Daňová teorie a politika

Transkript

1 Daňová teorie a politika

2 1. Fiskální, rozpočtová a daňová politika a její nástroje. 2. Vývoj daňové teorie a geneze daní. 3. Daňové ukazatele uplatňované při mezinárodních komparacích. 4. Efektivnost ve zdanění. 5. Daňové stimuly a makroekonomické důsledky zdanění. 6. Teorie daňové incidence. 7. Teorie daňové spravedlnosti. 8. Teorie důchodových daní. 9. Teorie majetkových daní. 10. Teorie spotřebních a ekologických daní. 11. Daňová konkurence a harmonizace v Evropské unii. 12. Daňové instrumenty uplatňované v EU a v dalších zemích

3 A. DAŇOVÁ SPRAVEDLNOST 1.Historie 2.Kritéria správné distribuce 3.Spravedlivé zdanění 4.Měření daňové progresivity

4 Daňová spravedlnost je velmi relativní pojem, je považován za jeden ze základních požadavků na daňový systém

5 Starověk a středověk spravedlnost nejdůležitější problém (s. cena, kdo má právo vybírat daně, jaké daně jsou s.) Novověk ( stol.) s. daní přímých a nepřímých (tzv. daňová kontroverze)

6 A. Smith zakladatel ek. vědy (18. st.), zabýval se s. (viz daňové kánony) 1. kánon - V každém státě by měli poddaní přispívat na výdaje na správu státu tak, aby to co nejlépe odpovídalo jejich možnostem tj. úměrně důchodu, kterého pod ochranou státu požívají. Smith se prvním kánonem hlásí ke směnné teorii daňové, neboť uplatnění tohoto principu přirovnává k pronájmu velkého panství mnoha nájemníků a pachtýřů. Smith zdůrazňuje, že spravedlnost vyžaduje, aby mezi druhy důchodů (renta, zisk, mzda) nebyl činěn rozdíl

7 1. kánon Daň, kterou má každý jednotlivec platit, by měla být stanovena přesně a nikoliv libovolně. Doba splatnosti, způsob placení a suma, kterou má platit, to všechno by mělo být poplatníkovi a komukoliv jinému naprosto jasné. 2. kánon Každá daň by se měla vybírat tehdy a takovým způsobem, kdy a jak se to poplatníkovi asi nejlépe hodí. Jako příklady uvádí Smith daň z nájemného, která se platí v době placení nájemného kdy nájemce je nejspíše schopen daň uhradit. 3. kánon Každá daň by měla být promyšlena a propracována tak, aby obyvatelné platili co nejméně nad to, kolik ona daň skutečně přináší do státní pokladny

8 Ek. věda pojem s. nevysvětluje proto s. řešena vně ekonomie Užitečné návrhy ekonomů jak mohou daně přispívat k žádoucí spravedlivé struktuře důchodů, bohatství, užitku atd. Daňová s. spojena se skutečným daňovým zatížením poplatníků po přesunu daní není důležité, kdo je daňový subjekt, ale komu daň krátí jeho důchod a spotřebu

9 Za správnou distribuci důchodů, bohatství, spotřeby může být považována distribuce dle kritérií: 1.přirozeného nadání a schopností, 2.co největšího užitku co největšímu počtu lidí, 3.spravedlnosti

10 Ad 1) Přirozené nadání a schopnost Východisko jedinec má právo na plody své práce Taková společnost upřednostňuje liberalismus Není požadováno, aby byly daně spravedlivé ve smyslu vyrovnání rozdílů mezi lidmi Je požadováno, aby daně neovlivňovaly efektivní alokaci (ve skutečnosti je kritérium modifikováno zohledněním nespravedlností, jako je zdraví a soc. poměry, dědictví, dary) Malá výsledná přerozdělovací funkce daní

11 Ad 2) Co největší užitek co největšího počtu lidí Velké přerozdělení ve prospěch těch, kdo jsou na tom hůře Dva jedinci s různým důchodem mohou být stejně šťastni (viz graf 5.4 týkající se kritéria rovného mezního užitku)

12 Ad 3) Spravedlnost Východisko všichni jedinci mají stejnou hodnotu, a tudíž mají mít stejný blahobyt (není reálné) Mírnější východisko požadavek na určitý stupeň vzájemného přiblížení blahobytu (užitku) jedinců

13 Principy s. zdanění: 1)Princip prospěchu 2)Princip platební schopnosti

14 Ad 1) Princip prospěchu Jedinci mají být zdaněni podle prospěchu, který mají z veřejných výdajů umožněných daněmi. Poplatník, který má ze státních služeb větší prospěch, by měl také platit větší daně. Spor kdo má větší prospěch (chudší x bohatí) Využití stanovení poplatků za služby veř. sektoru (př. vystavení ŽL, pasu, dálniční nálepka) Většina veř. statků není založena na principu ekvivalence, neboť -je nelze rozdělit mezi poplatníky (př. obrana, policie, právní systém, infrastruktura) -mnohé veř. výdaje založeny na solidaritě (př. sociální dávky) Princip spojuje příjmy a výdaje veřejné i jednotlivců Princip je distribučně neutrální po zdanění je na tom každý poplatník stejně jako před ním

15 Ad 2) Princip platební schopnosti (nebo-li berní způsobilosti) Jedinci mají mít uloženy daně podle toho, jaká je jejich schopnost je platit. Daňová základna jako atribut platební schopnosti = důchod (příjem), spotřeba (výdej), bohatství aj. Je-li určena daňová základna následuje určení algoritmu, kdy při známé základně je stanovena daň

16 S. existuje: horizontální - zdaněni jsou všichni na stejné úrovni příjmů stejně (daňová základna = důchod, bohatství, spotřeba) vertikální - čím vyšší jsou příjmy daňového objektu, tím vyšší jsou jeho daně. (Opakem vertikální daňové spravedlnosti je koncepce tzv. jednotné daně, kdy jsou všichni zdaněni stejně). Horizontální i vertikální spravedlnost musí existovat zároveň, jinak není s. Teoreticky přitažlivé - prakticky neřešitelné

17 Důchod jako základna pro zdanění podle principu platební schopnosti ukázky modelů zdanění Je nutné určit kvantitativní relaci mezi důchodem a daní Definice zdanitelného důchodu někdy problém např. -- důchody naturální povahy důchody implicitní povahy (kapitálové výnosy, které poplatník v daném období neprodal) důchody pociťované jako nespravedlivě nabyté (výhry, dědictví)

18 Přístupy určení % daně z hrubého důchodu vycházejí z teorie oběti, podle níž mají poplatníci daní utrpět na svém užitku stejnou újmu nebo-li oběť

19 Spravedlivé rozdělení celkové daňové oběti mezi poplatníky vede ke 3 daňovým systémům: 1.Zdanění podle stejné absolutní oběti 2.Zdanění podle stejné proporcionální oběti 3.Zdanění podle stejné mezní oběti Následuje k jakým daňovým sazbám vedou jednotlivé principy:

20 ZDANĚNÍ PODLE STEJNÉ ABSOLUTNÍ OBĚTI Poplatník A chudší Poplatník B bohatší Hrubý důchod A<hrubý důchod B MU mezní užitek y důchod před zdaněním y t důchod po zdanění Křivka MU klesající v závislosti na velikosti důchodu, poplatník platí tím větší daň, čím větší má důchod. Závěr: absolutní oběť způsobená daní =ploše pod křivkou MU, vymezená y 20 a y t

21 ZDANĚNÍ PODLE STEJNÉ PROPORCIONÁLNÍ OBĚTI Relativní ztráta oběti má být u všech důchodů stejná. Podíl ploch je stejný. Závěr: Pokud mají všichni poplatníci křivku MU stejnou, dopadá daň progresivně

22 ZDANĚNÍ PODLE STEJNÉ MEZNÍ OBĚTI nebo-li nejmenší úhrnné oběti Podle zásad paretovského optima (=nelze odebrat žádnému jedinci jednotku užitku a přidat jinému, aniž by došlo ke snížení celkového užitku) znamená vyrovnání mezních obětí (užitků) zároveň i nejmenší úhrnnou oběť (nebo-li nejvyšší celkový užitek). Tento princip vede k rovnosti důchodů po zdanění. Závěr: Zdanění podle principu stejné mezní oběti vede k ostré progresi

23 PARETOEFEKTIVNÍ STAV PŘI VYROVNÁNÍ MEZNÍCH UŽITKŮ Dva MU vyrovnány, odebraná jednotka důchodu jednoho poplatníka představuje větší ztrátu než tato jednotka přidaná 2. poplatníkovi. Dalším přerozdělováním nelze zvyšovat celkový užitek. Velmi drahý systém každý poplatník by musel mít své sazby. Závěr: Nelze odebrat jednotku důchodu poplatníkovi A a přidat ji poplatníkovi B, aniž by neklesl užitek poplatníka A

24 JINÉ ZÁKLADNY SPRAVEDLIVÉHO ZDANĚNÍ Spotřeba (výdaje) důraz na pozitivní aktivity, podle čehož je práce hodnocena kladně, zatímco spotřeba spíše záporně je spravedlivější postihovat daní spíše spotřebu než důchod lidé mají být zdanění podle toho, co od společnosti berou a ne podle toho, co jí dávají vzniká problém s konstrukcí požadované progrese, neboť ta je výsledkem nejen objemu spotřeby, ale i její struktury

25 Majetek Obsahuje další aspekty berní způsobilosti nad rámec důchodu Při stejném důchodu má jedinec s větším majetkem nepochybně vyšší platební schopnost U jedince, který majetek nabyl vlastním přičiněním, byl zdroj pořízení majetku důchod již zdaněn důchodovou daní (to se zdá nespravedlivé) Nabytý děděním a darováním - zdrojem je důchod zůstavitele či dárce

26 Skutečné daňové soustavy kombinují spravedlivé zdanění na základě důchodů se zdaněním na základě spotřeby a majetku. Zmiňované nedostatky se u jednotlivých daní vzájemným působením oslabují. Nespravedlnost vyvolaná jednou daní se může napravit jinou daní. Spravedlnost je dalším důvodem. Proč podporovat existenci více malých daní na úkor jedné velké

27 Jasné daňové zákony jsou podmínkou!!! Nespravedlnost způsobů výběrů daní bez jasných pravidel mezi poplatníkem a FÚ. Nespravedlivé jsou daňové systémy umožňující daňové úniky, neboť poskytují výhody snížení daňové povinnosti nepoctivým a naopak

28 Daně krátí jedincům disponibilní důchody a tento proces může být proveden s různým stupněm progrese. Progresivní daňový systém krátí více důchody vyšší, proporcionální systém krátí všechny důchody stejnou měrou a regresivní systém krátí nižší důchody. Skutečný dopad daní záleží proto i na struktuře spotřeby zdaněného zboží a služeb, jak jsme viděli na příkladu stupně progrese daně spotřební. Cílem je zjistit, jakou část hrubého důchodu před zdaněním tvoří v každé příjmové skupině zaplacené daně

29 Ukazatele daňové progresivity: Progresivity lokální Progresivity intervalové Progresivity globální

30 Ukazatelé lokální progresivity vyžadují existenci spojité funkce průměrné daňové sazby v t(y) = f (y) kde y je důchod a její derivaci v bodě. V bodech, kde je důchodová elasticita daňové sazby > 1 je daň proporcionální elasticita daňové sazby < 1 je daň regresivní

31 Ukazatelé intervalové progresivity daní Postačuje znát daň a důchod alespoň ve 2 bodech důchodové škály (obvykle nejnižší a nejvyšší důchod zkoumané populace). Ukazatel progresivity t1 t y1 y2 t průměrné daňové sazby y - důchody

32 Ukazatelé globální progresivity zdanění = progresivita v celém rozsahu zdanitelných důchodů, vyjádřená jedním ukazatelem (2 grafy) 1. graf Stupeň nerovnosti rozdělení důchodů pomocí L. křivky. Čím je L. křivka vzdálenější od osy OC směrem dolů doprava, tím je distribuce důchodů nerovnoměrnější

33 2. graf Stupeň globální progresivity daní je měřen změnou Lorenzovy křivky před a po zdanění. Jestliže daně způsobí přiblížení křivky po zdanění k ose OC, je systém progresivní, tj. efektivní daňové sazby jsou progresivní

34 Giniho koeficient (it. statistik Gini ) Platí: G=2xB=1-2xA=B/0,5 Giniho koeficient (ukazatel daňové progresivity) se pohybuje v intervalu 0 až 1 (v rozvinutých evropských zemích 0,24-0,36, v USA 0,46, v rozvojových zemích 0,3-0,7)

35 B. OPTIMÁLNÍ ZDANĚNÍ 1.Paretovsky efektivní stavy a optimální zdanění 2.Optimální struktura daně z příjmů a nepřímých daní 3.Některé návrhy na optimalizaci daní

36 Daňové systémy současnosti mix malých a velkých daní Vícenásobné zdanění jednoho objektu př. mzdový příjem (daň a pojistné) Vzniká otázka zavedení jedné velké daně výhody: nižší administrativa a tím vyšší efektivnost, zprůhlednění a tím větší spravedlnost Cíl vysvětlit, že k optimálnímu zdanění vede cesta prostřednictvím simultánního působení většího počtu daní

37 Daňové principy jsou mnohdy ve vzájemném rozporu, např. rozpor mezi efektivností a spravedlností Efektivnost požadavek na minimum veřejných zásahů do cen, zisků s cílem nenarušit efektivní alokaci zdrojů Spravedlnost - zdanění znamená převážně redistribuci důchodů a bohatství mezi členy společnosti Optimální redistributivní zdanění příjmů definuje efektivní daňovou strukturu jako strukturu, kde jsou při určité úrovni příjmů a daných distribučních podmínkách zajištěny též minimální ztráty = daňový systém má zajistit společensky žádoucí redistribuci příjmů, přičemž NBD a administrativní náklady budou minimální

38 Dosáhnout ideálního daňového systému v praxi není možné deformace budou vždy existovat. Naopak snaha po nastolení optimálního daňového systému a odstraňování deformací mohou být škodlivé. Daňová teorie závěr jedna velká deformace má významnější důsledky než několik malých Vysvětlení: NBD roste se čtvercem růstu daně 2 čtverce o straně t<1 čtverec o straně 2t

39 Optimální daňová struktura = paretoefektivní bod, v němž je dosaženo nejvyššího společenského blahobytu Řešení 2 problémů: 1.Nalezení paretovsky efektivních bodů 2.Formulace funkce společenského blahobytu

40 Opakování: ekonomické optimum = Paretovo optimum je stav, kterého lze dosáhnout v ekonomice, kde funguje tržní mechanismus na principu dokonalé konkurence. Znamená to v podstatě situaci, kdy žádný subjekt na trhu nemůže zvýšit svůj blahobyt, aby zároveň nesnížil blahobyt jiného subjektu. Jde tedy o jakýsi rovnovážný stav, kdy, pokud by se někdo chtěl mít lépe, mohl by tak učinit jen na úkor někoho jiného

41 Křivka možných užitků vztah mezi užitkem osoby A a B X1, X2 paretoefektivní body (nelze zlepšit postavení osoby A, aniž by nedošlo ke snížení užitku osoby B) Y (bod pod křivkou) paretovské zlepšení => využití při konstrukci daňových systémů, avšak jen v modifikované podobě (tzv. modifikované paretovské zlepšení) = je založeno na kompenzaci, tj. výhody daňového opatření mohou u jedné skupiny kompenzovat ztráty těch, kdo jsou na tom nyní hůře, a ještě něco zbude)

42 Koncept paretovské efektivnosti vede k mnoha řešením, z nichž každé je paretovsky efektivní výběr optimálního řešení řeší funkce společenského užitku (U) => U má volbu mezi efektivností a spravedlností (vzájemně jsou v rozporu) U = f (u 1, u 2,,u N ) u individuální užitky z pociťované spravedlnosti a efektivnosti Dva základní typy U: 1.Utilitářská funkce = celkový užitek je součtem individuálních užitků U = u i 2.Rawlsiánská funkce = celkový užitek společnosti je dán užitkem nejhůře postaveného jedince. Závěr: Celkový užitek nezávisí na změnách u i, kromě změny užitku nejhůře postaveného jedince. 42

43 Graf porovnává optimální řešení při dani paušální a distorzní (př. důchodové), při utilitářské a rawlsiánské funkci společenského užitku (U1 a U2 užitek poplatníka 1 a 2) 1)Křivka možných užitků při dani paušální = všechny body na křivce jsou paretoefektivní, optimální z nich při utilitářské funkci je E p (tečna I 1 ) 2)Křivka možných užitků při distorzní dani - všechny body na křivce nejsou paretoefektivní, od bodu R (bod max. možného přerozdělení ve prospěch chudších = bod max. užitku, bod rawls. optima) křivka zpětně zahýbá (při určitém stupni přerozdělení přednost volnému času a snahám o minimalizaci daně). E d utilitářské optimum (tečna I 2 ) 3)Bod C průnik obou křivek = bod tržní rovnováhy při neexistenci daní (U2>U1)

44 A. Daň z příjmů DPFO má zajišťovat vysokou spravedlnost díky progresivitě: u nejvyšších důchodů vzniká velký substituční efekt, negativní dopad na efektivnost nezvyšovat sazbu!!! řešení zvýšit daňové sazby v prostředních daňových pásmech (aniž by se měnily krajní sazby) s výsledkem zvýšení průměrné sazby daně u nejvyšších příjmových skupin =>příklad

45

46 Závěr: u poplatníků s prostředními příjmy k tak vysokému substitučnímu efektu nedojde, tj. nedojde k tak silnému odrazení od práce. Jiné řešení = zavedení nemonotónní sazby. V tomto případě je sazba v nejvyšším pásmu dokonce nižší než v pásmu předposledním. Účelem je omezení distorzních účinků vysokých sazeb na poplatníky s vysokým základem daně

47 B. Daně nepřímé Spravedlnost redistribuce lze doplnit spotřebními daněmi, neboť některé důchody zdanění unikají. Nevýhoda vysoká elasticita substituce a následný pokles spotřeby. Diferenční spotřební zdanění vyvolává nespravedlnosti vůči některým skupinám obyvatel - nevýhoda: vysoce admin. náročné. V současnosti již neplatí diferenciace spotřeby podle druhů zboží a služeb a je nahrazena diferenciací podle chráněných značek produkce

48 Dnes střední a nižší třídy mají možnost spotřebovávat stejné druhy zboží a služeb jako bohatí => daně dopadají více na méně bohaté. Opačně daně ze základních potřeb jsou zvýhodněním pro bohaté. Napodobeniny & značkové zboží

49 Ramseovy daně Odvodil návod na optimální zdanění spotřebních komodit Sazba daně t je nepřímo úměrná elasticitě nabídky (e s ) a el. poptávky (e d ) odvodil vzorec pro případ zvýšení daňového výnosu státu, jemuž odpovídá proporcionální faktor k a p j je cena po zdanění: t/p = k(1/ e s +1/ e d )

50 Sternovy optimální sazby důchodové daně Stern 1976 Zjednodušující předpoklady daň má pouze 1 sazbu, výnosy daně nejsou vládou použity, všichni lidé mají stejné preference mezi prací a volným časem, všichni mají stejnou elasticitu substituce mezi prací a volným časem Výše sazby bude záviset na elasticitě substituce mezi prací a volným časem. Tato závislost se mění s tím, jak se mění sklon společnosti k rovnosti

51 Výsledné sazby jsou uvedeny v grafu. t opt křivky optimální sazby daně v preference rovnosti ve společnosti v=1 - nejmenší požadavek pro rovnost v= nekonečno - max. preference Závěr: preferuje-li společnost rovnost, jsou sazby vysoké