Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta

Transkript

1 Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta Vnímání body image u středoškolské mládeže (na vybraných středních školách v Praze) Karolina Málková Katedra pedagogiky Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Jiří Kučírek, Ph.D. Studijní program: Specializace v pedagogice, Výchova ke zdraví a matematika se zaměřením na vzdělávání 2014

2 Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci snázvem: Vnímání body image u středoškolské mládeže (na vybraných středních školách v Praze) vypracovala samostatně za použití vpráci uvedených informačních zdrojů. Dále prohlašuji, že tato bakalářská práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu. Dne

3 Děkuji panu PhDr. Jiřímu Kučírkovi, Ph.D. za vedení mé bakalářské práce, ochotu a čas, který jí věnoval a za jeho motivaci. Děkuji také mé rodině za podporu, pomoc a rady jak během psaní práce, tak během celého studia.

4 NÁZEV: Vnímání body image u středoškolské mládeže (na vybraných středních školách v Praze) AUTOR: Karolina Málková KATEDRA: Katedra pedagogiky VEDOUCÍ PRÁCE: PhDr. Jiří Kučírek, Ph.D. ABSTRAKT: Práce se zabývá problematikou tělesného sebepojetí. Cílovou skupinou je středoškolská mládež, protože dospívající tohoto věku prochází určitými krizemi týkajícími se tělesného, psychického, sociálního a sexuálního vývoje. Teoretická část práce vymezuje pojem body image, popisuje vnímání body image adolescentů, vliv rodiny a médií na body image u adolescentů. Cílem práce je zmapování problematiky body image u středoškolské mládeže. Praktickou část tvoří orientační výzkumné šetření, které zjišťuje, zda je vnímání body image závislé na pohlaví, typu školy a BMI. K ověření pravdivosti stanovených hypotéz je použit dotazník. KLÍČOVÁ SLOVA: body image, média, středoškolská mládež, hodnoty mládeže, vliv rodiny

5 TITLE: Perception of body image by high school students (at chosen high schools in Prague) AUTHOR: Karolina Málková DEPARTMENT: Department of Education SUPERVISOR: PhDr. Jiří Kučírek, Ph.D. ABSTRACT: This thesis focuses on the problematics of self-awareness. The target group are high school students adolescents facing a crisis of physical, psychical, social as well as sexual development. The theoretical part of this thesis defines the term body image. It displays the influence of family and the media on the perception of adolescent s body image. The aim of the thesis is to map the body image among high school students. The practical part of this thesis is a tentative research that determines whether the body image is dependent and influenced by gender, school type and BMI. A Questionnaire was conducted to support this thesis. KEYWORDS: body image, media, high school students, teen-ager's values, influence of family

6 OBSAH TEORETICKÁ ČÁST POSTOJE STŘEDOŠKOLSKÉ MLÁDEŽE VE VZTAHU K BODY IMAGE VYMEZENÍ POJMŮ Sebepojetí Tělesné sebepojetí a body image Dospívání TĚLESNÉ SEBEPOJETÍ V PUBERTĚ A ADOLESCENCI ROZDÍLNOST VNÍMÁNÍ BODY IMAGE U DÍVEK A CHLAPCŮ DÍVKY CHLAPCI HODNOTOVÁ ORIENTACE VE VZTAHU K BODY IMAGE HODNOTY MLÁDEŽE OBECNĚ ŠTÍHLÝ IDEÁL A HODNOCENÍ PROPORCÍ TĚLA Zdraví, dietní průmysl a diety Cvičení Anabolické steroidy Nejčastější poruchy ve vztahu k jídlu Obezita Mentální anorexie a bulimie Ortorexie ESTETICKÉ ZÁKROKY Kosmetika Piercing Tetování OBLEČENÍ A DOPLŇKY IMITACE RODINNÉHO A MEDIÁLNÍHO VZORU MÉDIA Reklama RODINA...26 PRAKTICKÁ ČÁST

7 5 VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ CÍL VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ HYPOTÉZY METODIKA VÝZKUMNÝ SOUBOR INSTRUKCE VYHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ ORIENTAČNÍHO VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ Osobní informace Estetické úpravy a módní doplňky Estetické úpravy Módní doplňky Spokojenost s váhou a výškou, zájem o oděv, vztah ke zdraví Spokojenost s váhou a výškou Zájem o oděv Kouření, diety, návštěvy lékaře Cvičení, stravování Cvičení Strava Spokojenost s celkovou postavou Spokojenost s jednotlivými částmi těla Studijní průměr a vzdělání rodičů Prostor pro poznámky dotazovaných VYHODNOCENÍ HYPOTÉZ DISKUSE Závislost na pohlaví Závislost na vzdělání Závislost na tělesné konstituci...53 ZÁVĚR...54 SEZNAM TABULEK, GRAFŮ A OBRÁZKŮ...55 SEZNAM PŘÍLOH...58 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

8 ÚVOD Cílem práce je zmapování problematiky body image u středoškolské mládeže, porovnání vnímání body image chlapců a dívek, porovnání sebepojetí 1 na různých typech škol a v závislosti na BMI 2. V poslední době se zvyšuje zájem o tělo 3. Tělo se stalo naší vizitkou a tak je potřeba se o něj starat. Média 4, která jsou všude kolem nás, nás zahlcují reklamami. V reklamách, ale i například ve zpravodajství, se objevují převážné krásní, štíhlí, energičtí lidé, kteří v žádném případě nepatří do průměrné populace a přímo nebo nepřímo vyzývají konzumenty ke snaze se jim vyrovnat. Někteří kvůli svému vzhledu investují obrovské peníze a spoustu energie, jen aby vyhověli zvyšujícím se nárokům společnosti na vzhled. S rostoucí důležitostí vzhledu těla přibývá lidí s negativním vztahem k němu. Ke změně těla používají lidé různé metody: líčení, oblečení pro skrytí nedostatků, cvičení, úpravu jídelníčku či diety, doplňky stravy na hubnutí, liposukci, piercing, tetování, plastické operace a další. Téma body image jsem si vybrala, protože je mi velmi blízké. Zajímají mě souvislosti a faktory ovlivňující nespokojenost se vzhledem u lidí. Evidentně totiž spokojení jedinci nejsou obvykle ti nejkrásnější, nejštíhlejší a nejlépe odpovídající současnému ideálu. Teoretická část práce se zabývá pojmem body image a pojmy s ním spjatými. Zkoumá hodnotovou orientaci středoškoláků, jejich hodnotový žebříček ve vztahu k body image, 1 Van der Werffova (cit. dle: Blatný, Plháková, 2003, s. 92) definice sebepojetí zní: Sebepojetí (self-concept) může být snadno definováno jako vidění nebo mentální reprezentace sebe. (Blatný, Plháková, 2003, s. 92) Definice podle Shavelsona, Hubnera a Statona (cit. dle: Blatný, Plháková, 2003, s. 92) je: V nejširším smyslu je sebepojetí percepcí sebe samého. Tyto percepce jsou formovány prostřednictvím zkušenosti prostředí a jsou ovlivněny zvláště posílením z prostředí a od významných druhých. (Blatný, Plháková, 2003, s. 92) Papica (cit. dle: Blatný, Plháková, 2003, s. 92) definuje sebepojetí jako: Sebepojem je složitým konstruktem implikujícím kognitivní strukturu, ač ne výlučně, pozůstávající z verbálně nebo sémanticky zakódovaných generalizací, do nichž se integrují nové údaje a snad také pro subjekt specificky důležité behaviorální vzorky. Tato zevšeobecnění zahrnují vlastnosti, schopnosti, vědomosti, hodnoty, postoje a sociální role, všechno, čím se subjekt definuje a zhodnocuje. Jsou to především ty charakteristiky, které považuje za sebeprofilující, a na nich závisí, jak bude s jakoukoli personální informací naloženo. (Blatný, Plháková, 2003, s. 92) 2 Body mass index (BMI) vyjadřuje poměr tělesné hmotnosti k výšce postavy. (Fialová, 2007, s. 51) 3 Tělo chápeme nejen jako soubor orgánů (vztah tělo být), ale také jako prostředek sebechápání a seberozvíjení, kterým lze manipulovat (vztah tělo mít). (Fialová, 2001, s. 21) 4 Za médium lze považovat doslova cokoliv, co lidé považují za sdělení nějaké zprávy, třeba stěnu jeskyně v době kamenné nebo dnešní nalepovací vzkaz. (Giles 2012, s. 13) 8

9 rozdíly ve vnímání body image mezi a dívkami a vliv rodiny a médií ve vztahu k body image. Práce také popisuje nejčastější nemoci spjaté s příjmem potravy nebo s nespokojeností s tělem, způsoby zdobení a oblékání mládeže. Praktická část této práce zjišťuje u skupiny studentů druhých ročníků různých typů středních škol vpraze metodou dotazníkového šetření vztah k jejich tělu. Práci jsem se rozhodla zaměřit na středoškolské studenty proto, že jsou ve stádiu pubescence a adolescence. Je to období zvýšeného zájmu o vlastní osobu a vzhled. Vybrala jsem 4 typy škol: soukromá gymnázia, gymnázia, soukromá a, abych mohla porovnat, jestli se v problematice body image najdou rozdíly v závislosti na typu školy. Dále jsem jednotlivé odpovědi porovnávala v závislosti na BMI a v závislosti na pohlaví. 9

10 TEORETICKÁ ČÁST 1 Postoje středoškolské mládeže ve vztahu k body image 1.1 Vymezení pojmů Vzrůstá zájem o tělo jako psychologický fenomén. Spokojenost s tělem a jeho vnímání je základem pro sebehodnocení a sebepojetí. (Rašticová, 2009) V devadesátých letech společně se vznikem samostatné vědní disciplíny sociologie těla se začali i psychologové zabývat psychologickými faktory ovlivňujícími spokojenost s tělem. (Grogan, 2000) Výkladem existence člověka se již dříve zabývalo mnoho vědních oborů, přičemž každý si zaváděl vlastní terminologii. V důsledku toho není pojmosloví sjednoceno a například tělesné já, tělesné sebepojetí, obraz těla a další jsou označením aspektů, které se vztahují k vnímání, pocitům, zkušenostem s vlastním tělem. Výzkum této oblasti proběhl dříve v zahraničí, a tak většinu termínů čeština přejala v originálním znění nebo jsou přeložené bez hlubšího pochopení pojmu. (Fialová, 2001) Z výzkumu uskutečněného v roce 1995 Albertem Meharbainem (cit. dle: Fialová, 2006, s. 9) vyplývá, že přes polovinu informací okolí získává z řeči těla, a tak se tělo stává hlavním složkou komunikace. Výzkumy také ukazují, že 90 % lidí si o ostatních udělá obrázek podle toho, jak vypadají, tedy jak jsou oblečeni, z gestikulace, vystupování, postoje, řeči těla a celkové upravenosti. Obvyklé pořadí vnímání jednotlivých rysů je následující: rasa, pohlaví, věk, velikost, výraz obličeje, oblečení, pohyb a držení těla. Každý člověk pečuje o svůj vzhled, například o oděv, pleť, vlasy nebo stavbu těla. Tím, jak vypadá, dává svému okolí určité informace o sobě samém, například k jaké skupině náleží, informace o své sexualitě nebo agresivitě. (Fialová, 2006) Sebepojetí Sebepojetí je postoj k vlastnímu já, který je subjektivně ovlivněný (znalosti a představy o vlastním já). Sebepojetí je poznávací složka sebesystému, která je tvořena především poznatky a přesvědčením o sobě samém. Současný pohled na sebepojetí je znám od konce 19. století. (Fialová, Krch, 2012) Sebepojetí se začíná vyvíjet v době 5, kdy si začneme 5 Balcar (cit. dle: Fialová, 2007, s. 15) uvádí, že základ sebepojetí vzniká již ve 3 letech, kdy je jedinec schopen rozlišit jednotlivé osoby a předměty. (Fialová, 2007, s. 15) 10

11 uvědomovat své tělesné a sociální já a vytváří se po celou dobu socializace jedince. (Kubátová, 2010) Každý den interagujeme s ostatními lidmi či situacemi. Tyto interakce následně hodnotíme a vyvozujeme z nich informace o sobě samém. Informace pak zhodnocujeme v závislosti na určitých hodnotách či kritériích společnosti nebo vlastních. Tím vzniká podklad pro sebehodnocení. Sebepojetí se pak vytváří opakovaným sebehodnocením. (Fialová, 2001) Každý jedinec má jiný obsah sebepojetí, protože je determinován sociální zkušeností. Jde o postupné narůstání informací z okolí nebo z vlastních úsudků o sobě samém. U skupiny adolescentů ve věku let jsou podle Kreitlerové a Kreitlera (cit. dle: Blatný, Plháková, 2003, s. 105) nejčastější součástí sebepopisu činnosti, emoce, fyzické charakteristiky. Každá věková skupina se liší. S přibývajícím věkem se sebepopis postupně orientuje na mezilidské vztahy, vlastnictví až k soudům a hodnocení. (Blatný, Plháková, 2003) Důležitými aspekty sebehodnocení jsou pozitivita/negativita a stabilita. Lidé s vysokým sebehodnocením mají ve zvyku se nadhodnocovat a v důsledku toho často dochází k selhání. Naopak ti s nízkým si kladou velmi nízké cíle, aby se vyhnuli neúspěchu. Ještě důležitější než výše sebehodnocení je jeho stabilita. Protože člověk s nestabilním hodnocením má velmi příznivé reakce na pozitivní zpětnou vazbu, ale velmi defenzivní reakce na negativní. (Blatný, Plháková, 2003) Tělesné sebepojetí a body image Nedílnou součástí celkového sebepojetí je tělesné sebepojetí. Paul Schilder (cit. dle: Grogan, 2000, s. 11) se v první polovině 20. století začal věnovat otázce, jaké má vnímání těla psychologické a sociologické aspekty. Do té doby se vnímání těla zkoumalo jen v souvislosti s poškozením mozku. Shilderova (cit. dle: Grogan, 2000, s. 11) definice pojmu body image z roku 1950 říká, že je to: obraz vlastního těla, který si vytváříme v mysli, to znamená způsob, jakým se jeví nám samým. Podle Sarah Grogan je pojem body image definován takto: Body image je způsob, jakým člověk přemýšlí o svém těle, jak ho vnímá a cítí. (Grogan, 2000, s. 11) Tato definice obsahuje myšlenky Shildera (cit. dle: Grogan, 2000, s. 11) a inspiruje se také definicí Thomase Pruzinskeho a Thomase Cashe (cit. dle: Grogan, 2000, s. 11) z roku 1990: Negativní myšlenky a pocity vztahující se k vlastnímu tělu. (Grogan, 2000, s. 11) Základními složkami tělesného sebepojetí jsou tělesný vzhled (determinanty jsou srovnání se současným ideálem krásy a vzhledem ostatních, požadavky druhého pohlaví), zdatnost (jak je tělo funkční a výkonné), zdraví (psychické, fyzické). Důležitost jednotlivých složek je závislá na pohlaví a věku. (Fialová, Krch, 2012) Rozdíly v tělesném sebepojetí jsou 11

12 viditelné hlavně mezi a dívkami. Sportující populace bývá spokojenější s výkonností, se vzhledem i zdravotním stavem svého těla. Rozdíl je patrný i v závislosti na věku. Děti se orientují na výkon (soutěže, touha po vítězství) a dospívající na atraktivitu. Vliv na tělesné sebepojetí má také vzdělání a příslušnost k sociální vrstvě. (Fialová, Krch, 2012) Dospívání Dospívání 6, jinak také řečeno adolescence, je velmi důležitým obdobím, protože právě v tomto období se člověk začíná sebeuvědomovat, začíná vnímat a uvědomovat si sílu prožitku, myšlení a komunikaci s ostatními. Uvědomuje si určité potřeby a přání. Řeší se otázky spjaté se sebevymezením a sebehodnocením. Podle Macka období adolescence tvoří přibližně druhých deset let života, v evropské psychologii lze obvykle nalézt oddělení pubescence (11 15 let) od adolescence (16 20 let) a Alsaker (cit. dle: Macek 2003, s. 9) a někteří další samotnou pubescenci ještě rozdělují na prepubertu a pubertu. S reprodukční zralostí a ukončováním tělesného růstu začíná období adolescence. V období dospívání se zvýší produkce pohlavních hormonů, jedinec sexuálně dozrává. Zrají mozkové struktury, díky kterým se pak mění kvalita myšlení. Jedinec je tak značně labilní, nejistý, sexuálně vzrušivý a často prožívá první zamilovanost. (Janošová, 2008) Dívky v přibližném věku a v přibližném věku let začínají více uvažovat a hodnotit, chtějí se odlišit (hudba, oblečení ). Je to období hledání sebe samého. (Macek 2003) Adolescence je tedy obdobím změn biologických (puberta, menstruace, sekundární pohlavní znaky) a sociálních (změna školy). Jestliže se u jedince nakupí více vývojových změn najednou, může dojít ke zhoršení adaptace, výkonu, pohody a sebehodnocení. (Macek 2003) 1.2 Tělesné sebepojetí v pubertě a adolescenci V pubertě se ohlašuje zvýšený zájem o vzhled, který začíná letmými pohledy do zrcadla. Z počátku jedinec zkoumá svůj obličej, postavu celkově s pár detaily. V období adolescence se pozornost rozšíří na vše od nehtů na nohou až po vlasy. Jedinci zkouší různé účesy, líčení 6 Dospívání lze chápat jako proces zásadních biologických, psychologických a sociálních změn, jejichž prostřednictvím začíná jedinec v průběhu příslušného vývojového období postupně získávat kompetence dospělého. (Janošová, 2008, s. 196) Dospívání je typické svou variabilitou, procesuálností, a proměnlivostí. Bývá označováno jako období multiprocesů, protože v něm pozvolna i bouřlivě, následně i současně, proporčně i nevyváženě, intenzívně i tlumeně, harmonicky i disharmonicky, komplexně i jednostranně probíhá řada procesů, které podle jednotlivých funkčních systémů, vědních oborů i běžných projevů označujeme jako procesy růstu, zrání, dospívání a vyspívání, vývoje, socializace, osamostatňování, vyhraňovaní, formování apod. Podle přístupů vědních oborů, mohou být tříděny či odlišovány procesy somatofyziologické. psychické, procesy povahy společenského začleňovaní a společenského ovlivňování, procesy s výrazně výchovným zaměřením atd. (Taxová, 1987, s. 59) 12

13 a grimasy. Obě pohlaví trápí problémy s akné či jinými defekty pleti. Jednotlivé části těla představují pro adolescenta určité hodnoty potažmo problémy, se kterými se různými způsoby vyrovnává, obvykle zvýšením či snížením sebevědomí, nadměrnou starostí o vzhled či ješitností. Nespokojenost dospívající často kompenzují nevhodným oblečením či líčením. (Taxová, 1987) Vzniká nové sebepojetí, kdy se pubescent začíná cítit jako dospělý, i ostatní ho jinak sledují a posuzují. Tato změna souvisí s tělesným, rozumovým, mravním a sociálním vývojem. Vzhled i chování prochází změnami, u každého však jednotlivé složky v různou dobu. (Taxová, 1987) Během puberty se mění hodnocení dospívajících. Dospívající vyjadřují vlastní postoje (mám rád češtinu), hodnotí svou osobnost (jsem nepořádný), uvažují o hypotetických situacích (kdyby ), charakterizují se nejen kladnými vlastnostmi (i když stále jsou podstatnější ty dobré). (Fialová, Krch, 2012) Pubertální změny a jejich uvědomění má rozdílný vliv na chlapce a. U dívek mají větší vliv na sebehodnocení. (Macek 2003) Adolescentní egocentrismus způsobuje extrémní zájem o vlastní já. Do období adolescence jedinci vstupují již s určitými zkušenostmi s vlastní osobou a s hodnocením jejich vlastností a chování ostatních. Nové kvality jako síla a vzhled upoutávají pozornost a stávají se předmětem porovnávání. Nadměrný zájem o sebe sice umožňuje lepší sebepoznávání, ale je také důsledkem nedotvořeného sebevědomí a sebehodnocení. Adolescent chce být poznáván, ale především ceněn či hodnocen a chce se prosazovat. Sebepojetí se stává celkovým postojem k sobě. Adolescentům velmi záleží na tom, co si o nich ostatní myslí. Při hodnocení sebe sama využívají určitá kritéria. Poměrně objektivním kritériem se stává výkon, který je měřitelný a srovnatelný. Jen poměrně proto, že ačkoli někdo dostává špatné známky z určitého předmětu, reálně v něm může vynikat. Velkou roli v sebehodnocení hrají ostatní lidé, kteří tvoří jakési sociální zrcadlo. V období adolescence jsou jedinci extrémně citliví na negativní hodnocení, která pak působí výkyvy v jejich sebehodnocení. Dospívající mají potřebu poutat na sebe pozornost, a jestliže se jim to nevede svými úspěchy, výkonem, krásou a dalšími kvalitami, začnou využívat všemožných provokací, vytahování se, lhaní či hrubosti. Jak už bylo řečeno, mladým záleží na tom, jak je hodnotí ostatní. Ale jde o výběrové jednání, kde je důležitý vztah mezi hodnoceným a hodnotitelem (jestli má hodnotitel u hodnoceného autoritu). (Taxová, 1987) Nejen Lowes a Tiggeman (cit. dle: Rašticová, 2009, s. 31) ze svých výzkumů zjistili, že nespokojenost s vlastním tělem se začíná objevovat u chlapců již ve věku 13

14 od pěti do sedmi a u dívek od čtyř do šesti 7 let. Jestli zvyšující se věk souvisí se sebepojetím, není jisté, ale výzkumy se shodují, že nespokojenost souvisí s tělesnou hmotností. (Rašticová, 2009) 2 Rozdílnost vnímání body image u dívek a chlapců Dosavadní výzkumy ukazují, že největší rozdíly v tělesném sebepojetí jsou mezi a dívkami. Chlapci by nejčastěji chtěli měnit šíři ramen a hrudníku. Dívky svá těla hodnotí mnohem kritičtěji a nespokojené jsou především s boky, stehny, lýtky. (Fialová, Krch, 2012) Vzhled je jedním z hlavních faktorů určujících úctu člověka k sobě samému. Často totiž chování a osobnost člověka diagnostikujeme na základě jeho tělesného vzhledu. U chlapců hraje důležitou roli jejich výška, kterou oni sami považují za základ jejich krásy. Vzhled má ovšem větší význam pro než pro chlapce, mu jsou ochotny věnovat spousty času a peněz. Krása dívek je z velké části dána půvabem, který je tvořen tělesným a duševním souladem. Lze ho získat a základem jsou obličej, postava, ladnost pohybů, chůze, vyjadřování, duševní vyspělost a vzdělanost. (Fialová, Krch, 2012) Chlapci i se snaží vypadat, že je neovlivňuje módní diktát, ale zároveň si chtějí udržet určitou prestiž mezi vrstevníky a tak spotřebují spoustu peněz, času a energie pro to, aby byli sice styloví ale také ležérní. Většina dospívajících reaguje na dospívání změnou vzhledu. Ať už to dělají jakýmkoli způsobem, důležité je zviditelnit tuto změnu. Obvykle jde o změny, které je mají odlišit od dětí, kterými nedávno ještě byli. (Janošová, 2008) 2.1 Dívky Dívky jsou nejčastěji nespokojené s oblastí pasu, stehen a boků. (Hrachovinová a kol., 2004) V těchto partiích je obtížné zhubnout díky dívčímu tukovému vazivu v oblasti břicha (díky struktuře se může hodně roztáhnout (potřeba při těhotenství)) a stehen. (Fialová, 2001) Obecně je typickou potřebou dívek krásný vzhled. Krása se pojí s půvabem, který nepomíjí tak rychle jako krása a navíc se dá oproti kráse získat. Půvab tvoří tělesný a duševní soulad. Krása pojímá celou osobnost, není dána jen postavou či obličejem, ale i ladností pohybu, 7 Podle Fialové a Krcha uvádějí nespokojenost s vlastním tělem od osmi let, čemuž dopomáhá trh nabízející panenky Barbie s nerealistickými rozměry. Chlapci vnímají rozdíly již od pěti let. (Fialová, Krch, 2012, s ) 14

15 vyjadřováním, duševní vyspělostí a vzdělaností. (Fialová, 2001) V dobách dnešních je štíhlost dívek považována za znak sebekontroly, elegance, mládí, krásy. Obavy u dívek ze vzhledu vrcholí v době adolescence, kdy jejich tělo prochází změnami zapříčiněnými hormony. (Fialová, 2001) Dívky jsou k péči o vzhled motivovány faktem, že se snaží potvrdit dívčí identitu a to především kvůli zájmu ze strany chlapců. (Janošová, 2008) 2.2 Chlapci Mužské tělo se začalo zkoumat až v posledním desetiletí dvacátého století, do té doby bylo objektem zájmu především tělo ženské. Většina chlapců by chtěla mít svalnatou středně vysokou postavu se svaly na ramenou, rukách a hýždích, štíhlým pasem a boky. Takoví jsou obecně pokládáni za šťastné, silné, vstřícné a statečné. Nespokojenost u chlapců bývá dána nadváhou nebo podváhou na rozdíl od dívek, kde je to převážně nadváha. Mitz a Betz (cit. dle: Grogan, 2000, s. 59) tvrdí, že sebevědomí chlapců je úzce spjato se spokojeností s postavou. Ogdenová (cit. dle: Grogan, 2000, s. 59) tvrdí opak. (Grogan, 2000). Chlapci si sice uvědomují tlak na štíhlost a svalnatost ze strany dívek, ale to je nemotivuje natolik, aby se zhoršilo jejich vnímání vlastní postavy tak, aby začali cvičit nebo se omezili v potravě. Chlapci někdy podléhají módě častěji než, především v oblasti střihů vousů a vlasů, jejich délce, jen si to obvykle nechtějí připustit, nebo se snaží to zatajit. (Fialová, 2001) Tohoto faktu se využívají módní firmy, které se v poslední době snaží oslovit i mladé muže. Chlapci k regulaci postavy volí podobné postupy jako. Navíc oproti dívkám zařazují anabolické steroidy k nárůstu svalové hmoty. (Janošová, 2008) Pokud mají potřebu tvarovat postavu či hubnout, dávají přednost cvičení před držením diet. (Fialová, 2001) 3 Hodnotová orientace ve vztahu k body image 3.1 Hodnoty mládeže obecně Vztah hodnotového systému jedince a společnosti socializuje jedince na jedné straně a na té druhé mu umožňuje zachovat jedinečnost. Jednání, myšlení, postoje a hodnotová orientace jedince závisí na pozici v sociálním okolí. Jestliže dojde ke konfliktům mezi hodnotovými systémy, normami a vzorci chování jednotlivých složek sociálního okolí (například mezi členy rodiny), jedinec hodnoty nepřijme za vlastní a zvětšuje se tak vliv širšího sociálního 15

16 okolí. Většina zkoumaných jedinců ve věku let v roce 1996 Petrem Sakem řadí na první místo v žebříčku priorit rodinu, pak kamarády a partu. Důležitá je také pozice hodnot. Někdo se rozhoduje na základě hodnotového systému, jiný koná pod tlakem médií, módy nebo kamarádů. Čím silnější pozici má systém hodnot, tím méně ovlivnitelný je jedinec svým okolím. (Sak, 2000) Adolescence tvoří jakýsi mezník mezi chápáním pravidel v dětství a dospělosti. V dětství se morálka opírá o rozkazy autorit. Seifert a Hoffnung (cit. dle: Macek 2003, s. 66) tvrdí, že morálku v adolescenci tvoří především rozvoj logického a abstraktního myšlení a změna vztahu k nejbližšímu sociálnímu okolí. Morální vývoj je spjat s utvářením hodnotové orientace. Důležitým aspektem je kulturní a historická determinace. Vývoj hodnotové orientace nemusí být souvislý, mohou ho narušit různé události jako úmrtí nebo rozvod v rodině, přechod na jinou školu, partnerský vztah atd. Ovšem základní hodnotové nastavení si člověk nese až do dospělosti a mění se jen velmi zřídka. Meeus (cit. dle: Macek 2003, s. 69) uvádí, že se v období adolescence zvyšuje důležitost přátelství, vrstevnických skupin a svobodně stráveného volného času. Některé hodnoty zdraví, výkon, aktivita, krása, přizpůsobivost dnešní média vyzdvihují a tvrdí, že to jsou ty pravé hodnoty, které by nás měly zajímat. Částečně díky tomu vzniká dle Arnetta, Mortimera a Larsona (cit. dle: Macek 2003, s. 70) postadolescence, která je charakteristická odkládáním rodičovství a vyplňuje třetí dekádu života. (Macek 2003) Přijímání hodnot má několik etap. Nejdříve jsou hodnoty registrovány a přejímány obvykle z rodiny. Dojde k vytvoření kladného či záporného citového vztahu k hodnotě a nakonec ke zvnitřnění, kterým je racionální zpracování. Jedinec o hodnotách přemýšlí a řadí je do svého již vytvořeného systému hodnot. S příchodem puberty se snižuje rodičovská autorita a novým identifikačním vzorem se stávají vrstevníci a média. Jak, tak si přátele vybírají podle vizáže, oblékání, postoje k ostatním a množství zkušeností s druhým pohlavím. (Janošová, 2008) 3.2 Štíhlý ideál a hodnocení proporcí těla Dnešní společnost je typická narcistickým zaujetím sebou samým. Dokazuje to strach z vrásek, posedlost zdravím, hygienou, štíhlostí, opálením, lékařskými prohlídkami a další péčí o sebe. Tělo přestalo být pouhou věcí, ale stalo se znakem naší identity. Je tedy potřeba se starat, aby fungovalo a bojovat s jeho stárnutím. Strach ze stárnutí a smrti je projevem neonarcismu. (Lipovetsky, 2003) V západním světě se štíhlost považuje za symbol štěstí, úspěchu, krásy a mládí. Na druhé straně stojí nadváha, která značí lenost, nízkou vůli 16

17 a snížení kontroly nad vlastním tělem. Nadváha není společensky atraktivní a je spojována s dalšími negativními vlastnostmi. Dříve mužské svaly značily manuální práci, dnes značí silnou vůli, energii, sebekontrolu a úspěch. (Grogan, 2000) Díky tomu, lidé stále více pečují o své tělo, o jeho fungování (cvičení a výživa), starají se o jeho hmotnost, tvar i vzhled. Proto také vzrůstá počet výzkumů a publikací na téma významu těla. Tělo můžeme vnímat různě, jako zvláštní objekt, prostředek komunikace, objekt hodnocení druhými, objekt prestiže, objekt péče. (Hrachovinová a kol., 2005) Hodnotit svá těla můžeme subjektivně či objektivně. K subjektivnímu hodnocení nám poslouží siluety (zakroužkování ideálu a vlastní postavy ze škály postav), dotazníky zaměřené na (ne)spokojenost s různými částmi těla, jiné siluety, u nichž vybarvujeme podle spokojenosti a další. Metody zkoumání tělesného sebepojetí jsou velmi různorodé, protože pojmem tělesné sebepojetí rozumí každý trochu něco jiného. Mezi objektivní ukazatele patří například výška, váha, podkožní tuk, somatotyp, poměr tělesných částí, tělní obvody a držení těla. Ovšem často nás ovlivňuje genetika a to především na stavbě kostry, délce kostí, místě ukládání tuků, rychlosti metabolismu. Nejznámějším výškováhovým indexem je BMI (body mass index, což je tělesná hmotnost (kg) děleno tělesná výška² (m)), který stejně jako ostatní využívá výšku a váhu, ale nezohledňuje rozdíl mezi svaly a tukem. Optimální hodnota je okolo 18,5 25. (Fialová, Krch, 2012) Zdraví, dietní průmysl a diety Dnešní západní společnost klade velký důraz na zdraví. Zásady zdravého života a prevence nemoci se nám pod kůži dostávají díky osvětovým kampaním a preventivním programům. Zdraví se díky tomu stalo novým výnosným průmyslem. Podle Foucaulta (cit. dle: Parusníková, 2000, s. 132) se zdraví stává cílem a povinností pro všechny. Nemoc začínáme dnes považovat za něco ostudného, za naše selhání. To, že se zdraví dostává do popředí, dokazuje i to, že lidé kupují různé medicínské přístroje, jako jsou měřiče cukru, tepu, tlaku a další pro sebediagnózu. Díky tomu dochází k medikalizaci našich životů. Díky stále přesnějším měření a narůstání informací o zdraví se zpřísňují měřítka týkající se zdraví, se kterými se neustále srovnáváme. Ovšem informace o tom, co je zdravé, se rozrůstají, proto se člověk musí pořád vzdělávat. Problém je v tom, že si často protiřečí nové informace se starými nebo odborné s komerčními. (Parusníková, 2000) Hlavním důvodem honu za štíhlostí je dietní průmysl. Diet existuje nespočet. Podle Ogdenové (cit. dle: Grogan, 2000, s. 27) je dietní průmysl dokonalý, protože tvoří nespokojenost s tělem 17

18 a zároveň na ni má řešení. Někteří prostě sníží příjem kalorií a začnou cvičit, jiní zajdou do extrému, kdy užívají laxativa či látky snižující chuť k jídlu (často cigarety), zvrací a pojídají hubnoucí pilulky. Výzkumy ovšem ukazují (například Brownellová a Rodinová (cit. dle: Grogan, 2000, s. 27)), že dlouhodobé udržení váhy díky dietám je možné zhruba u 5 % neobézních dietářů a 25 % obézních. Je také doložena tendence k přibírání po úspěšné dietě, protože si tělo myslí, že bylo období hladu a je potřeba si nastřádat zásoby, a tak lidé přiberou ještě na větší váhu, než měli před začátkem diety. Diety jsou méně běžné u mužů než u žen, protože díky dietě muž nedosáhne svalnatého ideálu. Pokud chce muž zhubnout, spíše začne jíst zdravě a cvičit. (Grogan, 2000) Cvičení Většina dívek cvičí spíše za účelem snížení hmotnosti a zesílení než ze zdravotních důvodů. Chlapci obvykle cvičí, aby nabrali svalovou hmotu. Z mnoha studií vyplývá, že cvičící vnímají svoji postavu lépe než necvičící. (Grogan, 2000) Cvičení způsobuje nárůst svalové hmoty a odbourávání tuku. Podle Havlíčkové (cit. dle: Fialová, 2001, s. 90) nezáleží na tom, jaké svaly necháme pracovat, protože z každé tukové rezervy se tuk odbourává úměrně. Pro redukci se z pohybových aktivit jeví nejlepší rychlá chůze, vytrvalostní běh či plavání jakožto setrvalostní práce. (Fialová, 2001) Anabolické steroidy Prvními zdokumentovanými uživateli těchto látek jsou podle Strausse a Yesalise (cit. dle: Grogan, 2000, s. 66) v padesátých letech sovětští vzpěrači. Steroidy urychlují nárůst svalové hmoty, a proto jsou oblíbené mezi mladými muži. Kulturisté užívající steroidy se snaží ospravedlnit jejich užívání a dokázat, že jejich tělo je výsledkem tvrdé práce. Základní složkou anabolických steroidů je lidský růstový hormon, který vylučuje hypofýza. Caitlin a Hatton (cit dle: Grogan, 2000, s. 66) uvádějí, že lidský růstový hormon napomáhá růstu tkání a syntéze bílkovin, zvyšuje tělesnou hmotnost a podává se například při nanismu nebo osteoporóze. Jeho užíváním naroste sice svalová hmota, ale nikoli síla. Navíc má pravděpodobně mnoho nežádoucích účinků jako impotenci, srdeční choroby a další. (Grogan, 2000) 18

19 3.2.4 Nejčastější poruchy ve vztahu k jídlu Obezita Obezita nebo otylost je nemoc, při které se zvýší váha nad normální hranici odpovídající vzrůstu, konstituci a pohlaví. K narůstání hmotnosti dochází důsledkem ukládání tuku pod kůži a okolo orgánů. Lidé trpící obezitou jsou náchylnější k nemocem krevního oběhu, kloubů, páteře, kůže a k cukrovce. Tito lidé nejsou fyzicky zdatní a často je jejich vzhled dožene k psychickým poruchám. Ukládání tuku je způsobeno vyšším příjmem než výdejem. Svou roli také sehrává vrozená dispozice. Pro prevenci otylosti je důležitá správná výživa již v prvních měsících života a dále v průběhu života dostatek pohybu a strava chudší na cukry a živočišné tuky. Obézními se často stávají lidé s nízkou pohybovou aktivitou, s nadměrným příjmem léků nebo díky přejídání, které může být způsobeno stresem. Nasycením z jídla se v mozku uvolňují endorfiny (způsobují libé pocity) a ty tlumí vnitřní napětí. (Fialová, 2006) Obezita může být důsledkem rezignace na štíhlost, vysoké zátěže, zajídání stresu. Nebo také důsledkem domněnky, že získání optimální postavy je nereálné. (Janošová, 2008) Mentální anorexie a bulimie Mentální anorexie 8 a bulimie 9 jsou poruchy příjmu potravy 10, což jsou bio-psycho-sociální onemocnění a postihují celkový zdravotní stav a můžou ohrozit život postiženého. (Němečková, 2002) V období adolescence je vyšší riziko jejich onemocněním. (Janošová, 2008) Obě tyto nemoci jsou typické chronickým strachem z nabírání hmotnosti. Jedinci si trvale za drastických okolností udržují velmi nízkou váhu. (Fialová, 2007) Vznik poruch jako je mentální anorexie či bulimie má obvykle hlubší motiv, ale na vědomé rovině je spjat 8 Mentální anorexie je porucha charakterizovaná úmyslným zhubnutím které si pacient sám vyvolal a dále je udržuje. Porucha se objevuje nejčastěji u adolescentních dívek a mladých žen avšak i dospívající a mladí muži mohou být postiženi podobně jako děti kolem puberty a starší ženy až do menopauzy. Choroba je spojená se specifickou psychopatologií kde strach ze ztloustnutí a ochablosti tvaru těla přetrvává jakožto vtíravá ovládavá myšlenka takže pacienti usilují o nižší tělesnou váhu. Obvykle je přítomna podvýživa různé tíže se sekundárními endokrinními a metabolickými změnami a poruchami tělesných funkcí. Příznaky jsou: omezený výběr jídla nadměrná tělesná činnost vyvolávání zvracení a průjmu a užívání anorektik a diuretik. (MKN- 10) 9 Mentální bulimie je syndrom charakterizovaný opakovanými záchvaty přejídání a nadměrnou kontrolou své tělesné váhy vedoucí k přejídání následovaném zvracením nebo používáním projímadel. Tato porucha má mnohé psychologické rysy shodné s mentální anorexií včetně zvýšeného pozorování vlastní tělesné hmotnosti a tvaru těla. Opakované zvracení zvyšuje riziko poruchy elektrolytové rovnováhy asomatických komplikací. V anamnéze je častá mentální anorexie trvající od několika měsíců po několik let. (MKN-10) 10 Hilda Bruch (cit. dle: Krch a kol., 1999, s. 13) definuje poruchy příjmu potravy takto: [ ] strach z tloušťky a nadměrná pozornost věnovaná vlastnímu vzhledu a tělesné hmotnosti. Nemocní se neustále zabývají tím, jak vypadají, kolik váží a vytrvale se snaží zhubnout, nebo alespoň zabránit vzrůstu tělesné hmotnosti. 19

20 s velkou nespokojeností s vlastním vzhledem. Další ne tak častou příčinou může být odmítnutí statusu ženy. Může to být způsobeno výchovou, kde je ženská role méněcenná. (Janošová, 2008) Osoby, které mají problémy se stravovacími návyky, bývají svědomité, pečlivé, dobré ve škole, často sportovně založené a inteligentní. Počátky bývají pro okolí jen málo znatelné. Anorektička či bulimička začíná odmítat určité potraviny, snižuje dávky jídla. Člověk, který trpí záchvatovitým přejídáním, má nemoc zvanou bulimie. Bulimici se mučí hladem, pak už nevydrží a přijmou mnoho potravy. Díky tomu se dostaví pocit viny, nechutenství a dojde ke zvracení, či k užití projímadla a následnému cvičení. Bulimici se přejídají nejméně dvakrát týdně a mají neutichající touhu po jídle. (Fialová, 2007) Při anorexii jedinec odmítá jídlo. Nemocní používají diuretika a projímadla k dosažení kýženého výsledku. Protože vědí, že způsoby, jakými se snaží dosáhnout požadovaného vzhledu, jsou špatné, podléhají depresím a sebeodsuzování, jak uvádí Málková. (Fialová, 2006) Lidé s anorexií se nevidí takoví, jací doopravdy jsou, ale takoví, jací se zrovna cítí. Do drastických diet a cvičení je žene touha po štíhlosti. Oproti tomu bulimičky jsou schopny naráz vyjíst celou lednici bez ohledu na to, co jedí. (Fialová, 2007) Mentální anorexie se objevuje nejčastěji u jedinců ve věku třinácti až osmnácti let, mentální bulimie mezi patnácti a dvaceti pěti lety věku. (Fialová, Krch, 2012) V posledních desítkách let vzrůstá číslo incidence poruch příjmu potravy. Poruchy příjmu potravy s sebou nesou riziko vážného somatického onemocnění. Mortalita se uvádí v rozmezí 5 10 %. (Němečková, 2002) Dívky ztrácí menstruaci a potenci. Jestliže porucha vznikne v době před pubertou nebo během puberty může dojít k zastavení vývoje sekundárních pohlavních znaků. V pozdějším stádiu těchto dvou nemocí jedincům vystupují kosti, žebra a klouby z podkůže. Jejich pohyby začínají být mdlé a pomalé, kůže lesklá. Třepí se nehty, vypadávají vlasy, pleť je dehydratovaná. Jejich obličeje se zdají být voskové a bez výrazu. Zdravotní následky, které s sebou nesou tyto dvě nemoci, jsou následující: Může dojít ke snížení tepové frekvence či tlaku díky nerovnováze elektrolytů v těle a nedostatku tekutin. V důsledku nedostatku železa se objeví anémie. Řídnou kosti, ochabují svaly, špatně se prokrvují končetiny. Často se objeví komplikace spojené s trávicím traktem. (Fialová, 2007) Ortorexie Ortorexie je extrémní orientací na kvalitu potravin. Lidé trpící ortorexií mají přehnanou snahu se stravovat tak, aby zlepšili své zdraví. Postižení touto chorobou si vymýšlí pravidla 20

21 stravování, navzájem si sdělují recepty a obvykle si nosí své navařené jídlo z domova. Bojí se veřejně dostupných jídel kvůli tukům, přídatným látkám a aditivům, protože jsou přesvědčeni o jejich škodlivosti. Tito lidé vlastní velmi pevnou vůli, díky tomu se mnohdy cítí nadřazeni ostatním. Pokud ale poruší zdravé stravování, pronásledují je výčitky svědomí. Obvykle se potom potrestají zpřísněním stravovacích pravidel. Tato nemoc je velmi podobná anorexii s bulimií. Lidé trpící ortorexií sledují, na rozdíl od anorexie s bulimií, spíše kvalitu a ne kvantitu potravin. (European food information council, 2004) 3.3 Estetické zákroky S nespokojeností s vlastním tělem se váže potřeba tělo zdobit. Některé techniky zdobení už jsou na hranici s neestetickou deformací vlastního těla. Mezi nejběžnější patří samotné líčení, které se stává v poslední době čím dál oblíbenější i u chlapců. Mezi ty nejdrastičtější můžeme řadit skarifikaci či implantaci předmětů pod kůži. Jednou z odlišností lidí od zvířat je právě touha po zalíbení se jiným a s tím spojená touha po zkrášlování se. Důvodem ke zdobení je mimo jiné touha po estetické dokonalosti. Člověk touží po vymanění se z přirozenosti a dříve tomu nebylo jinak. Zdobení dodává pocit svobody, vítězství nad přírodou. Další příčinou zdobení těla je fenomén víry, kdy zdobený věří v magickou, ochrannou či ozdravující funkci ozdoby. (Rychlík, 2005) K estetickým zákrokům by bylo záhodno přiřadit i estetickou chirurgii, která ale ve věku středoškolské mládeže zatím není běžná, proto se jí práce nevěnuje Kosmetika Začátkem dvacátého století se začal rozvíjet kosmetický průmysl a s ním spojené služby. Dnes je kosmetika brána jako něco automatického a naprosto potřebného k životu. Existuje mnoho kosmetických salónů nabízejících vyhlazení vrásek, redukci akné a tak dále. U péče o obličej se často můžeme setkat s úpravou obočí a řas. Kosmetiku dělíme na preventivní (chrání kůži proti vlivům prostředí), reparativní a regenerační (napravuje kosmetické vady), dekorativní (líčení a úprava vzhledu). (Fialová, 2007) Do kosmetiky také patří způsob získávání tmavého odstínu pleti. Dnes je opálenost považována za znak bohatství, protože bohatý člověk si může dovolit dovolenou v exotických krajích například v zimě. Dříve tomu bylo naopak. Ten, kdo byl opálený, byl obvykle chudý člověk pracující například na poli. (Crook, 1995) 21

22 3.3.2 Piercing Nejrozšířenějším způsobem krášlení těla je piercing 11. Jde o propichování různých částí těla. Praktiky piercingu jsou známy již od počátku lidstva, kdy měly rituální a náboženské význam a prováděly je různé komunity a kmeny. Piercing je rozšířen po celém světě. Byla i období, kdy byl piercing zavrhován a považován za zvrhlý až bizarní. Možná díky tomu se vyvíjel společně se sexuálními a SM praktikami. Piercing si oblíbili také hippies. (Fiksa 2005) V devadesátých letech s příchodem punku zažil piercing boom, kdy se vymanil z undergroundových aktivit a stal se z něj významný kulturní fenomén. (Rychlík, 2005) S boomem piercingu se také měnily způsoby aplikace, důvody k aplikaci, rozšiřovala se věková škála majitelů piercingu, zvětšoval se jejich počet, jejich vzdělání a práce. Dnes můžeme potkat úřednici s piercingem a už se nad tím nikdo nepozastaví. Jedním z důvodů proč si nechat aplikovat piercing je kvůli poukázání na vlastní individualitu. Dalšími z důvodů jsou rebelantství, nesouhlas s většinovou společností nebo jen z estetického důvodu, či touha po podobání se někomu. Někteří věří na metafyzické jevy a věří, že kov zesílí jejich osobu. Jiní chtějí zlepšit sexuální život nebo si něco dokázat. (Fiksa 2005) Tetování Tetování 12 je jedním z nejstarších způsobů zdobení těla. Naše kůže je pro nás jako oblečení, které rádi zdobíme. Původně tetování značilo příslušníky kmenů, později se objevilo v euroamerické civilizace mezi námořníky, kriminálníky či cirkusáky, aby se později dostalo až do nejvyšších kruhů společnosti jako šperky a vyvedené obrazce. Změnila se zákaznická poptávka. Český populární výraz pro tetování jsou kérky. Dnes už to není něco, za co by se člověk styděl a snažil se to schovat, ale naopak to dává světu na odiv. Původně mělo tetování kolektivní význam, mělo podstatu symbolickou, integrovalo komunitu. V dnešní době mívá tetování spíše soukromý význam a jedince naopak odlišuje. (Rychlík, 2005) Tetování se dělí na černé (tmavé), polychromové a jizvové. Všechny techniky tetování fungují na podobném 11 Bodypiercing je činnost, při které je zaváděn předmět, většinou šperk z různých materiálů do tkání. (Fiksa 2005, s. 10) 12 Tetováž, tatuatio - pigmentace kůže nebo sliznice, která vzniká poraněním nebo úmyslným vpravením pigmentu do tkáně (Diderot, 1999, s. 1486) Podle publikace Encyclopaedia Britannica (cit. dle: Rychlík, 2005, s. 27) je tetování: Stálá a neodstranitelná kresba či ornament vytvořený na těle vpravením barviva pod kůži nositele. Někdy se termín úzce vztahuje k záměrnému vytváření jizev. Podobnou definici má Bolšaja sovětskaja enciklopedija (cit. dle: Rychlík, 2005, s. 27) : Pokrytí těla kresbami zanesenými pod kůži prostřednictvím barevných hmot. Provádí se dřevěnou, kostěnou (nebo kovovou) jehlou (Rychlík, 2005, s. 27) 22

23 principu, kdy se vpravuje barvivo do pokožky tak hluboko, kde už neexistuje mechanismus, který by ho vynesl zpět na povrch. Tetování může být vyjádřením toho, jak se člověk cítí. Může být vzpourou, maskou. Jiné má vzbuzovat závist. Nejčastějším důvodem k pořízení kérky je to, že se jedinci prostě líbí. Tetování může mít politický nebo náboženský význam. Dnešní tetování je díky pokroku techniky méně bolestivé a přináší menší oběť v podobě množství ztracené krve. Estetično a sexualita jdou v oblasti tetování ruku v ruce. Dodnes je markantní erotický účel tetování například jeho umístěním. Dívky ale i si nechávají tetovat ňadra, dekolt, břicho, klín atd. Nejčastěji tetované motivy jsou různé výjevy z běžného života a z konkrétních to jsou především kotvy, srdce, hadi, náramky, prsteny, lodě, koně a ženy. (Rychlík, 2005) 3.4 Oblečení a doplňky Fenomenologická filozofie vnímá tělo jako dvě části: subjektivní a objektivní. Objektivní vidíme u ostatních lidí či u sebe v zrcadle, vidíme jeho části. Subjektivní tělo je tělo, které pociťujeme, kterým jsme. Úplnost těla je dána objektivní i subjektivní částí. Přechody mezi těmito těly úzce souvisí s oblečením. Oblečení není jen pokrývka objektivního těla, ale lze ho také subjektivně prožívat. Na jednu stranu vyvolává fyziologické pocity jako, že hřeje, kouše, škrtí. Je také důležitou složkou mentálního obrazu vlastního těla. (Jarošová, 2013) Lidské tělo se v průběhu dějin příliš nelišilo, ale u oděvu se mění materiál, technika, vkus. Důvodem k oblékání se není stud, naopak jím je ukázka moci a postavení. První, kdo užíval ozdobné předměty, poléval se voňavkou, oblékal krásné látky a zdobil se drahokamy a zlatem, byl muž. Móda tedy není vůbec záležitostí pouze pro ženy. (Živná, 1976) Móda v odívání je zde odjakživa, ale jako oblast podnikání se rozrostla v Paříži v sedmdesátých letech 17. století, vznikla tam totiž éra, kde se pravidelně mění móda v odívání. Do té doby nosili ti bohatší šaty šité na míru. Abychom mohli poznat, že je něco módní, je potřeba, abychom to viděli nosit ostatní na ulici. Dnešní módní průmysl vznikl díky zrození oděvních značek a návrhářů a především ženám, které byly ochotné upustit od na míru šitých šatů. Od poloviny 17. století začaly ženy obměňovat svůj šatník mnohem častěji než muži. (Kubátová, 2010) G. Lipovetsky (cit. dle: Kubátová, 2010, s. 201) tvrdí, že móda je typická svou pomíjivostí a ukazuje schopnost člověka měnit svůj vzhled. Díky módě se lidé začali navzájem srovnávat a hodnotit. Podle Lipovetského existuje móda už od 14. století, přičemž dříve byla okrajovým jevem a dnes hýbe celou společností. (Kubátová, 2010) 23

24 Obraz těla je dán tím, co si oblečeme, jak se nalíčíme, změnou barvy vlasů, volbou doplňků, účesem nebo tetováním. Šat může zúžit či rozšířit naši postavu. Různé boty mohou udělat náš krok labilní nebo opticky zvýšit naše tělo. Tělesný obraz také determinuje volnost či přiléhavost šatu. Tím, že změníme oděv, měníme i postoj těla. Oděv může úplně změnit náš obraz těla. Volbou oděvu se identifikujeme s ostatními, přejímáme jejich způsob odívání nebo částečně měníme ten svůj. (Jarošová, 2013) Důvodem uniformity teenagerovských stylů odívání je mimo jiné to, že se dospívající snaží ovládat své projevy, aby nepřesahovaly meze chování ostatních ze skupiny. Odlišnost může z jedince udělat terč, který pak vymezuje abnormalitu a snižuje tedy nejistotu zbytku skupiny. Tohle vše se děje díky osobní nejistotě a snížené toleranci v tomto období. (Janošová, 2008) Oblečení se stalo znakem, a tak snadno poznáme, s jakou skupinou či směrem se jedinec identifikuje. (Kubátová, 2010) 4 Imitace rodinného a mediálního vzoru Irvingová (cit. dle: Grogan, 2000, s. 93) podle svého výzkumu uvádí, že nejvýznamnějším zdrojem společenského tlaku jsou média, pak vrstevníci a pak rodina. Ve výzkumu Heinberga a Thompsona (cit. dle: Grogan, 2000, s. 93) se ukazuje, že nejdůležitější skupinou jsou přátelé, celebrity, spolužáci a nakonec ostatní občané a rodina. Postavy v médiích představují vzor pro značnou část obyvatelstva. S rostoucím věkem se přesouvá vzor z médií na členy rodiny. Přestože se většina žen snaží o štíhlejší postavu, tak jsou tyto ženy kritické k nerealistickým vyzáblým vzorům, které se objevují všude v médiích. (Grogan, 2000) 4.1 Média To, že je v dnešní době body image důležitou součástí celkového sebepojetí, využívají média a výrobci různých preparátů k masivní reklamě, která ovlivňuje naše myšlení a chování. Stále narůstá počet časopisů, kde většina těch, které jsou pro ženy, řeší otázky krásy a zdraví. Hlavně robustnější ženy jsou ochotné věřit reklamám a investovat do změny tělesného vzhledu nemalé prostředky. Každý den se setkáváme s médii a můžeme si vybrat. Média dělíme na vysílací (televize, rozhlas) a tištěná (noviny, časopisy, plakáty). Média mají funkci zábavnou, informační, kulturní, sociální a politickou. Média mají jak své stoupence, tak své odpůrce. Stoupenci jsou názoru, že účinky médií se odvíjí od osobní volby každého jedince. 24

25 Odpůrci říkají, že jsou založeny na obrovské moci médií, která dokáže upoutat a udržet pozornost velkého množství lidí, tudíž možná průměrná populace není schopná kriticky hodnotit předkládaný obsah. Někteří tvrdí, že masová média mohou pouze posílit některé trendy. Média si totiž vybíráme, tudíž se vystavujeme jen těm obsahům, kterým už věříme. Lidé s nízkým sebevědomím jsou více ovlivnitelní vzory z médií, stejně tak jsou ovlivnitelnější ženy než muži a mladší než starší (s rostoucím věkem roste schopnost kriticky hodnotit přijímané informace). V polovině 90. let 20. století se začíná diskutovat o štíhlosti modelek a o tom, jak tento vzor působí na mladé. Média vytvářejí falešný obraz ženské krásy 13, díky němuž se zvyšuje výskyt poruch příjmu potravy, protože se snažíme dosáhnout ideálního tělesného typu, abychom byli úspěšní a milovaní. (Fialová, Krch, 2012) Při studii vlivu médií na spokojenost s postavou je potřeba zohledňovat fakt, že záleží na tom, jak na hubený mediální obraz nahlížíme. Tiggemanová (cit. dle: Giles 2012, s. 73) provedla studii, kde dotazovaným studentkám předložila fotku štíhlé modelky. První třetina se s ní měla porovnat, druhá si měla představit, jaké by to bylo být tou modelkou. Poslední třetina instrukce nedostala. Výrazně vyšší nespokojenost uváděly dotazované z první třetiny, naopak druhá třetina měla poté lepší náladu než ostatní. Možná proto, že většina žen ráda sní o lepší postavě, se hojně prodávají různé časopisy s vychrtlými modelkami, i když pohled na ně jinak způsobuje nespokojenost s vlastním tělem. Podle studie Dittmarové a Howardové (cit. dle: Giles 2012, s. 75) platí, že když jsou dotazovaní vystaveni obrazům plnoštíhlé populace, tak se pak sníží jejich nespokojenost s vlastní postavou. (Giles 2012, s ) Reklama Reklamu nacházíme v televizi, rozhlase, kině, v tisku, na venkovních plochách a má různé cíle jako jsou informovat, přesvědčit (publicita určité značce), připomenout (kde koupit produkt), zvýšit poptávku, vytvořit pozitivní image, zvýšit distribuci (díky reklamě stoupá poptávka a tak i nabídka v řetězcích). Každá reklama má svou cílovou skupinu, kterou může determinovat buď věk, pohlaví, sociální role, vzdělání nebo povolání. V tisku se často objevují reklamy na služby a výrobky sloužící k péči o tělo (cvičební pomůcky, doplňky stravy, dietetické přípravky, fitness centra). (Fialová, Krch, 2012) Velkou roli v reklamách hrají celebrity, jejichž image se přenese na propagovaný výrobek. Výrobek je pak žádanější 13 Západní společnost má tendenci klást větší důraz na vzhled u žen než u mužů. Ženy jsou často hodnoceny na základě fyzické přitažlivosti. Atraktivní obrázky médií mohou u lidí, především u dospívajících dívek, posílit nerealistická očekávání od vlastní postavy a prohloubit tak jejich případnou nespokojenost s tělem. (Eileen, 2011, s. 915) 25