepšího ovoce bývá na nejvyšších částech jednoletých výhonů, je třeba plodnost regulovat hlavně počtem výhonů ponechaných na běžný metr pásu. Zásadou je, že u odrůd bujněji rostoucích se ponechává méně výhonů. Nadměrné množství výhonů podporuje rozvoj některých chorob, které způsobují odumírání výhonů a snižování sklizní. Ve druhém roce po výsadbě se výhony zkrátí jen nepatrně, aby se odstranily nevyzrálé špičky. Je-li výsadba příliš slabá, je možné výhony seříznout u země, aby se vytvořily nové silné výhony ve větším počtu. Se stářím výsadby su vytvoří spojený pás výhonů. 165

165 44. Maliník po řezu (foto Štěrba). Počet výhonů se při řezu snižuje na 8 10 výhonů na metr řádku, přičemž v širších pásech se ponechává více, v úzkých méně. Vybírají se nejsilnější výhony a odstraňují se výhony slabší a poškozené chorobami nebo škůdci. Tento řez se obyčejně provádí v předjaří. Možno jej však usnadnit tím, že se nadbytečné mladé výhony odstraní již při okopávání v červnu, kdy jsou výhonky vysoké 20 centimetrů. Tímto prosvětlením se mohou zbývající výhony lépe vyvinout a vyzrát. Výhony se zkracují vždy až na jaře před začátkem vegetace, protože seříznuté výhony zimou zčásti zasychají. Odstraňují se špatně vyzrálé špičky v délce em, nejvíce jedna pětina délky výhonů. Pěstují-li se maliny u vyšších drátěnek a nevyvazují-li se konce výhonů 166

166 obloukovitě dolů, seřezávají se některé výhony i více, aby se udržela stejná délka většiny výhonů. U remontantních odrůd se odstřihuje celá odplozená část po první sklizni. Při předjarním průklestu se odstraňují také odplozené výhony, nebyly-li odstraněny již po sklizni. Všechny odstraňované výhony se mají odstřihnout nebo ulomit co nejníže u země. V zahraničí se k tomu používají nože na dlouhých rukojetích nebo dlátovité nože. U neodnožujících maliníků je řez poněkud rozdílný. Při volném pěstování nebo na nízkých drátěnkách se mladé výhony zkracují ve výši em (černá) nebo em (purpurové). Tím se donutí k rozvětvení, původní výhon podstatně zesílí, takže nepoléhá pod tíhou ovoce. Při řezu v předjaří se boční výhony zkrátí na em. Ponechává se 5 výhonů. Pěstují-lise tyto odrůdy u vysokých drátěnek, mohou se ponechat v létě výhony nezkrácené. Ponechává se jich také více (5 7) a zjara se zkracují na délku 2 2,5 m. Zakráčené výhony se rozmístí po drátěnce a vyvažují se. Obrost se zakrátí asi na 15 em. Choroby a škůdci maliníku a ostružiníku V iro v é m o z a ik y m a lin ík u (obr. 45). Maliník je ze všeho drobného ovoce nejvíce postihován virovými chorobami, kterých bylo popsáno na maliníku již několik. Pro naše účely nemá smyslu detailně popisovat všechny typy a formy virových chorob, které se u nás vyskytují. Převážná většina těchto virových mozaik způsobuje na maliníkových listech mozaikové skvrny různého tvaru, velikosti a intenzity zbarvení. Někdy jsou to drobné, nepravidelně rozseté, žlutozelené skvrny doprovázené sotva patrným zkadeřením listů, jindy opět veliké skvrny na listech, které se přitom kadeří, nebo mnoho dalších rozličných typů mozaik. Tyto virózy způsobují většinou zhoršení celkového zdravotního stavu maliníkových keřů, snižují plodnost a mohou být příčinou pozdějšího prosychání keřů, popřípadě jejich odumření. 167

167 45. Virová mozaika maliníku (foto Kocman). Ochrana záleží jako u většiny virových chorob především v prevenci; musíme dbát o řádnou výživu a agrotechniku, řádně prosvětlovat výsadby, bojovat chemicky proti savému hmyzu a netrpět v blízkosti zahrady virózami napadené plané maliníky nebo ostružiníky. Keře už napadené je nejlépe ze zahrady co nejdříve odstranit; způsoby léčení virových chorob u rostlin v plantážích zatím neznáme. B a k te r ijn í r a k o v in a (Agrobaderium tumefaciens) je nápadná choroba, která se objevuje někdy na spodní části maliníkových prutů jako poměrně veliké korálovité nádory. Někdy může rychlý růst nádoru, popřípadě jeho další rozšiřování způsobit odumření prutu. Původcem této rakoviny je baktérie, žijící téměř ve všech půdách; obyčejně se baktérie mohou při poranění 168

168 pletiv dostat do rány, množit se tam a způsobit tvorbu nádoru. Vzhledem k celkem řídkému výskytu této choroby stačí obyčejně napadený prut odříznout a spálit. M e tlo v ito st m a lin ík u (Didymella applanata). Maliníkové keře bývají někdy postiženy chorobou, označovanou jako metlovatění nebo metlovitost. Příznaky se objevují nejprve na zelených prýtech jako fialové, později červenohnědé skvrny v okolí oček, šířící se později na velkou část prýtu. Barva chorobných prýtů se po jejich zdřevnatění mění v lehce modrošedou; kůra se často trhá a odlupuje. Choroba dosáhne někdy takové síly, že napadené pruty na jaře ne vyraší a maliníkový keř vyhání množství prýtů z adventivních pupenů naspodu keře. Tyto prýty jsou však slabé, většinou neplodné a celá rostlina tím dostává metlo vitý vzhled; odtud název choroby. Na odumřelé kůře najdeme plodničky houby Didymella applanata, ze kterých se nákaza šíří jednak během vegetace, jednak po přezimování. Podrobné pokusy prováděné v zahraničí ukázaly, že houba může sice vyvolávat nákazu povrchových pletiv na prýtech, ale její hlubší proniknutí do dřeva, a tím odumření prutů závisí více na podmínkách prostředí, ve kterém maliníkové keře rostou. Maliník jako rostlina přizpůsobená lesnímu humusu a kyselé půdě špatně snáší vysychavé, málo humózní, alkalické půdy, příliš exponované ke slunci. V takovém prostředí může metlovitost způsobit značné škody, zvláště u náchylných odrůd (Pruská). Chemický boj mědhatými nebo karbamátovými (Novozir) přípravky má jen omezenou účinnost. Nejlépe se osvědčuje podle zahraničních zkušeností jako preventivní opatření nastýlání humusových látek pod maliníkové kultury, aby se zabránilo prudkému vysychání půdy během vegetace. Rez m a lin ík o v á (Phragmidium rubi idaei) (obr. 46) je nápadná, celkem málo škodlivá houbová choroba. Vy- 169

169 ' 4 6. Rez maliníková (foto Kocman),...j skytuje se na listech, kde způsobuje drobné, někdy splývající žlutavé skvrnky, které později hnědnou. Na líci listů v místě skvrnek se objevují žluté polštářky výtrusů; později nalezneme na stejném místě na rubu malé skupinky černofialových výtrusů, kterým říkáme zimní výtrusy. Jsou tak veliké, že je rozeznáme pouhým okem. Pod mikroskopem dobře vidíme jejich zajímavý tvar. Ochrana zde celkem nepřichází v úvahu, poněvadž rez nepůsobí vážnější škody. Ž la b a tk a o s tru ž in o v á (Diastrophus rubi) a bej loni o r k a o stru ž in ík o v á (Lasioptera rubi) jsou původci nápadných kulovitých nebo protáhlých zduřenin na maliníkových prutech. Uvnitř těchto nádorů jsou komůrky, ve kterých žijí larvy těchto škůdců. Ochrana záleží v odřezání a zničení nádorů (hálek). Sklizeň malin Maliny dozrávají asi za 30 dní od doby kvetení, sběr trvá asi 1 měsíc. Zpočátku se sklízí ve 3 édenních inter 170

170 valech, postupně se přechází na sklizeň ve 2 3denních intervalech a ke konci období bývají sklizně opět méně časté. Vysoké teploty během zrání je urychlují, a proto se intervaly zkracují. V době špičkové sklizně, která trvá asi 15 dní, se sklízí % ovoce z celkové sklizně každý druhý až třetí den. Rychlost sklizně je značně ovlivněna velikostí plodů, úrodností a rychlostí průběhu zrání, přístupností ovoce, oddělitelností ovoce od lůžka a soudržností plodů. Denní výkon se pohybuje od 10 do 30 kg. Na počátku a na konci sklizňového období se potřebuje asi 5 česáčů na 1 ha, ve sklizňové špičce až 18. Plody se sklízejí nejčastěji bez lůžka, jen v některých případech se stopkou. Je to zejména ovoce pro přímý konzum, kompotování nebo mrazení. Při sběru nejlepší sběrači sklízejí ovoce oběma rukama třemi prsty a dbají na to, aby v dlani neměli hodně plodů, protože by se omačkaly. Nejlépe je ovoce sklízet přímo do loubkových košíků nebo do nízkých bedniček se dnem z plastické hmoty, které se dobře čistí; jejich obsah je asi na 2 kg plodů. Ovoce pro přímý konzum je nejvýhodnější dávat přímo do malých krabiček na 1/4 % kg. V takovém případě se ovoce musí hned třídit a jakostně neodpovídající vyřadit do jiných nádob. Ovoce určené na sukusy se často sklízí přímo do transportních sudů, aby nenastávaly ztráty šťávy. Ovoce pro kompoty i přímý konzum musí být ještě pevné, přezrálé snadno pouští šťávu. Černé a purpurové odrůdy se naopak musí sklízet dobře vyzrálé, jinak je chuť ovoce podřadná. Sklízí se po sejití rosy a pokud možno v chladnější části dne, v praxi však nej častěji po celý den až do doby, kdy se ovoce odváží. Při organizování sklizně je důležité pamatovat na zřízení přístřešku pro přejímání, vážení a uložení ovoce ve stínu. Může to být přenosný stan. Narůstání sklizně se stářím výsadby je přibližně toto: 2. rok 10 q, 3. rok q, 4. rok q, rok 100 q, rok q a rok q. 171

171 Zpracování malin Maliny jsou velice jemnou, vzácnou a jakostní surovinou pro kompoty, džemy, marmelády a sirupy. Jsou ceněny především pro vysoce aromatickou a chuťově harmonickou šťávu. Plody k výrobě kompotů mají být veliké, pevné, soudržné, mají se dobře oddělovat od lůžka, mají být silně aromatické a sytě červené barvy, stálé během sterilace. Plody pro pomazánky a nápoje mají být sladké, příjemně navinulé chuti a šťavnaté. Vhodné odrůdy malin pro zpracování jsou: Lloyd George, Pruská a Rubín. Při průmyslovém zpracování se vyrábí malinový kompot, marmeláda, džem a sirup. Celistvost malin při zpracování na k o m p o ty se nesmí porušit, a proto se plody co nej šetrněji perou studenou vodou pod sprchami na sítech. Při třídění se odstraňují plody poškozené, nevybarvené, nevyvinuté a různé příměsi, jako zbytky stopek, lůžek a kalichů. Postup při výrobě malinového kompotu je obdobný jako při výrobě kompotu rybízového nebo jahodového. K průmyslové výrobě m alin o v é m a rm e lá d y se používá malinový protlak. Postup je podobný jako při výrobě rybízové marmelády. M alin o v ý džem se průmyslově vyrábí opět stejně jako džem jahodový a malinový sirup jako sirup rybízový. P ro m a lin o v ý k o m p o t vyráběný v domácnosti mohou být plody plně zralé, ale je nutno si při sklizni a praní počínat opatrně, aby maliny zůstaly celistvé. Oprané plody zbavené stopek, lůžek a kališních lístků naplníme do obalů a zalijeme cukerným nálevem. Nálev se připraví tak, že v 1 litru vody rozpustíme asi 0,7 kg cukru. Malinový kompot steiilujeme při teplotě sterilační lázně 82 C po dobu 15 minut. M alin o v á m arm elád a. Očištěné a oprané maliny se propasírují přes jemné síto, které zachytí převážnou část peciček. Na 1 kg malinové marmelády je třeba 0,8 kg 172

172 malinového protlaku, 0,55 kg cukru, pektinový přípravek a přibližně 5 g kyseliny citrónové. Přídavkem 20 % rybízového, angreštového nebo jablečného (z nezralých jablek) protlaku lze nahradit pektin. Postup přípravy malinové marmelády v domácnosti a plnění do obalů je stejný jako při domácí výrobě marmelády rybízové nebo jahodové. T a b u lk a 36 Pořizovací náklady na založení 1 ha plantáže m alin při sponu 2x0,5 m Název úkonu / Práce v hodinách Náklady ruční potažní strojová v Kčs V% Naložení, odvoz a rozmetání 500 q chlévského h n o je... Hluboká o r b a ,6 0,6 Smykování 2 k r á t ,2 Vláčení 3krát ,2 Vyměření pozemků, napínání la n a ,5 Založení a příprava sazenic k v ý s a d b ě _ 158 0,8 Roznášení sazenic ,5 Výsadba podle lana ,8 Hnojení průmyslovými h n o jiv ý _ 63 0,3 Ostatní p r á c e ,9 C e l k e m ,4 Náklady na m ateriál (v Kčs) 500 q chlévského hnoje po 4 Kčs 3 q průmyslových hnojiv ks sazenic po 0,9 Kčs Přímé náklady celkem.... Nepřímé náklady 45 % , ,0 C e lk e m. Kčs ,0 173

173 M alin o v ý siru p se vyrobí v domácnosti tak, že se v 1 litru malinové šťávy rozpustí za horka 1,5 kg cukru. Jinak se při výrobě postupuje jako při domácí výrobě rybízového sirupu. Ekonomika pěstování maliníku Rentabilita pěstování malin je závislá na výkupních cenách a nákladech. S ohledem na velikou konkurenci malin z lesních porostů, není pěstování maliníku tak vý- T a b u lk a 37 Vlastní náklady na ošetřování 1 ha plantáže malin v období před plodností Práce v hodinách Náklady Název úkonu ruční potažní strojová v Kčs v % Hnojení 4 q průmyslových hnojiv ,5 Setí směsky na zelené h n o je n í _ 107 1,1 Plečkování 4krát ,9 Okopávka 2 k r á t ,1 Postřik ,6 D is k o v á n í ,5 Zhotovení drátěnky ,6 Ostatní p r á c e ,0 C e l k e m ,3 N áklady na materiál (v Kčs) 4 q průmyslových hnojiv.. 3 kg Arafosfotionu kg semene hořčice ks kolíků po 3,30 Kčs 3 q drátu po 3 Kčs ,7 Přímé náklady celkem,. Nepřímé náklady 45 % ,0 C e lk e m.... Kčs ,0 174

174 hodné jako pěstování jiných druhů drobného ovoce. Přímé náklady na sběr ovoce činí až 44 % tržby za ovoce. Celkovou sklizeň v období rok lze předpokládat ve výši q s ročním průměrem q z 1 ha. Při kalkulacích se počítá s průměrem 70 q. Při průměrné realizační ceně 5 Kčs je průměrný hrubý příjem z hektaru Kčs. T a b u lk a 38 Vlastní náklady na ošetřování 1 ha plantáže m alin v období plodnosti Práce v hodinách Náklady Název úkonu ručni potažní strojová v Kžs v % Řez a vyná šení ,9 Hnojení průmyslovými hnojivý a chlévským h n o je m ,5 Plečkování 4 k r á t ,5 Okopávání 2 k r á t ,8 Postřik ,7 D is k o v á n í ,4 S k liz e ň ,9 Oprava d rá tě n e k ,3 Ostatní p r á c e ,6 C e l k e m ,6 N áklady za m a te riá l (v Kčs) 8 q průmyslových hnojiv q chlévského hnoje po 4 Kčs 9 kg A rafosfotionu ks kolíků po 3,30 Kčs ,4 Přímé náklady celkem Nepřímé náklady 45 % ,0 C e l k e m... Kčs ,0 Průměrný hrubý příjem z ha (75 q)...kčs Čistý prům ěrný roční příjem v období p lo d n o s ti

175 Ta bulka 39 Potřeba pracovních hodin na 1 ha plodné malinovny podle měsíců 1 11 lil IV v VI VII Vlil IX X XI XII Celkem hodin

176 Pěstování ostružiníku Ostružiník je velmi příbuzný maliníku, a proto i pěstování je značně podobné. Roste u nás divoce a sběr jeho ovoce znamená značný přínos pro naše hospodářství. Se zintenzivňováním zemědělské výroby a zalesňováním ubývá divokých porostů a jeví se stále větší potřeba pěstovat ostružiny v plantážích. Ostružiník je plodinou velmi úrodnou; ve vhodných podmínkách dává výnosy vysoko přes 100 q z hektaru. Je poměrně méně náročný na kvalitu půdy, ale dosti náročný na vláhu. Většímu rozšíření brání choulostivost většiny odrůd na namrznutí. Původ a biologie ostružiníku Ostružiník je jako maliník vytrvalou rostlinou; výhony po odplození ve druhém roce odumírají. Jen u méně známé odrůdy John Innes bývají plody i na tříletých výhonech. Pěstované odrůdy ostružiníku patří k několika botanickým druhům do čeledi Rosaceae. Mnohé vznikly hybridizací a jejich přímé botanické rozdělení je velmi obtížné. Hlavním rozlišovacím znakem, kterým se ostružiny liší od malin, je odlučitelnost souplodí i s lůžkem od stopky, kdežto u malin lůžko zůstává spojeno se stopkou. Barva ostružin bývá nej častěji černá, ale také tmavě červená až modrá a výjimečně i bílá. Botanické druhy, které se účastnily na vývoji pěstovaných odrůd ostružiníku, jsou zahrnovány do podrodu Eubatus rodu Rubus, který má několik sekcí. Vzpřímené odrůdy ostružin pocházejí většinou z druhů R. argutus, R. allegheniensis, R. frondosus, R. laciniatus a poléhavé odrůdy z druhů R. flagellaris, R. invisus, R. trivialis, R. 177

177 vitifolius a R. procerus. Pěstované odrůdy jsou často shrnovány do jednoho druhu R. fruticosus L. K ostružinám se řadí také praví kříženci mezi ostružiníkem a maliníkem, kteří se svými vlastnostmi kloní k ostružiníku. Odrůda Veitchberry je křížencem mezi malinou a R. rusticanus, podobně jako odrůdy Laxtonberry a Nessberry. Odrůda Loganova vznikla z botanického druhu R. loganobaccus, který má tmavě červené plody. Z tohoto druhu byly vypěstovány další odrůdy, jako je Boysenova, Youngova a jiné, jejichž pěstování je značně rožšířeno v USA, kde jsou ostružiny velmi oblíbené. Ostružiny a jejich kříženci se podle růstu dělí na tři hlavní skupiny, a to o d rů d y v z p řím e n é, které více nebo méně odnožují (Wilsonova raná), o d rů d y p o láli a vé (Theodor Reimers), s výhony značně dlouhými, ale poměrně pevnými, a o d rů d y p la z iv é (Lucretia), které mají slabé výhony a které se bez podpěr nedají pěstovat. Obě poslední skupiny odrůd vytvářejí výhony jen na kořenovém krčku. Vzpřímené odrůdy mají podobný charakter růstu jako odnožující maliny, poléhavé odrůdy spíše jako maliny neodnožující. Jednoleté výhony, zejména u odrůdy Theodor Reimers, vytvářejí poměrně hodně předčasného obrostu. Jen z dobře vyvinutých pupenů vyrůstají v příštím roce bohatá květenství s velikými plody. Odplozené výhony odumírají a jsou nahrazovány nově vyrostlými. Kořenový systém ostružiníku je mohutnější a řidší; kořeny rostou hlouběji než u malin, zejména u odrůdy Theodor Reimers. Ostružiníky se množí jen vegetativním způsobem: odrůdy vzpřímeně rostoucí odnožemi, odrůdy poléhavé a plazivé hřížením špiček výhonů. U odnoží o jakosti sazenic rozhoduje síla sazenice, kořenový systém a pupeny na krčku. Při množení odrůd s výhony poléhavými se špičky sklánějících výhonů přihrnují vrstvou půdy, popřípadě směsí s rašelinou, nebo se zasunují do jamek šikmo do hloubky asi em. Při tomto způsobu množení se musí vypěstovat hodně výhonů seříznutím hlavního výhonu na délku asi 1 m. Zakořenělé špičky s částí výhonu se 178

178 oddělují nejlépe na jaře a dostatečně silné se mohou vysazovat; slabé se vysadí do školky k zesílení. Většího počtu sazenic se dosáhne hadovitým hřížením výhonů, jejich rozřezáním a dopěstováním sazenic ve školce. K m nožení o stru ž in ík u se velmi často používají kořenové řízky, které se připravují na podzim v délce asi em a po stratifikaci přes zimu se vysazují na jaře do školky. Tímto způsobem se dají rychle rozmnožovat ostružiníky hlavně poléhavých, ale i vzpřímených odrůd. Odrůdy bezostné se nedají tímto způsobem množit,protože by se získaly rostliny normálně ostnité. Odrůdy, které se dají množit zakořeňováním špiček, je možno rozmnožovat i listovými řízky s pupeny a štítkem dřeva, popřípadě mladými zelenými i dřevitými řízky z výhonů. Množení ze semen u těch odrůd, které vytvářejí apomiktická semena, nelze v praxi provádět, i když semenáčky mohou být úplně identické s původní odrůdou a zbaveny viróz. Ostružiny kvetou v červnu až červenci, takže nejsou poškozovány nízkými teplotami. U vzpřímených odrůd je průběh kvetení rychlejší, u ostatních odrůd podstatně delší. Většina pěstovaných odrůd ostružiníku je samosprašná. Květy jsou však postavením čnělek a prašníků tak uzpůsobeny, že k dokonalému opylení potřebují pomoci hmyzu, zejména včel. Opylovací poměry jsou vcelku málo prozkoušené. Přesto je oprávněný požadavek, aby se dávalo do výsadby více odrůd, což zabezpečuje lepší opylení. Doporučuje se to u odrůd Wilsonova raná, Mammut aj., které v některých podmínkách jsou málo plodné právo pro horší autofertilitu. Vzpřímené odrůdy se obyčejně dobře opylují navzájem a poléhavé také mezi sebou. Ostružina je složené souplodí, jehož jednotlivé peckovičky drží na lůžku, takže se celý plod odděluje od stopky. Ovoce je celkově méně aromatické a dosahuje plné chuti až po plném dozrání. Je však pevnější a méně náchylné na hnití než maliny. 179

179 Odrůdy ostružiníku U pěstovaných odrůd ostružiníku nejsou v barvě podstatné rozdíly. Plody jsou většinou tmavé až černé, tmavě červené, řídké jsou mutace bílé. Podle způsobu růstu se rozeznávají odrůdy vzpřímené, poléhavé a plazivé, z nichž vzpřímené jsou odnožující. U pěstovaných odrůd jsou časté bezostné mutace, které jsou hospodářsky značně důležité. Hlavní odrůdou pro pěstování v plantážích je vzpřímená odrůda Wilsonova raná, která je jedinou povolenou odrůdou. Menší význam, a to hlavně v teplejších podmínkách, má Taylorova úrodná. Pro zahrádky a v teplejších oblastech i pro plantáže je nejlepší poléhavá odrůda Theodor Reimers. Jen zahrádkářský význam má Loganova. V cizině nabývají významu zejména bezostné odrůdy, jako je Cory Thornless, Thornless Logan nebo Thornless Boysen. W ils o n o v a ra n á byla nalezena j ako nahodilý semenáč v roce 1854 v USA. Vzrůst je slabší až středně bujný, vzpřímený až mírně šikmý; odnožování je střední. Výhony bývají středně dlouhé až dlouhé, předčasný obrost je silný a kratší, ostny jsou středně veliké, řidší. Ovoce zraje koncem července. Plod je menší až středně velký, oválný, černé barvy, lesklý, šťáva modravě červená; peckovičky jsou malé, pevné, semena veliká, při jídle nepříjemná. Plody jsou nasládlé, málo aromatické, celkově podřadnější, málo vhodné i ke zpracování. Je to odrůda raně zrající, velmi úrodná a odolná proti mrazu. Pro tyto vlastnosti a vzpřímený vzrůst se vysazuje ve větších plantážích. Vyžaduje dobré, lehčí, dostatečně vlhké půdy i dostatek vzdušné vlhkosti po celou dobu vývinu a vyzrávání plodů, jinak ovoce na výhonech zasychá. T a y lo ro v a ú ro d n á pochází z USA, kde byla získána roku Vzrůst je bujný, vzpřímený, odnožování střední. Vý- 180

180 hony jsou až 180 em dlouhé, silné, obrost dlouhý, ostny veliké. Ovoce zraje středně pozdě (polovina srpna), ale sklizeň 83 značně protahuje. Ovoce je středně veliké, dlouze kuželovité až oválné, černé, s leskem; šťáva modravě červená, peckovičky středně veliké, semena malá. Chuť je navinulá, dobrá, aromatická. Je to odrůda středně úrodná, s jakostnějším ovocem, než má Wilsonova raná. Většímu rozšíření brání náchylnost k namrznutí. Hodí se do plantáží v teplejších oblastech. Jinak je také značně náročná na půdní podmínky i na vláhu. Pro zahrádky je nej vhodnější ze vzpřímených odrůd. Vyžaduje zakrytí na zimu. T h eo d o r R eim ers byla vyšlechtěna Reimersem v Hamburku v Německu. Vzrůst je velmi bujný, poléhavý, neodnožuje. Výhony jsou velmi dlouhé, až 4 m i více, vytváří hodně předčasného obrostu, ostny jsou veliké a četné. Ovoce zraje pozdě a delší dobu (polovina srpna až počátek října). Plody jsou veliké, oválné, v plné zralosti černé, jinak načervenale černé, šťáva tmavě načervenalá až modrá; peckovičky veliké, semena malá. Chuť navinulá, výborná, s vynikajícím arómatem, vhodná pro přímý konzum i pro konzervování. Je to odrůda robustního růstu, velmi plodná a přitom vysoce jakostní. Rozšíření do méně příznivých poloh brání značná choulostivost na namrznutí (je poškozena někdy již při 10 C), potřeba drátěnek při pěstování a větší náklady na řez a vyvažování. Nároky na půdu nejsou veliké. Protože má mohutnější kořenový systém, lépe odolává i suchu. Proto je výhodné ji pěstovat v teplejších oblastech, kde není dobře možné pěstovat révu. Pro zahrádky je to nejlepší odrůda ostružin, poněvadž je dobře možné ji zakrýt na zimu. Ve šlechtitelské stanici na Velehradě byl vyselektován klon této odrůdy, který je mrazu vzdornější a úrodnější. L o g an o v a (Loganberry) byla vypěstována v USA v Kalifornii v roce

181 Vzrůst je slabší až střední; rostliny neodnožují, ale tvoří hodně mladých výhonů z kořenového krčku. Výhony bez vyvažování se jen plazí po zemi, jsou tenké, až 3 m i více dlouhé, hustě a jemně ostnité. Ovoce zraje raně a delší dobu. Plody jsou velmi veliké, dlouhé, oválné, barvy tmavě červené, chuti nakyslé, aromatické, velmi dobré po řádném vyzrání; je vhodné pro všechny způsoby zpracování i pro přímý konzum. Náchylnost na zmrznutí výhonů, silná poléhavost a menší úrodnost brání většímu rozšíření. Dá se použít jen do zahrádek k plotům nebo na drátěnky. Způsoby pěstování ostružiníku Vzpřímené odrůdy ostružiníku se pěstují v pásové výsadbě buď volně, nebo s nízkými drátěnkami se dvěma dráty po stranách pásu ve výšce em. Spon se řídí vzrůstností a odnožovací schopností odrůdy, ekologickými podmínkami a používanou mechanizací: středně vzrůstné odrůdy (Wilsonova raná): 1,8 2,0 m x x 0,6 0,8 m; bujně vzrůstné odrůdy (Taylorova úrodná): 2,0 2,5x0,8 1,0 m. V lehčích půdách s dostatkem srážek je možno sázet řidčeji v řádcích, v těžších hustěji, protože odnožování je zde menší. Řezem se reguluje počet výhonů na běžný metr pásu. Odrůdy poléhavé a plazivé se musí pěstovat u drátěnek, ke kterým se vyvažují výhony. Jejich výška se řídí vzrůstem odrůdy v určitých podmínkách. Pro nejslaběji rostoucí odrůdy to bývá asi 160 em, pro středně rostoucí em a pro bujné 200 em i více, maximálně však 220 em, aby nebyla ztížena sklizeň. Vzdálenost mezi řadami a v řadách je uvedena v přehledu pro různou vzrůstost odrůd: slabě vzrů stn é o d rů d y (Lucretia): 1,6 1,8 m x 1,2 l,5 m středně v zrůstné odrůdy (Loganova): 1,8 2,2 m x 1,8 až 2,2 m bujně v zrůstné o drůdy (Theodor R eim ers): 2,5 3,5 m x X 2,5 3,0 m 182

182 Při zužování řad je nutno dělat nižší drátěnky a sázet poněkud dále od sebe v řádcích, popřípadě řezem regulovat zaplnění drátěnky (počet a délka výhonů). Při pěstování ostružiníku v zahrádkách se nejčastěji využívají různé stěny poléhavými odrůdami. Jinak v zásadě zůstává způsob pěstování stejný, jen se může vysazovat poněkud hustěji, zejména vzpřímené odrůdy, protože se brzy po vysázení dosahuje vyšší sklizně. Vzpřímené odrůdy a slaběji rostoucí poléhavé a plazivé odrůdy je možno pěstovat jako solitéry u kůlů při hustším sponu. Rostlina bujně rostoucí odrůdy Theodor Reimers může zakrýt plochu m2. Zakládání plantáží ostružiníku Požadavky jsou velmi podobné jako u maliníku, takže jsou uváděny jen hlavní rozdíly. Výběr stanoviště Ostružiník je na klimatické podmínky náročnější než maliník, zejména na srážky v době zrání a mírnější mrazy v zimě. Za sucha se plody špatně vyvíjejí a zasychají. Jsou-li srážky vhodně rozdělené, dostačuje obyčejně mm srážek, optimum je však okolo milimetrů. Vzpřímené odrůdy jsou náročnější na vláhu (mělce koření) než poléhavé. Některé vzpřímeně rostoucí odrůdy (Wilsonova raná) snášejí mrazy i pod 20 C bez poškození, kdežto jiné odrůdy (Taylorova úrodná) jsou choulostivější. Poléhavé odrůdy jsou vesměs značně choulostivé a v některých letech se hodně objevuje odumírání výhonků. Polohu vyžaduje podobnou jako maliníky; jen uzavřené mrazové polohy jsou naprosto nevhodné. Ostružiník má raději půdy lehčí, zejména je-li dostatek srážek. Nároky na obsah humusu nejsou tak veliké jako u malin. Odrůdy vzpřímené jsou náročnější, poléhavé 183

183 méně náročné, vhodné i do lehkých půd. Méně vhodné jsou půdy zvlášť úrodné, výhony nej častěji odumírají. Na přebytek vápna není ostružiník tak choulostivý jako maliník, přesto mu lépe vyhovují půdy mírně kyselé s ph 6,0 7,0. Na zasolené půdy je ostružiník velmi citlivý. Výběr odrůdy Jako nej efektivnější se ukázalo pěstování odrůdy Wilsonova raná, kterou je možno doplnit v nejteplejších oblastech odrůdou Taylorova úrodná (10 30 %). Ve vinorodých oblastech má nejlepší uplatnění odrůda Theodor Reimers. Příprava pozemku před výsadbou V zásadě je postup stejný jako u maliníku. Rovněž je velmi vhodné pěstování ostružiníku na terasách. Výsadba Postup při sázení je celkem obdobný jako u maliníku. Vysazují-li se zakořenělé špičky, je třeba po nasazení nechávat kolem sazenice malou jamku, která zajišťuje lepší vláhové podmínky a snadnější ujmutí. Zbytek starého výhonu, který sloužil jako rukojeť při manipulaci a sázení, se po výsadbě ustřihává těsně u země. K plazivým odrůdám se po výsadbě dává kolík, ke kterému se přivazují výhony, dokud nejsou vybudovány drátěnky. Sazenice vzpřímených odrůd a přesazované ze špiček výhonů nebo z kořenových řízků se po výsadbě zkrátí na em, aby se snížilo vypařování. Ve vhodných teplejších podmínkách se vysazuje na podzim, v horších na jaře, a to co nejčasněji po oschnutí půdy. Drátěnky bývají obyčejně poněkud vyšší než u malin; budují se obyčejně až v druhém roce po výsadbě. 184

184 Ošetřování plantáží ostružiníku Obdělávání půdy Při obdělávání je třeba dodržet zásadu mělkého kypření (asi 5 10 em, u hlouběji kořenících odrůd až 15 em, zejména na podzim). Kultivace se provádí nejčastěji kultivátory se šípovými radličkami nebo diskovými branami. Na zimu je výhodné naorávat neodnožující odrůdy, aby byl krček chráněn před namrznutím. Naorat se musí včas, jinak je nebezpečí namrznutí kořenů. S výsevem směsek v době plodnosti jsou určité potíže pro velké zastínění a pozdní sklizeň. Proto je možno použít jen rostliny s kratší vegetační dobou, je-li půda dostatečně vlhká. V prvních letech se s úspěchem pěstují podplodiny, jako je zelenina a některé okopaniny. Pěstují-li se v tomto období směsky, je třeba ponechat podél rostlin volný prostor pro plečkování a směsky zaorat včas. Hlavním strojem k obdělání zůstává malotraktor vybavený kultivátorem, diskovými branami, pluhem, rozmetadlem hnojiv a závěsným vozíkem. Za určitých podmínek to mohou být i fréza nebo rotavátor. Okopávání, které udržuje okolo sazenic nakypřenou, bezplevelnou půdu, bude částečně omezováno a nahrazeno používáním herbicidů, z nichž je u ostružiníku nejlepší Simazin v dávce 3 5 kg/ha. Aplikace je stejná jako u maliníku. S mulchováním ostružiníku jsou nejmenší zkušenosti. Nejvíce by se mohlo uplatnit u vzpřímených odrůd. Nutný přídavek dusíku při mulchování je však třeba snížit. Je třeba počítat také s tím, že kořenový systém je pod mulchem mělčeji rozložený, a neudržuje-li se dostatečná vrstva, mohou kořeny při holomrazech namrznout. Závlaha může být rentabilní v suchých letech a v době zrání, kdy mají ostružiny největší požadavek na vláhu. Podle některých pokusů lépe reaguje na zavlažení právě ostružiník, který dává až o 30 % větší sklizně, kdežto u malin to bylo jen asi o 10 %. V takovém případě se snadno dosahuje sklizně přes 200 q na 1 ha. 185

185 Hnojení Otázka výživy u ostružiníku je málo prozkoušena. Ostružiny, zejména odrůdy poléhavé, lépe reagují na hnojení. Nadměrné hnojení, zvláště dusíkem, snižuje mrazuvzdornost výhonů. Dávky hnojiv jsou ovlivněny také půdními a klimatickými podmínkami, ale zhruba je možno doporučit toto množství živin a průmyslových hnojiv na 1 ha: kg N ( kg síranu am onného) kg P 20 5 ( kg superfosfátu) kg K 20 ( kg síranu draselného) Při volbě hnojiv je třeba vynechávat ta hnojivá, která obsahují chlór. Přítomnost menšího množství vápníku v hnojivech není tolik na závadu. Přihnojení dusíkatými hnojivý je nutno omezit dávky v době vegetace. I pro ostružiník je velmi důležitým hnojivém chlévský hnůj v množství asi 100 q/ha ročně. Tím se poměrně snižují dávky průmyslových hnojiv. Stejně to platí i o kompostech a do určité míry i o rašelině, která je však chudá na živiny. ' Řez ostružiníku V prvním roce po výsadbě se nechávají výhony volnému růstu. Teprve ve druhém roce na jaře se odstraní nej slabší výhony; u ostatních se zakrátí nevyzrálé špičky a jen slabší rostliny se seřezávají více. Postupně, jak se rostliny rozrůstají, se přechází na normální způsob řezu, kterým se udržuje vyrovnaný poměr mezi růstem a plodností. Před zimou se mohou výhony poléhavých a plazivých odrůd uvolnit od drátěnek a položit na zem, pokud se výhony nelámou, aby byly sněhem chráněny před namrznutím. S řezem ostružin se začíná vždy na jaře, když již přešly mrazy a když je možno rozlišit zdravé a odumřelé výhony. Aby byl usnadněn jarní řez poléhavých odrůd, připraví se rostliny již letním řezem. Mladé výhony se proberou v červnu, při čemž se ponechávají jen nejsilnější, které se 18G

186 vyvažují k drátům postupně, jak dorůstají. Výhonů před zimou se ponechává více. Je-li hlavních výhonů málo, mohou se ponechat i některé nejsilnější výhony z předčasně vyrůstajícího obrostu. Výhony se zkrátí na potřebnou délku 2 3 m. Předčasný boční obrost se zkracuje na 1 2 pupeny, když doroste na délku asi 30 em, aby se náhradní očko na hlavním výhonu řádně vyvinulo. Nově vyrostlé výhonky na zkráceném obrostu nejsou již nikdy bujné a obvykle, pokud se znovu nezakrátí za 1. pupenem, se odstraňují při jarním řezu. Odplozené výhony možno odřezávat po sklizni nebo také na jaře. Při jarním řezu se u poléhavých a plazivých odrůd nejdříve zmenší počet ponechaných výhonů na 3 8. V zahraničí obrost úplně vyřezávají, čímž se dosahuje větších plodů. TJ nás jsou však dobré zkušenosti s ponecháním obrostu dlouhého asi 20 em s 1 3 pupeny. Při vyvažování je důležité, aby výhony dobře zaplňovaly prostor drátěnky a přitom plodné výhony směřovaly vždy na jednu stranu drátěnky ve směru řádku. Druhá strana se pak ponechává pro vyvažování nově vyrůstajících mladých výhonů. Tím se velmi usnadňuje odstraňování vyplozených a vyvažování mladých výhonů a také sběr plodů. Při vyvažování je třeba postupovat opatrně 47. Keře poléhavé odrůdy ostružiníku Theodor Reimers na drátěnkách před řezem (foto Mičulka). 187

187 48. Keř odrůdy Theodor Reimers po řezu (foto Štěrba).

188 49. Vyvázané výhony ostružiny Theodor Reimers před řezem (foto Mičulka). a provádět je na několikrát, jak jednotlivé výhony dorůstají, protože výhony jsou křehké a snadno se lámou. Vyvažování provádějí nejlépe dva pracovníci, kteří si musí chránit ruce silnějšími koženými rukavicemi. Rozmístění výhonů na drátěnce může být různě kombinováno. Nejčastěji to bývá vějířovité uspořádání s plodnými výhony různě šikmo na jedné straně a s mladými na druhé straně; jindy se nechává střed vějíře volný pro vyvázání mladých výhonů. Dále je možno plodné výhony (2 3) vést opět jednostranně podél jednotlivých drátů jako při. vějířovitém vyvázání. U vzpřímených odrůd se neprovádí letní řez, jen výjimečně se zkracuje vedoucí výhon při délce em podle vzrůstnosti odrůd, aby ponechávaný obrost více zesílil. V předjaří se ponechává 6 8 výhonů na běžný metr pásu. Na výhonech se zkrátí nevyzrálé špičky (asi o 1/5 délky výhonu) a obrost se zkrátí asi na 5 6 pupenů (20 em). Pásy s výhony se udržují em široké. 189

189 50. Keře vzpřímené odrůdy ostružiny Taylorova úrodná před řezem (foto Mičulka).

190 Choroby a škůdci (viz strana lfi7). Sklizeň ostružiníku Ostružiny zrají v srpnu, ranější odrůdy již koncem července a u pozdních odrůd se sklizeň prodlužuje až do začátku října. Vzpřímené odrůdy dozrávají více najednou, ostatní odrůdy mají delší sklizňové období. U vzpřímených odrůd stačí 3 6 sběrů, u ostatních 6 8. Pro konzervárny se sklízí v pevnějším stavu, pro přímý konzum a mrazení ve stavu vyzrálém. Sklízí se většinou v delších intervalech za 4 5 dní, ale i delších, zejména na počátku a ke konci sběru. Ostružiny sklízené za největšího parna se rychleji kazí. Plody se nej častěji sklízejí s lůžkem bez kalichu, výjimečně na speciální požadavky se stopkou. Sklizeň je rychlejší než u malin, denní výkon se pohybuje okolo kilogramů, u velkoplodých odrůd ještě více. Při sklizňové špičce je třeba 8 10 ěesáčů, při veliké úrodě až 15 na 1 ha plantáže. Sklizňové období, pěstuje-li se více odrůd, je zhruba 1% měsíce. V době sklizňové špičky (v polovině srpna u raných odrůd, začátkem září u pozdních odrůd) se sklízí až 30 35% veškerého ovoce při jednom sběru. Narůstání sklizně se stářím výsadby je u ostružin přibližně toto: 51. Mladý keř vzpřímené odrůdy 2. rok 10 q, 3. rok 40 ostružiny Wilsonova raná po až 60 q, 4. rok q řezu (foto Štěrba). 191

191 rok q, rok q a rok q. Zpracování ostružin Pěstované ostružiny jsou dosud vzácnou surovinou pro zpracování. Jejich biologická a nutriční hodnota je především ve vyváženém komplexu výživových složek, který T a b u lk a 40 Pořizovací náklady na založení 1 ha plantáže ostružin při sponu 2x1 m Název úkonu Práce v hodinách Náklady ruční potažní strojová v Kčs V lo Naložení, odvoz a rozmetání 500 q chlévského h n o je ,1 Hluboká o r b a ,7 Smykování 2 k r á t ,3 Vláčení 3krát ,2 Vyměření pozemku, napínání la n a ,6 Založení a příprava sazenic k výsa d b ě ,4 Roznášení sazenic ,3 Výsadba podle lana ,8 Hnojení průmyslovými hnojivý, 3 q ,4 Ostatní p r á c e ,1 C e l k e m ,9 Náklady na materiái (v Kčs). 500 q chlévského hnoje po 4 Kčs 3 q průmyslových hnojiv ks sazenic po 1,6 Kčs ,1 Přímé náklady celkem Nepřímé náklady 45 % ,0 C e lk e m..kčs ,0 192

192 se z drobného ovoce nejvíce přibližuje přírodní skladbě živin obsažených v ovoci planě rostoucích rostlin. Ostružiny se zpracovávají především na sirupy, džemy a marmelády. Plody ostružin mají být větší, intenzívně vybarvené, šťavnaté a kořenité chuti, s typickým arómatem. Postupy průmyslového zpracování jsou podobné jako u malin nebo u jahod. Při zpracování ostružin na k o m p o t v domácnosti se postupuje stejně jako při domácí výrobě kompotu mali- T a b u Ik a 41 Vlastní náklady na ošetřování 1 ha plantáže ostružin v období před plodností Název úkonu Práce v hodinách Náklady ruční potažní strojová v Kčs v lo Hnojení 4 q průmyslových hnojiv ,5 Setí směsky na zelené h n o je n í _ 107 1,1 Plečkování 4 k r á t ,9 Okopávání 2 k r á t ,1 Postřik I ,6 D is k o v á n í ,5 Zhotovení drátěnky ,6 Ostatní p r á c e ,0 C e l k e m ,3 Náklady na materiál (v Kčs) 4 q průmyslových hnojiv... 3 kg Arafosfotionu kg semene h o řč ic e ks kolíků po 3,30 Kčs.. 3 q drátu po 3 K č s ,7 Přímé náklady celkem Nepřímé náklady 45 %, ,0 C e lk e m. Kčs ,0 193

193 nového. Zralé, ale dosud pevné a nikoliv přezrálé plody se zbaví stopek a kališních lístků. Šetrně se osprchují studenou vodou na sítu, narovnají do sklenic a zalejí cukerným nálevem. Nálev se připraví tak, že se v 1 litru vody rozpustí 0,8 kg cukru. Ostružinový kompot se steriluje 15 minut při teplotě sterilační lázně 82 C. T a b u lk a 42 Vlastní náklady na ošetřování 1 ha plantáže ostružin v období plodnosti Práce v hodinách Náklady Název úkonu ruční potažní strojová v Kčs V % Řez a vyná šení... Hnojení průmyslovými hnojivý a chlévským ,9 h n o je m ,6 Plečkování 4 k r á t ,8 Okopávání 2 k r á t ,4 Postřik ,9 D is k o v á n í ,5 S k liz e ň ,7 Oprava d rá tě n e k ,4 Ostatní p r á c e ,9 C e l k e m ,1 Náklady na materiál (v Kčs) 7 q průmyslových hnojiv q chlévského hnoje kg Arafosfotionu ks kolíků po 3,3 Kčs ,9 Přímé náklady ce lke m... Nepřímé náklady 45 % ,0 C e lk e m... Kčs ,0 Průměrný hrubý příjem z 1 ha (85 q po 4 Kčs) Čistý průměrný roční příjem v období plodnosti...kčs

194 O stru ž in o v o u m arm elád u připravujeme v domácnosti podobně jako marmeládu malinovou. Ostružiny mohou být plně zralé až přezrálé. Očištěné a oprané plody se nejprve rozpaří v malém množství vody a pak se propasírují na hustém sítu. Tím si vyrobíme ostružinový protlak. Na 1 kg ostružinové marmelády je zapotřebí 0,8 kg ostružinového protlaku, 0,6 kg cukru, pektinový přípravek a asi 5 g kyseliny citrónové. Pektinový přípravek lze nahradit 1/3 protlaku z nezralých jablek. Surovinou pro výrobu o stru ž in o v é h o siru p u v domácnosti je lisovaná ostružinová šťáva. V 1 litru této šťávy se rozpustí 1,6 až 1,7 kg cukru a přidá se 5 g kyseliny citrónové. Cukr se ve šťávě rozpustí za horka. Ekonomika pěstování ostružiníku «Rentabilní pěstování ostružin vyžaduje dosahovat vysokých sklizní a snižovat riziko z vymrzání. Náklady na sklizeň činí asi 30 % z tržby za ovoce. Hospodářský výsledek (zisk) je značně ovlivňován výší režijních položek. Celkovou sklizeň v období 2 15 let je možno odhadnout na q ovoce s ročním průměrem q, pro kalkulaci 80 q na 1 ha. Průměrná realizační cena ostružin je 4 Kčs. Hrubý příjem z 1 ha je Kčs. T a b u lk a 43 Potřeba pracovních hodin na 1 ha plodné plantáže ostružin podle jednotlivých měsíců 1 Il II, IV V VI VII VIII IX X XI XII C elkem

195 Pěstování hroznovitých borůvek Původ a biologie hroznovitých borůvek K drobnému ovoci řadíme také hroznovité borůvky, pěstované již od roku 1909 v USA a Kanadě. U nás nebyl o ně zájem, poněvadž planě rostoucí lesní borůvky poskytují tak velké sklizně, že je vyvážíme do ciziny. Borůvka lesní (Vaccinium myrtilus) však nezaručuje sklizeň každoročně. Úrodu někdy ničí jarní mrazíky v době květu a plody jsou nevyrovnané, drobné. Proto se pro zlepšení kvality borůvek pěstují také v Evropě, zejména v Německu a Holandsku, velkoplodé hroznovité borůvky v intenzivních výsadbách. Velikost jejich plodů je lákavější a sklizeň levnější. Hroznovité borůvky nebo také borůvky velkoplodé patří do čeledě brusnicovítých (Vacciniaceae) jako naše borůvka a brusinka. Cow ille je vypěstoval v r křížením a výběrem z planě rostoucích druhů Vaccinium australe, Vaccinium corynbosum a Vaccinium lamarckii. Vaccinium australe je rozšířena v jihovýchodních státech Severní Ameriky, kde tvoří husté porosty keřů vysokých 2 4 m. Plody mají v průměru 1 em, jsou modré, dobré kvality. Tento druh se nejvíce zúčastnil na vzniku dnešních hroznovitých velkoplodých borůvek. Vaccinium corynbosum je rozšířena v severovýchodní části USA a jihovýchodní Kanadě. Nejlépe roste na světlých místech a vyznačuje se velkou odolností proti mrazu. Rostliny jsou až 4,5 m vysoké s hustými větvemi. Na podzim se listy zbarvují do oranžova až šarlatově červena. Plody jsou průměru 7 10 mm, tmavě modré až černé, v hustých hroznech a vynikají chutí. Tento druh pro 196

196 svoje vynikající vlastnosti byl a je nejčastěji používán k vypěstování nových velkoplodých odrůd. Proto se někdy liroznovitá borůvka označuje jako Faccinium corynbosum. Vaccinium lamarckii (V. pennsylvanicum) se vyskytuje v jehličnatých lesích severovýchodních částí Severní Ameriky. Keře jsou 0,5 m vysoké, přinášejí 5 7 mm velké plody tmavě modré barvy, s vysokým obsahem cukru. Brzy uzrávají a poskytují ročně velké sklizně. Cow ille vypěstoval do r celkem 18 odrůd hroznovitých borůvek. Společně s ním pracovala Elizabeth C. W hite, která vypěstovala známou odrůdu Rubel. V Německu získal Heermann křížením Vaccinium corynbosum x V. lamarckii dvě známé odrůdy Blau-weiss Goldtraube a Blau-weiss Zuckertraube. Hroznovitá borůvka roste keřovitě. Jednotlivé odrůdy se od sebe liší růstem, tvarem keře. Výška keře je od 50 do 200 em. Z jemné kořenové sítě, která se rozprostírá blízko pod povrchem, vyrůstají výhony, jež jsou v zimě zbarveny intenzívně zeleně nebo naěervenale. Listy s krátkým řapíkem mají podlouhlý eliptický tvar dlouhý 5 7 centimetrů a široký 2,5 až 3,5 em. Oboustranně jsou tmavě zelené, na horní straně lesklé, většinou s rovným okrajem, jen u odrůdy Rancocas je okraj slabě pilovitý. Květní pupeny se vyvíjejí na jednoletých výhonech, zejména v horní části, a diferencují se v pozdním létě v úžlabí řapíku listu. Pupeny tvoří malé hrozny, na kterých se vyvíjí 7 12 květů. Květ má tvar zvonkovitý nebo vejčitý, s pěti zuby. V růstu plodu jsou tři fáze. Po oplodnění květu nastává asi 39 dnů rychlý růst. Ve druhé fázi je zpomalený růst a trvá průměrně 24 dnů. Třetí fáze je období rychlého růstu až do zrání bobulí. Tato fáze trvá u rostlin nízkého typu 16 dnů, u odrůd silného vzrůstu 26 dnů. Bobule jsou sestaveny v hroznovitém plodenství se 6 až 12 plody, které mají průměr mm. Bobule jsou kulaté až zploštělé, barvy modré a modročervené se světle zelenou až bělavou dužninou. Chuť bobulí je sladkokyselá 197

197 až sladká, aromatická a připomíná lesní borůvky. Doba mezi květem a zráním je u odrůd dnů. Bobule zrají postupně až 14 dnů. Zralé vydrží na rostlině 10 dnů. Největší velikosti dosahují bobule, když jsou dokonale ozářeny sluncem, a při optimální vláze a výživě. Sklízí se 2 3krát v rozmezí dnů. Nejdříve se sklízejí bobule ve střední části hroznu, při druhé sklizni z horní části hroznu a naposled zrají v dolní části hroznu. Z pozdních květů uzrávají bobule rovnoměrněji a sklízejí se najednou. Střídavá vlhkost má vliv na velikost bobulí. Sklizeň začíná někdy již druhým rokem, zpravidla rokem. Nejvyšší je v roce po výsadbě. Při plné plodnosti mohou keře hroznovitých borůvek vydržet za dobrých klimatických a půdních podmínek let. Odrůdy hroznovitých borůvek Křížením bylo získáno více než 30 odrůd hroznovitých borůvek a stále vznikají nové odrůdy. Ze starších odrůd jsou nejlepší Rubel, Pioneer, Pancocas, z novějších vynikají velikostí plodů a plodností Jersey, Concord, Dixi. Nejnovější odrůdy jsou Berkelly, Cowille, Ivanhoe, Bluecrop, Herbert, Blueray, Blau-weiss Goldtraube a Blau-weiss Zuckertraube. Z nich se u nás pěstují dále uvedené odrůdy. P ioneer (obr. 52) má keře rozkladitého tvaru, středně vysoké, s dobře rozloženými větvemi. Barva dřeva v zimě je červenohnědá. Listy jsou středně veliké, eliptické, světle zelené. Hrozen plodů je dlouhý, pevný. Bobule jsou střední velikosti, při silnějším zkrácení až veliké. Zraje koncem července. Odrůda je rozšířena v Michiganu a pro svou úrodnost a chuť je velmi oblíbena. Rozšířena byla od r R u b el je pojmenována podle místa Ruben Leak, kde byla nalezena. Růst keře je přímý, vysoký. Barva dřeva v zimě je červenohnědá. Listy jsou středně velké, elip- 198

198 52. Velkoplodé hroznovité borůvky odrůda Pioneer (foto Luža). tické, k vrcholu zahrocené. Hrozen plodů je řídký, dlouhý. Bobule nejsou vyrovnané, od drobných do středně velikých, sladké chuti. Barva plodů je modrá. Zraje pozdě. Je otužilá a dá se pěstovat i v severnějších oblastech. Nyní je nahrazena odrůdami Herbert a Cowille. R a n c o c a s tvoří keře přímého růstu, husté, střední velikosti. Dřevo v zimě je krásně červeně zbarveno. Listy má malé, eliptické, tmavě zelené, lesklé, jemně pilovité. Hrozen je hustý, s bobulemi střední velikosti. Vyžaduje kratší řez, jinak plody zůstávají drobné, bez zvláštního arómatu. Před plnou zralostí jsou kyselé. Zraje od polo- 199

199 53. Velkoplodé hroznovité borůvky odrůda Pemberton (foto Luža). viny června. Je to odrůda velmi úrodná a odolná proti chorobám. Nyní je v plantážích nahrazována novějšími odrůdami. P e m b e rto n (obr. 53) vyniká silným, přímým růstem. Dřevo v zimě je hnědé až žluté. Listy má středně veliké až veliké, oválného tvaru. Bobule jsou střední velikosti, modré barvy a jsou sestaveny v dlouhý, otevřený hrozen. Dužnina je kořenité chuti, šťavnatá. Úrodnost je dobrá. Plodí dříve než ostatní odrůdy. Plody se po sklizni musí brzy upotřebit, poněvadž při česání vzniká jizva, která plod znehodnocuje. Od pěstování této odrůdy se upouští. B u rlin g to n je velmi výnosná odrůda. Rostliny jsou vzpřímeného, pomalého růstu. Je velmi otužilá proti mrazu. Listy má veliké, eliptické až oválné, na podzim se vybarvují do červena. Bobule jsou středně velké, kořenité chuti a jsou sestaveny v dlouhých, pevných hroznech. Velmi vhodné jsou pro česání, protože se neporaní. Hlavní vlastností této odrůdy je dobrá plodnost a velmi pozdní doba zrání, kdy jiné odrůdy jsou již sklizeny. Hrozny jsou 200

200 54. Velkoplodé hroznovité borůvky odrůda Coville (foto Luža). dlouhé, středně husté, plody střední až velké, krásně světle modré, pevné. Je vhodnou odrůdou pro konzervování a zmrazení. C ow ille (obr. 54) je odrůda rozšířená od roku Keř roste silně, je příliš hustý a obtížně se tvaruje řezem. Barva dřeva v zimě je zelená s červeným nádechem. Listy jsou veliké, široké. Keř vyniká úrodností. Hrozny jsou středně velké, plody jsou velké, kulaté, světle modré, s malým kalichem. Dužninu má pevnou, poněkud kyselou. Zraje později, ěasto až v září. Výborná pozdní odrůda. Rozmnožování hroznovitých borůvek Hroznovitá borůvka se rozmnožuje nejčastěji vegetativním způsobem, aby zachovala vlastnosti mateřské rostliny. Rozmnožuje se dřevitými nebo bylinnými řízky (obr. 55), nahrnováním, hřížením, kořenovými řízky, rou- 201

201 55. Bylinné řízky hroznovité borůvky (foto Luža). bováním. Odrůdy Rancocas, Rubel a Pemberton se rozmnožují řízky snadno, kdežto odrůdy Pioneer, Ivanhoea Stanley se rozmnožují obtížně. Na dřevité řízky se používají jednoleté, zdrav é, vyzrálé výhony, dlouhé em, v době vegetačního klidu, na konci zimy. Vybírají se ty, které mají listové pupeny, při nedostatku i takové, které mají ojedinělé květní pupeny. Nevhodné jsou drobné výhonky, tenké, s měkkou dření, které vyrostly koncem léta. Režou-li se příliš brzy, mohou vyschnout a zčernat. Uchovávají se v chladu, při teplotě 6 C, ve vlhkém písku nebo v mírně vlhkém mechu. Lépe je uložit celé výhony, nikoli připravené řízky, aby příliš nevysychaly. Na jaře se upraví na délku 7 11 em tak, aby nad nejhořejším pupenem zůstal 1 em výhonu; ve spodní části je řez těsně pod pupenem. Řízky ze spodní části roubu jsou kvalitnější než z horní části, kde jsou zpravidla květní pupeny. Obyčejně se vysazují na vzdálenost 2,5x5 em. Nad povrchem půdy se ponechá jen nej hořejší pupen řízku. Z pupenů řízku vyrůstají letorosty a listy. V létě ustává růst nadzemní části, zato začíná růst kořínků. Největšího úspěchu v množení se dosahuje při zapíchání řízků na množárnu ve skleníku, při optimální teplotě 202

202 20 25 C. V měsíci květnu se mohou řízky vysazovat také přímo do pařeniště, a to do půdy z rašeliny a písku v poměru 3 : 1. Za slunečního svitu stíníme stínovkami, které klademe 10 em nad okna, aby mohl proudit vzduch. Vlhkost má být přiměřená, ne příliš vysoká. Zaléváme ráno dešťovou vodou. Přes den za vysoké teploty nezaléváme. Bylinné řízky se řežou v době, kdy se objeví na mladých výhoncích druhotné výhonky. Řízky je třeba řezat ve týdnu před uzráním prvních bobulí. Řízky řežeme dlouhé 10 em; ponechávají se na nich jen dvě poloviny nejhořejších listů nebo dva celé listy. Vhodná doba k řízkování je začátek června. Pro řízkování se připravuje pařeniště nebo množárna ve skleníku. Nejlépe se osvědčila směs písku a rozmělněného mechu rašeliníku nebo rašeliny v poměru 1 : 3. Pařeniště se přikryje okny a zastíní se. Vhodná teplota je C. Zakořenění napomáhá zejména to, je-li zdroj teploty vespod. Může to být bud elektrické topení, nebo hnůj. Řízek se zapíchne polovinou délky do zeminy. Řízky se zavlažují a stíní. Odrůdy, které se dřevitými i bylinnými řízky obtížně množí, se rozmnožují nahrnováním, hřížením nebo kořenovými řízky. Tyto způsoby se však používají málo. Rozmnožování semenem. Semena hroznovitých borůvek jsou velmi malá, a proto se vysévají celé zralé bobule ihned po uzrání. Pro výsev je vhodná směs rašeliny s lesní hrabankou, ph 4,5. Plody se zasypou vrstvou písku; klíčí za 5 8 dnů. Nejvhodnější je teplota C. Semena nesmějí zaschnout. Rostliny rostou i v zimě a musí se dát do prostoru, kde půda nezmrzne. Na jaře se přepichují do směsi písku a rašeliny v pařeništi. Zavlažují se a stíní po celý rok. Příští rok na jaře se mohou vysazovat do volné půdy. Semenáčky bývají nejednotné ve vzrůstu, v plodnosti, velikost bobulí, barva, chuť i zrání jsou nestálé; proto rozmnožování semenem je pro praxi nevhodné a má význam jen pro šlechtitele.

203 Výběr a příprava stanoviště Vhodnou půdou pro hroznoví té borůvky je směs písku, rašeliny a dubového listí. Borůvka potřebuje kyprou půdu, aby její jemné kořínky mohly do ní proniknout. Divoce rostoucí borůvky ukazují, jaké půdy jsou nej vhodnější. Kyprá půda s dostatkem rostlinných zbytků umožňuje uchovat vláhu, která je pro borůvku tak důležitá. Směs borové hrabanky s listem vysokým em je velmi vhodná pro borůvku, kdežto hrabanka z jehličí smrků je příliš suchá. Písčité půdy s malou vrstvou humusu jsou pro úspěšné pěstování borůvky nevhodné. Plodnost a růst hroznovité borůvky se řídí množstvím organických látek obsažených v půdě. Nej vhodnější je proto před výsadbou pohnojit pozemek jemnou rašelinou a lesní hrabankou z borových lesů. Vhodná je směs: 2 díly vláknité rašeliny, 1 díl borové hrabanky nebo rašeliníku a 1 díl písku. Samo rašeliniště nebývá vždy nej vhodnější. Leží níže v údolí, kde hroznovité borůvky bývají ohroženy mrazíky, záplavami, půda se obtížně provzdušuje a kultivace je znesnadněna. Před výsadbou se půda kypří do hloubky 40 em. Při výsadbě v zahrádkách připravíme jámy v rozměru 100x100x50 em a přidáme rašelinu a lesní hrabanku. Kyselost půdy Je to jeden z faktorů, které ovlivňují pěstování borůvek. Podle W eb b era má být v rozsahu od 4,3 do 4,8 ph. Ke zvýšení kyselosti na malých plochách se půda hnojí rašelinou nebo i sírou v množství 0,56 kg na 1 ar. Mnohem lepší je zvýšit kyselost půdy průmyslovými hnojivý sírany nebo superfosfátem. Podle výsledků bádání ve státě Rhode Island může kyselost při hnojení síranem amonným kolísat v širokých mezích až do 6 ph. Vlhkost půdy Jemné kořínky hroznovité borůvky jsou velmi citlivé na nedostatek i nadbytek vody. Borůvka nekoření hlu 204

204 boko, proto výška podzemní vody má být v hloubce em pod povrchem. Nedostatek vláhy v půdě brání tvorbě květních pupenů a při stupňovaném nedostatku rostlina hyne. Nejdříve se stáčejí listy, které opadávají, mladé letorosty žloutnou a odumírají. Nej kritičtější období sucha je v srpnu, kdy se zakládají květní pupeny pro příští rok. Rostliny vysázené do půdy chudé humusem se zpočátku dobře rozvíjejí, ale jakmile mají nedostatek vláhy i humusu, jejich růst i plodnost je omezena. Vyschne-li za vegetace jen na krátkou dobu, plody se nevyvinou. Ve vegetačním klidu rostliny nepotřebují vláhu, kterou nemohou kořeny přijímat. Přikrytím keře na zimu chvojím nebo listem se omezuje výpar, a tím se zamezí vysychání výhonu. Poloha Hroznovité borůvky se pěstují na slunných místech. Růst a sklizeň kvalitních plodů zaručuje jen plné oslunění. Větrné polohy jsou nevhodné, neboť bobule při zrání opadávají. V době květu jsou citlivé na jarní mrazíky, jejichž nebezpečí se zvyšuje v uzavřených polohách, kde se rozšiřují také choroby, zvláště Moniliosa vaccinii corynbosi. Nevysazují se v blízkosti malých vodních toků, kde se nebezpečí mrazů zvyšuje. Mezi sklizní a počátkem mrazů potřebuje hroznovitá borůvka dnů, aby dřevo vyzrálo a vytvořily se pupeny pro příští rok. Proto v severnějších polohách, které mají kratší vegetační dobu po sklizni, je pěstování borůvek nevhodné. Teplota V zimním období klidu je hroznovitá borůvka mrazuvzdorná. Nízké teploty 20 až 25 C mohou způsobit jen částečné poškození mrazem; závisí to také na odolnosti odrůdy proti mrazu (citlivá je odrůda Dixi, Jersey). Sněhová přikrývka zmenšuje nebezpečí zničení rostliny. Jsou-li výhony zničeny, ale kořeny nepoškozeny, vyrůstají zjara nové letorosty. Největší nebezpečí nízkých 205

205 teplot bývá v době květu nebo na začátku růstu plodů. Při 3 C zpravidla nebývají květy poškozeny. Odrůda Rubel je tak odolná, že květy nebývají zničeny ani při 5 C. Výsadba Vypěstování sazenic trvá 2 3 roky. Dvouletá sazenice dosahuje výšky em. Starší rostliny ztrácejí při přesazování značnou část kořenové sítě a po výsadbě se zastaví růst na rok i déle. Tříleté rostliny mají výhodu, že první úroda je o rok dříve, a tím se uhradí vydání za dražší sazenice. Na velkých plantážích se vysazují hroznovité borůvky ve sponu 2 2,5x2,5 m, ve sponu čtvercovém, nebo na vzdálenost 2,5 x 1,2 2 m; tvoří pak souvislé řady a umožňují mechanické obdělávání. Odrůdy bujnějšího růstu se vysazují do sponu 1,5x3 m, aby bylo dokonalé osvětlení. Doba výsadby \ V našich klimatických podmínkách se vysazují hroznovité borůvky na jaře v březnu nebo v dubnu, v příznivějším klimatu také na podzim v měsíci říjnu a listopadu. Podzimní výsadba umožní ještě vytvoření kalusu a růst kořenů. Vlastní vysazování Hroznovité borůvky mají velmi jemné kořeny, a proto se musí vysazovat do dobře prokypřené půdy. Kořenový bal nesmí proschnout. Vysazujeme je do důlku, do kterého přidáváme rašelinu a listovku. Nesmíme použít průmyslová hnojivá ani čerstvý hnůj. Sází se tak hluboko, aby rostlina byla o 5 em hlouběji než ve školce. Kořeny se nezkracují, nadzemní část se zjara zkrátí o polovinu a odstraní se květní pupeny. Půdu kolem rostliny nastýláme, zavlažujeme a kypříme jen na povrchu. 206

206 Obdělávání půdy Záleží v udržení vlhkosti a v boji proti plevelům, a proto se půda zpravidla 4 5krát do roka kypří do hlouky 5 6 centimetrů. Na začátku zrání plodů půdu nekypříme, aby plody nebyly znečištěny. Hnojení Původně se mělo za to, že chlévský hnůj způsobuje uhynutí keřů hroznovité borůvky. Čerstvý hnůj není vhodný, ale uleželý hnůj je výborné hnojivo, zejména v půdách lehkých, písčitých. Lze jej použít také pro nastýlání. Z průmyslových hnojiv je potřeba kyseliny fosforečné, drasla, vápníku a hořčíku menší než u jiných bobulovin. Kyselinou fosforečnou hnojíme ve formě superfosfátu 5,5 7 kg, síranem draselným nebo Reformkali 3 kg, síranem amonným 4,7 kg na 1 ar. Hnojíme na jaře v březnu, kdy dáváme 2/3 uvedeného množství a 1/3 hnojíme na začátku června, kdy se vyvíjejí bobule. Hnojivá je nejlépe rozpustit ve vodě a rostliny zalít, při dostatku vláhy rozhodit kolem keře a zapravit do půdy. Pro přihnojení stačí roztok 1 polévkové lžíce Hortusu v 10 1 vody. Řez Po výsadbě se odstraní poraněné výhony a všechny plodné pupeny na výhonech, které se zkrátí na % délky. Další řez zpravidla není nutný až do třetího roku po výsadbě. Řezem se snažíme získat mladé silné výhony. Jestliže hroznovitá borůvka brzy bohatě plodí, nemá tolik sil na růst výhonů, a proto řez má jen účel zmlazovací. Po třetím roce se odstraňují drobné keříčkové přírůstky ve spodní části rostliny. U rostlin, které mají slabý růst a dávají vysokou sklizeň, jsou plody drobnější a později dozrávají. Udržovacím řezem řídíme nejen růst, ale i velikost bobulí a dobu zrání. 207

207 Při udržovacím řezu: 1. Odstraníme odumřelé nebo nalomené větve a velké svazečky tenkých keříčkovitých přírůstků, které se nakupily u vzrostlých keřů. 2. Odstraníme nebo zkracujeme staré výhony, které ztratily sílu růstu a nevyhánějí již dostatečně silné přírůstky. 3. Řezem se odstraňují plodící větve, které leží na půdě, a bobule se znehodnocují. 4. Je-li střed keře příliš zahuštěn, vyříznou se starší odplozené silné větve. 5. Odstraní se drobné tenké výhonky, které zahušťují keř, takže překážejí sběru bobulí a brání růstu silných nových výhonů. Hroznovité borůvky plodí na výhonech z minulého roku, tj. na silných větvích. Většina odrůd vytváří velké množství bobulí, a proto řezem odstraňujeme ěást květních pupenů, aby se keř nezeslabil tak, že by příští rok neplodil. Některé odrůdy je třeba zkracovat více, jiné méně. Například odrůda Rancocas, Stanley a Rubel vyžadují jen nepatrné zkrácení větví, kdežto odrůdy Cabot a Pioneer zkracujeme více. Hluboký řez tlustých výhonů oddaluje dobu květu a poskytuje velké jednotlivé bobule, které dříve uzrávají. Nehluboký řez napomáhá v růstu slabých, raně kvetoucích výhonů, velkému množství malých bobulí a prodlužuje jejich dobu zrání. Keř má mít při počátečním tvarování keře průměrně 6-8 silných zdravých výhonů. V pozdějších letech odstraňujeme starší dřevo (51eté) a ponecháváme náhradou silné mladé výhony. S řezem můžeme začít již na podzim, jakmile opadne listí. V našich klimatických podmínkách je však vhodnější doba na začátku jara. Rez musí být ukončen do doby květu. Závlaha Hroznovitá borůvka se daří v místech, kde je dostatek vláhy po celé vegetační období. Kořeny jsou mělko v půdě, a proto se musí při nízkém stavu podzemní vody často 208

208 zavlažovat, téměř týdně v množství mm v letní době při nedostatku srážek. Výhodně se uplatňuje nastýlání půdy, ke kterému se používá rašelina, piliny nebo sláma. Vrstva nastýlky má být 7 15 em. Taková vrstva v létě omezuje výpar, působí na růst kořínků, a v zimě zmenšuje kolísání teploty půdy. Používají se piliny z měkkého dřeva. Půda krytá pilinami se osvědčuje nejlépe, a to jak pro růst rostlin, tak i vlivem na velikost sklizně. Choroby a škůdci velkoplodých borůvek Velkoplodé borůvky nemají u nás tolik škůdců a chorob jako v původních oblastech v Severní Americe. Prozatím největšími škůdci u nás jsou housenky, kosi, drozdi, špačci apod., před kterými keře borůvek chráníme pletivem. V zimě mohou keře borůvek zničit zajíci, králíci, proti kterým používáme přikrytí nebo obal. Stručně se zmiňujeme i o chorobách a škůdcích, kteří se prozatím u nás nevyskytují, nebo jen zřídka, ale rozšíří-li se pěstování velkoplodých borůvek, mohou se vyskytnout a způsobit škody. Na kořenech a loňských výhonech škodí baktérie rodu Pseudomonas. Na výhonech se projevuje červenými až černými skvrnami, v dalším stadiu zasychají vrcholky a výhony. P líse ň šedá (Botrytis cinerea) vytváří na výhonech a celých větvích šedý plísňový povlak a způsobuje jejich odumírání. Často opadávají listy, květy i plody. Zeslabené keře bývají zničeny mrazem. Je rozšířena tam, kde je značně vlhko; proto nevysazujeme rostliny blízko sebe a příliš je nezaléváme. Vadnutí mladých výhonů způsobuje houba Monilinia vacciniii-corynbosi. Výhony se zbarvují do hnědá až černá a odumírají. Nejlepší ochrana proti této houbě je boj proti hmyzu a zabezpečení dostatku vzduchu v porostu. 200

209 Při napadení houbou p a d lí olšové ( Microsphaem cilni) se na horní ploše listové vytváří světlý povlak a na spodní straně listu se tvoří červené skvrny. Citlivost odrůdy není stejná. Nevyskytuje se např. u odrůd Rubela Jersey. Rez b ě lo s k v rn itá (Septoria albopunctata) tvoří na listech malé, světlé, kulaté, červeně orámované tečky; listy od okraje hnědnou a napadená místa později vypadávají. Na kořenech mladých vysázených rostlin škodí néjvíce ponravy. R o zto č b o rů v k o v ý (Eriophyes vaccinii) se prozrazuje tím, že naspodu pupenů vznikají červené zduřené šupiny. Napadené pupeny se dále vyvíjejí a vyrůstají z nich deformované květy; plody jsou na povrchu hrubě bradavičnaté. M šice (Macrosiphum solanifolia) se vyskytuje na listech, které vysává a způsobuje jejich zkadeření. Housenky beky ně v e lk o h la v é (Lymantria dispar) ničí v noci požerem list. B ourovec p rs té n č iv ý ( Malacosorm distria) způsobuje holožír keřů velkoplodých borůvek. P íd a lk a p o d zim n í (Cheimatobia brumata) způsobuje velké škody, neboť housenky jsou velmi žravé. Při žíru spřádají nejbližší list, aby se ukryly. Proti housenkám a mšicím bojujeme dotykovými přípravky. Sklizeň V dobrých podmínkách je průměrná sklizeň z 1 keře až 12 kg. Závisí na stáří, odrůdě a na vnějších podmínkách. Sklízí se ručně nebo vibrátorem. Jeden pracovník sklidí průměrně za 1 hodinu 5 kg. 210

210 Zpracování hroznovitých borůvek Hroznovité velkoplodé borůvky se po stránce chuťové, nutriční i technologické liší od planě rostoucích lesních borůvek. Dužina hroznovitých borůvek je bělavá nebo světle zelená s nebarvivou šťávou. Pouze u některých odrůd připomíná chuť lesní borůvky, ale jinak je dosti odlišná, sladkokyselá až sladká, mírně aromatická a nesvíravá. Rovněž chemické složení hroznovitých borůvek se od borůvek lesních liší. Nutriční hodnoty hroznovitých borůvek jsou velmi cenné, i když například mají menší obsah vitamínu C než lesní borůvky. Obsah cukrů je však u hroznovitých borůvek dvakrát větší. Z organických kyselin jsou přítomny především kyselina jablečná a citrónová a z biogenních minerálií je zvlášť vysoký obsah vápníku a manganu. Mají pozoruhodné množství vitamínu A a kyseliny nikotinové (niacinu neboli PP-faktoru). Obsah vitamínu C v hroznovitých borůvkách je podmíněn odrůdou a stanovištěm. Množství tříslovin je u nich podstatně nižší než u lesních borůvek. Hroznovité borůvky nejsou vhodné pro přímý konzum v čerstvém stavu tak jako borůvky lesní, ale lze je velmi dobře upotřebit při přípravě moučníků a především k domácí nebo průmyslové výrobě kompotů, marmelád, moštů a mrazírenských výrobků. Pro konzervárenský průmysl se hroznovité borůvky stávají novou vzácnou surovinou. Pro zpracování jsou zvlášť vhodné tyto odrůdy: Herbert, Blueray, Earliblue, Blauweis Goldtraube a Blauweis Rekord. Y konzervárenském průmyslu se hroznovité borůvky zpracovávají téměř výlučně na k o m p o ty. Sklizené bobule se za sucha zbaví v silném proudu vzduchu malých a nevyvinutých bobulí, lístků a různých jiných příměsí. Pak se plody operou v pračce, na páse se ručně vytřídí a naplní do obalů. Cukerný nálev se připraví tak, aby výsledná refrakce kompotu byla nejméně 18 Rf a kyselost 0,5 až 1,1 %. 211

211 Y domácnosti se hroznovité borůvky zpracovávají na kompot, marmeládu a na mošt. K o m p o t se z hroznovitých borůvek vyrábí obdobně jako z rybízu. Borůvky opereme a zbavíme různých příměsí nebo nečistot. Při plnění do nádob bobule důkladně setřeseme. Zaléváme studeným nebo vlažným nálevem, který připravíme tak, že v 1 litru vody rozpustíme 0,6 kg cukru. Též můžeme místo nálevu prosypat bobule cukrem v množství 0,1 kg cukru na 1 litr borůvek. Borůvky v nálevu sterilizujeme 15 minut při teplotě sterilační lázně 80 C, bez nálevu 25 až 30 minut při teplotě 85 C. Při domácí výrobě marmelády nezbavujeme rozmačkané bobule semen a slupek, ale svařujeme celou hmotu. Rosolovatění marmelády podpoříme přídavkem x/4 jablečné, angreštové nebo rybízové šťávy. Na 1 kg rozmačkaných, rozemletých borůvek přidáme 0,60 kg cukru a vyrobíme přibližně 1 kg marmelády. Varem odpaříme asi 0,4 kg vody. Jinak si počínáme stejným způsobem jako při přípravě rybízové marmelády. Při výrobě moštu necháme rozdrcené bobule 1 až 2 dny vyluhovat, při čemž barvivo obsažené ve slupkách přejde do šťávy. Vylisovanou šťávu ponecháme několik hodin stát, aby se samovolně vyčiřila, a pak ji stáhneme s usazených kalů. Před pasterací přidáme na 1 litr šťávy 0,3 litru vody a 100 g cukru. Z 2,5 kg borůvek vylisujeme asi 2 litry šťávy. Ostatní postup je stejný jako při domácí výrobě rybízového moštu. 212

212 Literatura V š e o b e c n á Bláha J.: O pylování a oplozování ovocných strom ů, Brno Buchta V.: B obuloviny, B ratislava Busch, Winkler: R ichtw erte fůr die P lanung u n d K ostenerm ittlu n g im O bstbau, B erlin Diviš M., Bubák N., Žert Z.: P ěstování ovoce pro konzervárenské účely, P ra h a Gráfe H. K.: W arum sollen wir O bst essen? Berlin Gróbe M.: B eerenobst in G arten, Berlin Hričovský I., Šimánek J D robné ovocie vo velkovýrobě a zahrádkách, B ratislava Jašík K., Nitka J Pěstujem e drobné ovoce, P ra h a Klinkowshi J Pflanzliche virologie, Berlin Kolektiv: Organizace tržn íh o ovocnářství, P rah a Kramer S.: B eerenobstbau, B erlin Macherauch O.: B eerencbstkulturen die Gewinn bringen, F ra n k fu rt Mohácsy-Porpacsy: A ribiske es a kószm éte term esztése, B udapest Oldham Cli. H The cultivation of berried fruits in G reat B ritain, London Pavlova M. A.: Jagodnyje k u ltu ry, M oskva Poenicke W.: B eerenobst, Berlin Schoemaker J. S.: Sm all-fruit culture, New Y ork Schuppe E.: B eerenobst Sortenbeschreibungen, S tu ttg a rt Schútz F.: D er B eerenobstbau, A arau Sorge P.: B eerenobst, B erlin Spivakovskij N. D.: H nojení ovocných rostlin, P ra h a Těšitel J Ovoce bobulové, P ra h a Vaněk J.: L idová pom ologie V III, D robné ovoce, C hrudim Zaliwski S.: K rzew y jagodowe, W arszaw a Žučkov N. G.: Častnoje plodovodstvo, M oskva

213 Jah odník Fischer J E rdbeeren, B erlin-h am burk ' Hubený M., Mičulka B., Peiker J., Starý B.: Pěstování a zužitkování jahod, P ra h a Luckan J.: N euzetlicher E rdbeerenanbau, S tu tg art Muller H.: E rdbeeranbau, Berlin Peiker J Jahody, P ra h a Peiker J., Starý B.: Pěstování jahodníku, P rah a R y b íz Ivanova E., Smoljaninova N.: Sm orodina, M oskva Jašík K.: Pěstování a zužitkování rybízu, P ra h a Neumann V.: Die B edeutung der B efruchtungverháltnisse u nd Pflegem assnahm en fiir den vorzeitigen Frůchtefall, bei schwarzen Johannisbeeren (Archiv fiir G artenbau) B erlin A n g r e š t Kruft F., Luckan J N euzetlicher A nbau der Stachelbeeren u nd Johannissbeeren, S tu ttg art Maurer L.: Stachelbeerbuch, S tu ttg a rt M a lin y a o s t r u ž i n y Darrow G. M., Waldo G. F.: R asp b erry culture, USDA F arm ers Bull. 887, Gruzdov S. F., Smoljaninova N. K., Nitočkina A. P.: M alina i ježevika, M oskva Kruft F.: N euzeitlicher H im beeranbau, S tu ttg a rt Kruft F.: N euzeitlieher B rom beeranbau, S tu ttg a rt fiicketson C. L.: R aspberries an d blackberries in Ontario, O ntario Waldo G.: Breeding blackberries, Oregon Bull. 475, Wood C. A., Anderson M. MFreeman G. H.: Studies on th e cultivation of raspberries, H ort. Res. 1 : H r o z n o v i t é b o r ů v k y Liebster G.: Die K ulturheidelbeere, B e rlin : H am b u rk Schoemaker J. S.: Small fruit culture, New Y ork

214 Obsah P ř e d m lu v a... 5 N árodohospodářský význam drobného ovoce (inž. dr. Josef Luza) Zdravotní význam drobného ovoce...10 Začlenění pěstování drobného ovoce do výrobního plánu v socialistickém z e m ě d ě l s t v í...13 E konom ika pěstování drobného o v o c e...17 M echanizační prostředky pro obdělávání půdy v plantážích drobného o v o c e Pěstování ja h o d n ík u...28 (Jan Šimánek) Pěstitelské oblasti jaho d n ík u v Č S S R P ů v o d a biologie jaho d n ík u O drůdy j a h o d n í k u...30 Způsoby p ěstování jaho d n ík u...35 Víceleté k u ltu ry ja h o d n ík u...35 Jed n o letá k u ltu ra jahodníku P o d k u ltu ra jah o d n ík u v s a d e c h...38 M ateční v ý sad b y j a h o d n í k u...39 Z akládání jahodníkových plan táží V ýběr p o z e m k u...42 P říp ra v a p ů d y p řed v ý s a d b o u...43 V ý s a d b a O šetřování jahodníkových p l a n t á ž í...45 O chrana v ý sad b y jah o d p řed v y m rzn u tím P řed jarn í p r á c e...47 K ultivace po s k liz n i...48 H nojení plantáže j a h o d n í k u...48 Zavlažování p l a n t á ž e O dstraňování o d n o ž í H erbicidy v p lan táži ja h o d n ík u...53

215 O chrana proti m r a z u Choroby a škůdci jahodníku (inž. dr. Vladimír Zacha) 54 Sklizeň j a h o d Třídění a norm y u j a h o d n ík u...64 Z pracování jah o d (inž. dr. Vladimír K o t t )...65 E konom ika pěstování j a h o d n í k u...70 Pěstování ry b ízu...71 (inž. dr. Josef Luža) Pův o d a biologie r y b í z u O drůdy r y b í z u...72 Z působy pěstování r y b í z u Z akládání rybízových p l a n t á ž í...79 V hodné spony ve velkoprodukčních výsadbách.. 79 Volba stanoviště a p říp rav a p ů d y...80 V ý s a d b a...85 O šetřování rybízových p l a n t á ž í...88 O bdělávání půd y v rybízových plantážích H nojení rybízových p l a n t á ž í...90 V ýchovný, udržovací a zm lazovací řez rybízu Choroby a škůdci rybízu (inž. dr. Vladimír Zacha). 98 Sklizeň r y b í z u Třídění a norm y u r y b í z u Z pracování rybízu (inž. dr. Vladimír Kott) E konom ika pěstování r y b í z u Pěstování an g reštu (inž. Ivan HriÓovský) P ů v o d a biologie a n g r e š t u O drůdy a n g r e š t u Z působy pěstování a n g r e š t u Způsoby vhodné pro v e lk o v ý ro b u Způsoby vhodné pro z a h r á d k y Z akládání plantáží a n g r e š t u Spony vhodné pro jednotlivé t v a r y V ýběr s t a n o v i š t ě P říp rav a pozem ku před v ý s a d b o u V ýsadba a n g r e š tu O šetřování plantáže a n g r e š tu O bdělávání p ů d y a h n o je n í Hez a n g r e š tu Choroby a škůdci angreštu (inž. dr. Vladimír Zacha ) 138 Sklizeň a n g r e š t u Z pracování angreštu (inž. dr. Vladimír Kott) X

216 Ekonomika pěstování angreštu Pěstování m a l i n í k u (inž. Břetislav Mičulka a inž. Jarmila Hátleová) P ů v o d a biologie m a l i n í k u O drůdy m a l i n í k u Způsoby pěstování m a l i n í k u Z akládání plan táží m a l i n í k u V ýběr s t a n o v i š t ě V ýběr o d rů d y P říp ra v a pozem ku p ře d v ý s a d b o u V ý s a d b a D r á t ě n k y O šetřování plantáží m a lin ík u O bdělávání p ů d y H n o j e n í Hez m a lin ík u Choroby a škůdci m aliníku a o s t r u ž i n í k u (inž. dr. Vladimír Zacha) Sklizeň m a l i n Z praeování m alin (inž. dr. Vladimír K o t t ) E konom ika pěstování m a l i n ík u Pěstování o s t r u ž i n í k u (inž. Břetislav Mičulka a inž. Jarmila Hátleová) P ů v o d a biologie o s t r u ž in í k u O drůdy ostružiníku Způsoby pěstování o s t r u ž i n í k u Z akládání plan táží o s t r u ž i n í k u V ýběr s t a n o v i š t ě V ýběr o d rů d y V ý s a d b a O šetřování plan táží o s tr u ž in ík u O bdělávání p ů d y H n o j e n í Hez ostružiníku C horoby a š k ů d c i Sklizeň ostružin Zpracování ostružin (inž. dr. Vladimír Kott) E konom ika pěstování o s tr u ž in ík u Pěstování hroznovitých b o r ů v e k (inž. dr. Josef Luža) P ů v o d a biologie h roznovitých b o r ů v e k

217 O drůdy hroznovitých borůvek i R ozm nožování hroznovitých b o r ů v e k V ýběr a p říp rav a s t a n o v i š t ě K yselost p ů d y V lhkost p ů d y P o l o h a T e p l o t a... i 205 V ý s a d b a D oba v ý s a d b y V lastní v y s a z o v á n í O bdělávání p ů d y H n o j e n í R e z Z á v l a h a C horoby a škůdci velkoplodých b o r ů v e k Sklizeň Z pracování h roznovitých borůvek (inž. dr. Vladimír K o t t ) L i t e r a t u r a

218 DT 634.7: Sign. LUZA, JOSEÍF P ěstování a zužitkování drobného ovoce P., SZN 1966, stran 214, tabulek 43, obrázků 55 Biologie, ekologie, agroteobnika, ochrana rostlin, ekonomika a kon zervace drobného ovoce. Příručka pro pěstitele drobného ovoce; obsahuje biologii, pěstováni choroby a Škůdce, sklizeň, zpracování a ekonomiku pěstování jabod niku, rybízu, angreštu, maliníku, ostružiníku a hroznovitých borůvek

219 Inž. dr. Josef Luza a kolektiv Pěstování a zužitkování drobného ovoce N á v rh obálky K arel D rchal V ydání p rv n í V ydalo S tá tn í zem ědělské n ak lad atelstv í v Praze ro k u 1966 ve sbírce R ostlinná v ý ro b a P o čet stra n 214 O dpovědná red ak to rk a inž. Ja n a Š kopková T echnický re d ak to r J a n T oušek Vytiskl knihtiskem M ÍR, novinářské závody, n. p., závod 1, Praha 1, Václavské nám. 15.4^4 10,92, V A 11,26 D-10*50451 Náklad výtisků Publikace /44 K čs 10,