GEODÉZIE II. Obraz terénn. nní tvary. rodními silami nebo. ená z rovných, vypuklých a vhloubených dílčích d. je to souhrn terénn

Transkript

1 1 Vysoká škola báňská Technická univerzita Ostrava Hornicko-geologická fakulta Institut geodézie a důlního měřictví GEODÉZIE II Ing. Hana Staňková, Ph.D. 5. Podrobné m Ing. Miroslav Novosad Výškopis Obraz terénn nního reliéfu na mapě; ; je to soubor vrstevnic, výškových bodů s jejich výškovými kótami, výškopisných značek, popř.. další prostorově působící způsob znázorn zornění reliéfu, např.. stínov nováním m terénu Terminologický slovník VÚGTK 2 nní reliéf nní tvary Zemský povrch vytvořený přírodnp rodními silami nebo uměle bez objektů a jevů na něm, n popř.. pod ním m a nad ním; n je to souhrn terénn nních tvarů Terminologický slovník VÚGTK Jednoduchá,, zpravidla malá část terénn nního reliéfu složen ená z rovných, vypuklých a vhloubených dílčích d ploch (vyvýšenina, sníženina, kupa, hřbet, h hřeben, h kužel, sedlo, spočinek, rokle, údolí apod.) Terminologický slovník VÚGTK 3 4 nní tvary nní tvary Ukázka: Detail: Sedlo Spočinek 5 6

2 7 M Zemský povrch se při m idealizuje, nahrazuje se topografickými plochami bez drobných místních nerovností, které jsou pro dané měřítko bezvýznamné. Sklon svahu A. rovnoměrný B. přibývající C. ubývající M Poznání geomorfologických a morfografických základů ulehčuje zaměřování terénních tvarů a jejich zákres. Terén (jednotlivé terénní tvary, sklon, členitost) se pozoruje a posuzuje vždy do kopce (proti svahu). V opačném směru (po svahu) se získají zkreslené informace. Při pečlivém zobrazování je důležité znázornění tvaru přechodu svahu. Správný zákres v případech B a C nelze (snadno) získat interpolací, nutno zachytit zaměřením potřebného počtu bodů. 8 M M Úžlabina vs. údolní zářez Výškopisný měřický náčrt: Důležitý pro správn vné zakreslení výškopisu Kopie polohopisného náčrtu, n zvětšený daný polohopisný podklad nebo volně kreslený pokud možno v přiblip ibližném m měřm ěřítku Stejné výšky (zaměřené body) i průběh dna údolí, ale jiný přechod svahů => poloha a výška nejsou jednoznačné => potřeba uchování dalších informací Obsahuje zaměř ěřené body a tzv. terénn nní kostru - síť hřbetnic, údolnic, tvarových čar, horizontál, spádnic, terénn nních hran, příp. p p. další ších prvků dle složitosti terénu Vhodné provést zákres z před p vlastním m měřm ěřením 9 10 M M Čáry terénní kostry: spádnice - čára probíhaj hající ve směru největší šího sklonu terénn nního reliéfu; probíhá kolmo k vrstevnicím Jen body (výškové kóty): hřbetnice - čára styku dvou přilehlých p svahů téhož hřbetu; spojuje relativně nejvyšší body terénn nního tvaru a proto je rozvodnicí; ; mám ze všech v spádnic na ploše e hřbetu h nejmenší sklon údolnice - čára sledující místa největší šího vhloubení údolního terénn nního tvaru; mám ze všech v spádnic tohoto terénn nního tvaru nejmenší sklon horizontála mna bodů o stejné výšce (tvar přechodu) p 11 12

3 13 M M í kostra: Vrstevnice: Interpolací výšek na spojnicích mezi zaměřenými body (ve směru spádu) 14 Interpolace výšek: M lineární terén podél spojnice měřených bodů považujeme za přímku morfologická spojnice je křivka s plynulou změnou křivosti Grafická interpolace výšek: M grafická měřítko + pravítka pomocné mřížky (mechanická) početní matematické určení půdorysné vzdálenosti vrstevnic Grafická interpolace výšek: M Početní interpolace výšek: M 37,5 mm : 3,5 m 1,1 mm (délky) na 0,1 m (výšky) Výška [m] Délka [mm] 64,0 2,2 65,0 13,2 66,0 24,2 67,0 35,

4 19 Volba bodů výškopisu: M Hustota dle výstupního měřítka, tvaru a složitosti terénu Výškově zaměřované podrobné body jsou voleny na polohopisných čarách a také v místech, kde je určení výškové kóty terénu nutné pro konstrukci vrstevnic. Hustota: M Vlevo zaměřeny i body bezvýznamné pro průběh terénu, pouze snižují přehlednost a zvyšují pracnost zaměření Podrobné výškové body na silnici a na přilehlých svazích i příkopech se volí ve směru příčných profilů a to především v lomech nivelety vozovky. Vždy je třeba vyšetřit a zaměřit začátek svahu či příkopu apod. 20 M Volba bodů: Volba metody: požadavek na přesnost výškopisu typ terénu => rozsah území (např. pro malé lokality se zpravidla fotogrammetrie nepoužívá ) využitelnost polohopisného podkladu apod Metody: Geodetické Plošná nivelace Tachymetrie (nitková/diagramová) Tachymetrie s využitím elektronického tachymetru (Metody GNSS) Plošná nivelace: Doplnění výšek do polohopisu Nutný dostatečně podrobný polohopisný podklad viz předchozí přednáška Fotogrammetrie 23 24

5 25 Tachymetrie: Pro současné měření polohopisu a výškopisu nebo pro samostatné dom do polohopisného podkladu Jako stanoviska se volí nejčastěji body polygonových pořadů, výšky stanovisek se určí nivelací, trigonometricky, příp. tachymetricky podle požadavků na přesnost výšek Jako pomocné stanovisko lze využít již zaměřených jednoznačných podrobných bodů (např. mezník) K orientaci osnovy směrů na stanovisku se použijí záměry na sousední stanoviska, příp. spojovací body u blokové tachymetrie Tachymetrie: Před ukončením měření na stanovisku se doporučuje zkontrolovat výchozí orientaci Je vhodné během (i na konci) měření kontrolovat orientaci na zvolený jednoznačný cíl (věž, hromosvod atd.) Jako kontrola na novém stanovisku je dobré zaměřit alespoň jeden bod zaměřený z předchozího stanoviska 26 Zápisník Volba cílení umožňuje zjednodušení měření nebo výpočtu Volba cílení na výšku stroje Neřešíme rozdíl výšky stroje a čtení střední rysky => ze záměry vypočtené převýšení je přímo hodnota převýšení mezi stanoviskem a určovaným bodem 29 30

6 31 Volba cílení na konkrétní (stálou) hodnotu čtení na lati Volba cílení čtení při vodorovné záměře Cílíme na stále stejnou hodnotu => menší riziko cílení na jinou hodnotu při změně stanoviska Pro dané stanovisko je rozdíl výšky stroje a čtení na lati konstantní Neřešíme přepočet na vodorovnou délku ani výpočet převýšení, od výšky horizontu přístroje odčítáme přímo hodnotu čtení střední rysky. 32 Tachymetrie diagramová (autoredukční): Odčítáme přímo vodorovnou vzdálenost a převýšení Tachymetrie diagramová (autoredukční): Jednodušší zápisník i výpočet Tachymetrie s využitím elektronického tachymetru: Od nitkové tachymetrie se tato metoda liší pouze přístrojovým vybavením m a vyšší přesností měřených délekd Možno provádět t zaměř ěření na většív vzdálenosti Ukládání měřených dat v přístroji p nebo připojenp ipojeném záznamníku 35 Bloková tachymetrie: Zaměřované území se rozdělí na pravidelné oblasti (bloky) Sousední bloky mají společné alespoň 2 body Stanoviska se neurčují předem, ale až během měření, není nutná přímá viditelnost mezi stanovisky Princip: Z jednoho stanoviska se zaměří tzv. spojovací body Stejné body se zaměří i z druhého stanoviska Souřadnice následujícího stanoviska se určí ze souřadnic spojovacích bodů protínáním z délek nebo jako volné stanovisko Spojené bloky se transformují na identické body 36

7 37 Bloková tachymetrie: GNSS metody: Prakticky jediná smysluplně použitelná GNSS-RTK Poloha i výška bodu během několika sekund Vlastní určení výšky v terénu je BEZ KONTROLY! Je vhodné ověřit měření na bodě o známé výšce Transformace Podobnostní Helmertova 2 ID body 3 a více ID bodů Moderní metoda, ale není řešení pro všechno, má svá omezení i nevýhody 38 Fotogrammetie: Samostatná kapitola Tády, tády, tády, ta To je konec 39 40