MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

Transkript

1 MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ AGRONOMICKÁ FAKULTA BAKALÁŘSKÁ PRÁCE BRNO 2012 ALENA KRHUTOVÁ

2

3 Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav morfologie, fyziologie a genetiky zvířat Problematika salmonel v chovech drůbeže Bakalářská práce Vedoucí práce: Dr. Ing. Zdeněk Havlíček Vypracoval: Alena Krhutová Brno 2012

4 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: Problematika salmonel v chovech drůbeže vypracoval(a) samostatně a použil(a) jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne. podpis diplomanta

5 PODĚKOVÁNÍ Tímto bych ráda poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce Dr. Ing. Zdeňkovi Havlíčkovi za ochotu, odborné vedení a udílení cenných rad při zpracování této bakalářské práce. Dále pak Bc. Janě Sczeponiakové za cenné rady a podporu. Za podporu děkuji i svým rodičům a babičce.

6 ABSTRAKT Bakalářská práce na téma Problematika salmonel v chovech drůbeže je zpracována dle dostupných informací. Účelem této práce je charakterizovat nejdůležitější druhy salmonel u drůbeže. Stručně je popsat a následně vystihnout jejich význam. Důležitou součástí bakalářské práce je vystižení zásad ochrany chovů drůbeže před možným onemocněním a zaměření na preventivní opatření proti výskytu salmonelóz. První část je zaměřena na obecnou charakteristiku rodu Salmonella a její taxonomii. V druhé části jsou popsány významné druhy salmonelóz drůbeže a nemoci, které způsobují. V další části je zahrnuta zoohygiena chovu a následně prevence a vakcinace proti šíření salmonelóz. Klíčová slova: Salmonella, drůbež, chov, zoohygiena, prevence, vakcinace Bachelor thesis "Problems of Salmonella in breeding poultry" is prepared according to available information. The purpose of this work is to characterize the most important types of poultry s salmonella. The point of this work is briefly describe and document their importance. An important part of this work is based on the protection principles documentation in mening of poultryfarms protection from possible illness. The point is salso about to focus on preventive measures against the occurrence of salmonella. The first part focuses on the general characteristics of Salmonella and itstaxonomy. The second section describes the major types of salmonella in poultry and diseases they cause. The last part of this work describing breeding s zoo-hygiene and subsequent preventive vaccination against the spread of salmonella. Keywords: Salmonella, poultry, livestock, zoo-hygiene, prevention, vaccination

7 OBSAH 1 ÚVOD 1 2 CÍL PRÁCE LITERÁRNÍ PŘEHLED Rod Salmonella Objev rodu Salmonella Obecná charakteristika rodu Salmonella Biochemické vlastnosti rodu Salmonella Taxonomie rodu Salmonella Faktory virulence Vliv vnějších a vnitřních faktorů Rezervoár rodu Salmonella Průkaz bakterií rodu Salmonella v potravinách Formy salmonelóz u drůbeže Rozdělení salmonelóz drůbeže Rozdělení infekcí Primární salmonelózy Sekundární salmonelózy Poddruh Salmonella arizonae Salmonella pullorum a Salmonella gallinarum Salmonella pullorum Salmonella gallinarum Pulorová nákaza Tyf drůbeže Salmonella typhimurium a Salmonella enteritidis Paratyfové infekce Salmonella Arizona Arizonóza Zásady ochrany chovů drůbeže před možným onemocněním Biologická bezpečnost a sanitace farmy Biologická bezpečnost Sanitace farmy Zoohygiena chovu Prevence Prevence nákazy Preventivní opatření Opatření při výskytu nákazy Klinická forma nákazy Postup při dezinfekci Zdolání nákazy Prevence tlumení výskytu salmonel Programy tlumení výskytu salmonel Vakcinace ZÁVĚR SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAM OBRÁZKŮ SEZNAM TABULEK

8 1 ÚVOD Zástupci rodu Salmonella patří k významným střevním patogenům způsobujícím onemocnění lidí i zvířat na celém světě, a to jak v rozvojových, tak i v hospodářsky vyspělých zemích. Salmonelóza je nebezpečná nákaza drůbeže a jiného ptactva. V porovnání s ostatními hospodářskými zvířaty jsou salmonely nejčastěji izolovány z drůbeže a z drůbežích produktů. Rod Salmonella se řadí do čeledi Enterobacteriaceae, zahrnující gramnegativní střevní tyčinky. Tato čeleď má velký význam z hygienického hlediska, a proto je jí v potravinářství věnována mimořádná pozornost. Taxonomie salmonel zaznamenala rozsáhlý vývoj. Na začátku čtyřicátých let minulého století bylo známo pouze 14 zástupců rodu Salmonella. V souvislosti se zdokonalením izolačních technik a se vzrůstajícím zájmem o salmonelové infekce bylo identifikováno velké množství kmenů považovaných za samostatné druhy. S rozvojem molekulárně biologických metod však bylo zjištěno, že % druhů je shodná. Rod Salmonella se proto dnes dělí pouze na dva druhy: Salmonella enterica a Salmonella bongori. Zdravotní stav drůbeže je jedním ze základních předpokladů dobré a kvalitní výkonnosti chovu. Proto je důležité chránit chov před zavlečením možné nákazy a dbát na zoohygienu a kvalitu těch faktorů, které jsou možnými zdroji výskytu a rozmnožování salmonel. Také prevence, kterou se snažíme předcházet onemocnění je velice důležitá. Patří k ní dodržování zoohygienických podmínek chovu, vhodná výživa, zdravotní zkoušky, ochranná očkování, laboratorní vyšetřování trusu a karanténování přemísťovaných zvířat Státní veterinární správa ČR v rámci snahy o zajištění bezpečnosti potravin uskutečňuje již několik let programy na tlumení salmonel. Chovatelé drůbeže, kterých se to týká, jsou povinni zajistit nebo umožnit v rámci monitoringu vyšetření trusu své drůbeže. Neméně důležitou součástí prevence a předcházení výskytu salmonel je vakcinace

9 2 CÍL PRÁCE Cílem bakalářské práce je zpracování literárního přehledu o problematice salmonel v chovech drůbeže. Popis jednotlivých druhů salmonel u drůbeže a dále vypracování zásad ochrany chovů drůbeže před možným onemocněním. V neposlední řadě zaměření na preventivní opatření proti šíření salmonelóz

10 3 LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 Rod Salmonella Objev rodu Salmonella Rod Salmonella byl pojmenován podle amerického veterinárního patologa Daniela Elmeraa Salmona ( ). Koncem 19. století byla poprvé vyizolována Salmonella enterica serotyp Choleraesuis z prasat uhynulých na mor. Do roku 1914 bylo objeveno a popsáno 12 různých serotypů rodu Salmonella. Po roce 1930 dochází k rychlému popisu velkého množství nových serotypů. Poprvé byl pojem salmonelóza použit pro označení onemocnění prasat v roce 1930 (Zahradníková, 2010). Epidemiologie onemocnění způsobených salmonelami může být rozdělena do tří fází. Od konce 19. století do roku 1949 byla dominantní infekce Salmonella typhi. Po roce 1950 se výskyt tyfové horečky zmenšuje a nastupuje nový typ gastroenterického salmonelového onemocnění. V poslední době (od 70.let) je pozorován stálý nárůst netyfového typu lidských salmonelóz způsobených požitím kontaminovaných potravin (Kučík, 2009) Obecná charakteristika rodu Salmonella Zástupci rodu Salmonella spp. patří k významným střevním patogenům způsobujícím onemocnění lidí i zvířat na celém světě, a to jak v rozvojových, tak i v hospodářsky vyspělých zemích. Množí se v gastrointestinálním traktu teplokrevných i studenokrevných obratlovců a úspěšně přežívají i ve vnějším prostředí. Jsou také nacházeny v široké paletě potravin (Anonym 1). Rod Salmonella se řadí do čeledi Enterobacteriaceae, zahrnující gramnegativní střevní tyčinky. Tato čeleď má velký význam z hygienického hlediska, a proto je jí v potravinářství věnována mimořádná pozornost. Jde o nesporotvorné tyčinky, peritrichní nebo bez bičíků, které mají respirační i kvasný metabolismus (Šilhánková, 2008). Zahradníková (2010) uvádí, že výjimku tvoří Salmonella enterica serotyp Gallinarum a Salmonella enterica serotyp Pullorum, které jsou nepohyblivé. Dále Šilhánková (2008) konstatuje, že typ onemocnění, které způsobuje rod Salmonella se označuje jako salmonelóza

11 3.1.3 Biochemické vlastnosti rodu Salmonella Z hlediska biochemické aktivity patří Salmonella mezi jeden z velmi aktivních rodů. Rod Salmonella lze kultivovat na selektivních i neselektivních médiích v aerobních i anaerobních podmínkách. Vyskytují se samostatně, ale výjimkou není seskupení do dvojic či spojení do řetízků. Salmonella je schopna růst v teplotním rozmezí 6 50 C, teplotního optima však dosahuje při 37 C. Velmi dobře snáší nižší teploty, ale při zahřátí nad teplotu 66 C je usmrcena. Výjimku tvoří několik termorezistentních serotypů např. Salmonella enterica serotyp Senftenberg, která krátkodobě přežívá v drůbežím mase při C. Optimální ph pro růst se pohybuje v rozmezí 6,0 7,5 (Zahradníková, 2010). Dále podle Zahradníkové (2010) je Salmonella schopna fermentovat glukosu, maltosu, manitol, dextran za tvorby kyselin a plynů. Salmonella má schopnost využívat citrát jako zdroj uhlíku a slabší schopnost až neschopnost zkvašovat laktosu (Šilhánková, 2008) Taxonomie rodu Salmonella Taxonomie salmonel zaznamenala rozsáhlý vývoj. Na začátku čtyřicátých let minulého století bylo známo pouze 14 zástupců rodu Salmonella. V souvislosti se zdokonalením izolačních technik a se vzrůstajícím zájmem o salmonelové infekce bylo identifikováno velké množství kmenů považovaných za samostatné druhy. S rozvojem molekulárně biologických metod však bylo zjištěno, že % druhů je shodná. Rod Salmonella se proto dnes dělí pouze na dva druhy: Salmonella enterica a Salmonella bongor. (Anonym 2). Oproti tomu Šilhánková (2008) uvádí, že podle nejnovějších taxonomických studií rod Salmonella obsahuje 4 druhy, z nichž některé byly dříve označovány jako podrody. Tyto druhy zahrnují přes 2000 sérotypů (čili servoarů) a všechny jsou patogenní. Další dva druhy byly navrženy v posledních letech, ale tato nomenklatura je stále diskutována (Anonym 1). Nový pohled na taxonomii salmonel však přinesl jejich rozdělení podle somatických (O), bičíkových (H) a kapsulárních (Vi) antigenů (Anonym 2)

12 Tabulka č. 1 Rozdělení rodu Salmonella Druh Poddruh Počet servoárů Salmonella enterica enterica 1504 salamae 502 arizonae 95 diarizonae 333 houtenae 72 indica 13 Salmonella bongori 22 Salmonella enterica obsahuje více než 2500 sérovarů zařazených do šesti poddruhů: enterica, salamae, arizonae, diarizonae, houtenae a indica. Pouze 50 sérovarů je považováno za humánní nebo zvířecí patogeny a více než 90 % z nich patří do podruhu enterica. Ostatní sérovary a druh Salmonella bongori se u lidí vyskytují pouze vzácně, mohou být však izolovány z těl studenokrevných živočichů nebo vnějšího prostředí (Anonym 1). Obrázek č. 1 Salmonella enterica

13 3.1.5 Faktory virulence Faktory virulence jsou kódovány geny, které jsou seskupeny na specifických oblastech chromozomu, nazývaných ostrovy patogenity. Ostrovy patogenity jsou genetické elementy zvyšující virulenci bakterií a přispívající ke genetické přizpůsobivosti bakteriálních druhů. U salmonel jsou tyto označovány Salmonella pathogenicity island (SPI). Poprvé byly popsány v létech 1995 a 1996 u Salmonella typhimurium. Doposud bylo popsáno 14 různých SPI, označených SPI-1 až SPI-14 (Anonym 2). Nejvýznamnějšími faktory virulence jsou u salmonel endotoxin a enterotoxin. Endotoxiny jsou součástí povrchové membrány gramnegativních bakterií. U salmonel je endotoxin spojován s O antigenním polysacharidem, lokalizovaným na povrchu vnější membrány. O antigen tvoří nejsvrchnější část lipopolysacharidu, přičemž antigen chrání salmonelu před bakteriolytickým účinkem komplementu. Pomocí O antigenu tak lze rozlišit skupiny nazývané také O séroskupiny. Například Salmonella enteritidis patří do skupiny O:9. Endotoxin vyvolává horečku a klinické příznaky akutní gastroenteriditidy a celkovou intoxikaci, která se rozvíjí několik hodin po konzumaci kontaminované potraviny (Anonym 2). Některé sérotypy salmonel produkují enterotoxiny jak termolabilní (LT), které jsou strukturálně i funkčně blízké enterotoxinům popisovaným u Vibrio cholerae, tak i termostabilní (ST) známé u Escherichia coli. Jejich účinky sice nebyly přesně popsány, ale předpokládá se, že hrají důležitou roli u průjmových onemocnění bakteriálního původu (Anonym 2) Vliv vnějších a vnitřních faktorů Minimální teplota růstu salmonel je 5 C, maximální 47 C, optimální kolem 37 C. Salmonely běžně nepřežívají sterilační ani pasterační teploty. Teplota kolem 60 C by salmonely v potravinách měla zničit. Je ale nutné sledovat teplotu v jádře potraviny, protože zde je teplota zpravidla mnohem nižší než teplota povrchová nebo v okolním prostředí. Při teplotě 5 C se salmonely přestávají množit. Teploty pod bodem mrazu salmonely neničí, ale při dlouhodobém skladování může dojít k jejich subletálnímu poškození (Anonym 2). Hraniční hodnota aktivity vody pro množení salmonel je 0,92. Salmonely však přežívají i v potravinách s nižší a w (sušené mléko, čokoláda, koření apod.) (Anonym 2)

14 Rozmezí hodnot ph, při kterém se salmonely mohou množit je 3,8 9,5, optimum je při neutrálním ph. Snížení ph potravin organickými kyselinami je vhodným prostředkem k zamezení přežívání salmonel u potravin jako jsou například kysané mléčné výrobky nebo fermentované masné výrobky. Koncentrace soli nad 9 % působí při optimální teplotě 37 C baktericidně (Anonym 2) Rezervoár rodu Salmonella Hlavním rezervoárem infekce je drůbež, prasata, hovězí dobytek a ovce. Salmonely byly izolovány také z mnoha dalších živočišných druhů (psi, ptáci, koně plazi, lachtani). Některé sérovary se omezují na jeden nebo několik málo zvířecích druhů, zatímco jiné mají široké hostitelské spektrum (Anonym 1). Potraviny mají ústřední postavení v šíření a pomnožování salmonel. Nejčastější příčinou epidemií jsou kontaminovaná vejce a drůbež, masné a mléčné výrobky (Kučík, 2009). Tabulka č. 2 Rozdělení rodu Salmonella podle hostitelské specifiky Sérovar Hostitel Typhi; Paratyphi A,B,C člověk Gallinarum; Pullorum drůbež hostitelsky specifické Abortusovirus ovce Abortusoequi kůň Typhisuis prase hostitelsky adaptované Dublin skot, člověk

15 Choleraesuis prase, člověk hostitelsky nespecifické Enteritidis Typhimurium drůbež, hlodavci, člověk hlodavci, člověk, kůň, skot Průkaz bakterií rodu Salmonella v potravinách Stanovení salmonel v potravinách se provádí obvykle kvalitativně. Ke kultivaci se používají neselektivní pomnožovací média a dále selektivní tekuté či pevné půdy obsahující látky inhibující růst doprovodné mikroflóry (např. chlorid sodný, žlučové soli, briliantová zeleň, antibiotika), dále cukry, které salmonely štěpí a za přítomnosti indikátoru ph dochází ke změně barvy půdy v okolí kolonií. Průkaz bakterií rodu Salmonella plotnovou metodou se provádí dle ČSN EN ISO 6579 (2003) a zahrnuje 4 po sobě jdoucí stupně: pomnožení v neselektivní tekuté půdě pufrovaná peptonová voda (PPV) pomnožení ve 2 tekutých selektivních půdách Rappaport Vassiliadis sója médium (RVS médium) a Mueller-Kauffman tetrationát novobiocin médium (MKTTn médium) vyočkování provádí se na dvě pevné selektivní půdy agar s xylózou, lyzinem a deoxycholátem (XLD agar) a kteroukoli jinou selektivní půdu např. agar s fenolovou červení a brilantovou zelení (BR agar) konfirmace (Cupáková a kol., 2010)

16 Obrázek č. 2 Salmonella XLD agar 3.2 Formy salmonelóz u drůbeže Salmonelóza je nebezpečná nákaza drůbeže a jiného ptactva (Kulíková, 2007).V porovnání s ostatními hospodářskými zvířaty jsou salmonely nejčastěji izolovány z drůbeže a z drůbežích produktů, což je způsobeno třemi faktory: drůbež patří mezi nejdůležitější rezervoáry salmonel v přírodě vzhledem k významu drůbežího masa a vajec pro lidskou výživu se v komerčních podmínkách chová velké množství drůbeže ve snaze zabránit přenosu salmonel do potravinového řetězce se provádějí rozsáhlé kontroly a depistáže hejn drůbeže v rámci ozdravovacích programů (Wikipedie 1, 2011). Podle Pospíšilové (2009) jsou manifestující se případy salmonelóz typické pouze pro mláďata. Například u kuřat může infekce dosahovat úmrtnosti až 80 % zvířat v chovu. Dospělí jedinci většinou vykazují bezpříznakové nosičství, což pak může způsobit problém u potravinových zvířat, kdy může docházet ke kontaminaci produktů

17 3.2.1 Rozdělení salmonelóz drůbeže Salmonella pullorum a Salmonella gallinarum pulorová nákaza a tyf drůbeže Salmonella typhimurium, Salmonella enteritidis, Salmonella bortha, Salmonella thomson, Salmonella infantis paratyfové infekce Salmonella Arizona arizonóza krůt (Anonym 3) Rozdělení infekcí Salmonelové infekce u ptáků lze rozdělit podle epizootologického a klinického významu do 3 skupin (Wikipedie 1, 2011) Primární salmonelózy jsou vyvolávány nepohyblivými sérovary salmonel primárně adaptovanými na určitého specifického hostitele (Jurajda, 2001), infekce vyvolané nepohyblivými salmonelami, S. pullorum a S. gallinarum, které jsou adaptovány na hrabavou drůbež S. pullorum vyvolává u kuřat a krůťat akutní septikemické onemocnění = PULOROVOU NÁKAZU S. gallinarum je příčinou akutních nebo chronických septikémií u dospělé drůbeže = TYF DRŮBEŽE obě nemoci v minulosti způsobovaly v chovech drůbeže těžké ekonomické ztráty mezi adaptované salmonely lze počítat i S. typhimurium, která se často vyskytuje u holubů (Wikipedie 1, 2011)

18 rekonvalescenti a dospělá drůbež jsou obvykle celoživotními bacilonosiči (nepravidelné vylučování salmonel) (Jurajda, 2001) Sekundární salmonelózy jsou způsobovány sérovary salmonel neadaptovanými na určitého specifického hostitele, infekce vyvolávané pohyblivými salmonelami, obecně označovanými jako PARATYFOVÉ SALMONELY, infekce drůbeže těmito salmonelami jsou poměrně časté, probíhají převážně chronicky či subklinicky a jen zřídka vyvolávají akutní systémové onemocnění (výjimkou mohou být vnímavá a stresovaná mláďata a exoti) (Jurajda, 2001), některé sérotypy, zvláště S. enteritidis, mohou být přítomny ve vejcích, nedodržování hygienických pravidel při zpracování drůbeže a drůbežích produktů umožňuje jejich pomnožení a může být příčinou vážných gastrointestinálních potíží u konzumentů (Wikipedie 1, 2011) Poddruh Salmonella arizonae zahrnuje infekce vyvolané sérotypy pohyblivých salmonel tyto salmonely mají poněkud odlišné biochemické vlastnosti arizonózy se v podstatě neliší od ostatních salmonelóz arizonóza se vyskytuje zejména u krůt (Wikipedie 1, 2011) Salmonella pullorum a Salmonella gallinarum Salmonella pullorum Doména: Oddělení: Třída: Řád: bakterie (Bacteria) Proteobacteria Gamma Proteobacteria Enterobacteriales

19 Čeleď: Rod: Enterobacteriaceae Salmonella Salmonella pullorum (oficiální taxonomický název je Salmonella enterica subsp. enterica sér. Pullorum) je druhově specifická a na hostitele silně adaptovaná bakterie patřící do rodu Salmonella z čeledě Enterobacteriaceae. Podle Kauffmann-Whiteova schématu patří do séroskupiny D 1. Typizace se provádí biochemicky a sérologicky. Odlišení od Salmonella gallinarum je možné na základě biochemických, antigenních a epizootologických vlastností (Wikipedie 2, 2011). Morfologie Salmonella pullorum je gramnegativní fakultativně anaerobní nepohyblivá tyčinka. V zorném poli se nacházejí jednotlivě nebo ve dvojicích za sebou; řetízky netvoří (Wikipedie 2, 2011). Biochemické vlastnosti Salmonella pullorum zkvašuje s tvorbou plynu dextrózu a manitol, dále arabinózu, galaktózu, levulózu, manózu a rhamózu. Nezkvašuje adonit, dextrin, dulcitol, glycerol, inozitol, inulin, laktózu, rafinózu, sacharózu, salicin, sorbitol a škrob. Maltózu štěpí méně často. Občas je zjišťována určitá variabilita mezi kmeny, zejména pokud jde o produkci plynu. Indol netvoří, ureázu neprodukuje, nitráty redukuje. Ornitin je dekarboxylován rychle. Sirovodík je v porovnání s jinými salmonelami produkován pomaleji (Wikipedie 2, 2011). Vzhledem k odlišné reakci k ornitínu (negativní u Salmonella gallinarum) a variabilitě ve štěpení maltózy a dulcitolu jsou Salmonella pullorum a Salmonella gallinarum považovány za dva odlišné biochemické typy (Wikipedie 2, 2011). Odolnost v prostředí Salmonella pullorum se vyznačuje vysokou odolností; ve vhodném prostředí (půda, podestýlka, prach) je schopna přežívat až několik roků. Proti ostatním salmonelám paratyfového typu je méně termorezistentní (Wikipedie 2, 2011)

20 Antigenní struktura a toxiny Antigenní struktura Salmonella pullorum je charakterizována přítomností somatického O-antigenu typů 1,9,12 1,2,3 přičemž variabilita výskytu antigenů 12 2 a 12 3 je považována za důležitý rozlišovací znak od Salmonella gallinarum, u které tato antigenní variabilita není známa. Obě salmonely jsou nepohyblivé, nemají bičíky. Salmonella pullorum obsahuje termostabilní toxin, na který reagují hlodavci. Kuřata jsou k němu rezistentní, proto se v patogenezi nemoci neuplatňuje (Wikipedie 2, 2011). Význam Bakterie Salmonella pullorum je původcem pulorové nákazy u hrabavé drůbeže. V populaci drůbeže se šíří vertikálně i horizontálně. Primární význam v epizootologii pulorové nákazy má transovariální přenos. Až 1/3 vajec snesených infikovanými nosnicemi může být infikována a to kontaminací při ovulaci (Wikipedie 2, 2011). Během inkubace se salmonely ve vaječném obsahu pomnoží a vyvíjející se embryo zpravidla uhyne. Žloutek vajec od infikovaných nosnic ale také může obsahovat i protilátky (aglutininy), které u infikovaných vajec sníží embryonální mortalitu a paradoxně tak umožní vylíhnutí infikovaných kuřat a tím i další šíření nákazy (Wikipedie 2, 2011). Přenos infekce v líhních z infikovaných na neinfikovaná kuřata při líhnutí umožňuje rozsáhlé a plošné šíření infekce, kterému fumigace líhní formaldehydem zabraňuje jen částečně. Při líhnutí z infikovaných vajec dochází k masivnímu promoření líhní salmonelami, které se uvolňují z plodových obalů a tekutin, zasychají na chmýří kuřat a vznášejí se v prostoru. Kuřata líhnutá z neinfikovaných vajec se nakazí při proklovávání kontaminované skořápky, přímým kontaktem s vylíhlými infikovanými kuřaty nebo aerogenně. Transovariálně nebo v líhních infikovaná kuřata hynou v prvních dnech života (Wikipedie 2, 2011). K horizontálnímu přenosu Salmonella pullorum dochází v hejnu také např. při kanibalismu, při požírání vajec nebo přes poraněnou kůži. Možnost nakažení kontaminovaným krmivem byla prokázáno experimentálně, ale v porovnání s paratyfovými infekcemi je méně častá, protože Salmonella pullorum je v krmných směsích prokazována velmi zřídka. V nově založené suché podestýlce přežívá Salmonella pullorum 11 týdnů, ve

21 staré a vlhké podestýlce pouze 3 týdny. Čpavek produkovaný mikroorganismy ve staré a vlhké podestýlce zvyšuje ph vody a podestýlka se tak stává salmonelocidní. Salmonella pullorum je také citlivější na chemické dezinfekční prostředky ve srovnání s ostatními salmonelami. Protože salmonely se obecně vylučují z organismu trusem, kterékoli trusem kontaminované osoby, předměty, pracovní pomůcky, krmivo, voda či živočichové mohou sloužit k mechanickému rozvlékání nákazy (Wikipedie 2, 2011). Obrázek č. 3 Salmonella pullorum Salmonella gallinarum Klasifikace Salmonella gallinarum je stejná jako u Salmonella pullorum. Odlišení od Salmonella pullorum je možné na základě biochemických, antigenních a epizootologických vlastností (Wikipedie 3, 2012). Morfologie Bakterie Salmonella gallinarum je gramnegativní a nepohyblivá tyčinka velikosti 1,0-2,0 x 1,5 µm. Nalézá se jednotlivě nebo občas v párech (Wikipedie 3, 2012). Biochemické vlastnosti Salmonella gallinarum při zkvašování cukrů netvoří plyn. Zkvašuje arabinózu, dextrózu, galaktózu, manitol, manózu, xylózu, fruktózu, maltózu a dulcitol. Neštěpí laktózu,

22 sacharózu, glycerol, salicin a sorbitol. Nitráty redukuje, ornitin není dekarboxylován a indol netvoří (Wikipedie 3, 2012). Tabulka č. 3 Biochemická diferenciace Salmonella pullorum a Salmonella gallinarum Reakce S. pullorum S. gallinarum Dextróza pozitivní s plynem pozitivní bez plynu Manitol pozitivná s plynem pozitivní bez plynu Maltóza negativní pozitivní bez plynu Dulcitol negativní pozitivní bez plynu Ornitin pozitivní negativní Odolnost v prostředí Odolnost Salmonella gallinarum v prostředí je obdobná jako u ostatních salmonel. Bakterie je inaktivována při teplotě 60 C za 10 minut. Ve vodě a ve tmě přežívá 20 dní, na slunci uhyne za 24 hodin. Po usušení na skle a ve tmě přežívá 89 hod, ale přímým slunečním světlem je inaktivována za několik minut. Z chemických prostředků je inaktivována během 3 minut fenolem, hypermanganem a formalinem. Schopnost přežívat v infikovaném prostředí mimo hostitele je minimální (Wikipedie 3, 2012). Antigenní vlastnosti a toxiny Bakterie Salmonella gallinarum vlastní somatické O antigeny 1,9, a 12. Žádný z nich netvoří antigenní variace jako Salmonella pullorum (Wikipedie 3, 2012). Význam Bakterie Salmonella gallinarum je původcem tyfu u rostoucí a dospělé hrabavé drůbeže. Mezi nejzávažnější faktory přenosu Salmonella gallinarum patří infikovaná drůbež a transovariální způsob přenosu. Podobně jako u pulorové nákazy mají i u tyfu drůbeže velký

23 význam líhňařské podniky. Frekvence vertikálního přenosu může být různá (Wikipedie 3, 2012). Neméně důležitým způsobem šíření infekce je horizontální přenos. Vzájemný kontakt zdravých a infikovaných ptáků, naklovávání vajec a požírání jejich obsahu, nebo nepřímý přenos salmonel pomocí trusem kontaminovaného krmiva, vody, pomůcek a nářadí, obuví, oděvem nebo rukama ošetřovatelek, dále dopravními prostředky, volně žijícími ptáky, potkany či mouchami, představují některé z mnoha dalších možností přenosu Salmonella gallinarum mezi jednotlivými ptáky i hejny drůbeže. Přenos vzdušnou cestou nebyl zatím prokázán (Wikipedie 3, 2012). Obrázek č. 4 Salmonella gallinarum a pullorum Pulorová nákaza Pulorová nákaza ( lidově bílá úplavice kuřat ) je hospodářsky velmi závažné onemocnění hrabavé drůbeže vyvolávané bakterií Salmonella pullorum. U mladé hrabavé drůbeže obvykle probíhá ve formě akutní systémové infekce doprovázené průjmy a hynutím a u dospělé drůbeže spíše jako lokalizovaná infekce s chronickým průběhem. Hostitel Přirozeným hostitelem Salmonella pullorum jsou kuřata a krůťata. Výrazná adaptace původce na hrabavou drůbež se projevuje jejich zpravidla celoživotní infekcí a mnohem nižší patogenitou pro jiné hostitele, u kterých infekce probíhá jen s minimálními příznaky a

24 krátkodobě. Mezi plemeny a liniemi kura domácího existuje rozdílná vnímavost k pulorové nákaze. Kuřata masného typu jsou mnohem vnímavější než kuřata nosného typu (např. leghornky). Dlouhodobá sledování také prokázala vyšší vnímavost slepic oproti kohoutům. Onemocnění doprovázené vysokou mortalitou se vyskytuje nejčastěji u mláďat v týdnu věku. Určité procento přežívajících kuřat i krůťat zůstává celoživotně infikováno a to s patologickými změnami nebo i bez nich. Přímým nebo nepřímým kontaktem s infikovanými kuřaty či krůťaty může dojít k přirozené infekci i jiných ptáků (Wikipedie 4, 2010). Klinika Klinické příznaky se zpravidla vyskytují jen u kuřat a krůťat a jsou shodné. Onemocnění někdy může probíhat subklinicky a to dokonce i po vertikální infekci. Inkubační doba u kuřat a krůťat se uvádí v rozmezí 2-5 dní, u slepic 3-20 dní. Vertikální infekce se projevuje zvýšeným úhynem embryí během inkubace, zhoršenými výsledky líhnutí i klubání, nemocnými nebo hynoucími kuřaty (krůťaty) již v líhních nebo v krátké době po vylíhnutí (Wikipedie 4, 2010). V jiných případech se onemocnění objevuje za 7-14 dní po vylíhnutí, s vrcholem mortality v týdnu věku. Pozoruje se malátnost, zimomřivost, shlukování, nechutenství, pokleslá křídla, naříkání při kálení, průjem s křídově bílými (někdy šedavě hnědými) výkaly, potřísněné peří kolem kloaky, někdy obstipace. Při postižení plic se objevují dýchací potíže. Některá přežívající mláďata zaostávají v růstu, jsou špatně opeřená a pro další chov jsou neperspektivní. Naopak jiná se mohou dále vyvíjet naprosto normálně, i když zůstávají také bacilonosiči (Wikipedie 4, 2010). Nemocnost i hynutí při pulorové nákaze jsou proměnlivé a závisejí kromě věku kuřat (krůťat) také na výživě, úrovni chovu, vnímavosti linií, přepravnímu stresu, teplotě prostředí při odchovu apod. Morbidita bývá obvykle vyšší než mortalita, někdy dojde ke spontánnímu uzdravení. V závažných případech může ale mortalita dosahovat až 100 % (Wikipedie 4, 2010). U dospívajících a dospělých slepic a krůt se jen zřídka pozoruje akutní onemocnění, projevující se netečností, anorexií, průjmem a dehydratací. Případná infekce hejna probíhá většinou bez změny zdravotního stavu nosnic, ale s poklesem snášky, oplozenosti i líhnivosti násadových vajec (Wikipedie 4, 2010)

25 Diagnostika Pro konečnou diagnózu pulorové nákazy je nezbytná izolace a identifikace původce. Anamnestické údaje i klinické příznaky mají jen omezenou hodnotu, vzhledem k možnému výskytu jiných chorob s podobným průběhem. Pitevní nález umožňuje předběžnou diagnózu, ale jen u těžce postižených kuřat (Wikipedie 4, 2010). Terapie a prevence První úspěšné profylaktické a terapeutické účinky proti pulorové nákaze kuřat byly zjištěny u sulfonamidů, na které později navázaly nitrofurany a některá antibiotika (Wikipedie 4, 2010). Optimální způsob, jak zabránit výskytu pulorové nemoci v terénu, je rodičovské hejno prosté Salmonella pullorum a ochrana jeho potomstva před přímým i nepřímým kontaktem s infikovanými nosiči. Toho lze dosáhnout striktním dodržováním veterinárně hygienických opatření a pravidelným sérologickým vyšetřováním hejn s eliminací nosičů (Wikipedie 4, 2010). Nejzávažnějším způsobem šíření Salmonella pullorum je transovariální přenos. Proto by se mělo používat pouze násadových vajec dezinfikovaných formaldehydem a pocházejících z chovů prostých infekce. Samozřejmostí by měl být oddělený chov různých druhů i věkových kategorií drůbeže a pravidelná asanace prostředí (Wikipedie 4, 2010). Vzhledem k závažnosti pulorové nákazy jsou ve většině zemí s rozvinutým drůbežnictvím prováděna legislativní opatření zaměřená k její eradikaci anebo k zabránění jejího vzniku či zavlečení z jiných států (Wikipedie 4, 2010) Tyf drůbeže Černošek a kol. (1989) uvádějí, že je to nakažlivé onemocnění kuřat a dospělých slepic vyvolané zárodkem Salomonella gallinarum. Výskyt

26 Původce je značně rozšířen zejména v drobnochovech. Nejvnímavější jsou nejmladší kuřata v prvních 2 týdnech, méně nosnice. Ostatní druhy drůbeže onemocnějí vzácně (Černošek a kol., 1989). Epizootologie První výskyty nemoci byly zaznamenány u kura domácího, tetřívka a bažantů. Další přirozené výskyty tyfu byly pozorovány u krůt, perliček, pávů, kachňat, křepelek a papoušků, infekce pak také u labutí, vrabců, hrdliček a pštrosů. Za odolné k onemocnění jsou považovány husy a holubi (Wikipedie 5, 2012). Tyf drůbeže je zpravidla považován za onemocnění dospělých ptáků, může se ale vyskytnout i u mladých a rostoucích kuřat i krůťat. Podobně jako u pulorové nákazy mohou ztráty začínat již po vylíhnutí (Wikipedie 5, 2012). Podle Černoška a kol. (1989) jsou vylíhnutá kuřata celoživotními nosiči a vyučovateli zárodků. Dále Černošek a kol. (1989) podotýká, že v přenosu salmonel se mohou uplatnit i čmelíci. Pitevní nález u kuřat je v tomto případě shodný s nálezem u pulorové nákazy (Wikipedie 5, 2012). Klinika Onemocnění postihuje častěji rostoucí a dospělé krůty a kura, ale v případě transovariální infekce mohou být postižena i mláďata (Wikipedie 5, 2012). Černošek a kol. (1989) uvádějí, že v nakažených násadových vejcích mohou kuřata hynout již před vylíhnutím. Vylíhlá kuřata jsou ospalá, zimomřivá, bez zájmu o potravu. Mají bílý, zpěněný průjem (bílá úplavice), zasychající kolem kloaky, kterou až ucpává. U dospělých nosnic většinou příznaky dlouho chybějí nebo je pouze snížená a nepravidelná snáška. V pokročilém stavu, hlavně u nosnic starších 2 roky, se objevuje žlutozelený průjem, hubnutí, zvětšování břišní dutiny v důsledku vodnatelnosti a modrání hřebínku. V tomto stavu bývají starší nosnice utraceny a nebo jednotlivě hynou. Průběh může být akutní, subakutní nebo chronický. Morbidita i mortalita značně kolísají, podle průběhu nemoci; v průměru se pohybují mezi % ale i více. Inkubační doba závisí na virulenci původce, v terénu se zpravidla pohybuje kolem 4-5 dní; klinické onemocnění trvá přibližně stejnou dobu, úhyny ale mohou přetrvávat 2-3 týdny i déle. Časté jsou recidivy (Wikipedie 5, 2012)

27 Diagnostika Předběžnou diagnózu lze vyslovit na základě anamnestických údajů a klinických příznaků. Podle Černoška a kol. (1989) je nezbytné laboratorní vyšetření pitvou čerstvě uhynulých kusů s průkazem původce. Terapie a prevence Prevencí rozumíme vyhledávání nosičů zárodků, zejména v chovech produkujících násadová vejce, vyšetřením krve, popř. trusu a nasazených nevylíhnutých vajec a jejich důsledné vyřazování (Černošek a kol., 1989). Léčebné ošetření zvířat postižených Salmonella gallinarum je stejné jako u pulorové nákazy (Wikipedie 5, 2012) Salmonella typhimurium a Salmonella enteritidis V současné době jsou středem zájmu humánní i veterinární medicíny infekce bakteriemi Salmonella enteritidis a Salmonella typhimurium. Jsou označovány jako invazivní sérovary salmonel a onemocnění drůbeže jimi způsobované je považováno za nebezpečnou nákazu (Veterinární zákon č. 166/1999 Sb.) (Wikipedie 6, 2012). Obrázek č. 5 Salmonella typhimurium Obrázek č. 6 Salmonella enteritidis

28 Paratyfové infekce Původcem paratyfových (PT) infekcí ptáků jsou sérotypy pohyblivých salmonely s výjimkou Salmonella arizonae. Tyto salmonely mohou infikovat široký okruh hostitelů, včetně člověka i domácích nebo divoce žijících zvířat, přičemž chovy drůbeže jsou považovány za jejich největší a nejdůležitější rezervoár a zdroj infekce pro člověka (Wikipedie 6, 2012). Výskyt Černošek a kol. (1989) uvádějí, že je to jedno z nejčastějších nakažlivých onemocnění všech druhů ptáků. Napadají především mladou drůbež, dospělá drůbež je však často bacilonosičem (Tuláček, 2002). V České republice bylo v roce 1995 laboratorně vyšetřeno přes 350 tisíc vzorků surovin a potravin živočišného původu. Izolováno bylo více jak 1600 kmenů salmonel 39 sérotypů z četností nad 2 % to byly salmonely Salmonella enteritidis, Salmonella typhimurium, Salmonella derby, Salmonella infantis, Salmonella panama, Salmonella ohio, Salmonella agona a Salmonella newport. Nejčastěji byly kontaminovány vzorky z jatečně opracované drůbeže a drůbežích výrobků téměř 8% incidence (Wikipedie 6, 2012). Epizootologie Paratyfové salmonely se vyskytují u velmi širokého okruhu hostitelů, včetně člověka a dalších savců, ptáků, hadů a hmyzu. Ptačí salmonely zpravidla nejsou problémem pro zdravého člověka, větší nebezpečí však mohou představovat pro děti a staré osoby (Wikipedie 6, 2012). Přenos Značně široký okruh hostitelů a rezervoárů PT salmonel umožňuje zavlečení infekce do chovů drůbeže mnoha rozmanitými způsoby. Mezi nejčastější zdroje infekce patří kontaminované krmivo, zvířata, člověk i hmyzí vektory. PT salmonely se mohou přenášet jak horizontálně, tak i vertikálně na potomstvo infikovaných rodičů (Wikipedie 6, 2012)

29 Černošek a kol. (1989) konstatují, že nákaza se udržuje skrytým nosičstvím zárodků mezi dospělou drůbeží. Zárodky mohou dlouhodobě přežívat i v okolí drůbeže a někdy se v zevním prostředí i rozmnožovat. Šíří se trusem i infikovanými vejci, mohou ji rozšiřovat i myši nebo volně žijící ptáci (Tuláček, 2002). Biologické vektory umožňují jak pomnožení salmonel, tak i jejich rozšiřování v hejnech drůbeže. Hmyz, včetně švábů a moučných brouků, může přenášet salmonely vnitřně i na svém povrchu. Myši jsou považovány za důležitý vektor zejména při šíření Salmonella enteritidis u nosnic. Po zavlečení PT salmonel do chovu dochází k horizontálnímu šíření přímým kontaktem mezi drůbeží, pozřením kontaminovaného trusu nebo podestýlky, kontaminovanou vodou, personálem, nářadím, pomůckami a mnoha dalšími způsoby (Wikipedie 6, 2012). Symptomatologie PT salmonely vyvolávají klinicky zjevné onemocnění většinou jen u velmi mladé drůbeže. Vertikální infekce způsobuje vysokou mortalitu u embryí během inkubace i u čerstvě líhnutých mláďat. U mláďat starších dvou týdnů se infekce většinou již klinicky neprojevuje. Postižená kuřata a krůťata jsou ospalá, shlukují se pod tepelnými zdroji, mají zavřené oči, skleslá křídla a načepýřené peří. Trpí anorexií a profúzním vodnatým průjmem, což vede k jejich dehydrataci, zalepení kloaky a vyhublosti. Ojediněle lze pozorovat slepotu a kulhání. Kachňata vykazují podobné příznaky jako kuřata či krůťata, ojediněle se mohou objevit respirační příznaky a zduřelá, edématózní oční víčka, případně známky poškození CNS (Wikipedie 6, 2012). Paratyf u dospělé drůbeže obvykle probíhá subklinicky. Některé kmeny Salmonella enteritidis ale mohou způsobovat u infikovaných nosnic anorexii, průjem a redukci snášky (Wikipedie 6, 2012). Diagnostika Klinické vyšetření drůbeže může indikovat pravděpodobnou infekci PT salmonelami, ale konečná diagnóza je možná pouze na základě izolace a identifikace příčinného agens. V souvislosti s nárůstem výskytu salmonelóz u lidí i zvířat doznala laboratorní diagnostika salmonel mimořádného významu i pokroku. Kromě standardních technik byly vyvinuty nové, rychlejší a citlivější metody izolace a identifikace salmonel (Wikipedie 6, 2012)

30 Nezbytné je laboratorní vyšetření s pitvou nejlépe několika čerstvě uhynulých kusů s průkazem původce (Černošek a kol., 1989). Terapie a prevence U drůbeže byly odzkoušeny různé antimikrobiální látky, jako např. tetracykliny, neomyci, deriváty nitrofuranu, bacitracin, gentamicin, spektinomycin, sulfonamidy aj. Antibiotika i chemoterapeutika sice snižují morbiditu a mortalitu infikovaných ptáků i šíření infekce, ale pro eradikaci salmonel z chovu jsou zpravidla nedostačující. I léčená zvířata zůstávají často bacilonosiči. Některá antibiotika dokonce zvyšují vnímavost drůbeže k salmonelovým infekcím, pravděpodobně v důsledku omezení růstu střevní mikroflóry s inhibičním vlivem na salmonely. Podobně i antibiotické stimulátory růstu mohou podporovat vznik rezistentních kmenů salmonel, o čemž svědčí nárůst rezistentních kmenů salmonel v mnoha zemích. Také u volně žijících ptáků se často izolují rezistentní kmeny salmonel (Wikipedie 6, 2012). Aplikace živých i inaktivovaných vakcín snižuje vnímavost drůbeže k infekci PT salmonelami. Nedostatek vody, krmiva a různé stresy prostředí (teplota) mohou negativně ovlivňovat účinnost vakcín. K vyšší efektivnosti kompetitivní exkluze i vakcinace napomáhjí obecná zoohygienická opatření, která snižují možnost zavlečení salmonel do chovu a jejich šíření (Wikipedie 6, 2012) Salmonella Arizona Arizonóza Arizonóza krůt je akutní septikemické onemocnění vyvolávané bakterií Salmonella arizonae. V chovech krůt může způsobovat značné ekonomické ztráty zejména zvýšeným úhynem, redukcí snášky i líhnivosti. Nemoc je klinicky neodlišitelná od ostatních salmonelóz drůbeže. Infekce se sporadicky objevují i u kura domácího, kachen a jiných druhů ptáků (Wikipedie 7, 2012). Etiologie Salmonella arizonae představuje antigenně i biochemicky odlišnou skupinu bakterií, která tvoří samostatný poddruh Salmonella enterica subs. arizonae s více než 90 sérotypy (Wikipedie 7, 2012)

31 Přenos Možnosti přenosu a šíření infekce jsou stejně tak široké jako u paratyfových salmonel. Subklinicky infikovaní dospělí ptáci jsou často střevními nosiči a šiřiteli Salmonella arizonae po dlouhou dobu. Nejčastějšími zdroji infekce pro drůbež jsou divocí ptáci, hlodavci (potkani, myši) a plazi (Wikipedie 7, 2012). Horizontálně se infekce šíří aerogenně (vzduchem) nebo přímým kontaktem s chronicky nemocnými či latentně infikovanými ptáky (i savci) nebo nepřímo kontaminovaným krmivem, vodou, podestýlkou a technologií (Wikipedie 7, 2012). Jurajda (2001) konstatuje, že je možný i vertikální přenos (líhně častým zdrojem infekce) nebo přenos přes kontaminovanou skořápku vajec. Klinika Jurajda (2001) uvádí, že arizonóza se nejčastěji vyskytuje u krůťat v prvních 3 týdnech života. V hejnu se rychle šíří, mortalita se pohybuje mezi %. Klinické příznaky nejsou nijak specifické, podobně jako u paratyfových salmonelóz. Inkubační doba se pohybuje v rozmezí 2-5 dnů. Krůťata (příp. kuřata) jsou slabá, netečná, shlukují se pod tepelnými zdroji a posedávají. Peří kolem kloaky mají znečištěné, trpí průjmem. Nerada se pohybují, po přinucení k pohybu mají nejistý krok, někdy parézu končetin či zkroucený krk (poškození CNS). Poměrně rychle hynou. U dospělé drůbeže probíhá infekce Salmonella arizonae převážně subklinicky a bez úhynů (Wikipedie 7, 2012). Diagnostika Vysoká mortalita, nervové příznaky a slepota u krůťat indikují možnou arizonózu. Tyto klinické příznaky, včetně pitevního nálezu, se však vyskytují i u jiných salmonelových infekcí. Nervové příznaky mohou být ale také vyvolány infekcí virem Newcastleské nemoci, aspergilózou a deficiencí vitamínu E (encefalomalácie). Slepost u krůťat může být rovněž způsobena aspergilózou. Proto je nutné potvrdit diagnózu izolací a identifikací příčinné bakterie. Při identifikace Salmonella arizonae je nutné diferencovat nejen od jiných salmonel, ale také od antigenně příbuzného rodu Citrobacter. Členové tohoto rodu nejsou patogenní pro drůbež, ale z diagnostického hlediska mohou být zaměněni za salmonely v počátečních izolacích ze vzorků trusu (Wikipedie 7, 2012)

32 Terapie a prevence Antimikrobiálními látkami je možné redukovat ztráty při akutním výskytu arizonózy, ale existují již kmeny rezistentní k některým antibiotikům. Aplikací antibiotik do násadových vajec lze také získat rozmnožovací chovy krůt prosté Salmonella arizonae, případně za pomoci vakcinace. Podobně jako u paratyfových infekcí je ale třeba provádět další opatření (sanitace, kontrola) zabraňující zavlečení nákazy, případně jejímu šíření, do chovů (Wikipedie 7, 2012). 3.3 Zásady ochrany chovů drůbeže před možným onemocněním Zdravotní stav drůbeže je jedním ze základních předpokladů dobré a kvalitní výkonnosti chovu. Proto je důležité chránit chov před zavlečením možné nákazy a dbát na zoohygienu a kvalitu těch faktorů, které jsou možnými zdroji výskytu a rozmnožování salmonel. Zdroje salmonel voda, krmivo, podestýlka divoké ptactvo, hmyz, hlodavci, čmelíci, drobná zvířata líhně, kuřata z nakažených chovů o lidé, prostředí, dopravní prostředky Biologická bezpečnost a sanitace farmy Biologická bezpečnost (biosecurity) je termínem používaným k popisu celkové strategie nebo souboru opatření, učiněných za účelem eliminace infekčního onemocnění na farmě. Provozování účinného programu biologické bezpečnosti, používání správných hygienických praktik a následný komplexní vakcinační program, to vše je základem prevence onemocnění. Klíčem k úspěchu je omezení výskytu patogenů a zabránění rekontaminací (Anonym 4)

33 Biologická bezpečnost Zásady k zajištění biologické bezpečnosti: omezení vstupu návštěvníků, vedení evidence návštěv zootechnik návštěva hal během dne v časové posloupnosti podle věku hejna, hala s nejmladším hejnem je na řadě první vyhnutí kontaktu s drůbeží mimo farmu vybavení a zařízení z jiné farmy musí být důkladně dezinfikováno před vstupem na farmu u vjezdu na farmu dezinfekční vany pro dezinfekci kol automobilů areál farmy oplocen dveře a brány uzamčeny hospodářská zvířata oddělena do hal nevpouštět domácí zvířata př. psa vedení plánu obrany proti škůdcům, haly chráněny před jejich proniknutím kolem haly nemá růst žádná vegetace a nesmějí se tam nacházet odpadky odstraňovat rozsypané krmivo toalety odděleny od haly, místnost k převlékání u vchodu do farmy, umyvadla k dezinfekci a mytí rukou umístěná u vchodu do haly dezinfekční vana by měla být umístěna u vchodu do haly a obsah často měněn dezinfekční prostředky široké spektrum, rychlý účinek všechna kuřata vyskladněna před naskladněním nových kuřat napájecí systémy vyčištěny dezinfekčním prostředkem, vyschnutá podestýlka (Anonym 4) Sanitace farmy Nejdůležitějším faktorem k udržení zdraví kuřat je v první řadě dodržování hygieny. Zdravá rodičovská hejna a dobré hygienické podmínky v líhni velmi přispívají k získání kuřat bez jakéhokoliv onemocnění. Dobrá úroveň hygieny sníží infekční tlak v prostředí. Sanitace farmy nespočívá pouze ve výběru vhodného dezinfekčního prostředku. Základem úspěšné sanitace je efektivní čištění (Anonym 4)

34 Zásady úspěšného sanitačního programu: na konci každého turnusu vyskladnění všech kuřat provedení dezinsekci, deratizaci a dezinfekci z krmného systému odstranění zbytků krmiva odstranění podestýlky, nečistot a prachu v halách, věnujeme pozornost skrytým místům jako jsou otvory pro vstup vzduchu suché čištění zařízení, které nelze omýt vodou a následné jeho přikrytí vše opláchnout vodou s roztokem běžného detergentu při umývání haly postupovat od jednoho konce ke druhému pokud je to možné nechat cirkulovat sanitační roztok v napájecím systému venkovní součásti haly vyčištěny a provedena jejich údržba veškeré omyté prostory a zařízení následně osušit vyčistit místnosti pro zaměstnance tlakovou stříkačkou s tryskou aplikovat účinný širokospektrální dezinfekční prostředek přiměřená přestávka mezi turnusy zvýší účinnost hygienického zabezpečení (Anonym 4). Pro sledování účinnosti sanitačního programu se doporučuje vizuální kontrola a mikrobiální kultivace. Účinnost sanitačního programu lze měřit pomocí kvantitativních laboratorních testů. Sterilizovat prostředí není možné, ale mikrobiální sledování může potvrdit, zda byly eliminovány nežádoucí mikroorganismy jako jsou salmonely (Anonym 4) Zoohygiena chovu Zoohygiena ve snaze postihnout co nejširší spektrum faktorů ovlivňujících zdraví zvířat se zabývá: hygienou ovzduší hygienou vody hygienou půdy hygienou staveb asanací prostředí hygienou výživy hospodářských zvířat

35 Hygiena ovzduší Mikroklima obklopuje zvířata a má na ně bezprostřední vliv. Teplota stájového vzduchu má přímý vliv na intenzitu metabolizmu a produkci zvířat a nepřímý vliv na jejich zdraví a welfare (pohodu). Nevyhovující ustájení a nevhodné mikroklima může způsobit teplotní stres zvířat, který přímo ovlivňuje ztráty produkce a zhoršuje pohodu zvířat. Nedostatečná ventilace zvyšuje riziko onemocnění. Vlhkost vzduchu ovlivňuje prašnost prostředí (Anonym 5). Hygiena prostředí Významným činitelem ovlivňujícím úspěchy chovu zvířat je prostředí, ve kterém drůbež chováme. Prostředí by proto mělo co nejvíce odpovídat potřebám jednotlivých druhů a mělo by být v souladu se zásadami veterinární péče a ochrany životního prostředí. Chovatelská zařízení mají být začleněna do prostoru tak, aby s prostředím tvořila harmonický celek a je zapotřebí, aby se chovatelská zařízení udržovala v čistotě. Chovatelské prostory a zařízení je třeba pravidelně mechanicky čistit a dezinfikovat (Černošek,1989). Dalším zásadním aspektem v péči o stájové prostředí je péče o podestýlku. Správná péče o podestýlku je základem zdraví kuřat, užitkovosti a kvality jatečných těl, což následně ovlivňuje zisk chovatelů. K důležitým funkcím podestýlky patří: absorpce vlhkosti, ředění exkrementů a minimalizace kontaktu kuřat s trusem, izolace kuřat od studené podlahy. Materiály používané jako podestýlka jsou různě a měly by splňovat určitá kritéria. Podestýlka musí mít vysokou absorpční schopnost, musí být lehká, cenově dostupná a netoxická (Anonym 4). Hygiena vody Voda je základní živinou, která ovlivňuje prakticky všechny fyziologické funkce. Kvalitní pitná voda je životně důležitá pro produkci. Zjišťování kvality vody zahrnuje měření ph, hladin minerálních látek a stupně mikrobiální kontaminace (Anonym 4). Zvířata musí mít neustále k dispozici dostatek pitné vody. Vyhláška č. 117/87 Sb., která se zabývá péčí o zdraví zvířat říká, že k napájení hospodářských zvířat se musí přednostně používat pitná voda, popř. jiná zdravotně nezávadná voda. Není- li k napájení zvířat odebrána voda z veřejného vodovodu, je nutno zajistit její laboratorní vyšetření před zahájením jejího odběru a dále jednou v každém kalendářním roce. Laboratorní vyšetření se

36 vyžaduje při vzniku jakéhokoliv podezření z hlediska narušení její zdravotní nezávadnosti (Anonym 8). Obecnými ukazateli jakosti pitné vody jsou teplota, barva, pach, chuť a zákal. Pro napájení zvířat se nejčastěji používá spodní voda, která je zpravidla zdravotně nezávadná. Jestliže nemá voda určená k napájení dostatečnou kvalitu, je nutno ji upravit, případně dezinfikovat. Dezinfekce vody se provádí nejčastěji chlorovými preparáty. Čištění a dezinfekce vody je velice specializovaná činnost, proto ji musíme svěřit odborným firmám, které garantují výsledek. Kromě kvality musí být zajištěno i potřebné množství vody (Anonym 8). Abychom dosáhli vysoké užitkovosti, musíme drůbeži poskytovat čistou a chladnou vodu v napáječkách s adekvátním průtokem. Bez dostatečného příjmu vody klesá příjem krmiva a snižuje se užitkovost kuřat. Běžně se používají jak uzavřené tak otevřené systémy napájení. Jak kuřata rostou, spotřeba vody se postupně zvyšuje. Pokud spotřeba vody začne klesat, je nutné zkontrolovat zdravotní stav kuřat, podmínky prostředí a zootechnickou péči (Anonym 4). Hygiena výživy Správné krmení z hlediska kvantity, kvality a hygieny patří k základním předpokladům pro udržení zdraví a užitkovosti chovné drůbeže. Hygiena krmiv má velký význam při prevenci onemocnění a vhodné krmivo přispívá ke zvyšování odolnosti organismu proti různým nemocem (Černošek, 1989). Pokud jsou krmné suroviny či proces výroby krmné směsi nevhodné, může se snížit užitkovost (Anonym 4). Podle zveřejněných statistik není výskyt salmonel v krmivu příliš vysoký a pohybuje se okolo jednoho procenta. Nicméně i tak krmivo zůstává jedním z možných zdrojů kontaminace potravinového řetězce. Chovatelé od výrobců směsí chtějí krmivo, které je prosté salmonely a navíc má potenciál ubránit se případné rekontaminaci, k níž může dojít ve výrobně, během dopravy nebo až na farmě (Jedlička, 2010)