OBSAH. Úvod Teoretická část Symbolika koně v kulturně-historických kontextech Symbol koně...8

Transkript

1 OBSAH Úvod Teoretická část Symbolika koně v kulturně-historických kontextech Symbol koně Kůň a jezdecké náměty ve výtvarném umění Kůň jako symbol magicko-mytický Kůň jako symbol moci a síly Kůň jako prostředek znázornění pohybové syntézy Výtvarná část Můj vztah ke koním Co je přirozená komunikace s koněm? Znaková struktura uměleckého díla Výtvarné zpracování tématu - Člověk a kůň (Jiný přítel) Didaktická část Charakteristika školy Výtvarný projekt Kůň a jeho svět - jak kůň vnímá prostředí, ve kterém ţije? Vnímám ho stejně? Člověk a kůň Kůň v bájích, pověstech a rčeních Kůň jako dekorativní prvek v uţitém umění Reflexe Závěr Bibliografie Seznam vyobrazení

2 ÚVOD Téma Člověk a kůň (Jiný přítel) jsem si zvolila, protoţe se tato zvířata stala nedílnou součástí mého ţivota. Jezdectví a výcviku koní se věnuji jiţ více neţ šestnáct let a tak se koně stali i důleţitým tématem v mém výtvarném projevu. Koně jsou pro mne partnery a mnohdy se od nich i něco přiučím. Práce s nimi je zábavou a uvolněním i díky proměnlivosti jejich charakterů. Jezdec nebo cvičitel nikdy nemůţe říci, ţe se o koních naučil vše. Vţdy se objeví něco nečekaného, co nás můţe posunout o kus dopředu. Všechny chvíle u koní pro mne byly vţdy uvolněním, zklidněním a vlastně útěkem z městského ţivota. Jako dítě jsem bývala mnohdy výbušná a jednala jsem bez rozmyslu a roztěkaně. U koní jsem se vţdy zklidnila. Naučili mě rozvaze a trpělivosti. V těţkých situacích mi vţdy pomohli, abych našla sílu a vyrovnala se s vlastními problémy. Častokrát mi nastavovali zrcadlo a vztah s nimi se pro mne stal cestou k vlastní sebereflexi. Cílem mé diplomové práce je tedy dokázat, ţe přes vztah člověka se zvířetem (a koněm především) a přes výtvarný proces je moţné dospět k vlastní sebereflexi. Pro lidský duševní růst a zrání je předpokladem neustálé učení a rozvíjení vlastních schopností. Učení můţe být ustrnulé a konvenční, ale můţe probíhat i jinými alternativními způsoby. Je dobře, ţe právě o to se snaţí dnešní moderní výuka, zvláště v případě intuitivních oborů, k nimţ umění a výtvarno patří. Praktickou část jsem realizovala na ZŠP, ZŠS a MŠS Kladno. V teoretické části své diplomové práce se v první řadě zabývám symbolikou koně v širších kontextech. Nejprve jsem se snaţila popsat problematiku symbolu a symboliky obecně a dále jsem se věnovala vzniku symbolu koně a jeho proměnám v průběhu vývoje lidské společnosti. 2

3 V dalších kapitolách rozebírám výtvarná zobrazení koně a jezdce ve spojitosti s těmito symbolickými hodnotami. Stanovila jsem si tři hlavní aspekty a dále sleduji, jak se projevují v různých uměleckých dílech. Ve výtvarné části své práce jsem se nejprve snaţila popsat, proč se kůň stal zdrojem inspirace pro moji vlastní výtvarnou tvorbu a následně i pedagogickou činnost. Ve svých obrazech se snaţím vyjádřit svůj vztah k těmto zvířatům, která se pro mne stala symbolem mnoha pocitů a asociací. V didaktické části práce jsem si stanovila specifické cíle pro výuku. Připravila jsem výtvarný projekt, který vychází právě z teoretické a výtvarné části práce a naplánovala tematické celky tak, aby nejlépe vyhovovaly ţákům a jejich speciálním vzdělávacím potřebám. Snaţila jsem se dokázat, jaký význam ve výuce mají alternativní přístupy pro rozvoj tvořivosti a kreativity dětí. Výsledky jsem shrnula v reflexi. 3

4 1. TEORETICKÁ ČÁST V prvních kapitolách teoretické části své diplomové práce jsem se zabývala problematikou symboliky koně v kulturně-historických kontextech ve vztahu k sémiotice. Dále jsem se snaţila popsat důvody, které vedly k tomu, ţe se kůň stal nositelem mnoha významů a získal tak symbolickou hodnotu, a dále jakým způsobem se tato symbolická hodnota proměňovala v různých kulturách. 1.1 SYMBOLIKA KONĚ V KULTURNĚ-HISTORICKÝCH KONTEXTECH. Od první domestikace (asi 6000 let před Kristem) se kůň stal pro člověka velmi důleţitým společníkem. Pomocníkem při práci, jezdeckým zvířetem a dokonce přítelem. Stalo se tak i díky specifické povaze těchto zvířat. Koně jsou díky svým velmi dobře rozvinutým komunikačním schopnostem snadno ochočitelná a vychovatelná zvířata. Kůň se v přírodě chová způsobem, který ho odlišuje od všech ostatních zvířat. K tomuto způsobu chování patří vybudování sociální struktury a fenomén uzavírání individuálních přátelství. Klíčem k oběma, tedy k potřebné dominanci a k intimní, uznalé důvěře, je koni vlastí komunikace, řeč těla. 1 Komunikace nejen mezi koňmi, ale i ve vztahu člověka a koně, má více méně znakovou strukturu. V podání koní jsou těmito znaky jejich pohyb či postoj těla a mimika. Kaţdý z těchto znaků tělesné komunikace má svůj specifický a jednoznačný význam. Koním velmi dobře srozumitelný. Toto téma dále rozvádím v kapitole Přirozená komunikace. Vzhledem k tomu, ţe koně byli pro lidstvo po dlouhá staletí nezbytnou součástí kaţdodenního ţivota, musel se člověk naučit jejich jazyk rozpoznat a ovládat. 1 HEMPFLING, K.F.: Tanec s koňmi. Nakladatelství Brázda: Praha, ISBN , str.20 4

5 Domnívám se, ţe i díky těmto specifickým vlastnostem se stal kůň pro člověka nositelem mnoha významů. V různých kulturách se vlastně stal určitým znakem (tedy spíše symbolem), nositelem specifických vlastností a lidských ctností, které mu přisuzujeme. V dnešní době si například vlastnictví koně většinou spojujeme s bohatstvím, určitou výstředností, někdy dokonce noblesou nebo se specifickým stylem ţivota, díky finanční i časové náročnosti chovu těchto zvířat, a také díky prestiţi jezdeckého sportu. Koně dnes přeci nemá kaţdý! Symbolika koně se projevuje v literatuře i ve výtvarném umění. Domnívám se, ţe se tak stalo především vzhledem k jeho reprezentativní a válečné funkci, kterou pro lidstvo v historii plnil (k tomuto tématu blíţe v kapitole Kůň jako symbol). Stanislav Komárek ve své knize Ochlupení bliţní píše: Pro vojenskou šlechtu všech dob byl kůň status-symbolem par excellence, pomysleme jen na mnoţství jezdeckých soch a excesivní výdaje na chov a výcvik jejich oblíbenců (i po poklesnutí mezi lid si kůň tuto reprezentativní funkci udrţel, jak ukazuje velké mnoţství písní o koních v našem obecně evropském i arabském folkloru). 2 Symbolické myšlení je součástí lidské podstaty. Předchází jazyku a diskursivnímu způsobu poznání. Obrazy, symboly, mýty nejsou nezodpovědnými výtvory psychiky; odpovídají nějaké potřebě a plní jistou funkci: obnaţovat nejstarší modality bytí. 3 Ve všedním ţivotě jsme běţně obklopeni obrazy, předměty, zvuky a hluky. Ty pro nás mohou být také zprávou o něčem jiném neţ o sobě samých. Mohou být pozorovatelem vnímány jako znaky, příznaky a symboly. Například, slyším-li na silnici klapot podkov, očekávám tedy, ţe zanedlouho uvidím i koně. Význam některých symbolů však musím nejprve znát, aby k nám mohly promlouvat. Snubní prsten nebo královská koruna jsou symboly všeobecně známé, stejně jako rýmu označujeme jako příznak nachlazení. Znakem se tedy můţe stát kaţdá skutečnost, která něco reprezentuje. KOMÁREK, S.: Ochlupení bliţní Zvířata v kulturních kontextech. Academia: Praha 2011, ISBN , str ELIADE, M.:Obrazy a symboly. Computer Press, Brno 2004, ISBN X, str.10 5

6 Věda, která se zabývá problematikou významu a smyslu znaků, se nazývá sémiotika. Ta se zabývá také znakem jako skutečností, která zastupuje jinou skutečnost. Nějaká skutečnost můţe zastupovat jinou jen tehdy, jestliţe vnímatel ví nebo alespoň tuší, ţe se se znakem setkává. Znaku tedy můţeme porozumět jen tehdy, jestliţe máme předešlou zkušenost. Vnímatel znaku by měl být znalý významu slova, znát jeho smysl nebo alespoň předpokládat, ţe daný znak nějaký smysl nebo význam má, aby mohl informaci přijmout. Umberto Eco píše, ţe sémiotika studuje všechny kulturní procesy jako procesy komunikace. Definuje komunikativní proces jako cestu signálu (nikoliv nezbytně znaku) od zdroje (prostřednictvím vysílače, po kanálu) k cíli. Znak je pak vţdy prvkem výrazové roviny konvencionálně vztaţené k jednomu (nebo několika) prvku obsahové roviny. Podle Eca neexistují znaky, ale pouze znakové funkce, tzn. soudrţnost obsahové a výrazové formy znaku. 4 Ve vztahu k tématu této diplomové práce, komunikací tedy rozumíme nejen samotnou řeč (ať uţ verbální nebo nonverbální), ale komunikaci prostřednictvím uměleckého díla. Při vytváření znaku nebo řetězce znaků dochází nejprve k promluvě produkci signálu v tomto případě kresbou obrazu, učiněním gesta nebo tvorbou objektu. Následně k výběru souboru signálů, které máme k dispozici. Ty musí být artikulovány tak, aby byl vytvořen výraz. Kdyţ promlouváme prostřednictvím slov, v tomto případě prostřednictvím obrazů, musíme vynaloţit určité úsilí, abychom je artikulovali do akceptovatelných znakových funkcí; musíme tedy usilovat o jejich sémantickou přijatelnost a srozumitelnost. Stejně tak vynakládáme určité úsilí, kdyţ se jako vnímatelé snaţíme interpretovat znakové prostředky, které jsme sami nevytvořili. Znaky můţeme rozdělit na přirozené a umělé. Přirozené jsou ty, které s označovaným přímo souvisejí, jsou dány přírodní souvislostí (např.: kouř je znamením ohně). Při umělecké interpretaci je však důleţitější znak umělý (vlastní), ten je vytvořený aktivitou člověka. S. Ch. Peirce tyto znaky nazval vlastní znaky s funkcí odvozeného vyjadřování. 5 Znak, který není prostředkem jazykového sdělení, značí obsah odvozeně, coţ má váţné důsledky i pro hledání znakovosti výtvarného díla. Peirce o těchto znacích mluví jako o zásadně smluvených a dodává, ţe jsou i takové 4 ECO, U.: Teorie sémiotiky. Argo, Praha 2009, ISBN: ZVĚŘINA, J.: Výtvarné dílo jako znak. Obelisk. Praha, 1971, str. 20 6

7 vlastní znaky, jejichţ funkce spočívá v bezprostředním vlivu na lidskou činnost a takové, jejichţ funkce spočívá na substituci (zástupné znaky) a jejichţ vliv na lidskou činnost je zprostředkovaný. Zástupné znaky dělí na dvě podtřídy v závislosti na tom, je-li předmět zastupovaný znakem konkrétní materiální předmět, nebo zda jde o zastupování (reprezentování znakem). Tedy ţe abstraktní pojem je zastupován něčím materiálním. V prvním případě mluví o zástupných znacích sensu stricto (materiální předměty, které zastupují jiné materiální předměty na základě podobnosti nebo úmluvy, např. ikonické znaky). Ve druhém případě hovoří o symbolech. Vztaţeno zpět k tématu této práce, umělý (vlastní) znak na základě přirozeného znaku překračuje to, co je na obraze nebo v textu přímo sděleno a přesahuje rámec prostého sdělení. Příznakem, přirozeným znakem, je tedy na obraze bílého koně například to, ţe jeho srst je jako sníh, ţe je čistý, s divokým pohledem, vyděšeným výrazem. To, ţe asociuje pompu, královské vystupování, pokoru nebo čistotu ducha, je znak umělý. Konvencí takového přiřazování koně k určitým kvalitám vzniká jeho symbolická hodnota. Nemůţeme se ovšem domnívat, ţe znaky jsou neměnné. Mění se podle potřeb společnosti a to i v závislosti na historii. V následujících kapitolách se zabývám symbolickou hodnotou koně. Nejen ve výtvarném umění, ale právě v různých kulturně historických kontextech. 7

8 1.1.1 SYMBOL KONĚ Jak uţ bylo řečeno v předchozí kapitole: symbol je definován jako to, co je arbitrárně (nahodile) spojeno s objektem 6. Tím se liší od ikon, které jsou objektu podobné, a od indexů spojených s objektem fyzicky. Symboly vznikají historicky. Jako konvence, určující co určitý znak symbolizuje a jaký má ustálený význam. Předností symbolů je, ţe jsou s to snést i velmi abstraktní myšlenky. 7 Vztaţeno k tématu této práce, symbol koně má v historickém kontextu dva protipóly. Těmito protipóly jsou asociace pozitivní i negativní, tedy řád a chaos. Vzhledem k tomu, ţe lidé symbol koně vyuţívají po staletí, je logické, ţe jeden symbol můţe mít více významů. Obzvlášť se toto můţe projevit mezi více kulturami a v různých časových obdobích, kde je tento rozdíl nejvíce patrný. Význam koně byl ovlivňován zeměpisnými, historickými a mnoha dalšími skutečnostmi. Zároveň mu byly přikládány lidské ctnosti, kterých se stal symbolickým nositelem. Kůň je například v evropské kultuře vnímán jako silný, pracovitý, ctnostný, věrný, inteligentní, pilný, fyzicky krásný. To, ţe to v praxi neplatí o kaţdém koni, nevadí. Symbol byl zobecněním vytvořen jiţ před věky, v tehdejším magicko-mytickém pojetí světa (popsaném v díle Clauda Lévi-Strausse), kde lidé touţí porozumět něčemu z této reality, jejíţ matematickou evidenci smyslové vnímání odmítá pochopit. 8 Kůň všeobecně ztělesňuje vitalitu a sílu mnohem více neţ jiná domestikovaná zvířata. Vzhledem k tomu, ţe byl ochočen a domestikován především pro válečné účely, je často jezdeckým zvířetem bohů. Nese ďábelské rysy, má tajemnou a nebezpečnou moc, skrývající zdánlivě nezkrotnou, divokou a prvotní sílu. Často je přirovnáván ke smrti a destruktivním instinktům (viz. Apokalyptičtí jezdci). Jindy představuje vznešenost, velikost ducha, běh slunce na obloze, sílu oţivující vodu a očišťující oheň, dokonale ovládnuté instinkty a touhy, tělo, vůz nebo duši. Bílý kůň často symbolizuje boţstvo světla a pozitivní energii, ţivot, a někdy také duchovní osvícení (např.: Budha podle legendy opustil pozemský ţivot na bílém koni). Černý kůň je naopak atributem 6 ECO, Umberto. Teorie Sémiotiky. Argo: ISBN , str Tamtéţ, str SLAVÍK, Jan. Umění záţitku, záţitek umění (teorie a praxe artefiletiky).i. díl.univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta: ISBN: , str.166 8

9 noci a energie negativní. Dále je kůň jezdeckým zvířetem, které si musí duše ochočit a vypůjčit, aby se dostala k bohům. 9 Některé kultury dokonce pohřbívaly koně společně s lidmi, jak o tom svědčí archeologické vykopávky. Neboť koně byli pokládáni za nepostradatelné pomocníky člověka a také byli povaţováni za atributy společenského postavení a váţnosti. Podle některých pověstí dokáţe okřídlený kůň přenést toho, kdo ho ochočil a ovládl, z noci do dne, z viditelného světa do světa neviditelného a ze smrti do ţivota. Hranice pro jezdce mizí, kdyţ splyne s koněm. V helénistické a římské kulturní tradici byli slavní vojevůdci a císaři zobrazováni na koni (např. Marcus Aurelius na Kapitolu v Římě). Tuto tradici převzal i středověk a vlastně nikdy nebyla plně opuštěna. Vybrala jsem si tedy k porovnání několik evropských a asijských kultur, pro které měl kůň velkou symbolickou hodnotu vzhledem k tomu, ţe na těchto územích byl také poprvé domestikován a díky nájezdným kmenům se rozšiřoval na další území. V řecké mytologii byl první kůň (bělouš) stvořen Poseidonem ze skalního výběţku, který se nacházel v blízkosti moře. Poseidon podle legendy stvořil koně, aby byli lidé v Aténách šťastní. "Bohové byli ovšem spíše vozataji neţ jezdci na koních. Na nich jezdili spíše heroové." 10 Pro Apollóna se tedy kůň stal taţným zvířetem jeho slunečního vozu a z toho byl odvozen jeho význam slunečního symbolu. "Podle Plinia (Nat. hist. 7,56) pouţil poprvé uzdy a sedla ke zkrocení koně Peletronios a koňmo prý poprvé bojovali Thessalové, kteří byli zváni Kentaury:" 11 nemělo by se zapomenout ani na dřevěného koně, kterého postavili Řekové a pouţili ho ke lsti v boji s Trójou. Ze spojení Poseidona s Gorgónou, vznikl bájný okřídlený bělouš Pégasos (v novodobé tradici povaţovaný za symbol básnické inspirace). Ten podle pověsti vyskočil z Gorgonina trupu, kdyţ jí Perseus uťal hlavu. Pod úderem Pegasova kopyta vytryskl pramen Hippúkréné (ořův pramen) na Hélikónu (pahorek Múz). Bellerophón zkrotil Pegase a s jeho pomocí zdolal obludnou Chiméru. Ale kdyţ se chtěl vznést na koňském hřbetě do nebes, srazil ho Zeus k zemi a postihl ho šílenstvím. Podobně skončil 9 COLIN, D.: Slovník symbolů, mýtů a legend A-K, Deus, Praha ISBN ROYT, J., ŠEDINOVÁ, H.: Slovník symbolů - Kosmos, příroda a člověk v křesťanské ikonografii, Mladá Fronta, Praha 1998, ISBN , str tamtéţ 9

10 Faethón, kdyţ neuváţeně řídil sluneční koně svého otce Hélia a způsobil tak poţár na zemi. Diomédovi koně se ţivili dokonce lidským masem a stali se symbolem nezkrotného ţivlu. Héraklés krále Dioméda v bitvě porazil, a kdyţ koně nasytil jeho tělem, zkrotli. (Jen pro zajímavost, existuje plnokrevné plemeno koní Achal-Teké, pocházející z oáz v turkménské poušti na sever od Íránu. Byli dokonce nazýváni "Nebeští koně" pro jejich vysokou a štíhlou postavu a rychlost, zvláštní je také jejich barva, jejich srst má velmi výrazný kovový lesk, plaváci mají lesk zlatý, bělouši stříbrný, hnědáci bronzový či měděný. Podle některých pramenů byli pouţíváni k přepadávání karavan a byli dokonce cvičeni k zabíjení. První zmínky o těchto koních jsou steré nejméně 3000 let.) V Platónově dialogu Faidros mají koně také sloţitou symboliku. Platón přirovnává trojici tvořící spřeţení ke třem sloţkám duše: bílý kůň symbolizuje pozitivní sloţku, černý kůň sloţku negativní a vozataj je vůdce, který obě sloţky ovládá a uvádí v soulad. Ve středověku je toto podobenství dokonce vztaţeno na tři teologické ctnosti. Například na portrétu Federiga da Montefeltre od Piera della Francesca ( ). V křesťanské tradici zastupuje kůň různé rozporuplné role. Zde se projevuje jeho symbolika i v souvislosti s barvou srsti (např.: apokalyptičtí jezdci). Na mozaice v nekropoli pod svatopetrským dómem v Římě je Kristus zobrazen dokonce jako Hélios na slunečním voze taţeném koňmi. V Zachariášově vidění (Za 1,8) přijíţdí posel na ryzákovi a je následován plavým a bílým koněm (exegety vztahováno ke Kristovi v čele mučedníků a vyznavačů). Zde se kůň tedy stává i nositelem Boţího zjevení. V koních poslaných od Boha spatřuje člověk andělské mocnosti, stejně jako ve čtyřspřeţích, která se rozjedou do všech světových stran poté, co stála před Pánem celé země (Za 6,1-8). 12 V novém zákonu symbolizuje kůň panskou pýchu a panovnický triumf a proto vstoupil Kristus jako král pokoje do Jerusalema na oslici. Ve středověkém zobrazování obrácení sv. Pavla je pád s "pyšného" koně, symbolem duchovní konverze. Nemůţeme však opomenout ani čtyři jezdce apokalypsy. Jezdec na bílém koni je interpretován jako zvěstovatel a uskutečňovatel hrůz a pohrom, nebo jako reprezentant 12 LUKNER, M.: Slovník biblických obrazů a symbolů, Vyšehrad, Praha 1999, ISBN

11 mor. 13 Na bílém koni se nakonec objevuje Mesiáš v doprovodu nebeského vojska na falešných proroků. Bílá barva koně symbolizuje vítězství a triumf. Podle některých výkladů je symbolem dobyvačné moci, která válkami ujařmuje národy a je jednou z nejhorších metel lidstva. Podle jiných je dokonce symbolem antikrista. Červený kůň obvykle symbolizuje krev prolitou na bitevním poli, tedy oheň. Je nositelem nepokoje, symbolizuje vnitřní boje: všichni se navzájem vraţdili (Za 6, 3-4). Je tedy symbolem občanských válek a rozvratů. Jezdec na černém koni je Hladomor. Černá barva koně je zde barvou smutku. Jezdec na sinavém koni (kůň má barvu plavou, naţloutlou, podobnou mrtvolné barvě) je nositelem smrti. Má jméno Smrt (v latinském originálu Thanatos), coţ je označení pro bělouších (ZjJ 19,11-16). Bílá barva je zde barvou vítězství, čistoty a nebeské slávy. "Kůň, na němţ sedí Kristus v den posledního soudu, symbolizuje podle Ruperta z Deutzu (De trinit., PL 167,1146) církev a podle Hrabana Maura (De univ.,pl 111, 215) Kristovo nanebevstoupení nebo sestupujícího ducha svatého." 14 Kristus se také často spojuje s jednoroţcem (ten byl často zobrazován mimo jiné jako kůň s rohem). Jeho roh je spojován se světskou mocí Krista a je ukazatelem ke Kristu jako k vykupiteli světa hříchů. Na biskupských berlích z 11. a 12. století lze toto zvíře chápat jako symbol Krista. 15 Augustinus vidí koně jako symbol pýchy, kterou prozrazuje pohazováním hlavou a je symbolem chlípnosti (údajně při spatření ţeny ţádostivě rţá). Kůň se také stává atributem některých světců. Například sv. Jiří si bez bílého koně při jeho boji s drakem, symbolem temnoty, asi těţko představíme i díky mnoha 13 SCHEUCH, R: Průvodce apokalypsou, dostupné na: 14 ROYT, J., ŠEDINOVÁ, H.: Slovník symbolů - Kosmos, příroda a člověk v křesťanské ikonografii, Mladá Fronta, Praha 1998, ISBN , str LUKNER, M.: Slovník biblických obrazů a symbolů, Vyšehrad, Praha 1999, ISBN

12 vyobrazením (např. obr.1 ). 1. Paolo Uccello, Sv. Jiří, 1456 U Keltů se stal kůň poznávacím znamením šlechty. Jezdci a vozatajové měli v keltské společnosti vysoké postavení. Jedním z nejstarších vyobrazení koní je rytina z Roquepertuse. Kůň se v této kultuře objevoval v různých souvislostech jako socha a hlavně pak na zadní straně mincí. Náboţenský význam koně je u Keltů mnohovrstevný. Kůň je pro ně podobně jako pro Řeky, průvodcem bohů a symbolem různých boţstev (např. Epona - bohyně oblíbená i u Římanů). Byl zasvěcován bohům jako Rudiobus, Belenus a Macha. Je znakem slunce a je spojen i s vodním kultem, jeţ v sobě sjednocuje ţivot i smrt (vývoj, uzdravení, omládnutí). Další významy lze odvozovat podle vyobrazení s jezdci nebo průvodci (muţ, ţena, had, pes, kanec, aj.). Nejvyšší bytostí je jezdec. Drţí opratě, jimiţ řídí a určuje směr. Keltská vyobrazení znázorňují jak klisny (symbol bohyně Epony), tak hřebce. Epona (keltsky Ekwos = kůň) byla uctívána nejen Kelty, ale i jinými kulturami, dokonce i v severní Africe. Dne 18. prosince se slavil její svátek. Nikdy není 12

13 zobrazována sama, ale buď s jinými koňmi nebo s plody (význam plodnosti a nadbytku), nebo bývá vyobrazena, jak jede na kobyle, výjimečně jako bílý kůň.. 2. Rytina z Roquepertuse, 6.st.př.Kr. Kdyţ se objevuje trojitě, je její význam spojen s mateřskou bohyní. Epona je bohyní chovu koní, ochránkyní jezdců na koních, které provází aţ na onen svět. Ţivot, narození nebo smrt jsou tedy někdy vázány na ţivot koní. Epona má zřejmě velmi společného s Waleským bohem Rhiannon, nebo bohy Macha a Étaín (Irsko). Mimo jiné byla Epona bohyní, která mohla udělovat suverenitu keltským králům. Existovaly dokonce rituály, při kterých se s ní králové ţenili. Podle velšského spisovatele z 12. století Giraluse Cambrensise ( n. l.) se Ulsterští králové museli oţenit s posvátnou bílou klisnou, tedy spojit se s ní, vykoupat se ve vývaru z jejího masa, který následně měli sníst jeho věrní, aby tak naplnil svou královskou suverenitu. Některá vyobrazení koní ukazují koně ve smíšené podobě například s lidskou hlavou. Kůň s křídly vede statečné na věčnost (pravděpodobně souvislost s řeckým Pegasem). Další vlastnosti připisované koni jsou krása, rychlost, sexuální čilost a plodnost. Kůň je symbolem pohybujícího se ţivota. Koně se často objevují v keltské literatuře (Irsko, Wales, Bretaň). Irská literatura popisuje tři významy irské bohyně Machy: věštkyně, válečnice a matriarchát. Medb (také Maeve královna z irské mytologie, jedna z hlavních postav eposu Táin Bó Cúailnge), typická představitelka matriarchátu, byla někdy zobrazována jako kůň. Mnoho postav, především z irských 13

14 ság, nese ve svém jméně prvek koně (velšsky March = Mark), Mongán zn. hříva, Eochaid zn. kůň, Mongfhionn zn. bílá hříva, apod. 16 Velký symbolický význam a hodnotu měl kůň také v asijských kulturách, kde byl velmi ceněným zvířetem a jeho chov byl hojně rozšířen. V Číně se podle dochovaných zpráv z dob dynastie Tang ( n. l.) páslo na císařských pastvinách přes dobře ţivených koní, jeţ byli pýchou a páteří císařova jezdectva. V severní Číně se stavěly koňským boţstvům dokonce chrámy, v nichţ stály jejich sochy v ţivotní velikosti, mnohdy doprovázeny sluhou, jezdcem nebo ošetřovatelem. 3. Kůň z dynastie Tang, 8.st. n.l. V čínské kultuře kůň symbolizuje nezkrotnost a sílu vůle. Bílý kůň je znamením čistoty a loajality. Ve spojení s opicí je symbolem kariéry. Dodnes se zobrazuje na novoročních přáních s nákladem na zádech a obvykle na zlatém pozadí. Znamená to, ţe kůň má adresátovi přinést všechny dary, které nese: zlaté pruty, strom s mincemi, perlu a především štěstí. Na čabrace mívá vyšit znak štěstí HEINZ, S.: Keltské symboly. Fontána, Olomouc 2002, ISBN GUTER, J.: Bohové a symboly staré Číny, Nakladatelství Brána, Praha 2005, ISBN X 14

15 Kůň je také sedmým znamením čínského zvěrokruhu. Podle čínské astrologie člověk, který je narozen v roce koně, miluje dobrodruţství, je často na cestách, nechá se často rozptýlit a rychle mění směr. Tento člověk má rád riziko, je podnikavý, komunikativní, je rozený obchodník. Nemívá úctu k autoritám. Je bezděčný egoista, avšak upřímný a věrný přítel. Je velmi nespoutaný a má dost elánu. Jde tvrdě za svým cílem. Tito lidé mají obvykle dobrý vkus, jsou velmi optimističtí, mají dobrou intuici a velmi praktickou inteligenci. Jsou duševně i tělesně agilní, přitaţliví, flexibilní, naivní a tvrdohlaví. Ve Vietnamu je kůň tradičně spojován s čistotou, vznešeností, a moudrostí. Lidé si ho tradičně váţí díky jeho ostraţitosti, síle a letité zkušenosti. Lze ho tedy povaţovat za přítele lidské rasy. Ve vietnamském sochařství je kůň často spojován se dvěma typy staveb. V pagodách bývá zobrazován jako mimořádně vysoké, dřevěné, polychromované zvíře na kolečkách. 18 Zde je pravděpodobně symbolem panovníka. Podobně je zobrazován i na dřevořezech z dílen Hang Trong. Panovník je zachycen na nepoměrně vysokém červeném či oranţovo-červeném koni. Vietnamská zásada lidového malířství spočívá v tom, ţe důleţitá zvířata, věci nebo osoby s významným společenským postavením se zobrazovaly výrazně větší neţ ostatní objekty. Druhým místem, kde se často vyskytují koně, je okolí pagod nebo hrobek významných osobností. Například před hrobkou císaře Khai Dynh stojí kromě soch vojenské gardy a dvořanů i sochy slonů a koní. Na těchto příkladech je patrné, ţe se symbolika koně v mnoha kulturách různě proměňovala, avšak některé symbolické hodnoty tohoto zvířete byly společné. Převaţovala zde spojitost hlavně se světlem, bouří nebo vichrem, různými bohy, vítězstvím, triumfem, mocí a silou. 18 OLIVOVÁ, L. a Kol.: Zvířecí mýty a mytická zvířata, Akademia, Praha 2010, ISBN 15

16 1.2 KŮŇ A JEZDECKÉ NÁMĚTY VE VÝTVARNÉM UMĚNÍ V následujících kapitolách jsem se věnovala zobrazení koně a jezdce ve výtvarném umění. Stanovila jsem si zde tři pro mne velmi důleţité aspekty vyobrazení koně a jezdce v souvislosti s jeho symbolickou hodnotou, která se v průběhu historie různě proměňovala. Tyto proměny jsem se snaţila popsat a vysvětlit na příkladech a porovnáních různých uměleckých děl. Antické malby x Odilon Redon Kůň jako symbol magicko-mytický Ikona Sv. Jiří, 15. století x Vasilij Kandinsky Théodor Géricaul x J. L. David Kůň jako symbol síly a moci Marino Marini x Bamberský jezdec Edgar Degas x Muybridge x T. Géricault Kůň jako prostředek znázornění pohybové syntézy Umberto Boccioni x Kuzma Petrov - Vodkin 16

17 1.2.1 KŮŇ JAKO SYMBOL MAGICKO-MYTICKÝ Prvním ze tří aspektů, které jsou zmíněny výše, je zobrazení koně ve spojitosti s jeho magicko-mytickou symbolikou. Jak je jiţ uvedeno v prvních kapitolách této práce, symbol koně měl v různých kulturách mnoho významů. Velmi často mu také byly přikládány nadpřirozené schopnosti nebo byl spojován s různými boţstvy. Dále se stal podnětem pro vznik některých mytických stvoření, jako byl například v řecké mytologii Pegas, kentaur nebo v jiných kulturách jednoroţec, který se také často zobrazuje jako kůň s rohem. Tyto aspekty se následně projevily i ve způsobu jeho zobrazování v různých námětech. Vybrala jsem tedy několik děl, ve kterých jsem hledala souvislosti s těmito symbolickými významy. V první řadě bych se tedy ráda znovu vrátila k řecké mytologii a k antickému umění. Kůň zde byl nejprve spojován s různými boţstvy (podobně jako v jiných kulturách), ať uţ nebeskými, pozemskými nebo mořskými. Převáţně byl spojován s Apollónem nebo Héliosem(u Římanů Sol - oba bohové slunce). Héliuv sluneční vůz táhli čtyři bělouši sršící oheň. Čtyři bělouši táhnou i vůz Seléné (Luny). Zde je tedy kůň spojován se světlem, sluneční nebo měsíční září. Dále je kůň spojován s kentaurem (divokým démonem lesů a hor). V řeckých bájích to byli bytosti s tělem koně spojeného s trupem člověka. Ve skutečnosti to však byli Thesalijští jezdci, kteří se naučili jezdit na koni, aby mohli zahánět divoké býky, kteří jim ničili pole. Byli nazváni "býkobijci" = kentaury. Kentauři byli známí nezkrotnou energií divokých hřebců a podle pověsti unášeli mladé panny. Dále byl kůň spojován s Poseidonem. Podle řecké mytologie má Poseidon v mořských hlubinách palác, kde chová své bouřlivé, zlatohřívé a jak vítr rychlé koně s kovovými kopyty, které zapřahá do vodního vozu a projíţdí se po mořských vlnách. 19 Podle pověsti byli jeho koně tak rychlí, ţe od jejich kopyt neodlétla ani kapka mořské vody. Poseidon prý sám koně vytvořil, daroval je lidem a naučil je koně chovat a cvičit. Z jeho spojení s Gorgonou vznikl okřídlený kůň Pegas (zde je tedy kůň také spojován s vichrem). 19 CIMRHANZL, T.: Antická mytologie, Aventinum, Praha 1999, ISBN

18 Jako ukázky jsem vybrala několik výjevů z řeckého vázového malířství. Jiţ od 8.st.př.Kr. se na řecké keramice objevovaly figurální a heroické motivy, ale teprve od 6.st.př.Kr. se do popředí dostávají mytické výjevy, jako hlavní motiv vázové výzdoby. Ty se běţně uţívaly symbolicky, k vyjádření stanoviska k soudobým ţivotním a politickým otázkám. 20 Hlavní techniky, pouţívané ve vázovém malířství, byly černofigurové a červeno-figurové malby. Černo-figurovou techniku objevili jiţ korinťané v sedmém století. Spočívá ve vyjádření postav pomocí černých siluet, podobně jako u váz z geometrického období, avšak pro detailnější zpracování v této době jiţ geometrický styl nevyhovoval. Detaily na figurách jsou tedy vyrývány a tak odhalují světlou barvu pálené hlíny. Později se uţívalo také červené a bílé barvy ke zvýraznění některých tělesných článků, jako například ţeber nebo vlasů (více Boardman, str ). 21 V 5. st. př. Kr. ustoupily černo-figurové vázy (aţ na některé výjimky, jako panathénajské amfory udělované jako ceny) vázám červeno-figurovým. Šlo vlastně více méně o negativní techniku (bílé figury na černém pozadí). Tento styl vznikl v Athénách kolem roku 530 př. Kr. Detaily figur zde nejsou vyrývané, ale malované. Tato technika byla mnohem jemnější neţ vyrývání a tak jsou i detaily podrobnější a realističtější. Barva ztrácí smysl- objevují se jen slabé rudé a bílé tahy, občas i zlaté skvrny. Výrazovému stereotypu se malíři vyhýbají uţíváním řídkého barevného povlaku ke zdůraznění drobného anatomického detailu, jemné draperie nebo vlasů, zatímco hmotnou reliéfní linií vytyčují důleţité části 22. Tyto rozdíly jsou patrné i v obou vyobrazeních Pegase. První z nich je mytické vyobrazení Bellerophona při boji s Chimérou. Tento výjev pochází z archaického období řecké kultury př. Kr. a je zobrazen na černofigurovém kylixu (obr. 4). 20 CIMRHANZL, T.: Antická mytologie, Aventinum, Praha 1999, ISBN str BOARDMAN, J.: Řecké umění, Odeon, Praha Tamtéţ, str.94 18

19 4. Pegas a Bellerophon. černo-figurový kylix, př. Kr. 5. Pegas a Bellerophon, červeno-figurový epinetron, př.kr. Zde je Bellerophon zobrazen mezi Pegasem a Chimérou, kteří stojí proti sobě. Postavy jsou dost stylizované a působí staticky. Zajímavostí tohoto výjevu je, ţe oproti tradičnějšímu zobrazení je Bellerophon, zobrazen mezi Pegasem a Chimérou a ne jako jezdec. Druhá malba se stejným motivem na červeno-figurovém epinetronu z let př. Kr. je oproti první více realistická (obr. 5). Zde je vidět častější zobrazení Bellerophona na Pegasovi s útočící Chimérou pod nimi. Jsou zde dobře patrné jemné detaily (křídel nebo lví hřívy). Podle pověsti zkrotil Bellerophon Pegase, aby mohl zabít Chiméru, kdyţ se tak stalo, zamířil ale příliš vysoko k nebesům a Pegas jej shodil. Dodnes je Pegas symbolem poznání, slávy a inspirace. Avšak podobně jako v pověsti o Faethonovi, kdo by chtěl pouţít okřídleného koně k prudkému vzestupu vzhůru, dočká se pouze rychlého pádu. Řeckou mytologií se inspirovali umělci v mnoha následujících obdobích a uměleckých směrech. Jedním z nich byl i symbolista Odilon Redon. Symbolismus měl velký význam hlavně v době, kdy uţ impresionismus nenacházel budoucnost. Právě symbolisté byli v letech spojovacím článkem mezi uměním a tehdejšími 19

20 filozofickými, vědeckými a literárními směry. 23 Reálno nemělo v symbolismu jen hmotnou stránku, zahrnovalo jak myšlenkovou tak citovou sféru. Symbolismus odkrýval tedy tajemství věci, jejich skrytou, magickou a duchovní skutečnost. 24 Redonovo dětství mělo velký vliv na utváření jeho introvertní povahy a vnímání světa kolem. Neobyčejně intenzivně se soustředil na svůj vnitřní svět i rozvoj imaginace. Jeho dílo je zřejmě proto typické svojí dvojpólovostí a kolísáním mezi póly světla a tmy, slunce a stínu, rozumu a citu, přírody a fantazie, dobra a zla, jihu a severu, barvy a černě, skutečnosti viděné a cítěné, vědomí a nevědomí. V jeho díle se prolínají kosmologické vize s nejniternějšími výpověďmi úzkostí a strastí, které proţíval. Jeho svět má podivnou hierarchii, vše v něm ţije - zárodečné formy ţivota, různí tvorové, ve kterých se mísí prvky rostlin, ţivočichů a lidí. Také tu vystupují monstra, jejichţ formy vznikaly v Redonově fantazii inspirované právě antickou mytologií a středověkými bestiáři. Tento svět se pohybuje mezi pólem světla, jehoţ hlavním představitelem bývá Pegas, jako nejvyšší symbol tvořivého ducha a pólem temnot, kde vládne smrt v různých podobách: lebka nebo skelet, atp. Umělec je pronásledován obavou a utkvělou představou pádu, poráţky a zákazy a strachu překročit tajemný práh. Do centra dění staví ve svých obrazech často poraţeného : zobrazuje ho jako vězně, padlého anděla, blázna nebo Faethóna. Nejtrvalejším motivem v Redonových dílech je výše zmíněný Pegas. Na něm lze asi nejsnáze sledovat pozvolný postup od temnoty ke světlu, od úzkosti k radosti a od poráţek k vítězství. Poprvé se Pegas v jeho dílech objevuje kolem roku 1883, kdy vydal album litografií s názvem Počátky, které jsou povaţovány za jakousi volnou parafrázi teorie vývoje druhů. Na konci vývojové řady rostlinného i ţivočišného světa je Pegas (tady ještě bezmocný) a člověk razící si cestu k temným jasům. 25 Jedny z prvních litografií s motivem Pegase, jsou také Pegas a Bellerophon (1888) a Pegas v zajetí (1889). 23 HUYGHE, R.: Umění a lidstvo, Larousse: Encyklopedie umění nové doby. Odeon, Praha 1974, str Tamtéţ 25 LAUDOVÁ,V.: Odilon Redon, Odeon, Praha 1992, ISBN , str.30 20

21 6. Odilon Redon - Pegas a Bellerophon, Odilon Redon, Pegas v zajetí, 1889 Obě tyto litografie působí velmi melancholicky. V prvním díle se zdá, jako by byl Pegas ochráncem Bellerophona, který se o něj opírá a boří tvář do jeho boku (obr. 6). Tento dojem podporuje i nepoměrná velikost Pegase k člověku, vztyčená křídla a pohled směrem k postavě. Podobně je tomu tak i v druhé litografii Pegas v zajetí (obr. 7). Zde se zdá celá nálada výjevu poněkud chmurnější, přesto působí dotek lidské ruky a zvířecí hlavy velmi citlivě. Postavy jsou jakoby zastřené, dramatičnost podporuje i silný kontrast bílé a černé. V těchto letech mezi rokem se v umělcově 8. Odilon Redon, Pegas, Odilon Redon, Pegas a Hydra,

22 ţivotě odehrálo poměrně dost důleţitých událostí. Stal se svědkem tragické smrti svého přítele a v roce 1889 se mu narodil syn. Tyto události se samozřejmě odrazily i v jeho díle. Kolem roku 1890 se ve svých dílech dostává Redon od černobílé k barvě. V dalších obrazech i Pegas působí poněkud jinak v porovnání s předchozím zpracováním. V obrazech od z roku 1900 Pegas spíše triumfuje, celá barevnost obrazů je značně pozitivnější. Okřídlený kůň se často vzpíná na skalním výběţku, jakoby chtěl vzlétnout, nebo je zachycen při boji s Hydrou a jinými stvůrami (obr. 8 a 9). Kůň v Redonově díle symbolizuje vítězství světla nad temnotami, není tomu tak jen u motivu Pegase, stejná symbolika se objevuje i v obrazech Apollónova vozu, který táhnou čtyři bělouši vzhůru do oblak, ale i v dílech s motivem sv.jiří (obr. 10 a 11) 10. Odilon Redon, Phaethon, Odilon Redon, sv.jiří a drak,

23 Dále bych se tedy ráda věnovala tomuto motivu. Jako další dílo jsem vybrala ruskou ikonu z 15. století zobrazující sv. Jiří při boji s drakem (obr. 12). Tato ikona pravděpodobně pochází z Novgorodu a je vystavena v Ruském muzeu v Petrohradě. Všeobecně je ikona často vyobrazením těch nejzávaţnějších teologických myšlenek vztah obrazu a Předobrazu, vtělení Syna Boţího, proměnění kosmu, zboţštění člověka, atd. 26 Ikona se také označuje jako vnitřní zření v barvách, teologie v barvách, nebo motlitba v barvách. Ikonomalba totiţ vychází především z křesťanského učení o Boţím vtělení, coţ je ústřední událost křesťanství. Bůh přijal podobu člověka a tato podoba je přednostním místem jeho Zjevení. Umění ikonomalby je ukotveno právě v tomto přesvědčení, nikoliv však pouze svojí tematikou, nýbrţ také technikou, jíţ není moţné zaměnit za ţádnou jinou. Ikonomalba usiluje o vyjádření tohoto tajemství, se kterým je spjato veliké okouzlení, které dodnes z umění ikonomalby vychází (takto cituje Luptáková Shönborna). 27 Ikona ovšem není naturalistickou kopií lidské podoby člověka, ale je jakýmsi obrazem jeho duše. Na ikoně je člověk zobrazován ve svém proměněném, zboţštěném stavu, ve své svátosti. Tuto proměnu se snaţili umělci vyjádřit pomocí specifického ikonopisného jazyka. Vypracovali tedy kánon zvláštní 12. Ikona sv. Jiří, 15. st. 26 LÁŠEK, J.B; LUPTÁKOVÁ, M.; ŘOUTIL, M.: Ikona v Ruském myšlení 20. Století, Pavel Mervart, Červený Kostelec 2011, ISBN LÁŠEK, J.B; LUPTÁKOVÁ, M.; ŘOUTIL, M.: Ikona v Ruském myšlení 20. Století, Pavel Mervart, Červený Kostelec 2011, ISBN , str.10 23

24 výstavby obrazu. Hlavním principem bylo pouţití obrácené perspektivy - ohnisko obrazu není za ním, ale před ním, linie mají obrácený směr, protoţe ikona je obrácena k člověku (divákovi). Ohnisko vychází tedy z diváka a postavy na ikoně působí, jakoby se obracely přímo k němu a vycházely mu vstříc. Postavy a předměty často také podléhaly expresivní deformaci, jeţ směřovala k vytvoření určitého uměleckého výrazu. Spočívala v protaţení postav, oči se zobrazovaly doširoka rozevřené, figury se pootáčely o stupňů. Vzhledem k tomu, ţe ústředním tématem ikon je zboţštění člověka, tak i rysy koně či osla jsou vytříbené, zušlechtěné podobně jako rysy postav. Jejich oči jsou lidské a ne oslí nebo koňské. Na ikoně je svět a člověk zobrazen a nazírán jakoby očima samotného boha. Proto se na ikonu nedíváme, ale předstupujeme před ni v motlitbě a usebrání ducha 28 (viz. Ikona jako motlitba v barvách výše v textu ). Jak můţeme vidět i na vyobrazení sv. Jiří, lidské tělo je zobrazeno jako oduševnělé, jemné, vyvěrá z něj ušlechtilost, lehkost a nezatíţenost vlastní tělesností na rozdíl od světských obrazů (například renesanční malby, Rubens, atd ). Celý výjev je i nápadně podobný antickým malbám s jiţ zmíněným Pegasem a Bellerophonem, kde je Pegas zastupitelem světla vítězícího nad silami temnoty vtělených do Chiméry. 13. Bellerophontes, římská mozaika, 260 nl. Ikona je statické zobrazení, nikoli dynamické. Nezobrazuje totiţ pohyb k cíli, ale samotný dosaţený cíl. Vnitřní svět ikony je obrácen směrem k divákovi, který se zde tváří v tvář setkává v motlitbě, je zde tajemství osobní přítomnosti. Tváře na ikonách jsou tedy k divákovi otočeny čelem, protoţe zobrazení profilu neumoţňuje setkání. Veškeré pohyby, pohnutky a vzrušení vyjádřené gesty a pózami ustávají před vnitřní pokorou a soustředěností zjevené podoby. Pro ikonografii je tedy charakteristická 28 LÁŠEK, J.B; LUPTÁKOVÁ, M.; ŘOUTIL, M.: Ikona v Ruském myšlení 20. Století, Pavel Mervart, Červený Kostelec 2011, ISBN , Str.36 24

25 pohybová strnulost a vnějšková nehybnost, dynamismus je zde obrácen dovnitř, soustředěn do tváří a očí. Z profilu a v pohybu se zobrazují postavy, kterým není vzdávána úcta (proto je kůň svatého Jiří vţdy zobrazen z profilu stejně jako drak). Svatý Jiří je na ikonách obrazem oduševnělé Boţí bouře a blesku zářícího na nebi. Vše v ikoně na něj takto poukazuje. Ohnivý purpur v pozadí, oslňující zář bílého koně (zde je tedy opět kůň spojován se světlem, bleskem a bouří), rozevlátý modrý plášť a kopí protínající vzduch a vítězící nad drakem. Kůň zde nepředstavuje ţivelnou sílu, ale sílu vědomou (vidoucí), ovládnutou myslí, proto se kůň vţdy obrací zrakem zpět k jezdci a ne vpřed ve směru jízdy, jako by čekal na povel. V pravém horním rohu můţeme vidět ţehnající pravici naznačující, ţe se jezdec i kůň (bouře a vichr) podřizují Bohu. Bílý kůň je zde opět symbolem triumfu a vítězství dobra nad zlem. Porovnejme tuto ikonu s několika obrazy Vasilije Kandinského. Vzhledem k tomu, ţe si prozkoumáváním bohatství náboţenské ikonografie, křesťanské i pohanské, velmi často rozšiřoval škálu své představivosti. Kdyţ pozorujeme jeho obrazy, uvědomujeme si, ţe se díváme na práce hlubokého kosmického významu. Ve spise O duchovnosti v umění Kandinskij tvrdí: Barva, sama o sobě zdroj kontrapunktu a nekonečných moţností, se společně s kresbou podílí na vzniku velkého malířského kontrapunktu, na jehoţ základě vzniká malířská kompozice, výsostný projev skutečného umění slouţícího Bohu. 29 Můţeme říci, ţe Kandinskij byl jeden z nejsloţitějších průkopníků abstrakcionismu. Jeho umění ztělesňovalo rozpory, ve kterých viděl jednu z hlavních charakteristik své doby. Ve svých dílech zkoumal vztah postav ke krajině a následně jejich vztah k jakémusi kosmu rozloţenému v kompozice, dosud nevídané koloristické bohatosti. V nejčastěji citovaném aforismu si Kandinskij klade otázku: "Mluvíme o skrytém prostřednictvím skrytého. Copak to není obsah?" Jedna z věcí, která ho asi nejvíce ovlivnila ve výtvarné tvorbě, bylo studium lidového umění ve Vologďanské gubernii, asi pět set kilometrů severně od Moskvy. Zde se mísilo pohanské a křesťanské náboţenství. I Kandinskij sám vnímal ţivot a umění z hlediska střetů, kontrastů a splývání, přestoţe se celý ţivot drţel ruské pravoslavné církve. V Pohledech do minulosti sám uvádí, jaký význam mělo studium lidového 29 KANDINSKY, W.: O duchovnosti v umění, Triáda, Praha 1998, ISBN , str.62 25

26 umění pro jeho vlastní tvorbu: Nikdy nezapomenu na velké dřevěné domy zdobené řezbami. Naučily mě pohybovat se v obraze, ţít v obraze. Stále vzpomínám, jak jsem poprvé vešel do obytného pokoje a jak mě nikdy nevídaná scéna přimrazila k zemi. Kaţdá věc byla pomalována jasně barevnými sloţitými ornamenty. Červený (neboli ikonový) roh byl celý hustě pokryt malovanými a tištěnými obrazy svatých Měl jsem pocit, ţe jsem ze všech stran obklopen malbou, do níţ jsem pronikl. 30 V počátcích jeho tvorby, v prvních letech mnichovského pobytu, pro něj byly velkou inspirací ruské a německé pohádky, které slýchával v dětství. V obrazech se v této souvislosti velmi často objevují jezdci na koních, jako například v díle Dvojice na koni z roku 1906 a následně v mnoha dalších obrazech, jako je Studie ke Kompozici II z roku 1910 nebo v díle Sklomalba se sluncem z téhoţ roku. Později od těchto pohádkových motivů zcela upouští, avšak v některých obrazech stále nacházíme jejich náznaky a na několika obrazech se vyskytují rytířské postavy (Obraz s Lukostřelcem, 1909; Modrý jezdec). 14. Vasilij Kandinkij, Lyrično, 1911 Pro Kandinského se z pohádkových motivů stále častěji stával symbol boje a postupu vpřed (původní smysl významu pojmu avantgardy ve vojenském jazyce znamenal předvoj ). V obraze Lyrično (obr. 14) nabývá dokonce kůň a jezdec monumentálních rozměrů a krajina v pozadí se stává druhořadou. Poslední proměnu doznává pohádkový rytíř v alegorii sv.jiří, drakobijce, který se objevuje na mnoha malbách, akvarelech, dřevorytech, skicách a sklomalbách. 31 Posléze zdobí také obálku sborníku Der Blaue Reiter. Podobně je tomu tak i v obraze Improvizace 12 (obr. 15), zde vidím i jistou analogii se svatojiřskými ikonami. Celá kompozice tohoto obrazu je středověkým ikonám nápadně podobná. V popředí vidíme jezdce s vlajícím pláštěm, nad ním jakýsi mrak s proudem světla, ukazující přímo k němu. I barevnost zde má velkou symbolickou hodnotu, podobně jako v ikonách. 30 GOLDING, J.: Cesty k abstraktnímu umění, Barrister & Principal, Brno 2003, ISBN , str.: DÜCHTING, H: Vasilij Kandinskij, Benedikt Taschen/Vydavateľstvo Slovart, Bratislava 1993, ISBN , str

27 15. Vasilij Kandinskij, Improvizace 12 (jezdec), 1910 Kandinsky pouţívá základní barvy, na jejichţ tónech a kontrastech, staví celý obraz. V tomto díle je asi nejvýraznější kontrast teplých a studených barev, hlavně modré a ţluté a světla a tmy - bílé a černé. Modrou Kandinsky popisuje jako koncentrickou, pohybující se směrem od diváka (je to tedy barva duchovní). Ţlutá je excentrická, pohybující se směrem k divákovi (je barvou tělesnou). Ţlutá je podle Kandinského také typickou barvou světa pozemského, modrá nás oproti tomu vyzývá k pouti za nekonečnem, vyvolává touhu po čistotě a v posledku po nadsmyslovosti 32 (je barvou nebe). Smícháním těchto dvou barev vzniká dokonalý klid zelená, pohyby obou protichůdných barev se v ní zastaví. Bílou vnímáme jako absolutní ticho, obsahuje nové moţnosti, oproti tomu černá je absolutním prázdnem. Ve spojení s černou však vynikají ostatní barvy, které jinak působí nevýrazně, ale ve spojení s bílou tyto barvy zanikají a blednou. Červenou povaţuje Kandinskij za barvu cílevědomou a vnitřně zralou. Dělí ji do několika odstínů od saturnové červeně, přes rumělku po tmavý 32 KANDINSKY, W.: O duchovnosti v umění, Triáda, Praha 1998, ISBN , str

28 kraplak. Kaţdá z těchto barev má jiné vlastnosti. Saturnově červená evokuje sílu, energii, cílevědomost, rozhodnost a triumf. Rumělka pak silná citová vzplanutí, dlouhotrvající vášeň nebo silnou sebejistotu. Kraplak představuje napjaté očekávání dalšího vzplanutí. V kombinaci všech těchto barev se Kandinského obraz rozpíná, významy se prohlubují a nabývají tak na intenzitě. Promlouvá k divákovi podobně jako ikony, i kdyţ jeho přesný obsah můţeme jen tušit. Aby se mohl umělec svým dílem přiblíţit k Bohu, musí podle Kandinského splňovat princip vnitřní nutnosti. Vnitřní nutnost spočívá ve trojici mystických předpokladů: 1. Tvůrčí umělec musí nalézt svůj výraz (element individuální). 2. Jako dítě své doby musí umělec vyjádřit dobově příznačné fenomény (element dobový, sestávající z jazyka dobového a národního pokud národ jako takový bude ještě existovat). 3. Jako sluţebník umění musí umělec vyjádřit, co je příznačné z hlediska obecného (element ryze a obecně umělecký, společný všem lidem, národům a epochám, přítomný v uměleckých dílech všech dob, hlavní prvek umění bez ohledu na konkrétní prostor a čas) KANDINSKY, W.: O duchovnosti v umění, Triáda, Praha 1998, ISBN , str.62 28

29 1.2.2 KŮŇ JAKO SYMBOL MOCI A SÍLY Druhým aspektem je zobrazení koně jako symbolu moci a síly. To, ţe kůň ztělesňuje moc a sílu je bezpochyby dáno hlavním účelem jeho domestikace, coţ byly válečné účely. Z těchto důvodů je mnoho panovníků, vojevůdců a jiných důleţitých osobností zpodobněno v sedle na koni. Tradice jezdeckých pomníků sahá k dobám antiky a nevymizela ani dnes. Avšak i význam koně ve spojitosti se silou a mocí se poněkud proměňoval a dokonce odlišoval. Vybrala jsem tedy několik děl znázorňujících 16. Marcus Aurelius, nl. nlnl. nl. jezdce a tyto proměny jsem se snaţila popsat. Prvním z děl je Napoleon Bonaparte při přechodu Alp od J.L. Davida z roku 1800 (obr. 17). Tento obraz bývá řazen k prvním formám Napoleonovy politické propagandy uměním. David namaloval tento Napoleonův portrét v pěti variantách a kaţdá z variant se liší svou barevností. Vybrala jsem tedy první verzi obrazu, která byla původně určena pro španělského krále Karla IV. a jeho palác v Madridu. Dnes je vystavena v muzeu v zámku Malmaison. 18. století bylo stoletím osvícenství, neslo se ve znamení víry a rozumu, řádu a spořádanosti světa a lidské společnosti, coţ bylo základem klasické estetiky. Filozofové osvícenství usilovali o přetvoření společnosti pokrokem ve vědě a technice nebo návratem k jednoduchosti a čistotě. Snilo se o lepším světě, o jakémsi zlatém věku, usměrňovaném zdravým rozumem a spravedlností. Tyto ideje vyústily v sociální a politické revoluce. Nejprve v severní Americe, později ve Francii. Lidem jsou pak vkládány vzory občanských ctností, oddanosti veřejnému blahu a vlasti. Prostředkem k dosaţení tohoto ideálu je návrat k antice a snaha o přesnost napodobení antických výrazových prostředků v umění. 34 Přesto však klasicismus obsahuje výrazné romantické prvky. V Davidově obraze je jasně patrná úloha heroizace osobnosti. Je nutné dodat, ţe celý výjev je silně idealizovaný vzhledem k tomu, ţe X 34 CHATALET, A, GROSLIER, B. F.: Larousse: Světové dějiny umění, Cesty 1996, ISBN 80-29

30 Napoleon nepřekročil Velký svatobernardský průsmyk uprostřed svých vojsk na bujném vzpínajícím se oři, ale aţ o několik dní později po hlavním vojenském uskupení a na hřbetě muly. Základem obrazu je jednoduchá geometrická kompozice. Dominuje jí kruh tvořený linií ocasu koně a Bonapartova pláště. Diagonála tvořená pohořím v pozadí, nebesy a skálou na které kůň stojí, vyjadřuje vášnivý a prudký rozlet typický pro tehdejší moderní kult síly a přechod mezi klasicismem a romantismem. 35 Napoleonova ruka ukazuje směr taţení a dává tak i pokyn k následování. Staţená rukavice symbolizuje příchod mírotvůrce, ne dobyvatele. Jeho pohled je upřen na diváky. V levém dolním rohu obrazu jsou do skály vytesána jména BONAPARTE, ANNIBAL, KAROLVS MAGNVS. Napoleon je zde tedy zobrazen jako následovník dvou významných vojevůdců, kteří přešli Alpy (218 před Kristem a 774 po Kristu). Nápisy na kamenech a jejich symbolika jsou vykládány různě. G.H. Ellise nápisy popisuje jako: sebevědomě evokativní: Hannibal z kartaginského odboje proti Římu, Karel Veliký z mocné franské říše a Bonaparte jako morálně zavázaný republikánský hrdina, který se brzy stal novým Caesarem. 36 Pravděpodobně se zde objevuje také snaha legitimovat Napoleonovo nástupnictví na francouzský trůn v návaznosti na Karla I. Velikého. 37 Celý Davidův výjev připomíná divadelní scénu. Skály v pozadí působí jako kulisy. Tento dojem podporuje i zlatavé osvětlení. Hladké tahy štětce modelují záhyby látky, lesk jezdeckých bot a kaţdý pramen koňské hřívy. Pečlivost a detailní propracování kaţdého kousku oděvu prozrazují dlouhou studijní práci v atelieru. Aby kompozice získala dynamiku, vymyslel si David bouři, která vyděsila koně a rozevlála mu hřívu i ocas spolu s Napoleonovým pláštěm vlajícím směrem postupu. Napoleon je zobrazen jako klidný a soustředěný vojevůdce, který má svého plašícího se koně pevně pod kontrolou. David se tak snaţil vyjádřit osobní velikost Napoleona. Je zde asi nejvíce patrná přímá návaznost na antické jezdecké pomníky (např. Marcus Aurelius, obr. 16). Pro lepší pochopení bych zde ráda porovnala Davidův obraz s obrazem Théodora Géricaulta - Důstojník gardy dává povel k útoku z roku 1812 (obr. 18). 35 HUYGHE, R.: Umění a lidstvo, Larousse: Encyklopedie umění nové doby. Odeon, Praha ELLIS, G. H.: Napoleon. Praha 2001, str Slovník světového malířství. Praha 1991, s

31 17. J.L.David, Bonaparte při přechodu Alp, Théodor Géricault, Důstojník gardy dává povel k útoku, 1812 Oproti strnulému davidovskému umění, které po klasicismu směřovalo k romantismu, neztělesňovalo jen věrnou napodobeninu antického sochařství, byla v něm nová síla. Nevyjadřovalo tedy jen nehybnost, ale také napětí. Byla v něm neodolatelnost násilí, postřehnutelná v drsných námětech z bitevních polí. Toto umění mohlo slouţit epickému realismu velkých napoleonských námětů. Hrdinou těchto námětů byl výjimečný jedinec, propůjčující příleţitostně svou tvář tuţbám národa, který v těchto dobách hledal sám sebe. Tento hrdina, měl ale také povahu nadčlověka (koncem století z této představy vzešel i nietzscheovský nadčlověk), ve kterém bylo méně rovnováhy a dokonalosti neţ velikosti a morální a fyzické síly. Toto potvrzuje i význam, který se v těchto dobách v umění i ve vojenském a civilním ţivotě přikládal jezdci. Nervní a okázalou vitalitu tohoto muţe-kentaura umocňovala zkrocená síla zvířete, lichotící snu člověka o moci. 38 V této době se napoleonská strategie opírala především o rychlost jízdy a není tedy divu, ţe se jezdecké náměty rozšířily v poezii (tematická oblast německých balad), hudbě (Chopinovy a Wagnerovy kavalerie). Také v malířství připadala tomuto námětu významná úloha. Dusot splašených koní a jejich vyděšené výrazy nebo ohnivý zrak si 1974, str HUYGHE, R.: Umění a lidstvo, Larousse: Encyklopedie umění nové doby. Odeon, Praha 31

32 oblíbili nejen Géricoult a Delacroix (obr. 19). Jezdec na koni se stal obrazem člověka usilujícího o seberealizaci prostřednictvím síly a energie. Je důleţité podotknout, ţe tímto jezdcem, oproti klasickým jezdeckým portrétům, nebyla konkrétní osoba. Tento jezdec byl anonymní, mohl se s ním ztotoţnit kaţdý člověk. Romantismus první poloviny 19. století kladl důraz na city, vášně, dobrodruţství, fantazii, silné a výjimečné záţitky. Jak uţ jsem uvedla výše, klasicističtí umělci hledali své náměty v mytologii nebo oslavách oficiálních osobností oproti 19. Eugén Delacroix, Jaguár útočí na jezdce, 1855 romantikům, kteří se zaměřili převáţně na hledání neklidu a nejistoty. Náměty nacházeli především v nespoutané přírodě nebo bojích za svobodu, v tématech lásky a smrti. Oblíbeným tématem se stalo také téma antagonismu, v němţ se střetávají dvě odlišné síly. Stal se ústředním motivem i v řadě Géricaultových variací na námět jezdce, lovce, krotitele. V těchto dílech se pak objevují prudké kontrasty světla a stínu. 39 Géricaultovi a dalším umělcům bylo vytýkáno, ţe si plete skutečnost s představami a ţivot s románem. Hrdinou romantismu se stal člověk, který touţí vyzkoušet vše nové a vzrušující, projevuje vlastní vášnivé city a vůli. Romantismus zdůrazňuje jedinečnost, subjektivitu osobního proţitku a tedy romantický člověk je jedinečnou individualitou. 40 V Géricaultově obrazu je tedy hlavní postavou neznámý důstojník. Oproti klasicistickým jezdeckým portrétům není zobrazen v majestátní podobě s precizními detaily, ale v prudkém pohybu, se kterým vyráţí do bitevního pole. Kůň je k divákovi nezvykle otočen zády, v pohybu směřujícím vpřed do bitevní vřavy, oproti tomu se jezdec otáčí zpět. Nehledí však na diváka, ale svým pohledem vyzývá ty, kteří jsou za ním (mimo rámec obrazu) k útoku. Dramatičnost a naléhavost dodává obrazu hlavně 39 R. HUYGHE.: Umění a lidstvo, Larousse: Encyklopedie umění nové doby. Odeon, Praha BLÁHA, J., ŠAMŠULA, P.: Průvodce výtvarným uměním III., SPL Práce a Albra,Praha 2000, ISBN

33 opačný směr pohybu koně a jezdce. Dále ji podporuje silný kontrast světla a stínu a odváţná barevnost. Hlavním kompozičním prvkem je výrazná diagonála pohybu koně. I přes to, ţe je pohyb koně z anatomického hlediska nereálný, působí přirozeně a dynamicky (postavení nohou by vedlo ve skutečnosti k pádu koně - před vynálezem fotografie umělci fáze koňského pohybu jen odhadovali). V pozadí si můţeme všimnout dalších vojáků a děla, ale díky tomu, ţe celý výjev za jezdcem není přesně definován a je jakoby v mlze a prachu, působí jezdec majestátně a aţ nadpřirozeně. Jakoby se řítil do neznáma. Z obrazu můţeme vycítit, ţe Géricault obraz maloval s vášnivým zaujetím. Vzhledem k tomu, ţe byl Géricault velký milovník dostihů a zdatný jezdec (to se mu stalo osudným, zemřel po pádu s koně), učinil ve svých dílech koně nositelem dramatické krásy ve spojení s krásou ideální, kterou se mu nepodařilo najít v člověku, jen snad právě u podobizen důstojníků císařského vojska, umocněných hrdinskou a bájnou nádherou. 41 Kdyţ se tedy opět vrátíme k tomu, co v těchto obrazech symbolizuje kůň, je tu patrný rozdíl. V Davidově obraze je kůň spíše symbolem triumfu, vítězství a ovládnuté síly a moci, která vládne. Oproti tomu u Géricaulta je kůň symbolem energie, ovládnutých vášní a citů, jezdec se na koni prosazuje a ovládá jeho sílu prostřednictvím vlastní vůle. Na tradici jezdeckých pomníků navázal také Marino Marini. Ovšem v jeho díle má jezdec poněkud jiný význam. Carga hledá v sochách Mariniho mnohovýznamovost, podbarvenou symbolickou typologií. Člověk na koni je zřejmě diktátorem nebo válečníkem, tragický a groteskní zároveň, v jehoţ postavě je znázorněna úzkost měšťáka i chamtivé instinkty dosaţeného sebeuspokojení, je to směšný a osudový panák 42 Mariniho tvůrčí metodu v první řadě ovlivnila první světová válka. Začal se zabývat napětím vztahu mezi představou a realitou, modelem vědomí a objektem proţitku. Během jeho studií ve Florenciii se setkával s novými pojmy, jako byl kubismus a futurismus. Ty pro něj měly spíše smysl jako kulturní a názorová revolta oproti ustáleným zvykům. Vliv futurismu se u Mariniho projevil spíše revolučností, 41 HUYGHE, R.: Umění a lidstvo, Larousse: Encyklopedie umění nové doby. Odeon, Praha 1974, str ŠETLÍK, J.: Marino Marini, Odeon, Praha 1966, str.10 33

34 anarchismem, obrazoborectvím, antiklerikalismem, neţ nacionalismem a obdivem k válce. 43 Ve Florencii začíná jako svobodný sochař. Nejprve se věnuje podobiznám, které povaţuje za prostředek sdělení o osudech různých lidí. Zde se stále vrací k obsahu, který chce vyjádřit v celém svém díle. Chce hovořit o současníkovi a materializovat myšlenky. Prozrazuje vztah k modelu, ale snaţí se proniknout pod jeho povrch. Inspiruje se etruskými vykopávkami a sám tvrdí: Etruskům zřejmě děkuji za svou lásku ke skutečnosti, jeţ se projevuje ve formách, které si udrţují celistvost podstaty a přece se objevují vědomím míry, ve formách, na jejichţ hladkých plochách probíhá hra světla. Zjednodušení se můţe skutečnosti vzdalovat jen zdánlivě, vrací se však k ní nazpět, neboť směřuje k podstatnému (Marini 1957) 44 V polovině třicátých let vznikají první jezdci. V nich se setkávají tradiční motivy a typy, pro které hledá nová pojetí a ztvárnění (obr. 20 a 21). Projevuje se zde nejen odpor k oficiálním ikonografickým poţadavkům té doby, ale Marini se snaţí najít klíč ke kontinuitě lidského rodu, jeho vnějších podob a vnitřního světa. Snaţí se tedy vyjádřit obsah lidského ţivota, staví člověka a jeho bytí do středu tvůrčího zájmu. Fašistická estetika nešetřila hesly římanství, přísnosti forem, velikosti, heroizace jedinců a událostí a vytvářela politicky zaměřenou hierarchii hodnot estetických a to především z nacionálního hlediska Marino Marini, Jezdec a kůň, Marino Marini, Jezdec a kůň, ŠETLÍK, J.: Marino Marini, Odeon, Praha 1966, str Tamtéţ, str Tamtéţ, str

35 V zobrazeních jezdců se tedy Marini zbavuje aktuálních významů moci a síly. Hledá v nich jako jinde výraz lidské prostoty, nostalgii marných cest za štěstím a vyjádření vztahu člověka ke světu. Vymezuje si okruh motivů, v nichţ chce vyjádřit celou sloţitost zkušenosti. V několika motivech a typech chce najít moţnosti sdělení vlastních úvah o člověku a jeho světě. I v tomto přístupu k námětu hledá vyrovnání s příklady dávné minulosti, jeţ jej neustále znepokojuje. Na počátku bylo jeho pojetí námětu aţ do konce fašismu a války spíše klasické, zdrţenlivé a realistické. Dlouhou dobu mu byly inspirací etruské náhrobky nebo mírně archaizující římské plastiky. Reagoval tak na imperialistický patos oficiálního fašistického umění i tím, ţe ve své 22. Marino Marini, Jezdec a kůň, 1957 tvorbě sděloval záţitky z vlastního soukromého ţivota a odmítal veškerou reprezentativnost. Pozdější jezdci z let poválečných nesou řadu nových rysů: ţivot a jeho podoby jsou zde chápany z úhlu tragického poznání. Idyla a ţivotní radost ustoupily nebývalé ostrosti exprese a dramatičnosti. Poválečná Mariniho tvorba spojuje klasické kořeny původního východiska se silnou expresí a s novou nápaditostí formální stavby. Nechává zde daleko zřetelněji uplatnit prvek subjektivnosti (obr. 22). Vzhledem k tomu, ţe Mariniho dílo reaguje na tradici jezdeckých pomníků a zobrazování vojevůdců a panovníků na koni, chci zde porovnat jeho Jezdce z roku 1937 (obr. 23) se sochou Bamberského jezdce ze 13. Století (obr. 24). Nemohu samozřejmě tvrdit, ţe se Marini inspiroval právě touto jezdeckou sochou, ale mohu poukázat na společné rysy těchto dvou plastik. Bamberský jezdec je výjimečný tím, ţe dosud není známo, koho postava mladého panovníka představuje. Němečtí historikové se tímto problémem zabývají jiţ několik let. Shodují se však, ţe nejde o konkrétní portrét, který v té době ještě neexistoval, ale nejde ani o imaginární symbol. 35

36 23. Marino Marini, Jezdec a kůň, Bamberský jezdec, 13. st.nl. Socha jezdce je součástí výzdoby Bamberské katedrály a je sloţena ze 13 dílů. Podle nejnovější rekonstrukce původní barevnosti byl kůň bílý či šedý nebo grošovaný. Spodní šat panovníka byl zářivě ţlutý s purpurově červeným pláštěm. Vlasy jezdce byly tmavě hnědé nebo černé, oční panenky byly také černé. Koruna, postroj koně a dokonce i podkovy byly zlaté, podstavec měl ostře zelenou barvu. Kůň je zobrazen v ţivotní velikosti, sochař si dal také velmi záleţet na tom, aby byl hřebec zobrazen jako ušlechtilé zvíře. Ve středověku byl kůň mnohem více neţ pouhé zvíře. Byl to dar hodný králů a císařů. Je také velmi zajímavé, ţe se koně v této době dělili do čtyř typů podle stavby těla. Tyto typy popisuje teolog a filozof 13. století Albert Veliký ve spise O zvířatech. První typ koní nazýval "dextrarii" nebo "bellici"- byli to koně pro boj, druhý typ byl lehký jezdecký kůň, pro vyjíţďky - "palefridi", třetí byli rychlí běţečtí koně - "curriles" a runcini koně pouţívaní k přepravě těţkých břemen a jako taţná zvířata. 46 Diferenciace dextrarii a palefridi měla i právně-diplomatický význam. V nařízení císaře Fridricha I. Barbarossy z roku 1158 se uvádělo, ţe pokud přijel do válečného leţení cizí rytíř na jezdeckém koni, bylo to znamení o jeho mírumilovnosti, pokud ale seděl na bojovém koni a navíc ozbrojený kopím a chráněný štítem, pak by šlo 46 KOVÁČ, P.: Úsvit renesance, Ars Auro Prior, Praha 2010, ISBN

37 o přímou výzvu k souboji a odváţlivec mohl být okamţitě napaden. 47 Kůň Bamberského jezdce je tedy očividně typem palefridi. Soudíme tak podle důstojnosti a vznešenosti ušlechtilého zvířete. Existuje mnoho teorií, koho Bamberský jezdec vlastně ztělesňuje. Kováč podrobně uvádí čtyři z nich, se všemi jejich protiklady. Jako první uvádí teorii Hanse Steuerwalda, podle které jezdec zobrazuje Jindřicha II. Soudí tak podle toho, ţe Jindřich II. jako poslední velký vládce z dynastie Otonů zaloţil bamberské biskupství a jeho kult byl tak od počátku spojen s celou katedrálou. Protiargumentem k této teorii je fakt, ţe Jindřich II. je na vstupním portálu vyobrazen jako císař s vousem, ne však jako mladík. Steuerwald nashromáţdil několik přesvědčivých důkazů, aby svou teorii obhájil (blíţe Kováč, str.: ). Oponenti Steuerwaldovy teorie spojovali jezdce nejčastěji s vyobrazením sv. Štěpána, patrona Uherského království. Štěpán byl prý v bamberské katedrále pokřtěn a posléze se oţenil se sestrou Jindřicha II. Ve prospěch této teorie mluví i fakt, ţe stavitel katedrály a pravděpodobně i objednavatel sochy biskup Ekbert měl sám k Uhrám obzvláště silný vztah (Kováč, str.: ). Přes to jsou tyto dohady velmi sporné. Ve Štěpánovi Uherském i v Jindřichovi II. spatřovali věřící vzor svatých panovníků, coţ by poměrně dobře odpovídalo umístění sochy v interiéru katedrály. 48 Jezdec ale nepůsobí ani jako asketa, ani jako mučedník nebo misionář. Působí svou elegancí a hrdostí jako příslušník vybrané dvorské společnosti. Toto je asi největší problém, který trápí kunsthistoriky dodnes. Kováč v této souvislosti cituje Wilhelma Pindera takto: Ţe nemáme jméno krále, není ţádná škoda. O to více zůstává symbolem celého období a rytířské duše vůbec. 49 Coţ samozřejmě neplatilo ve středověku, kdy tyto abstraktní pojmy neexistovaly. Pozdější badatelé hledali vysvětlení jinde. Snaţili se najít hrdinu méně svatého a více reálného. Otto Hartig tedy označil mladíka jako antického císaře Konstantina Velikého, který byl prvním křesťanským vládcem. I kdyţ nebyl nikdy svatořečen, stal se vzorem dobrého panovníka, jehoţ příkladu měli následovat i ostatní monarchové. Na středověkých freskách byl nejčastěji zobrazován jako mladý vladař, důstojně sedící na 47 KOVÁČ, P.: Úsvit renesance, Ars Auro Prior, Praha 2010, ISBN , str Tamtéţ, str Tamtéţ 37

38 koni. Podle Konstantinovy donace (falzum vzniklé v raném středověku, určené k posílení autority papeţe) přenechal Konstantin vládu nad Římem papeţovi a upřednostnil ho jako hlavu církve. Postava Konstantina by se tedy hodila do ikonografické výzdoby i vzhledem k politické situaci tehdejší doby (garant míru a ochránce křesťanství), avšak v roce 1975 se na odborné konferenci v Bamberku většina zúčastněných postavila proti této teorii (více Kováč, str.: ). Jako poslední teorii Kováč uvádí identifikaci Bamberského jezdce s Fridrichem II. Důvodem by podle něj mohly být jeho přátelské vztahy s biskupem Ekbertem (stavitelem katedrály) a fakt, ţe císařovy peníze výrazně pomohly Bamberku k rychlému dokončení katedrály. Tuto teorii by podporovala i oficiální propaganda císaře jako mírotvorce a samo ztělesnění spravedlnosti, čemuţ odpovídá i zobrazení vládce na jezdeckém koni. Dále Kováč uvádí mnoho faktů, které tuto teorii jak potvrzují, tak vyvracejí. Pravdou však zůstává, ţe identita Bamberského jezdce je stále neznámá, coţ ho bezesporu činí zajímavějším a je stále obestřen tajemstvím. Vrátím-li se opět k porovnání Bamberského jezdce se sochou Mariniho jezdce, spatřuji zde jistou podobnost. Můţeme si povšimnout, ţe oba koně působí vznešeně a ušlechtile. Tento dojem podporují mohutné plece, silná záď, dlouhé nohy, ladné křivky krku a štíhlé tělo. Koně mají i podobný postoj (vzpřímená hlava, uvolněná zadní noha koně - ve skutečnosti kůň takto uvolňuje nohu, kdyţ odpočívá nebo je v klidu). I oba jezdci sedí na hřbetě velmi uvolněně a v mírném záklonu. Oproti obrazům Gericaulta a Davida nebo jezdeckému pomníku Marka Aurelia jsou tyto sochy poněkud statické, vyzařuje z nich však klid a jisté očekávání. Tváře obou jezdců jsou obráceny k divákovi a hledí zamyšleně do dálky. Bamberský jezdec je však důstojný panovník, kdeţto u Mariniho jezdce je patrná nadsázka. Jezdec nesedí na koni pevně v sedle a netřímá v rukou otěţe. Místo toho má ruce pánovitě sloţené v klíně a nohama rozpustile houpá okolo koňského hřbetu jako malé dítě. I kdyţ je tedy jezdec u obou děl opět symbolicky spojen s mocí, má zde poněkud jiné významy. Bamberský jezdec je spíše nositelem míru a klidu. Ať uţ je jezdec sv.štěpánem, Jindřichem II., Konstantinem nebo Fridrichem II., vţdy je spojován s patronátem. Mariniho jezdec je oproti tomu reakcí na fašistickou heroizaci osobnosti a je tedy spíše obrazem prostoty člověka. 38

39 1.2.3 KŮŇ JAKO PROSTŘEDEK ZNÁZORNĚNÍ POHYBOVÉ SYNTÉZY S průmyslovou revolucí se vyuţití koně coby pracovní síly a dopravního prostředku výrazně proměnilo. Místo koní k těmto účelům začaly slouţit stroje vzhledem k tomu, ţe jejich provoz byl méně náročný a pracovní ţivotnost více méně neomezená. Kůň se v této době stává spíše sportovním náčiním. To byl také jeden z důvodů proměny významu koně, který uţ nebyl symbolem moci a síly nebo symbolem magicko - mytickým. Tato proměna je dobře patrná například v díle Edgara Degase. Degas se tématem koní začal zabývat pod vlivem fotografie a japonských dřevorytů. Především ho zaujalo prostředí dostihů (kolem roku 1862). Ve svém díle se snaţil vystihnout nervní eleganci koní, barevnost ţokejských vest a ţivost davu. Čím dál více se však zaměřoval především na koně. Ten se stal objektem jeho vědecké vášně pro studii a novou pohybovou syntézu. Zprvu se vyrovnával s anatomií a plenérovým světlem zvýrazňujícím a zpřesňujícím obrysy. Stále více směřoval ke spontánnějšímu a bezprostřednějšímu přednesu a novým kompozičním řešením s velkými plochami. 25. Eadweard Muybridge, Běţící kůň,

40 26. Théodor Géricault, Epsonské derby, 1821 Kolem roku 1880 se zaměřil na rozšíření prostoru tím, ţe kompozici protáhl do šířky, aby v ní jako ve filmové sekvenci spojil nejrůznější pohyby, skoky, nervní práci kloubů zvířete. Stále více pozornosti věnoval detailům a pracoval s přiblíţenými obrazovými plány. V obrazech neopomíjí však důkladné anatomické znalosti o zvířeti získané prostřednictvím fotografií (27. září 1881 uveřejnil časopis Le Globe fotografie Muybridgeovi momentky zachycující rozloţený pohyb koně, obr. 25). Dále směřoval Degas k větší abstrakci kladením barev ve velkých, vzájemně se překrývajících barevných skvrnách. Ty následně určují rytmus obrazových plánů a jen zlehka naznačují tvar. Tím otevírají novou etapu vývoje k abstraktnímu umění. Degas se snaţil zachytit pomíjivost okamţiku, všechna jeho práce je však výsledkem přemýšlení a studia velkých mistrů. Jeho obrazy nejsou prakticky nikdy přímý záznam viděného, všechny jsou malovány v ateliéru, námět se u něj stal jen záminkou ke hře barev a linií. Nikdy s přírodou nehandlovat. Zaútočit na přírodu zpříma, na její velké plochy a linie je totiţ odvaha, dělat to pomocí plošek a detailů je zbabělost. Je to boj (Edgar Degas) LASSAIGNE, J., MINERVINOVÁ, F.: Edgar Degas, Odeon, Praha

41 V jeho díle můţeme také zachytit i převrat, který nastal po vynálezu fotografie (obr. 27, 28, 29). Do té doby nebyli umělci schopni správně zachytit koňský pohyb. Cválající koně obvykle zobrazovali jakoby ve skoku nebo spíše v letu (obr. 26). Ve starších dílech je stále vidět nesprávný pohyb, kdeţto v novějších se jiţ inspirovali fotografiemi, takţe jsou pohyby koní autentické. 27. Edgar Degas, Chybný start, Edgar Degas, Ţokej,

42 29. Edgar Degas, Před startem, 1889 Směrem, který se primárně zabýval pohybem, rychlostí a dynamikou, byl futurismus. Pro výtvarné umělce té doby měl zásadní význam antitradicionalismus, zaměřený proti měšťácké pohodlnosti, ale také glorifikace moderního a technického ţivota, který nabízel nové motivy i zamyšlení nad výtvarným řešením nových představ prostoru a času. Ve futuristické teorii umění převládaly dvě kategorie: dynamika a simultaneita. Ty se vzájemně podmiňují a jen těţko je lze vnímat jednotlivě. V technickém manifestu futuristického malířství je dynamika popsána na pohyblivých výjevech. Běţící kůň tedy nemá čtyři nohy, ale dvacet nohou a jejich pohyby jsou trojúhelníkové, jak můţeme dobře vidět například v obraze Carla Carrá Rudý jezdec (obr. 30). To, co se Degas 30. Carlo Cará, Rudý jezdec,

43 snaţil zachytit v sériích svých obrazů detailním propracováním a mnoha studiemi, zvládli futuristé velmi osobitým způsobem. V těchto dílech se pohyb neustále opakuje, jako by byl v jednom cyklu. Nezachytili jen jednu fázi pohybu, ale všechny. Pozadí se buď vytrácí (jako na obrázku.) nebo se pohybuje spolu s hlavním motivem. Celý pohyb zde pulzuje a přelévá se přes okraj obrazu. Ve výtvarné praxi se zobrazovaný předmět rozplývá prostřednictvím rozkladu forem a opakováním některých prvků. Barevné úseky a abstraktní dynamické linky, odvozené od zobrazovaného subjektu, propojily figuru a pozadí. Silové linky byl futuristický pojem pro dynamické barevné úsečky, které kompozici rozpohybovaly stejně jako čisté a zářivě barevné odstíny, jeţ svou panenskostí a syrovostí odpovídaly revolucionářské náladě futuristů. Proto bylo značné mnoţství jejich děl postaveno na agresivním kontrastu červené a modré. 31. Umberto Boccioni, Vstávající město, 1914 Dalším příkladem je obraz Umberta Boccioniho Vstávající město. Tento obraz je Bocioniho prvním futuristickým dílem, které ve svém symbolickém a divizionistickém 43

44 způsobu malby (především kvůli filigránské síti navrstvených barevných čar) obsahuje všechny stěţejní prvky futurismu. Je zde zachyceno ranní probouzení velkoměsta. Pracovní a dopravní provoz velkoměsta se rozbíhá a rozvíjí svou vlastní dynamiku. Koňská spřeţení, dělníci a rozestavěná budova - v pravém horním rohu obrazu je naznačena typická předměstská, průmyslová zóna - jsou zachyceni ve vířivých shlucích krátkých tahů štětcem v expresivních barvách, to vše tvoří kompozici nabitou energií. 51 Veškeré výjevy v obrazu se navzájem prolínají v nepřetrţitém pohybu. Boccioni zhutnil tento motiv do metafory síly, ve které je probouzející se město do nového průmyslového věku tématem obrazu stejně jako sama pouliční scéna, odehrávající se za časného rána. Kůň se zde stal symbolem preindustriální doby, je vyobrazen jako taţné zvíře, coţ dokládá Boccioniho trvalý zájem o propojení přírody a techniky. Síla koně zde symbolizuje cestu do budoucnosti. 52 Ruský futurismus kladl důraz především na negaci tradičního umění, jako umění staré feudální burţoazní společnosti, tím se blíţí spíše k dadaismu. V negaci všeho minulého bylo hodně naivity a schematismu, ale také upřímné snahy najít cestu ze stojatých vod měšťácké kultury. Ruský výtvarný futurismus neusiloval o jednotný systém. Tendence k obohacení realistického názoru cézanismem, kubismem a expresionismem se prolínaly se snahami o vyuţití lidového výtvarného projevu. Ruský futurismus oproti italskému neusiloval o vytvoření jednotného systému jako doktríny schématu. Přijímal tedy podněty nejen z estetiky a tvorby Italů, ale i zcela jiné prvky, které mu dodávaly osobité výtvarné sloţitosti. Tento směr byl velice pruţný a otevřený k ostatním názorům a směrům, takţe se k futurismu mohly přimykat i osobité jevy jako byla tvorba Petrova - Vodkina. Ve srovnání s vyrovnanějším a celistvějším italským futurismem panovala v ruském futurismu velmi ostře vyhrocená rozpornost ideová a výtvarně názorová. Proto zde vznikaly výraznější realistické tendence vedle úniků k abstrakci a mystice. Ruský futurismus byl tedy hlouběji a trvaleji obohacen moderním realismem a pokrokově angaţovaným uměním 20. století. Rusové obohatili moderní realistické umění novými náměty a výtvarnými prvky, odpovídajícími rytmu ţivota 20. století. Mají také velkou zásluhu na aktualizaci odkazu lidového umění. Oţivení 51 MARTINOVÁ, S.: Futurismus, Tachen/Slovart, Bratislava 2006, ISBN , str MARTINOVÁ, S.: Futurismus, Tachen/Slovart, Bratislava 2006, ISBN

45 lidových tradic na základě moderního malířského projevu mělo hlubokou estetickou povahu. Ruští futuristé vyzvedli principy tvarově jadrného, barevně jasného, zdravého výtvarného vidění světa v lidovém umění proti naturalismu, paséismu secesního malířství a všem ostatním zaprášeným a unylým salónním směrům. 53 Petrov-Vodkin se tedy v mnoha směrech shodoval s futuristy hlavně v odmítání tradic i současného měšťáckého salonního vkusu. Avšak negaci tradice nechápal samoúčelně, ale jako nezbytnou očistnou lázeň, bez níţ nemůţe být pokroku v ruském umění. 54 V roce 1912 vznikl jeden z jeho nejslavnějších obrazů Koupání červeného koně. Umělec se zde inspiroval opět ruskou ikonou jako v mnoha jiných dílech. Vodkin uţ v minulosti projevoval velký zájem o klasickou středověkou ikonu (ta se mezi lety stala také předmětem vědecky zaloţeného sběratelství a restaurace). Malíř zde pouţil princip tříbarevnosti s jasnými tóny barev. V centru kompozice je červený kůň s nahým chlapcem, celý výjev silně připomíná ikony se sv. Jiřím. Podle příkladů ikon je i červená barva koně v popředí v kontrastu s chladnými tóny pozadí. V tomto obraze se sloučily prvky tradiční ruské ikony, raně renesanční prvky italské fresky (inspiroval se jimi při své třetí cestě po Evropě) 55, neoklasické tendence a snaha o monumentalitu. Tehdejší kritik D. Sarabjanov viděl toto dílo jako výtvarnou analogii Blokovovy Stepní kobyly, ve které se tak sloučila celá minulost Ruska, jeho těţká přítomnost a to věcné, co z něho nikdy nevymizí. 56 Červený kůň se zde tedy stal symbolem revolučního Ruska. Vodkina fascinovala dynamika a rychlost. K jeho hlavním malířským principům patřila sférická perspektiva a principy nadhledu a posunu předmětů (zde můţeme vidět podobnost se sloţkami futuristického malířského systému simultánnosti a universálního dynamismu). Vodkin však k těmto principům došel sám, pozorováním skutečnosti a díky smyslu pro zobecňování vlastních malířských zkušeností. Zárodky těchto principů jsou právě patrné v díle Koupání červeného koně. 53 KONEČNÝ, D.: Futurismus, Odeon, Praha KONEČNÝ, D.: Kuzma Sergejevič Petrov-Vodkin, Odeon, Praha Tamtéţ 56 Tamtéţ: str.28 45

46 32. Kuzma Petrov-Vodkin, Koupání červeného koně,

47 2. VÝTVARNÁ ČÁST V následujících kapitolách jsem se snaţila podrobněji popsat zdroj své inspirace a veškeré důvodu, které mne vedly k výběru tohoto tématu pro mou vlastní výtvarnou tvorbu. 2.1 MŮJ VZTAH KE KONÍM Kdyţ se zamyslím nad tím, kdy jsem se s koněm setkala poprvé, vybaví se mi jedna vzpomínka. Sedím na černobílém poníkovi v kruhové ohrádce se střechou, jaké můţeme vidět na poutích. Sleduji jeho hřívu a dívám se dolů, jak šlape do pilin. Byly mi asi tři roky a s rodiči jsme navštívili zoo v Jihlavě. Podle rodičů jsem se od poníků nechtěla pohnout, takţe mě nakonec na jednoho posadili. Víc si vybavit nedovedu, ale od té doby vţdy, kdyţ jsme někde potkali koně, jsem se musela svézt nebo se jich alespoň dotknout. Byla jsem jak posedlá. V mateřské škole jsem si neustále hrála na to, ţe jsem kůň, a představovala jsem si, jak jako černobílý kůň cválám krajinou, frkala jsem a řehtala. Od rodičů a příbuzných jsem dostávala knihy o koních, neustále jsem v nich leţela, prohlíţela obrázky a snaţila se podle nich kreslit. Pořád jsem se svými výtvory nebyla spokojená, protoţe moji koně jako koně nevypadali. Chtěla jsem být přesná. Bylo pro mne velmi důleţité nakreslit koně nejen tak, jak ve skutečnosti vypadají, ale tak, abych svými obrázky vyjádřila, jak koně vnímám a co pro mne znamenají. Vţdy pro mne byli nadpřirozenými tvory. Ztělesněním dobra, ušlechtilosti, krásy, harmonie, i kdyţ jako malé dítě jsem samozřejmě takto svoje pocity pojmenovat nedokázala. Cítila jsem se u nich v bezpečí, byli majestátní a já jsem měla pocit, ţe mě ochrání před vším špatným. Pokaţdé, kdyţ jsem se k nim mohla přiblíţit, jsem lezla do ohrady a hladila je. Nikdy jsem neměla strach, ţe mi ublíţí, a vţdy jsem k nim přistupovala s velikou úctou. Kaţdý jejich dotyk pro mne byl svátkem. To všechno jsem se snaţila podvědomě vloţit i do svých obrázků. 47

48 Asi v devíti letech mne rodiče přihlásili do jezdeckého oddílu a já se začala učit jezdit na koni. Byl to zvláštní pocit. Začaly se naplňovat moje sny a u koní jsem trávila tolik času, kolik jsem jen směla. Ve škole jsem neměla moc kamarádů, a tak se pro mě stali přáteli koně. Byli pro mě útěkem ze šedivého sídliště. Zjistila jsem, ţe pro mne není ani tak podstatné, ţe na koni jezdím, ale to, ţe mohu získat jeho přízeň. Ţe je mi dovoleno být mu na blízku. Jak si vzpomínám, většina mých vrstevníků z jezdeckého oddílu odcházela ze stáje po jeţdění a splnění všech povinností, ale já jsem zůstávala ve stáji do setmění, aţ mne musel stájník vyhazovat. U svého oblíbeného koně, o kterého jsem v té době pečovala, jsem trávila hodiny v boxu a tiše pozorovala, jak odpočívá a ţvýká seno. Jízda na koni a veškerý čas strávený s nimi se pro mne staly osobní terapií. U koní jsem se cítila spokojeně. V ten okamţik, kdy jsem byla s nimi, vše okolo jako by dávalo smysl a logiku. Kdyţ s koňmi pracujete, nedovolí Vám soustředit se na nic jiného. Musíte celý svět vnímat jinak, citlivěji. Kdyţ sedím na koni, vnímám teplo jeho těla, cítím kaţdý sval při pohybu, cítím i to, jestli je klidný nebo ho něco znepokojilo. I krajinu vnímám jinak, musím na chvíli myslet jako kůň. Předvídat moţná nebezpečí a podněty, které by koně mohly vylekat. Najednou začnu víc vnímat například i to, jak šumí listí v lese, nebo si uvědomím, jak voní tráva. Mám pocit, jako by všechny mé smysly byly ostřejší. Zároveň musím být klidná, uvolněná a přesto soustředěná, protoţe stejně jako já cítím koně, cítí i on mě. V tu chvíli jsme jedna bytost a stejně jako veškerý můj stres a napětí, tak i klid a vyrovnanost se přenesou na něj. Je tu ale i pocit vzrušení z rychlé jízdy. Kdyţ kůň vyrazí vpřed, reaguje na sebemenší pobídky a já cítím tu ohromnou sílu, kterou mi v tomto okamţiku věnoval a já ji smím ovládat. Kůň mne unáší krajinou a já jsem v tu chvíli svobodná, volná. Dostala jsem křídla a letím. Koně nám propůjčují křídla, která postrádáme. Pam Brown Kdyţ mi bylo sedmnáct let, poprosila mě naše známá, jestli bych se nemohla starat o jejich koně. Její manţel si koupil dva hřebce, ale bohuţel nevěděl, jak se správně o koně starat. Kdyţ jsem je viděla poprvé, byli podvyţivení, měli na sobě 48

49 spoustu odřenin a ran od dětí, které se o ně chodily občas starat, ale většinou si spíš hrály na krotitele. Stála jsem v ohradě a cítila jsem obrovskou lítost, nechápala jsem, jak někdo můţe dopustit něco takového. Mladší z koní mi strčil hlavu pod rameno a nechtěl se ode mne hnout. V tu chvíli se ze mne nestal jenom jezdec, ale i podkoní a trenér a doufám, ţe i přítel. Tenkrát poprvé jsem pochopila, co dokáţe člověk způsobit svým neuváţeným chováním. Co se stane se zvířetem, na kterém si člověk léčí stres a svého svěřence povaţuje za věc. Nevěděla jsem, kde začít, a tak jsem sháněla informace prostřednictvím známých i v kníţkách. Jak přesně napravit chyby, kterých se majitel dopustil? Starší kůň se z problémů dostal rychle, ale na mladším se špatné zacházení projevilo více a práce s ním byla náročnější. Do té doby jsem netušila, kolik sebezapření, námahy a sebeovládání budu muset vynaloţit, abych dokázala s koněm správně pracovat. Do této chvíle mně vţdy učili, ţe já jsem pán a kůň mne musí za kaţdou cenu poslechnout. Vzpomínám si na pokyny jednoho z trenérů: Pořádně ho nakopni, kdyţ se mu nechce! Pouţij bič! Od čeho ho máš? Kdyţ se vzpíná, vycukej mu v tý hubě udidlem! To si nesmí dovolit! Musíš ho dostat, tam kam ty chceš, za kaţdou cenu! Z jezdecké hodiny v jízdárně jsem odcházela zpocená, vyčerpaná a se špatným svědomím. Nikdy mne nenapadlo ptát se po příčinách chyby, ale byla jsem nucena ji okamţitě potrestat. Teprve kdyţ jsem začala pracovat s tímto mladým koněm, pochopila jsem, ţe kdyţ udělám chybu, kůň mi ji vrátí několikrát a bude dlouho trvat, neţ si jeho důvěru, náklonnost a respekt získám zpět. Vlastně jsme se učili oba a ze začátku byla vzájemná komunikace poněkud sloţitá. Nevěděla jsem, jaký jazyk pouţít, aby kůň chápal, co po něm chci. Jak koně, který lidem nevěří, přimět nenásilně ke spolupráci. V tu dobu mne moje kamarádka poprvé přivedla k metodám přirozené komunikace ve výcviku koní. Tyto metody jsou zaloţené na řeči koní, kterou se mezi sebou dorozumívají ve stádě. Jednu z těchto metod představil Američan Monty Roberts, který vycházel z pozorování chování divokých koní. Další člověk, který se touto problematikou zabývá, je Klaus Ferdinand Hempfling. Tyto dva cvičitele uvádím záměrně nejen proto, ţe jsou oba velmi uznávaní a lidé z celého světa k nim chodí pro 49

50 rady, ale hlavně proto, ţe mne jejich výcvikové metody velmi ovlivnily při mé vlastní práci s koňmi. Obě tyto metody jsou zaloţené na řeči těla. Svými pohyby a postojem dávám koni pokyny k tomu, co má dělat, a on na ně reaguje. Zpočátku jsem si nebyla jistá, kůň nereagoval tak, jak měl. V prvních chvílích jsem si připadala jako blázen. Poskakovala jsem před koněm, honila ho kolem ohrady a on nechtěl reagovat na mé další pokyny a já jsem neměla dost trpělivosti. Občas jsem bojovala sama se sebou a dostávala záchvaty vzteku. Pochopila jsem, ţe to není pohybem, ale mým vlastním rozhodnutím. Musím dopředu vědět, co chci udělat a kam chci koně dostat. Kdyţ o tom, co chci udělat, nejsem sama pevně rozhodnutá, nepřiměji k tomu ani koně. V tu chvíli jsem začala s koněm opravdu tančit. Byl to neuvěřitelný pocit. Stojím uprostřed pomyslného kruhy a kůň krouţí kolem mě. Vidím ho v celé jeho majestátnosti působí silně a zpočátku se snaţí udělat na mne dojem. Předvádí se, potřásá hlavou a nese se vznešeně na svých dlouhých nohou. Stačí, kdyţ sklopím zrak, on zpomalí, podívám se mu do očí- zrychlí, udělám pohyb rukou a on se otočí v daném směru. Připadám si, jako kdyţ tančím nějaký zvláštní tanec, a skoro jako bych i slyšela hudbu. Najednou sklopí hlavu a zpomaluje, pozoruje, co udělám, a dává mi najevo, ţe se chce přiblíţit. Dovolím mu to a on následuje kaţdý můj krok a kaţdý pohyb. V tu chvíli mi dovolil, abych ho vedla. Věnoval mi svou plnou důvěru. Najednou jako bych procitla ze snu a celý svět okolo měl nový rozměr. Jako bych nebyla spojená jenom s koněm, ale s celým okolním světem. Přestala jsem sama sebe vnímat jako jedince. Vinou všech svých psychických problémů jsem neustále vztahovala vše k sobě. Pořád jsem sama sebe hodnotila a nebyla jsem schopná se od svého já oprostit. Najednou jako by se mi to částečně povedlo a já jsem začala okolní svět vnímat jiným způsobem. Kdyţ jsem na koni posléze začala i jezdit, jako by se naše propojení prohloubilo - kůň reagoval s naprostou přesností na mé sebemenší pokyny. Jako bychom nebyli dvěma bytostmi, ale jednou. Všechny tyto moje dojmy a pocity jsem se posléze snaţila ztvárnit ve svých obrazech. Ale bohuţel se výsledek nikdy neslučoval s mými představami a z obrazů 50

51 vţdy vznikl podivný kýč. Nakonec jsem své snaţení vzdala a koně jsem na čas malovat přestala, i kdyţ jsem se k tomuto tématu pokoušela několikrát vrátit. Asi po pěti letech jsem musela na nějakou dobu s jízdou na koni a výcvikem přestat, protoţe jsem neměla dostatek času. Vrátila jsem se k tomu asi před třemi lety, kdy si moje dlouholetá kamarádka pořídila dvouletého valacha a poprosila mě, abych jí pomohla s výcvikem. Měla jiţ sedmiletou klisnu, ale obě jsme chtěly koně, kterého budeme moci samy od začátku vychovat a se kterým se posléze budeme moci věnovat výuce jízdy na koni a rekondičnímu jeţdění. Můj sen o vlastním koni se v tu chvíli stal více méně skutečností a pomalu jsem začala znovu s výcvikem. Všechny mé pocity svobody a sounáleţitosti se vrátily ještě umocněné tím, ţe jsem s koněm trávila spoustu času, kdykoliv jsem chtěla. V té době jsem se opět začínala vracet k tématu koně i ve výtvarné tvorbě. Snaţila jsem se o zachycení svých pocitů a vztahu ke konkrétnímu zvířeti. Tato potřeba vykrystalizovala asi před rokem, kdy nám oba koně v důsledku otravy špatným krmivem zemřeli. 2.2 CO JE PŘIROZENÁ KOMUNIKACE S KONĚM? O přirozené komunikaci se zmiňuji záměrně, protoţe principy tohoto způsobu práce s koněm mne ovlivnily nejen při práci s dětmi při jezdeckém výcviku, ale i v běţném ţivotě a velmi se projevily i v mé výtvarné tvorbě. Snaţila jsem se různými způsoby zachytit důleţité momenty komunikace. Zachytit tak z počátku dvě polarity, které se později po určité společné cestě propojí v jedno. Dalo by se říci, ţe přirozená komunikace je systém metod výcviku koní a komunikace s nimi, zaloţený na jejich přirozeném chování a ţivotě ve stádě. Přirozená komunikace je tedy vztah mezi člověkem a koněm zaloţený na studiu jazyka koní. Na principech, které jsou koním srozumitelné a které také respektují. Tyto principy nám usnadňují cestu k tomu, co po koních vlastně chceme a co od nich očekáváme. Tj. odevzdání obrovského atletického potenciálu do rukou člověka, ať uţ se zabývá jakýmkoliv jezdeckým odvětvím. 51

52 Ráda bych se krátce zmínila o jednom z lidí, kteří tyto principy přirozeného výcviku koní jako první srozumitelně sepsali a dali tak návod mnoha dalším cvičitelům a trenérům koní. Klaus Ferdinand Hempfling a jeho metoda výcviku je postavena na základech středověkého výcviku koní ve Španělsku a na pozorování divokých koní, ţijících volně v Pyrenejích. Základ je podobný jako u jiných metod přirozené komunikace s koněm. Tj. kaţdý kůň si hledá dominantnějšího jedince ve stádě, aby ho mohl následovat a milovat ho. Je velmi málo koní, kteří jsou opravdu dominantní. Pokud ano, jsou v trvalém psychickém konfliktu. Takový kůň je na základě genetických vloh neustále nucen bojovat (i kdyţ třeba jen s příleţitostnou neposlušností). Pro výcvik koní je tedy velmi důleţité, aby člověk dominoval a kůň byl tak psychicky vyrovnaný a klidný. 57 S tímto principem dominance pracovali i caballeros - rytíři ve středověkých mnišských jezdeckých školách ve Španělsku. Zjistili, ţe kdyţ zaujmou roli vysoce postaveného hřebce ve stádě, získají tak dominanci, aniţ by museli s koněm bojovat. Základní myšlenkou středověkých španělských jezdeckých škol byla El equilibrio natural přirozená rovnováha. Dorozumění mezi dvěma bytostmi pomocí neznatelných signálů, jemných impulsů změny těţiště a nakonec pomocí citu a přenosu myšlenek. Výcvik koní probíhá většinou v uzavřeném prostoru. Pro tento typ výcviku je tímto prostorem čtvercová ohrada picadero. Zde práce s koněm probíhá jako gymnastika. Kruhový pohyb v picaderu napomáhá vodorovnému a svislému ohnutí koně a ten se tak učí hledat správnou rovnováhu proto, aby mohl posléze nést jezdce. Zde se také učí obratnosti. Celý prostor picadera podporuje vztah dominance a důvěry, posiluje výdrţ a sílu, zlepšuje rychlost reakce a všeobecnou vnímavost a nakonec učí člověka i koně, jak navzájem komunikovat pomocí nejjemnějších tělesných signálů. 58 Člověk z počátku pouţívá tělesné signály koním dobře srozumitelné (vypozorované právě z jejich přirozeného chováni ve stádě). Těmito signály jsou 57 HEMPFLING K.F.: Tanec s koňmi. Nakladatelství Brázda: Praha, ISBN HEMPFLING K.F.: Tanec s koňmi. Nakladatelství Brázda: Praha, ISBN , str.: 99 52

53 například.: přímý pohled do očí koně, natočení ramen ve směru pohybu koně, vzpřímené drţení těla, pozvednutá paţe (tyto signály jsou projevem dominance - v picaderu nutím koně k pohybu), sklopení pohledu, nahrbení a sklopení hlavy, otočení ramen proti směru pohybu koně (signál ústupu - kůň zpomaluje), zastavení, otočení zády ke koni (kůň zastaví - následuje člověka). V další fázi si cvičitel s koněm určují a vypracovávají vlastní systém tělesných signálů, podle kterých se pak kůň chová. Kůň je svou přirozeností bytost plná síly, krásy a elegance. Za to všechno vděčí vlastní hrdosti, vytrvalosti a především neuvěřitelnému smyslu pro rovnováhu. Uchování nebo dokonce rozvinutí této impulzivní a svobodné hrdosti a smyslu pro rovnováhu, coţpak to není jednou z povinností při jeţdění? K.F.Hempfling Je jasné, ţe v tomto schématu poznání bytosti koně, která je představitelem řádu a zároveň chaosu, mocné energie, můţe nastat problém. Kůň můţe slouţit, anebo se vzbouřit a vzpouzet. Člověk, který je uvnitř upřímný a přímý a nabízí koni svými pohyby čestné jednání, nejenţe vyléčí jeho staré rány, ale bude na cestě k opravdovému poznání svého i ostatních koní, a tak i na cestě k přátelství. V praxi se tato škola uplatnila jiţ ve středověku. Rytíři nesli do boje v levé ruce štít a v pravé meč, proto jim pro ovládání koně zbývaly jen jemné signály. Jiţ tehdy však byl vyvinut systém řeči těla, který jezdcům umoţňoval s koňmi efektivně komunikovat. Tato komunikace byla zaloţena i na systému dominance a důvěry, kdy se kůň podřizuje jezdci jako svému párovému protějšku, a protoţe mu důvěřuje, ani by ho nenapadlo ho shodit nebo se k němu zachovat jiným zrádným způsobem. 53

54 2.3 ZNAKOVÁ STRUKTURA UMĚLECKÉHO DÍLA Vzhledem k tomu, ţe jsem se ve svých výtvarných dílech a fotografiích snaţila zachytit subjektivní pocity a následně je vměstnat do jednoho obrazu nebo určitého výjevu, zabývala jsem se také znakovou strukturou uměleckého díla obecně. Max Dessoir říká na počátku tohoto století a nebyl jistě ani první, ani jediný ţe umělecké dílo nemá jen význam estetický, ale i morální, sociální a náboţenský, ţe má vlastní strukturu, která vznikla procesem vydělení z vnějškovosti, času a prostoru. 59 Umění, ať uţ literární, výtvarné či jiné, něco sděluje. V rámci své specifické výpovědní hodnoty působí na vnímatele. Jedná se o takzvanou estetickou responsi. Informace skryté v umění jsou neseny uměleckými znaky. Máme-li umělecké dílo za zobrazení záţitku v esteticky uspořádaném tvaru a za prostředek mezilidské komunikace v jednotě sdělení a sdílení, nelze se teorii znaku vyhnout, byť by nám připadala příliš abstraktní a odtaţitá od umělecké praxe. 60 Znak slouţí k vyjádření psychických obsahů. To, co vyjadřuje, má určitý smysl. Na obraze jsou zachyceny v podstatě jen tahy štětcem, ty však pro nás představují nějaký znak, z něhoţ pro pozorovatele vyplývá určitý smysl. Tímto se zabývá disciplína zvaná pragmatika, zkoumající účinek uměleckého projevu na příjemce tohoto projevu. Oproti ní stojí syntaktika, analyzující znaky uţité v díle, strukturu díla a jeho stavbu. Umění je obecně vzato zvláštní způsob, jak sdělit něco, co jinak zůstane nesdělitelné. Umělecké sdělení se vţdy přímo nebo nepřímo týká člověka. Kdyţ malíř maluje krajinu, maluje ji především proto, ţe ho okouzlila. Je určená pro člověka, z lidského hlediska, ne tedy pro sebe a o sobě. Abychom uměleckému dílu mohli správně porozumět, musíme nejprve rozpoznat významy, které jsou bezprostředně dány pouţitými znaky. Kulka nazývá 59 ZVĚŘINA, J.: Výtvarné dílo jako znak. Obelisk, Praha KULKA, J.: Psychologie umění. Grada:2008. ISBN , str

55 tento souhrn významů první významový plán uměleckého díla. 61 Nad tímto významovým plánem jsou další skryté plány. V těchto vyšších rovinách uměleckého díla vyţaduje významové dění aktivní zapojení fantazie diváka (vnímatele). Zkušený pozorovatel automaticky přechází z prvního sémantického plánu do plánu dalšího. Informace prvního plánu chápe divák jako výchozí, automaticky zapojuje fantazii a dostává se tak od zjevného významu ke skrytému smyslu uměleckého díla. Tahy štětcem, linie, barvy (= protosemantické prvky) nemají samostatný konvencionální význam. Tvoří další niţší sémantický plán (nultá významová rovina), divákovým úkolem je tedy tvořivým způsobem si první sémantický plán zkonstruovat z prvků niţší úrovně. Základem k pochopení uměleckého díla je jeho estetický proţitek. Není jen pozadím nebo kontextem umělecké komunikace, jak je to při komunikaci běţně. Proţitek je prostředkem interpretace díla. Na základě proţitku jsme tedy schopni dílo pochopit a vyloţit si jeho význam pro sebe sama. Je tedy zřejmé, ţe kaţdý člověk má právo na určité individuální odlišnosti v jeho chápání. Neexistuje tedy jediný správný výklad uměleckého díla, ať uţ básně, filmu nebo v našem případě obrazu. Existuje však správný způsob vnímání uměleckého díla. Tento způsob postupuje od zjevného ke skrytému, tedy od smyslového obrazu k myšlence a estetickému proţitku. Jak jsem jiţ zmínila, umělecké dílo je určeno pro člověka (diváka), navozuje určité stavy, evokuje v nás asociace. Umělecké dílo je nositelem nějakého uměleckého sdělení, tedy umělecké komunikace. Ptám se však, jestli umělecké dílo musí komunikovat? Co kdyţ si vytvořím umělecké dílo, jen pro sebe, pro své vlastní potěšení? Podobně jako ventilaci vlastních pocitů a emocí a zavřu ho do skříně? Zvěřina tvrdí, ţe umělecké dílo je nejen osobní, ale i společenský jev, jako plný osobní projev oslovuje společnost a proto bez zvláštního důkazu můţeme uznat, ţe komunikace tu je. 62 Vyvstává tedy logická otázka, jakým způsobem umělecké dílo komunikuje? Na rozdíl od běţné jazykové komunikace, kde pouţívají oba komunikanti stejného jazyka, při umělecké komunikaci komunikuje umělec s divákem prostřednictvím díla. 61 Tamtéţ:str ZVĚŘINA, J.: Výtvarné dílo jako znak. Obelisk, Praha 1971, str.40 55

56 Není tu tedy společný jazyk ani dialog a komunikační proces je více či méně jednosměrný. Vztahy mezi umělcem a divákem nejsou ekvivalentní a komunikace je zprostředkovaná. Umělecké dílo tak není jen prostředkem konverzace, není ani prvotně sdělením. Je svobodnou realizací, objektivací a ta se stává spíše výzvou ke komunikaci neţ vlastní komunikací v běţném smyslu. V jazykovém sdělení jsou jasně daná a relativně hotová pravidla. V uměleckém díle tomu tak není, kaţdé dílo je novou objektivací v materiálu. Umělec neustále materiál přetváří a dialog s divákem vede konečné dílo samo. Na těchto základech jsem tedy stavěla i své výtvarné páce. 2.4 VÝTVARNÉ ZPRACOVÁNÍ TÉMATU - ČLOVĚK A KŮŇ (JINÝ PŘÍTEL) V úvodu této diplomové práce a kapitole Můj vztah ke koním jsem se zmínila o tom, co bylo prvním impulzem k tomu, abych se začala věnovat výtvarnému vyjádření svých pocitů a vztahu ke koním vůbec. Důleţité pro mě bylo hlavně vyjádření pocitů partnerství a sounáleţitosti, uvolnění a svobody. Chtěla jsem vyjádřit symbolické hodnoty, které pro mne kůň měl a asi navţdy mít bude. Výsledkem je série maleb a fotografií koní, které zachycují nejen krásu jejich pohybu nebo smutek z jejich ztráty, ale i mé rozpoloţení v okamţiku, kdy se s nimi setkávám, a to nezávisle na pouţité technice. V prvních okamţicích jsem jen dokola kreslila pohybové skici koní. Snaţila jsem se o zachycení pomíjivého okamţiku a pokoušela jsem se spíš o stylizaci, neţ o podrobný popis. Ale moje kresba vţdy k popisu sklouzla a tak jsem na nějaký čas přestala koně kreslit. V době, kdy jsme si s kamarádkou pořídily vlastního koně, jsem si zadávala i téma diplomové práce. Veškerou výtvarnou tvorbu jsem tedy chtěla zaměřit na konkrétního koně a vyjádření těchto pocitů přímo k němu. Kdyţ oba koně zemřeli, jak uţ jsem zmínila v kapitole Můj vztah ke koním, byla to pro mne obrovská ztráta. Po ní nastalo naprosté uzavření se do sebe sama a 56

57 úplná stagnace. Nedokázala jsem se k tomuto tématu vrátit a dokonce jsem uvaţovala o tom, ţe téma diplomové práce změním a ve výtvarné tvorbě se jiţ k tématu koní nevrátím. Po dvou měsících se ale tento pocit zlomil a prohloubila se spíš má potřeba uzavření tohoto tématu. Protoţe jsem toto téma nemohla zpracovávat se svým koněm, poţádala jsem svou další dlouholetou kamarádku o pomoc. Asi před sedmi lety proţívala podobnou situaci, kdyţ její první kůň uhynul na infarkt. Se svým druhým koněm se věnovala podobným metodám výcviku jako já, coţ pro mne bylo velmi důleţité. Začala jsem tedy se sériemi fotografií, ve kterých jsem se pokoušela zachytit nejen metody výcviku, ale hlavně vztah člověka a koně, jejich propojenost a celkové spojení s přírodou. Zpočátku tyto fotografie působily spíše dokumentárně. První série je zaměřena na pohyb koně a člověka, na nápodobu. Jak uţ jsem se dříve zmínila, kůň zde opakuje lidský pohyb nebo na něj reaguje a tím se podle něj učí. Pohyb, gesto, dynamika a rytmus jsou v této křehké komunikaci jazykovým prostředkem. To vše jsem se snaţila zachytit i ve fotografiích. V další sérii se mi stala inspirací atmosféra picadera. Je to vlastně prostor, kde veškerá komunikace s koněm dostává jiný rozměr a nabývá na intimitě. Tento moment 57

58 podporuje i fakt, ţe picadero, se kterým jsem pracovala, je umístěno ve stodole. Zde má kůň i jezdec potřebný klid a nerozptyluje je okolní dění. Člověk zde má i silný pocit přítomnosti jakéhosi tajemství, které je ukryto uprostřed zdí. Zde se ocitáte v jiném jakoby imaginárním světě. V centru tohoto světa jste pouze vy a kůň. Poslední série je zaměřena na spojení člověka a koně v jednu bytost. V momentě, kdy usednete koni na hřbet, toto spojení vrcholí. Kdyţ sedíte na koni, máte nad ním plnou kontrolu. Je to vlastně moment koňského odevzdání. V tuto chvíli opravdu přebíráte plnou odpovědnost. Kůň vám propůjčí své tělo a člověk má opravdu pocit, ţe vyrostl, zesílil. Fotografie se stala víceméně předstupněm pro mé malby. Předlohou pro první z nich byla videa zachycující pohyb v picaderu, který mě opravdu fascinoval. Chvílemi tento pohyb připomíná tanec. Kůň i člověk se pohybují v kruzích, pohyb je soustředěný, 58

59 chvílemi se zdá, ţe aţ zkrácený. Je to způsobeno omezeným prostorem, který udává koni i člověku rozsah maximálního rozměru pohybových figur. Video, které jsem natáčela nad picaderem, jsem následně promítala na papír ve formátu 1m x 1m. Tento formát je vlastně zmenšeninou picadera v poměru 1:10. Tyto malby jsem pojala jako kompoziční hry se záznamem pohybu. Na videích mne fascinoval nejen pohyb koní, ale i hra stínů a světel, které se pohybovaly, kmitaly po papíře a vzájemně překrývaly. Snaţila jsem se záznamem figur a siluet dosáhnout abstraktního obrazu a propojení dvou základních prvků - postavy člověka a koně. Měla jsem potřebu většího sebevyjádření. Touţila jsem po určité abstraktní formě. Proto vlastně vznikly poslední obrazy. První z nich začal vznikat asi dva měsíce po smrti našich koní. Ale moje pocity a bolest z toho, co se stalo, byly ještě příliš silné a já nebyla schopná obraz dokončit a v malbě pokračovat. Proto jsem nejprve zvolila formu fotografie. K malbě jsem se tedy vrátila aţ po půl roce. V malbách jsem vycházela ze svých fotografií. Nejprve jsem se snaţila o propojení tvarů lidského těla s koněm a o splynutí dvou bytostí v jednu. Důraz jsem kladla na plošné vyjádření a velmi důleţitá pro mne byla i barevnost, která v počátku vycházela z kontrastních barev fotografie. 59

60 Posléze jsem zjistila, ţe podvědomě 60

61 promítám do obrazu sama sebe. Své pocity ze ztráty přítele, kterým pro mne náš zrzavý kůň byl. Obraz se stal velmi osobní vzpomínkou. Vyvstaly v něm všechny mé příjemné a i velmi depresivní záţitky a pocity. Samotný proces malby pro mne byl v tomto případě terapií, po které nastala nečekaná úleva. Druhý z obrazů pro mě byl velkým problémem. Navazuje vlastně symbolicky na obraz první. Zde uţ kůň nebyl tolik důleţitý. Nebyla důleţitá jeho osobnost a konkretizace, proto vlastně hlava vystupuje z formátu a tělo je tvarově a plošně zjednodušeno. Lidská postava částečně splývá s tělem koně. Důleţitý pro mne byl dotyk ruky, pocit tepla, uklidnění, chlácholení zvířete. Ruka se dotýká koně na lopatce, coţ je obvyklé místo pro pochvalu nebo zklidnění nervózního a vylekaného zvířete. V tomto místě cítíte také nejvíce koňskou sílu a nejvíce vnímáte svaly při pohybu jak vizuálně, tak hapticky, kdyţ na koni sedíte. Obraz se vlastně začal stávat mou sebereflexí. Vycházela jsem z prvotních zdánlivě neuchopitelných pocitů, a začala je tak konkretizovat. Pořád si ale nejsem jistá, zda byla tato cesta správná. 61

62 Třetí obraz je vlastně další vzpomínkou na mé první pokusy komunikace s koněm. Je to vlastně okamţik, kdy jsem poprvé stála s koněm v picaderu a pokoušela jsem se o napojení. Snaţila jsem se vystihnout pohyb krouţícího koně kolem lidské postavy. Tento pohyb je vlastně v komunikaci s koněm zásadní, je to první kontakt. Zkouška osobnosti. V obraze jsem se pokoušela znovu o tvarové zjednodušení. Zde není tak důleţitý prvek člověka a koně, jako spíše samotný pohyb a energie vycházející z obou těl, která jsem se snaţila barevným kontrastem oddělit. V tomto okamţiku nebylo důleţité splynutí, ale spíše polarita. Této cestě zjednodušování bych se chtěla nadále věnovat. Měl by být patrný pouze pohyb, ze kterého uţ se tvary těl vytrácejí. 62

63 3. DIDAKTICKÁ ČÁST Didaktický projekt jsem připravila pro ţáky ZŠP, ZŠS a MŠS v Kladně, kde jsem také za spolupráce s paní učitelkou Mgr. Zuzanou Hrubou mohla vyzkoušet projekt v praxi. Projekt je vypracován podle ŠVP této školy a po dokončení byl zařazen do projektu školy pro Evropskou Unii Kvalitní a efektivní výuka postiţeného ţáka základní krok do ţivota. Jako ve svém prvním zpracování didaktické části diplomové práce jsem se snaţila dětem zprostředkovat přímý kontakt se ţivým koněm jako motivaci pro další činnosti. Pro účely školy jsem rozdělila projekt na čtyři okruhy kratších, na sebe významově navazujících výtvarných řad. Celý projekt je postaven spíše pro účely ZŠP, ale některé úkoly jsem záměrně přizpůsobila tak, aby byly vyuţitelné i pro účely ZŠS. V první řadě Kůň a jeho svět - jak kůň vnímá prostředí, ve kterém žije? Vnímám ho stejně? jsem se zaměřila hlavně na synestezii, smyslové vjemy a výtvarné vyjádření těchto vjemů a pocitů. Šlo mi zde hlavně o rozvoj smyslového vnímání, prostorového vnímání, práci s asociacemi, nonverbální komunikaci a o motivaci prostřednictvím záţitku a proţité skutečnosti. Motivací k těmto úkolům jsou především různé smyslové hry. Ve druhé řadě Člověk a kůň jsem se zaměřila hlavně na empatii, spolupráci ţáků, vcítění se do druhých, vztah člověka a koně (já a kůň, péče o koně - zvíře). Přímou motivací pro tyto úkoly bylo osobní setkání s poníkem, kterého jsem přivedla do školy. Další řada Kůň v bájích, pověstech a rčeních je zaměřena na symboliku koně ve výtvarném umění, bájích a pověstech, v lidové slovesnosti. Cílem bylo podrobnější seznámení ţáků s výtvarným uměním a návaznost na literaturu (tyto dvě sloţky byly hlavní motivací). Podrobnější práce s významy a jejich proměnami, vedení k samostatnosti (samostatné vyhledávání informací). Poslední řada Kůň jako dekorativní prvek v užitém umění je zaměřena hlavně na dekorativní funkci tvaru koňského těla, na stylizaci, proměny a variace tématu a uţitého umění. Motivací je právě uţité umění a zkušenosti z předchozích řad. 63

64 Vzhledem k tomu, ţe ve třídách je maximálně 10 dětí a třídy jsou většinou spojené např.: 7-9 třída, je většina úkolů vypracována tak, aby je zvládly děti od 10 do 15 let. Začlenění průřezových témat - OSOBNOSTNÍ A SOCIÁLNÍ VÝCHOVA - vazba ke vzdělávací oblasti Člověk a příroda (evoluce lidského chování, zvířecí a lidské komunikace, rozvoj emocionálních vztahů, osobních postojů a praktických dovedností ve vztahu k přírodnímu prostředí) - vazba na vzdělávací oblast Umění a kultura (rozvoj smyslového vnímání, kreativity, vnímání a utváření mimouměleckého estetična, jako např. estetiky chování a mezilidských vztahů a chápání umění jako prostředku komunikace a osvojování si světa) - reflexe osobnosti ţáka, jeho individuálních potřeb, pomáhat utvářet praktické ţivotní dovednosti - prohlubovat vztah mezi verbální a neverbální sloţkou komunikace - důraz na získávání praktických dovedností - zdokonalování dovedností týkajících se spolupráce a komunikace v týmu a v různých pracovních situacích. 64

65 3.1. CHARAKTERISTIKA ŠKOLY Oficiální název školy: Základní škola praktická, Základní škola speciální a Mateřská škola speciální Kladno, Pařížská 2199 Filosofie školy: Dosáhnout u handicapovaných žáků takového stupně výchovy a vzdělání, aby mohli být zařazeni v co největší míře do života zdravé populace. Škola vznikla ve školním roce Nachází se v sídlišti na konci města v blízkosti lesa. Má dobrou polohu i pro dojíţdějící ţáky, kterých je kolem jedné třetiny z celkového počtu, protoţe u školy jsou dostupné zastávky MHD. Pro rodiče dováţející své děti autem je zajištěno parkování na parkovišti před školou a vjezd přímo na parkoviště do objektu školy je umoţněn rodičům těţce tělesně postiţených dětí. Škola je ojedinělé obecní zařízení v kladenském regionu, které poskytuje vzdělání ţákům se speciálními vzdělávacími potřebami, coţ jsou ţáci se souběţným postiţením více vadami. Škola je úplná, s celkovou kapacitou 100 ţáků. Průměrný počet zapsaných ţáků se pohybuje mezi ţáky. Vnitřními organizačními součástmi školy jsou: Mateřská škola speciální, Základní škola praktická, Základní škola speciální, Přípravný stupeň základní školy speciální, školní druţina a školní jídelna. Na hlavní účel školy navazuje doplňková činnost, která spočívá v pronájmu prostor pro dětskou rehabilitaci, pronájmu učeben a tělocvičny, v prodeji ţákovských výtvarných prací a jiných výrobků, ve výrobě a přípravě svačin pro ţáky a zaměstnance školy a v prodeji obědů cizím strávníkům. PROSTOROVÉ A MATERIÁLNÍ PODMÍNKY: Budova školy je z větší části bezbariérová - bezbariérový vstup do školy, bezbariérový vstup do třídy s vchodem ze zahrady, schodišťová plošina z přízemí ke třídám do 1. 65

66 patra. Bezbariérový přístup není pouze do dílen a do PC učebny. Hned v přízemí školy jsou šatny. Stravování je zajišťováno školní kuchyní přímo v budově školy, pro ţáky se připravují obědy, mají zajištěný pitný reţim. Ţáci se stravují ve dvou malých školních jídelnách, které vznikly přizpůsobením chodeb k tomuto účelu. Výuka probíhá převáţně v kmenových učebnách, které jsou vybavené speciálními, výškově stavitelnými a polohovatelnými stoly a ţidlemi. Pro ţáky s těţkým tělesným handicapem jsou k dispozici Aris ţidle, lavice Péťa, vertikalizační fixační stojany, invalidní vozíky. Na šest učeben navazují malé relaxační místnosti, které slouţí pro aktivní, ale i pasivní relaxaci a zároveň je moţné je vyuţít pro individuální práci se ţáky. Jedna z těchto místností je vybavena výškově stavitelným rehabilitačním stolem a je vyuţívána na dotekovou terapii. Další dvě jsou vybaveny speciálními a didaktickými pomůckami a slouţí pro ergoterapii, logopedii a řečovou výchovu. Součástí dvou učeben jsou měkčené koţenkové herny, které slouţí jako didaktická pomůcka na rozvoj smyslové a rozumové výchovy. V kaţdé učebně jsou jeden aţ dva PC s mnoha výukovými programy, s připojením do sítě školy a na internet. Další dvě učebny jsou vybaveny tak, aby se v nich mohli vzdělávat ţáci s diagnózou autismu. Kromě standardního vybavení tu má kaţdý ţák u svého pracovního místa i svou skříňku, kde mu učitel připravuje podle rozvrhu kaţdodenní práci a dále skříně, které slouţí jako registr, a to na ukládání pomůcek pro struktualizaci a vizualizaci vyučování. Škole chybí prostory pro hromadné setkávání ţáků, rodičů, sponzorů, návštěv - není zde ţádná aula, hala, sál a apod. Rovněţ chybí místnost pro jednání rodičů s vedením školy, učiteli či výchovným poradcem. I jednání školské rady probíhá v prostorách tříd. Výuka je realizována také v učebnách speciálních. Pro výuku tělesné výchovy slouţí v budově školy tělocvična a na zahradě víceúčelové sportovní hřiště. Pracovní výuka se provádí v dílně /kovo, dřevo/, ve dvou cvičných kuchyňkách a na školním pozemku. Výtvarná výchova má pro své potřeby ateliér a keramickou dílnu. Obě místnosti účelově zařízené a vybavené patřičným nábytkem a pomůckami - malířské a sochařské stojany, dvě keramické pece, hrnčířský kruh. Počítačová učebna se šesti PC je určena především pro výuku práci s výukovými programy současně se všemi ţáky třídy a dále pro výuku základů informatiky. Dvě interaktivní učebny slouţí všem třídám a 66

67 zastupují jeden ze způsobů uplatňování netradičního vyučování, a to téměř ve všech předmětech. K dalším speciálním pomůckám v oblasti IC technologií patří dotykový monitor, speciální klávesnice, myš, trackball, tablet. Z didaktické techniky je na škole episkop, dva zpětné projektory, jeden přenosný zpětný monitor, optikar. Samotné vzdělávání ţáků se uskutečňuje s pomocí podpůrných opatření - s vyuţitím speciálních metod, postupů, forem a prostředků vzdělávání, kompenzačních, rehabilitačních, didaktických a učebních pomůcek, speciálních učebnic a didaktických materiálů. Kompenzační pomůcky jsou ve škole v dostatečném mnoţství. Jedná se o pomůcky podpůrné - popruhy a klín na stabilizaci sedu, nůţky pro leváky, stojací lampy u lavic dětí se zrakovým postiţením, polohovací pytle, elektrický invalidní vozík, vertikalizační fixační stojany, plazítko pro tělesně postiţené, na úchop - tuţky, štětce, lţíce. Ve škole je nepřeberné mnoţství vysoce kvalitních didaktických a učebních pomůcek. Nechybí ani pomůcky na rozvoj smyslů - sluchu, hmatu, zraku a čichu, na rozvoj komunikačních dovedností, na rozvoj jemné a hrubé motoriky. Pro zájmovou a odpočinkovou činnost jsou určeny prostory školní druţiny, venkovní učebna, zahrada, víceúčelové školní hřiště a zahradní sestava hracích dřevěných komponentů - "Hrad" a "Devítiboká houpací sestava". Všechny pomůcky umoţňují efektivní vyučování a podporují aktivitu a tvůrčí činnost ţáků. PODMÍNKY PRO HYGIENICKÉ A BEZPEČNÉ VZDĚLÁVÁNÍ A ŢIVOT ŠKOLY Reţim výuky: Vyučovací hodina trvá 40 nebo 45 minut. Přestávky mezi vyučovacími hodinami jsou 10 nebo 5 minutové, přestávka na svačinu trvá 30 minut, na oběd 60 minut. Maximální počet ţáků na jednu třídu je 10. V některých případech mají různé třídy spojené vyučování kvůli malému počtu ţáků (např. 7. aţ 9. třída). O přestávkách ţáci odpočívají v prostorách tříd a přilehlých relaxačních koutcích, tělocvičně, venkovní učebně a na zahradě školy. Třídy mají vţdy prostor členěný na 67

68 část pracovní a odpočinkovou - lavice se ţidlemi pro individuální výuku, velký stůl se ţidlemi pro společnou práci ţáků, kout s počítači a prostor pro odpočinek ţáků. Během přestávek na ţáky dohlíţí pedagogický dozor, který reaguje na individuální potřeby ţáků a tím vytváří zdravé prostředí učeben a ostatních prostor školy regulace topení, větrání, odpovídající osvětlení, hlučnost, hygiena ţáků, stravovací a pitný reţim, ochrana ţáků před úrazy a šikanou. Pro případ nutného ošetření ţáků jsou dostupné prostředky první pomoci v pěti lékárničkách rozmístěných po škole. Pro ošetření úrazů, ke krátkodobému pobytu zraněného, popřípadě k poskytnutí další pomoci při zdravotních problémech ţáků, je určena místnost dotekové terapie, protoţe je moţné vyuţití rehabilitačního stolu jako lůţka. Po stránce bezpečností probíhají v objektu školy pravidelné kontroly a jednou ročně provádí zaměstnanci školy prověrku BOZP. Zjištěné nedostatky odstraňuje údrţbář školy nebo větší závady profesionální firmy. V celém objektu školy je zákaz kouření, poţívání alkoholu a jiných škodlivin, coţ je všemi pracovníky školy i ţáky striktně dodrţováno. PSYCHOSOCIÁLNÍ PODMÍNKY Dlouhodobým cílem školy je u handicapovaných ţáků neustálé zlepšování kvality vzdělávání uplatňováním alternativních způsobů výuky, posilováním úlohy motivace, vyuţíváním učebních pomůcek, didaktické i výpočetní techniky, přičemţ je nutné respektovat individualitu kaţdého ţáka. Škola se snaţí rozvíjet samostatnost a tvořivost ţáků volbou vhodných didaktických metod a forem práce s důrazem na samostatnou práci, aktivní spolupráci a vyuţívání přirozené iniciativy ţáků. Vede ţáky k práci s různými informacemi, k vytváření nejen vědomostí, ale i dovedností a schopností. Získané poznatky pak učíme aplikovat v praxi, rozvíjíme schopnost nebát se vyjadřovat své názory a schopnost diskutovat o problémech a hledat řešení problému. Výuka probíhá i netradičními způsoby, kdy vzdělávání je propojené se skutečným ţivotem - projektové vyučování, pobyty v přírodě, výlety, exkurze, besedy, kulturní představení, atd. 68

69 Ve třídách panuje příznivé sociální klima učitel je ţákům partnerem, respektuje individuality a specifické potřeby jedinců, stejně tak se snaţí vytvářet podmínky spolupráce, partnerství, úcty a tolerance k chybám a omylům mezi ţáky. Tím vzniká ve škole klidné, bezpečné a pohodové prostředí bez projevů násilí a šikany. Pokud se přes všechna úsilí zaměstnanců školy nepodaří jakémukoliv projevu násilí či šikany zabránit, dochází k jednání mezi ţákem, rodiči, výchovným poradcem a vedením školy, ze kterého vzejde řešení problému. Ţáci mají moţnost řešit i jakýkoliv osobní problém. A to s kterýmkoliv zaměstnancem školy, ke kterému mají důvěru. 69

70 3.2 VÝTVARNÝ PROJEKT Kůň a jeho svět Člověk a kůň Kůň v bájích, pověstech a rčeních Kůň jako dekorativní prvek v užitém umění Dekorativní Synestezie, smyslové vjemy Já a kůň, empatie Symbolika koně, významy symbolu hodnota daného tvaru, variace na dané téma 1) Čich 6) Koňský domov, stáj 10) Kentaur 15) Logo, znak 2) Sluch 7) Hřebelcování 11) Komiks pověsti o koních 16) Dekorativní vzor stádo koní 3) Hmat 8) Postroj oblek pro koně 12) Trojský kůň 17) Návrh na šperk 4) Zrak 9) Co si kůň myslí 5) Koňská řeč 13) Kůň a jezdec (hrdina) 14) Kůň ve rčeních, příslovích, pořekadlech a přirovnáních 18) Řecké vázy 70

71 3.2.1 KŮŇ A JEHO SVĚT - JAK KŮŇ VNÍMÁ PROSTŘEDÍ, VE KTERÉM ŢIJE? VNÍMÁM HO STEJNĚ? 1) Čich Motivace: Čichem dovedou koně rozpoznat pachy či vůně na vzdálenost několika desítek metrů. Díky čichu se kůň orientuje ve tmě, v mlze nebo hustém lese. Čich koně varuje před nebezpečím, ale rozpoznává jeho pomocí i příslušníky stáda nebo člověka, který se o něj stará. Podle pachu kůň vycítí i různé psychické stavy příslušníků stáda (kdyţ má kůň strach, je nervózní nebo nemocný, potí se - zbytek stáda pot cítí, zpozorní a reaguje tak na nebezpečí nebo napětí, podobně vycítí i strach člověka). Představ si, ţe jsi kůň a zkus popsat, jak například voní tráva, les a jehličí, jinak voní seno nebo oves, jakou vůni mají otruby, jak to voní ve stáji, nebo jak páchne/voní hnůj. A jak vlastně voní kůň nebo jak můţe vonět/páchnout člověk, který se bojí a nebo je přítel? Jak to můţe vypadat, kdyţ se pachy překryjí a slečna od koní pouţije silný parfém nebo koně postříkáme repelentem? (Spojení s návštěvou stájí HSO Falco, připravené vzorky materiálů: seno, granule, hnůj atd... popřípadě procházka blízkým lesem.) Zadání práce: Ke kaţdé vůní přiřaďte jednu barvu, vytvořte následně barevnou kompozici a vymyslete k ní příběh (např.: Jaké to je, kdyţ je kůň ve stáji a cítí seno, oves, slámu pod sebou, vůni dřeva, nebo kobylinců a čpavku, kdyţ stání ošetřovatel nevykydal? Jaké vůně cítí kůň, kdyţ jede se svým jezdcem na vyjíţďku, nebo je na závodech, kde je plnou aut, vystresovaných koní, hodně lidí?) Přidaná hodnota: smyslový záţitek, výtvarné vyjádření pocitu Výtvarný problém: asociativní barevnost, synestézie Výtvarná kultura: abstraktní umění (Kandinskij) Výtvarná technika: kombinace technik, akvarel, tuţka, tuš Reflektivní otázky: Není spektrum moţností moc široké? Moţná moc příkladů, kterými budou děti zahlceny. Ubrat v motivaci, aby nebyly svázané příklady a vymyslely si vlastní? 71

72 2) Sluch Motivace: Na velké vzdálenosti kůň rozpozná i jemný šelest. Velký hluk je pro koně velice nepříjemný a kůň se můţe i polekat. Uši jsou pohyblivé a kůň je podle přicházejícího zvuku natáčí. Kdyţ kůň vycítí blíţící se překáţku, kterou nemůţe vidět, začne frkat a podle odrazu zvuku rozpozná, jak je překáţka daleko a jaké má rozměry. Zaposlouchejte se velmi pozorně do zvuků, které slyšíte okolo sebe a pomocí linií, bodů nebo ploch se pokute vyjádřit, jaký je zvuk cvrčka v trávě, listí šumícího ve větru. Jak zní klapot podkov na dlaţbě, hlasy lidí ve stáji. Jaký hluk vydává traktor se slámou nebo automobil jedoucí po silnici za stájí. Soustřeďte se na rytmus, hlasitost, intenzitu zvuků. Návštěva stáje a pořízení nahrávek různých zvuků, typických pro toto prostředí. (Samozřejmě podle moţností školy) Zadání práce: Zaposlouchejte se do zvuků a pokuste se je vyjádřit pomocí linií, bodů nebo tvarů. Vytvořte si systém znaků pro jednotlivé zvuky a kompozičně je zpracujte na přidělený formát papíru. Přidaná hodnota: smysly koní, zoologie, asociace Výtvarný problém: vyjádření rytmu, hlasitosti, ostrosti zvuku pomocí linií bodů ploch Výtvarná kultura: Hans Hartung, Vassily Kandinsky Výtvarná technika: kresba dřívkem a tuší, rudkou, tuţkou Reflektivní otázky: Moţná podobný úkol jako ten předchozí a s tím souvisejí i reflektivní otázky. Moţná přílišná sloţitost. Delší průběh úkolu, náročnější na přípravu nahrávek atd. 72

73 3) Hmat Motivace: Pro ohmatávání pouţívají koně velice citlivý horní pysk a hmatové chloupky na něm. Pomocí pysku prověřují potravu, předmět, nebo se jím vzájemně dotýkají. Hmatem také kůň pozná, na co šlape, po jakém povrchu jde. Cítí, jak ho hladí člověk, nebo ţe na něm sedí moucha a šimrá ho. Sáhněte si do kbelíku s ovsem, granulemi nebo otrubami. Zujte se a projděte se bosi po trávě nebo po cestě. Pohlaďte kamaráda nebo ho pošimrejte stéblem trávy. Lehněte si do trávy nebo sena, ponořte ruku do pilin Jaký je to pocit? Připravené nádoby s různými materiály (oves, granule, seno, suché a mokré otruby, stébla trávy listy, atd. Procházka po školní zahradě nebo v blízkém lese (podle moţností a počasí) Zadání práce: Pokuste se své pocity popsat na papír. Jeden z nich si vyberte a zkuste ho výtvarně vyjádřit. Přidaná hodnota: smysly koní, zoologie, asociace Výtvarný problém: plastické vyjádření haptických vjemů, trháním, řezáním, muchláním a lepením papíru Výtvarná kultura: Jean Foutrier, Alberto Burri, Frank Stella Výtvarná technika: papírmašé, modelace papíru Reflektivní otázky: časové rozvrţení, dobrý timing? 73

74 4) Zrak Motivace: Zrak je pro koně podobně jako pro nás asi nejdůleţitější smysl. Díky němu se kůň orientuje v prostoru, můţe zaznamenat pohyb nepřátel. Dokonce na rozdíl od nás vidí kůň prostor v rozsahu 360 stupňů. Co se však stane, kdyţ kůň o zrak přijde? V té chvíli je závislý na nás lidech. Na svém jezdci a vodičovi. Vyzkoušejte si ve dvojicích jaké to je být slepým koněm. Zadání práce: Hra na slepého: jeden ţák je vodič a vede druhého ţáka (slepý kůň) se zavázanýma očima, předem připravenou překáţkovou dráhou, pomocí provázku a slovních pokynů."slepý" ţák se pak snaţí zakreslit trasu, kudy ho spoluţák vedl, na papír, stále se zavázanýma očima. Následně se ţáci vystřídají. Aby nedošlo k podvádění, připravené trasy budou dvě, kaţdá trochu jiná. Slepý ţák dopředu neví, kterou trasou půjde. Soutěţ: která ze dvojic nakreslí obě trasy nejpřesněji, vyhrává. (Samozřejmě musí být adekvátně nastaven systém odměn - nikdo není úplně poraţen!!!!) Přidaná hodnota: hra na slepého, spolupráce, empatie, přesnost slovních pokynů Výtvarný problém: kresba po slepu z paměti Výtvarná kultura: Vassilij Kandinskij Výtvarná technika: kresba tuţkou a fixem, prosvěcování přes pauzovací papír Reflektivní otázky: Nutné dobré časové rozvrţení. Moţné problémy s nonverbální komunikací. 74

75 5) Koňská řeč Motivace: Aby se koně mohli mezi sebou ve stádě dorozumívat, mají svou vlastní řeč, podobně jako lidé. Jejich řeč je tichá, málokdy se koně ve volné přírodě projevují hlasitě, aby je nenapadli predátoři. Jejich řeč je vlastně řeč těla, komunikují svými pohyby, postavením těla, mimikou. Řeč koní někdy vypadá jako tanec, kdyţ krouţí okolo sebe nebo se prohánějí po výběhu a vyhazují. Pozorně sledujte koně při pohybu. Jak málo stačí, abyste koně zastavili nebo přiměli k pohybu. Pozorně sledujte rytmus jeho kroku, klusu nebo cvalu. Zahrajte si na koně a vyzkoušejte si jejich řeč těla. Projekce videa s chováním koní ve stádě a při výcviku pomocí přirozené komunikace. Zadání práce: Zaznamenejte rukama a barvou pohyby, změny rychlosti, změny směru, zastavení, na plachtu papíru. Měňte barevnost pohybu a styl barevné stopy. Přidaná hodnota: nonverbální komunikace, herecká etuda Výtvarný problém: Vyjádření rytmu, gesta, pomocí barvy a stylu barevné stopy (linie, body, plochy). Výtvarná kultura: Hundertwasser, K. R. H. Sonderborg Výtvarná technika: tempery, gestická malba na balicí papír Reflektivní otázky: Budou mít artefakty výtvarný výraz, je to potřeba? Moţná motorická obtíţnost (malba oběma rukama současně). 75

76 3.2.2 ČLOVĚK A KŮŇ 6) Koňský domov - stáj Motivace: Návštěva stájí - Kdyţ lidé koně domestikovali (vysvětlení pojmu) a začali ho vyuţívat pro práci a sport, vytvořili mu také nové prostředí pro ţivot. Novým domovem se stala stáj. Je to místo, kde se kůň musí cítit dobře a bezpečně. Stáj také musí odpovídat jeho fyzickým potřebám (rozměr boxu; druh podestýlky: piliny, sláma; míra podestýlky hluboká x jednovrstvá). Kaţdý kůň má jinou povahu a jiné potřeby a tak i kaţdé stání musí být těmto potřebám přizpůsobené (např.: malý kůň, alergický kůň, kůň, který špatně vidí). Zadání práce: Vytvořte model stáje pro koně. Kaţdá dvojice vytvoří jeden box (jako pokojíček pro koně) sestavením boxů vznikne celá stáj. Přidaná hodnota: skupinová spolupráce, péče o koně, práce ve stáji Výtvarný problém: řešení prostoru, zmenšený model, tvarování materiálu Výtvarná kultura: Divadelní kulisy, architektura Výtvarná technika: Papírový model z krabice Reflektivní otázky: Moţná snaha o přesnou napodobeninu stáje. Motivovat k větší uvolněnosti a fantazii. 76

77 7) Hřebelcování Motivace: Jaké to je hladit a hřebelcovat srst koně? Je hladká, někde jsou víry chlupů, ocas a hříva jsou hrubší a dlouhé. Kaţdý kůň je jinak barevný a jeho srst se leskne a střídá barevné odstíny. Přímý kontakt s koněm. Zadání práce: Vytvořte koňskou srst tak, aby bylo příjemné se jí dotýkat. Přidaná hodnota: haptický záţitek, péče o koně Výtvarný problém: vyjádření rytmu, struktury Výtvarná kultura: Nancy Graves Výtvarná technika: modelace a lepení papíru, vlny, provázků, textilu Reflektivní otázky: Moţná snaha a tendence k naturalistickému výtvoru. Hlídat si nadhled. 8) Postroj oblek pro koně Motivace: Neţ jdeme s koněm pracovat, musíme ho také řádně postrojit (obléci). Kaţdý koňský postroj je přizpůsobený činnosti, kterou bude kůň vykonávat (různé jsou postroje pro zápřah těţký x lehký, různé typy sedla a uzdění pro western, parkúr, drezúru, endurance, military, pro přehlídky a slavnostní příleţitosti, postroje a brnění pro koně v historii). Postroj musí být ušitý koni na míru tak, aby seděl a neubliţoval mu, neodíral a netlačil ho ani při velmi náročné práci a velké zátěţi. Koně ale neoblékáme jen do postroje. Dáváme jim čabraky (ušanky), aby je neobtěţovaly mouchy. Oblékáme je do letních dek, které odvádějí pot po práci, nebo zimních dek, které brání 77

78 prochladnutí při velkých mrazech. Při slavnostních příleţitostech jsou postroje dokonce hojně zdobeny. Líbí se ale koni jeho oblek? Zadání práce: Představ si, ţe jsi kůň. Navrhni pro sebe oblek (postroj), který by ti nejlépe seděl a vyhovoval tvé oblíbené činnosti, byl ti pohodlný, neomezoval tě při pohybu a hlavně by se ti líbil. Zahraj si na koňského návrháře. Obleky vytvořte z papíru, látek a dalších materiálů. Udělejte si módní přehlídku a popište funkce, výhody a nevýhody, které oblek má. Přidaná hodnota: sedlářství, móda, empatie Výtvarný problém: návrh obleku, estetika x komfort Výtvarná kultura: Hussein Chalayan, Tizian- Císař Karel V. na koni, Koňské čabraky Výtvarná technika: látky, papír, igelit Reflektivní otázky: Moţnost překombinování pouţitých materiálů. Problém s rozlišením estetických a funkčních vlastností oděvu? 9) Co si kůň myslí? Motivace: Co se asi tak koni honí hlavou? Na co kůň myslí při dostizích, při práci, kdyţ táhne náklad, nebo kočár, při vyjíţďce, nebo při tom, kdyţ můţe volně běhat ve výběhu, nebo jde do bitvy? Zadání práce: Kaţdá skupinka dětí vytvoří časopis (koňský deník) na jedno téma (dostihy, koně v zápřahu, na louce, ve stáji) výběrem a vlepením fotografií a tvorbou desek. Následně si časopisy mezi sebou vyměňují v časových intervalech a doplňují textem. Přidaná hodnota: výtvarná hra, časopis Výtvarný problém: kombinace fotografie s textem 78

79 Výtvarná kultura: místo výtvarné kultury pouţít časopisy, propagační grafika Výtvarná technika: koláţ doplněná textem ve formě časopisu, vyuţití ICT Reflektivní otázky: Problém s přílišným prosazováním vlastních názorů ţáků? KŮŇ V BÁJÍCH, POVĚSTECH A RČENÍCH 10) Kentaur Motivace: Řecké báje a pověsti Kentauři. Jízda na koni bez sedla. Zavřete oči, uvolněte se a seďte vzpřímeně, jako byste byli loutkami na provázku, který vás vytahuje vzhůru. Ramena, bedra a nohy máte uvolněné. Cítíte teplo a kaţdý pohyb koňského těla, které vás unáší. Přiloţte obě nohy ke koni. Cítíte, jak se kolébá a střídavě se dotýká vašich nohou? V tomto okamţiku spolu srůstáte a měníte se v jednu bytost. Abyste koně mohli dobře ovládat, musíte nejprve srůst a naučit se automaticky vnímat jeho pohyby. Stáváte se jednou bytostí. Podívejte se do vašeho stínu. Jak tato bytost vypadá? Co cítíte a jak se cítíte? Zadání práce: Barevně vyjádřete svoje pocity a přes ně pak tuší namalujte siluetu Vás a koně, tak jak jste se viděli ve stínech. Přidaná hodnota: řecké báje a pověsti, rovnováha, vizuální paměť Výtvarný problém: vyjádření pocitů, silueta, stylizace Výtvarná kultura: Jean Metzinger, Odilon Redon Výtvarná technika: suchý pastel kombinovaný s tuší Reflektivní otázky: Problém s přílišnou konkretizací? 79

80 11) Komiks Motivace: Báje a pověsti o koních: Řecké báje a pověsti Hélios ve slunečním voze (Faethón), Pegas, Keltské pověsti - Epona, Pověst o Lady Godivě. České pověsti - Horymír a Šemík. Zadání práce: Přečtěte si několik mýtů a pověstí o koních, jednu z nich si vyberte a příběh převyprávějte pomocí obrázků. Komiks. Přidaná hodnota: Řecké báje a pověsti, pojem komiks dobrodruţný příběh tištěný ve formě sešitového románu nebo časopisu, série obrázků doplněna krátkým textem, výběr důleţitých momentů z příběhu. Mezipředmětové vazby. Výtvarný problém: výtvarný komentář, střídání bílých a černých ploch a linií, spojení obrazu s textem Výtvarná kultura: Pop-art, Karel Saudek Výtvarná technika: černobílá kresba tuší nebo fixem spojená s textem Reflektivní otázky: Příprava na více hodin, spolupráce s dalšími pedagogy (četba bájí a pověstí). Moţnost například doplnění čtenářského deníku? 12) Trojský kůň Motivace: Řecké báje a pověsti Trojský kůň. Dřevěný Kůň postavený před branami Troje jako dar na usmířenou. Ukrylo se v něm několik muţů - bojovníků, aby přelstili Trojany a dostali se tak za hradby města, které následně dobili. Dovedete si představit tak velikou sochu? 80

81 Viděli jste někdy velkou sochu koně?(památník Jana Ţiţky na Ţiţkově, Sv. Václav na Václavském nám.) Společně se pokusíme velkou sochu koně vytvořit i na naší zahradě. Zadání práce: Vytvořte sochu koně z předem připravených větví a různého přírodního materiálu, který najdete na zahradě. Přidaná hodnota: řecké báje a pověsti, anatomie koně Výtvarný problém: modelace přírodního materiálu. Výtvarná kultura: Willie Besters, kulisy z filmu Troja Výtvarná technika: socha s přírodního materiálu Reflektivní otázky: Moţná snaha o přílišnou popisnost. Motivovat ke stylizaci. Nutná větší příprava a sehnání materiálu (sbírání větví atd.) 13) Kůň a Jezdec (hrdina) Motivace: Mnoho králů, generálů, rytířů a nebo bájných hrdinů je vyobrazeno na koni. Kůň pro ně nebyl jen dopravním prostředkem nebo pomocníkem v boji, ale také symbolem moci a síly. Kladného hrdinu si většinou spojujeme s bílým koněm, záporného na koni černém. I to, v jaké pozici je kůň vyobrazen nebo jak vypadá, má určitou vypovídací hodnotu v obraze. Prohlédněte si několik vyobrazení historických postav a hrdinů z bájí a literatury. Poznáte, kdo to je? Co se stane, kdyţ jim koně vyměníme za jiné zvíře nebo jinou věc? Jak na nás tyto obrazy působí? Čeho si jako diváci všimneme? Zadání práce: Pozměňte významy v obraze, koně vyměňte za jiné zvíře nebo věc, zachovejte skladbu obrazu. Přidaná hodnota: historické události osobnosti, báje a pověsti, symbolika Výtvarný problém: kompozice, skládání a spojování různých prvků, posunutí významu obrazu 81

82 Výtvarná kultura: J.L.David- Napoleon při přechodu Alp, Ikona sv. Jiří, Cyprián Majerník Výtvarná technika: koláţ doplněná kresbou Reflektivní otázky: Dobře a srozumitelně vysvětlit symboliku. Kvalitní podklady z literatury. Nemluvit o ničem čím si nejsem jistá a co není podloţený fakt! Není úkol příliš těţký nebo překombinovaný? 14) Kůň ve rčeních, příslovích, pořekadlech a přirovnáních Motivace: Perou se jako koně. Koně pod kapotou. Necháme to koňovi, ten má větší hlavu. Darovanému koni na zuby nehleď. Má inteligenci houpacího koně. Kdo seděl na bílém koni, neseděl na dobrém. Martin na bílém koni. Jinak voní seno koním, jinak milencům. Má sílu jako kůň. Koně se nechají přivést k vodě, ale nedají se přinutit, aby pili. Jezdec, který není milován, s koněm daleko nedojede. Království za koně. Nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu. Nemoc na koni přijíţdí a pěšky odchází. Kůň jest jednou hříbětem, člověk dvakrát dítětem. Je-li osel velký osel, myslí si, ţe je kůň. 82

83 Zadání práce: Vytvořte vlastní interpretaci vybraného rčení, jakoukoliv technikou. Přidaná hodnota: interpretace rčení Výtvarný problém: libovolná parafráze rčení Výtvarná kultura: Jeřábková Tereza - Česká přísloví, Česká přísloví trochu jinak - kolik jich dáte dohromady? Výtvarná technika: libovolná technika dle výběru ţáků Reflektivní otázky: Není úkol moc obtíţný, nebo příliš volně zadaný? KŮŇ JAKO DEKORATIVNÍ PRVEK V UŢITÉM UMĚNÍ 15) Logo - znak Motivace: Kůň se často objevuje i jako znak některých firem (automobily mustang, obchody s jezdeckým vybavením, znaky stájí, nebo asociací) koně mají ve znamení ale i města (např.:pardubice). Zadání práce:vytvořte logo s koněm a vymyslete, pro jaké účely bude značka slouţit. Přidaná hodnota: vysvětlení pojmu LOGO - písmová nebo obrázková značka Výtvarný problém: stylizace, střídání bílých a barevných ploch, negativ, pozitiv Výtvarná kultura: propagační grafika, ukázky log Výtvarná technika: linoryt Reflektivní otázky: Problém s přílišnou konkretizací? Nutit děti ke stylizaci? 83

84 16) Vzor - stádo koní Motivace: Stádo koní, pohyb, ukázky videí, fotografií. Zadání práce: Vytvořte si siluety koní z papíru a jejím otiskováním, střídáním rytmu, otáčením a převracením vytvořte vzor látky, nebo tapety. Přidaná hodnota: variabilní myšlení, vizuální představivost Výtvarný problém: rytmus, kompozice, opakování Výtvarná kultura: Keith Haring Výtvarná technika: linoryt Reflektivní otázky: Moţná problém s jednoduchostí, bude ţáky bavit? 17) Návrh na šperk Motivace: Keltské šperky, archeologické nálezy mince atd. V mnoha kulturách měl kůň velkou symbolickou hodnotu. Objevoval se v mnoha vyobrazeních nebo jako motiv na sponách a opascích bojovníků, broţích, špercích nebo mincích. Tyto předměty neslouţili jen k dekorativním účelům, ale měli přinést štěstí, sílu a ochranu bojovníkům nebo slouţili jako obětní dary pro různá boţstva. Jak byste motiv koně pouţili vy? 84

85 Zadání práce: Zkuste vymyslet šperk nebo jiný uţitný a ozdobný předmět s motivem koně. Přidaná hodnota: keltská kultura, archeologie, historie Výtvarný problém: stylizace, dekorace Výtvarná kultura: keltské mince, šperky, amulety Výtvarná technika: kresba tuţkou Reflektivní otázky: Měla by proběhnout realizace šperku? Z jakého materiálu? Nebo stačí návrh? 18) Řecké vázy Motivace: Řecké báje a pověsti, řecká keramika - prohlédněte si motivy na řeckých vázách, zobrazují bájné postavy a hrdiny. Všimněte si hlavně těch, kde se objevují koně. Prohlédněte si také tvary váz. Zadání práce: Zkuste si takovou řeckou vázu vyrobit a ozdobit motivy s koňmi. Modelace vázy z hlíny, tvorba šablon a vzorů. Přidaná hodnota: Řecké báje a pověsti, tvary řeckých váz (amfora, kráter, kylix, alabastron, lekythos) Výtvarný problém: rytmus, kompozice, opakování Výtvarná kultura: řecká keramika Výtvarná technika: keramika, engoby Reflektivní otázky: Zase řecké báje...nebudou se děti nudit? Nebyl by lepší plakát pro jezdeckou soutěţ? Časová náročnost. 85

86 3.3 REFLEXE Cíle, které jsem si kladla ve svých vyučovacích hodinách: Vyuţívat alternativní způsoby vzdělávání pro výchovu a vzdělání ţáků se souběţným postiţením více vadami korespondujícími s úrovní jejich postiţení. Respektovat individuální potřeby kaţdého jedince. Rozvíjet zájmy, schopnosti a dovednosti ţáků, ovlivňovat další rozvoj jejich osobnosti. Zlepšovat kvalitu vyučování. Uplatňovat mezipředmětové vztahy. Posilovat úlohu motivace. Rozvíjet samostatnost a tvořivost ţáků volbou vhodných didaktických metod a forem práce s důrazem na vzájemnou spolupráci a komunikaci mezi nimi, vyuţívat názor, učební a kompenzační pomůcky, didaktickou a výpočetní techniku. Vést ţáky k aktivnímu vyhledávání a zpracovávání informací, k získávání vědomostí a znalostí, ale i k dovednosti aplikovat získané poznatky, diskutovat a rozvíjet schopnost vyjadřovat své názory. Snaţila jsme se rozvíjet samostatnost a tvořivost ţáků volbou vhodných didaktických metod a forem práce s důrazem na samostatnou práci, aktivní spolupráci a vyuţívání přirozené iniciativy ţáků. Také jsem se snaţila vést ţáky k vytváření vědomostí pomocí získaných dovedností a schopností a dávat jim moţnost hledat, objevovat, pouţívat vlastní postupy řešení, pracovat s chybou, pouţívat různé informační zdroje a postupy. Získané poznatky potom ţáci aplikovali v praxi a diskutovali o nich. Mým cílem bylo také rozvíjet schopnost nebát se vyjadřovat své názory. Způsob projektového vyučování byl v tomto případě velmi vhodný a hotová díla, průběh tvůrčí práce a komunikace pedagogů a ţáků při práci vypovídal o tom, ţe ţáci pracovali s radostí, kreativně a beze strachu. Zadané úkoly zpracovávali ţáci ročníku ZŠP. Školní vzdělávací program pro tyto ţáky vychází z koncepce Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání - z přílohy upravující vzdělávání ţáků s lehkým mentálním postiţením. Cílem základního 86

87 vzdělávání je pomoci ţákům utvářet a postupně rozvíjet klíčové kompetence a poskytnout spolehlivý základ všeobecného vzdělání orientovaného zejména na situace blízké ţivotu a na praktické činnosti. Motivační název školního vzdělávacího programu "UČÍME SE PRO ŽIVOT " vychází z filosofie školy: Dosáhnout u handicapovaných žáků takového stupně výchovy a vzdělání, aby mohli být zařazeni v co největší míře do života zdravé populace. Tito ţáci mají lehkou mentální retardaci v kombinaci s postiţením tělesným, zrakovým, sluchovým, nebo vadou řeči. Výchovné a vzdělávací strategie 63 Kompetence k učení Dílčí kompetence učitel vnímá a aktivně zajišťuje vzdělávací potřeby jednotlivých žáků podporuje zdravý rozvoj osobnosti, poznává schopnosti, znalosti a zájmy ţáka, ţáka vzdělává s ohledem na jeho specifické potřeby učitel zařazuje metody, pomocí kterých žáci dojdou k vlastním závěrům sami vybírá a vyuţívá pro efektivní učení vhodné způsoby, strategie a metody především aktivního, proţitkového učení, názorné a konkrétní situace, které vedou k pochopení informací a dovedností a ţáci je pak mohou uplatnit v praktickém ţivotě učitel poskytuje žákům k výuce v dostatečném množství materiály a pomůcky učí je vědomě, účelně a správně pouţívat různé materiály, nástroje a vybavení, bezpečně s nimi pracovat, dodrţovat vymezená pravidla, pomocí nich objevovat, experimentovat a hledat řešení 63 Zde cituji ze Školního vzdělávacího programu pro ZŠP "Učíme se pro ţivot", abych vysvětlila zkratky klíčových kompetencí pouţité v reflexích, dostupného na 87

88 Kompetence k řešení problémů Dílčí kompetence učitel pracuje s chybou žáka jako s příležitostí ke zlepšení dává ţákovi příleţitost najít a opravit si chybu, vyhledat si správné řešení, chce po ţákovi, aby stručně dokázal navrhnout, co musí udělat, aby se zlepšil učitel umožňuje žákům provádět kontrolu a sebekontrolu, vede žáky k hodnocení výsledků svých a k hodnocení výsledků druhých vede ţáky podle daných kritérií hodnotit svou vlastní práci, ohodnotit a ocenit si práci vzájemně, zdůvodnit své hodnocení, radit si a pomáhat, dojít ke správnému řešení učitel se zajímá o názory, náměty a zkušenosti žáků, vnímá problémové situace a společně hledají řešení problému nechává ţáky sdělovat své názory, podporuje ţáky v tom, aby si dokázali vzájemně předávat nápady a své zkušenosti Kompetence komunikativní Dílčí kompetence učitel vytváří příležitosti pro vzájemnou komunikaci žáků a učí je etice komunikace dokázat si vzájemně naslouchat, přiměřeně reagovat na různá sdělení, vyuţívat ke komunikování informační a komunikační prostředky učitel klade otevřené otázky, kterými vede žáky k vlastnímu úsudku a rozvíjení tvořivosti vést dialog, zapojovat se do diskuse, dokázat rozumět obsahu sdělení, vyjádřit a obhájit svůj názor, přiměřeně argumentovat učitel umožňuje žákům prezentovat výsledky své práce podporovat jejich sebedůvěru, podněcovat ţáky k seberealizaci, nepodceňovat se a dokázat sebevědomě vystoupit a prezentovat práce mezi sebou, na úrovni školy i na veřejnosti 88

89 Kompetence sociální a personální Dílčí kompetence učitel žákům umožňuje sdělovat své pocity a názory a respektovat názory druhých učí ţáky pracovat ve skupině, utvářet příjemné a bezpečné prostředí skupiny, dodrţovat společně stanovená pravidla, sdělovat si své pocity a názory a vzájemně se nezesměšňovat učitel zadává úkoly, při kterých žáci spolupracují učí ţáky pracovat v týmu a dodrţovat zásady týmové práce účinně komunikovat, moţnost vyjádřit svůj názor, vzájemně se respektovat a tolerovat, vnímat potřeby druhých, dodrţovat pravidla učitel posuzuje různé výkony podle individuálních schopností žáků a dává každému z nich pocit úspěšnosti uplatňovat individuální přístup k ţákovi, respektovat jeho schopnosti a moţnosti vzhledem k jeho zdravotnímu stavu, hledat i dílčí úspěchy, které lze pozitivně hodnotit Kompetence občanské Dílčí kompetence učitel vede žáky k respektování individuálních odlišností učit ţáky přijímat rovnocenně jedince jiných kultur, vytvořit vstřícný postoj k lidem jiných kultur, respektovat pravidla souţití a chápat nebezpečí rasismu a xenofóbie učitel vede žáky k orientaci v krizových situacích, učí je jak jim předcházet a správně se rozhodnout ve prospěch svého zdraví i zdraví ostatních uplatnit osvojené dovednosti, znalosti a postoje v praxi - dokázat se správně zachovat v krizové situaci, chránit zdraví své i zdraví ostatních lidí, poskytnout první pomoc a zavolat pomoc profesionální učitel důsledně dbá na prevenci násilí a šikany vychovává ţáky k toleranci a vzájemnému respektování, vyţaduje po ţácích dodrţování základních práv a povinností občanů, respektování společenských norem a pravidel souţití 89

90 Kompetence pracovní Dílčí kompetence učitel vede žáky k osvojování pracovních dovedností a návyků vytváří u ţáků pozitivní vztah k pracovním činnostem, učí je pracovní výdrţi, soustředění na pracovní výkon a dokončení zadané práce, pracovat podle jednoduchého pracovního postupu, návodu, náčrtu učitel vede žáky ke správnému používání nástrojů, techniky, materiálů a vybavení vyţaduje od ţáků dodrţování zásad bezpečnosti, ochrany zdraví, hygieny práce, ochrany ţivotního prostředí a společenských hodnot učitel vede žáky v oblasti před profesní orientace a přípravy vytváří u ţáků představu o svém budoucím povolání s kritickým zhodnocením svých moţností, předpokladů a schopností povolání vykonávat KOŇSKÁ ŘEČ Klíčové kompetence plněné při tomto úkolu: Kompetence k učení poskytovat ţákům materiály, náměty, zprostředkovávat pohled na výtvarné umění a estetickou stránku ţivota jako motivaci pro vlastní tvořivost Kompetence komunikativní Vytvářet příleţitosti pro vzájemnou komunikaci ţáků a učit je etice komunikace dokázat si vzájemně naslouchat, přiměřeně reagovat na různá sdělení, vyuţívat ke komunikování informační a komunikační prostředky, klást otevřené otázky, které povedou ţáky k vlastnímu úsudku a rozvíjení tvořivosti vést dialog, zapojovat se do diskuse, dokázat rozumět obsahu sdělení, vyjádřit a obhájit svůj názor, přiměřeně argumentovat, podporovat jejich sebedůvěru, podněcovat ţáky k seberealizaci, 90

91 nepodceňování se a k sebevědomému vystupování a prezentaci své práce mezi sebou, na úrovni školy i na veřejnosti. Kompetence pracovní Vést ţáky k osvojování pracovních dovedností a návyků vytvářet u ţáků pozitivní vztah k pracovním činnostem, učit je pracovní výdrţi, soustředění na pracovní výkon a dokončení zadané práce, pracovat podle jednoduchého pracovního postupu a návodu. Ţáci pozorně sledovali projekci a kaţdý si samostatně vybral barvy pro koně i jeho vůdce. Potom se individuálně snaţili zachytit rytmus chůze a zaznamenat cesty koně a cvičitelky tak, jak to sledovali na interaktivní tabuli. Při následné reflexi hovořili o tom, ţe práce byla obtíţná, problém byl především v abstraktním charakteru úkolu. Mnohým připadalo, ţe se jim práce nepodařila, i kdyţ v průběhu tvoření byla u všech patrná radost z tohoto tvůrčího procesu, především radost ze hry s barvou. Kdyţ jsme jim potom ukazovali abstraktní díla různých umělců, hodnotili svoji práci kladně a rozpovídali se o tom, ţe vlastně k tomu, aby člověk vyjádřil to, co zrovna cítí, nepotřebuje konkrétní obrazy, ale často stačí jen linie nebo barva. Zadaný úkol dobře pochopili a výtvarný problém vyřešili. 91

92 KOŇSKÝ DOMOV A STÁJ Klíčové kompetence plněné při tomto úkolu: Kompetence komunikativní Vytvářet příleţitosti pro vzájemnou komunikaci ţáků a učit je etice komunikace dokázat si vzájemně naslouchat, přiměřeně reagovat na různá sdělení, vyuţívat ke komunikování informační a komunikační prostředky, klást otevřené otázky, kterými vedeme ţáky k vlastnímu úsudku a rozvíjení tvořivosti vést dialog, zapojovat se do diskuse, dokázat rozumět obsahu sdělení, vyjádřit a obhájit svůj názor, přiměřeně argumentovat, podporovat jejich sebedůvěru, podněcovat ţáky k seberealizaci, nepodceňování se a k sebevědomému vystupování a prezentaci práce mezi sebou, na úrovni školy i na veřejnosti. Kompetence k řešení problémů Pracovat s chybou ţáka jako s příleţitostí ke zlepšení, dávat ţákovi příleţitost najít a opravit si chybu, vyhledat si správné řešení, chtít po ţákovi, aby stručně dokázal navrhnout, co musí udělat, aby se zlepšil, umoţnit ţákům provádět kontrolu a sebekontrolu, vést ţáky k hodnocení výsledků svých a k hodnocení výsledků druhých, vést ţáky podle daných kritérií hodnotit svou vlastní práci, ohodnotit a ocenit si práci vzájemně, zdůvodnit své hodnocení, radit si a pomáhat, dojít ke správnému řešení, zajímat se o názory, náměty a zkušenosti ţáků, vnímat problémové situace a společně hledat řešení problému nechávat ţáky sdělovat své názory a podporovat je v tom, aby si dokázali vzájemně předávat nápady a své zkušenosti. Kompetence pracovní Vést ţáky k osvojování pracovních dovedností a návyků vytvářet u ţáků pozitivní vztah k pracovním činnostem, učit je pracovní výdrţi, soustředění na pracovní výkon a dokončení zadané práce, pracovat podle jednoduchého pracovního postupu a návodu, vést ţáky ke správnému pouţívání nástrojů, techniky, materiálů a vybavení vyţadovat od ţáků dodrţování zásad bezpečnosti, ochrany zdraví, hygieny práce, ochrany ţivotního prostředí a společenských hodnot. Rozvíjet u ţáků schopnost zpracovávat 92

93 získané vědomosti, poznatky, návyky a dovednosti a vyuţívat je v praktických činnostech. Ţáci měli za úkol vytvořit model koňské stáje. K dispozici měli různé druhy materiálů dřevo, papír, karton, textil, kůţi, atd. Vybrali si kartonovou krabici, ze které prostřiháním a prořezáním vytvořili model objektu. Inspirací jim byla návštěva v hiporehabilitačním středisku HSO Falco, kde si mohli podrobně prohlédnout stáje a veškeré zařízení objektu. Dále uţívali výtvarné techniky tupování temperovou barvou, stříhání papírových prouţků, lepení kartonu (střecha), vytváření střešní krytiny z ruliček toaletního papíru. Vytvořili prostorový model koníka, kterého pak umístili do modelu stáje. Ţáci byli velmi kreativní, pracovali samostatně, ve valné míře projevovali vlastní názor. Dokázali ale pracovat ve skupině a respektovat názory druhých. Zcela přirozeně si rozdělili práci někteří vytvářeli model koníka, další střihali seno a slámu, jiní pracovali na modelu stáje. 93

94 ZRAK Klíčové kompetence plněné při tomto úkolu: Kompetence sociální a personální Umoţňovat sdělovat své pocity a názory a respektovat názory druhých učit ţáky pracovat ve skupině, utvářet příjemné a bezpečné prostředí skupiny, dodrţovat společně stanovená pravidla, sdělovat si své pocity a názory a vzájemně se nezesměšňovat, zadávat úkoly, při kterých ţáci spolupracují učit ţáky pracovat v týmu a dodrţovat zásady týmové práce účinně komunikovat, mít moţnost vyjádřit svůj názor, vzájemně se respektovat a tolerovat, vnímat potřeby druhých, dodrţovat pravidla, posuzovat různé výkony podle individuálních schopností ţáků a dávat kaţdému z nich pocit úspěšnosti, Uplatňovat individuální přístup k ţákovi, respektovat jeho schopnosti a moţnosti vzhledem k jeho zdravotnímu stavu, hledat i dílčí úspěchy, které lze pozitivně hodnotit. Kompetence k řešení problémů Pracovat s chybou ţáka jako s příleţitostí ke zlepšení, dávat ţákovi příleţitost najít a opravit si chybu, vyhledat si správné řešení, chceme po ţákovi, aby stručně dokázal navrhnout, co musí udělat, aby se zlepšil, umoţňovat ţákům provádět kontrolu a sebekontrolu, vést ţáky k hodnocení výsledků svých a k hodnocení výsledků druhých, vést ţáky podle daných kritérií hodnotit svou vlastní práci, ohodnotit a ocenit si práci vzájemně, zdůvodnit své hodnocení, radit si a pomáhat, dojít ke správnému řešení. Zajímat se o názory, náměty a zkušenosti ţáků, vnímat problémové situace a společně hledat řešení problému nechávat ţáky sdělovat své názory a podporovat je v tom, aby si dokázali vzájemně předávat nápady a své zkušenosti. Kompetence komunikativní Vytvářet příleţitosti pro vzájemnou komunikaci ţáků a učit je etice komunikace dokázat si vzájemně naslouchat, přiměřeně reagovat na různá sdělení, klást otevřené otázky, kterými vedeme ţáky k vlastnímu úsudku a rozvíjení tvořivosti vést dialog, zapojovat se do diskuse, dokázat rozumět obsahu sdělení, vyjádřit a obhájit svůj názor, přiměřeně argumentovat, podporovat jejich sebedůvěru, podněcovat ţáky 94

95 k seberealizaci, nepodceňovat se a dokázat sebevědomě vystoupit a prezentovat práce mezi sebou, na úrovni školy i na veřejnosti. Tento úkol měl dvě části. První část byla pohybová aktivita Hra na slepého koně. Na školní zahradě jsme vytvořili dráhu z provázku. Ţáky jsme rozdělili do dvojic. Jeden z dvojice měl zavázané oči (slepý kůň), druhý ţák byl vodič (jezdec). Pomocí dvou šátků (otěţí) řídil vodič chůzi koně. Úkolem bylo provést bezpečně slepého koně celou dráhou. Následně měl ţák se zavázanýma očima graficky zaznamenat dráhu, jak si ji zapamatoval. Po té se ţáci vyměnili. V druhé části tohoto úkolu měli ţáci vyuţít grafické záznamy cesty koně, k další výtvarné činnosti. Touto činností byla kompoziční hra s lineárními prvky. Ţáci překreslili cesty jednotlivě na pauzovací papír a následně je překrývali na okenní tabuli. Kombinováním tak vznikaly různé kompozice, které jsme zdokumentovali ve fotografiích. Ţáci velmi dobře pochopili zadaný úkol, ale realizace uţ nebyla jednoduchá. Největší problémy vznikaly, při nonverbální komunikaci. Při závěrečném rozhovoru ţáci nejvíce mluvili o tom, ţe pro ně byla daleko těţší úloha vodiče neţli slepého koně. Ne vţdy totiţ kůň reagoval tak, jak si představovali a důleţitým hlediskem bylo také převzetí odpovědnosti za svého kamaráda. 95

96 JEZDEC A KŮŇ (HRDINA) Klíčové kompetence plněné při tomto úkolu: poskytovat ţákům materiály, náměty, zprostředkovávat pohled na výtvarné umění a estetickou stránku ţivota jako motivaci pro vlastní tvořivost KU, KŘP, KP, KSP učit ţáky vyhledávat, zpracovávat a pouţívat potřebné informace v literatuře a na internetu KU, KK, KP zajímat se o názory, náměty a zkušenosti ţáků, učit ţáky naslouchat druhým a vnímat výtvarné projevy druhých jako nezbytný prostředek komunikace KŘP, KK, KO klást otevřené otázky, kterými vedeme ţáky k vlastnímu úsudku a rozvíjení tvořivosti KŘP, KK, KSP rozvíjet u ţáků schopnost zpracovávat získané vědomosti, poznatky, návyky a dovednosti a vyuţívat je v praktických činnostech KU, KP, KŘP 96

97 vést ţáky k pochopení umění a výtvarného vyjadřování jako specifického způsobu poznání a k uţívání jazyka umění jako svébytného prostředku komunikace KK, KU vést ţáky k osvojování a pouţívání různých výtvarných technik a vhodných prostředků k vyjádření vlastního záměru, podněcovat ţáky k tvořivému myšlení, logickému uvaţování a k řešení problémů KU, KŘP, KP, KK, KO pouţívat při hodnocení ve zřetelné převaze pozitivní motivace KK, KO, KSP vést ţáky k uvědomování si sebe sama jako svobodného jedince, vést je k tvořivému přístupu ke světu, k aktivnímu překonávání ţivotních stereotypů a obohacování emocionálního ţivota KO, KSP, KŘP zařazovat metody, pomocí kterých ţáci dojdou k vlastním názorům sami KO, KŘP, KP, KU umoţňovat ţákům, aby sdělovali své pocity a názory, vytvářet podnětnou atmosféru pro tvorbu KU, KŘP, KK, KSP, KO vést ţáky k chápání umění a kultury v jejich vzájemné provázanosti jako neoddělitelné součásti lidské existence, k učení se prostřednictvím vlastní tvorby opírající se o subjektivně jedinečné vnímání, cítění, proţívání a představy, k rozvíjení vlastního tvůrčího potenciálu, kultivování projevů a k utváření hierarchie hodnot KU, KSP posuzovat různé výkony ţáků podle individuálních schopností a dávat kaţdému z nich pocit, ţe je úspěšný KK, KO, KP, KSP podporovat ţáky v sebehodnocení i v hodnocení svých spoluţáků KU, KŘP, KK, KP umoţňovat ţákům prezentovat výsledky jejich práce KK, KSP, KP 97

98 V prvotní besedě jsme ţáky seznámili s významem symbolu ve výtvarném umění v historicko-kulturních kontextech. Motivací k tomuto úkolu byla projekce reprodukcí několika uměleckých děl s motivem jezdce a koně. Ţáci si samostatně vybrali obraz, který je zaujal a inspiroval a dále pracovali se symbolem koně. Cílem bylo, aby koně vyměnili za jiné zvíře nebo věc, která by měla podobný význam nebo zcela opačný. Například v ikoně s motivem sv. Jiří symbolizuje kůň světlo nebo vichr, bouři a blesk. Jeden z ţáků tedy koně nahradil vesmírnou raketou. V další reprodukci Davidova obrazu je kůň, nesoucí Napoleona, symbolem moci a síly, proto ho ţákyně zaměnila za dělo. Další příklady dokládám ve fotodokumentaci. Ţáci pracovali s významy naprosto samostatně. Práce je zaujala a ke zpracování přistupovali velmi kreativně. 98

99 KŮŇ VE RČENÍCH A PŘÍSLOVÍCH Klíčové kompetence plněné při tomto úkolu: Kompetence k učení Vnímat a aktivně zajišťovat vzdělávací potřeby jednotlivých ţáků podporovat zdravý rozvoj osobnosti, poznávat schopnosti, znalosti a zájmy ţáka. Vzdělávat ho s ohledem na jeho specifické potřeby. Zařazovat metody, pomocí kterých ţáci dojdou k vlastním závěrům sami. Vybírat a vyuţívat pro efektivní učení vhodné způsoby, strategie a metody především aktivního, proţitkového učení, názorné a konkrétní situace, které vedou k pochopení informací a dovedností a umoţní je vyuţít v praktickém ţivotě. Kompetence komunikativní Vytvářet příleţitosti pro vzájemnou komunikaci ţáků a učit je etice komunikace. Dokázat si vzájemně naslouchat, přiměřeně reagovat na různá sdělení, klást otevřené otázky, kterými vedeme ţáky k vlastnímu úsudku a rozvíjení tvořivosti vést dialog, zapojovat se do diskuze, dokázat rozumět obsahu sdělení, vyjádřit a obhájit svůj názor, přiměřeně argumentovat, podporovat jejich sebedůvěru, podněcovat ţáky k seberealizaci, nepodceňování se a k sebevědomému vystupování a prezentaci práce mezi sebou, na úrovni školy i na veřejnosti. rozvíjet u ţáků schopnost zpracovávat získané vědomosti, poznatky, návyky a dovednosti a vyuţívat je v praktických činnostech KU, KP, KŘP učit ţáky vyhledávat, zpracovávat a pouţívat potřebné informace v literatuře a na internetu KU, KK, KP vést ţáky k uvědomování si sebe sama jako svobodného jedince, vést je k tvořivému přístupu ke světu, k aktivnímu překonávání ţivotních stereotypů a obohacování emocionálního ţivota KO, KSP, KŘP 99

100 Při tomto úkolu jsme vyuţili mezipředmětových vztahů. V hodině českého jazyka ţáci procvičovali význam různých rčení a přísloví a významy se snaţili vyloţit vlastními slovy. V projektu potom dostali jiţ vybraná přísloví s tématikou koně a s nimi dále pracovali. Pří práci projevily děti hodně vtipu, kaţdý si měl své přísloví vybrat potají a na konci úkolu jsme práce vystavily a ostatní měly poznat, která přísloví a rčení obrazy vyjadřují. 100

101 HŘEBELCOVÁNÍ Úkol byl určen pro ţáky ZŠS. Jsou to především ţáci se souběţným postiţením více vadami. Ţáci mají středně těţkou mentální retardaci v kombinaci s postiţením tělesným, zrakovým, sluchovým, s těţkou vadou řeči, s autismem. Školní vzdělávací program vychází z koncepce Rámcového vzdělávacího programu pro obor vzdělávání Základní škola speciální, díl I - vzdělávání ţáků se středně těţkým mentálním postiţením. Motivační název školního vzdělávacího programu "UČÍME SE PRO ŢIVOT " vychází z filosofie školy: Dosáhnout u handicapovaných ţáků takového stupně výchovy a vzdělání, aby mohli být zařazeni v co největší míře do ţivota zdravé populace. Klíčové kompetence -vést ţáky k zodpovědnosti za jejich vzdělávání a za jejich budoucnost - připravovat je na další ţivot KU, KSP, KO -poskytovat ţákům materiály, náměty, zprostředkovávat pohled na výtvarné umění a estetickou stránku ţivota jako motivaci pro vlastní tvořivost KU, KŘP, KP, KSP -učit ţáky vyhledávat, zpracovávat a pouţívat potřebné informace v literatuře a na internetu KU, KK, KP -zajímat se o názory, náměty a zkušenosti ţáků, učit ţáky naslouchat druhým a vnímat výtvarné projevy druhých jako nezbytný prostředek komunikace KŘP, KK, KO -vést ţáky k pochopení umění a výtvarného vyjadřování jako specifického způsobu poznání a k uţívání jazyka umění jako svébytného prostředku komunikace KK, KU -vést ţáky k osvojování a pouţívání různých výtvarných technik a vhodných prostředků k vyjádření vlastního záměru, podněcuje ţáky k tvořivému myšlení, logickému uvaţování a k řešení problémů 101

102 KU, KŘP, KP, KK, KO -zařazovat metody, pomocí kterých ţáci dojdou k vlastním názorům sami KO, KŘP, KP, KU -umoţňovat ţákům, aby sdělovali své pocity a názory, vytvářet podnětnou atmosféru pro tvorbu KU, KŘP, KK, KSP, KO -podporovat ţáky v sebehodnocení i v hodnocení svých spoluţáků KU, KŘP, KK, KP -umoţňovat ţákům prezentovat výsledky jejich práce KK, KSP, KP -pomáhat talentovaným ţákům při volbě vhodného povolání nebo dalšího zařazení KP Příprava a zpracování úkolu pro ţáky ZŠS bylo poněkud jiné neţ u předchozích úkolů. Motivací k úkolu byl hlavně pony Zoro, kterého jsme přivedli na zahradu školy a posléze i do některých tříd v přízemí školy. Děti se celé dopoledne seznamovaly s poníkem, zkoušely ho vodit po zahradě, hřebelcovaly jeho srst a hřívu. Druhý den jsme v ateliéru připravili papírové šablony koně a různé materiály, jako textil, kůţi provázky. Původně jsem chtěla vést ţáky k abstrakci a monumentalitě, představovala jsem si výsledek práce jako pruh (zvětšený výřez) srsti, kde se střídá rytmus jednotlivých chlupů, barevné plochy, délka chlupu. Byla jsem však upozorněna paní učitelkou, ţe je zcela nemoţné chtít po ţácích ZŠS, aby mysleli abstraktně. Proto jsem nakonec připravila šablony koně, na které ţáci lepili srst. Tato varianta se ukázala jako mnohem smysluplnější. Okamţitě, jak děti viděly šablony, začaly reagovat frkáním, některé dokonce mluvily znovu o poníkovi a předchozím setkání. Jakmile začaly pracovat s textilem, vybavily si hřebelcování koníka. Práce samozřejmě probíhala za naší asistence. Zaměřili jsme se zde hlavně na procvičení jemné motoriky a asociace. Děti se snaţily nakonec o přesný popis ponyho Zora. Úkol je velmi bavil a po dokončení úkolu šly svého koníka opět vypustit na zahradu. 102

103 103