Vývoj vlastnických vztahů k půdě v katastrálním území Dvorska Bakalářská práce

Transkript

1 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav aplikované a krajinné ekologie Vývoj vlastnických vztahů k půdě v katastrálním území Dvorska Bakalářská práce Vedoucí práce: prof. Ing. František Toman, CSc. Vypracovala: Adéla Lepková Brno 2011

2 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Vývoj vlastnických vztahů k půdě v katastrálním území Dvorska vypracovala samostatně a použila jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne. podpis.

3 PODĚKOVÁNÍ Touto cestou velmi děkuji vedoucímu práce prof. Ing. Františku Tomanovi, CSc. a Ing. Jeleně Vitáskové, Ph.D za odborné konzultace. Dále děkuji Ing. Lence Mondekové a Alici Pillerové z Katastrálního úřádu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště Brno-město. Pracovnicím oddělení pozemkových knih Katastrálního pracoviště Brno-venkov a Mgr. Zdeňku Cardovi z Pozemkového úřadu Brno za poskytnuté informace ke zpracování této bakalářské práce.

4 ABSTRAKT Bakalářská práce se zabývá vývojem vlastnických vztahů k půdě v katastrálním území Dvorska. V první části je popsán vývoj zemědělství, vývoj vlastnických vztahů k půdě v českých zemí v období feudalismu, kapitalismu, socialismu až do současnosti. Údaje jsou doplněny informacemi o historickém vývoji pozemkových úprav a pozemkové evidence. Druhá část je zaměřena na zpracování přehledu vývoje vlastnických vztahů k půdě v katastrálním území Dvorska. Tato část je zpracována na základě studia a analýzy materiálů poskytnutých příslušnými katastrálními pracovišti. Klíčová slova: Dvorska, historie, evidence, pozemkové úpravy, parcela ABSTRACT This bachelor thesis deals with the evolution of the ownership of land in Dvorska cadastre. The first part describes the development of agriculture and land ownership in Bohemian Lands through the ages of feudalism, capitalism and socialism until present. The data are supplemented with information about historical evolution of land consolidation and land registration. The second part is focused on a survey of development of land ownership in Dvorska cadastre. This section is elaborated on basis of research and analysis of documentation supplied by the responsible land registry. Key words: Dvorska, history, registration, land consolidation, parcel

5 OBSAH 1 ÚVOD Cíl práce VÝVOJ ZEMĚDĚLSTVÍ VLASTNICKÉ VZTAHY A EVIDENCE PŮDY V OBDOBÍ FEUDALISMU Osídlení českých zemí Raabizace Katastr rustikální Katastr tereziánský Katastr josefský Katastr tereziánsko-josefský VLASTNICKÉ VZTAHY A EVIDENCE PŮDY V OBDOBÍ KAPITALISMU Období v letech Scelování půdy Pozemkové reformy a přídělová řízení Pozemkové úpravy v letech Stabilní katastr Pozemkový katastr Pozemkové knihy VLASTNICKÉ VZTAHY A EVIDENCE PŮDY V OBDOBÍ SOCIALISMU Pozemkové úpravy v období socializace vesnic Jednotná evidence půdy Evidence nemovitostí SOUČASNÝ STAV PŮDNÍ DRŽBY PO TRANSFORMACI JZD PO ROCE Obnova vlastnických vztahů Současné pozemkové úpravy... 25

6 6.3 Katastr nemovitostí VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ K PŮDĚ V KATASTRÁLNÍM ÚZEMÍ DVORSKA Základní údaje a lokalizace Charakteristika obce Geomorfologické poměry Charakter krajiny Historie Historický vývoj populace Vývoj vlastnických vztahů na vybraných parcelách Struktura půdního fondu ve vybraném území ZÁVĚR POUŽITÉ ZDROJE A LITERATURA SEZNAM OBRÁZKŮ A TABULEK PŘÍLOHY... 58

7 1 ÚVOD 1.1 Cíl práce Cílem této bakalářské práce je dle zadání zpracovat historický vývoj zemědělství, vlastnických vztahů k půdě v období feudalismu, kapitalismu a socialismu včetně zhodnocení současného stavu po roce 1989, transformaci JZD, s vlivem na vývoj pozemkových úprav na našem území. Praktická část práce je zaměřena na zpracování historického přehledu vývoje vlastnických vztahů k půdě v katastrálním území Dvorska. 2 VÝVOJ ZEMĚDĚLSTVÍ Nejstarší lidé se živili převážně sběrem volně rostoucích plodin a lovem divoké zvěře. Před lety se začaly pěstovat první rostliny, které se lišily podle místních poměrů, a postupně se pak rozšiřovaly do vzdálenějších oblasti. Za předchůdce pěstování je považováno tzv. sklizňové stádium. Sběrači se shromažďovali v oblastech s větším množstvím rostlin, které sklízeli a jejich plochy případně nějakým způsobem udržovali. (Beranová, Kubačák, 2010) Počátky zemědělství souvisí se vznikem období neolitu (mladší doby kamenné), na našem území je datováno 5500 př. n. l. Jedná se o změnu způsobu hospodaření, předchozí přisvojovací způsob je nahrazen hospodařením produktivním. Počátky tzv. neolitické revoluce jsou z období 9000 př. n. l. z oblasti Předního východu, označovaného tzv. Úrodného půlměsíce, zahrnující jih Malé Asie, syropalestinskou oblast a jižní pobřeží Kaspického moře. Základem pro pravěké obilniny se staly především divoce rostoucí druhy pšenice a ječmene. Místo trsů planě rostoucích obilnin se začala objevovat malá políčka v předem určených, kamení zbavených a dobře zavodněných místech. Půda se získávala tzv. žďářením. Vzhledem k tomu, že nebyla dostatečně hnojena ani kypřena, docházelo časem k jejímu vyčerpání a bylo nutné zakládat nová pole. Pěstovala se především pšenice, výjimečně čočka i hrách. V eneolitu (pozdní době kamenné) v období 4000 př. n. l., byla objevem oradla zdokonalena zemědělská technika. Jednalo se o dřevěný hák, tažen zapřaženými dobytčaty. V období vrcholného středověku, století, byly výrazným oteplením a technickými objevy vytvořeny příznivé podmínky pro rozvoj zemědělství. Rádlo, 7

8 vyorávající pouze mělké rýhy, bylo nahrazeno záhonovým pluhem, vyorávající hlubší brázdy a půdu odhrnující na stranu, to vedlo ke zvýšení úrodnosti. Výhodou pro rolníky bylo zavedení trojhonného hospodaření. Polnosti byly rozděleny do tří honů. Do jednoho se vysévalo ozimé obilí, do druhého jarní a třetí část, zvaná úhor, byla ponechána ladem pro pastvu. V tříletém cyklu se tak prostřídaly všechny tři hony a půda si náležitě odpočinula. Nejpěstovanějšími obilninami byla pšenice a žito. Stále častěji se začaly pěstovat luštěniny, zejména hrách, a různé druhy zeleniny. V tomto období byl výrazný zemědělský pokrok, který se projevoval až do první poloviny 14. století, než začalo období válek a nepokojů. Stále byla převaha obilnářství, ale začíná i specializace pěstování náročnějších plodin jako například chmele či vinné révy. (Čornej, 2001) I přes velké úspěchy se zemědělství nacházelo v bludném kruhu. Nedostatek vhodného krmiva omezoval počet hospodářských zvířat, která nemohla dávat potřebné množství hnoje pro zvýšení úrody. Proto se od konce 18. století více pěstují polní pícniny, zejména vojtěška a jetel, představující kvalitní zdroj krmiva. Dále dochází k rozšíření pěstování brambor a také technických plodin, jako například konopí a lnu, po kterých byla poptávka v důsledku rozvíjející se manufakturní výroby. To vedlo k zániku obilnářského monopolu a úhor byl nahrazován střídavým osevním postupem. Příprava půdy pro dané plodiny vyžádala nové orební nářadí ruchadlo, zajišťující dostatečně kvalitní a hlubokou orbu. Jedná se o vynález bratranců Vaverkových, který je považován za předchůdce dnešních moderních pluhů. ( V průběhu 19. století nastal velký technický pokrok v zemědělství. Základním předpokladem modernizace zemědělství bylo výrazné zdokonalení zemědělského nářadí a zavádění nových zemědělských strojů. V důsledku industrializace získává od 20. století rozhodující vliv v hospodářství průmysl, význam zemědělství s lesnictvím pozvolna klesal. České země tak ztratily staletý agrární charakter a měnily se v průmyslové. (Beranová, Kubačák, 2010) V současné době zemědělství neplní pouze základní, nezastupitelnou výživovou funkci společnosti, ale významnou mírou se podílí na krajinotvorbě a ochraně životního prostředí. 8

9 3 VLASTNICKÉ VZTAHY A EVIDENCE PŮDY V OBDOBÍ FEUDALISMU První zmínky o pozemkových úpravách najdeme již ve starověkém Egyptě a Římě. Historie pozemkových úprav na našem území začíná až se zakládáním zemědělských sídlišť při osídlování a kolonizaci našeho území v období feudalismu. Zmíněné pozemkové úpravy uvádí kronikář Kosmas ve své Kronice o Čechách z 12. století. Společnost se dělila do tří stavů na panovníky, šlechtu s církví a poddané. Půda obhospodařovaná vrchností se nazývala dominikál a půda obhospodařovaná rolníky rustikál. 3.1 Osídlení českých zemí Rozsáhlé pozemkové úpravy jsou spojovány v období feudalismu zejména s tzv. vnitřní a vnější kolonizací. Vnitřní kolonizace souvisí s růstem populace a zájmem feudálů o zakládání nových poddanských vesnic. Zpočátku byly osídlovány kotliny a nížiny, později se postupovalo do kopcovitého terénu, podhůří a horských oblastí. Vnitřní kolonizace, v důsledku vyčerpání domácí pracovní síly poddaných, trvala do konce 12. století. V té době platilo v Čechách a na Moravě právo české a moravské. Podle daného práva byla pozemková držba poddaných nájmem nesvobodným, nedědičným, kdykoliv vypověditelným. Nájem a povinnosti nebyly pevně stanoveny, smlouva byla uzavírána pouze ústně. Na dané období navazuje tzv. Velká kolonizace probíhající do 14. století, do země přicházejí němečtí a holandští kolonisté. Vzniká právo emfyteutické (zákupní). Ve smyslu pozemkové držby to představovalo nájem svobodný, dědičný, časově neomezený, prakticky vrchností nevypověditelný s pevně stanovenou výší nájemného s dalšími povinnostmi. Vztah byl uzavřen zpravidla písemnou smlouvou s nemožností feudála měnit stanovené smluvní podmínky. S tímto historickým obdobím souvisí další fáze rozsáhlých pozemkových úprav. Činnost související s pozemkovými úpravami byla svěřena tzv. lokátorovi. Lokátor prováděl měřické práce, k určeným místům vytyčoval zastavění vsí, prováděl vyměření a rozvržení půdního fondu na jednotlivé lány, určoval hranice mýcení lesa, rozmístění půdy orné, pastvin, zahrad, zpřístupnění pozemku za účelem vytvoření sítí cest apod. Počátkem 15. století byla velká kolonizace ukončena. Z historického hodnocení pozemkových úprav, organizace půdního fondu, řešení cestní sítě, tvaru pozemků, hospodářských opatření, delimitaci kultur, vytyčovací a 9

10 realizační práce je dané období hodnoceno jako nejdůležitější etapa vývoje pozemkových úprav v časovém rozmezí od 12. do 19. století. Rozšířením užívání pluhu kolonialisty vzniká i nový protáhlý tvar obdělávaných pozemků. Pro potřeby odvodů daní panovníkovi, kdy výše daní se stanovovala na základě velikosti a kvality pozemků, se začaly vytvářet první soupisy půdy. Soupisy byly vytvářeny postupně dle vlastníků, tak jak byla stanovena příslušné společenské skupině daňová povinnost. 3.2 Raabizace Po skončení kolonizace, počátkem 15. století, nastává období útlumu prací spojených s pozemkovými úpravami. K obnovení dochází až v 18. století, kdy Marie Terezie, v důsledku konfliktů mezi sedláky a feudály, pověřuje F. A. Raaba provedením návrhu aboliční soustavy na území Čech a Moravy. Hlavním principem aboliční soustavy bylo rozdělení církevních, šlechtických a státních velkostatků poddaným. Poddaní se stali dědičnímy nájemci, kteří platili původnímu majiteli stálý roční nájem. Tato reforma probíhala od roku 1775 do roku 1785, kdy byla zastavena císařem Josefem II. Provedena byla na 148 panstvích v Čechách, kde vzniklo celkem 128 nových vesnic a na 69 panstvích na Moravě, kde rozdělením velkostatků vzniklo asi 117 vesnic. Výsledky těchto pozemkových úprav byly zobrazeny v raabizačních mapách. (Toman, 1995) 3.3 Katastr rustikální Po skončení třicetileté války, která trvala v období , byl selský stav hospodářsky zničen. Sedláci byli nuceni odevzdat přes 74 % svého hrubého výnosu státu či vrchnosti. Došlo ke snížení počtu rolníků, kteří padli ve válce a tak byla řada statků opuštěna či vypálena a mnoho zemědělské půdy leželo ladem. (Bumba, 2007) Přesto stavové prosadili, aby hlavní daně byly odváděny z poddanské půdy. (Mašek, 1948) K tomuto účelu vznikl v roce 1654 první daňový soupis půdy nazývaný katastrem rustikálním. Danění podléhala pouze půda poddaných, protože dominikální půda byla dle zemského zřízení nezdanitelná. Soupis, označován jako první berní rula, měl být vytvořen na základě terénního šetření. Z časových důvodů se ale vycházelo pouze z údajů přiznané vrchnosti a vytvořen soupis podle poddanství. 10

11 Na Moravě byl obdobný soupis tzv. lánové rejstříky vytvořen až v roce 1678, kdy daň byla stanovena na základě počtu lánů. Lze je považovat za první moravský katastr. Ve Slezsku byla situace odlišná, od roku 1527 daním podléhaly všechny stavy na základě příjmu a jmění. Z důvodu oprávněných stížností byla první berní rula roku 1684 nahrazena druhou berní rulou, v které byla zpřesněna velikost měrné jednotky a půda rozdělena do tří skupin (dobrá, prostřední a špatná). Tento katastr, druhý rustikální katastr, platil až do roku 1748, kdy byl nahrazen katastrem tereziánským. (Vitásková, Matějík, 2006) 3.4 Katastr tereziánský S předchozím daňovým opatřením nebyli spokojeni platící poddaní, ani státní pokladna. Proto vznikla snaha o zdanění i půdy dominikální. Hlavní materiál pro nový daňový elaborát byl získán v roce 1713 přiznáním vrchnosti (fasemi). Ve fasích byly údaje o všem, co mělo vliv na výnosnost a rentabilitu pozemků, jakostní třídu polí, údaje o sklizni, údaje o dobytku atd. Elaborát, nazýván třetí berní rula (první tereziánský rustikální katastr), byl dokončen v roce Na základě stížností proti třetí berní rule nařídila Marie Terezie generální revizitaci všech pozemků. Byly vydány instrukce k založení nového katastru, který by spočíval v čistém výnosu. Výsledkem bylo v roce 1757 vydání čtvrté berní ruly (druhý tereziánský rustikální katastr), která obsahovala půdu poddanskou, a exaequatorium dominicale (první katastr dominikální) obsahující základy pro zdanění půdy vrchnosti. Oba elaboráty byly vedeny samostatně až do roku 1848, kdy bylo zrušeno poddanství. (Mašek, 1948) 3.5 Katastr josefský V roce 1785 byl na základě patentu císaře Josefa II. zaveden katastr josefsky. Jednalo se o první katastr, který nebyl založený pouze podle přiznání vrchnosti, ale na výsledcích skutečného terénního měření. Usedlost, jednotka pro odhad výtěžku, byla nahrazena pozemkem. Katastr se vytvářel pro každou berní obec, kdy byly nejdříve určeny její katastrální hranice. Plocha obce se rozdělila na menší ohraničené celky tzv. pozemkové tratě, které byly jednotlivě zaměřeny a zobrazeny na náčrtu zvaném brouillonu. Jednotlivé pozemky v trati byly označeny topografickým číslem. Každá katastrální obec měla seznam, kde byly popsány polohy a názvy pozemkové tratě včetně 11

12 topografických čísel pozemku s uvedením výměr a jmen majitelů. Vzhledem k tomu, že se jednalo o první katastr, který stejnoměrně zdanil rustikální i dominikální půdu, vyvolal u šlechty velkou nespokojenost. ( 3.6 Katastr tereziánsko-josefský Po smrti Josefa II., se v roce 1790 stal novým císařem Leopold II., který byl nucen pod nátlakem šlechty josefský katastr zrušit. Od roku 1793 byl zaveden tereziánsko-josefský katastr, dle kterého se daně šlechty určovaly opět na základě tereziánského katastru. Tato úprava se stala podkladem pro zakládání zemských desek či pozemkových knih až do zavedení stabilního katastru, což bylo na Moravě roku 1851 a v Čechách (Vitásková, Matějík, 2006) 4 VLASTNICKÉ VZTAHY A EVIDENCE PŮDY V OBDOBÍ KAPITALISMU Další významnou etapu představuje období kapitalismu, které je ohraničeno revolučním rokem 1848 až do období kolektivizace vesnice Pro období je charakteristické soustředění velké části půdy do rukou velkostatkářů, kteří usilují o zvětšení výměry svých statků i jednotlivých pozemků. Změny v pozemkové držbě jsou různé a z hlediska pozemkových úprav i často protichůdné. 4.1 Období v letech V roce 1848 došlo na základě patentu císaře Josefa II. k úplnému zrušení poddanství. Velké společenské změny přináší i velké změny v pozemkových poměrech. Bývalí poddaní se stávají vlastníky pozemků. Jejich začínající zemědělská a jiná samostatná činnost je spojena s vysokým finančním zatížením, které často vedlo ke krachu rolníků. Lány jsou v důsledku zadluženosti děleny a odprodávány. Další dělení a tříštění pozemků je způsobeno rodinnými vztahy, životními událostmi, jako uzavíranými sňatky, kdy pozemky tvořily věno nebo při úmrtí se dělily mezi dědice. Rovněž výstavba technických děl, zejména silnic a železnic, vedla také ke značné neupravenosti pozemkové držby. 12

13 Neupravenost pozemkové držby je definována zejména znaky: a) Rozptýlenost a rozdrobennost pozemků Má mnoho příčin a vznikla v důsledku původního osídlování již před mnoha staletími. b) Nevhodný tvar pozemků Vznik zejména úzkých a dlouhých pozemků související se zavedením užívání pluhu v zemědělství z období feudalismu. Další zhoršování pak vyplývalo z následného dělení protáhlých pozemků. c) Nepřístupnost pozemků Příjezd na pozemky byl možný jen přes sousední pozemky. d) Nepravidelné tvary katastrálních hranic Tvoření hranic obcí spadá do dávné doby. Správní hranice obcí jsou platné dodnes a vykazují výstupky či zářezy o různé velikosti. Na změnu pozemkové držby měly značný vliv zásahy řízené společností, jedná se zejména o scelování a pozemkové reformy. (Dumbrovský, 2004) Scelování půdy Neupravenost pozemkové držby, zejména rozdrobenost, byla považována za hlavní nedostatek rozvoje a pokroku zemědělství. Od poloviny 19. století se hledal způsob, jak uvedené nedostatky odstranit. V zahraničí byly zejména snahy vedoucí k zaokrouhlení hranic (arondace), zpřístupnění pozemku dokonalejší cestní sítí (konsolidace) či budování samostatných dvorců s ucelenou půdní držbou (separace). U nás se nejvíce provádělo scelování půdy (komasace), jehož hlavním účelem bylo scelení půdní držby do několika málo pozemků se současným vybudováním dopravních, vodohospodářských, melioračních a společných zařízení. V dané době nebylo scelování jako forma pozemkových úprav legislativně upraveno, docházelo tedy pouze k dobrovolným scelovacím akcím. Roku 1856 se uskutečnilo první dobrovolné scelování v obci Záhlinici na Hané, které vedl starosta a pozdější poslanec František Skopalík. Po něm následovalo dobrovolné scelování v dalších 31 obcích. V roce 1868 byl vydán arondační zákon umožňující dobrovolné směny pozemků. Po mnohých změnách konečně v roce 1883 ve Vídni parlament schválil říšský rámcový 13

14 zákon upravující scelování hospodářských pozemků. Zákon stanovuje zásady komasací, organizaci scelovacích úřadu a pravidla scelovacího řízení, včetně nákladových úhrad. Pro účinnost zákona v jednotlivých zemských samosprávných celcích bylo potřeba přijetí zákonů v zemských sněmech. Pro Moravu zákon přijat v roce 1884 a pro Slezsko v roce Český zemský sněm zákon neschválil, to mělo za následek, že do roku 1940 se podařilo provést scelení jen na základě dobrovolnosti, a to pouze ve dvou obcích. Scelovácí práce organizovala agrární Zemská komise pro agrární operace, zřízená v roce 1888 v Brně. Od roku 1890 do 1940 proběhly na Moravě a Slezsku scelovací operace na území 323 obcí. Tyto práce tvořily určení a zaměření scelovacího obvodu, odhad pozemků (bonitace), projekt společných zařízení a nové rozdělení náhradních pozemků. Vycházelo se ze zásady stejné průměrné vzdálenosti, bonity ( +/- 2,5 % ), plošné výměry (+/- 5 % ) a malého počtu nově navržených pozemků. (Toman, 1995) Pozemkové reformy a přídělová řízení První pozemková reforma, vyhlášena brzy po vzniku Československa, byla zahájena vydáním tzv. záborového zákona č. 215/1919 Sb. o zabrání velkého majetku pozemkového. Jedním z cílů první pozemkové reformy bylo omezit velikost majetku jednotlivců zabráním velkých zemědělských majetků a jejich rozdělení mezi drobné zemědělce. Předmětem záboru byl pozemkový majetek přesahující 150 ha zemědělské půdy nebo 250 ha veškeré půdy. Byla připouštěna výjimka ponechat jednomu vlastníkovi až 500 ha pozemku, což bylo často zneužíváno a tím nedošlo k naplnění účelu pozemkové reformy. Přídělový zákon č. 81/1920 Sb. o přídělu zabrané půdy a úpravě právních poměrů k ní, stanovil postup pro přidělování půdy. Přidělován byl tzv. rolnický nedíl, to je 6 až 10 ha, při horší jakosti půdy až 15 ha. Ten tvořil pro jednotlivce a celou jeho rodinu soběstačný celek. Náhradový zákon č. 329/1920 Sb. o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový stanovil zásady pro úhradu škody vzniklé záborem pozemků. Období po druhé světové válce se vyznačovalo velkými změnami ve vlastnických vztazích k pozemkům a zemědělskému majetku. Změny byly provedeny na základě Benešových dekretů. Dle prvního dekretu č. 12/1945 ze dne o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, byl s okamžitou platností a bez náhrad 14

15 zkonfiskován zemědělský majetek. Dekretem č. 28/1945 o osídlení zemědělské půdy Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci byl zkonfiskovaný majetek přidělován tzv. přidělencům. Pro velký objem přidělovaného majetku nebylo možné v krátké době zvládnout zápis převodu přidělovaných pozemků do pozemkových knih. Dle dekretu se vlastníkem půdy stával přidělenec dnem převzetí přidělovací listiny. Následně měl povinnost zajistit zápis do pozemkových knih. Tato povinnost zápisu však často nebyla dodržena. V letech 1947 a 1948 byly vydány zákony o revizi první pozemkové reformy zákon č. 142/1947 Sb. a o nové pozemkové reformě zákon č. 46/1948 Sb. Předmětem byla půda nad 50 ha a půda vlastníkem neobdělávaná. (Vlasák, Bartošková, 2007) 4.2 Pozemkové úpravy v letech Dosavadní scelovací zákon a k tomu příslušné předpisy přestaly vyhovovat novým poměrům, proto byl v roce 1948 schválen nový scelovací zákon č. 47/1948 Sb. o některých technickohospodářských úpravách pozemků. Podle něho docházelo ke slučování pozemků prostřednictvím scelovacích družstev, jehož členové byli všichni účastníci pozemkových úprav a zástupce obce. Velkou výhodou proto bylo, že veškerá inciativa byla v rukou samotných zemědělců, což mohlo pozitivně ovlivnit vývoj zemědělství. Technicko hospodářské úpravy byly prováděny ve třech etapách. -Předběžné řízení Zahrnovalo vyznačení scelovacího obvodu, zatřídění pozemků, sestavení rejstříku držebnosti, vyložení odhadního plánu a rozhodnutí o námitkách poddaných proti odhadu pozemků. -Hlavní řízení Zahrnující vypracování, projednání a provedení projektu společných zařízeni, vypracování scelovacího plánu, stanovení náhradních pozemků a finančních náhrad. -Závěrečné řízení Zahrnující sestavení podkladů a pomůcek pro změny nebo založení pozemkové knihy, pozemkového katastru a administrativních prací pro zakončení prací. 15

16 Nový scelovací zákon kladl důraz při řešení nároků na náhradní pozemky, kde měla být zachována jejich výměra, kvalita a vzdálenost ve srovnání s původními. Rozdíly mohly být do jisté míry finančně kompenzovány, či užity plochy pozemků získané z první pozemkové reformy. V roce 1949 byl za účelem rychlého zavedení socialistické zemědělské velkovýroby vydán zákon č. 69/1949 Sb. O jednotných zemědělských družstvech (Toman,1995) 4.3 Stabilní katastr Výměry pozemků evidované v josefském katastru již nevyhovovaly zvyšujícím se požadavkům na přesnost vzhledem k intenzivnějšímu obdělávání půdy a s upřesněním výnosu. Proto císař František I. v roce 1817 nařídil založení nového katastru, který v domnění, že potrvá již navždy, byl nazván katastrem stabilním. Předmětem mapování, v měřítku 1:2880, měly být všechny pozemky na území Rakouska-Uherska. (Vitásková, Matějík, 1996) U pozemků se určoval čistý výnos tj. výnos, který mohl být dosažen při obvyklém obhospodařování v roce průměrné úrodnosti po odečtení všech nutných výloh. Ke stanovení výnosu byly pověření komisaři, na jejich činnost dohlíželi odhadní inspektoři. Určený výnos obce se porovnával s výnosem obcí sousedních, přičemž se rozdíly vyrovnávaly. Stabilní katastr byl složen z měřického a písemného operátu. Mapové dílo, dokončené v roce 1843, se z hlediska geometrického považovalo za zeměměřické dílo vysoké kvality. Skutečnost, že se nepodařilo vypracovat písemný vceňovací elaborát (bonitaci) stejně hodnotně jako elaborát měřický bylo dáváno za vinu velkému časovému rozpětí prací a také v nazírání na výnosnost půdy. Podle zákona o úpravě dani pozemkové, z roku 1869, mělo dojít k odstranění nedostatků vceňovacího a vtřiďovacího elaborátu. Tato úprava katastru je nazývaná jako reambulace katastru. Vceňování pozemků bylo provedeno kvalitněji než u předchozích katastrů. Země byla rozdělena na okrsky, v kterých byly vyšetřeny tzv vzorkové pozemky pro každou kulturu a bonitní třídu, na nich byl stanoven čistý výnos, z kterého se pak vypočítal výnos katastrální. 16

17 Hlavní zásady vceňovacích prací a) Dani podléhají všechny pozemky zemědělsky a lesnicky užívané či které jsou schopny zemědělského zpracování. b) Základem daně je čistý výnos, který záleží na druhu obdělávání (kultuře) a bonitě pozemku. c) Byly stanoveny druhy obdělávání půdy (kultura). d) Bonita byla vyjadřována 6-8 třídami. Stabilní katastr platil do roku 1927, kdy byl nahrazen katastrem pozemkovým. (Podhrázská a kol., 2006) 4.4 Pozemkový katastr Po vzniku Československé republiky v roce 1918 bylo nutné vyřešit problematiku vlastnických vztahů k půdě, které se značně změnily v důsledku první pozemkové reformy v letech a následném scelování. K zásadní změně dochází vydáním katastrálního zákona č. 117/1927 Sb., který navazoval na předchozí stabilní katastr a po úpravě převzal všechny jeho platné součásti. Katastrální operát byl plně udržován do roku 1939, kdy začala druha světová válka. Jeho stav byl následně narušován válečnými a poválečnými událostmi, zejména druhou pozemkovou reformou z roku Byl užíván do roku 1950, a zrušen až zákonem č. 46/1971 Sb. o geodezii a kartografii. (Vitásková, Matějík, 1996) Pozemkový katastr se skládá z operátu měřického, písemného a úhrnných výkazů. a) Měřický operát Složen z katastrální mapy a příruční katastrální mapy. Katastrální mapa zobrazuje katastrální území. Jednotlivé pozemky jsou v ní zakreslené jako parcely, které jsou pod parcelním číslem vedeny v písemném operátu. Mapy stabilního katastru byly zpracovány v měřítku 1:2880. Později při obnovení pozemkového katastru byla užívaná měřítka 1:2500, 1:2000,1:1000 nebo 1:4000. b) Písemný operát Složen z rejstříku parcel, parcelního protokolu, pozemnostního archu, rejstříků uživatelů, seznamu parifikační půdy a záznamu změn a sbírky listin. 17

18 Za nejdůležitější součást je považován parcelní protokol, obsahující v aritmetickém pořadí všechny parcely daného katastrálního území, a pozemnostní arch, který je založen pro každého držitele v evidovaném území. c) Úhrnné výkazy (Podhrázská a kol., 2006) 4.5 Pozemkové knihy Pozemkové neboli gruntovní knihy vznikaly již od 15. století a obsahovaly zápisy o rustikálním majetku vedeného v josefském katastru. Dle občanského zákoníku z roku 1811 vznikla konstitutivnost zápisu do pozemkových knih. To znamenalo, že vlastnictví bylo zakládáno povinným zápisem (až do roku 1950). V roce 1871 byl vydán knihovní zákon č. 95/1871, na základě daného zákona došlo k jednotnému vedení zápisů na území celého Rakouska-Uherska. Předmětem zápisu byly všechny nemovitosti nacházející se v daném katastrálním území s výjimkou těch, které byly zapsány již v jiných veřejných knihách, např. železničních nebo horních knihách. Roku 1874 byly přijaty zemské zákony pro české země o založení nových pozemkových knih. Tím byla uzákoněna instituce pozemkových knih, užívana až do roku Pozemkovou knihu tvořily a) Hlavní kniha vedena pro každé evidované katastrální území. Je tvořena z tzv. knihovních vložek, které se skládají ze tří listů. List A list statkové podstaty, list B list vlastnický, list C list závad. b) Sbírka listin obsahovala kopie všech důležitých listin, na základě kterých docházelo k zápisů do knihy hlavní. c) Mapa pozemkové knihy Představuje otisk katastrální mapy, který byl průběžně doplňován změnami. d) Rejstříky V každém svazku pozemkové knihy byly obsaženy dva rejstříky. Prvním byl seznam parcelních čísel (rejstřík věcný) a druhý seznam vlastníků (rejstřík osobní). (Vitásková, Matějík, 1996) 18

19 5 VLASTNICKÉ VZTAHY A EVIDENCE PŮDY V OBDOBÍ SOCIALISMU S postupem socializace naší země probíhaly i vlastnické změny v oblasti zemědělské výroby tzv. kolektivizace zemědělství. S tím souvisely i pozemkové úpravy, které probíhaly ve třech hlavních etapách. 5.1 Pozemkové úpravy v období socializace vesnic I. etapa Je spojena se vznikem jednotných zemědělských družstev (JZD), změnami souvisejícími s růstem členské a tím i pozemkové základny. Pozemkové úpravy prováděné v daném období se řídily scelovacím zákonem č. 47/1948 Sb. Z politicko-hospodářských důvodů jsou technické a organizační otázky pozemkových úprav v rámci scelování přejmenovány na Hospodářsko-technické úpravy pozemků (projekty HTÚP) Jednoduchý projekt hospodářsko-technických úprav pozemků (JHTÚP) obsahoval jednoduché způsoby scelení roztříštěných pozemků do půdních celků v rámci stávající sítě polních cest, vodohospodářských zařízení a trvalých hranic jiných kultur. Scelovací zákon byl v roce 1955 nahrazen vládním nařízením č. 47/1955 Sb. O opatření v oboru hospodářsko-technických úprav pozemků a dále byla vydána ministrem zemědělství i prováděcí vyhláška č. 27/1958 Ú. I., stanovující jednotnou metodiku pro zpracování projektů JHTÚP. Socializace vesnic byla dokončena do roku II etapa Období se vyznačuje organizační i hospodářskou stabilizací družstev a dochází k prvnímu slučování malých družstev ve větší celky o výměře do 1000 ha. K tomuto účelu byla v roce 1962 vydaná metodika pro zpracování tzv. Souhrnných projektů HTÚP a následně vydány prováděcí návody ve formě Příruček pozemkových úprav díl I. IV. Projekty v daném období řešily kromě dalšího scelování pozemků do větších celků návrhy reorganizace sítě společných zařízení, uspořádání dopravních, 19

20 vodohospodářských, rekultivačních či půdoochranných opatření s cílem zajištění maximálního půdního fondu pro zemědělskou výrobu. Okresní studie rozvoje koncentrace a specializace zemědělské výroby v kooperačních seskupeních zpracovány v letech zastavily SHTÚP v roce Další projekční činnost byla zaměřena v letech na zpracování Generelů rozvoje koncentrace a specializace zemědělské výroby. III.etapa 1974 Daná vývojová etapa vycházela z Generelů pozemkových úprav (GPÚ), které násilně slučovaly zemědělské podniky do seskupení o výměře několika tisíc hektarů. K tomu účelu se začínají zpracovávat projekty souhrnných pozemkových úprav (SPÚ) prováděné podle metodiky vydané ministerstvem zemědělství a výživy ČSR z roku Projekty měly řešit kromě organizace půdního fondu a ekonomiky provozu také ochranu a tvorbu krajinného prostředí. V projektech ovšem převládalo jednostranné hledisko ekonomické využitelnosti území, např. maximální využití mechanizace. Části projektu s navrhovaným opatřením k ozdravení krajiny nebyly realizovány. Jednalo se o poslední socialistické projekty, které se z hlediska ekologie a životního prostředí negativně podílely na tvorbě zemědělské krajiny. (Dumbrovský, 2007) 5.2 Jednotná evidence půdy Zavedení systému jednotné evidence půdy (JEP), v roce 1956, si vynutila zejména situace v rychlém postupu kolektivizace zemědělství. Sloužila především pro plánování zemědělské výroby a jako podklad pro hospodářsko-technické úpravy pozemků v rozvíjejících se zemědělských družstvech. Jednotkou zpracování byla hospodářská obec. Evidovaly se pouze užívací vztahy bez vlastníků půdy. Docházelo často ke slučování parcel, které byly různých vlastníků. Absence evidence vlastnických vztahů přinesla v dalším vývoji společnosti nemalé problémy, které se nepodařilo dosud zcela odstranit. 20

21 Nejdůležitější části operátu tvořily a) Pozemková mapa Jednalo se o katastrální mapu v souvislém zobrazení b) Evidenční listy byly zakládané pro jednotlivé uživatele. c) Soupis parcel d) Sumarizační výkazy (Vitásková, Matějík, 1996) 5.3 Evidence nemovitostí Vzhledem k tomu, že jednotná evidence půdy neobsahovala vlastnické vztahy a praxe ukázala, že i v socialistickém hospodaření je vlastnická evidence postrádaná, byl přijat zákon č. 22/1964 Sb. o evidenci nemovitostí. Zavedená nová evidence nemovitostí (EN) rozšiřovala dosavadní evidenci JEP o vlastnické vztahy k půdě a dalším nemovitostem. Obsah evidence nemovitostí Evidence nemovitostí zahrnovala všechny druhy pozemků a stavby spojené se zemí pevným základem. Vlastnictví k nemovitostem bylo zavedeno do evidence na základě písemných nabývacích listin. Každá nemovitost byla vedena v písemných i měřických operátech a je označena daným parcelním číslem. Evidence byla vedena pro každou obec podle katastrálního území. Operáty evidence nemovitostí - Operát měřičský a) Pozemková mapa nemovitosti jsou zobrazeny půdorysem s označením parcelního čísla případně značkami kultur a místními názvy b) Pracovní mapa kopie pozemkové knihy užívaná při terénních pracích c) Evidenční mapa kopie pozemkové knihy užívaná pro správu obcí. d) Geometrické plány podklad pro zápis změn v EN - Operát písemný a) Výkaz změn podklad pro zápis změn, zhotovený pro obec na období jednoho roku b) Soupis parcel seznam parcel obce v aritmetickém pořadí podle parcelního čísla, umožňující jednoduché zjištění všech informací o parcele (příslušnost 21

22 ke katastrálnímu území, práva osobního nebo trvalého užívání, čísla evidenčního, vlastnického listu, druh pozemku, výměra, skupina zemědělského závodu, popisné číslo obytné budovy) c) Evidenční list zpracovával se pro každého uživatele případně závod. d) List vlastnictví vyhotovoval se pro jednotlivé vlastníky nemovitostí. Je složen ze čtyř částí. V části A jsou uvedeny vlastníci s jejich podíly, v části B je zápis parcelních čísel nemovitostí se způsobem užívání, v části C se uvádí čísla omezujících listin a důležité poznámky k nim jsou vedené v části D. e) Seznam uživatelů a vlastníků seznam uživatelů a vlastníků v aritmetickém pořadí podle čísle evidenčních a vlastnických listů. f) Rejstřík uživatelů a vlastníků seznam uživatelů a vlastníků v abecedním pořadí. g) Seznam domů seznam popisných, evidenčních, parcelních a jiných čísel (Podhrázská a kol., 2006) 6 SOUČASNÝ STAV PŮDNÍ DRŽBY PO TRANSFORMACI JZD PO ROCE 1989 České zemědělství prošlo po roce 1989 zásadní transformací a restrukturalizací. 6.1 Obnova vlastnických vztahů Obnova tržního hospodářství vyžadovala obnovu vlastnických vztahů, ta byla zahájená v roce 1992 a probíhala ve třech etapách. (Majerová, 2003) Restituce půdy a zemědělského majetku Dle zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku byly napravované majetkové křivdy způsobené v letech Náhrady jsou oprávněným osobám vydávány Pozemkovým fondem ČR (zřízen zákonem č. 569/1991 Sb.) v různých formách od vydání pozemků až po finanční vyrovnání. Do konce roku 2002 bylo ukončeno a téměř ukončeno 98,4 % restitučních případů. Do konce roku 2009 bylo rozhodnuto o ha zemědělské půdy, z toho bylo vydáno ha a nevydáno s nárokem na náhradu ha. Z důvodu nesplnění zákonných podmínek bylo rozhodnuto o nevydání ha. (Zelená zpráva 2009) 22

23 Transformace zemědělských družstev Na základě zákona č. 42/1992 Sb. o úpravě majetkových vztahů a vypořádání nároků v družstvech, účinného dnem vyhlášení , proběhla v roce 1992 transformace JZD na nové právní subjekty dle občanského zákoníku. Většina vlastníků půdy ponechala půdu v nově vytvořených zemědělských družstvech. V menší míře vyvedli vlastníci půdu z družstev do obchodních společností. Některým oprávněným osobám byla půda vydána k samostatnému hospodaření. Po roce 1993 se zemědělská družstva dále transformují v jiné právní subjekty s cílem zajistit kapitálovou stabilitu. Privatizace majetku ve vlastnictví států Zákonem č. 92/1991 Sb. o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, byl dán právní rámec privatizace státních statků a státních podniků potravinářského a zpracovatelského průmyslu. Přes určité problémy privatizace státních statků, kdy privatizace často předstihla restituční vyrovnání, se dá konstatovat, že privatizace byla z velké části provedena v průběhu roku (Majerová, 2003) Z původního počtu 316 státních statků v roce 1989 není dosud privatizováno 26 a 16 státních statků je v řízení o úpadku. Pozemkový fond ČR jako správce státního majetku realizuje na základě zákona č. 95/1995 Sb. o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, prodej zemědělské půdy ve vlastnictví státu oprávněným osobám a subjektům. Celková výměra státní půdy převedená do soukromého vlastnictví od do činí 494,3 tis. ha tj. 82 % z předpokládané nabídky státní půdy 600 tis. ha. Pozemkový fond ČR z celkové výměry spravované zemědělské půdy tis. ha pronajal 250,1 tis. ha půdy. Z toho 69,4 % právnickým osobám, zbytek fyzickým osobám. (Zelená zpráva 2009) Na základě provedené restituce a privatizace je většina zemědělské půdy ve vlastnictví fyzických a právnických osob. Vlastnictví k půdě je značně roztříštěné a zemědělské podniky hospodaří převážně na půdě najaté od velkého počtu pronajímatelů. 23

24 Tab. 1: Struktura zemědělství ČR v roce 1989 (Majerová, 2003) Podnikatelská forma Procento z výměry zemědělské půdy v ČR Soukromá hospodářství 0,4 JZD 61,4 Státní statky 25,3 Ostatní podniky včetně nezemědělských 12,9 Tab. 2: Struktura zemědělství ČR v roce 2003 a 2007 ( Podnikatelská forma Procento z výměry zemědělské půdy v ČR r r Fyzické osoby 27,9 29,4 obchodní společnosti 45,8 47,7 zemědělská družstva 25,4 22 státní podniky 0,4 - Jak ze statistických údajů zpracovaných v předešlých tabulkách vyplývá, držba obhospodařované půdy po roce 1989 je ve vztahu s vývojem podnikové struktury zemědělských subjektů. Z uvedených údajů vyplývá, že podíl držby půdy se zvyšuje u obchodních společností a fyzických osob na úkor družstev. Podnikatelská struktura hospodařící na zemědělské půdě % soukromá hospodářství Družstva Státní statky ostatní podniky včetně nezemědělských obchodní společnosti Obr. 1: Podnikatelská struktura hospodařící na zemědělské půdě 24

25 6.2 Současné pozemkové úpravy Rozsáhlá potřeba pozemkových úprav souvisí se společenskými změnami po roce Pozemkové úpravy vycházejí ze zákona č. 229/1991 Sb. o půdě a zákona č. 284/1991 Sb. o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, který jednak definoval nové státní orgány pozemkové úřady, zajišťující naplnění obou zákonů a zároveň určení postupu při provádění pozemkových úprav, které měly v prvé řadě umožnit hospodaření na znovunabytých pozemcích jejich vlastníkům. Pozemky vlastníků byly většinou nepřístupné uprostřed velkých půdních bloků. Přístup k pozemkům nebylo prakticky zvládnutelné řešit plnohodnotnou formou pozemkových úprav. Bylo přistoupeno k přechodnému řešení, využívající tzv. institut zatimního užívání. Oprávněný vlastník nepřístupných pozemků dostal do užívání jiné, stejně hodnotné pozemky jiného vlastníka, který neprojevoval zájem o soukromé hospodaření. S vývojem pozemkových úprav se ustoupilo od uvedeného náhradního řešení. Zákon o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech č. 284/1991 Sb., byl po několika novelách nahrazen k novým zákonem č. 139/2002 Sb. ( Zákon stanovuje dvě formy pozemkových úprav. Jednoduchou pozemkovou úpravu (JPÚ), která řeší pouze část katastrálního území nebo zde vybraný problém. Komplexní pozemkové úpravy (KPÚ) představují celkové řešení zpravidla celého katastrálního území v souladu se všemi pořadavky na tvorbu krajiny, životního prostředí, vodohospodářských poměrů, zpřístupnění pozemků, protierozní ochrany a ekologické stability. V rámci pozemkových úprav se vyjasňují vlastnické vztahy, upřesňuje katastr nemovitostí a vzniká nová digitální katastrální mapa. V mnoha případech je rozvoj území podmíněn realizací pozemkových úprav. Na konci roku 2009 byly JPÚ a KPÚ provedeny na více jak 15 % výměry zemědělského půdního fondu a na 11 % jsou řešeny. 25

26 Tab. 3: Stav realizace pozemkových úprav k podle krajů (Zelená zpráva 2009) Kraj K roku 2009 Ukončené Zahájené a rozpracované Celkově K roku k Celkově Celkově K roku K roku k k počet ha počet ha Celkově k Středočeský kraj Jihočeský kraj Karlovarský kraj Plzeňský kraj Liberecký kraj Ústecký kraj Královéhradecký kraj Pardubický kraj Jihomoravský kraj Zlínský kraj Kraj Vysočina Olomoucký kraj Moravskoslezský kraj ČR celkem Realizace pozemkových úprav je finančně náročná. V roce 2009 byla k danému účelu vyčleněna částka 1,9 mld. Kč. Jednalo se o nejvyšší částku od zahájení pozemkových úprav. Celkově vynaložené prostředky činí více jak 17 mld. Kč. Přes zvyšující se finance na pozemkové úpravy postup pozemkových úprav stále neodpovídá potřebám společnosti. (Zelená zpráva 2009) 6.3 Katastr nemovitostí V důsledku společensko-politických a hospodářských změn v České republice po roce 1989 dochází i v oblasti evidence nemovitostí ke zcela novým obsahovým potřebám v evidence nemovitostí. Jedná se o důležité informace o vlastnických vztazích potřebné při úvěrových operacích, převodech nemovitostí, daňových řízeních. Informace k plánování rozvoje území, stavebnímu řízení, v oblasti zemědělství a lesnictví a při ochraně životního prostředí a podobně. Na základě zákona č. 344/1992 Sb. o katastru nemovitostí ČR (katastrální zákon) byl v roce 1993 zřízen Katastr nemovitostí České republiky. Katastr nemovitostí vychází ze zásad, principů dříve vedených veřejných knih, zejména knihy pozemkové. Další právní norma, která s účinností od roku 1993 vnesla jednoznačný řád do právních vztahů k nemovitostem, byl zákon č. 265/1992 Sb. o zápisech vlastnických 26

27 a jiných věcných vztahů k nemovitostem. Daným zákonem byl obnoven itabulační princip zápisu vlastnických práv k nemovitosti. (Podhrázská a kol., 2006) Katastr nemovitostí je soubor údajů o nemovitostech v České republice, zahrnující jejich soupis, geometrické a polohové určení. Obsahující vlastnická a jiná věcná práva k nemovitostem. Katastr je veden jako informační systém o území ČR převážně počítačovými prostředky. Je veřejný a každý má právo do něj nahlížet a získávat z něj údaje stanovené zákonem. (katastrální zákon) Předmět katastru nemovitostí a) Katastrální území b) Pozemky v podobě parcel podle druhu na zemědělskou a nezemědělskou půdu c) Stavby spojené se zemí pevným základem a to buď stavby s přiděleným číslem popisným či evidenčním nebo stavby, kterým tato čísla přidělena nebyla a jejich obvod tvoří hranici vlastnickou nebo hranici druhu pozemků a které jsou na pozemcích stejného vlastníka (neevidují se drobné stavby, které plní doplňkovou funkci ke stavbě hlavní). d) Byty a nebytové prostory ve vlastnictví osob se evidují jen v souboru popisných informací e) Právní vztahy k nemovitostem f) Rozestavěné budovy nebo byty a nebytové prostory g) Stavby spojené se zemí pevným základem, o nichž to stanoví zvláštní předpis. Obsah katastru nemovitostí a) Geometrické a polohové určení nemovitostí v katastrálním území b) Parcelní čísla, druhy pozemků a výměry parcel, popisná a evidenční čísla budov c) Údaje o způsobu ochrany a využití nemovitostí, údaje pro daňové účely a údaje umožňující propojení s jinými informačními systémy. d) Údaje o právních vztazích e) Údaje o podrobných polohových bodových polích f) Místní a pomístní názvosloví 27

28 Katastrální operát Mapové a listinné dokumentace jsou uspořádány v katastrálním operátu, který je založen samostatně pro každé katastrální území. a) Soubor geodetických informací (SGI) je tvořen katastrální mapou a má formy: digitální katastrální mapa (DKM), katastrální mapa grafická, katastrální mapa obnovená digitalizací katastrální mapy (KM-D) b) Soubor popisných informací (SPI) Obsahuje údaje o katastrálním území, o parcele, o stavbě, bytě nebo nebytovém prostoru, o vlastníkovi nebo údaje o právních vztazích. c) Souhrnné přehledy o půdním fondu Úhrnné hodnoty vyjadřují poměr druhů pozemků v jednotlivých katastrálních územích. d) Dokumentace výsledků šetření a měření pro vedení a obnovu SGI Obsahuje doklady a námitky při zjišťování průběhu hranic, výpočet výměr pozemků, přehled záznamů podrobného měření změn, náčrty měřické a zápisníky pro obnovu operátu novým měřením. e) Sbírka listin Obsahuje rozhodnutí státních orgánů, smlouvy a listiny, na základě kterých byl proveden zápis do KN. (Podhrázská a kol., 2006) 28

29 7 VÝVOJ VLASTNICKÝCH VZTAHŮ K PŮDĚ V KATASTRÁLNÍM ÚZEMÍ DVORSKA 7.1 Základní údaje a lokalizace Katastrální území Dvorska o rozloze 223,49 ha, se nachází v Jihomoravském kraji, v okrese Brno-město. Je součástí správního území města Brna, ležící v jeho jihovýchodním okraji. Z východu sousedí s k.ú. Kobylnice (okres Brno-venkov), na jihovýchodu s k.ú. Sokolnice (okres Brno-venkov), na západě s k.ú. Tuřany (správní obvod města Brna) a na severní straně s k.ú. Šlapanice (okres Brno-venkov) 7.2 Charakteristika obce Obr. 2: Mapa k lokalizaci Dvorska ( Dvorska je historická obec, která společně s obcemi Brněnské Ivanovice, Holásky a Tuřany, tvoří od brněnskou Městskou část Brno-Tuřany. Obec se rozkládá při potoce Dunávka na samém jihovýchodě městské části i území města Brna, a dodnes si uchovala charakter malé vesnice. Zástavbu obce Dvorska tvoří přibližně sto rodinných domů. Hlavní komunikací je ulice Zapletalova, tvořená silnicí č. 417 z Tuřan do Kobylnic. Severovýchodně od komunikace se nachází na potoce Dunávka malý průtočný rybník. Historický objekt 29

30 představuje obecní kaple svatých Václava a Valentýna z roku 1854 situovaná ve středu obce. Významnou součástí území je v severní části katastru rozsáhlý dostihový areál TJ Brno Dvorska, pořádající každoroční Brněnské dostihy. ( 7.3 Geomorfologické poměry Katastrální území přísluší dle Demka (1987) do následujících geomorfologických jednotek. Provincie: Západní Karpaty Subprovincie: Vněkarpatské sníženiny Oblast: Západní vněkarpatské sníženiny Celek: Dyjskosvratecký úval Podcelek: Pracká pahorkatina Okrsek: Tuřanská terasa Rozpětí nadmořských výšek se pohybuje mezi 210 m, ve dně údolí Dunávky v jihovýchodní části katastru, a 230 m v západním okraji katastrálního území. 7.4 Charakter krajiny Aktuální charakter krajiny katastrálního území Dvorska určují především pahorkatinný reliéf a na něho vázaný různý způsob využití, a dále absolutní absence lesa. Na základě těchto faktorů se v katastrálním území rozlišují dva krajinné celky. Plošně převažujícím krajinným celkem je mírně zvlněná zemědělská krajina s převládajícími bloky orné půdy, nečleněná žádnou výraznější dřevinnou vegetací. Menším celkem je údolí Dunávky, velmi ploché, s malým rybníčkem obklopeným dřevinnou vegetací, které se postupně jížně od zástavby mírně zahlubuje. Údolí toku je využito jako zahrádky, drobné pozemky orné půdy, sady, louky. 7.5 Historie Území Dvorsk, bylo pro své výhodné klimatické a přírodní podmínky již v pravěku velmi osídleno. Prostor se nachází na tzv. Tuřanské terase, vypínající se nad nedalekým soutokem řeky Svratky a Svitavy. Dokladem osídlení jsou archeologické nálezy. První doklady o pravěkém a časně historickém osídlení území Dvorsk jsou z období na přelomu mladší a pozdní doby kamenné, tedy období neolitu a eneolitu, datovaného 30

31 přibližně kolem 4 př. n. l. Důkazem jsou archeologické nálezy dvou hrobů kultury se sňurovou keramikou, typickou pro dané historické období, které byly objeveny roku Dalším významným nálezem je z doby bronzové, období přibližně 1900 př. n. l, okrajový střep unětické kultury. Střep byl objeven při povrchovém sběru v opuštěné pískovně při silnici Dvorská-Kobylnice. V roce 1932 byl v pískovně nalezen i hrnek z daného období. Za největší archeologické naleziště je považována Kirschova cihelna. Archeologické nálezy tvořily kosterní ostatky a náramek z bronzu z období n. l, zvaném období stěhování národů. Z doby slovanské v 6. století byly objeveny nálezy nádob s vlnicemi a železný nůž. (Kuča, 2003) První zmínky o původu a vývoji osady Dvorsk jsou z počátku 16. století. Roku 1579 osvobodil olomoucký biskup Stanislav II. Pavlovský svému poddanému Jiřímu Dvořákovi v Chrlicích jeho dvůr od všech platů a robot. Zůstala zachována pouze vrchnostenská práva a služby. Vrchnost po Dvořákovi, a všech příštích držitelých tohoto dvora, požadovala, aby střežil a chránil od škody zrušený vrchnostenský dvůr Dvořisko, který se nacházel na území dnešní obce Dvorska. Dvůr Dvořisko, zřejmě založen ve 13. století, byl nedílnou součástí chrlického panství. Jeho zbývající část je zakreslena na mapě tzv. I. Vojenského mapování ze 60. let 18. století. (viz obr. 3) Obr. 3: Mapa I.Vojenského mapováni ( ) Morava, mapový list č.90 ( 31

32 V 17. století byla lokalita nazývaná Dvorská pole a po třicetileté válce , byla obdělávaná pouze částěčně. Uvádí se, že v roce 1674 užívali poddaní z Tuřan 254 měřic, poddaní z Chrlic 98 měřic a z Holásek 86 měřic. V roce 1760 postavil olomoucký biskup Maxmilián hrabě z Hamiltonu, žijící v letech , nový panský dvůr a ovčín. Nový dvůr s rozsáhlými pastvinami měl zvýšit užitek dvorských polí. Vlastní založení osady je z období vlády císaře Josefa II., z let 1780 až 1790, kdy na mnoha panstvích Rakouska-Uherska byly zřizovány pro poddané bezzemky nové osady tzv. familie. Vrchnost v Chrlicích nabídla pozemky Dvorských polí pod úrok poddaným z Tuřan. Pro jejich nezájem byla půda nabídnuta něměckým osadníkům z oblasti Lanškrouna, kteří jako dědiční nájemci panské půdy sem přišli v roce Každá malá usedlost (familie) obdržela okolo 20 měr půdy. Množství půdy, které mělo zajistit obživu pro čtyřčlenou rodinu. Osada byla pojmenována Maxmiliansdorf, zkráceně Maxdorf, po zemřelém olomouckém biskupu Maxmiliánovi Hraběti z Hamiltonu. V druhé polovině 19. století byly tyto názvy počeštěny. K roku 1854 je doložen název Maxmiliánov a v roce 1893 se objevuje jeho zkrácená podoba Maxov. Ve stejném roce, tedy v roce 1893, se poprvé nachází také český název Dvorská, který byl odvozen od dvorská pole, dvorská osada, patřící ke dvoru. Název Dvorská byl v roce 1924 pozměněn na množné číslo ve tvaru Dvorska, který se používá dodnes. (Kopecký, 2003) Roku 1970 byla osada obce připojena k městu Brnu a stala se součástí městského obvodu Brno X-Tuřany. V roce 1975 byla osada začleněněna do obvodu Brno IV. Roku 1990 se osada stala součástí městské části Brno-Tuřany. (Kuča, 2000) 7.6 Historický vývoj populace Dle údajů Českého statistického úřadu v Praze zpracovaném v Historickém lexikonu obcí České republiky (2006) je v grafu (viz obr. 4) znázorněn vývoj populace v katastrálním území Dvorska v letech 1869 až Nejvíce obyvatel bylo evidováno v obci v roce 1930, jednalo se o 421 osob. Nejméně obyvatel bydlelo v obci v roce 1869 v počtu 216. V následujím grafu (viz obr. 5) vycházejícího z údajů dle Kuči K. (2000), je znázorněn poměr českého a něměckého obyvatelstva evidovaného v období 1880 až 1930, s důrazem na rok 1890, kdy Maxdorf byla obec výhradně tvořená obyvatelstvem neměcké národnosti. Tyto údaje uvádím s ohledem na rozsáhlou změnu vlastnických 32