Ing. Miluše Bartoňková, Ph.D. RNDr. Michal Bejček, Ph.D.

Transkript

1 Ing. Miluše Bartoňková, Ph.D. RNDr. Michal Bejček, Ph.D. Mezi STIMULEM a ODEZVOU na něj existuje určitý prostor; v tom, jak tento prostor využijeme, leží klíč k našemu štěstí.

2 Jigsaw 1. aktivita Vytvořte 4 základní skupiny. V každé skupině je jeden specialista na konkrétní téma. Zadání úkolů jednotlivých specialistů je následující: 1. specialista Problémy vedoucí k neefektivitě a jejich náprava 2. specialista Empatická komunikace 3. specialista - Teorie osobnosti Rozdělte si specializace. Vezměte si textovou dokumentaci. Na tuto aktivitu máte 5 minut! 2

3 2. aktivita Jigsaw Přečtěte si obdrženou textovou dokumentaci odpovídající Vaší specializaci. Napište základní body pro Vás zvoleného tématu, co se Vám jeví jako nejvíce zajímavé a užitečné. Na tuto aktivitu máte 15 minut! 3

4 3. aktivita Jigsaw Vytvořte skupiny specialistů. Diskutujte o tom, jaké informace Vám poskytl obdržený text. Vytvořte společný závěr, shodněte se na tom, co je nejvíce důležité a zajímavé. Na tuto aktivitu máte 10 minut! 4

5 Jigsaw 4. aktivita Vraťte se zpět do základní skupiny. Založte poradenskou firmu, jejíž činností je nácvik empatické komunikace založený na typologii osobnosti beroucí v potaz základní problémy neefektivního chování lidí. Vytvořte poutavou přednášku (formu zvolte sami) pro skupinu manažerů. Smyslem Vaší přednášky je uvedení zúčastněných manažerů do dané problematiky s cílem získání zakázky na poradenství ve firmách, které zúčastnění manažeři reprezentují. Na tuto aktivitu máte 20 minut. 5

6 5. aktivita Prezentujte svou firmu! Jigsaw Na tuto aktivitu máte 10 minut. Členové nejlepšího týmu získají odměnu! 6

7 Problémy dnešního světa I Strach a nejistota Vnitřní nejistota posiluje pocit rezignace, snahu o život bez rizika a v práci i doma napomáhá udržovat vztahy nezdravé vzájemné závislosti. Nezávislost je však životně nezbytná hodnota a výsledek našeho snažení. 7

8 Problémy dnešního světa II Chci to hned Potřeba produkovat tady a teď je realitou současnosti a výrazem požadavků kapitálu. Skutečnou mantrou úspěchu je ale dlouhodobý rozvoj a růst. Vyvažovat potřebu uspokojit dnešní požadavky s potřebou investovat do potenciálu zajišťujícího úspěch v budoucnu je principem, který nelze obejít (to platí i v případě zdraví, vztahů a potřeby komunity). 8

9 Problémy dnešního světa III Obviňování a pocit oběti Obviňovat všechny a všechno ze svých problémů je dnešní normou, neboť přináší dočasnou úlevu od nepříjemných pocitů. Nutná je však pokora a odvaha pro přijetí a převzetí odpovědnosti za svoji situaci a iniciativní a tvořivý přístup řešení problémů. 9

10 Problémy dnešního světa IV Beznaděj Obviňování plodí cynismus a beznaděj. Cynismus nás vede k přesvědčení, že od života je nejlepší očekávat jenom tolik, aby nás nikdo a nic nemohlo zklamat. Platí však, že: Tím, kdo formuje můj život, jsem já sám! Tento postoj formuje princip růstu a naděje! 10

11 Problémy dnešního světa V Nedostatek rovnováhy Moderní způsob života je stále složitější a náročnější, přináší více stresu a vyčerpává nás. Moderní kultura nám říká: Přicházej dříve, zůstávej déle, pracuj efektivněji, obětuj se pro tuto chvíli. To vyrovnanost a duševní klid nepřináší. Najdou ji lidé, kteří si jasně uvědomují, jaké jsou jejich nejvyšší priority, a dokážou za nimi soustředěně a s integritou jít. 11

12 Problémy dnešního světa VI Co mi to přinese? Naše kultura nás učí, že pokud v životě chceme něčeho dosáhnout, musíme sami sebe stavět na první místo. Neustále s někým soutěžíme, všechny považujeme za konkurenty. V etapě znalostního věku však čekají nejlepší příležitosti a obrovské úspěchy pouze na ty, kteří ovládnou umění uvažovat v kategorii my. Nesobecké myšlení fungující na základě vzájemného respektu a zaměřené na vzájemný prospěch je tím, co umožní dosáhnout opravdové velikosti. 12

13 Problémy dnešního světa VII Touha být chápán Jenom málo potřeb v lidské duši rezonuje silněji než potřeba porozumění a pochopení potřeba být vyslyšen, respektován a vážen mít vliv. Většina lidí je přesvědčena, že klíčem k získání vlivu je komunikace schopnost jasně a přesvědčivě sdělovat své názory. Často však místo naslouchání druhému a snaze pochopit ho, se zabýváme přemýšlením o tom, co mu odpovíme. Vliv je možné získat pouze tehdy, budou-li druzí mít pocit, že jste tím, co Vám říkají, ovlivněni, že je chápete, že jim pozorně nasloucháte, že jste otevření. Umění naslouchat umožňuje přístup k druhým. 13

14 Problémy dnešního světa VIII Konflikt a odlišnosti Lidé odlišně uvažují a myslí, mají různé hodnoty, motivaci a cíle, které někdy spolu soupeří. To vyvolává konflikty. Umění kompromisu přináší mnoho dobrého, většinou však žádná ze stran není spokojená s průměrným výsledkem, byť je přijatelný. Přistupujeme k věcem vyhrát, kolik je to možné. Tento postoj brání principu tvořivé spolupráce a nalézání řešení problémů, které by bylo lepší než původní představy zúčastněných stran. 14

15 Problémy dnešního světa IX Osobní stagnace Lidská podstata je čtyřrozměrná tělo, mysl, srdce a duše. Tělo - předcházet nemocem a problémům zásadami zdravého života. Mysl - nesledovat TV (nechávat se bavit), ale číst literaturu, neustále se vzdělávat. Srdce - pozorně a s respektem naslouchat a sloužit druhým lidem přináší větší životní uspokojení a radost než prostřednictvím druhých lidí realizovat své vlastní sobecké zájmy. Duše - nepodléhat rostoucímu cynismu, ale věřit v přirozené zákony. 15

16 Podstata života Nikdo na smrtelné posteli nelituje toho, že nestrávil více času v kanceláři nebo sledováním televize. Lidé v tomto okamžiku myslí na své blízké, rodinu, přátele. I psycholog Abraham Maslow na konci svého života změnil své známé schéma hierarchie potřeb a na vrchol pyramidy namísto potřeby seberealizace umístil potřebu dosažení životního štěstí, uspokojení a přispění následující generaci, již nazval potřebou sebetranscedence. 16

17 Základní pravidla Vzájemnost je víc než nezávislost. Covey, R. S.: Pokud chcete realizovat svá největší přání a touhy, pokud chcete zvládnout ty nejobtížnější úkoly, rozpoznejte a využijte ty principy nebo přirozené zákony, jejichž působení podléhají výsledky, jichž chcete dosáhnout. Existuje velký protiklad mezi obecně rozšířenou kulturou (viz Problémy dnešního světa) a nadčasovým přístupem opírajícím se o věky prověřené principy! Vědět a nepoužívat znamená ve skutečnosti nevědět! 17

18 Etika charakteru x etika osobnosti Etika charakteru jedná se o vlastnosti jako: osobní integrita, bezúhonnost, pokora, skromnost, oddanost, věrnost, umírněnost, odvaha, spravedlnost, trpělivost, píle, přímočarost a skromnost. Založeno na biblickém chovej se k druhým tak, jak chceš, aby se oni chovali k tobě. Etika osobnosti jedná se o povahu, image, postoje a chování, dovednosti a techniky mezilidských vztahů. Pracuje s filozofií: Na co se cítíte, to dostanete, S úsměvem získáte více přátel, 18

19 Etika osobnosti Jestliže se pokusíme využít strategie ovlivňování lidí a taktiky, jejichž smyslem je přimět druhé dělat to, co od nich chceme, lépe pracovat, mít větší motivaci atp. zatímco náš charakter je v zásadě defektní, poznamenaný pokrytectvím, neupřímností apod., nemůžeme z dlouhodobého hlediska uspět. Pokrytectví bude vyvolávat nedůvěru a vše bude vnímáno jako manipulace. Nezáleží na tom, jak dobrá je naše rétorika nebo úmysly. Kde chybí důvěra, chybí základ trvalého úspěchu. 19

20 Zákon sklizně Na lidské jednání a vztahy je nutné pohlížet jako na přirozený systém, který podléhá zákonu sklizně. Vždy sklízíme jen to, co zasejeme. Není jiné cesty. Není možné na jaře zapomenout zasít, příjemně si užít léto a na podzim začít dřít, abychom měli co sklízet. Vždy se musí dodržovat odpovídající postupy. 20

21 Etika charakteru V případě krátkodobých či jednorázových vztahů vystačíme s etikou osobnosti osobní kouzlo, dovednosti a použití správné techniky postačí k vytvoření dobrého dojmu. V dlouhodobých vztazích s něčím takovým však nevystačíme. To, jací jsme, o nás vypovídá mnohem více, než to, co říkáme nebo děláme. 21

22 Vnímání I Způsob vnímání ovlivňuje proces poznání. Poznání ovlivňuje chování. Z toho vznikla teorie očekávání a problematiky sebenaplňujících se proroctví, tzv. Pygmalionův efekt. Ten tvrdí, že očekávám, že se něco stane, a mé očekávání způsobí, že vše proběhne, jak očekávám. 22

23 Vnímání II Vnímání je hluboce zakotvené. Zpravidla předpokládáme, že věci jsou nebo by měly být takové, jaké je vidíme, jak je známe. Musíme však zkoumat nejenom svět, ale také brýle, jimiž se na tento svět díváme, protože mají vliv na to, jak budeme svět, který poznáváme, interpretovat. 23

24 Mentální mapy Každý člověk má v hlavě mnoho různých mentálních map. Každou z těchto map můžeme přiřadit do jedné ze dvou základních kategorií: 1. mapy popisující věci takové, jaké jsou (realita), 2. mapy popisující věci takové, jaké by měly být (hodnoty). Všechno, s čím se v životě setkáváme, interpretujeme pomocí těchto mentálních map. Jenom málokdy se zabýváme tím, zda jsou přesné. Obvykle si totiž ani neuvědomujeme jejich existenci. 24

25 Paradigmata Všichni máme za to, že vidíme věci takové, jaké jsou, že jsme objektivní. Nevidíme svět takový, jaký je, ale takový, jaký je podle nás takový, za jaký ho díky podmíněnosti prostředím považujeme. Čím více si uvědomujeme svá základní paradigmata, mentální mapy nebo předpoklady a to, jak nás ovlivňují dřívější zkušenosti, tím víc je můžeme zkoumat, porovnávat je s realitou, naslouchat druhým a být přístupni jejich vnímáním a představám, a získat tak širší obraz a mnohem objektivnější pohled na svět kolem sebe. 25

26 Charakter a komunikace Základní formy komunikace tvoří: 1. Čtení 2. Psaní 3. Mluvení 4. Naslouchání. Umění komunikovat je pro efektivní jednání naprostou nezbytností, neboť komunikací tráví většinu času (v době, kdy nespíme). Schopnost komunikovat je nejdůležitější životní dovedností. 26

27 Princip mezilidských vztahů Mnoho let nám trvalo, než jsme se naučili hovořit, číst a psát. Kdo nás učil naslouchat? Umíme opravdu skutečně chápat, co nám někdo sděluje, abychom viděli věci z jeho úhlu pohledu? V rámci základního vzdělání nemáme žádnou průpravu zaměřenou na to, jak správně naslouchat. Nejdůležitější princip mezilidských vztahů je: Nejdříve se snažte pochopit, potom být pochopeni. Tento princip je klíčem k efektivní mezilidské komunikaci. 27

28 Komunikace a charakter Chceme-li mít na druhé lidi vliv, musíme adekvátně jednat. To znamená, být člověkem, jehož charakter a jednání mluví za něj. Není důležité, co o nás druzí lidé říkají nebo jak bychom chtěli, aby nás viděli. Podstatné je, jak nás vnímají tady a teď. Charakter člověka vyzařuje navenek a komunikuje s okolím. Výsledkem je, že nám po určité době lidé začnou mimoděk důvěřovat nebo ne. 28

29 Principy empatické komunikace Chcete-li skutečně efektivně komunikovat, nevystačíte s tím, že si osvojíte komunikační techniky. Musíte se naučit empatickému naslouchání založenému na charakteru. To u druhých lidí vyvolá důvěru a otevřenost. Musíte si vytvořit konto v citové bance, které umožní otevřít navzájem svá srdce. SRDCE MÁ SVÉ DŮVODY, O KTERÝCH ROZUM NIC NEVÍ. 29

30 Empatické naslouchání I Potřeby, které jsou uspokojeny, nejsou zdrojem motivace. Pouze potřeby, které uspokojeny nejsou, nás motivují. Vedle uchování fyzické existence je naší nejsilnější potřebou psychická pohoda vědomí, že nás druzí lidé chápou, potvrzení smyslu naší existence, uznání a ocenění ze strany druhých. Když někomu empaticky nasloucháme, vytváříme příznivé psychologické klima. Když jsou jeho psychické potřeby takto uspokojeny, můžeme začít uplatňovat vliv nebo řešit problém. 30

31 Empatické naslouchání II Navodíme-li při jednání s klientem příznivé psychické klima, výrazně posílí citové konto. Pokud mají ostatní faktory relativně stejnou váhu, dynamika lidských vztahů je důležitější než technická stránka jednání. Potřeba psychické pohody ovlivňuje komunikaci ve všech sférách našeho života. 31

32 Paradox empatického jednáni Empatické jednání není bez rizika. K tomu, abychom mohli někomu skutečně naslouchat, potřebujeme značnou dávku vnitřní jistoty, protože svým otevřením se, riskujeme, že se jím necháme ovlivnit. Stáváme se zranitelnými. Je to v jistém smyslu paradox abychom měli vliv na druhé, musíme být jimi nejdříve ovlivněni musíme je plně chápat a rozumět jim. 32

33 Chybné odezvy v komunikaci Naše naslouchání ovlivňují naše životní zkušenosti, naše odezva obvykle vypadá tak, že se uchýlíme k jedné z následujících možností: 1. Hodnotíme souhlasíme nebo nesouhlasíme. 2. Vyptáváme se, sondujeme a hledáme slabá místa ptáme se, přičemž otázky klademe z našeho úhlu pohledu. 3. Radíme udělujeme rady vycházející z našich vlastních zkušeností. 4. Interpretujeme snažíme se přijít na to, o co druhé straně jde, poznat a vysvětlit si její motivy, její chování a to na základě vlastních motivů a chování. 33

34 Stupně empatického naslouchání Dokud se nenaučíme empaticky naslouchat, dokud nebudeme chtít skutečně porozumět, dokud nebudeme mít dostatečně rozvinutý charakter, nedokážeme vstoupit do nitra druhého člověka a vidět svět jeho očima. Tato schopnost představuje skutečný vrchol empatického naslouchání, které se sestává ze čtyř stupňů: 1. Kopírování obsahu 2. Vyjádření obsahu přijímaného sdělení vlastními slovy 3. Reflektování pocitů 4. Vyjádření obsahu přijímaného sdělení vlastními slovy a reflexe pocitů toho, kdo s námi hovoří. 34

35 Kopírování obsahu Je to dovednost, kterou si osvojujeme při aktivním nebo reflexivním naslouchání. Musí se opírat o pevný základ daný charakterem a vztahy, jinak je tento způsob naslouchání vnímán urážlivě (lidé se místo, aby se otevřeli, se naopak uzavřou). Tato dovednost nás vede k tomu, abychom poslouchali. Kopírovat obsah sdělení je snadné. Stačí poslouchat, co druhá strana říká a opakovat to po ní. Většinou ani nemusíme zapojit mozek a myslet. Nehodnotíme, nevyptáváme se, neradíme, neinterpretujeme. Jenom dáváme najevo, že tomu, co druhá strana říká, věnujeme pozornost. 35

36 Vyjádření obsahu přijímaného sdělení vlastními slovy Tento způsob představuje o něco efektivnější způsob naslouchání než předešlý, ale pořád zůstává čistě verbální funkcí. Vyjadřujeme smysl sdělení, jak ho vnímá druhá osoba, vlastními slovy. Do přemýšlení o tom, co řekl, zapojujeme převážně levou, deduktivně uvažující, za logické uvažování zodpovědnou mozkovou hemisféru. 36

37 Reflexe pocitů V tomto stupni již začínáme využívat i pravou mozkovou hemisféru. Věnujeme pozornost ani ne tak tomu, co druhý říká, ale spíše jeho pocitům týkajících se toho, co říká. 37

38 Vyjádření obsahu vlastními slovy a reflexe pocitů Tato etapa zahrnuje obě předešlé druhou a třetí. Vyjádříte obsah přijímaného sdělení vlastními slovy a reflektujete pocity toho, kdo s vámi hovoří. Používáme obě mozkové hemisféry. Chceme pochopit jak obsah sdělení, tak i pocity, které se k tomuto obsahu vážou. Tím, že se skutečně snažíme pochopit, co nám druhý sděluje, vytváříme pro něj příznivé psychologické klima. Pomáháme mu orientovat se v jeho myšlenkách a pocitech. 38

39 Výsledky empatického naslouchání Roste-li přesvědčení, že skutečně chceme naslouchat a pochopit, bariéra mezi tím, co se odehrává v nitru toho druhého a tím, co skutečně komunikuje, mizí. Otevírá se možnost komunikace beze slov. To, co si myslí a pociťuje, je v souladu s tím, co říká. Ocitáme se na stejné straně stolu a společně se díváme na problém, který chceme řešit. V tuto chvíli můžeme uplatnit náš vliv. Dokud je odezva logická, můžeme se efektivně ptát a radit. Jakmile se odezva stane emocionální, musíme se vrátit k empatickému naslouchání. 39

40 Omezení empatického naslouchání Pokud druhého člověka skutečně pochopíme, všechno rázem vypadá úplně jinak. Všechny dobře míněné rady se naprosto míjejí účinkem, pokud se nedokážeme dostat k samotnému problému. Jestli jsme v zajetí vlastního života a zkušeností, vlastních paradigmat, nedokážeme se podívat na svět z jiného zorného úhlu než vlastního, k problému se nikdy nedostaneme. 40

41 Vztahy vzájemnosti Pro vztahy vzájemnosti je důležité, aby nás druzí chápali. Nejdříve se tedy snažte pochopit a potom být pochopeni. Snaha pochopit vyžaduje ohleduplnost. Snaha být pochopen vyžaduje odvahu. Podstatu snahy nejdříve pochopit a potom efektivně sdělovat vyjadřují řecké pojmy ethos, pathos a logos. To, jak po sobě tyto pojmy následují, je mimořádně důležité. 41

42 Ethos Ethos je osobní důvěryhodnost. Je to důvěra ostatních lidí ve vaši kompetentnost a integritu. Je to důvěra, kterou vyvoláte. Je to vklad na vašem citovém kontu. 42

43 Pathos a Logos Pathos je empatie. Je to pocitová dimenze vlivu. Znamená, že chápete, co druhá strana pociťuje, co potřebuje, jak vidí věci a co chce sdělit. Je to o tom, že druhá osoba ví, že vy víte. Logos představuje logickou dimenzi komunikace. 43

44 Správná posloupnost Ethos, pathos a logos představují váš charakter, vaše vztahy a logiku vašeho sdělení. Většina lidí svá sdělení koncipuje tak, že začínají rovnou od logos od logického uvažování levé mozkové hemisféry, od svých myšlenek a nápadů. Snaží se ostatní přesvědčit o tom, že jejich logika je správná, aniž by se předtím jakkoliv zabývali tím, co vyjadřuje ethos a pathos. 44

45 Efektivní prezentace Dovolte mi, abych se ze všeho nejdříve přesvědčil/a, že správně chápu vaše úkoly a cíle a že mám správnou představu o tom, co vás zajímá v souvislosti s mým dnešním vystoupením a návrhy. Musíte prokázat hluboké a důkladné pochopení jejich pohledu na věc a respekt k jejich názorům. Umíte-li své myšlenky formulovat jasně, konkrétně, názorně a dokážete-li je předložit v kontextu odrážejícím hluboké pochopení paradigmat, zájmů a obav druhé strany, jejich důvěryhodnost se podstatně zvýší. Často říkáte věci, které se možná liší od toho, co jste si původně mysleli, neboť ve snaze pochopit druhou stranu jste se poučili. 45

46 Pojetí osobnosti I Osobností se člověk nerodí, nýbrž se jí stává, a to v době, kdy se u člověka utváří specificky lidská forma organizace a fungování psychiky. V utváření osobnosti se uplatňuje interakce vrozených biologických činitelů (psychofyzické konstituce) a zkušeností, které jedinec získává v rámci určitého sociálního (mikro) a kulturního (makro) prostředí, v němž se odehrává jeho život. 46

47 Pojetí osobnosti II S věkem roste vliv osobních zkušeností, posiluje se individualita a její duševní jedinečnost. Osobnost formuje vliv zkušeností a tento proces se nazývá učení. Utváření osobnosti je výsledkem interakce biologických a sociálně-kulturních činitelů, přičemž rostoucí vliv má učení, tj. zkušenosti. Osobnost představuje souhrn psychických, mentálních, morálních a sociálních kvalit každého jedince (každého individua). Tyto kvality jsou v čase proměnlivé, ale v každém okamžiku jsou sledovány a vnímány ostatními lidmi jako kvality téhož celku. 47

48 Pojetí osobnosti III Opakovaně hodnotíme lidi, které denně potkáváme. Subjektivně hodnotíme jejich chování. Všímáme se jejich vzhledu, vystupování a osobitého chování. Nasloucháme tomu co říkají a sledujeme jak se chovají v rozličném prostředí. Využíváme tyto informace, abychom si vytvořili svůj vlastní názor na osobnosti lidí kolem nás. 48

49 Pojetí osobnosti IV Odvozujeme popis osobnostních rysů jako jsou nudnost, strnulost (rigidnost), opatrnost, mdlost, nebo naopak temperamentnost, inovátorství, představivost. Osobnost je tvořena z vrozených a osvojených impulsů, zvyků, zájmů, mínění, citů, myšlenek, názorů a víry, tak jak si individuum vytváří představu o okolním světě. Osobnost se tedy skládá z: jejích relativně ustálených a vyrovnaných individuálních aspektů, které ji odlišují od ostatních lidí a zároveň formují základy našich předpovědí týkajících se jejího budoucího chování. 49

50 Typologie osobnosti I Pokud osoba sdílí strukturu rysů společně s velkou skupinou lidí, je přiřazována k jistému typu osobnosti. První známou typologií je typologie Hippokratova z 15. století před naším letopočtem. Rozlišuje čtyři temperamenty, a to temperament: 1. Sangvinický 2. Flegmatický 3. Cholerický 4. Melancholický 50

51 Typologie osobnosti II V moderní době je základem osobnostní typologie pojetí dle Junga. Jung identifikuje tyto základní dimenze: 1. extravert (E) intravert (I) - což je predispozice k jednání a reagování člověka charakteristickým způsobem navenek. 2. čtyři způsoby získávání zkušeností, jimiž jsou: ü ü ü ü smyslové vnímání (čití) S (Sensing), intuitivní vnímání (intuice) N (Intuition), analytické zpracování (myšlení) T (Thinking) citové zpracování (cítění) F (Feeling) 51

52 Typologie MBTI I Psychometrický dotazník zvaný Myers-Briggs Typový Indikátor je považován za jednu z nejjednodušších a nejspolehlivějších metod určování osobnostního typu. Test byl vyvinut Isabel Myersovou a Katherine C. Briggsovou a je založen na Carl Jungově teorii o psychologických typech. Američanky Myersová a Briggsová obohatily Jungovu typologii o další dimenzi, a to: ü usuzování J (Judging) ü vnímání P (Percepcion). Jejich typologie, která je základem testu MBTI, představuje kombinaci čtyř párů dimenzí a identifikuje tak šestnáct osobnostních typů. 52

53 Typologie MBTI II Uznávanou předností testu MBTI je, že test to, co zjišťuje, nijak nehodnotí. Výsledkem testu je deskripce, nikoliv hodnocení. Test konstatuje, co je, neříká, co by mělo být. Neohrožuje sebedůvěru a sebeúctu respondenta. Popisuje preference, typy zaměření a nehodnotí schopnosti nebo dovednosti. Žádná z preferencí, kterou sdílí respondent, není považována za nadřazenou a všechny jsou stejně důležité. 53

54 Typologie MBTI III Výsledky šetření na základě testu MBTI jsou považovány za mimořádně průkazné a významné, a to jak z hlediska rozhodovacího a z hlediska manažerského stylu, tak i z hlediska individuálního způsobu řešení problému. Je považován za dobrý nástroj pro vyhledávání typů nadřízených a podřízených i složení optimálně vyvážených pracovních týmů. Rovněž výsledky testů mohou poskytnout radu pedagogům, jak diferencovaně přistupovat k různým typům osobnosti ve vzdělávacím procesu. 54

55 Typologie MBTI IV Přes všechny přednosti testu MBTI i pro tento test platí jistá omezení: existuje nesčetně individuálních rozdílů a odchylek jedinců, pro něž je velmi obtížné najít jednoznačné zobecnění, neboť konkrétního člověka v konkrétní situaci lze vystihnout jen zřídka, vždy jde o více či méně přesné přiblížení. 55

56 Extravert x Introvert V typové teorii extraverze E a introverze I určují postoj, pro něhož je příznačný způsob, jakým se osobnost projevuje v zájmu a postoji k vnějšímu světu, jeho hodnocení a záměrech. Složitost vztahů mezi introverty a extraverty spočívá v tom, že je obtížné až skoro nemožné, aby lidé typu extravertů přesně věděli jaký je svět lidí introvertů a naopak. 56

57 Extraverze E Extravert je v typové teorii širším pojmem než společenský. Jeho psychická energie směřuje zevnitř ven a mívá sklon k většímu počtu spíše povrchnějších kontaktů a vztahů. Extraverti: üdávají přednost vnějšímu světu lidí před uvažováním, üjsou aktivní, üchtějí věci zažít, aby jim porozuměli, üpracují systémem pokus omyl, ümají rádi různorodost. 57

58 Introvert I Introvert je povahový typ, jehož hlavním zájmem je vnitřní svět. Introverti: mají rádi klid a samotu, ve vztazích vyhledávají raději hloubku než četnost, dávají přednost uvažování a vnitřnímu světu před akcí, upřednostňují psaní před mluvením, jsou vytrvalí, rádi pracují v tichém prostředí, jsou málo adaptabilní, orientují se na hodnoty. 58

59 Smyslové vnímání S x intuice N V typové teorii smyslové vnímání (S) a intuice (N) představují dva způsoby shromažďování informací. 59

60 Vnímání S Lidé s preferencí S získávají informace pomocí smyslů. Sami sebe charakterizují jako lidi praktické. Věří na fakta, pamatují si především fakta a spoléhají se na zkušenost. Kladou důraz na jednotlivé kroky a důsledky více než na přehled a obecnou představu. Jsou realističtí. Pozorují aktuální dění. Rádi vlastní věci a pracují s nimi. Jsou trpěliví. Dobře se orientují v detailech. 60

61 Intuice N Lidé s preferencí N se zajímají především o nápady, ideje a možnosti a teprve pak se věnují faktům. Vidí možnosti a vzory. Mají představivost. Rádi vidí celkový obraz. Při práci střídají spěch a stres s klidnými obdobími. Mají rádi nové problémy. Jsou netrpěliví v rutinních věcech, zpravidla nic nedělají dvakrát stejně. Nebaví je detaily a podružnosti. Výkon intuitivních lidí je mnohem lepší v kreativním vymýšlení nových věcí než v jejich implementaci 61

62 Myšlení T x Cítění F Rozlišení mezi typy opírajícími se o myšlení a cítění je důležité z hlediska použití informací, jejich hodnocení a zpracování. Myšlení je taková funkce, pomocí které se jedinec snaží dospět k porozumění vnějšího světa především racionálními poznávacími prostředky, tj. vyvozováním pojmových souvislostí a logických důsledků. Myšlení hodnotí pomocí poznatků, podle pravdivosti, cítění prostřednictvím emocí z hlediska libosti. 62

63 Myšlení T Lidé s preferencí myšlení (T) se zpravidla vyznačují pevnou myslí. Jsou skeptičtí. Vyznačují se analytickým a logickým přístupem k zpracování informací. Jsou kritičtí. Mají jasné a rozumné myšlenky. 63

64 Cítění F Osobnosti zdůrazňující cítění (F), postupují na základě hodnocení z hlediska pocitů příjemný - nepříjemný, dobrý - špatný, přijetí - odmítnutí. Jedná se zpravidla o lidi, kteří se dokážou vcítit do pocitů jiných. Jsou důvěryhodní. Rádi činí radost ostatním. Touží po harmonii. Mají jasné a rozumné hodnoty. 64

65 Usuzování J x Vnímání P Osobnostní typy s důrazem na usuzování nebo vnímání rozlišuje, zda osobnosti dávají přednost věcem uzavřeným, definitivním nebo zda mají raději věci v pohybu, neukončené a s otevřenými možnostmi. Osoby s preferencí ukončenosti jsou označováni jako usuzující a ti, kteří nechtějí nic uzavírat až do doby, kdy je to nezbytně nutné, za vnímající. 65

66 Usuzování J Lidé s převahou usuzování jsou zpravidla: ürozhodní, üpilní, üorganizačně schopní, üsystematičtí. Jednání berou vážně. Rádi mají věci rozhodnuté a stanovené. Jejich krédem je napřed povinnost, potom zábava. 66

67 Vnímání P Typy s převahou vnímání jsou: üpružní, ütolerantní, ünechávají věci otevřené, üzkouší více postupů pro řešení problémů, ürozhodují se často v posledním možném okamžiku, üzpravidla u úkolů nejsou schopni docenit, kolik práce jim zbývá pro jejich dokončení. 67

68 Kombinace typů osobnosti ISTJ 24% (6%) ISFJ 1% (6%) INFJ 1% (1%) INTJ 6% (1%) ISTP 1% (7%) ISFP 1% (5%) INFP 1% (1%) INTP 5% (1%) ESTP 1% (13%) ESFP 3% (13%) ENFP 11% (5%) ENTP 1% (5%) ESTJ 13% (13%) ESFJ 4% (13%) ENFJ 3% (5%) ENTJ 19% (5%) Procentní zastoupení osobnostních typů ve zkoumaném vzorku a obecném průměru 68

69 Zastoupení typů v populaci Zastoupení typů v obecné populaci ISTJ - 6% ISTP - 7% ESTP - 13% ESTJ - 13% ISFJ - 6% ISFP - 5% ESFP - 13% ESFJ - 13% INFJ - 1% INFP - 1% ENFP - 5% ENFJ - 5% INTJ - 1% INTP - 1% ENTP - 5% ENTJ - 5% 69

70 Zastoupení typů u manažerů v ČR Četnosti výskytu jednotlivých typů Četnost výskytu Osobnostní typy 70

71 Vnímání - příklad 71

72 Pomůcka k příkladu I 72

73 Pomůcka k příkladu II 73

74 Zdroje této prezentace Covey, S. R.: 7 návyků skutečně efektivních lidí zásady osobního rozvoje, které změní váš život. 3. rozšířené vydání. Management Press, s.r.o., Praha, 2014, ISBN Peters, T.: Malé velké věci 163 způsobů jak dosáhnout excelentnosti. Management Press, s.r.o., Praha, 2011, ISBN