MùSTSKÉ DIVADLO BRNO Lidická 12, Brno

Transkript

1 MùSTSKÉ DIVADLO BRNO Lidická 12, Brno ZPRÁVA O âinnosti MùSTSKÉHO DIVADLA BRNO, p. o. ZA ROK 2015

2 Obsah: I. HODNOCENÍ HLAVNÍ UMùLECKÉ âinnosti DIVADLA 3 - hodnocení premiérov ch inscenací 7 - ceny a nominace v roce PLNùNÍ SPOLEâENSKÉHO POSLÁNÍ DIVADLA PLNùNÍ ÚKOLÒ V PERSONÁLNÍ OBLASTI 51 - struktura a poãty zamûstnancû 51 - hodnocení v voje mezd 51 - stav na úseku bezpeãnosti a poïární ochrany PLNùNÍ ÚKOLÒ V OBLASTI HOSPODA ENÍ 54 - v nosy 55 - náklady 56 - hospodáfisk v sledek 61 - plnûní plánu dle stfiedisek 62 - pfiehled o hospodafiení s majetkem 73 - pohledávky a závazky 75 - investice HOSPODA ENÍ S FONDY KONTROLNÍ âinnost INFORMACE O V SLEDKU INVENTARIZACE MAJETKU 83

3 HODNOCENÍ HLAVNÍ UMùLECKÉ âinnosti MùSTSKÉHO DIVADLA BRNO ZA ROK 2015: NeÏ se budu zab vat hodnocením jednotliv ch inscenací, bude dobré provést zamy lení nad smyslem na eho poãínání. Je vïdy dobré vrátit se ãas od ãasu ke kofienûm vzniku na eho poãínání. VÏdyÈ v mnoha tisíciletích existence divadla se ãastûji, neï je zdrávo, stávalo divadlo platformou pro rûzné existence, které se s jeho podstatou vûbec nemohly po - tkat. Napfiíklad rozliãné ideologické diktáty uãinily ze skuteãn ch divadelních slavností vynucené a nudné procesy, které nakonec nebavily ani jejich tvûrce. A pfiitom je ideologie tolik TOLIK dûleïitá. Bez základní my lenkové báze, která rozkvétá na tfiech zásadách: téma nalezení zpûsobu jeho sdûlení a z toho vypl vajícího pfiedem formulovaného a následnû docíleného poslání nelze konat nic, co by bylo umûní byè jenom trochu podobné, i kdyï i kdyï víme, Ïe má umûní za sebou celou fiadu excesû, které se objevovaly z ãiré vypoãítavosti, jako napfiíklad obrazy v uvozovkách malované impanzy, nebo Symfonie pro klepáã na koberce a orchestr atd. (V ãet nesmyslû, které byly vytváfieny pouze na bázi kalkulu, jak dát o sobû vûdût jin m a jak ono následné povûdomí promûnit v peníze, by byl stejnû tak nekoneãn, jak nekoneãná je lidská touha po sebeprosazení se a zbohatnutí na úkor lidské hlouposti.) Rád bych pro svou anal zu na í umûlecké ãinnosti pouïil tentokrát nûkteré z my lenek nejv znamnûj ího ãeského filosofa Jana Patoãky, které po léta utváfiely mûj vztah k tomuto svûtu, k lidem v nûm i k samotnému umûní, a tedy i k tomu, co ãiním po léta právû v tomto divadle a skrze nû. JiÏ ve své prvotinû Pfiirozen svût jako filosofick problém Patoãka rozli il dvojí svût, v nûmï Ïije moderní ãlovûk: umûl svût vûdeck ch konstrukcí, kter zastiàuje svût na ich pfiirozen ch zku eností a aktivit. Teprve znovuobjevením prvotního Ïitého svûta mûïeme najít vztah k celku svûta, kter zakládá autenticitu lidské existence. Jedním z ústfiedních Patoãkov ch témat je rozli ení tfií typû pohybu lidské existence: prv je pohyb zakofienûní, pfiijetí v rodinû a tradici, a vztaïen tedy k minulosti. Druh je pohyb sebeprosazování ve svûtû, orientovan na pfiítomnost a ohroïen propadlostí ãlovûka do svûta vûcí, konzumu a pohodlného pfieïívání. Tfietí je pak pohyb sebezískání v sebevydanosti, jímï se prolamuje budoucnost. Na této filozofii pohybu rozvíjí Patoãka svou filozofii dûjin, zejména své úvahy o Evropû a evropském duchovním dûdictví. Podstatu Evropy Patoãka vidí v platonské starosti o du i. Kritizuje novovûkou snahu nahradit péãi o du i zájmem o vnûj í svût a orientací na manipulující moc vûdotechniky. KaÏdá z tûchto tezí by si zaslouïila samostatnou pfiedná ku s mnoha osvûtlujícími odboãkami i s nepfiebern mi konotacemi. Je v ak v moci kaïdého se s jeho dílem plnû seznámit a pomyslet si nakonec, co kdo bude chtít. Nezvratn m poznáním pro kaïdého jeho pozorného ãtenáfie ov em vïdy bude filosofovo ponoukání k neustálému procesu sebereflexe a její aplikace pro následná svobodná uskuteãàování ve ker ch na ich zámûrû se zásadním pfiedpokladem na eho uznání nároku i na svobodu v ech bliïních. Dvû odboãky si v ak odpustit nemohu jiï nyní. Jedna se t ká onoho evropského duchovního dûdictví péãe o du i. PakliÏe ji pomineme, ujme se jí rád zajisté nûkdo jin a nechci hned stra it islámsk mi fundamentalisty, byè jsme, bohuïel, v posledních dnech ãast mi svûdky toho, jak zvûrsky nakládají s tûmi nejv znamnûj ími svûtov mi historick mi kulturními památkami. Druhá odboãka se pak t ká onoho technologického smogu, kter stále více odvádí pozornost ãlovûka jak od jeho vlastní du e, tak i od jeho bliïních. Nemám nic ani proti mobilûm a poãítaãûm aï do té míry, kdy jejich uïivatelé ztrácejí soudnost a zaãnou si plést vir- 3

4 tualitu s realitou. Jednou jsem toto téma rozvíjel s kolegou o generaci star ím, kter si st skal na to, jak si nemûïe v kupé vlaku, do kterého nastoupí, popovídat se sv mi spolucestujícími, kdyï dva z nich visí na internetu a dal í dva telefonují, ãi esemeskují ProbÛh, fiíkal, jak se ti lidi budou jenom seznamovat a jeden o druhém a o jeho pohledu na svût se nûco dozvídat? Jak se nauãí tolerantnosti? À propos ta tolerantnost Nelze bohuïel nevidût, Ïe Ïijeme v zemi, kde se vykrystalizoval pohled na umûlecké v sledky jako nûco, co se má a dá dopfiedu oãekávat. Literární kritik otevírá knihu, o které neví nic, kromû toho, Ïe zná její název a moïná autora, o kterém si více ãi ménû nûco uï dopfiedu myslí. A pak ãte a diví se, Ïe je román psán jinak, neï jak si on pfiedstavuje, neï jak je kánon, kter získal on sám aè uï studiem od sv ch kantorû, ãi cestou Ïivotem a srovnáváním s tím, co oãekávají jiní literární kritici. A ejhle, on si to autor pí e po svém a kazí v echny normy, o kter ch jsem já, kritik pfiesvûdãen, Ïe se v jeho díle musejí objevit. Ba co objevit! Musejí tam pfievládat!!! A samozfiejmû, Ïe Ïijeme v zemi, kde se vyskytují literární prostituti, ktefií vûdí, co tito kritici oãekávají a pln mi dou - ky sv ch zaprodan ch dûl je ukájejí a tím i potvrzují oprávnûnost jejich vykonstruovan ch oãekávání. Svobodn tvûrce aè uï v literatufie, hudbû i v divadle nemûïe pfiece tvofiit na jakoukoliv objednávku kritiky! Svobodn tvûrce odpovídá jen a jen svému svûdomí podporovanému zásadní schopností své pfiedstavy skrze svûj talent realizovat, fieãeno s Janem Patoãkou sebezískání v sebevydanosti pfiidávám tfietí odboãku. To, aby ideologie rozhodovala, co je z dûl tvûrcû hodnotné a co ne, je ve svûtû dlouhodob ch trïních tradic nepfiedstavitelnou zhovadilostí. Svobodn tvûrce tvofií a jeho ãtenáfi, posluchaã, divák reaguje. Vpasovávat se do tohoto intimního dialogu tvûrce a jeho pfiímého adresáta jak mikoliv teoretick mi oãekáváními, je nemravnost nejvy ího fiádu a je velmi rozhojnûna právû v zemích, kde kralovaly rozliãné zvrhlé ideologie, jejichï pohrobci pfievleãení do nejrûznûj ích pseudovûdeck ch hávû si troufají uráïet lidi podobn mi nesmysly, jako je napfi. jejich rãení nejoblíbenûj í: autor nadbíhá sv m ãtenáfiûm. PouÏijeme-li negativní vymezení této vûty, lze jednoznaãnû oãekávat kritikûv imperativ, Ïe tvûrce musí psát proti sv m ãtenáfiûm. Navíc je zde obsaïena je tû jedna úchylnost, a to sice, Ïe skuteãn tvûrce málokdy myslí na to, jak se budou jeho ãtenáfii, posluchaãi a diváci tváfiit, aï se setkají s jeho dílem. Samozfiejmû, Ïe ho to zajímá, ale nepí e pfiedev ím pro nû. KaÏd normální autor rozmlouvá sv m dílem sám se sebou a skrze sebe pak s cel m svûtem. V prûbûhu let se divadlo stalo místem, které k sobû pfiitahuje lidi s mimofiádn m talentem psát, vyprávût, hrát, tanãit, zpívat a to za nádhern m úãelem aby se spoleãné (t mové) sdûlování stalo úãinnûj ím, aby skrze fascinaci z v jimeãného, v tom nejlep ím slova smyslu z umûleckého zpracování i z následujícího pfiedávání, vykvetl zázrak mezilidského zasaïení, rozru ení, pochopení a porozumûní. A pfiesto ãastûji, neï je mi pfiíjemné, sly ím a ãtu o tom, Ïe má divadlo slouïit jako prostfiedek k vymítání v eho zlého tím, Ïe bude zlé, aby bránilo ideály humanity, má je popírat, neboè svût, ve kterém Ïijeme, je stra n a ílen, a proto má b t divadlo samo nelaskavé, a protoïe je svût vulgární, má s ním bojovat vulgaritou. Podle tûchto, podle mého názoru, neprozírav ch a z vlastní bezmoci vypl vajících receptû, má b t divadlo drsné, nemilosrdné a kruté To pfiedev ím oãekávají kritici nejenom u nás, ale pfiedev ím v nûmecky mluvících zemích, kde se divadelníkûm zotroãen m oãekáváním kritikû postupnû podafiilo vyhnat diváky z divadel. Nerozumím tomu a nikdy jsem ani nechtûl. Pfii tûchto konceptech by v jin ch lidsk ch aktivitách napfiíklad lékafii léãili nemoc kfiikem a v ãitkami a ne vlídn m ti ením a hledáním moïné nápravy. Podobné koncepty jsou vhodné pro ty, ktefií na prvém místû milují sami sebe, nenávidí jiné a nechtûjí prostû vyprávût sv m bliïním pfiíbûhy, které mohou zlep it ná svût, neboè tento svût povaïují za neopravitelnû stra n a sv mi pseu- 4

5 doumûleck mi opusy pouze hledají viníky takového stavu. A tito viníci samozfiejmû stojí mimo nû samotné i mimo jejich nejbliï í. Cel Ïivot jsem se títil tûch, ktefií pomlouvají své bliïní za úãelem vlastního prospûchu, ktefií vidí svût zásadnû negativisticky, lidí, pro které je v echno, kromû nich samotn ch, patné. Proto jsem se celou dobu snaïil budovat na e soubory z lidí, pro které je prost úsmûv mnohem dûleïitûj í neï zap klost motivovaná snahou b ti zajímav m. V na em divadle se snaïím, a dovolím si tvrdit, Ïe úspû nû, soustfiedit pro na i kaïdodenní umûleckou práci ty nejlep í autory i interprety za úãelem vést s na ím obecenstvem mezilidskou laskavostí motivovanou rozpravu o v em, co je pro pozitivní v voj na eho svûta podstatné. A tím nejpodstatnûj ím je ãlovûk kaïd sám o sobû. A o svûtû kolem nûj pfiece nemûïeme tvrdit, Ïe je hrozn, stra n a k neïití, neboè v nûm zufií rozliãné katastrofy. NemÛÏeme pfiece svûtu vyãítat boufie, záplavy, pou tû, exploze vulkánû a jiná ne tûstí, které ho logicky potkávají. KaÏd z nás se v ak mûïe sám sebe ptát, co zpûsobuje napfi. to, Ïe mu jiní nerozumûjí, Ïe aãkoliv jeho srdce pfietéká láskou, ta není opûtována, a kaïd z nás mûïe touïit vymyslet nûco tak chytrého, Ïe se tomu jeho bliïní zasmûjí, nebo tak citovû mocného, Ïe s ním budou plakat. Opakovanû pfiipomínám dvû antické divadelní masky, které zdobí na e divadlo masky komedie a dramatu s poukazem na to, Ïe ná divadelní ãas je jen ãástí lidské vûãnosti a ona vûãnost Ïe je nejlépe dosaïitelná pfii samotném divadelním pfiedstavení pfii kaïdém z nich. Co nás vede k tomu, abychom po celou prozatímní existenci moudrého ãlovûka skrze divadlo uvaïovali tûmi nejrûznûj ími prostfiedky o na í jsoucnosti? ProtoÏe o sobû nevíme nic, neï co vidíme, stojíme s lupou uprostfied mléãné dráhy a ani to, co vidíme, nemusí b t pravda, víme málo, anebo nic, Ïijeme oddûlenû a kaïd sám pro sebe, stojíme mimo své bliïní, jsme jenom netrpûliví pozorovatelé a o sobû sam ch víme je tû ménû. A copak víme o své du i? A právû proto je tolik dûleïité ono divadelní zkoumání. KaÏd, kdo nûkdy zakusil proces pfievtûlování právû díky tomuto jednomu ze zázrakû divadla, dokázal mnohem více porozumût jin m lidsk m bytostem, a tedy b t schopen tolerance. Na rozdíl od tûch, ktefií zakleti v sobû a sv ch pevn ch teoriích oãekávají, ãeho se jim obvykle nedostane. Nedivme se, Ïe jsou jejich odtaïité zprávy o divadelních pfiedstaveních prosty nûãeho, ãemu jsme si uvykli fiíkat záïitek. Nebohé du e. Je mi tak vlastnû líto v ech, ktefií parazitují na skuteãném a Ïivém divadle jako jeho pozorovatelé, analytici, teoretikové a zprostfiedkovatelé. Nepamatuju, Ïe by jejich ãinnost byla k nûãemu dobrá. Pfii hodnocení práce na eho divadla vycházím ze zcela jin ch premis neï v ichni ti tzv. divadelní kritici. A navíc mám rád dobré divadlo a baví mû ho nav tûvovat, jsem jím rád uná en a vím, Ïe se chová jako lidsk Ïivot dnes tu je a zítra není. I proto je nemoïné ho nemilovat tehdy, kdy nás nav tûvuje ve své nejlep í podobû. Znovu mohu konstatovat, Ïe v hodnoceném období na e divadlo znovu potvrdilo své v jimeãné postavení jak v âeské republice, tak i ve svûtû. Umûlecké v sledky na eho divadla jsou v eobecnû vnímány jako to nejlep í, co v ãeském divadle vzniká. Plnû jsme realizovali ná umûleck program, vycházející ze základních premis smyslu a podstaty na í tvorby i v kontextu s dramaturgick m plánem. Vedle reprízování dfiíve nazkou en ch inscenací jsme uvedli celkem jedenáct nov ch premiér. Z nich 5 na âinoherní scénû, 5 na Hudební scénû a jednu na Biskupském dvofie. 5

6 Mûstské divadlo Brno pfiipravilo pro své náv tûvníky v roce 2015 jedenáct nov ch inscenací: 24. ledna Martin Lingnau, Jurrian van Dongen, Koen van Dijk LET SNÒ LILI 7. a 8. února Simon Mawer SKLENùN POKOJ 14. a 15. bfiezna Matthieu Delaporte, Alexandre de La Patellière JMÉNO 28. bfiezna Ralph Siegel, Stanislav Mo a JOHNNY BLUE 16. kvûtna Dennis Martin, Christoph Jilo, Wolfgang Adenberg OSTROV POKLADÒ 21. ãervna Karel Cón, Stanislav Slovák, Jan otkovsk, Petr tûpán MENDEL ANEB VZPOURA HRÁ KÒ (Biskupsk dvûr) 12. a 13. záfií Paul Pörtner SPLA ENÉ NÒÎKY 24. fiíjna Andrew Lloyd Webber, Jim Steinman PÍSKÁNÍ PO VùTRU 7. listopadu Daniel Große Boymann, Thomas Kahry VRABâÁK A ANDùL 14. listopadu William Shakespeare KRÁL LEAR 19. a 31. prosince Andreas Sauter, Bernhard Studlar âervené KOMETY 6

7 Martin Lingnau, Jurrian van Dongen, Koen van Dijk Let snû LILI Fantasy muzikál ReÏie a úprava: Petr Gazdík Pfieklad: Petr Gazdík, Karel karka Hudební nastudování a dirigenti: Dan Kalousek, Franti ek terbák Hudební aranïmá: Martin Wiesner Scéna: David Benson Scénické projekce: Petr Hlou ek a Dalibor âernák Kost my: Veronika Hindle Choreografie: Carli Rebecca Jefferson Asistentka reïie: Anna Marie Formánková Dramaturgie: Klára Latzková Produkce: Zdenûk Helbich âeská premiéra: 24. ledna 2015 na Hudební scénû Rok 2015 jsme zahájili ãeskou premiérou na Hudební scénû. Dlouhodobû a systematicky se vûnujeme pfiípravû tzv. rodinn ch pfiedstavení, jeï jsou urãena pfiedev ím dûtem. Pohádku Let snû, kterou napsali hudební skladatel Martin Lingnau, Jurrian van Dongen a Koen van Dijk, jsme uvedli v pfiekladu Karla karky a umûleckého éfa muzikálového souboru Petra Gazdíka, kter inscenaci i reïíroval. Nové hudební aranïmá je dílem Martina Wiesnera a je v teãné. Hudební nastudování s bravurou zvládli oba dirigenti pfiedstavení Dan Kalousek a Franti ek tûrbák. irokorozmûrnou, témûfi filmovou hudbu zvládá bezkonkurenãnû nejvût í hudební tûleso v rámci orchestfii tû HS za posledních nûkolik let. 36 hrajících hudebníkû je poãet úctyhodn a v této sezónû potvrzuje trend na eho divadla hrát hudební inscenace se vskutku velk m orchestrem. Smûsice specifick ch zvukû je realizována tfiemi hráãi na klávesové nástroje. ÎesÈovou sekci zde tvofií 3 lesní rohy, 3 trubky a 2 trombony. Velkou skupinu zde zaujímají smyãcové nástroje v poãtu 16 hráãû. Mezi dechov mi dfievûn mi nástroji zaujme sv m sametov m tónem novû zakoupená altová flétna, po které hráãi flétnové skupiny jiï dlouho touïili. Sbormistrem skvûl ch velk ch ansámblov ch ãísel se stal Karel karka a hlavní zásluhu na tom, Ïe je hudebnû a akusticky v echno na nejvy í úrovni, má hudební reïisér Milan Vorlíãek. Scénograf David Benson vytvofiil na jevi ti svût fantazie velmi pfiesvûdãivû a v born mi pomocnicemi mu v tom byly jak kost mní návrháfika Veronika Hindle, tak i choreografka Carli Rebecca Jefferson, neboè v ichni dohromady vytváfieli obrazy tzv. figurální scénografie, kdy se kost my úãinkujících a jejich pohyb vzájemnû doplàovaly a dotváfiely scénografii neïiv ch kulis. V e spoleãnû skvûle funguje a diváci si z pfiedstavení mimo jiné odná ejí nádhern estetick záïitek, kter je umocnûn nejenom bájeãnou svûtelnou reïií, jiï vytvofiil David Kachlífi, ale i projekcemi z ateliéru Petra Hlou ka a Dalibora âernáka. Klára Latzková zde jako obvykle vykonala obrovskou a peãlivou dramaturgickou práci. ReÏie Petra Gazdíka je pfiehledná. Opírá se o pfiíbûh, kter nás varuje pfied moïnou ztrátou schopnosti snít a hrát si. Suverénnû staví obrazy plné originální fantazie a pfiekvapení. 7

8 Jako vïdy vede s pfiehledem v echny herecké v kony a i zde, podobnû jako v jeho jiné úspû né inscenaci Mary Poppins, rovnûï pfiedstavitele dûtsk ch rolí, kter ch je v této inscenaci pfievaha. (Úãinkování dûtsk ch hercû se u nás stalo dobrou tradicí.) KaÏdá dospûlá postava civilního svûta má své zhmotnûní i ve svûtû fantazie. Postavy Roberta, resp. Oberona hrají suverénnû Igor Ondfiíãek a Milan Nûmec. Titanii propûjãují svou osobitostí jak Alena Antalová, tak Jana Musilová nádhernou královskou dûstojnost, aby roli Tanji vybavily onou typicky souãasnou uspûchaností. Obû skvûle zpívají. Laskavou babiãku Amyru hraje a zpívá Jana Gazdíková. Nemotoruse hrají roztomile Jakub Uliãník a Luká Janota. Oba dominují ve sv ch hudebních ãíslech podobnû jako Luká Vlãek ãi Jan Apolenáfi, ktefií vytváfiejí hlavní zápornou postavu inscenace FÛriuse. Podobnû mile ztváràují svou postavu Netop ruse Jifií Mach a Karel karka. V ichni dospûlí pfiedstavitelé fantazijních rolí nic nepfiedstírají a hrají s chutí a laskavostí. V kony v ech dûtí se dají charakterizovat vesmûs jako zcela profesionální. Jen v málo pfiípadech si divák uvûdomí zanedbatelnou nezku enost nûkterého z nich. Malou Amyru hrají Karolína Bure ová, Katefiina Kolãavová a Adéla âástková. Lili, v obou svûtech hlavní dûtskou pfiedstavitelku, zvládají úïasnû a to vãetnû nároãn ch hudebních ãísel Katefiina Marie Fialová, Natálie Grossová ãi understudy Pamela Soukupová. Postavu Aloe hrají Stefanie Pálová a Dominika Mina Elischerová, Brema pak Tomá Gut nebo Petr imãák. Kritika ne etfiila chválou jak za samotné objevení tohoto titulu, tak i za jeho kvalitní zpracování. A diváci? V ichni, od tûch nejmen ích aï po ty nejstar í, jsou nad eni. Poãet repríz zatím: 36 8

9 Simon Mawer SKLENùN POKOJ Dramatizace legendárního románu o vile Tugendhat Pfieklad románu: Luká Novák ReÏie a divadelní adaptace: Stanislav Mo a Scéna: Christoph Weyers Kost my: Andrea Kuãerová Hudba: Zdenek Merta Choreografie: Aneta Majerová Asistent reïie: Jan Mazák Produkce: Zdenûk Helbich Dramaturgie: Jifií Závi Svûtové premiéry: 7. a 8. února 2015 na âinoherní scénû Svûtová premiéra dramatizace románu Simona Mawera Sklenûn pokoj se hned po svém uvedení stala ozdobou na eho repertoáru, její reprízy jsou beznadûjnû vyprodány a diváci i kritika hovofií o naprosto mimofiádném divadelním záïitku. Na emu divadlu se podafiila zcela unikátní vûc, kdyï získalo autorská práva pro první svûtové uvedení dramatizace úïasného románu Simona Mawera, kter se tû í obrovské pfiízni ãtenáfiû na celém svûtû. Hned na úvod hodnocení této inscenace je tfieba napsat i to, Ïe sám autor byl nad en nejenom z dramatizace samotné, ale pfiedev ím pak z jejího jevi tního zpracování i neb vale mocného úãinku, kter má na své obecenstvo. Autorem dramatizace a reïisérem inscenace se stal v jedné osobû fieditel divadla Stanislav Mo a, kter pouïil románov pfieklad Luká e Nováka. Pfii pfiípravû i inscenování mu byl v born m partnerem dramaturg Jifií Závi. Rozsáhlá sága, v jejímï centru jsou osudy postav procházející vilou Tugendhat, se odehrává v prûbûhu 61 let a byla pro divadelní uïití zkrácena o jednu tfietinu. Pfiesto si zachovala jasnû vypovídající historickou dokumentaãní hodnotu. Rozvûtven pfiíbûh je vyprávûn zcela pfiesvûdãivû a udrïuje diváckou pozornost v maximálním napûtí po dobu tfií a pûl hodiny. ReÏie je postavena na neustálé tenzi mezi ideálnû vykonstruovan m prostorem svûtoznámé vily a reáln m Ïivotem v nûm. ReÏisér zkompiloval minulé s pfiítomn m a pfiíbûh uchopil v novém, neotfielém divadelním rozmûru. Celkem 54 obrazû v naprosto rûzn ch prostfiedích dokázala reïie spolu se scénografií Christopha Weyerse skvûle vyfie it pomocí obrovsk ch dvourozmûrn ch kulis vyuïívajících v tvarn systém origami, takïe zmûny mezi obrazy jsou takfika okamïité, je zachována autenticita konkrétních prostorû a rovnûï i kontinuální charakter s atmosférou onoho sklenûného pokoje. Brilantní fie ení i provedení! Kost my Andrey Kuãerové odpovídají pfiesnû jednotliv m dobov m úsekûm a zároveà i charakterûm postav. Obdivuhodné je i to, jak herci spoleãnû s garderobou zvládají poãetné bleskurychlé pfievleky mezi obrazy. 9

10 Hudbu k inscenaci sloïil Zdenek Merta. Jedná se o citlivé prolínání klavíru se sborov m zpûvem, kter byl nahrán ve spolupráci s Ars Brunensis Chorus. Hudba skvûle navozuje atmosféru jednotliv ch scén. Inscenaci zdobí hned nûkolik v born ch hereck ch v konû. Liesel Landauerovou hraje skvûle Pavla Vitázková v irokém zábûru naprosto rozdíln ch emocionálních v chodisek ústících do vïdy naprosto pfiesvûdãiv ch situací. Viktor Landauer Petra tûpána je muïsk m stfiedobodem jinak pfieváïnû Ïensky orientovaného pfiíbûhu. Jeho v kon je bravurní! Hana Hanáková je v podání Ivany VaÀkové mnoh mi oznaãována za v románu i inscenaci nejzajímavûj í postavu. Hereãka tûïí ze své pfiirozené dûstojnosti. Její v kon je skromn a pfiitom svou hloubkou strhující! Laníka, spoleãenského chameleona slouïícího jak fa ismu, komunismu a v elijak m dal ím rûzn m pánûm, Èavnatû hraje Michal Isteník, vyuïívající plnû svého mimofiádného dramatického i komediálního talentu. Rainer von Abt, architekt vily, je v podání Rastislava Gajdo e nádhernou studií aï fanatického av ak i aristokratického génia. Dal í znamenit v kon zde realizuje Svetlana Janotová jako Kata, ona prostitutka, jejíï vztah s Viktorem Landauerem podává divákûm zásadní zprávu díla o tom, Ïe Ïádné bohatství a pfiepych nemohou vynahradit vá eà lásky a pocit Ïivotního naplnûní. Z mnoha jin ch v born ch hereck ch v konû je tfieba je tû zmínit herecko-taneãní kreaci Radky Coufalové v roli b valé taneãnice Zdenky a v kon Igora Ondfiíãka, kter hraje Hauptsturmführera Stahla s buldoãím pfiesvûdãením o pravdû své jiï v principu zvrhlé ideologie. Kvûtoslava Ondráková, Zdenûk Junák a Ladislav Koláfi byè v men ích rolích inscenaci zdobí svou osobitostí. Patrik Bofieck exceluje mimo jin ch postav témûfi v dokumentárnû pojaté postavû Reinharda Tristana Eugena Heydricha. Skvûlou studii rozehrává v omezeném a namí eném nacistovi Schreiberovi Jan Mazák, se kter m tuto roli úspû nû alternuje Tomá Slezák. 10

11 V dal ích rolích inscenaci obohacují pfiesn m a obûtav m hraním Eva Ventrubová jako dcera Landauerov ch, Vojtûch Blahuta, Lenka Bartol icová, která se nejvíce vpije do pamûti jako nadrïená star ina Rudé armády Jevgenija, Marek Koláfi mezi jin mi i jako klavírní virtuos Miroslav Nûmec, Monika Svûtnicová i jako Laníkova sestra, Sára Milfajtová pfiedev ím jako Jana Jakubecová, Jakub Przebinda hlavnû jako Martin syn LandauerÛ. Tomá Sagher vytváfií hned nûkolik vût ích figur s naprosto pfiesnou charakterokresbou nejvíce pak zaujímá v silné emigraãní scénû jako Ïidovsk uprchlík z Vídnû. S noblesou pfiedvádí postavu ãí níka David Kropáã. I v této inscenaci se na jevi ti objeví malé dûti pfiesvûdãivû hrající své role: Krist na Gajdo ová, Vojtûch Ventruba a Hannah kodová. Nûktefií diváci mluví o inscenaci desetiletí, kaïdá repríza zaïívá praskání budovy ve vech, kdy jsou diváky obsazeny i schody, a to pfiesto, Ïe téma zde není vûbec snadné a mnohé scény stejnû jako celé dílo se zavrtávají sv m divákûm velmi hluboko pod kûïi. Poãet repríz zatím: 37 11

12 Matthieu Delaporte, Alexandre de La Patellière JMÉNO Konverzaãní komedie Pfieklad: Petr Christov ReÏie: Petr Gazdík Scéna: Emil Koneãn Kost my: Eli ka Ondráãková Asistentka reïie: Anna Marie Formánková Dramaturgie: Jifií Závi âeské premiéry: 14. a 15. bfiezna 2015 na âinoherní scénû V repertoárovém zpûsobu hraní je nutné dosáhnout vyváïenosti mezi jednotliv mi základními divadelními Ïánry mezi tragédií a komedií. Proto je vïdy dobrá komedie vítaná o to více, pakliïe je inteligentní. A to je pfiípad vynikající konverzaãní komedie Jméno, kterou napsali Matthieu Delaporte a Alexandre de La Patellière a kterou pro na e divadlo z francouz tiny pfieloïil Petr Christov. Jedná se o vtipnou, krutou, dojemnou i chytrou hru o muïích, Ïenách a jejich vztazích, která stojí na brilantních dialozích a vychází z faktu, Ïe s pfiíbuzn mi, partnery a pfiáteli je to jako s knihami: mít je doma je tû neznamená mít je pfieãtené. ReÏisér inscenace Petr Gazdík v úzké spolupráci s dramaturgem Jifiím Závi em soustfieìuje ve kerou pozornost na minuciózní vybudování prûbûïné konstrukce vztahû jednotliv ch postav, které se, (a na tom stojí pfieváïná ãást humoru), ostfie v ãase promûàují. Inscenace získala na GRAND Festivalu smíchu v Pardubicích, kterého se úãastní ty nejlep í komediální inscenace z âeské republiky, hned tfii ceny! Cenu Komedie divákû, Cenu studentské poroty a Alena Antalová získala cenu za Nejlep í Ïensk hereck v kon. Scénograf Emil Koneãn eliminuje jakoukoliv v znamotvornost dekorace. V e je zde podfiízeno koncentraci na herce, v e slouïí herecké akci bez dal ích pfiesahû. Obdobnû jsou realizovány i úãelné kost my Eli ky Ondráãkové, které zásadnû slouïí jednotliv m charakterûm a jejich sociálnímu i mentálnímu zafiazení. Alena Antalová pfiímo exceluje v roli hostitelky veãírku Elisabeth Garaud-Larchet. Její kreace tiché, skromné, úsluïné a chápavé manïelky se prudce promûní v okamïiku, kdy takzvanû dïbán pfieteãe Její rekapitulaãní monolog je mistrovskou hereckou árií a byl vïdy, na premiéfie i pfii kaïdé repríze, odmûnûn potleskem na otevfiené scénû! Její manïel v inscenaci Pierre Garaud, jak ho ztváràuje Viktor Skála, je kouzelnû stejnû tak protivn m jako i mil m hloupû úporn m malomû Èákem. Naprosto bravurnû zvládá roli pozounisty symfonického orchestru, dávného rodinného pfiítele Clauda Gatignola Jakub Uliãník jemnû volen m distingovan m herectvím, které je naprosto autentické a vysoce 12

13 osobnostnû charismatické. Bohatého Vincenta Larcheta, bratra Elisabeth a nastávajícího otce, hraje Martin Havelka. Je okouzlující svou spontánní, absolutnû pfiirozenou jevi tní existencí a mimofiádn m smyslem pro humor vãetnû tolik vzácné sebeironie. Jeho nastávající Annu Caravati v bornû ztváràuje Viktória Matu ovová s odpovídající mladickou energií, která se vzpûãuje jak mkoli kompromisûm. Pûtice ojedinûl ch mistrovsk ch v konû! O inscenaci mnozí hovofií jako o vzácné terapii smíchem V ichni vysoce hodnotí vysokou úroveà kvalitního, inteligentního humoru realizovaného pfiesnû veden mi skvûl mi herci a diváci si upfiímnû a s obrovsk m ohlasem v ãeské premiéfie v na em divadle téhoï uïívají. Poãet repríz zatím: 39 13

14 Ralph Siegel, Stanislav Mo a JOHNNY BLUE ëábelsk muzikál Pfieklad a reïie: Stanislav Mo a Hudební aranïmá: Karel Cón Hudební nastudování a dirigent: Karel Cón, Ema Mike ková Scéna a scénické projekce: Petr Hlou ek Kost my: Andrea Kuãerová Choreografie: Hana Kratochvilová Asistent reïie: Igor Ondfiíãek, Jakub Przebinda Dramaturgie: Klára Latzková Produkce: Zdenûk Helbich Svûtová premiéra: 28. bfiezna 2015 na Hudební scénû Na i divadelnû-hudební produkci jsme ozdobili dal í svûtovou premiérou. Byl jsem vyzván jedním z nejznámûj ích svûtov ch skladatelû populární hudby Ralphem Sieglem, abych vyuïil jeho písnû k napsání pûvodního muzikálového díla. Dvacetiminutov potlesk vestoje na premiéfie a podobn ohlas na kaïdé dal í repríze naznaãují, Ïe se dílo povedlo na v bornou. O inscenaci jeví zájem zahraniãní producenti a je jen otázkou ãasu, kdy se dílo objeví na dal ích evropsk ch scénách. Kromû napsání scénáfie jsem pro inscenaci pfieloïil písàové texty a dílo i sám reïíroval. Originalita provedení, semknutost celého tvaru, pfiehledné a strhující básnické vyprávûní pfiíbûhu to jsou nejvy í devizy této inscenace, které nejenom v pfiípravné fázi v raznû pomáhala formovat dramaturgynû Klára Latzková. Zásadním podílem k tomu pfiispívá strhující choreografie Hany Kratochvilové. Znamenitû vyfie il scénu Petr Hlou ek, kter ji pojímá jako otevfiené koncertní pfiedstavení, jeï v ak umoïàuje bleskurychlé promûny prostfiedí i díky jeho vlastním projekcím. V znamnou v tvarnou sloïkou je zde i svûtelná reïie Davida Kachlífie, která mnoho scén svou úchvatností korunuje. Kost my Andrey Kuãerové potvrzují v jedné své poloze civilnost pfiíbûhu a v oné druhé fantazijní jeho bizarnost. Hudbu Ralpha Siegela, která má nespoãetnû poloh a která je vïdy originální, podmanivá a divadelnû cenná, pro inscenaci upravil a pro velk orchestr mistrovsky k v eobecné úctû aranïoval Karel Cón, kter inscenaci i hudebnû nastudoval a s pfiehledem ji rovnûï pfii stfiídání se s Emou Mike kovou diriguje. Pod jejich taktovkou hraje 29ãlenn orchestr, kterému autor a reïisér v jedné osobû dal otevfienû vyniknout ve festivalov ch scénách. Sbory znamenitû pfiipravila Jana Suchomelová. ReÏisér zvuku Milan Vorlíãek s pfiehledem dotváfií akustickou kvalitu díla, které bylo mimo jiné napsáno i pro dvojnásobného nositele Ceny Thálie Du ana Vitázka s vûdomím, Ïe je skvûl m kytaristou a harmonikáfiem. Slep pouliãní zpûvák Johnny Blue, jenï si na své skromné Ïivobytí vydûlává hraním a zpíváním sv ch písní v parku, je postavou psanou mu pfiímo na tûlo. Du an Vitázek hraje, zpívá a muzicíruje naprosto excelentnû a jeho alternant Jifií Mach, kter se musel pro 14

15 tuto roli pouze douãit hrát na foukací harmoniku, mu více neï zdatnû sekunduje. Jeho milou Marii ztváràují hned tfii hereãky. Do angaïmá k nám pfii la nositelka Ceny Thálie Lucie Bergerová a tato role byla její první na na em jevi ti. Její v kon je naprosto profesionální i vzácnû vytfiíben. Herecké a pûvecké kvality Svetlany Janotové jsou v eobecnû známy a zde je jenom potvrzuje. Hlubok m proïitím své role strhává ve keré publikum. Hana Holi ová v roli exceluje díky podobn m vlastnostem. Vyzrálost, suverenita spojená s nûïností i jist m nadhledem zdobí její skvûl v kon. Postavu z jiného svûta Satanu hrají a zpívají dvû hereãky. Extrémnû nároãná i zvlá tní role na la v obou skvûlé pfiedstavitelky, které jí propûjãují nejenom své neobvyklé atraktivní exteriéry, ale pfiedev ím skvostné hlasy a v jimeãnou stylizaãní hereckou schopnost. Radka Coufalová je ìábelsky lstivou hráãkou s lidsk mi osudy, Andrea Bfiezinová pak akcentuje aï fanatickou touhu po zniãení lidského tûstí a po propadnutí lidské du e peklu. To, Ïe je inscenace charakterizovaná i jako komedie, je pfiedev ím zásluhou jediné role, která byla takto i napsána, av ak v prûbûhu zkou ení nabyla je tû díky komediálnímu pfiínosu obou jejích pfiedstavitelû. Roli Freda, pfiítele Johnnyho z dûtství, v pfiíbûhu pfiiznanû podobného Vocílkovi ze Strakonického dudáka, vybavil Alan Novotn natolik nakaïliv m humorem, Ïe se jeho pfiítomnost na jevi ti promûàuje témûfi v kabaretní vystoupení, které v ak niãemu neubliïuje, ale naopak dotvrzuje celkovou koncepci koncertního pfiedstavení. S ním alternující Ale Slanina si vede neménû úspû nû a s obdobn m ohlasem. V inscenaci hraje, tanãí a zpívá v mnoha rolích, a tedy i pfievlecích ãtrnáctiãlenn sbor. Hana Kováfiíková nebo Michaela Baladová, Viktória Matu ovová nebo Katarína Mikulová, Barbora Remi ová nebo Veronika Bo jaková, Evelína Kachlífiová nebo Nikol Kotrnetzová, Kristian Pekar nebo Dominik Teleky, Jan BroÏek nebo Daniel Ryme, Ondfiej Studénka nebo Jakub Zedníãek. VÏdy naprosto pfiesn, nakaïlivû energicky nabit a v mnoha ohledech v dobrém slova smyslu odpovûdn za úspûch celého díla, pfii jehoï sledování si divá- 15

16 ci mnohdy uïijí i bezvadnû hrajícího Ïivého orchestru, kter je souãástí pfiíbûhu, a proto je vsazen na jevi tû do architektury scény. Z inscenace bylo natoãeno CD. V této ãinnosti zá - znamû na ich hudebních inscenací budeme i nadále pokraãovat. Jedin m limitem je získání autorsk ch práv. Diváci si díla s nad ením uïívají a zajisté není zanedbatelné, Ïe se premiéry úãastnily tfii oficiální nûmecké a dva rakouské televizní táby a Ïe se v obou tûchto zemích vysílaly dokumenty o premiéfie i o vzniku díla, a Mûstské divadlo Brno a kvalita jeho produkce, schopnosti souboru atd. tak na ly v naprosto neobvyklé mífie své vysoké uznání i za hranicemi na í zemû. Poãet repríz zatím: 23 16

17 Dennis Martin, Christoph Jilo, Wolfgang Adenberg OSTROV POKLADÒ DobrodruÏn muzikál ReÏie: Stanislav Slovák Úprava: Klára Latzková a Stanislav Slovák Pfieklad: Mikulá Bryan Hudební nastudování a dirigenti: Dan Kalousek, Jakub Îídek Hudební aranïmá: Martin Wiesner Scéna: Jaroslav Milfajt Scénické projekce: Petr Hlou ek Kost my: Andrea Kuãerová Choreografie: Michal Matûj Asistent reïie: Jakub Przebinda Asistentka choreografie: Hana Kubinová Dramaturgie: Klára Latzková Produkce: Zdenûk Helbich Svûtová premiéra: 16. kvûtna 2015 na Hudební scénû I dal í inscenace uvedená na Hudební scénû byla svûtovou premiérou. Po nadmíru úspû ném pfiedstavení PapeÏka, vãetnû Ceny Thálie pro Hanu Holi ovou, jsme opût vstoupili do koprodukãní spolupráce se skupinou nûmeck ch mlad ch autorû. K dvojici Dennis Martin (hudební skladatel a textafi) a Christoph Jilo (scenárista) pfiistoupil scenárista Wolfgang Adenberg. Ostrov pokladû, zromantizovan svût pirátû, nekoneãn ch mofisk ch scenérií, lodí, pust ch ostrovû a zakopan ch pokladû se v jejich podání kouzelnû prolíná s realistick mi problémy mladého muïe Roberta Louise Stevensona. Skvûl základ pro vskutku zajímavé, originální i atraktivní pfiedstavení. Velkou roli je tû v literární pfiípravû sehráli dramaturgynû na eho divadla Klára Latzková, pfiekladatel Mikulá Bryan a reïisér prvního uvedení Stanislav Slovák. Obdobnû spolupracoval s Dennisem Martinem dirigent a hudební éf na eho divadla Dan Kalousek na partitufie. Autofii vyuïívali hojnû i skuteãnosti, Ïe scénáfi vznikal a byl upravován s vûdomím konceptu scénografa Jaroslava Milfajta i kost mní v tvarnice Andrey Kuãerové. iroká t mová práce, která je vûbec pro na e divadlo typická, pfiinesla sevfien a zajímav tvar, jenï sv m divákûm nabízí nejenom napínavé a komplexní pfiedstavení, n brï i nevtíravá pouãení. Stanislav Slovák jako vedoucí osobnost celého t mu dokázal vytvofiit nevídané dílo, v nûmï se ãasové, prostorové, v znamové roviny rychle stfiídají, vzájemnû doplàují, a to vãetnû pfiecházení nûkter ch hercû z jednûch rolí do jin ch. V znamnû mu k tomu napomáhá skvûle promy lená scénografie, ve které je kombinována otáãivá ãást dekorace s prvky boãních, tzv. barokních kulis. Jaroslav Milfajt pouïívá jak realistické prvky, tak i symbolické náznaky ãetnû doplàované znamenit mi projekcemi z dílny Petra Hlou ka a Dalibora âernáka ve v teãném svícení Davida Kachlífie. Obdobné je to i s nádhern mi a dobû pfiesnû odpovídajícími kost my Andrey Kuãerové, kdy rychlé stfiídání postav, napfi. vzne ené spoleãnosti, francouzské bohémy, pestr ch typû v pfiístavu aï po ìábelské piráty, pfiibliïuje celkové vyznûní inscenace filmov m stfiihov m moïnostem. 17

18 Hudební nastudování je spoleãn m dílem Dana Kalouska a Jakuba Îídka, ktefií inscenaci s úspûchem i stfiídavû dirigují. Hudba má filmov, historizující charakter a je realizována v barevném a bohatém aranïmá pro 29 hráãû. Oba dirigenti vybízejí od dirigentského pultu k jásav m tónûm pfiedev ím dechovou sekci. O vysokou kvalitu sborov ch zpûvû se postarala Jana Suchomelová. Zvukov design inscenace byl jako obvykle na maximálnû dosaïitelné úrovni díky práci Milana Vorlíãka. V borné jsou choreografie Michala Matûje, které vïdy pfiesnû charakterizují rytmem a pohybovou stylizací konkrétní prostfiedí a sociální skupiny, a to i v nelehk ch pasáïích, kdy je jevi tû zaplnûno na prv pohled nemotorn mi, buransk mi piráty Jejich líté souboje a rvaãky jsou pak dílem Josefa Juráska. Louis Stevenson, Dr. Livesey a Ben Gunn, to jsou hned tfii postavy v inscenaci, které ztváràují Ale Slanina v alternaci s Luká em Janotou. Oba hrají a zpívají v nasazení, které díky jejich profesionalitû, osobitosti a vysoké herecké inteligenci diváky suverénnû pfiehlednû pfiená í pfies vlny nejednoduchého pfiíbûhu. Dûtské role Lloyda Osbourna a Jima Hawkinse suverénnû zvládají je tû zdaleka ne plnoletí Lubomír Hrdliãka a Tomá Daleck. V rolích Fanny Osbourneové a paní Hawkinsové potvrdila Lucie Bergerová oprávnûnost jejího angaïování do na eho divadla jak díky její profesionální vybavenosti, tak i síle osobnosti. Ve stejn ch rolích podává Ivana VaÀková jako obvykle dech zaráïející v kon, obdobnû jako dal í alternantka Hana Holi ová, jejíï v stupy jsou jako obvykle ozdobou inscenace. V roli nerudného otce Thomase Stevensona vyuïívá Ladislav Koláfi laskavé podstaty své vyzrálé osobnosti k tomu, abychom za jeho agresivitou vïdy pocítili i otcovskou lásku, a v roli Kapitána Smolleta se pak plnû koncentruje na vyïadování absolutní disciplíny, která neuznává kompromisy. Jedná se o nesmírnû nároãn a pfiitom skvûl v kon, se kter m se jeho alternant Martin Havelka srovnává po svém, tedy s vyuïitím své spontánní silné autority v obou postavách a se stejnû v born m v sledkem. 18

19 Jana Musilová a Lenka Janíková alternují v roli Louisovy matky Margaret Stevensonové. Obû stejnû laskavû milující, starostlivé ve svém herectví a zpívající na znamenité úrovni. V rolích Johna Silvera a Sama Osbourna se stfiídají hned tfii kolegové. Zkou eli jsme pro pfiípadné angaïmá Jozefa Hru kociho, kter hraje prozatím v Plzni, a ukázalo se, Ïe díky jeho celkov m pfiedpokladûm mûïe jít o v bornou akvizici do pánské ãásti na eho souboru. Jakub Zedníãek potvrzuje svûj vysok standard z posledních rolí, které u nás zahrál. Disponuje v jimeãn m charakterotvorn m talentem a je v tom nejlep ím slova smyslu komediantem v kaïdém okamïiku své jevi tní existence. V kon Petra tûpána ve stejn ch rolích pak jen dokládá, Ïe se v jeho osobû divák setkává s jednou z nejzajímavûj ích hereck ch osobností souãasnosti. VÏdy naprosto pfiesn a vïdy své roli poskytující je tû nûco navíc a vïdy patfiiãného. Bohat a fascinující v kon! Billyho Bonese hraje Jifií Mach tak, jako se chová jabloà pfied svou smrtí mívá nejvût- í úrodu a sadafii fiíkají: Ten strom se zbláznil. V teãn v kon. TutéÏ roli hraje i Du an Vitázek aï témûfi k okamïitému sebezniãení. Fyzicky, hlasovû i mentálnû svou divokostí, a pfiitom kontrolovanou, bofií hranice moïného a hraje a zpívá tak vlastnû v jiné dimenzi na eho vesmíru. V born charakter sv m pfievtûlením vystavûli Ondfiej Studénka a Kristian Pekar v roli Slepého Pewa. S milou sebeironií a v kouzelné nadsázce hraje Barona Trelawneyho Robert Jícha, kter pak postavû Starosty Edinburghu propûjãuje zde tolik potfiebnou ofi ciá l - nost kombinovanou s tupostí. Podobnû úspû nû s tímto úkolem naloïil jeho alternant Luká Vlãek. Kapitán Flint, postava pfiesnû vykreslená jako z tûch nejpovedenûj ích ilustrací románu, je v podání ZdeÀka Junáka i Josefa Juráska pfiesnû tou, která mûïe slab í povahy nav tûvovat i v bezesn ch nocích Bezpoãet dal ích kolegû vytváfií ansámblové role i fiadu men ích postav v naprosté pfiesvûdãivosti i pfiíkladné disciplínû. Tomá Sagher nebo Tomá Slezák, Kvûtoslava Ondráková nebo Martina Severová, Martin KfiíÏka nebo Jifií Ressler, Jan BroÏek nebo Marek Koláfi, Daniel Ryme, Jakub Przebinda. Jako vlny se pfielévají pfies palubu jevi tû vïdy v nov ch a nov ch postavách, aby znovu a znovu vytváfieli obrazy odpovídající i tûm nejnároãnûj ím pfiedstavám a pfiáním reïiséra a ku potû e obecenstva. Inscenace se setkává s v teãn m ohlasem. Poãet repríz zatím: 23 19

20 Karel Cón, Stanislav Slovák, Jan otkovsk, Petr tûpán MENDEL ANEB VZPOURA HRÁ KÒ Historická féerie ReÏie: Stanislav Slovák Scéna: Jaroslav Milfajt Kost my: Andrea Kuãerová Asistentka kost mní v tvarnice: Adéla Kuãerová Projekce: Petr Hlou ek Hudební nastudování: Karel Cón Dirigent: Karel Cón a Tomá Küfhaber Choreografie: Martin Pacek Asistentka choreografie: Tereza kodová Dramaturgie: Jan otkovsk Asistent reïie: Jakub Przebinda Svûtová premiéra: 21. ãervna 2015 na Biskupském dvofie V inscenacích uvádûn ch v unikátním prostoru Biskupského dvora se v posledních letech pravidelnû vûnujeme v razn m osobnostem moravské historie. Autorsk t m Stanislav Slovák (reïisér) Jan otkovsk (dramaturg) Petr tûpán (herec) právû inscenací Mendel aneb Vzpoura hrá kû, (tentokrát spoleãnû s hudebním skladatelem Karlem Cónem), zavr il jakousi volnou, Ïánrovû rozrûznûnou trilogii autorsk ch inscenací koncipovan ch právû pro tento prostor. Po v pravné legendû se zpûvy Baron Trenck a ãinoherním baletu Cyril a Metodûj pfii el na fiadu pfiíbûh snad svûtovû nejproslulej ího BrÀana zakladatele genetiky Gregora Johanna Mendela, opata augustiniánského klá tera na Starém Brnû. Oproti v em oãekáváním ne lo o tradiãní Ïivotopisné drama, ale pfiekvapivû o komediální zpûvohru s písnûmi, v níï do Mendelova osudu vstupují rozliãné dal í brnûnské, ale i svûtové legendy. ReÏisérem inscenace byl stejnû jako v pfiípadû Barona Trencka a Cyrila a Metodûje Stanislav Slovák, kter jiï bezpeãnû ovládá inscenování v exteriérovém prostfiedí Biskupského dvora. V této inscenaci mistrovsky pfiechází mezi jednotliv mi ãasy i prostfiedími za pomoci scénografa Jaroslava Milfajta, mága projekce Petra Hlou ka a ikovného Tomá e Sojky, i kdyï samozfiejmû nelze odhlédnout od skuteãnosti, Ïe tou nejv znamnûj- í kulisou zde je sám Biskupsk dvûr o sobû s úïasn m panoramatem chrámu sv. Petra a Pavla. Andrea Kuãerová jako kost mní v tvarnice bravurnû pracuje s tfiemi základními skupinami kost mû, z nichï první náleïí aktuální souãasnosti, druhá odpovídá dobû, ve které Ïil Gregor Mendel, a ta tfietí je pak z rodu divadelních kost mû z Mendelovy doby, i kdyï ty jsou zde rozvinuty ironizující fantazií souãasného vidûní. Hudba Karla Cóna je komponována rovnûï dle stejného systému jako kost my. Od historicky pfiesvûdãiv ch a stejnû tak roztomil ch pseudooperetních melodií, pfies v razové zpívání odpovídající dobû Gregora Mendela aï po vskutku muzikálové zpívání v souãasn ch scénách. I díky velmi ikovnému aranïmá hranému mal m orchestrem v ak nedochází v tomto díle k neïádoucím skokûm mezi jednotliv mi hudebními Ïánry. Cónova 20

21 hudba pracuje s nejrûznûj ími odkazy, které napomáhají akcentaci komediálního zamûfiení inscenace. AranÏmá je znamenitû a citlivû realizováno v osmi nástrojích: housle, kontrabas, kytara, klarinet, trubka, trombón, bicí a klávesy. Karel Cón inscenaci i hudebnû pfiipravil a Tomá Küfhaber ji perfektnû diriguje. Choreografii pfiipravil a se souborem nazkou el znám vynálezce jevi tního humoru Martin Pacek. SvÛj talent i zku enosti pfietavil v hlavní roli Janka do suverénního hereckého i pûveckého v konu Luká Janota. Je mentálnû i opticky skvûl m typem pro roli Gregora Mendela, kterou ve hfie samotné pfiejímá jako roli jen s nejvût ím odporem a setrvává aï do konce inscenace v jisté nesmírnû sympatické opozici ke v emu, co se kolem nûj dûje, pouze s v jimkou jeho logického zájmu o vûdeck v zkum. V roli Antona Zöllnera, impresária operetního souboru v Theater auf Krautmarkt, inscenaci jednoznaãnû vévodí Milan Nûmec. Vskutku renesanãní hereck, taneãní a pûveck v kon! Herec navíc sám diriguje celé inscenaãní dílo, které se zázrakem z dne ní ulice promûàuje v divadlo, aby se s poctou divadlu znovu do dne ní ulice navrátilo. Ozdobou, a nejen vizuální byè její osoba v jednotliv ch kost mech pûsobí sama o sobû pfienádhernû je Andrea Bfiezinová v roli Emmy Denkerové, subrety operetního souboru. Herecky naprosto autentická, navíc s jist m nadhledem, skvûle jako obvykle zpívající. Jan BroÏek vytváfií v roli Franti ka Matou e Klácela, filosofa a proutníka, skromnou a pfiitom jasnou a nesmírnû vtipnou studii jednosmûrnû nastaveného ãlovûka. Dal í role slouïí celku jak v realistick ch pasáïích, tak i v tûch, kdy reïie inscenaci formuje jako grotesku mnohdy dosahující aï bizarního charakteru. Alan Novotn hraje se zvlá tní úporností rabína Placzeka a Luká Vlãek se v teãnû srovnává s pro nûj atypickou rolí lázeàského viháka a divadelního kritika Christophera. KaÏd z dal ích kolegû hraje hned nûkolik postav. Ladislav Koláfi, Du an Vitázek, Ivana VaÀková, Jan Mazák, Jifií Ressler, Zdenûk Junák a Miloslav âíïek kaïd po svém a v ichni v kontextu s reïijní koncepcí vytváfiejí celé plejády postav a postaviãek, dokreslujících autory prezentované jednotlivé mikrosvûty pfiíbûhu. 21

22 A s nimi zpívá, tanãí a hraje ve sborov ch scénách i v men ích rolích je tû celá fiada dal- ích kolegû: Jifií Hork, Josef Jurásek, Dalibor âernák, Marián Chalány, Jakub Przebinda, Martina Severová, Vendula Hudcová, Hana Kratochvilová, Sára Milfajtová, Barbora Musilová, Eli ka Skálová, Monika Svûtnicová, Luká Kuãera, Igor Mar álek, Kristian Pekar, Vladimír Strouhal, Ondfiej Studénka, Bohumil Vitula. Znovu na maximálnû dosaïitelné úrovni, znovu s maximálním ohlasem u obecenstva i u kritiky. Celkovû lze hodnotit uvedení dal í svûtové premiéry jako potvrzení úspû né autorské dílny v Mûstském divadle Brno, které svou dramaturgií potvrzuje ná dlouhodob zámûr b t platformou souãasného divadla souãasn ch autorû, jejichï díla jsou uskuteãàována tûmi nejlep ími realizaãními t my, s nejlep ími interprety na té nejvy í moïné umûlecké úrovni. Poãet repríz zatím: 9 22

23 Paul Pörtner SPLA ENÉ NÒÎKY Detektivní komedie o nûkolika koncích ReÏie: Mikolá Tyc Pfieklad: Petr Novotn Inscenaãní úprava: Mikolá Tyc a Jan otkovsk Scéna: Karel âapek Kost my: Barbora Wojtkowiak Hudba: Jifií Hájek Dramaturgie: Jan otkovsk Asistent reïie: Michal Isteník Premiéra: 12. a 13. záfií 2015 na âinoherní scénû Hra nûmecky pí ícího autora Paula Pörtnera je pfiímo pfiíkladnou ukázkou toho, ãemu se fiíká interaktivní divadlo. Divák je zde zapojen natolik, Ïe se inscenace dokonce dohrává podle jeho vût inového názoru. Jedná se o originální ílenou detektivní komedii, která umoïàuje divákûm zasahovat do dûje a rozhodovat o dal ím prûbûhu pfiíbûhu. Dûj se odehrává v kadefinickém salónu Spla ené nûïky, kam za ponûkud osobit m personálem pfiicházejí náhodní i stálí zákazníci, aby se nechali ostfiíhat, ale zároveà i pobavit. Atmosféra hry se mûní v okamïiku, kdy piano v prvním patfie pfiestane hrát a je spáchán zloãin Hra pak dokonale mísí napûtí se zábavou a nabízí divákovi naprosto neopakovateln záïitek, neboè se stal pfiím m svûdkem vraïdy, o níï má následnû vypovídat a nakonec i usvûdãit vraha. To, Ïe má inscenace pfiedpfiipraveny 3 konce a hraje je dle v sledku hlasování obecenstva, poukazuje ironicky i na obecnûj í rozpor mezi pravdou a demokracií ReÏisér Mikolá Tyc spolu s kreativním dramaturgem Janem otkovsk m kompletnû pfiená ejí dûj hry na místo ãinu divadla samotného, tedy teì a tady do Brna na Lidickou ulici, do sálu na í âinoherní scény. Je tû pfied samotn m zaãátkem sly íme z Rádia Kiss Hády rûzné aktuální katastrofické zprávy o na em mûstû. Oba museli na zkou kách imitovat v echny ty nejroztodivnûj í situace, které se dají oãekávat v kontaktu s obecenstvem, av ak museli své aktéry pfiipravit i na situace neoãekávatelné, které se nakonec tak jako tak dostavily. A Ïe se s nimi kolegové na jevi ti vyrovnali s úctou, uï souvisí s jejich na tûstí vysok m hereck m IQ kombinovan m s drzostí. Scénografické fie ení Karla âapka ctí nutnost v eobecné improvizace i nutnosti hrát s obecenstvem rozdûlením scény na prostory pro hru samotnou, prostory pro rekapitulace aï po odpoãinkové zóny, kde mohli herci tzv. vyãkávat, a to v e pfii zachování dokonalé iluze luxusního prostfiedí kadefinického salónu s odpovídajícím nábytkem i profesionálními rekvizitami. Kost my Barbory Wojtkowiak odpovídají oãekávané realitû i dobû a charakterûm postav se snahou po v razn ch barevn ch akcentech. Jifií Hájek svou hudbu kombinuje s vtipn mi nahrávkami z produkce na eho divadla, jeho skladatelsk podíl se pak nejv raznûji projevuje v rytmizaci inscenace. 23

24 Majitele salónu Antonína Tonyho ezníãka, otevfienû se hlásícího k homosexuální obci, hraje vskutku rozko nû jak v oblasti pohybové, mentální i verbální stylizace Igor Ondfiíãek. Jeho salón zdobí v postavû svûdné stejnû jako protfielé Barbary Markové rázná i zranitelná v borná Radka Coufalová. Matûj Veverka, zákazník a následnû asistent vy etfiovatele, je Vojtûchem Blahutou po dohodû s reïisérem ikovnû a sympaticky hrán jako typická pátá policejní kolona, která spí e vûci komplikuje, neï by pomáhala k jejich objasnûní. To Rastislav Gajdo vytváfií svého obchodníka se staroïitnostmi z jiïního Cejlu Edu Lorence jako bytost zásadnû a s radostí se neovládající, aï je div, kdyï ho obecenstvo v mnohaãetné poãetní pfievaze nezvolí vïdy za vraha. (Snad se publikum domnívá, Ïe se musí jednat o úskok v koncepci reïiséra.) Paní Schubertová, klientka z vy í spoleãnosti, je v podání Markéty Sedláãkové charakterizována prûbûïnou vnitfiní i vnûj í tlumenou hysterií pomalu stárnoucí elegantní paniãky, hledající smysl svého Ïivota v drobn ch rozko ích a dobrodruïstvích. Pankráce Rosického, nejprve zákazníka a následnû hlavního vy etfiovatele vraïdy, hraje skvûle s pfiehledem a pomyslnou dirigentskou taktovkou Michal Isteník. Právû on je nejvíce vystaven nutnosti kontrolovat, rozvíjet a urãovat následující architekturu pfiíbûhu. Dafií se mu to znamenitû k potû e váïeného obecenstva, které tuto inscenaci rádo i opakovanû vyhledává. V ichni úãinkující si uïívají nezvyklé moïnosti nekonãící improvizace, v ichni jsou po kaïdé repríze doslova vy Èaveni naddimenzovanou pozorností, kterou musí v prûbûhu inscenace neustále vykazovat. Kdo ãekal, Ïe bude obecenstvo zakfiiknuté a nebude vstfiícnû a aktivnû reagovat, musel b t pfiekvapen, s jakou energií se setkal. Jak publikum, tak i kritika jsou nad eni z oné úchvatné moïnosti b t na divadle nejenom doslova pfiitom, ale navíc mít moïnost v e ovliv- Àovat a jaksi navíc pfiedvést i svûj vlastní dûvtip, byè ne vïdy se to musí podafiit Poãet repríz zatím: 33 24

25 Kontinentální premiéra: 24. fiíjna 2015 na Hudební scénû Andrew Lloyd Webber, Jim Steinman PÍSKÁNÍ PO VùTRU Mysteriózní muzikál ReÏie: Petr Gazdík Pfieklad: Petr Gazdík, Karel karka Úprava: Petr Gazdík, Klára Latzková Hudební aranïmá: Martin Wiesner Hudební nastudování a dirigenti: Dan Kalousek, Jakub Îídek Scéna: Emil Koneãn Projekce: Petr Hlou ek Kost my: Andrea Kuãerová Choreografie: Carli Rebecca Jefferson Sbormistr: Karel karka Asistentka reïie: Anna Marie Formánková Asistentka reïie dûti: Jana Gazdíková Dramaturgie: Klára Latzková Jazyková spolupráce: Zuzana âtveráãková Produkce: Zdenûk Helbich Znovu lze hovofiit o mimofiádné události, pakliïe se na e divadlo stalo prvním na evropském kontinentu, které smûlo uvést dílo autora, jímï není nikdo jin neï Andrew Lloyd Webber. Autor celosvûtovû proslul ch muzikálû, z nichï jsme ty nejv znamnûj í jiï v na em divadle uvedli Jesus Christ Superstar, Josef a jeho úïasn pestrobarevn plá È, Evita ãi Koãky. Whistle Down the Wind je muzikál inspirovan stejnojmenn m filmem z roku 1961, kter se stal pfiedev ím v anglosaském svûtû velmi oblíben m. Filmov scénáfi vznikl podle novely Mary Hayley Bellové a byl nominován na pût britsk ch filmov ch cen. Vypráví pfiíbûh tfií farmáfisk ch dûtí z Louisiany, které ve stodole náhodou narazí na záhadného muïe, a ovlivnûny pfiíbûhy, které poslouchají v nedûlní kole, ho zaãnou pova- Ïovat za JeÏí e Krista. Dûj je velmi zdafiilou a nenásilnou konfrontací nevinného svûta dûtí s cynick m svûtem dospûl ch, v nûmï se pfiedstavivost, snûní a fantazie sráïí s chladnou realitou. Pfiíbûh odehrávající se v americké Louisianû pfied Vánocemi je neobvykle komorní. ReÏisér inscenace Petr Gazdík divákûm pfiipravil s mnohaãetn m t mem a s mnohohlav m obsazením, navíc zahu tûn m spoustou dûtí, jímavou inscenaci, která nenechá nikoho chladn m. VÏdyÈ kdo z nás nebyl vystaven stfietu svého dûtského vnímání svûta s pohledem dospûlé chladné racionality. Na jedné stranû ãistota, upfiímnost a víra na druhé pak pragmatismus, kalkul a úãelové lïi. Zjednodu enû se dá fiíct: láska versus nenávist Kromû toho, Ïe je Petr Gazdík reïisérem inscenace, stal se i jejím úspû n m, neboè citliv m pfiekladatelem ve spolupráci s Karlem karkou a Zuzanou âtveráãkovou. To, Ïe zde skvûle hraje a skvostnû zpívá hlavní roli, jenom prokazuje jeho iroce renesanãní schopnosti. Vhodného partnera pro kontrolu v ech sv ch ãinností na el v peãlivé a moudré dramaturgyni i kolegyni pfii úpravû textu, Kláfie Latzkové. Scénograf Emil Koneãn pfiipravil stylizovanou scénu vyrobenou pfieváïnû z pfiírodních materiálû, která v ak vïdy sv mi komponenty pfiesnû evokuje to které prostfiedí. Dfievûné orámování centra jednodu e se promûàující scény nûkdy i za pomoci zdafiil ch projekcí 25