ýeské skloėování ýeské skloėování

Transkript

1 eské sklo ování eské sklo ování popisuje systém gramaticky podmín ných modifikací podstatných jmen, p ídavných jmen, zájmen a íslovek v eském jazyce. V eštin existuje systém 7 pád (nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, lokál, instrumentál). Žádné slovo nemá 14 maximáln možných tvar v jednotném a množném ísle, n které tvary se vždy opakují ve více pádech.v eštin se u podstatných jmen rozlišuje rod mužský, ženský a st ední, mužský se dále rozlišuje na životný a neživotný. Rodem podstatného jména se pak ídí i rod (a tedy i sklo ování) p ídavných jmen, zájmen a íslovek.

2 1.Podstatná jména Podstatná jména - substantiva ( slova ohebná, sklo ují se ) Definice: Podstatná jména jsou názvy osob (žena), zví at (ko ka), v cí (st l) a samostatné názvy d j (b hání), vlastností (ochota) a vztah (láska). D lení: - konkrétní (názvy osob, zví at, v cí) - obecná ( lov k) - vlastní (Pavel) - abstraktní (názvy vlastností, inností a d j ) Ur ujeme: a) Rod: - mužský - maskulinum ( ten strom ) - ženský - feminimum ( ta eka ) - st ední - neutrum ( to slunce ) b) íslo: - jednotné - singular ( kot ) podstatná jména hromadná ( d íví, kamení ) - mají tvar jednotného ísla, ale znamenají více v cí téhož druhu podstatná jména látková ( mléko, voda ) - ozna ují látku bez z etele na množství podstatná jména pomnožná ( kamna, dve e ) - mají tvar jednotného ísla, ale mohou ozna ovat i jednu v c - množné - plural ( ko ata ) c) Pád: nominativ- 1.pád - kdo, co? ( Honza ) genitiv- 2.pád - koho, eho? ( bez ) ( Honzy ) dativ- 3.pád - komu, emu? ( k ) ( Honzovi ) akuzativ- 4.pád - koho, co? (vidíme ) ( Honzu ) vokativ- 5.pád - oslovujeme, voláme ( Honzo! ) lokál- 6.pád - ( o )kom, ( o ) em? ( o ) ( Honzovi ) instrumentál 7.pád - kým, ím? ( s ) ( Honzou )

3 d) Vzor: ( rod mužský životný ) - pán, muž, p edseda, soudce ( rod mužský neživotný ) - hrad ( les ), stroj ( rod ženský ) - žena, r že, píse, kost ( rod st ední ) - m sto, mo e, ku e, stavení Pro sklo ování podstatných jmen existuje 20 vzor. P i azení ke vzor m závisí na rodu a zakon ení v nominativu. U podstatných jmen, kde kmen kon í skupinou souhlásek, je vkládáno pohyblivé e mezi poslední dv souhlásky u pád s nulovou koncovkou: zámek (N sg, A sg), zámku (G sg, D sg, V sg, L sg), zámkem (I sg) atd. - vzor hrad karta (N sg),, karet (G pl) - vzor žena St ídání (alternace) souhlásek na konci kmene je v n kterých pádech obvyklé, nap. zámek (N sg) -> zámcích (L pl), V ra (N sg) -> V e (D sg). Toto pravidlo je pom rn komplikované. Vzory podstatných jmen Systém vzor se liší podle publikace, nejznám jší m sto, mo e, ku e, stavení; žena, r že, píse, kost; pán, hrad, muž, stroj, p edseda, soudce je neúplný.vzor se dá nalézt více, p i emž n které mají jak své varianty, tak podvzory. V následujícím seznamu sestaveném z n kolika zdroj jsou varianty vzor uvedeny v závorkách a podvzory jsou odd leny od sebe árkami. Zvláštní podvzory, které využívají svého hlavního vzoru jen v n kterých pádech a ísle, jsou vyzna eny kurzívou.mnohá jména i p esto kolísají p i sklo ování mezi více vzory (nap. dve e jako r že, ale v 7. pádu dve mi nikoli podle r žemi, ale podle kostmi).

4 Mužský rod životný o pán (student), syn, voják o muž, cizinec, rodi o p edseda, pa áca (rikša) o soudce o génius o hajný (podle vzoru p ídavného jména mladý) o pr vod í (podle vzoru p ídavného jména jarní) Mužský rod neživotný o hrad, les o stroj o cyklus Ženský rod o žena, Má a, lidi ky o r že (n še / tabule / židle) o píse (sk í ) o kost (místnost), lidé o idea o hajná (podle vzoru p ídavného jména mladý) o pr vod í (podle vzoru p ídavného jména jarní) St ední rod o m sto, st edisko (hledisko), jablko (brko), pon o o mo e, bojišt, vejce o ku e o stavení (nádraží) o rám o muzeum o drama o vstupné (podle vzoru p ídavného jména mladý) o telecí (podle vzoru p ídavného jména jarní)

5 b) Rod mužský životný Nominativ pán muž p edseda soudce Genitiv pána muže p edsedy soudce Dativ pánovi, pánu mužovi, muži p edsedovi soudci, soudcovi J.. Akuzativ pána muže p edsedu soudce Vokativ pane! diváku! muži! p edsedo! soudce! Lokál pánovi, pánu mužovi, muži p edsedovi soudci, soudcovi Instrumentál pánem mužem p edsedou soudcem Nominativ pánové, páni mužové, muži p edsedové soudci, soudcové Genitiv pán muž p edsed soudc Dativ pán m muž m p edsed m soudc m Mn.. Akuzativ pány muže p edsedy soudce Vokativ pánové! páni! mužové! muži! p edsedové! soudci! soudcové! Lokál pánech divácích mužích p edsedech kolezích soudcích Instrumentál pány muži p edsedy soudci

6 c) Rod mužský neživotný Nominativ hrad stroj Genitiv hradu lesa stroje Dativ hradu stroji Sg. Akuzativ hrad stroj Vokativ Lokál hrade! zámku! hradu, hrad lesu, lese stroji! stroji Instrumentál hradem strojem Nominativ hrady stroje Genitiv hrad stroj Dativ hrad m stroj m Pl. Akuzativ hrady stroje Vokativ hrady! stroje! Lokál hradech zámcích strojích Instrumentál hrady stroji N která slova latinského p vodu zakon ená -us (génius, cyklus) se sklo ují podle vzoru pán (životná) nebo hrad (neživotná), jako kdyby v nominativu zakon ení -us nebylo: Brut'us, Bruta, Brutovi, Bruta, Brute, Brutovi, Brutem. Toto se týká pouze n kterých ze slov, která se v latin sklo ují podle 2. deklinace (v genitivu se us m ní v i). Slova, která v latin podléhají 4. deklinaci (i v genitivu jsou zakon ená na us) a slova, která v eštin zdomácn la tak, že se p vodní latinská koncovka stala sou ástí eského ko ene, se sklo ují podobn jako p vodní eská slova (nap. ubrus)

7 d) Rod ženský Nominativ žena r že píse kost Genitiv ženy r že písn kosti Dativ žen škole r ži písni kosti Sg. Akuzativ ženu r ži píse kost Vokativ ženo! r že! písni! kosti! Lokál žen škole r ži písni kosti Instrumentál ženou r ží písní kostí Nominativ ženy r že písn kosti Genitiv žen r ží písní kosti Dativ ženám r žím písním kostem Pl. Akuzativ ženy r že písn kosti Vokativ ženy! r že! písn! kosti! Lokál ženách r žích písních kostech Instrumentál ženami r žemi písn mi kostmi

8 e) Rod st ední Nominativ m sto mo e ku e stavení Genitiv m sta mo e ku ete stavení Dativ m stu mo i ku eti stavení Sg. Akuzativ m sto mo e ku e stavení Vokativ m sto! mo e! ku e! stavení! Lokál m st, m stu mo i ku eti stavení Instrumentál m stem mo em ku etem stavením Nominativ m sta mo e ku ata stavení Genitiv m st mo í ku at stavení Dativ m st m mo ím ku at m stavením Pl. Akuzativ m sta mo e ku ata stavení Vokativ m sta! mo e! ku ata! stavení! Lokál m stech mo ích ku atech staveních Instrumentál m sty mo i ku aty staveními Slova latinského p vodu zakon ená -um se sklo ují podle vzoru m sto: muzeum, muzea, muzeu, muzeum N která z takových slov však zdomácn la v eštin i v podob, že se p vodní latinská koncovka stala sou ástí eského ko ene. V tšinou se taková podoba považuje za nespisovnou (dopis bez datumu apod.).

9 2.P ídavná jména P ídavná jména - adjektiva (slova ohebná, sklo ují se) Definice - p ídavná jména vyjad ují vlastnosti podstatných jmen (milá dívka, erný pes, kvetoucí louka, n žná krása) S podstatnými jmény se shodují v rod, v ísle a v pád (hn dý k, hn dá kráva, hn dé št n, hn dá št ata, hn dým št at m) Druhy - tvrdá, m kká, p ivlast ovací Ur ujeme - rod, íslo, pád, vzor, dále druh a stupe Sklo ování p ídavných jmen závisí na rodu podstatného jména, které rozvíjejí: Stup ování p ídavných jmen mladý muž (m) mladá žena (ž) mladé víno (s) 1.stupe pozitiv rychlý vd ný malý hezký 2.stupe komparativ (-ejší, - jší, -ší, -í) rychlejší vd n jší menší hez í 3.stupe superlativ (nej- ) nejrychlejší nejvd n jší nejmenší nejhez í

10 Vzory p ídavných jmen mladý (dobrý) tvrdý vzor jarní m kký vzor otc v p ivlast ovací mužský mat in p ivlast ovací ženský Tvrdé sklo ování Mužský životný Mužský neživotný Ženský St ední Nominativ mladý mladá mladé Genitiv mladého mladé mladého Dativ mladému mladé mladému Sg. Akuzativ mladého mladý mladou mladé Vokativ mladý! mladá! mladé! Lokál mladém mladé mladém Instrumentál mladým mladou mladým Nominativ mladí mladé mladá Genitiv Dativ mladých mladým Pl. Akuzativ mladé mladá Vokativ mladí! mladé! mladá! Lokál Instrumentál mladých mladými

11 M kké sklo ování Mužský životný Mužský neživotný Ženský St ední Nominativ jarní Genitiv jarního jarní jarního Dativ jarnímu jarní jarnímu Sg. Akuzativ jarního jarní Vokativ jarní! Lokál jarním jarní jarním Instrumentál jarním jarní jarním Pl. Nominativ Genitiv Dativ Akuzativ Vokativ Lokál Instrumentál jarní jarních jarním jarní jarní! jarních jarními

12 P ivlast ovací p ídavná jména P ivlast ovací p ídavná jména se tvo í od životných podstatných jmen (mužského a ženského rodu) v jednotném ísle: otec -> otc v matka -> mat in Mužský životný Mužský neživotný Ženský St ední Nominativ otc v, mat in otcova, mat ina otcovo, mat ino Genitiv otcova, mat ina otcovy, mat iny otcova, mat ina Dativ otcovu, mat inu otcov, mat in otcovu, mat inu Sg. Akuzativ otcova, mat ina otc v, mat in otcovu, mat inu otcovo, mat ino Vokativ otc v, mat in otcova, mat ina otcovo, mat ino Lokál otcov, mat in Instrumentál otcovým, mat iným otcovou, mat inou otcovým, mat iným Nominativ otcovi, mat ini otcovy, mat iny otcova, mat ina Genitiv Dativ otcových, mat iných otcovým, mat iným Pl. Akuzativ otcovy, mat iny otcova, mat ina Vokativ otcovi, mat ini otcovy, mat iny otcova, mat ina Lokál Instrumentál otcových, mat iných otcovými, mat inými P íklady:otc v d m, mat ino auto. P ivlast ovací p ídavná jména jsou asto sou ástí názv ulic, nám stí, budov atd.:neruda -> Nerudova ulice ale: Jan Neruda -> ulice Jana Nerudy, partyzáni -> ulice Partyzán.P ivlast ovací p ídavná jména netvo íme od víceslovných pojmenování a podstatných jmen v množném ísle.

13 3.Zájmena Definice Zájména prononima ( slova ohebná, sklo ují se ) zastupují podstatná jména nebo na n ukazují Druhy 1. osobní: já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona, zvratné se 2. p ivlast ovací: m j, tv j, jeho, její, náš, váš, jejich, sv j - zvratné 3. ukazovací: ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám 4. tázací: kdo, co, jaký, který, í 5. vztažná: kdo, co, jaký, který, í, jenž 6. neur itá: n kdo, n co, n který, n jaký, n í; ledakdo...; kdokoli...; kdosi, cosi, kterýsi, jakýsi, ísi; leckdo, lecco, leckterý...; každý, všechen 7. záporná: nikdo, nic, nijaký, ni í, žádný Ur ujeme - pád, íslo, jmenný rod, dále vzor a druh Sklo ování a) bezrodá: ( já, ty, my, vy, zvratné se ) - mají zvláštní sklo ování b) rodová: * vzory zájmenného sklo ování - ten ( tvrdý vzor ) - náš ( m kký vzor ) * vzory složeného sklo ování - mladý, jarní Sklo ování zájmen je pom rn komplikované, n která se sklo ují podle vzor p ídavných jmen, n která jsou nepravidelná.

14 Osobní zájmena Nominativ já ty on ona ono Genitiv mne, m tebe, t jeho, ho n ho jí ní jeho, ho n ho Sg. Dativ Akuzativ mn, mi tob, ti mne, m tebe, t jemu, mu n mu jeho, ho, jej n ho, n j jí ní ji ni jemu, mu n mu je(j), ho n (j) Lokál mn tob n m ní n m Instrumentál mnou tebou jím ním jí ní jím ním Nominativ my vy oni ony ona Pl. Genitiv nás vás Dativ nám vám Akuzativ nás vás jich nich jim nim je n Lokál nás vás nich Instrumentál námi vámi jimi nimi V n kterých pádech jsou možné krátké tvary, které se však nemohou pojit s p edložkami. Tyto tvary jsou nep ízvu né, tvo í p íklonky k p edchozímu slovu, nemohou tedy stát na za átku v ty. P íklady: Nedávej mi to. Mn to nedávej. (d raz na mn ) P ij ke mn. Ve 3. osob se tvary za ínající j- používají bez p edložek, zatímco tvary za ínající n- se pojí s p edložkami: Ukaž mu to. nebo Ukaž to jemu. (d raz na jemu) P išla k n mu. Akuzativní tvary jej (on), je, n (ono) se dnes považují za knižní.

15 Zvratné osobní zájmeno Používá se, pokud je podm t a p edm t totožný. Toto zájmeno nemá tvar pro nominativ a používá se pro všechny osoby v obou íslech. Nominativ ---- Genitiv Dativ Akuzativ Lokál sebe sob, si sebe, se sob Instrumentál sebou P íklad:vidím se (sebe) v zrcadle. Krátké tvary se a si jsou též sou ástí zvratných sloves: Posa se./sedni si. Mužský životný Mužský neživotný Ženský St ední Nominativ m j tv j moje, má tvoje, tvá moje, mé tvoje, tvé Genitiv mého tvého mojí, mé tvojí, tvé mého tvého Dativ mému tvému mojí, mé tvojí, tvé mému tvému Sg. Akuzativ mého tvého m j tv j moji, mou tvoji, tvou moje, mé tvoje, tvé Lokál mém tvém mojí, mé tvojí, tvé mém tvém Instrumentál mým tvým mojí, mou tvojí, tvou mým tvým

16 Nominativ moji, mí tvoji, tví moje, mé tvoje, tvé moje, má tvoje, tvá Genitiv mých tvých Dativ mým tvým Pl. Akuzativ moje, mé tvoje, tvé moje, má tvoje, tvá Lokál mých tvých Instrumentál mými tvými Mužský životný Mužský neživotný Ženský St ední Nominativ její Genitiv jejího její jejího Sg. Dativ jejímu její jejímu Akuzativ jejího její Lokál jejím její jejím Instrumentál jejím její jejím Pl. Nominativ Genitiv Dativ Akuzativ Lokál Instrumentál její jejích jejím její jejích jejími

17 Mužský životný Mužský neživotný Ženský St ední Nominativ náš váš naše vaše Genitiv našeho vašeho naší vaší našeho vašeho Sg. Dativ Akuzativ našeho vašeho našemu vašemu náš váš naší vaší naši vaši našemu vašemu naše vaše Lokál našem vašem naší vaší našem vašem Instrumentál naším vaším naší vaší naším vaším Nominativ naši vaši naše vaše Genitiv našich vašich Pl. Dativ Akuzativ našim vašim naše vaše Lokál našich vašich Instrumentál našimi vašimi Zájmeno jeho a jejich je nesklonné. Zvratné p ivlast ovací zájmeno Používá se, pokud p ivlast ujeme podm tu. Pro všechny osoby je stejné.

18 Mužský životný Mužský neživotný Ženský St ední Nominativ sv j svoje, svá svoje, své Genitiv svého svojí, své svého Sg. Dativ svému svojí, své svému Akuzativ svého sv j svoji, svou svoje, své Lokál svém svojí, své svém Instrumentál svým svojí, svou svým Nominativ svoji, sví svoje, své svoje, svá Genitiv svých Pl. Dativ svým Akuzativ svoje, své svoje, svá Lokál Instrumentál svých svými P íklady:vidím svého otce. Vidíš svého otce. Srovnej:On vidí svého otce. (vlastního otce) On vidí jeho otce. (otce n koho jiného)

19 b) Ukazovací zájmena Mužský životný Mužský neživotný Ženský St ední Nominativ ten ta to Genitiv toho té toho J.. Dativ tomu té tomu Akuzativ toho ten tu to Lokál tom té tom Instrumentál tím tou tím Nominativ ti ty ta Genitiv t ch Mn.. Dativ t m Akuzativ ty ta Lokál Instrumentál t ch t mi Tento, tato, toto a tamten, tamta, tamto se sklo ují jako ten + to (tento, tohoto, tomuto ), resp. tam + ten (tamten, tamtoho, tamtomu ). Onen, ona, ono (nezam ovat s osobními zájmeny) se sklo uje jako ten (onen, onoho, onomu ; ona, oné, oné, ). To se asto používá jako osobní zájmeno místo zájmena ono: Dej mi to. Používá se také ve spojení to je/jsou, a to bez ohledu na rod a íslo podstatného jména: To je m j p ítel. To jsou mí p átelé.

20 c) Adjektivní zájmena N která ukazovací, tázací, vztažná, neur itá a záporná zájmena se sklo ují zcela podle vzor p ídavných jmen.takový, jaký, který, n jaký, n který, nijaký, žádný se sklo uje jako mladý. í, n í, ni í se sklo uje jako jarní. d) Tázací, vztažná, neur itá a záporná zájmena substantivního typu Nominativ kdo co Genitiv Dativ Akuzativ Lokál koho eho komu emu koho co kom em Instrumentál kým ím N kdo, nikdo se sklo uje jako kdo (n kdo, n koho, n komu, ).N co, nic se sklo uje jako co (n co, n eho, n emu, ; nic, ni eho, ni emu, ). e) Vztažné zájmeno jenž Mužský životný Mužský neživotný Ženský St ední Nominativ jenž jež Genitiv jehož n hož jíž níž jehož n hož Dativ jemuž n muž jíž níž jemuž n muž Sg. Akuzativ jehož, jejž n hož jejž n jž již niž jež n ž Lokál n mž níž n mž Instrumentál jímž nímž jíž níž jímž nímž

21 Nominativ již jež Pl. Genitiv Dativ Akuzativ Lokál Instrumentál jichž nichž jimž nimž jež n ž nichž jimiž nimiž Jenž není tázací zájmeno, znamená totéž co který (jako vztažné zájmeno): Vidím muže, který/jenž práv p ichází.

22 2. eské asování asování (konjugace, ohýbání sloves) se provádí p edevším pomocí speciálních koncovek, v n kterých p ípadech i hláskovou zm nou kmene slova. asování v eštin slouží k vyjád ení osoby, ísla, asu, vidu, rodu a zp sobu, který se vztahuje k d ji i stavu, jež sloveso popisuje.rozeznáváme slovesné tvary jednoduché (nap. d lat, d lám) a složené (nap. d lal jsem, budu d lat). - verba ( slova ohebná, asují se ) Slovesa a jejich kategorie Definice - Slovesa jsou slova, která vyjad ují: innost ( pracovat ), stav ( ležet ) nebo zm nu stavu ( z ervenal ) Ur ujeme a) osoby: 1. já 1. my 2. ty 2. vy 3. on, ona, ono 3. oni, ony, ona b) íslo: - jednotné - singulár ( d lám ) - množné - plurál ( d láme ) c) as: - p ítomný - prézens ( d lám, d láme ) - minulý - préteritum ( d lal jsem, d lali jsme ) - budoucí - futurum ( budu d lat, budeme d lat ) d) zp sob: - oznamovací - indikativ ( d lám, d láme ) - rozkazovací - imperativ ( d lej!, d lejme! ) - podmi ovací - kondicionál ( d lal bych, d lali bychom ) e) slovesný rod: - inný - aktivum - podm t je p vodcem d je ( vidím, vid l jsem, budu vid t ) - trpný - pasivum - podm t není p vodcem d je ( jsem vid n, byl jsem vid n, budu vid n )

23 f) slovesný vid: - nedokonavý - vyjad uje d j probíhající, neohrani ený v p ítomném, minulém nebo budoucím ase - dokonavý - vyjad uje d j n jakým zp sobem ohrani ený v minulém nebo budoucím ase (sedl jsem si, sednu si) g) t ídy a vzory Infinitiv Infinitiv je tvo en koncovkou -t, knižn též -ti; u n kterých sloves -ct (-ci): být/býti, jít/jíti, péct/péci

24 P í estí P í estí se v eštin používají k tvo ení minulého asu, podmi ovacího zp sobu a trpného rodu. Formáln se shodují se jmennými (krátkými) tvary p ídavných jmen. Proto vyjad uje na rozdíl od ostatních slovesných kategorií i jmenný rod, který se musí shodovat s rodem podm tu. P í estí inné P í estí inné, obvykle ozna ované jako minulé nebo též l-ové, se používá k tvo ení minulého asu a podmi ovacího zp sobu. Jednotné íslo Mužský rod Ženský rod St ední rod Mužský rod životný Množné íslo Mužský rod neživotný & ženský rod St ední rod byl d lal byla d lala bylo d lalo byli d lali byly d laly byla d lala P í estí trpné P í estí trpné, ozna ované také jako n/t-ové, se používá k opisnému tvo ení trpného rodu. Tvo í se dvojím typem zakon ení: Jednotné íslo Mužský rod Ženský rod St ední rod Mužský rod životný Množné íslo Mužský rod neživotný & ženský rod St ední rod bit d lán bita d lána bito d láno biti d láni bity d lány bita d lána

25 Shoda p ísudku s podm tem P ísudek musí vždy být ve v t ve shod s v ísle a osob (osobní zájmena), u p í estí také v rod. Toto mluvnické pravidlo ovliv uje pravopis zejména psaní i/y v koncovkách p í estí v množném ísle. P íklady: Rod Jed.. Mn.. mužský životný pes byl koupen mužský neživotný hrad byl koupen psi byli koupeni hrady byly koupeny ženský st ední ko ka byla koupena ko ky byly koupeny m sto bylo koupeno m sta byla koupena Uvedený p íklad ukazuje jak inné (byl, byla ), tak i trpné (koupen, koupena ) p í estí. Shoda ve jmenném rod se uplat uje ve všech asech v trpném rod, pouze v minulém ase v inném rod a podmi ovacím zp sobu. Pokud je podm t složen podstatných jmen r zných rod, rod mužský životný má p ednost p ed ostatními rody, rod ženský a mužský neživotný mají p ednost p ed rodem st edním. P íklady: muži a ženy byli ko ky a ko ata byly my jsme byli (my = my všichni/muži) x my jsme byly (my = ženy) Priorita rod : mužský životný > mužský neživotný & ženský > st ední

26 P echodníky P echodník (transgresiv) vyjad uje d j, který bu p edcházel jinému d ji ve v t (p echodník minulý), nebo probíhal/probíhá/bude probíhat sou asn s jiným d jem (p echodník p ítomný). Pomocí p echodník lze nahrazovat vedlejší v ty. P echodník je v sou asné eštin zastaralá forma slovesa. Používá se jen ke zvláštním ú el m nap. v um lecké literatu e. Obvykle se s ním setkáváme ve starší literatu e. P echodník p ítomný se tvo í p evážn od nedokonavých sloves, naopak p echodník minulý zejména od sloves dokonavých. P echodníky mají v jednotném ísle zvláštní tvar pro rod mužský a spole ný tvar pro rod ženský a st ední. V množném ísle je stejný tvar pro všechny t i rody. Mužský Ženský + st ední rod Množné íslo P echodník p ítomný P echodník minulý P íklady: -e -a -v -Ø -íc -ouc -vši -ši -íce -ouce -vše -še P echodníkovou konstrukci je možné odd lit od zbylé ásti v ty árkou. Usednuvši u okna, za ala plakat. p echodník minulý (p ed asný d j) D ti, vidouce babi ku, vyb hly ven. p echodník p ítomný (sou asný d j)

27 Vid eská slovesa se rozlišují podle vidu na dokonavá (perfektiva) a nedokonavá (imperfektiva). Dokonavá slovesa vyjad ují ukon enost d je, nemohou tedy vyjad ovat p ítomný as. Dokonavá slovesa se obvykle tvo í od nedokonavých pomocí p edpon. N které p edpony nem ní význam slovesa, mají funkci ist perfektiviza ní: psát (nedok.) -> napsat (dok.) N která dokonavá slovesa nejsou formáln odvozena od nedokonavých: brát (nedok.) -> vzít (dok.) Sekundárn je též možné vytvo it pomocí p ípony nedokonavé sloveso z dokonavého, obvykle v p ípadech, kdy p edpona modifikuje význam p vodního nedokonavého slovesa: psát (nedok.) -> p epsat (dok.) -> p episovat (nedok.)

28 asy eská slovesa vyjad ují 3 absolutní asy minulý, p ítomný a budoucí. Relativita d j se vyjad uje pomocí vidu, v tnými vazbami a pomocí p echodník a p í estí. P ítomný as vyjad ují pouze nedokonavá slovesa. P ítomný as P ítomný as se tvo í pomocí zvláštních koncovek: Osoba Jednotné íslo Množné íslo 1. -m/-i/-u -me 2. -š -te 3. -á/-í/-e -ají/-(ej)í/-ou Slovesa se rozd lují do 5 t íd podle toho, jak tvo í p ítomný as. Minulý as Minulý se tvo í pomocí p í estí inného (minulého; ve tvaru p íslušného rodu) a p ítomných tvar pomocného slovesa být, které se vypoušt jí ve 3. osob. Následující p íklad je pro rod mužský (životný v množném ísle): Osoba Jednotné íslo Množné íslo 1. d lal jsem d lali jsme 2. d lal jsi d lali jste 3. d lal d lali

29 Budoucí as U nedokonavých sloves se tvo í pomocí budoucích tvar pomocného slovesa být a infinitivu: Osoba Jednotné íslo Množné íslo 1. budu d lat budeme d lat 2. budeš d lat budete d lat 3. bude d lat budou d lat U n kterých sloves vyjad ujících pohyb se budoucí as tvo í p idáním p edpony po-/p - k tvar m p ítomného asu: p jdu, ponesu, povezu In nedokonavých sloves p ítomné tvary vyjad ují budoucnost. Srovnej: budu d lat nedok. ud lám dok. Rozkazovací zp sob Rozkazovací zp sob (imperativ) se tvo í pro 2. osobu v jednotném i množném ísle a pro 1. osobu v množném ísle. Ve 2. osob jednotného ísla má bu nulové zakon ení, nebo p ibírá koncovku -i/-ej (dle t ídy). Ve 2. osob množného ísla p ibírá koncovku -te/-ete/-ejte. V 1. osob množného ísla p ibírá koncovku -me/-eme/-ejme. P íklady: bu! bu te! bu me! spi! sp te! sp me! d lej! d lejte! d lejme!

30 Podmi ovací zp sob Podmi ovací zp sob (kondicionál) se tvo í pomocí p í estí inného (minulého) a zvláštních tvar pomocného slovesa být. Následující p íklad p ítomného kondicionálu je pro rod mužský (životný v množném ísle): Osoba Jednotné íslo Množné íslo 1. d lal bych d lali bychom 2. d lal bys d lali byste 3. d lal by d lali by Existuje rovn ž minulý kondicionál, který je však v eštin asto nahrazován kondicionálem p ítomným. Osoba Jednotné íslo Množné íslo 1. byl bych d lal byli bychom d lali 2. byl bys d lal byli byste d lali 3. byl by d lal byli by d lali By je také sou ástí spojek aby a kdyby, které rovn ž p ijímají stejné osobní koncovky: Kdybych nepracoval, nedostal bych výplatu.

31 Trpný rod V eštin existují 2 zp soby tvo ení trpného rodu: 1. Opisn pomocí slovesa být a p í estí trpného: M sto bylo založeno ve 14. století. 2. Pomocí zvratného zájmena se: Ono se neud lalo. To se vyrábí v ín. Použití se ovšem neznamená vždy trpný rod. Zvratná slovesa Tvary zvratného zájmena se a si jsou sou ástí zvratných sloves: Zápor posadit se myslet si Zápor se tvo í pomocí p ípony ne-. V budoucím ase a v trpném rod se p ipojuje k pomocnému slovesu být. ned lat ned lám ned lej! ned lal jsem nebudu d lat ned lal bych byl bych neud lal nebo nebyl bych ud lal není d láno V eských v tách asto dochází ke kumulaci záporných slov: Nic nemám. Nikdy to nikomu ne íkej.

32 Slovesné t ídy a vzory eské vzory se t ídí podle t íd, ty jsou ur eny koncovkou podle tvaru 3. osoby jednotného ísla p ítomného asu oznamovacího zp sobu. eština má celkem p t t íd vzor výjimku tvo í slovesa být, jíst, v d t, vid t, mít, chtít a jít, která jsou nepravidelná. Vzory nepostihují zm ny samohlásek ve kmeni slova. e: Tvrdé vzory: v kmeni je tvrdá i obojetná souhláska, p ed l je samohláska a : nese nesl bere bral M kké vzory: v kmeni slova se nachází m kká souhláska. maže mazal pe e pekl um e um el (t e t el) -ne tiskne tiskl mine minul za ne za al -je kryje kryl kupuje kupoval -í prosí prosil trpí trp l sází sázel -á d lá d lal Mnemotechnická pom cka: Že-ne je bída.

33 1. t ída Infinitiv nést íst péct t ít brát mazat P ítomný as nesu neseš nese neseme nesete nesou tu teš te teme tete tou pe u pe eš pe e pe eme pe ete pe ou t u t eš t e t eme t ete t ou beru bereš bere bereme berete berou mažu mažeš maže mažeme mažete mažou P í estí inné (minulé) nesl etl pekl t el bral mazal P í estí trpné nesen ten pe en t en brán mazán Rozkazovací zp sob nes! neste! nesme! ti! t te! t me! pe! pe te! pe me! t i! t ete! t eme! ber! berte! berme! maž! mažte! mažme! P echodník p ítomný nesa nesouc nesouce ta touc touce peka/pe e pekouc/pe íc pekouce/pe íce tra trouc trouce bera berouc berouce maže mažíc mažíce P echodník minulý (do)nes (do)nesši (do)nesše (p e) et (p e) etši (p e) etše (u)pek (u)pekši (u)pekše (u)t ev (u)t evši (u)t evše (se)brav (se)bravši (se)bravše (na)mazav (na)mazavši (na)mazavše Koncovky 0/-te/-me v rozkazovacím zp sobu má v tšina sloves, koncovky -i/-ete/-eme nebo - i/- te/- me mají slovesa, jejichž kmen kon í dv ma souhláskami.

34 2. t ída Infinitiv tisknout minout za ít P ítomný as tisknu tiskneš tiskne tiskneme tisknete tisknou minu mineš mine mineme minete minou za nu za neš za ne za neme za nete za nou P í estí inné (minulé) tiskl minul za al P í estí trpné tisknut/tišt n minut za nut Rozkazovací zp sob tiskni! tiskn te! tiskn me! mi! mi te! mi me! za ni! za n te! za n me! P echodník p ítomný tiskna tisknouc tisknouce mina minouc minouce P echodník minulý (p i)tisknuv (p i)tisknuvši (p i)tisknuvše minuv minuvši minuvše za av za avši za avše

35 3. t ída Infinitiv krýt kupovat P ítomný as kryji, kryju kryješ kryje kryjeme kryjete kryjí, kryjou kupuji, kupuju kupuješ kupuje kupujeme kupujete kupují, kupujou P í estí inné (minulé) kryl kupoval P í estí trpné Rozkazovací zp sob P echodník p ítomný P echodník minulý kryt kryj! kryjte! kryjme! kryje kryjíc kryjíce (za)kryv (za)kryvši (za)kryvše kupován kupuj! kupujte! kupujme! kupujíce kupujíc kupujíce kupovav kupovavši kupovavše

36 4. t ída Infinitiv prosit istit trp t sázet P ítomný as prosím prosíš prosí prosíme prosíte prosí istím istíš istí istíme istíte istí trpím trpíš trpí trpíme trpíte trpí sázím sázíš sází sázíme sázíte sázej, sází P í estí inné (minulé) prosil istil trp l sázel P í estí trpné prošen išt n trp n sázen Rozkazovací zp sob pros! proste! prosme! isti! ist te! ist me! trp! trpte! trpme! sázej! sázejte! sázejme! P echodník p ítomný prose prosíc prosíce ist istíc istíce trp trpíc trpíce sázeje sázejíc sázejíce P echodník minulý prosiv prosivši prosivše (vy) istiv (vy) istivši (vy) istivše (s)trp v (s)trp vši (s)trp vše (vy)sázev (vy)sázevši (vy)sázevše Koncovky 0/-te/-me v rozkazovacím zp sobu má v tšina sloves, koncovky -i/-ete/-eme nebo - i/- te/- me mají slovesa, jejichž kmen kon í dv ma souhláskami.

37 5. t ída Infinitiv P ítomný as d lat d lám d láš d lá d láme d láte d lají P í estí inné (minulé) d lal P í estí trpné Rozkazovací zp sob P echodník p ítomný P echodník minulý d lán d lej! d lejte! d lejme! d laje d lajíc d lajíce d lav d lavši d lavše

38 Nepravidelná slovesa Infinitiv být mít jít jíst sníst vid t v d t chtít P ítomný as jsem jsi je jsme jste jsou mám máš má máme máte mají jdu jdeš jde jdeme jdete jdou jím, sním jíš, sníš jí, sní jíme, sníme jíte, sníte jedí, sn dí vidím vidíš vidí vidíme vidíte vidí vím víš ví víme víte v dí chci chceš chce chceme chcete cht jí P í estí inné (minulé) byl m l šel, šla, šlo šli, šli, šla jedl, sn dl vid l v d l cht l P í estí trpné (-byt) --- (-jit) jeden, sn den vid n v d n cht n Rozkazovací zp sob bu! bu te! bu me! m j! m jte! m jme! jdi, poj! jd te, poj te! jd me, poj te! jez, sn z! jezte, sn zte! jezme, sn zme! viz! vizte! vizme! v z! v zte! v zme! cht j! cht jte! cht jme! P echodník p ítomný jsa jsouc jsouce maje majíc majíce jda jdouc jdouce jeda jedouc jedouce vida vidouc vidouce v da v douc v douce cht /cht je chtíc/cht jíc chtíce/cht jíce P echodník minulý byv byvši byvše (p i)šed (p i)šedši (p i)šedše (vy)jed, sn d (vy)jedši, sn dši (vy)jedše, sn dše (u)vid v (u)vid vši (u)vid vše (z)v d v (z)v d vši (z)v d vše cht v cht vši cht vše Nepravidelný budoucí as mají: jít p jdu, p jdeš, p jde; p jdeme, p jdete, p jdou být budu, budeš, bude; budeme, budete, budou Nepravidelný zápor: být 3. osoba jedn..: není