VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA

Transkript

1 ================================================================= VYSOKÁ ŠKOLA POLYTECHNICKÁ JIHLAVA Bakalářský studijní program Studijní obor: B6202 Hospodářská politika a správa Regionální rozvoj a veřejná správa SOCIÁLNÍ POLITIKA Vysokoškolská skripta 1. díl Ing. Věra Nečadová 2010

2 O b s a h : strana 1 Úvod 1 2 Sociální politika, její podstata a základní charakteristika Sociální politika, sociální péče a sociální práce Orientace sociální politiky Pojetí sociální politiky Základní principy sociální politiky l Princip sociální spravedlnosti Princip sociální solidarity Princip subsidiarity Princip participace 20 SHRNUTÍ 21 Kontrolní otázky 23 Pojmy k zapamatování 23 3 Cíle sociální politiky a jejich charakter Charakter sociálně politických cílů a způsob jejich tvorby Charakter sociálně politických cílů a způsob jejich tvorby Vzájemné vztahy mezi hospodářskou politikou státu a sociální politikou 29 SHRNUTÍ 34 Kontrolní otázky 35 Pojmy k zapamatování 35 4 Modely sociální politiky Objekty a subjekty sociální politiky Modely sociální politiky 41 SHRNUTÍ 46 Kontrolní otázky 48 Pojmy k zapamatování 48

3 5 Funkce sociální politiky a nástroje sociální politiky Funkce sociální politiky Ochranná funkce Rozdělovací a přerozdělovací (redistribuční) funkce Homogenizační funkce Stimulační funkce Preventivní funkce Nástroje sociální politiky 60 SHRNUTÍ 68 Kontrolní otázky 73 Pojmy k zapamatování 73 6 Vývoj sociální politiky a sociální politika v EU Stručný vývoj sociální politiky Sociální politika v EU Problémy a trendy ve vývoji budoucí české sociální politiky Obsahové zaměření sociální politiky a role státu sociální politice Solidarita v sociální politice EU Sociální zabezpečení v sociálním systému společnosti Financování systému důchodového zabezpečení 84 SHRNUTÍ 86 Kontrolní otázky 89 Pojmy k zapamatování 89 Závěrečný průvodce studiem 91 Seznam použité literatury 92 Příloha č. l Vysvětlivky k používaným ikonám 96

4 1 Ú v o d Vážení a milí studenti, předkládám vám studijní materiál, který se týká sociální politiky. Prostřednictvím tohoto textu byste měli získat základní teoretické znalosti z oblasti sociální politiky a jejího vývoje. V současné době ve všech vyspělých zemích i v zemích, kde není tak vyspělý společenský rozvoj, hraje velice významnou roli sociální politika. Sociální politika se stává bez nadsázky neodmyslitelným základem uspořádání společnosti. Sílící význam sociální politiky vůbec,a tedy sociálního aspektu, je spojen s důrazem,který je v soudobých podmínkách vyspělých zemí kladen na každého jedince, na jeho kvality jako rozhodující předpoklady prosperity moderní společnosti i naplňování jejich cílů. Tato skutečnost se stává stále zřejmější nejen ve vyspělých zemích, ale pociťují ji i země, které zatím úrovní své vyspělosti se řadí k méně vyvinutým či dokonce zaostalým a které si stále více dobře uvědomují, že klíčem jejich rozvoje jsou lidé vzdělaní a kultivovaní a také spokojení. Možno říci, že i v České republice, která se řadí k vyspělým zemím světa, si uvědomujeme významnost role lidského činitele ve společenském rozvoji své země i když někdy politika vlády to vždy nepotvrzuje. Nepochybné však je, že tato role člověka bude sílit, a že proto bude nutné podporovat a rozvíjet i sociální politiku jako systém aktivit, které k rozvoji a kultivaci daného lidského faktoru směřují. Od sociální politiky v moderní společnosti se právem očekává, že poskytne předpoklady, podmínky, impulsy a motivaci pro rozvoj každého jedince a tím i pro prosperitu celé společnosti. Sociální politika je zaměřena k tomu, co moderní teorie označuje jako sociální kapitál. Přitom zájem o sociálně politická témata sílí, a to nejen mezi těmi, kteří se sociální politikou profesně zabývají, ale i mezi odborníky různých odlišných profesních zájmů. Zájem o sociální politiku sílí i ze strany laické veřejnosti, protože sociálně politická opatření zasahují do života nás všech. Proto samozřejmě sílí i potřeba znalosti tohoto oboru, protože propojenost sociálních souvislostí s téměř všemi oblastmi života společnosti je a bude i v budoucnu trvalá. Cílem tohoto studijního textu je, abyste po jeho nastudování a zodpovězení všech otázek dokázali: - definovat sociální politiku, její podstatu a vyjádřit i základní charakteristiku sociální politiky, - charakterizovat jednotlivé typy sociální politiky, její funkce a nástroje, jakož i účast státu v oblasti sociální politiky, - pochopit význam vývoje sociální politiky a její důležitosti pro společnost, - objasnit problematiku sociálního zabezpečení v sociálním systému společnosti, - rozebrat základní faktory sociálního zabezpečení, jakož i financování systému důchodového zabezpečení, - vysvětlit podstatu důchodového pojištění, penzijního pojištění, státní sociální podpory, státní sociální pomoci, - zohlednit opodstatnění politiky zaměstnanosti, rodinné politiky, bytové politiky, vzdělávací politiky apod., - 2 -

5 - orientovat se v jednotlivých problémech týkající se sociální politiky a zároveň se snažit také pochopit vývojové trendy v této oblasti. Doporučení ke studiu Studijní materiál obsahuje kapitol, když každá kapitola sleduje vlastní téma a toto je vždy v závěru stručně shrnuté. Věnujte dostatek času na studium jednotlivých kapitol, jako orientační doporučení si vám dovoluji navrhnout v průměru dvě až tři hodiny na každou kapitolu. Toto časové rozhraní by mělo zahrnovat kromě intenzivního studia teorie i její zopakování,případně splnění dalších aktivit. Doporučuji studovat předkládaný materiál důsledně, po jednotlivých kapitolách, tak jak jsou řazeny za sebou a věřím, že vás potom i zaujme více obsah kapitol a dostaví se zároveň předpokládaný výsledek. Při vlastním studiu se snažte vše důkladně promýšlet, vytvářet si vlastní názor a hledat vzájemné souvislosti. Vracejte se ke statím, které vám nebyly dostatečně jasné a srozumitelné, měli jste pocit, že jsou náročné a složité, když hlavně tyto úseky neustále opakujte a pokročte dále ve studiu až budete mít dojem, že jste danou část zcela zvládli. Pro zdárné a úspěšné studium, a hlavně ve vlastním zájmu, nepřeskakujte žádnou kapitolu, protože jednotlivé kapitoly na sebe navazují a jsou právě záměrně takto řazeny za sebou. Nepodceňujte význam kontrolních otázek a snažte se na ně vždy po prostudování kapitoly poctivě odpovědět. Až se vám do zdaří a budete sami se sebou a svými výsledky spokojeni, pokročte ve studiu dále. Pojmy k zapamatování se snažte vždy v závěru kapitoly naplnit adekvátním obsahem a pokud se vám to nepodaří, vraťte se ke studiu příslušné kapitoly opětně. Pokud nebudete mít subjektivní pocit, že danou problematiku zvládáte podle vašich představ nepokračujte dál ve studiu a soustřeďte se znovu na stávající text. V průběhu studia textu si dělejte poznámky, zaznamenávejte si své vlastní postřehy, případně náměty, když toto vše potom můžete využít při dalším studiu. Byla bych velice ráda, aby předkládaný studijní materiál, jehož úvod jste právě dočetli až do samého závěru, byl pro vás odpovídajícím studijním zdrojem informací, které nebudete využívat pouze po dobu studia na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě, ale i v dalším vašem aktivním životě, například až se jednou zapojíte do pracovního procesu. Přeji vám při studiu tohoto materiálu dostatek energie a zároveň i chuti, odvahy a trpělivosti. Jen tak budete mít potom pocit z dobře vykonané práce. Věra N e č a d o v á autorka - 3 -

6 2 Sociální politika, její podstata a základní charakteristika Cíl Tato úvodní kapitola je sestavena tak, abyste po jejím prostudováním dokázali: - charakterizovat sociální politiku, její podstatu a další základní pojmy, - rozlišovat místo sociální politiky ve společenském systému, - rozebrat základní principy sociální politiky - popsat a vysvětlit princip sociální spravedlnosti, - popsat a vysvětlit princip subsidiarity, - popsat a vysvětlit princip participace. Průvodce studiem Tato první kapitola daného studijního textu má za úkol především objasnit některé základní pojmy spojené se sociální politikou, vymezit místo sociální politiky ve společenském systému, když se zde seznámíte i s celkovým pojetím sociální politiky v dnešní společnosti, jakož se základními principy sociální politiky, jako je princip spravedlnosti,princip sociální solidarity, princip subsidiatity a princip participace. Předpokládám, vážení studenti, že hned od počátku studia tohoto materiálu budete studovat s chutí a elánem, že nebudete podceňovat tuto úvodní kapitolu a že si na prostudování této kapitoly vyčleníte asi šedesát osmdesát minut. Nepodceňujte nikdy úvodní části, kde se seznamujete se základními pojmy! Je třeba jejich obsah dobře znát, neboť z nich budete v dalších kapitolách vycházet. Věnujte pozornost kontrolním otázkám a po jejich vyčerpávajícím zodpovězení se věnujte zapamatování a opětnému vysvětlení klíčových slov, tj. pojmů k zapamatování. Studiu této kapitoly byste měli věnovat asi 120 minut. Sociální politika se v moderním světě stala fenoménem velice frekventovaným a navíc i velice kontroverzním a zpravidla i různě interpretovaným a značně náročným na veřejné zdroje. Definovat pojmy sociální politika, sociální péče a sociální práce mnoh- Základní dy vyvolává řadu potíží.používaná terminologie je totiž značně nejednotná a histo- pojmy ricky podmíněná. Je spjata s vývojem institucí, které byly a v současnosti jsou jejich nositeli. Jednot

7 livé pojmy výše uvedené představují nejen určité odborné disciplíny, ale zároveň konkrétní společenské činnosti, odborné aktivity, které jsou vždy znovu určovány bezprostředními zkušenostmi a konkrétní historickou situací společnosti v níž se uskutečňují. Třeba také uvést, že v odborné literatuře a také i praxi se uvedené pojmy velice často vzájemně zaměňují. Již sám pojem sociální je chápán různě.ve třicátých letech minulého století byl zpravidla tento pojem chápán jako všeobecné označení vztažnosti ke společnosti, když tato vztažnost může mít buď povahu teoretickou tj. poznání, výzkum, studium, nebo praktickou tj. jednání, kterým je možno uskutečnit to, co by se mělo stát. Dále se v této souvislosti hovořilo o tom, že vztažnost ke společnosti tvoří obsah sociální politiky, sociální péče a sociální práce. V poslední třetině minulého století se v souvislosti s výše uvedeným pojmem sociální a jeho výkladem a chápáním, rozpracovaly závěry v tom smyslu, že výše uvedené vysvětlení pojmu sociální má v jazyce českém nejméně dva významy. První význam odpovídá anglickému či francouzskému slovu social a znamená společenský, tj. týkající se lidské společnosti. Druhý význam je užší označuje takové jevy, procesy, případy, problémy nebo situace, které vyžadují nějaké konkrétní řešení. Jinými slovy, sociální je tedy všechno, co přesahuje osobní referenční systém to je opak individuálního, jednak všechno, co vychází z hodnotového hlediska na základě právních, morálních a společensky relevantních norem. Pojem sociální 2.1. Sociální politika, sociální péče a sociální práce Sociální politika Chtěla bych vyjít nejprve z pojmu sociální politika, který představuje v systému společenské péče o člověka nadřazenou kategorii a z něhož přebírá sociální práce své výchozí principy a čerpá oprávněnost své existence. Sociální politika je součástí politiky každé vyspělé průmyslové společnosti. Je ovlivněna nejen její ekonomickou situaci, ale i její filozofií, kulturou, společenskými tradicemi, morálními principy, normativními procesy a zákonikostmi. O sociální politice v užším slova smyslu se hovoří nejčastěji jako o cílevědomé činnosti státu, organizací a institucí, usilující o vytváření podmínek, které omezují příčiny sociální nerovnováhy a zajišťují předpoklady pro harmonický vývoj jedinců, skupin i společenských celků. Starost o společensky závislé, desintegrované a jinak nesoběstačné občany byla u nás v uplynulých stoletích předmětem zájmu širší rodiny, případně předmětem péče obcí nebo charitativních organizací.teprve rozvoj industrializace s následným vzrůstem sociálních problémů nutí společnost k intervenci v záležitostech sociálního zabezpečení a péče o závislé skupiny obyvatelstva. Uspokojování jejich potřeb se stává v demokratické společnosti postupně celospolečenským problémem a dostává se do středu sociálně politických úvah. Činnost sociální politiky je tak řazena k těm společenským jednáním, která se Sociální politika Sociální politika v užším pojetí

8 týkají uspořádání určité společnosti, struktury řádu společnosti, zařízení, která danému řádu slouží a jednání lidí, pokud jsou významná pro fungování společnosti. Zdůrazňuje se tak uvědomělá a záměrná činnost státu, směřující k neutralizaci,případně ke kompenzaci některých, zejména hmotných příčin společenské desintegrace lidí, která je v rámci konkrétních historických podmínek také sociální nerovnováhou a vyvolává sociální napětí. Toto vše možno také chápat tak, že sociální politika zasahuje všude tam, kde se člověk z objektivních důvodů dostává do neřešitelných situací, nebo kde je společenská pomoc žádoucí. Sociální politika má směřovat k rekonstrukci skutečně lidských vztahů, k vytváření podmínek, které budou minimalizovat společenské příčiny individuálního neštěstí a také budou usnadňovat rozvoj všech schopností a tvůrčích sil člověka. Sociální politiku však je také možno chápat v širším pojetí, neboť stát zajiš- Sociální ťuje také prevenci desintegračních procesů, a to úpravou nejen pracovních, ale poliltii zdravotních a životních podmínek a přípravou lidí pro život. Proto také například ka v zdravotní politika, některé aspekty bytové politiky, kulturní a školské politiky apod. širším jsou součástí širší sociální politiky státu. pojetí Sociální péče Sociální péče pomáhá uspokojovat společností objektivně uznávané sociální potřeby občanů (hmotné, psychické, sociální apod.) a právě v tomto pojetí je sociální péče součástí sociální politiky. Současné formy sociální péče, tj. dávky a služby sociální péče, doplňují u nás všeobecná sociálně politická opatření, formulovaná legislativními normami, nebo nastupují u těch občanů, kteří nesplňují podmínky pro jejich přiznání. Konečně mají i funkci stimulující, tj. přispět ke změně způsobu života, k přizpůsobbení se svému okolí, a k jejich integraci do společnosti. Moderní sociální péče se stará o uspokojení potřeb jedinců nebo skupin, a to tak, že jim odbornou pomocí umožňuje, aby se adaptovali svému sociálnímu prostředí. Taková pomoc se může týkat působení na člověka, který pomoc potřebuje, nebo působení na sociální prostředí, které ho obklopuje a působí mu potíže. Sociální péče chápe dnes společenské potřeby z hlediska zachování integrity osobnosti člověka. Neomezuje se tedy jen na zásahy do hmotné oblasti, ale i do oblastí dalších, jako je oblasti biologická, psychická, sociální a kulturní. Sociální péče se též zaměřuje na potřeby občanů z hlediska prevence nežádoucích vlivů, ohrožujících jejich zdárný rozvoj a smysluplný život. Historický vývoj sociální péče dokládá značné změny v jejím pojetí, a to jak v jejím rozsahu, tak hlavně ve způsobu a formách jejího poskytování. Rozsah a šíře forem sociální péče jsou podmíněny zejména ekonomickou situací konkrétní společnosti a možnostmi jejich nositelů, tj. možnostmi organizací a také institucí, které tuto sociální péči poskytují. Sociální péče - 6 -

9 Na počátku 90. let byla u nás sociální péče charakterizována poměrně chudou paletou sociálních služeb ve srovnání s vyspělými, především západními zeměmi. To vyplývá z faktu, že sociální péče byla prováděna státními orgány, které byly centrálně řízeny a také byly vlastně jedinými nositeli poskytování sociální péče. Sociální péče byla financována ze státního rozpočtu a jen z malé části z prostředků podniků nebo odborových orgánů. Vzhledem k tomuto monopolu nebyla umožněna konkurence v této oblasti a tím ani invence ve smyslu hledání a využívání nových forem sociálně péče. Státní sociální politika začala delegovat část svých úkolů na neziskový sektor a různé další organizace, spolky a sdružení, když zároveň dává k dispozici i část veřejných prostředků pro realizaci sociální péče v těchto organizacích. Zároveň je třeba mít stále na zřeteli, že obsah sociální péče se s vývojem společnosti mění, nelze ji zcela přesně definovat a formulovat konkrétní úkoly všeobecně. Při hodnocení sociálních nedostatků vychází totiž společnost vždy ze současných objektivních představ o nějaké dobré životní úrovni,která zahrnuje nejen materiální, ale i zdravotní, hospodářské, duchovní a kulturní blaho člověka. Sociální práce Sociální práce, tedy její obsah a metody, se vyvíjela v jednotlivých zemích podle specifických sociálních potřeb občanů v rámci sociální péče a sociální politiky. To je také jednou z hlavních příčin různého nahlížení na obsah pojmu sociální práce. Sociální práce dle teoretiků tohoto oboru je považována za vědecky fundovanou odbornou disciplínu, která speciálními pracovními metodami zajišťuje provádění péče o člověka na profesionálním základě. Možno tedy uvést, že sociální práce je činnost směřující jak a) k odstranění nedostatků (represe), tak také b) k předcházení vzniku nedostatků (prevence). Nedostatkem je přitom chápáno to, co člověku chybí, co je důležité pro normální život jedince, nebo společenské skupiny a vše, co je důležité pro plnění určitých sociálních funkcí. Někdy se také setkáváme s názorem, že sociální práce je zpravidla vždy individuální a že usiluje o to, aby se podle individuálních poměrů a zvyklostí rozvíjela osobnost člověka tak, aby člověk nalezl soulad mezi svým životem a zároveň prostředím, ve kterém se ocitl. Mnohdy se zde ještě k tomuto dodává, že sociální práce má přetvořit sociální klienty opět v lidi, žijící plným životem. Sociální práce individuální ve své dokonalé formě má pečovat o změnu lidí společensky nedokonalých, případně nějakým způsobem poznamenaných, ovšem je třeba dodat, že někdy nemůže dosáhnout tohoto konečného cíle a musí se spokojit tím,že odstraňuje bezprostřední závady, které jsou velmi naléhavé, avšak jejich odstraněním se trvalé nápravy zpravidla nedocílí, případně ani nemůže docílit. Za uvedení v tomto smyslu ještě stojí poznámka, že existuje Mezinárodní federace sociálních pracovníků, která se zabývá sociální problematikou a definuje so- Sociální práce - 7 -

10 ciální práci jako činnost, která předchází nebo upravuje problémy jednak - jednotlivců, - skupin, - případně komunit, vznikající z daných potřeb jedinců a společenských institucí.jejím záměrem je hlavně zlepšit kvalitu života všech lidí, což naznačuje i fakt, že sociální práce by neměla jen odpovídat na rychlé sociální změny a nové kvality sociálních potřeb a vztahů tím, že se jim přizpůsobí praxe lidí pracujících v sociální oblasti,ale měla by sama ovlivňovat uskutečňování vhodných sociálních změn. Průvodce studiem Vážení studenti, nyní jste se seznámili se základními pojmy, které se používají v oblasti sociální politiky. Předpokládám, že tato část druhé kapitoly je pro mnohé z vás téměř samozřejmá a jasná, neboť tyto pojmy se hojně používají a řada z vás je běžně používá a i bez dlouhého studia, případně rozmýšlení, aby o nich mohla běžně hovořit. Tato část druhé kapitoly jenom dokazuje skutečnost, že oblast sociální politiky se dotýká každého z nás a že se s touto problematikou setkáváme běžně v denním životě. Následující text bude již výše uvedených pojmů zcela běžně užívat a bude se zabývat otázkou, jak je orientována sociální politika, jaké místo má sociální politika ve společenském systému a základními principy sociální politiky Orientace sociální politiky Sociální politika je takovou politikou, která se primárně orientuje k člověku, k rozvoji a kultivaci jeho životních podmínek, dispozic, k rozvoji jeho osobnosti a kvality života. Právě proto přísluší sociální politice zcela určité a významné místo v rámci celého společenského systému. Orientace sociální politiky Toto lze doložit několika příklady: - sociální politika není izolovaný fenomén. Je vždy součástí určitého společenského celku a je takto také vnímána. Společnost, jako určitý systém je uspořádána na základě více prvků, zpravidla se v této souvislosti hovoří o dimenzích, případně sférách společenského rozvoje

11 Patří sem sféra ekonomická, sociální, ekologická, vědeckotechnická, politická, kulturní apod. K výše uvedeným skutečnostem je v této části třeba ještě dodat, že pro žádoucí a bezporuchový vývoj každé společnosti je nezbytný odpovídající a vyvážený rozvoj všech sfér. - realita vyspělých zemí i naše praxe dokazují, že sám proces výroby a rozvoj společnosti je stále větší měrou závislý na rozvoji, kultivaci a aktivizaci lidského činitele, když možno uvést, že v soudobém vyspělém světe má prostě člověk prioritu, neboť představuje nejen cílovou orientaci veškerého společenského snažení, ale současně i rozhodující předpoklad a nejperspektivnější prostředek dosahování dynamického rozvoje společnosti, - lidský faktor (tím tedy i sociální politika ) má důležité místo ve společnosti nejen z hlediska produkčních schopností a potencí, ale i proto, že současně vždy v určité míře přispívá a spolupodílí se na utváření morálního a názorového klimatu společnosti. Sociální politika právě svou koncentrací na člověka může působit na hodnotové orientace lidí, spoluvytvářet jejich názory, postoje, chování apod. Sociální politika není tedy pouze souhrn určitých opatření, ale je zároveň i politikou s výrazně, různými směry se vyvíjející, orientací. Možno tedy konstatovat, že sociální politika v moderní společnosti je její integrální součástí, koncentruje se k rozvoji sociální sféry a hledá odpovědi na zcela specifické otázky, na které nereagují a neodpovídají ostatní sféry života společnosti, případně politiky, které je usměrňují. Tímto způsobem vstupuje sociální politika do života společnosti a je tedy velice významným činitelem, který spoluvytváří její dynamický charakter. Sociální politika moderní společnosti 2.3. Pojetí sociální politiky Co vlastně je tedy sociální politika? Odpověď na tuto otázku rozhodně není jednoduchá. Pojem sociální politika, se kterým se setkáváme snad každý z nás v každodenním životě velice často, je používán zcela běžně a s naprostou samozřejmostí,když se předpokládá, že je mu jednoznačně rozuměno. Sociální politiku je nutno vnímat jako celek, jako určitý systém s četnými vnitřními komplikovanými vazbami i s vazbami na ostatní prvky společenského systému. Sociální politika je tedy úzce vázána i na své společenské okolí. Je tedy vždy specifická v každé zemi a době, ale jsou jí zároveň vlastní i určité společné znaky. Sociální politika - 9 -

12 Sociální politika není jednoznačně definována a možno konstatovat, že není ani zcela jednoznačně vymezitelná. Její chápání může být velice různé, což může být zapříčiněno řadou okolností, například skutečností že samo přídavné jméno sociální je různě interpretováno,pracuje s ním řada vědních oborů-právo, sociologie, ekonomie, když svoji roli hraje i historická determinace sociální politiky, její souvislosti se společenským okolím, četnost a různorodost subjektů, které v této oblasti působí a jako politika je také nutně vystavena i určitým tlakům politických sil ve společnosti apod. Toto vše pochopitelně způsobuje poměrně velice rozličné vnímání sociální politiky. Sociální realita však nesporně souvisí s vymezením sociální sféry, kterou považujeme za relativně samostatnou, průřezovou, tedy za určitý systém sociálních vztahů, sociálních podmínek a procesů, které se projevují v obsahu a charakteru činností, v chování, v potřebách, v zájmech, hodnotách a cílech sociálních subjektů. Koncentruje se k životním podmínkám lidí, na rozvoj člověka, jeho bytostných a tvůrčích sil, osobnosti a individuality. Ve vztahu k ostatním sférám společenského vývoje má cílové zaměření. Sociální realita Sociální politika je také často vymezována jako soubor aktivit, které promyšleně a cílevědomě směřují ke zlepšení základních životních podmínek obyvatelstva jako celku, resp. určitých skupin obyvatelstva, k zabezpečování sociálního bezpečí a také sociální suverenity v rámci daných hospoddářských a politických možností dané země. Sociální suverenitu a sociální bezpečí lze považovat za základní obecné Sociální charakteristiky postavení člověka v životě, o něž vědomě či podvědomě usi- suverenita luje každý jedinec a v určité míře i celá společnost. Zajišťuje vedení sociálně přijatelného a do budoucna otevřeného života, podporuje aktivní postoje jedinců a stabilitu a prosperitu společnosti. Pro dokreslení celkového pohledu na oblast sociální politiky je ještě nutné uvést,že o sociální politice také někdy hovoříme v širším pojetí, případně v užším pojetí, jak již bylo výše uvedeno. Pro dokreslení však ještě uvádím, že pro širší pojetí sociální politiky je charakteristické, že ji vymezujeme jako konkrétní jednání zejména státu, ale i ostatních subjektů, kterými je ovlivňována sociální sféra společnosti Sociální politika je vnímána jako aktivity vážící se bezprostředně k životním podmínkám lidí Cílem užšího pojetí sociální politiky je především reagovat na sociální rizika, resp. jejich možné negativní důsledky, např. stáří, nemoc, invalidita, apod. a eliminovat sociální tvrdosti, které doprovázejí fungování tržního mechanismu, např. nezaměstnanost, chudoba, apod.toto pojetí redukuje sociální politiku na systém opatření především v oblasti zaměstnanosti a sociálního zabezpečení. V podstatě jde o přístup dílčí, i když zahrnuje značný prostor sociální politiky. Toto pojetí mělo a má značný význam pro průběh ekonomické transformace

13 a zajišťování sociálního smíru. V České republice se někdy také hovoří v tomto smyslu o tzv. resortní sociál- Resortní ní politice, neboť jde o aktivity spadající do působnosti resortu Ministerstva prá- sociální ce a sociálních věcí. politika Heterogenita sociální politiky je obecně používaný pojem a v podstatě vyjadřuje obsahové a věcné členění sociální politiky jako takové.velice často jsou její opatření rozlišována podle toho, jaký přístup volí sama sociální politika k řešení svých problémů. Potom hovoříme o aktivní (perspektivní) sociální politice a pasivní (retrospektivní) sociální politice. Aktivní sociální politika přednostně usiluje o prevenci, tj. předchází vzniku so- Aktivní duálních problémů přijímáním určitých sociálních opatření,když k prevenci lze v zá- sociální sadě dospět buď přijímáním systémových opatření, tj. změnami a úpravami samot- politika ného sociálního systému a pravidel jeho fungování(tzv. systémová sociální politika), nebo přijímáním opatření, kterými se předem vytváří předpoklady pro účinné řešení možných následků sociálních problémů tzv. intervencionistická sociální politika). Pasivní sociální politika se zaměřuje na řešení již vzniklých sociálních problémů a její charakter je vždy intervencionistický. Pasivní sociální politika K významným faktorům sociální politiky patří faktor času. Jeho význam pro sociální politiku je dán především těmito skutečnostmi: - sociální politika, resp. její opatření se z hlediska objektu, tedy skupin objektů týkají jednak současné doby, jednak doby budoucí Přítomné doby se týkají taková opatření jako realizace sociálních práv, např. právo na vzdělání, ochranu pracovního poměru apod., ale i opatření řešící například aktuální sociální rozpory mezi společností a jednotlivci, třeba delikvence mladistvých, imigrace apod. Pokud jde o budoucí dobu, jde z hlediska jednotlivce, případně skupin obyvatelstva, o očekávání, že mu budou poskytnuty určité garance nebo konkrétní pomoc, až nastane příslušná sociální situace, např. při ztrátě zaměstnání podpora v nezaměstnanosti apod. Faktor času - sociální politika jako soubor (systém) opatření se mění, rozšiřuje se a prohlubuje jak z hlediska času v historickém pojetí, tak i z hlediska životního času lidí. Na obojí musí sociální politika reagovat úrovní, rozsahem, šíří a rozmanitostí svých opatření

14 Níže uvedená tabulka ukazuje přehled oblastí sociální politiky ve vyspělých demokraciích: Oblast práce Řízení a regulace trhu práce a řízení rozvoje lidských zdrojů Makroekonomická politika Aktivní politika zaměstnanosti Regulace pracovních podmínek a standardů Minimální mzda Práva zaměstnanců Pracovní doba a kvalita práce Hranice odchodu do důchodu 3. Vztahy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci Rámec pro kolektivní vyjednávání Demokracie na pracovišti a ve firmě Sociální dialog a vyjednávání Sociální zabezpečení 1. Přímé sociální transfery Sociální pojištění Sociální podpora Všeobecné uplatnění transferů 2. Nepřímé sociální transfery Úlevy na daních ze sociálních důvodů Různé daňové zatížení Produkční dotace (intervence do cen) 3. Sociální služby Školní vzdělání hrazené a podporované ze státní zdrojů Zdravotní péče Bytová politika Sociální péče 4. Sociální diskriminace Diskriminace z titulu pohlaví a rasy Dělba práce mezi pohlavími Ostatní formy diskriminace Tab. 1 Oblasti sociální politiky,zdroj OECD, rok Základní principy sociální politiky Sociální politika směřuje k ovlivňování sociální reality. Přitom ale musí respektovat určité základní principy, tj. myšlenkové postupy, vedoucí ideje, které jsou pro ni určující, které jsou jí vlastní a které se v ní také více či méně zřetelně promítají.

15 Podle toho jsou potom také většinou posuzovány a hodnoceny i konečné efekty sociální politiky. Pro volbu a interpretaci těchto základních principů, myšlenkových postupů, má samozřejmě význam obecné filozofické myšlení a tzv. sociálně politické doktríny. V evropském regionu se tradičně setkáváme s myšlenkami konzervativního směru, s křesťanským sociálním učením a demokratickým socializmem. Sociálně politické doktríny L i b e r a l i s m u s představuje myšlenkový koncept, který staví na osobní svobodě a dále na individuální odpovědnosti. Sociální prospěch a blahobyt každého je závislý především na něm samém, jeho výkonu, osobním nasazení a ochotě nést rizika. Funkčnost sociální politiky je posuzována podle jejího vztahu k ekonomické efektivnosti. Nepodporuje tedy solidaritu státu a redistribuční procesy, protože ty podle této doktríny vedou k útlumu ekonomických podnětů a aktivit a zdůrazňuje regulační schopnosti tržního mechanizmu a jeho kladné fungování, které z hlediska uspořádání společnosti považuje za určující. Liberalismus Křesťanské sociální učení vychází z křesťanské filozofie, podle níž za sociální situace není zodpovědný jen sám jedinec, ale v určité míře i společenský systém, který postavení jedince předurčuje. Uznává osobní svobodu, ale zdůrazňuje, že bez mravního závazku neexistuje a že určitý díl odpovědnosti za sociální situaci ve společnosti padá i na mocné a bohaté. Uznává nerovnost, ale ne každou považuje za spravedlivou. Pro tuto filozofii je určující odstranění bídy, a proto zdůrazňuje význam sociálních transferů a na křesťanském milosrdenství založených dobročinných a charitativních aktivit. Zdůrazňuje fakt, že individuální svoboda musí být podřízena i obecnému prospěchu a dobru. Křestanské sociální učení Demokratický socializmus usiluje o zajištění důstojných životních podmínek všem jedincům demokratickou cestou na základě pojetí určitých pravidel. Mezi těmito pravidly je vždy převzetí značné míry sociální odpovědnosti za jedince státem,silný veřejný sektor a rozsáhlé přerozdělování a solidarizmus. Je v protikladu ke konzervativní doktríně, silně zdůrazňuje rovnost, a to nejen v občanských právech, ale i v právech sociálních. Demokratický socializmus

16 Výše uvedená učení velmi silně poznamenávají volbu principů, jejich vnímání a také interpretaci i způsoby jejich uplatňování v sociální politice. Průvodce studiem Vážení studenti, dospěli jsme k okamžiku, kdy již máte nastudovánu řadu základních pojmů i ostatních údajů z oblasti sociální politiky, takže po patřičném odpočinku si od studia se můžete pustit do seznámení se ze základními principy sociální politiky, tak jak jsou všeobecně uznávány, když musím uvést, že není pravidlem, že první uvedený princip je nejvíce důležitý a ostatní důležité méně. 2.4.l Princip sociální spravedlnosti Sociální spravedlnost je klíčovým principem sociální politiky. Všeobecně je spravedlnost obyčejně stavěna proti křivdě a bezpráví. Je považována za měřítko mezilidských vztahů, za základní mravní i náboženskou hodnotu, za základ právního řádu, základ států a veřejných politik. O spravedlnosti hovoříme jednak - v právním slova smyslu (tj. souhrn právních norem a zásad) a jednak - v sociálním smyslu. Sociální spravedlnost lze vymezit pravidly, podle nichž jsou ve společnosti rozdělovány příjmy a bohatství a také životní příležitosti a předpoklady (například vzdělávat se, uplatnit se na trhu práce apod.) mezi jednotlivé občany, případně sociální skupiny. Pravidla sociální spravedlnosti V oblasti sociální politiky jsou ale významné obě roviny spravedlnosti, protože zákonodárství a právní normy tvoří legitimitu spravedlnosti sociální. V této souvislosti je nutno uvést, že obecně neexistuje nějaká akceptovaná definice či představa toho, co je a co není sociálně spravedlivé. Přesto je sociální spravedlnost hodnotou, kterou nelze pominout a je třeba pracovat s ní v jakémkoli sociálním systému. Lidé se ve své většině shodují v tom,že je třeba jednat a chovat se spravedlivě,

17 a to ve smyslu sociálním, i když konkrétní obsah tohoto termínu je neurčitý. Shoda ale platí i v tom, že sociální spravedlnost je hodnota vedená myšlenkami humanizmu, lidského dobra a prospěchu. Sociální spravedlnost či nespravedlnost a sociální nerovnosti s ní související, jejich rozsah i charakter, jsou otázkami vážícími se k sociálnímu napětí nebo sociálnímu souladu (smíru) ve společnosti. Vyznačují se zpravidla vždy silným politic- Sociální kým nábojem, od nich prakticky závisí stabilita společnosti, a tedy úspěšnost spravedlnost vládních politik. Proto sociální spravedlnost a harmonie je zpravidla zákla- a dem legitimity každé vlády a jejího usilování. harmonie Téměř každá vláda i politická strana deklaruje, že společnost má být organizována, strukturována a řízena na základě principu sociální spravedlnosti. Sociální spravedlnost a sociální nerovnosti jsou pojmy, které vedle svého daného objektivního aspektu mají i velice silný normativní obsah. Vždyť otázka jak se rozděluje, kdo a co dostává, případně nedostává a za co to dostává pochopitelně samozřejmě a okamžitě navozuje i otázku co by měl dostávat a proč tedy je zde určité normativní kritérium. A právě toto normativní kritérium znamená, že vnímání sociální spravedlnosti a sociálních nerovností je vystaveno silnému vlivu nejrozmanitějších vnějších vlivů různých, často protichůdných ideologií, dílčích politických, nebo čistě skupinových zájmů apod. Sociální spravedlnost může být také někdy chápána velice subjektivně, vzdáleně od objektivního chápání současných společenských podmínek, což by mělo být vždy v souladu s myšlenkami humanizmu, dobra a prospěchu lidstva. Toto vše potom může také někdy vést k celkové mystifikaci sociální spravedlnosti, k nejrůznějším spekulacím s tímto pojmem souvisejícím, k různé interpretaci a tím někdy i k celkové manipulaci veřejného mínění o těchto zásadních, sociálně velice citlivých otázkách. Proto zde uvádím skutečnost, že sociální spravedlnost je pojem relativní Relativnost a že k jeho řešení je třeba přistupovat zpravidla vždy z řady různých hledisek sociální a přihlížet tak k podstatě a charakteru velice rozmanitých konkrétních sociál- spravedlnosti ních situací, které mohou nastat a pochopitelně v různých podobách i nastávají. Možno obecně v tomto smyslu uvést, že se mnohdy uvádí v této v souvislosti tři zásady sociální spravedlnosti: - každému stejně, - každému podle jeho potřeb, - každému podle jeho zásluh. Každá z těchto zásad má něco do sebe, ovšem je také pravdou, že v praxi se mnohdy stává, že důvody pro jednu ze zásad jsou často námitkami proti druhým nebo je dokonce vyvracejí. Je třeba ale vždy brát v úvahu současné společenské podmínky a současný život obyvatel,řešit konkrétní sociální situace a volit takové zásady a ta-

18 ké prostředky, které znamenají rozvoj, prosperitu a prospěch celé, nebo alespoň většiny společnosti. Z výše uvedeného jasně vyplývá, že nelze hovořit o sociální spravedlnosti jako o kategorii absolutní a nelze tedy jednoznačně vymezit nějakou obecně platnou definici. Proto je třeba odpověď na otázku, co je sociální spravedlnost a z čeho vycházet, formulovat tak,, že je vždy nutno analyzovat a dekomponovat celou konkrétně danou situaci. V literatuře se nejčastěji uvádí určité teoretické klasifikace,které lze pro posouzení sociální spravedlnosti dále ještě použít.jedná se zpravidla o tato dílčí hlediska, které někdy nazýváme jako možné principy pro posouzení sociální spravedlnosti. Jsou to: - princip výkonu a zásluhy, - princip souladu mezi vstupy a výstupy, - princip rovnosti, - princip rovných příležitostí, - princip sociální potřebnosti. Přečtete-li si pozorně výše uvedená hlediska, zjistíte, že jsou protikladná. Příklad Podle hlediska ad a) jsou nerovnosti a rozdělování považovány za sociálně spravedlivé, jestliže jsou založeny na vlastním výkonu a pracovní zásluze, ale v případě ad c) je sociální spravedlnost spojena s nutností rozdělovat všem stejně, v případě ad d) pak s nutností zajistit všem jen stejné příležitosti atd. V každé sociální politice se uvedená hlediska nutně uplatňují v určité kombinaci. Aplikace a míra naplnění těchto dílčích principů v daném sociálním systému závisí vždy na konkrétní sociální situaci, ve které se společnost nachází. Má-li sociální politika souhrnně jako celek účinně napomáhat ekonomickému rozvoji a stimulovat jej, pak prostřednictvím jejich nástrojů a opatření musí být posilováno výkonové hledisko ve vnímání sociální spravedlnosti. Směřuje-li sociální politika spíše k cíli sociálního vyrovnání a harmonie, pak je větší důraz kladen na rovnost. Ve skutečnosti to však není tak zcela jednoznačné. Jsou obory sociální politiky, které se například dnes ve vyspělých zemích pokládají za sociálně velmi spravedlivé,má-li v něm převahu jen jeden z uvedených principů (například princip rovných příležitostí ve vzdělávací politice) a v jiném oboru pak jiný princip (například princip potřebnosti při řešení problému chudoby). Sociální spravedlnost se nám tak jeví jako vhodná kombinace jejích možných

19 dílčích hledisek (principů) v různých oborech sociální politiky s tím, že ve svém celku může směřovat k převaze určitého z nich. Příklad Jako příklad bych uvedla situaci v době našeho socialistického vývoje, kdy je možno hovořit o modelu sociální spravedlnosti s dominantní rolí rovnostářského principu. Model se tvářil jako sociálně spravedlivý, ale vlastně jeho podstata spočívala ve skutečnosti v tom, že existovaly značné nerovnosti v podobě různých odměn, privilegií, výhod za loajalitu k režimu, tresty a postihy pro skupinu obyvatel v opozici apod. Po roce 1990 dochází v naší společnosti k zásadní politické a společenské změně, uvedu například proces transformace, ekonomickou i sociální reformu apod., když postupně se vytvářel jiný model sociální spravedlnosti, ve kterém je záměrně posilován zásluhový princip. Riziko ohrožení značné části populace chudobou a nutnost postarat se o ty, kteří se o sebe postarat sami nemohou však současně zdůrazňuje i princip potřebnosti. Takový model sociální spravedlnosti je typický pro vyspělé země s tržní ekonomikou. Tento model je znám jako model pevného dna a otevřeného stropu. V souvislosti s výše uvedeným modelem je v současné době sociální spravedlnost vnímána spíše tak, že prvotně je spojována s usilováním jedince,když tento jedinec využívá svých sil k uskutečňování svých vlastních zájmů.zároveň je však vnímána i jako vůle pomoci slabým občanům, tzn. že se předpokládá i solidárnost společnosti. Zakotvení určitého modelu sociální spravedlnosti je v každé společnosti jistým procesem, pro který jsou důležité nejen určité nerovnosti a jejich velikost, ale i skutečnost, že tyto nerovnosti jsou vnímány a přijímány společností a také to, jak jsou tyto nerovnosti společností vnímány a přijímány. Jaké jsou reakce společnosti. Někdy relativně malé sociální rozdíly ve společnosti mohou být považovány za nespravedlivé,například příliš malá diferenciace ve mzdách vyplácených za stejný výkon apod. Toto vše může vyvolávat sociální neklid. Naopak někdy relativně značné nerovnosti mohou být přijímány jako spravedlivé,když jako příklad lze uvést rozdíly ve mzdách špičkových odborníků a pomocných dělníků. Proto také relativně velké sociální nerovnosti v ČR po roce 1989, ve srovnání s obdobím socializmu,nejsou vždy vnímány jako sociálně spravedlivé, protože ne vždy jsou spojeny s principem zásluhovosti a vlastního výkonu. Můžeme tedy uvést, že sociální spravedlnost jako něco předem zcela jasně definovaného prakticky neexistuje. Existují pouze naše určité úvahy o sociální spravedlnosti, tj. úvahy o určitých skutečnostech případně činech, které posuzujeme podle jejich případných následků buď je považujeme nebo nepovažujeme za sociálně spravedlivé. Sociální nerovnosti

20 Toto subjektivní hodnocení a vnímání sociální spravedlnosti a nerovností je dáno především aktuální pozicí jedinců a skrývá v sobě vlastně dva protichůdné aspekty, které nazýváme - aspekty stabilizační a - aspekty destabilizační. Stabilizační aspekty Stabilizační aspekt je vždy spojen s pozitivním hodnocením rozdílů a nerovností, tj. jako rozdílů a nerovností spravedlivých, zatímco destabilizační efekt s hodnocením opačným. Průzkumy dokazují, že pozitivní hodnocení sociální spravedlnosti spíše chápou lidé s vyšším vzděláním, s vyšším sociálním postavením (např. podnikatelé, vysokoškolácí), zatímco lidé s nižším vzděláním (manuální pracovníci, část nezaměstnaných a také mnohdy příjemci sociálních dávek) budou spíše hodnotit sociální nerovnosti a rozdíly jako nespravedlivé. Problém s o c i á l n í s p r a v e d l n o s t i je problémem velice relativním a je třeba na tento problém nahlížet z více hledisek,neboť představa o sociální spravedlnosti v dané společnosti je vždy výsledkem různých dílčích, subjektivních hodnocení a vnímání exitujících sociálních rozdílů a nerovností.vždy ale bude něčím, k čemu se společnost více či méně přibližuje. Daná společnost by však měla usilovat a také se chovat tak, aby co nejvíce občanů dané společnosti mělo pocit dobrého a spokojeného života, ke kterému mu daná společnost dává určitý prostor Princip sociální solidarity Sociální solidarita (vzájemná podpora, sounáležitost) souvisí především s utvářením a rozdělováním životních podmínek a prostředků jedinců a sociálních skupin (zejména rodin) v zájmu naplňování ideje sociální spravedlnosti. Základem tohoto výkladu je poznání o nutnosti harmonické spolupráce mezi lidmi. Je výrazem toho, že člověk je sociální, tj. společenská bytost. Proto vždy a za všech okolností je svou existencí v jisté míře odkázán i na druhé, je závislý na soužití ve společnosti jako celku. Solidarita je výrazem lidského porozumění a pospolitosti, vzájemné lidské soudržnosti a také z toho vyplývající odpovědnosti. Je vedena úsilím o sjednocování zájmů, zejména pokud jde o hmotné životní podmínky, a to na základě svobodné vůle lidí a jejich ochoty podřídit se zájmům širšího společenství. Z hlediska toho, kdo solidaritu organizuje rozeznáváme potom solidaritu mezinárodní - jde především o aktivity světových organizací jako jsou ES, WHO, Rada Evropy, ILO apod. Sociální solidarita Druhy sociální solidar