VYUŽITÍ INDEXNÍ TEORIE PRO HODNOCENÍ PRODUKTIVITY V MALÝCH A STŘEDNÍCH PODNICÍCH V POTRAVINÁŘSTVÍ

Transkript

1 VYUŽITÍ INDEXNÍ TEORIE PRO HODNOCENÍ PRODUKTIVITY V MALÝCH A STŘEDNÍCH PODNICÍCH V POTRAVINÁŘSTVÍ Martina Novotná, Tomáš Volek, Jana Fučíková ÚVOD Jednou ze základních metod analýzy a hodnocení ekonomických jevů je srovnávání hodnot statistických ukazatelů. Relativní srovnání hodnot ukazatelů je možné prostřednictvím indexu. V ekonomické statistice se indexy používají pro měření změn cen nebo množství mezi dvěma obdobími. Lze je konstruovat jako bazické (vztažené k nějakému základnímu období) nebo jako řetězové (vztažené vždy k předchozímu období). Uvedený příspěvek se bude zabývat využitím indexů při hodnocení produktivity nejprve jednofaktorové míry (produktivita práce) a dále využitím Fischerova indexu produktivity u malých a středních podniků v potravinářském průmyslu. Nejčastěji je nutné ve statistické praxi srovnávat nestejnorodé ukazatele, což vede ke konstrukci souhrnných objemových či cenových indexů. Základem koncepce v praxi používaných souhrnných indexů je myšlenka (váženého) průměrování změn dílčích hodnot sledovaného ukazatele. Jednou z možností je použití váženého aritmetického průměru individuálních jednoduchých indexů cen, kde jako váhy použijeme strukturu produkce ze základního období (Laspeyresův index). Jinou možností je použití váženého harmonického průměru individuálních jednoduchých cenových index, kde jsou váhy z běžného období (Paascheho index). V současnosti zjišťované a publikované cenové indexy ČSÚ jsou ve dvou rozdílných oblastech tj. oblast spotřeby (index spotřebitelských cen, index cen životních nákladů) a oblast výroby (indexy cen ve výrobní sféře) [12]. S modifikovanými tvary souhrnných indexů je možné se setkat výlučně u ukazatele produktivity práce, který je definován jako produkce v naturálních jednotkách vytvořená za jednotku vynaložené práce (odpracovanou hodinu). K charakterizování vývoje takto definované produktivity práce je možné použít takový souhrnný index, v kterém srovnáváme dva objemy odpracované doby (jeden skutečný a jeden hypotetický) nutný k výrobě stejného objemu produkce při různé produktivitě [6]. Výpočet tohoto ukazatele je možný pouze při důkladné evidenci jak na straně výroby, tak z pohledu odpracované doby. Další možností je chápat jednofaktorovou míru produktivity tj. produktivitu práce jako poměr výstupu vyjádřeného výnosy a vstupu vyjádřeného náklady na pracovní sílu tj. osobními náklady. Z hlediska makroekonomického je možné produktivitu práce vyjádřit jako poměr hrubého domácího produktu na zaměstnanou sílu [2] nebo poměr hrubé přidané hodnoty na jednotku práce [3]. Produktivita kapitálu je druhou jednofaktorou mírou produktivity. Produktivitu kapitálu je možné definovat taktéž jako poměr výstupu a vstupu [1], kde výstup je vyjadřovaný makroagregátem hrubý domácí produkt [10] respektive hrubá přidaná hodnota a za vstup je možné považovat makroagregát hrubá tvorba fixního kapitálu. Z hlediska srovnávání ukazatele produktivity v čase je vhodné eliminovat cenový vývoj prostřednictvím vhodných cenových indexů. Hlavním nástrojem k posouzení skutečného vývoje je měření reálné produktivity práce [4]. Souhrnnou produktivitu výrobních faktorů (total factor productivity TFP), která bere v úvahu všechny výstupy a vstupy firmy, je v praxi možné měřit pomocí indexů produktivity. Produktivita výrobních faktorů představuje koncept, který měří efekt technologických změn v produktivitě a je hnacím kolem ekonomického růstu [11]. Někteří autoři uvádí, že TFP měří nejen technologické změny [9]. K měření produktivity je možné využívat i indexy produktivity. Indexy produktivity se rozdělují podle způsobu výpočtu na indexy, které jsou založené na distanční funkci (Malmquistův index produktivity, Hicks-Moorsteenův index produktivity, Luenbergerův indikátor produktivity) a indexy založené na tradiční cenové agregaci vstupů a výstupů zahrnující Tőrnqvistův index produktivity, Fisherův index produktivity a Bennet-Bowleyův indikátor produktivity [6]. Typickým cenovým indexem vztahujícím se k měření produktivity je Tőrnqvistův index, který obsahuje dva indexy množství (index množství souvisejících s výstupem a index množství vztahující se k vstupu. Tento index je definován

2 (1) (2) Tőrnqvistův index produktivity je poměr. Tento index se často objevuje ve formě logaritmu Výraz odpovídá formulaci změn produktivity dle Solowa tj. změny v produktivitě jsou odhadovány jako rozdíl mezi změnami výstupů a změnami vstupů.tento index stejně tak jako Bennet-Bowleyův indikátor produktivity a Fischerův index produktivity mají výhodu v tom, že mohou být impementovány bez znalosti technologických možností. Jiným indexem závislým na cenách je Fisherův index produktivity, který je definován jako, kde je hypotetický index množství výstupu a je hypotetický index množství vstupů. Jsou definovány takto: (3) a (4) Každý z těchto výrazů je prakticky geometrickým průměrem Paascheho indexu množství (váží množství cenami běžného období) a Laspeyresova indexu množství (váží množství cenami základního období), takže lze zapsat: (5) Využití Fischerova indexu má i své nevýhody, mezi které lze zařadit malou vazbu na technologický vývoj [8]. 1 METODIKA Cílem předložené stati bylo nastínit možnosti využití indexní teorie při hodnocení jednak produktivity práce a jednak aplikovat souhrnný index produktivity. Zvolen byl Fisherův index produktivity. Pomocí uvedených indexů byla hodnocena produktivita u malých a středních podniků, jejichž převažující činnost je zařazena do oddílu 10 Výroba potravinářských výrobků v rámci klasifikace NACE-CZ. Do analýzy bylo zařazeno celkem 423 podniků klasifikovaných podle Evropské komise (Nařízení komise (ES) č. 800/2008) jako mikropodniky, malé a střední podniky. Zdrojem dat byla databáze podniků ALBERTINA, z které byly čerpány údaje z účetních výkazů za 6 let ( ). K analýze vývoje produktivity byla použita nejprve jednofaktorová míra produktivity tj. produktivita práce zjišťovaná jako poměr výnosů a osobních nákladů. Index produktivity práce lze zapsat: (6)

3 kde V 1, V 0 jsou výnosy v běžném resp. základním období, lze je chápat jako součin objemu produkce (q) a realizační ceny (p) ON 1, ON 0 jsou osobní náklady v běžném resp. základním období, které lze rozepsat jako součin odpracované doby (T) a hodinové mzdové sazby tj. cena práce (ms). Na čitatel i jmenovatel uvedeného vztahu lze nahlížet jako na souhrnné indexy. Pokud chceme zjistit skutečný (reálný) vývoj produktivity práce, znamená to očistit ukazatele o cenový vliv vhodnými cenovými indexy a prakticky tedy porovnáváme dva souhrnné objemové indexy. (7) (8) kde je index cen výrobců v sekci 10- Výroba potravinářských výrobků, je index spotřebitelských cen. Nástrojem pro srovnání v jednotlivých letech byl řetězový index. Důraz byl kladem na zjištění reálného vývoje, upřednostněny byly ceny předchozího období. Ukazatel výnosů byl přepočten pomocí indexu cen výrobců v sekci 10 - Výroba potravinářských výrobků, ukazatel osobní náklady byl deflován prostřednictvím indexu spotřebitelských cen. Z naznačeného výpočtu vyplývá, že i ukazatel produktivity práce v reálné podobě je prakticky souhrnným objemovým indexem. Dalším nástrojem pro hodnocení produktivity je také souhrnný index, a to Fisherův index produktivity, kde za výstup jsou považovány opět výnosy a za vstup jsou považovány dva výrobní faktory (práce, kapitál), a to ve formě nákladů na tyto faktory tj. osobní náklady a odpisy dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku. Pro úpravu cen u ukazatele odpisy byl zvolen z databáze ročních národních účtů ukazatel spotřeba fixního kapitálu (SFK) v oddíle 10- Výroba potravinářských výrobků. K přepočtu byla využita hodnota agregátu v běžných cenách a cenách předchozího období. Nejprve byly vypočteny meziroční cenové indexy, a to jako podíl SFK v běžných cenách a SFK v cenách předchozího roku ve stejném roce, což představuje využití souhrnných cenových indexů (tab. 1). Tak např. v roce 2008 kde v cenách roku 2008 ( ), je spotřeba fixního kapitálu v oddíle 10 v roce 2008 ( v běžných cenách tj. období tj. v cenách roku 2007 ( ). je spotřeba fixního kapitálu v oddíle 10 v roce 2008( v cenách předchozího Dále byly bazické cenové indexy (index výrobců v oddíle 10- Potravinářské výrobky, index spotřebitelských cen) přepočteny na řetězové cenové indexy (tab. 1). Tab. 1: Indexy cen výrobců a indexy spotřebitelských cen (řetězové indexy z ročních průměrů) (9) 2007 Oddíl 10 Potravinářské výrobky Spotřebitelské ceny zboží a služeb celkem

4 Spotřeba fixního kapitálu v oddíle Zdroj: ČSU, vlastní zpracování Z meziročních indexů je zřejmé, že největší výkyvy v letech je možné nalézt u indexů cen výrobců v oddíle 10, kdy po značném meziročním růstu cen (do roku 2008), dochází až do roku 2010 k poměrně velkému poklesu. Spotřebitelské ceny a cenový index spotřeby fixního kapitálu v oddíle 10 nezaznamenává tak výrazné výkyvy. 2 VÝSLEDKY A DISKUSE Základem pro analýzu produktivity je definování vstupů a výstupů. Tabulka 2 uvádí tempa růstu (řetězový index) vstupů, kterými jsou dva výrobní faktory (práce a kapitál) uvažované jako náklady na tyto výrobní faktory a tempo růstu výstupu v podobě výnosů malých a středních potravinářských podniků. Nákladem výrobního faktoru práce jsou osobní náklady. Výrobní faktor kapitál je třeba v pojetí podnikohospodářském chápat jako dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek, jehož nákladem jsou odpisy. Tabulka 2 uvádí vývoj těchto ukazatelů jednak v běžných cenách a jednak meziroční změny ukazatelů vyjádřených vždy v cenách předchozího období s cílem zjistit skutečnou změnu ukazatelů. Tab. 2: Vývoj vybraných ukazatelů vstupů a výstupu vstupy osobní náklady osobní náklady v cenách předchozího období odpisy odpisy v cenách předchozího období výstupy výnosy výnosy v cenách předchozího období Z tabulky 2 je zřejmé, že vstupy se ve sledovaném souboru podniků v jednotlivých letech zvyšovaly kromě roku 2011, kdy jak v běžných cenách, tak v cenách předchozího období náklady na oba výrobní faktory mírně klesly. Výstupy v podobě výnosů potravinářských podniků zaznamenaly v závislosti na ocenění rozdílných změn v roce 2008, 2009 a V roce 2009 výnosy v běžných cenách oproti předchozímu roku klesly (o cca 4,2%), zatímco výnosy přepočtené v tomto roce do cen roku předchozího tj. roku 2008 svědčí o růstu. Důvodem je pokles cen výrobců v oddíle 10 NACE CZ. Z toho lze usuzovat, že patrně dojde k poklesu nominální produktivity práce, ale ve skutečnosti v tomto roce produktivita práce (reálná) roste, což potvrzuje také graf 1. V roce 2011 je situace opačná. Výnosy v běžných cenách naznačují značný růst (o 8.6%), uvažujeme-li ovšem výnosy v roce 2011 v cenách roku 2010, dochází ve skutečnosti k jejich poklesu cca o 1%. A protože vstupy v roce 2011 taktéž klesají (pokles je ovšem větší než u výstupů), dochází k tomu, že nominálně produktivita práce roste téměř o 9%, ale reálně je tento růst pouze 1,4% (viz obr. 1).

5 Obr. 1: Vývoj produktivity práce - index 2.1 FISHERŮV INDEX PRODUKTIVITY Dalším využitým nástrojem analýzy byl Fisherův index produktivity, jehož výpočet zohledňuje náklady na oba výrobní faktory. Nejprve byl vypočten Laspeyresův a Paascheho objemový index vstupů i výstupů za použití vhodných cenových indexů (viz metodika). Na jejich základě byl zjištěn Fisherův index u vstupů i výstupů jako geometrický průměr Laspeyresova a Paascheho objemového indexu (tab.3). Tab. 3: Fisherův index produktivity vstupy (XF- Fisherův index) výstupy (YF- Fisherův index) The Fisher index productivity Z tabulky 3 je zřejmé, že pokud uvažujeme pouze jeden vstup obvykle práci, meziroční tempa růstu jsou nadhodnocená (plyne ze srovnání indexů vstupů v tabulce 3 a indexů osobních nákladů v běžných cenách tabulka 1). Na podkladě Fisherova indexu produktivity lze hodnotit velmi pozitivně produktivitu práce v malých a středních podnicích v potravinářství, neboť tato v období stále meziročně roste. Obr. 2: Vývoj reálné změny produktivity práce a Fisherova indexu produktivity 1,02 1 0,98 0,96 0,94 0,92 0,9 reálný růst produktivity práce The Fisher index productivity

6 Ze srovnání Fisherova indexu produktivity a vývoje reálné produktivity práce (obr. 2) vyplývají drobné odlišnosti, ale intenzita a tendence obou indexů jsou téměř totožné. Je možné vypozorovat, že v období, kdy výrazněji rostou vstupy, tempo růstu reálné produktivity práce (tj. zohledňujeme-li pouze jeden výrobní faktor), nadhodnocuje vývoj produktivity (viz roky v tab. 4). Naopak v období mírného poklesu vstupů (2011, 2012) tempo růstu reálné produktivity práce se více přibližuje Fisherovu indexu produktivity (rozdíly v procentních bodech jsou malé viz tab. 4). Tab. 4. Rozdíl reálného růstu produktivity práce a Fisherova indexu produktivity rozdíl v procentních bodech ZÁVĚR Indexní analýzu lze považovat za vhodný nástroj pro hodnocení a srovnání produktivity. Hodnocení produktivity práce prostřednictvím ukazatele vyjádřeného v běžných cenách (nominální produktivita práce) poskytuje v období větších meziročních cenových změn poměrně odlišné výsledky od skutečnosti. Čím více jsou cenové změny na straně výstupu a vstupů rozdílné, tím je ukazatel nominální produktivity práce více zkreslený. Z tohoto důvodu je nutné zohlednit při výpočtech produktivity práce cenové indexy, aby pohled na ukazatele byl reálný. Za vhodný nástroj lze považovat Fisherův index produktivity, který lze použít jak na mikroúrovni, tak na makroúrovni [5]. Fisherův index produktivity byl reálně aplikován na malých a středních podnicích v potravinářství. Analýzou na vybraném souboru podniků bylo prokázáno, že vývoj Fisherova indexu produktivity se nijak výrazně neodlišuje oproti vývoji reálné produktivity práce. Dále bylo zjištěno, že pokud produktivitu posuzujeme pouze podle jednoho výrobního faktoru obvykle práce, výsledek výpočtu je nadhodnocen. Závěrem lze říci, že analýza ukazatelů produktivity patří k důležitým oblastem hodnocení výkonnosti podniků a je nezbytná pro zjištění, zda v daných podnicích jsou výrobní faktory využívání efektivně, a tedy přispívají k růstu konkurenceschopnosti. Článek byl vytvořen v rámci řešení grantu Grantové agentury Jihočeské univerzity č. 79/2013/S - Modely řízení MSP. LITERATURA [1] BATOR, F. On Capital Productivity, Input Allocation and Growth. The Quarterly Journal of Economics, 1957, vol. 71, no. 1, p ΙSSN [2] BELORGEY, N., LECAT, R., MAURY, T. P. Determinants of productivity per employee: An empirical estimation using panel data. Economics Letters, 2006, vol. 91, no. 2, p ΙSSN [3] BROERSMA, L., OOSTERHAVEN, J. Regional labor productivity in the netherlands: evidence of agglomeration and congestion effects. Journal of Regional Science, 2009, vol. 49, no. 3, p ΙSSN [4] CARTER, S. Real wage productivity elasticity across advanced economies, Journal of Post Keynesian Economics, 2007, vol. 29, no. 4, p ΙSSN [5] FOX, K. Problems with (dis)aggregating productivity, and another productivity paradox. Journal of Productivity Analysis, 2012, vol. 37, no. 3, p ΙSSN X. [6] FRIED, H. O., LOVELL, C. A. K., SCHMIDT, S. S. The Measurement of Productive Efficiency and Productivity Growth. USA:Oxford University Press ΙSBN [7] HINDLS, R., HRONOVÁ, S., NOVÁK, I. Analýza dat v manažerském rozhodování. Vyd. Praha: Grada Publishing 1999, ISBN [8] KUOSMANEN, T., SIPILÄINEN, T. Exact decomposition of the Fisher ideal total factor productivity index. Journal of Productivity Analysis, 2009, vol. 31, no. 3, p ΙSSN X. [9] LIPSEY, R. G., CARLAW, K. I. Total factor productivity and the measurement of technological change. Canadian Journal of Economics-Revue Canadienne D Economique, 2004, vol. 37, no. 4, p ΙSSN [10] PAVELESCU, F. Dynamics of fixed capital productivity and the macroeconomic equilibrium. Romanian Journal of Economic Forecasting, 2013, vol. 16, no. 2, p ΙSSN

7 [11] PRAAG, M., VERSLOOT, P. The Economic Benefits and Costs of Entrepreneurship: A Review of the Research. Foundations and Trends in Entrepreneurship, 2008, vol. 4, Issue 2., 2008 ISSN [12] SEGER, J., HRONOVÁ, S., HINDLS, R.Statistika v hospodářství. Praha: ETC Publishing ISBN Adresa autorů: Ing. Martina Novotná, Ph.D. Ing. Tomáš Volek, Ph.D. Bc. Jana Fučíková Ekonomická fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Katedra ekonomiky Studentská 13, České Budějovice novotna@ef.jcu.cz, volek@ef.jcu.cz APLICATION OF INDEX THEORY FOR PRODUCTIVITY EVALUATION IN SMALL AND MEDIUM-SIZED ENTERPRISES IN THE FOOD INDUSTRY Abstract Index analysis is suitable tool for the evaluation and comparison of enterprises productivity. The utilization of nominal indicators of productivity is inappropriate for the longer period. If the price changes are different on the output side and input then the indicator of nominal productivity is distorted. The main reason of distortion is utilization of current prices. This is reason why is necessary use price indices for calculating the real indicators of productivity. Suitable tool has proved Fisher productivity index. The main aim of this paper is to utilization of index analysis (Fisher productivity index) to assess of productivity in small and medium-sized enterprises in the food industry. The analysis has found that the development of the Fisher productivity index does not differ in comparison with development of real labour productivity. The Fisher productivity index is no affect by the change of fixed assets. Key words: productivity, index theory, Fisher productivity index, food industry JEL Classification: D24, J24, O47