R O Z H O D N U T Í Veřejná vyhláška

Transkript

1 Praha: Obecní úřad Lazsko Číslo jednací: /2014/KUSK-DOP/HOL Milín Spisová značka: SZ_083819/2014/KUSK Oprávněná úřední osoba: Mgr. Michal Holub, l. 137 Značka: DOP/HOL R O Z H O D N U T Í Veřejná vyhláška Krajský úřad Středočeského kraje, Odbor dopravy, (dále jen odvolací správní orgán ), jako věcně a místně příslušný správní orgán podle 10 a 11 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád ) a odvolací orgán podle 89 odst. 1 správního řádu, r o z h o d l za postupu podle podle 90 odst. 5 správního řádu, o odvolání: Zdeňka Hellera, nar , bytem Lazsko 46, Milín, (dále jen odvolatele ), proti rozhodnutí Obecního úřadu Lazsko, Milín, vydaného při výkonu silničního správního úřadu podle 40 odst. 5 písm. c) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pozemních komunikacích ), pod č.j.: LAZS/131/2013, ze dne , v řízení o určení právního vztahu dle 142 správního řádu, kterým bylo podle 142 odst. 1 správního řádu rozhodnuto: pozemky parc.č. 482, 483, 38/1, 35/5, 17/1, 17/4 a 17/5 v k.ú. Lazsko prochází veřejná účelová komunikace, tak jak je uvedeno v 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a tento právní vztah trvá minimálně od roku t a k t o : odvolání se zamítá a napadené rozhodnutí se potvrzuje. Označení dalších účastníků řízení podle 27 odst. 1 správního řádu: Bc. Jitka Lavičková, nar , bytem Lazsko 54, Milín Petr Lavička, nar , bytem Lazsko 54, Milín Kateřina Petráňová, nar , bytem Lazsko 55, Milín Marta Klementová, nar , bytem Lazsko 55, Milín Milan Smetana, nar , bytem Lazsko 57, Milín Ladislava Deppeová, nar , bytem Nad Octárnou 401/1, Praha 616 Mirko Uher, nar , bytem Neuhausweg 9A, 3097 Liebefeld, Švýcarsko O d ů v o d n ě n í : Odvolací správní orgán, přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, s právními předpisy. Při svém rozhodování vycházel odvolací správní orgán z obsahu spisu a zaslaného odvolání a výrok tohoto rozhodnutí odůvodňuje takto. Odvolací správní orgán z předložené spisové dokumentace zjistil, že Obecní úřad Lazsko, jakožto věcně a místně příslušný správní orgán I. stupně, vydal dne pod č. j.: LAZS/131/2013 rozhodnutí, kterým rozhodl: Zborovská Praha 5 tel.: fax: holubm@kr-s.cz

2 Č.j.:083819/2014/KUSK-DOP/HOL strana 2 / 12 pozemky parc.č. 482, 483, 38/1, 35/5, 17/1, 17/4 a 17/5 v k.ú. Lazsko prochází veřejná účelová komunikace, tak jak je uvedeno v 7 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a tento právní vztah trvá minimálně od roku Rozhodnutí bylo odvolateli, který je právně zastoupen advokátem Mgr. Jiřím Kokešem, se sídlem Na Flusárně Příbram II (na základě plné moci ze dne ) doručeno dne Dne tedy včas, bylo proti tomuto rozhodnutí podáno odvolání. Ve svém odvolaní odvolatel uvádí tyto námitky: 1) Rozhodnutí Obecního úřadu Lazsko je věcně nesprávné, když některými z výše uvedených pozemků veřejná účelová komunikace neprochází, a proto bylo rozhodnuto v rozporu se zákonem. 2) Vlastníkem pozemků se odvolatel stal na základě kupních smluv uzavřených v roce 2009 a 2010 mimo jiné vlastníkem pozemku parc.č. 482 a pozemku parc.č. 17/1 v k.ú. Lazsko, zapsané na LV č. 230 pro obec Lazsko, přičemž tyto pozemky koupil od Lesů České republiky. 3) Odvolatel zdůrazňuje, že na jeho pozemku parc.č. 17/1 se nachází asfaltová cesta pouze na malé části jeho pozemku, přičemž v napadeném rozhodnutí je uvedeno, že se na tomto pozemku předmětná komunikace stáčí a vyúsťuje na komunikaci Lazsko Kamenná. Obecní úřad Lazsko je tedy toho názoru, že veřejná účelová komunikace prochází celým pozemkem parc.č. 17/1. K tomuto odvolatel uvádí, že tomu tak není, když na většině jeho pozemku parc.č. 17/1 nenachází žádná cesta, kterou již nelze považovat za veřejnou účelovou komunikaci i s ohledem na její stav, který neumožňuje její pravidelné užívání. Část tohoto pozemku byla používána dříve k průjezdu uzavřeným dvorem statku, kdy vzhledem k chybějícím vratům měly některé osoby drzost projíždět uzavřeným dvorem statku (bez vrat) a zkracovat si průjezd na silnici, ačkoliv k jejich nemovitosti vede normálně komunikace. Pozemek parc.č. 17/1 byl vždy součástí statku a tato cesta byla užívána výlučně jako průjezd pro uživatele tohoto statku. V současnosti již nelze podle odvolatele považovat tuto cestu za veřejně účelovou komunikaci. Proto je odvolatel přesvědčen, že v rozhodnutí Obecního úřadu Lazsko mělo být uvedeno, že veřejná účelová komunikace prochází pouze částí pozemku parc.č. 17/1 a to částí, která končí místem, kde odvolatel v souladu s ohlášením stavby ze dne postavil oplocení svého pozemku, kdy opravil ohraničení své nemovitosti a uzavřel vnitřní prostory statku aby nedocházelo k útěku domácího zvířectva. 4) Stejně tak neprochází veřejná účelová komunikace celým jeho pozemkem parc.č. 482, jak je uvedeno v napadeném rozhodnutí, nýbrž pouze částí tohoto pozemku a to opět tou částí, která končí místem, kde odvolatel v souladu s ohlášením stavby ze dne postavil oplocení svého pozemku. 5) Odvolatel konstatuje, že mu bylo povoleno postavit plot, který bude oddělovat část jeho pozemku par. č. 17/1 a část pozemku par. č. 482 (dále jen "sporné pozemky") od ostatních pozemků přes které vede asfaltová cesta. Toto povolení bylo uděleno Obecním úřadem Milín - stavební úřad na základě Ohlašení stavby odvolatele, kdy v tomto ohlášení je uvedeno, že se jedná o stavbu nového oploceni vlastního pozemku, včetne stání pro koně do 25 m2. Toto ohlášení stavby přikládá odvolatel k odvolání společně se zákresem naplánovaného plotu a se souhlasem majitelů sousedních pozemků s předmětnou stavbou. Jak je z těchto příloh patrné, odvolatel ohlásil stavbu oplocení již na konci roku 2011, přičemž Obecni úřad Milín- stavební úřad souhlasil s tím, že stavba bude zahájena dne a dokončena do Toto ohlašení bylo podáno tedy mnohem dříve, než se obrátili žadatelé Bc. Jitka Lavičková, Petr Lavička, Kateřina Petráňová, Marta Klementová a Milan Smetana na Obecní uřad Lazsko s žadostí, aby určil charakter komunikace, nebot' tito se obrátili na Obecní úřad Lazsko až dne

3 Č.j.:083819/2014/KUSK-DOP/HOL strana 3 / Navíc pan odvolatel upozorňuje, že tito žadatelé souhlasili se stavbou oplocení jeho pozemku, když v přiloze dokládá jimi podepsaný souhlas se záměrem oplotit svůj pozemek. Odvolatel nechápe, že nejprve tito žadatelé souhlasili stím, aby si oplotil pozemek, a nyní se snaži omezit jeho vlastnické právo určením, že celými jeho pozemky prochází veřejná učelová komunikace. Ze skutečnosti, ze odvolatel v souladu s ohlašením stavby oplotil svůj pozemek je tedy zřejmé, že veřejná účelová komunikace prochází pouze častmi jeho pozemku par. č. 17/1 a 482, neboť kdyby ve skutečnosti prochazela celými těmito pozemky, nezískal by pan Heller povolení oplotit si svůj pozemek. Z tohoto povolení je nutné usuzovat na skutečnost, že spornými pozemky neprochází veřejná účelová komunikace. Odvolatel si totiž nedokáže představit, že by mu bylo uděleno povolení ke stavbě plotu oddělujíci jeho pozemky, kdyby takto oddělenými částmi pozemku procházela veřejná účelová komunikace. Z toho, že pan Heller požádal o povolení postavit plot oddělujici jeho pozemky, je zcela patné, že v žádném případě nikdy nevyjádřil souhlas stím, že by jeho celými pozemky par. č. 17/1 a 482 procházela veřejná účelová komunikace. Proto by měl Krajský úřad pro Stredočeský kraj rozhodnout v tom smyslu, že rozhodnutí Obceního uřadu Lazsko je v rozporu s právními předpisy a toto rozhodnutí zrušit. 6) Odvolatel odkazuje na znění ustanovení 7 zakona c. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacíchh, ve znění pozdějších předpisů. V tomto ustanovení je uvedeno, že účelová komunikace je pozemní komunikaee, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníku těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Dle odvolatele sporými pozemky neprochází účelová komunikace ve smyslu tohoto ustanovení. Odvolatel zdůrazňuje, že k nemovitostem č.p. 54, 55, 56 a 57 je přístup z asfaltove cesty nacházejicí se na pozemcíchh par. č. 483, 38/1, 38/5, 17/4, 17/5 a 482 mimo plotem oddělenou část. Obecní úřad Lazsko ve svém rozhodnutí uvádí, že komunikace, procházející vyše uvedenými pozemky je prohlašena za veřejnou účelovou komunikaci, jelikož splňuje níže uvedené body: - spojuje jednotlivé nemovitosti pro potřeby vlastníku těchto nemovitostí a spojuje tyto nemovitosti s ostatní pozemní komunikací - komunikace je stalá a zřetelná - byl splněn konkludentní souhlas vlastníka - splňuje nutnou komunikační potřebu K tomuto odvolatel sděluje, že s tímto zdůvodněním nemuže souhlasit, nebot' se nezakládá na pravdě. Ohledně skutečnosti, že komunikace spojuje jednotlivé nemovitosti a nemovitosti s ostatní pozemní komunikací odvolatel sděluje, že tuto funkci plní pouze komunikace nacházející se mimo sporné pozemky. Ohledně argumentace Obecního uřadu Lazsko, že komunikace je stála a zřetelná, uvádí odvolatel, že na pozemku parc. č. 17/1 rozhodně není stálá a zřetelná komunikace, která by se stáčela a vyúst'ovala na komunikaci Lazsko - Kamenná. Zde se totiž jedná pouze o vjezd a výjezd do areálu statku. Obecní uřad Lazsko žádným způsobem nedoložil, že by na pozemku parc. č. 17/1 byla stálá a zřetelná komunikace. Odvolatel nesouhlasí ani stím, že byl splněn konkludentní souhlas vlastnika s určením, že na sporných pozemcích se nachází veřejná účelová komunikace. Alespoň v případě odvolatele rozhodně nelze hovořit o tom, že by dal jakýkoliv, byt' konkludentní souhlas s uživáním sporných pozemků jako veřejné účelové komunikace. Odvolateli není znamo, jak si Obecní úřad Lazsko takový úsudek učinil, když on vždy dával dostatečně určitě najevo svůj postoj k těmto sporným pozemkům, které nikdy za veřejnou účelovou komunikaci nepovažoval. To ostatně plyne i ze samotného rozhodnutí Obecního úřadu, že zablokoval sporné pozemky, aby nemohly být užívány jako veřejně přístupná účelová komunikace. Odvolatel je přesvědčen, že pokud dal takto najevo, že nechce nechat užívat tyto sporné pozemky veřejně, tak není dán souhlas vlastníka s užíváním těchto pozemků jako veřejné účelové komunikace. K tomu ještě považuje odvolatel za nutné zdůraznit, že Obecní úřad Lazsko ve svém rozhodnutí uvedl, že byl splněn konkludentní souhlas vlastníka, aniž by

4 Č.j.:083819/2014/KUSK-DOP/HOL strana 4 / 12 jakkoliv blíže specifikoval, z čeho tak dovozuje, kdyz pouze uvedl, ze není znám nesouhlas v podobě aktivního jednání, kdy však odvolatel opakovaně aktivně vyjádřil svůj nesouhlas s veřejným užíváním sporných pozemků, jak je ostatně již výše uvedeno. Zřejmě by bylo možné uzavřít, že byl dán souhlas těch vlastníků, kteří se obrátili na Obecní úřad s žádostí, aby rozhodl o charakteru predmětné komunikace. Jelikož však odvolatel žádnou žádost nepodával, naopak se v minulosti několikrát zcela jednoznačně vyjádřil, že s určením, že spornými pozemky prochází veřejná účelová komunikace, nesouhlasí, je nutné uzavřít, že tento žádaný souhlas neprojevil. Jelikož Obecní uřad ve svém rozhodnutí uvedl bez dalšího, že byl splněn konkludentní souhlas vlastníka, aniž by se tímto více zabýval, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné a nezákonné. Posledním argumentem Obecního úřadu Lazsko pro rozhodnutí, že na výše uvedených pozemcích se nachází veřejná účelová komunikace, je jeji udajná nutná komunikační pořteba. K tomu odvolatel sděluje, že nutnou komunikační potřebu mohou splňovat maximálně komunikace nachazející se na pozemcích parc. č. 483, 38/1, 38/5,17/4 a 17/5 a na částech pozemku parc. č. 17/ 1 a 482 mimo sporné pozemky. Sporné pozemky tuto definici v žádném případě nenaplňují. Odvolatel je toho názoru, že nutná komunikační potřeba je dána tehdy, pokud určitá cesta (komunikace) je jedinou alternativou, jakou se mohou lidé přepravovat z jednoho místa na jiné. Pokud existuje jiná možnost, jak se dostat na požadované místo, není dle názoru odvolatele splněno kritérium nutné komunikační potřeby. Odvolatel opakuje, že k nemovitostem č.p. 54, 55, 56 a 57 v obci Lazsko se dá bez problému dostat po komunikaci nacházející se na pozemcích parc. č. 38/1, 38/5, 17/4 a 17/5 a 482 mimo sporné pozemky. Rozhodnuti obecniho úřadu Lazsko, že jediná přístupová cesta k nemovitostem se nachází na všech pozemcích uvedených v napadeném rozhodnutí, je naprosto nesprávné a nepřiměřeně zasahuje do vlastnických prav odvolatele, když ten je presvědčen, že sporné pozemky rozhodně nesplňují kritéria pro rozhodnutí, že se jedná o veřejnou účelovou komunikaci ve smyslu 7 zákona o pozernních komunikacích. Odvolatel odkazuje na mnohá a konstantně se vyvíjející rozhodnutí soudu v ČR v této oblasti, z nichž je zcela patrné, že rozhodnutí Obecního úřadu Lazsko nemůže obstát a Krajský úřad pro Stredočeský kraj by měl takové rozhodnutí zrušit. Dle rozsudku Nejvyššího spravního soudu ČR sp. zn. 2 As 44/ je nutné otázku nenahraditelnosti komunikační potřebi řešit již při rozhodnutí, zda jde o účelovou komunikaci. To znamená, že Obecní úřad Lazsko, který vydal napadené rozhodnutí, pochybil, když pouze konstatoval, že je splněna nutná komunikační potřeba, aniž by se více zabýval tím, zda tomu tak ve skutečnosti je a zda existuje jiná alternativa přístupu k nemovitostem označeným v rozhodnutí. Obecní úřad Lazsko pouze uvedl, že místním šetřením bylo zjištěno, že se jedná o jedinou přístupovou cestu k nemovitostem č.p. 54, 55, 56 a 57, kdy však toto tvrzení je zcela zavádějící, kdy ve skutečnosti se k předmětným nemovitostem dá dostat i mimo sporné pozemky. Odvolatel považuje takové pochybení Obecního úřadu Lazsko za zásadní, které může ve svém důsledku neoprávněně omezit jeho vlastnické právo. V témže rozhodnutí je na jiném místě konstatováno: "Deklarace existence účelové pozemní komunikace představuje potvrzení nuceného omezení vlastnického práva dotčeného subjektu v podobě veřejného přístupu každého na tuto komunikaci, tj. její obecné užívání. V takovém případě je nutno postupovat v souladu s ustanovením č1. 11 odst. 4 Listiny, za použití ústavně konformního výkladu. K omezení vlastnického práva bez projevené vůle vlastníka lze veřejnoprávními prostředky přistoupit pouze ve veřejnem zájmu, na základě zákona a za náhradu. Bude se přitom jednat o neústavní zásah do vlastnického práva, není-li splněna byt' jen jedna z podmínek možnosti jeho omezení. Zákon o pozemních komunikacich výslovně nepočítá s poskytnutím náhrady za omezení vlastnického práva v důsledku zřízení veřejně přístupné účelové pozemní komunikace. V takovem případě je možné vlastnické právo bez dalšího omezit výhradně se souhlasem vlastníka nemovitosti, na které se komunikace nachazí. Odvolatel opakuje, že nikdy žádným způsobem neprojevil souhlas s tím, aby byly sporné pozemky považovány a užívány jako veřejná účelová komunikace.

5 Č.j.:083819/2014/KUSK-DOP/HOL strana 5 / 12 Dále soud v tomto rozhodnutí uvádí: "Aby mohlo dojít k deklaraci existence konkretní veřejně přístupné účelové pozemní komunikace, musí být dostatečým způsobem zjištěn veřejný zájem na obecném užívání takové komunikace. Tento zájem spočívá v nezbytné komunikační potřebě, kterou by tato komunikace zajistila, za předpokladu, že neexistuji komunikační alternativy, o nichž je možné ještě rozumně uvažovat. Vhodnými alternativami obecně mohou být i ty, které představují zhoršení komunikačních možností (např. co do vzdálenosti přístupu). Zjišt'ováni existence nutné a ničim nenahraditelné komunikační potřeby tedy musí být v souladu se zásadou proporcionality omezení vlastnického práva nedílnou součástí postupu silničního spravního uřadu v řizeni o deklaraci existence veřejně přistupné účelové pozemní komunikace. Existenci nezbytné komunikační pořeby je přitom vždy třeba zkoumat v každém konkrétním případě, na základě analýzy jednotlivych komunikačních možností v daném území - to je úkolem silničního spravního úřadu. Je proto možné dospět k obecnému závěru, že k omezení vlastnického práva zřízením veřejně přístupné účelové komunikace je - vedle naplnění pojmových znaků účelové pozemní komunikace - vyžadovan souhlas vlastníku a nezbytná komunikační potřeba. V takovém případě je možné přistoupit ke zřízení účelové pozemní komunikace bez toho, aby bylo nutné poskytnout vlastníkovi náhradu za omezení jeho vlastnického práva. Pokud však souhlas vlastníka se zřizenim veřejně přístupné účelové pozemní komunikace dán není, připadně jsou-li o vydání tohoto souhlasu důvodné pochybnosti, je možné deklarovat existenci takové komunikace - jsou-li naplněny její zákonem stanovené znaky a je-li dostatečným způsobem zjištěna nezbytná komunikační potřeba - pouze v připadě, že je vlastníkovi za takové omezení vlastnického práva poskytnuta odpovídající náhrada. Pokud má tedy silniční spravní úřad existenci či neexistenci účelové pozemní komunikace deklarovat, musí mj. zohlednit nutnost omezení vlastnických práv. Silniční správní úřad musí zvažovat, zda vlastníkem namítaný zásah do jeho opravněných zájmu může převážit veřejný zájem spočívající v neomezeném přístupu veřejnosti na tuto komunikaci". Odvolatel je přesvědčen, že kritérium nutné komunikační potřeby naplněno nebylo, stejně tak je presvědčen, že Obecní úřad Lazsko se vůbec nezabýval a neanalyzoval komunikační možnosti v obci a alternativní přístupy k nemovitostem uvedeným v odůvodnění rozhodnutí. V rozsudku Nejvyššiho správního soudu ČR, sp. zn. 1 As 32/ je uvedeno, že pokud existuje v zakoně veřejnoprávní institut omezující vlastnické právo, aniž by s tímto omezením spojoval poskytnutí náhrady, je nezbytnou podmínkou jeho ústavni konformity souhlas vyjádřený vlastníkem. Tak je tomu v případě tzv. veřejně přístupných účelových komunikací definovaných v 7 zákona o pozemních komunikacích, v jejichž připadě je vlastnické právo omezeno tím, že vlastník musí strpět obecné užívání pozemku jako komunikace a umožnit na něj veřejný přistup. Zákon o pozemních komunikacích toto omezení nespojuje s poskytnutím finanční náhrady. Jediný ústavně konformní výklad je proto ten, že s takovým omezením vlastnického práva musí vlastník příslušného pozemku souhlasit. Proti vůli vlastníka dotčeného pozemku může vzniknout veřejně přístupná účelová komunikace pouze za poskytnutí kompenzace. Soud dále dovodil, že "pozemek, který je v soukromém vlastnictvi, je možné uznat za veřejnou účelovou komunikaci cestu jen tehdy, jsou-li splněny dva předpoklady, a to jednak, že pozemek byl věnován bud' výslovným, nebo konkludentním souhlasem vlastníka k obecnému užívání, jednak že toto užívání slouží k trvalému uspokojení nutné potřeby komunikační. " V připadech, kdy nedochází k převodu pozemku mezi soukromými subjekty, ale kdy je komunikace nabývána od veřejnoprávni korporace, nelze přihlížet k souhlasu předchozího vlastníka (veřejnoprávní korporace). Veřejnou účelovou komunikaci se tedy v takovém připadě pozemek stává jeho věnováním obecnému užívání, at' již vlastníkem vyslovně projeveným souhlasem nebo konkludentním strpěním. Jelikož odvolatel nabyl pozemky od Lesů České republiky (což je veřejnoprávní korporace), není možné přihlížet k jejich předchozímu souhlasu, naopak za zcela rozhodující je nutné považovat, ze odvolatel několikrát zcela zřetelně projevil nesouhlas s tím, aby predmětná komunikace byla užívána jako veřejná účelová komunikace.

6 Č.j.:083819/2014/KUSK-DOP/HOL strana 6 / 12 Druhou judikatorně dovozenou podmínkou pro vznik veřejné přístupné účelové komunikace je též existence nutné a ničím nenahraditelné komunikační potřeby. Podle soudu platí, že, existují-li jiné způsoby, jak dosáhnout sledovaného cíle (zajištění komunikačního spojení nemovitostí), aniž by došlo k omezení vlastnického práva, je třeba dát před omezením vlastnického práva přednost těmto jiným způsobům. Tato komunikační potřeba, jak již z výše uvedeného patrno, není v daném případě naplněna. Ke shodným zavěrům dochazí i Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. II ÚS 268/06. Ústavní soud zde shodně jako Nejvyšší správní soud uvádí, že ústavně konformní omezení vlastnickeho prava je možne pouze ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu, přičemž míra a rozsah omezení musí být proporcionální ve vztahu k cíli, který omezení sleduje, a prostředkům, jimiž je omezení dosahováno. Tam, kde jedna z těchto podmínek nuceného omezení vlastnického práva absentuje (například zákon nepředpokládá poskytnutí kompenzace za jeho omezeni), jedná se o neustavní porušení vlastnického práva. V takových případech lze ústavně konformně omezit vlastnické právo pouze se souhlasem vlastníka. Jinak řečeno, existuje-li v zakoně veřejnoprávní institut omezujicí vlastnické právo, aniž by s tímto omezením spojoval poskytnutí náhrady, je nezbytnou podmínkou jeho ústavní konformity souhlas vyjádřený vlastníkem. Přesně tak je tomu v případě veřejně přistupných účelových komunikací definovaných v ustanovení 7 odst. 1 zakona c. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v jejichž připadě je vlastnické pravo omezeno tím, že vlastník musí strpět obecné užívání pozemku jako komunikace a umožnit na něj veřejný přístup. Zakon o pozemních komunikacích však toto omezení nespojuje s poskytnutím finanční náhrady. S ohledem na shora uvedené lze tedy konstatovat, že jeho jediný ústavněkonformní výklad je ten, že s takovým omezením vlastnického práva musí vlastník příslušného pozemku souhlasit. Odvolatel však s takovým omezením nesouhlasil, a jelikož nelze přihlížet k souhlasu predchozího vlastníka (veřejnoprávní korporace), je nutné považovat takové omezení vlastnického práva za nezákonné. Obdobně jako Nejvyšší spravní soud se Ustavní soud vyjádřil i k potřebě existence nutné a ničím nenahraditelné komunikační potřeby, která jak z výše uvedeneho vyplývá, naplněna v zádném připadě není. 7) S ohledem na výše uvedené odvolatel závěrem konstatuje, že Obecní uřad Lazsko rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, když nijak nezdůvodnil, proč rozhodl, že cesta na pozemcích parc. č. 482, 483, 38/1, 38/5, 17/1, 17/4 a 17/5 v k.ú. Lazsko je veřejnou účelovou komunikací. Z pohledu odvolatele je sporný charakter zejména části jeho pozemku parc. č. 17/1 a 482, které jsou oploceny odsouhlaseným oplocením. Z odůvodnění rozhodnutí obecního úřadu nijak nevyplýva, že by cesta na těchto pozemcích spojovala jednotlivé nemovitosti pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo spojovala tyto nemovitosti s ostatní pozemní komunikací. Odvolatel je přesvědčen, že sporné pozemky tuto definici nesplňují a upozoňuje, že tato skutečnost nevyplýva ani z odůvodnění rozhodnutí Obecního úřadu. Navíc odvolateli není známo, proč se Obecní úřad Lazsko domáha zřízení průjezdu statkem, tj. nemovitostí odvolatele, kdy laicky řečeno, proč by se mělo jezdit před dvůr a zahradu odvolatele a tohoto nepřiměřeně omezovat na jeho vlastnických právech, kdy dotčené nemovitosti mají přistup zajištěn asfaltovou cestou. Nejvíce však odvolatel zpochybňuje argumentaci Obecního úřadu Lazsko ohledně toho, že byl dán souhlas vlastníků a že je splněno kritérium nutné komunikační potřeby. Obecní úřad jednak nijak nezdůvodnil, jak dospěl k závěru, že byl dán souhlas pana Hellera, když nelze přihlížet k souhlasu předchozího vlastníka jako veřejnoprávní korporace a on sám žádný souhlas nikdy neprojevil a jednak nezdůvodnil ani kritérium nutné komunikační potřeby, když dle odvolatele se k nemovitostem č.p. 54, 55, 56, 57 lze dostat i jiným způsobem. Dále odvolatel dokláda povolení Obecního úřadu Milín - stavební úřad k oploceni jeho pozemku na základě ohlašení stavby, nákresu oplocení a souhlasu majitelů sousedních pozemků, když dle tohoto povolení je zcela zřejmé, že na jeho sporných pozemcích se nenachazí žádná veřejná účelová komunikace, neboť v opačném případě by mu nebylo vydáno povolení k oplocení tohoto pozemku. Se stavbou tohoto oplocení navíc souhlasili

7 Č.j.:083819/2014/KUSK-DOP/HOL strana 7 / 12 majitelé sousedních nemovitostí, kteří nyní žádají, aby byl určen charakter komunikace, což považuje odvolatel za absurdní. S ohledem na vše výše uvedené je odvolatel toho názoru, že rozhodnutí Obecního úřadu Lazsko vede k nepřípustnému zásahu do jeho vlastnického práva i s ohledem na výše uvedená soudní rozhodnutí. K těmto námitkám odvolatele a k zdůvodnění svého rozhodnutí odvolací správní orgán uvádí. Řízení o určení právního vztahu dle 142 správního řádu se obsahově blíží řízení spornému, v daném řízení správní orgán vychází z návrhů na dokazování předložené žadatelem, kdy jiné důkazy než navržené provádí pouze v případě veřejného zájmu. Prioritu zde získává zásada zákonnosti a zásada procesní ekonomiky. Ustanovení 142 neobsahuje samostatnou úpravu okruhu účastníků řízení. Je proto nutné vyjít z 27 a 28 správního řádu. Protože řízení podle 142 správního řádu je možné zahájit pouze na návrh, použije se 27 odst. 1 písm. a) správního řádu, podle kterého jsou účastníky řízení v řízení o žádosti žadatel a další dotčené osoby, na které se pro společenství práv nebo povinností s žadatelem musí vztahovat rozhodnutí správního orgánu. Dále jsou podle 27 odst. 2 správního řádu účastníky řízení též další dotčené osoby, pokud mohou být rozhodnutím přímo dotčeny ve svých právech nebo povinnostech. Základní podmínkou pro to, aby byla fyzická osoba považována za účastníka řízení, je hmotně právní vztah této konkrétní osoby k věci, která je předmětem správního řízení. K tomu aby osoba měla postavení účastníka řízení, je dostačující i pouhý předpoklad existence jejích práv, právem chráněných zájmů nebo povinností, o nichž má být ve věci jednáno. Pro zodpovězení otázky, zda je konkrétní osoba účastníkem řízení, protože může být přímo dotčena ve svých právech nebo povinnostech, je třeba vyhodnotit, zda existuje veřejné subjektivní právo takové osoby, které může být deklaratorním rozhodnutím přímo dotčeno. V rámci důkazního řízení o posouzení otázky existence veřejně přístupné účelové komunikace na pozemku parc.č. 482, parc.č. 483, parc.č. 38/1, parc.č. 35/5, parc.č. 17/1, parc.č. 17/4 a parc.č. 17/5 v katastrálním území Lazsko, byly v řízení prokázány tyto rozhodné skutečnosti: Veřejnou cestou se pozemek parc.č. 482, parc.č. 483, parc.č. 38/1, parc.č. 35/5, parc.č. 17/1, parc.č. 17/4 a parc.č. 17/5 v katastrálním území Lazsko stal konkludentním strpěním předchozích vlastníků, tato komunikace je jako veřejná cesta užívána minimálně od roku 1976 z naléhavé komunikační potřeby, jedná se o veřejně přístupnou účelovou komunikaci. Na základě těchto skutečností lze omezit soukromá práva vlastníka v souladu s čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod veřejnoprávním institutem obecného užívání pozemní komunikace (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , č.j.: 5 As 27/ Odvolatel v řízení neprokázal, že původním vlastníkem dotčené pozemkové parcely v minulosti, kdy pozemek začal sloužit jako účelová komunikace, byl jakýmkoliv způsobem vysloven kvalifikovaný nesouhlas s takovým užíváním. Naopak tím, že původní vlastník strpěl užívání pozemku jako komunikace, založil právně závazný status i pro budoucího majitele dotčeného soukromého pozemku. Toto obecné užívání pozemní komunikace nemůže být vyloučeno pozdějším jednostranným úkonem jeho právního nástupce (v současné době je právním nástupcem odvolatel). Obecní úřad Lazsko, nebyl ve smyslu ustanov. 52 správního řádu, návrhy účastníků vázán. Je však povinen provést důkazy, které jsou potřebné ke zjistění stavu věci. Obecní úřad Lazsko v odůvodnění výroku rozhodnutí přesně uvedl o jaké důkazy opírá výrok svého rozhodnutí. Odůvodnění výroku rozhodnutí je dostatečné, odůvodnění obsahuje důvody výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se prvoinstanční správní orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu jejich předpisů. Hlavním základem odůvodnění jsou

8 Č.j.:083819/2014/KUSK-DOP/HOL strana 8 / 12 vlastní důvody, proč správní úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části rozhodnutí. Tyto důvody jsou jasné, přesvědčivé a vycházejí z provedeného dokazování. Obecní úřad Lazsko se dostatečně zabýval veškerými znaky veřejně přístupné účelové komunikace, které jsou uvedené v 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích a dalšími kritérii existence veřejně přístupné účelové komunikace, které upravuje judikatura Nejvyššího soudu, Nejvyššího správního soudu a nálezy Ústavního soudu. V řízení správně rozhodl, že na pozemcích parc.č. 482, parc.č. 483, parc.č. 38/1, parc.č. 35/5, parc.č. 17/1, parc.č. 17/4 a parc.č. 17/5 v katastrálním území Lazsko, se nachází veřejně přístupná účelová komunikace neboť podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , č.j.: 1 As 76/ , dostupný na obecné užívání určitého statku, typicky právě veřejné cesty, je tradiční institut veřejného práva, které je v současné době vymezeno také v 19 zákona o pozemních komunikacích. Pro obecné užívání, tedy nevýlučné užívání statku odpovídající jeho určení, je charakteristické, že oprávnění k takovému užívání vzniká předem neurčenému okruhu uživatelů, tedy nejde o soukromá práva konkrétních osob k věci cizí (věcná břemena), a vzniká přímo ze zákona, na rozdíl od užívání zvláštního, které bývá vázáno na vydání určitého individuálního správního aktu (viz Hendrych D. a kol.: Správní právo. 7. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, str. 326 a násl.). V tomto duchu je obecné užívání upraveno i v 19 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, podle něhož smí každý, s výjimkou zvláštních, zákonem stanovených případů, užívat bezplatně pozemní komunikace, a to obvyklým způsobem, k účelům, ke kterým jsou určeny, a při respektování předpisů o provozu na pozemních komunikacích. Toto oprávnění svědčí každému uživateli jakékoli veřejné cesty, tedy i veřejně přístupné účelové komunikace, byť se taková komunikace, pokud je z hlediska občanského práva samostatnou věcí, nebo pozemek, k němuž v opačném případě náleží, nachází v soukromém vlastnictví. Podle ustálené judikatury (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , sp. zn. 22 Cdo 1868/2000, ze dne , sp. zn. 22 Cdo 1911/2000, a ze dne , sp. zn. 22 Cdo 2191/2002, dostupné na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , č. j. 5 As 20/ , dostupný na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , č. j. 6 Ans 2/ , publikovaný pod č. 1486/2008 Sb. NSS, a nález Ústavního soudu ze dne , sp. zn. II. ÚS 268/06, dostupný na je třeba zákon o pozemních komunikacích vykládat v souladu s čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práva svobod tak, že veřejně přístupná účelová komunikace nemůže vzniknout proti vůli vlastníka dotčeného pozemku. Jestliže však vlastník s jejím zřízením souhlasil, jsou jeho soukromá práva v takovém případě omezena veřejnoprávním institutem obecného užívání pozemní komunikace, které nemůže být vyloučeno jednostranným úkonem vlastníka, jenž takový souhlas udělil, ani jeho právními nástupci. Veřejnou cestou se tedy pozemek stává jeho věnováním obecnému užívání, ať již vlastníkem výslovně projeveným nebo konkludentním (vlastník obecné užívání trpí a neklade mu překážek). Rovněž komunikace, u níž sice již nelze zjistit, zda byla některým z předchozích vlastníků obecnému užívání věnována, jež však byla jako veřejná cesta užívána od nepaměti z naléhavé komunikační potřeby, je veřejně přístupnou účelovou komunikací. Novodobá judikatura v tomto ohledu navazuje již na rozhodovací praxi předválečného Nejvyššího správního soudu (srov. rozhodnutí Boh. A 10017/32). Ke vzniku veřejně přístupné účelové komunikace tedy není třeba správního rozhodnutí ani není podstatné, jak je příslušný pozemek, na němž se komunikace nachází, veden v katastru nemovitostí či jak byl evidován v minulosti. Podstatné je, zda tento pozemek splňuje veškeré znaky veřejně přístupné účelové komunikace uvedené v 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, tedy zda jde o dopravní cestu, určenou k užití silničními a jinými vozidly a chodci, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. To, zda je pozemek účelovou komunikací, je třeba posoudit podle současného zákona o pozemních komunikacích, neboť tento zákon nemá žádné přechodné ustanovení, ze kterého by bylo možno dovodit, že právní poměry komunikací zřízených za platnosti dřívějších předpisů je třeba posoudit podle těchto

9 Č.j.:083819/2014/KUSK-DOP/HOL strana 9 / 12 předpisů. Lze shrnout, že vedle nezbytného souhlasu vlastníka je podmínkou veřejného užívání soukromého pozemku též existence nutné a ničím nenahraditelné komunikační potřeby. Z dnešních hledisek posuzování legitimních omezení základních práv se totiž jedná o nezbytnou podmínku proporcionality omezení. Zjednodušeně řečeno, existují-li jiné způsoby, jak dosáhnout sledovaného cíle (zajištění komunikačního spojení nemovitostí), aniž by došlo k omezení vlastnického práva, je třeba dát před omezením vlastnického práva přednost těmto jiným způsobům. Neexistuje jiná srovnatelná alternativa pro zajištění plnohodnotného komunikačního spojení nemovitostí ve vlastnictví podatelů žádosti paní Bc. Jitky Lavičkové, pana Petra Lavičky, paní Kateřiny Petráňové, paní Marty Klementové a pana Milana Smetany, osob zúčastněných na řízení, které je třeba dát na základě principu proporcionality přednost. Lze souhlasit s odvolatelem, že komunikace na pozemcích parc.č. 38/1, parc.č. 38/5, parc.č. 17/4, parc.č. 17/5 a parc.č. 482 v katastrálním území Lazsko existuje, neboť se jedná se o účelovou komunikaci která je předmětem tohoto správního řízení, avšak účelová komunikace která je předmětem tohoto správního řízení se rovněž nachází na pozemku parc.č. 17/1 v katastrálním území Lazsko a na pozemku parc. č. 482 v katastrálním území Lazsko. Neboť zajišťuje plnohodnotné komunikační spojení s pozemkem parc.č. 483, parc.č. st. 62, parc.č. 77/11, parc.č. 77/27, parc.č. st. 63, parc.č. 77/12, parc.č. 77/28, parc.č. 17/4,parc.č. st. 64, parc.č. 77/13, parc.č. 77/14, parc.č. st. 65 vše v katastrálním území Lazsko. Tvrzení odvolatele, že přístup k nemovitostem ve vlastnictví osob zúčastněných na řízení je zajištěn i jiným způsobem je nepravdivý, neboť neexistuje v dané lokalitě k předmětné komunikaci alternativa, o níž by bylo možné vzhledem ke konkrétním podmínkám v území ještě rozumně uvažovat. Odvolací správní orgán se velmi důkladně zabýval všemi odvolatelem v odvolání uplatněnými námitkami, kterými z hlediska nepřiměřeného omezení jeho vlastnického práva, zpochybňoval věcnou správnost rozhodnutí Obecního úřadu Lazsko, jímž deklaroval existenci veřejně přístupné účelové pozemní komunikace (ve smyslu ustanovení 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích) na pozemku ve vlastnictví odvolatele. Odvolací správní orgán postup Obecního úřadu Lazsko, opírající se zejména o judikatorní vymezení podmínek, jejichž naplnění je nezbytným předpokladem pro legitimizaci omezení vlastnického práva jednotlivce v podobě vydání správního (deklaratorního) rozhodnutí o existenci veřejně přístupné účelové pozemní komunikace (ve smyslu ustanovení 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích) na jím vlastněném pozemku, považuje za ústavně konformní a neshledal v něm namítaná porušení základních práv odvolatele, jak tvrdí ve svém odvolání. Odvolatelem citovaný nálezu sp. zn. II. ÚS 286/06, v němž Ústavní soud konstatoval, že "ústavně konformní omezení vlastnického práva je možné pouze ve veřejném zájmu, na základě zákona a za náhradu, přičemž míra a rozsah omezení musí být proporcionální ve vztahu k cíli, který omezení sleduje, a prostředkům, jimiž je omezení dosahováno. Tam, kde jedna z těchto podmínek nuceného omezení vlastnického práva absentuje (například zákon nepředpokládá poskytnutí kompenzace za jeho omezení), jedná se o neústavní porušení vlastnického práva. V takových případech lze ústavně konformně omezit vlastnické právo pouze se souhlasem vlastníka, proto existuje-li v zákoně veřejnoprávní institut omezující vlastnické právo, aniž by s tímto omezením spojoval poskytnutí náhrady, je nezbytnou podmínkou jeho ústavní konformity souhlas vyjádřený vlastníkem. Nejedná se tak o nucené omezení ve smyslu čl. 11 odst. 4 Listiny." Uvedené limity omezení vlastnického práva pak Ústavní soud vztáhl právě i na případy tzv. veřejně přístupných účelových pozemních komunikací, definovaných v citovaném ustanovení 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, v jejichž případě je vlastnické právo omezeno tím, že vlastník musí strpět obecné užívání pozemku jako komunikace ( 19 zákona o pozemních komunikacích) a umožnit na něj veřejný přístup, aniž by však zákon o pozemních komunikacích toto omezení spojil s poskytnutím finanční náhrady. Proto Ústavní soud jako "jeho jediný ústavně

10 Č.j.:083819/2014/KUSK-DOP/HOL strana 10 / 12 konformní výklad" přijal ten, že "s takovým omezením vlastnického práva musí vlastník příslušného pozemku souhlasit. Vedle nezbytného souhlasu vlastníka je podmínkou veřejného užívání soukromého pozemku též existence nutné a ničím nenahraditelné komunikační potřeby." Odvolací správní orgán se neztotožňuje se odvolatelem v tom směru, pokud namítá, že Obecní úřad Lazsko nerespektoval závěry Ústavního soudu, přijaté v citovaném nálezu II. ÚS 268/06, když v jejím případě shledaly naplnění podmínek pro deklaraci existence veřejně přístupné účelové pozemní komunikace (ve smyslu ustanovení 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích), konkrétně souhlas od (dřívějšího) vlastníka pozemku, aniž by zohlednily skutečnost, že vlastnictví k předmětnému pozemku odvolatel nabyl od veřejnoprávního subjektu (Lesy České republiky, s. p.), což dle odvolatele představuje výjimku z "presumpce" (výslovně či konkludentně) poskytnutého souhlasu, jímž mají být vázáni i právní nástupci, jak vymezil Ústavní soud v citovaném nálezu sp. zn. II. ÚS 268/06. Lze sice přisvědčit odvolateli, že Ústavní soud zde skutečně vymezil určitou "výjimku" z pravidla, že "omezení vlastnického práva k pozemku ve formě veřejného přístupu na tento pozemek je způsobilé přecházet z vlastníka na vlastníka a že není třeba souhlasu nového vlastníka, pokud byl souhlas udělen vlastníky předchozími", a to právě při zohlednění skutečnosti, kdy nový vlastník daný pozemek nabyl od veřejnoprávní korporace (v daném případě hlavní město Praha). "Výše uvedený závěr jistě platí tam, kde dochází k převodu vlastnického práva mezi soukromými subjekty a kde nový vlastník pozemek přejímá do vlastnictví s vědomím, že vlastnické právo je již takto omezeno. Tento závěr však nelze podle Ústavního soudu vztahovat na případ stěžovatelů, kteří nabyli vlastnické právo k pozemku od hl. města Prahy v restituci. V daném případě je totiž nezbytné přihlížet k tomu, že předchozím vlastníkem byla veřejnoprávní korporace, jejíž přístup k otázce veřejného užívání pozemků je jistě velmi odlišný od postojů ryze soukromého vlastníka pozemku." Uvedenou "výjimku" z pravidla (či lépe: významnou okolnost) nelze ovšem dle názoru odvolací správního orgánu (který je v souladu se soudním rozhodnutím Ústavního soudu sp. zn.: 136/15, ze dne , všecha na rozhodnutí Ústavního soudu jsou rovněž dostupná na vykládat tak, že by onen souhlas předchozího vlastníka a jeho přechod na nového vlastníka byl pro případy nabytí pozemku od veřejnoprávní korporace a priori - a tedy absolutně - vyloučen, jak naznačuje odvolatel. Takový závěr totiž z citovaného nálezu Ústavního soudu zdaleka dovodit nelze. Ústavní soud zde jednoznačně vymezil, že obecné soudy (či správní orgány) jsou při zkoumání podmínek pro deklaraci existence veřejně přístupné účelové pozemní komunikace (ve smyslu ustanovení 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích) a tedy přípustnosti omezení práv vlastníka dotčeného pozemku povinny důkladně zkoumat všechny významné okolnosti (i z časového hlediska), za kterých došlo k poskytnutí daného souhlasu, včetně jeho "kvality" a intenzity, resp. za kterých došlo k jeho přechodu na nového vlastníka společně s převodem vlastnictví k dotčenému pozemku, zejména z hlediska povědomí nového vlastníka o existenci takového omezení, což obecné soudy v případě posuzovaném v citovaném nálezu sp. zn. II. ÚS 268/06 neučinily, když souhlas nových vlastníků dotčeného pozemku "bez dalšího presumovaly", aniž by při svém rozhodování vůbec vzaly v úvahu, že k nabytí jejich vlastnictví došlo v restituci a v tomto smyslu tedy nemohli vstupovat do práv a povinností předchozího vlastníka, přičemž jejich následné jednání od samého počátku vylučovalo jakoukoliv možnost připuštění byť i konkludentního souhlasu s omezením jejich vlastnických práv k dotčenému pozemku, čímž se obecné soudy dopustily porušení jejich vlastnického práva. Naopak v nyní projednávaném správním řízení se Obecní úřad Lazsko pochybení dle názoru odvolacího správního orgánu nedopustil. Obecní úřad Lazsko, při hodnocení naplnění podmínek pro deklaraci existence veřejně přístupné účelové pozemní komunikace (ve smyslu ustanovení 7 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích) na pozemku ve vlastnictví odvolatele velmi důkladně (na základě celé řady provedených důkazů) zkoumal nejen to, zda s

11 Č.j.:083819/2014/KUSK-DOP/HOL strana 11 / 12 ohledem na konkrétní okolnosti případu bylo možné presumovat existenci souhlasu ("nebyla prokázána existence kvalifikovaného nesouhlasu") dřívějších vlastníků dotčených pozemků s omezením jejich vlastnických práv, a to i z hlediska časového (sousedící nemovitosti, k nimž předmětná pozemní komunikace zajišťuje přístup (byly zkolaudovány zhruba před 37 lety a z logiky věci vyplývá, že již tehdy k nim museli mít jejich vlastníci přístup), nýbrž také právě okolnosti přechodu daného souhlasu na odvolatele, coby nového vlastníka dotčeného pozemku, a to i s ohledem na veřejnoprávní charakter předešlého vlastníka (Lesy České republiky, s. p.). Stejně tak Obecní úřad Lazsko vážil, zda omezení vlastnických práv odvolatele k dotčeným pozemkům v důsledku deklarace existence veřejně přístupné účelové pozemní komunikace je přiměřené (proporcionální), tzn. zda míra a rozsah takového omezení je přiměřené ve vztahu k cíli, který omezení sleduje, a ve vztahu k prostředkům, jimiž je omezení dosahováno. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu, "aby mohlo dojít k deklaraci existence konkrétní veřejně přístupné účelové pozemní komunikace, musí být dostatečným způsobem zjištěn veřejný zájem na obecném užívání takové komunikace. Tento zájem spočívá právě v nezbytné komunikační potřebě, kterou by tato komunikace zajistila, za předpokladu, že neexistují komunikační alternativy, o nichž je možné ještě rozumně uvažovat. Jak totiž vyplývá z definičních znaků účelové pozemní komunikace ( 7 odst. 1 věta první zákona o pozemních komunikacích) a vůbec z účelu institutu jako takového, jejím primárním smyslem je zajištění přístupu vlastníků k jejich nemovitostem" (srov. např. rozsudek ze dne , č. j. 2 As 44/ ). V nyní projednávaném správním řízení odvolatele Obecní úřad Lazsko na základě provedených důkazů dospěl k závěru, že předmětná veřejně přístupná účelová pozemní komunikace na pozemcích ve vlastnictví odvolatele naplňuje onu nezbytnou podmínku komunikační potřebnosti, když jiné, odvolatelem zdůrazňované nijak blíže nespecifikované komunikační alternativy (tzv. lze dostat jiným způsobem"), sledovaný účel (zajištění přístupu vlastníků k sousedícím nemovitostem) zdaleka naplnit nemohou. V dané věci se jedná o rozhodnutí vydané podle ustanovení 142 odst. 1 správního řádu, jenž právně kvalifikuje určitý pozemek, jako účelovou komunikaci, tedy plochu se zvláštním veřejnoprávním postavením ( 7 zákona o pozemních komunikacích), z něhož pro dotčené osoby plynou určitá veřejnoprávní práva a povinnosti. Právním účinkem má být zejména to, že konkrétní pozemek či jejich konkrétní část mají status účelové komunikace. Uvedenému požadavku napadené rozhodnutí Obecního úřadu Lazsko vyhovuje. Je tedy zásadně nezměnitelně určeno, že se na předmětném pozemku nachází (přesněji řečeno může nacházet) účelová komunikace, přičemž její konkrétní poloha a rozsah není stanoven jinak než odkazem na skutkový stav v rozhodný okamžik, který však dosud podle obsahu spisu i přezkoumávaného správního rozhodnutí zjišťován nebyl. Není proto vyloučeno, že v dalším řízení (dalších řízeních) podle ustanovení 142 odst. 1 správního řádu bude v limitech daných nyní přezkoumávaným správním rozhodnutím konkrétně určováno, které části předmětného pozemku byly v rozhodném dni užívány jako účelová komunikace (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , č.j.: 7 As 47/ ). Posouzení komunikace jako účelové nepřísluší Stavebnímu úřadu Milín, ale příslušnému silničním správnímu úřadu ve smyslu ustanovení 40 odst. 5 zákona o pozemních komunikacích, v tomto případě Obecnímu úřadu Lazsko. Z tohoto důvodu je námitka odvolatele, že dle povolení Obecního úřadu Milín stavebního úřadu (ohlášení stavby č.j.: 1566/2011), se na jeho sporných pozemcích se nenachazí žádná veřejná účelová komunikace, nepravdivá. V přílohách odvolání se nenachází písemné stanovisko případně vyjádření příslušného silničního správního úřadu, kterým je Obecní úřad Lazsko, ke stavbě oplocení včetně stání pro koně. Otisk kulatého razítka Obce Lazsko s podpisem na samostatném listu rozměru A3, kde je mimo jiné podací razítko Obecního úřadu Milín, ze dne , stanovisko (vyjádření) příslušného silničního správního úřadu nenahrazuje.

12 Č.j.:083819/2014/KUSK-DOP/HOL strana 12 / 12 Odvolacímu správnímu orgánu v tomto správním řízení nepřísluší hodnotit postup Obecního úřadu Milín a to konkrétně stavebního úřadu, avšak lze souhlasit s odvolatelem, že v případě, kdy mu nebyl jako stavebníkovi doručen do 40 dnů ode dne, kdy ohlášení stavby oplocení vlastního pozemku včetně stání pro koně došlo Stavebnímu úřadu Milín, a ani mu nebyl v této lhůtě doručen zákaz provedení ohlášené stavby, platí, že stavební úřad souhlas udělil. Dle názoru odvolacího správního orgánu by pouze tento souhlas mlčky neměl obstát v případě, kdy stavebník neprokáže, že jeho stavební záměr je v souladu s požadavky uvedenými v 90 v této době platného stavebního zákona č. 183/2006 Sb. To znamená, že mu stavební úřad měl vydal územní souhlas se záměrem, tak jak je uvedeno v ustanovení 96 odst. 4 v té době platného stavebního zákona. S odkazem na výše uvedené skutečnosti rozhodl odvolací orgán způsobem uvedeným ve výrokové části tohoto rozhodnutí. P o u č e n í : Proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu se nelze dále odvolat (ustanov. 91 odst. 1 správního řádu). otisk úředního razítka Mgr. Michal Holub odborný referent silničního hospodářství Toto rozhodnutí musí být vyvěšeno po dobu 15 dnů. Vyvěšeno dne:... Sejmuto dne:... Razítko, podpis orgánu, který potvrzuje vyvěšení a sejmutí rozhodnutí. Obdrží: Mgr. Jiří Kokeš, advokát, Na Flusárně 168, Příbram Bc. Jitka Lavičková, bytem Lazsko 54, Milín Petr Lavička, bytem Lazsko 54, Milín Kateřina Petráňová, bytem Lazsko 55, Milín Marta Klementová, bytem Lazsko 55, Milín Milan Smetana, bytem Lazsko 57, Milín Ladislava Deppeová, bytem Nad Octárnou 401/1, Praha 616 Mirko Uher, bytem Neuhausweg 9A, 3097 Liebefeld, Švýcarsko Obecní úřad Lazsko Milín (s žádostí o vyvěšení dokumentu na úřední desce a o zpětné zaslání dokumentu s potvrzením o vyvěšení pod dobu 15 dní)