Kvalitní seno je významné krmivo

Transkript

1 F-03-zoo(36-59).qxd :50 StrÆnka 39 Kvalitní seno je významné krmivo Při snaze zabezpečit dojnicím maximální denní příjem sušiny v krmné dávce, kdy dominantní podíl tvoří objemná, zpravidla konzervovaná krmiva, je zcela nezbytné věnovat maximální pozornost jejich kvalitě. V současné době je také známo, které kvalitativní znaky mohou ovlivňovat nejen denní příjem, produkční účinnost, dietetickou vhodnost, ale také které mohou signalizovat ekonomický zisk nebo ztrátu. Siláž, nebo seno? Při hledání odpovědi na položenou otázku je nezbytné zohlednit řadu faktorů, které jsou dány nejen odlišnými geografickými, povětrnostními podmínkami, rozdílnou úrovní vybavenosti sklizňových linek, ale význam má také úroveň vlastního chovu (druh zvířat, užitkovost, technologie krmení, způsob ustájení atd.). Svoji roli hrají také ekonomické náklady, rozsah ztrát v průběhu výroby a skladování, resp. typ krmných dávek. Považujeme za nezbytné konstatovat, že siláže nemohou eliminovat výrobu sena a naopak, ale že obě tyto významné skupiny objemných krmiv se v našich výrobních podmínkách mohou vhodně doplňovat pro dosáhnutí příznivého dietetického efektu. Názor na rozdílné využívání siláží versus sena je ovlivněno také klimatickými podmínkami, resp. tradicí, ale především požadavky na kvalitu mléka, resp. způsob jeho zpracování. Přestože se skandinávské státy dají považovat za ukázku toho, že kvalitní mléko pro výrobu sýrů lze vyrábět z krmných dávek založených především na silážích vysoké kvality, další sýrařské velmoci doporučují vyváženou krmnou dávku co do podílu siláží. Domníváme se, že až budeme schopni ve všech našich praktických podmínkách připravovat jen vysoce kvalitní senáže, resp. siláže ze zavadlých pícnin, které jsou z dietetického hlediska nejvhodnějším nutričním kompromisem, pak lze zaujmout k významu sena v krmných dávkách skotu poněkud mírnější stanovisko. Ale vzhledem k reálné skutečnosti častého výskytu řady problémů při krmení méně kvalitními silážemi, zejména bílkovinného charakteru, se domníváme, že v daných podmínkách je kvalitní seno často nezbytné nebo jen obtížně nahraditelné. Při posuzování významu siláží nebo sena existuje řada prací, které se ve svých závěrech často rozcházejí. Pro hodnocení obou krmiv nesmí platit zásada, že pro výrobu sena se hodí nebo používá píce, která se nehodí pro silážování, nebo kte- Farmář 03/

2 F-03-zoo(36-59).qxd :50 StrÆnka 40 Zootechnika specialista Objemná krmiva rá je vegetačně starší, podřadná nebo z extenzivních porostů. Má-li být seno produkčním krmivem, musí být připraveno pouze z kvalitních porostů. Charakteristika sena a jeho nutričně dietetický význam Kvalitní seno je přirozeným a v současných podmínkách zatím obtížně zastupitelným objemným krmivem zejména pro suchostojné a vysokoužitkové dojnice, ale také telata. Seno jako jediné objemné konzervované krmivo obsahuje v biologicky účinné formě vitamin D, jehož tvorba je spojena s působením UV záření. Zvláště vysoce cennou vlastností kvalitního sena je vysoká dietetická hodnota. Je známo a v praxi často ověřeno, že dobré seno zlepšuje pufračním účinkem fyziologickou činnost bachoru, podporuje celulolytickou aktivitu ruminální mikroflóry a podporuje v bachoru vytvoření patřičné matrix. Dietetickou předností sena je eliminace překyselení bachorového obsahu a současně korekce negativního acidogenního vlivu vyšších dávek jadrných krmiv. Význam dobrého sena spočívá také v jeho působení na výslednou strukturu směsné krmné dávky (TMR), do které se s úspěchem přidává. Je znám rovněž vliv sena na tvorbu a zastoupení fermentačních produktů bachorové fermentace, intenzitu přežvykování a tučnost mléka. Dobré seno působí příznivě také na peristaltiku střev a na reprodukci zvířat, neboť je vhodným zdrojem fyziologicky významného beta-karotenu (obsah provitaminu beta-karotenu by u kvalitního sena měl být vyšší než 30 mg/kg). Je třeba dále předeslat, že kvalitní seno může být významným stabilizačním faktorem užitkovosti a zdraví dojnic, zejména březích. Dobré seno na rozdíl od jiných konzervovaných krmiv voní, ale špatné seno zatuchlé, prašné, plesnivé nebo jinak narušené nejenže ztrácí dietetické vlastnosti, ale může být příčinou různých alimentárních poruch, zejména u mláďat. V současné praxi přesto však nebývá výjimečnost kvalitního sena doceňována, zejména z ekonomických důvodů, neboť seno patří k nejdražším objemným krmivům (110 až 160 Kč/q) a zároveň krmivům s největší variabilitou výsledné kvality. Snad pod vlivem těchto faktorů je k němu nejen při výrobě, ale i při vlastním zkrmování přistupováno jako k méně náročným senážím. Výroba sena má však svá technologická specifika a vysoká závislost na povětrnostních podmínkách je často limitujícím faktorem nejen vlastní výroby, ale také výsledné kvality. Kvalitní seno se z výživářského hlediska vyznačuje nízkou bachorovou degradovatelností dusíkatých látek (60 až 70 %). Tím, že jsou dusíkaté látky sena v bachoru degradovány pomaleji, působí dobré seno v krmné dávce přežvýkavců na bachorovou fermentaci dieteticky příznivě, neboť tlumí nežádoucí bouřlivou fermentaci, při které by vzniklo mnoho produktů, které by inhibičně působily na vlastní bachorové prostředí. Naproti tomu dusíkaté látky většiny siláží se vyznačují vyšší bachorovou degradovatelností (75 až 90 %). Úroveň bachorové degradovatelnosti NL ovlivňuje nejen obsah a složení NL, ale také kvalita fermentačního procesu, neboť siláže s horším fermentačním procesem, ve kterých současně dochází k vysokému proteolytickému rozkladu (vyšší než 15 %), dosahují degradovatelnost NL přes 90 %. Výživná hodnota, resp. koncentrace energie a vlákniny, která výrazně ovlivňuje stravitelnost organických živin, je závislá nejen na druhu pícniny a rychlosti lignifikace, ale především na vegetačním stádiu sklizně, tedy na její včasnosti. Kvalitní seno, má-li být produkčním krmivem, by z krmivářského hlediska mělo obsahovat méně než 26 až 28 % vlákniny a stravitelnost organické hmoty nad 70 %. V souvislosti s vyšším obsahem vlákniny v krmných dávkách dojnic, resp. při zařazení nekvalitních krmiv dochází navíc k redukci střevní stravitelnosti. Tab. 1 Vliv vegetačního stádia na obsah vlákniny a stravitelnost organické hmoty Termín sklizně Vývojové stádium Obsah vlákniny Stravitelnost organické (% v sušině) hmoty (%) I velmi časný Před metáním < 22 > 78 II středně časný V metání III středně pozdní Počátek kvetení IV pozdní Konec kvetení V velmi pozdní Přestárlý porost > 32 < 60 Hlavní podmínky ovlivňující kvalitu sena Příprava sena je tradiční a nejstarší konzervační metoda, která nespočívá pouze v odsušení volné vody, ale je ovlivněna dalšími fyzikálně-biochemickými faktory. Při výrobě kvalitního sena je nezbytné respektovat, že pokosená píce patří stále k biologicky velmi aktivním materiálům, že dobíhají respirační procesy, dochází k rozkladným přeměnám, které mohou významným způsobem ovlivnit výslednou koncentraci živin. I sušení patří k biotechnologickým metodám, u kterých je nezbytné dodržovat celou řadu technologických zásad a doporučení. Kvalita sena je vedle dominantních povětrnostních podmínek nejvíce ovlivňována následujícími faktory: druhem pícniny, botanickou skladbou, výskytem nežádoucích, popř. jedovatých rostlin, vegetačním stádiem, 40 Farmář 03/2005

3 F-03-zoo(36-59).qxd :50 StrÆnka 41 Tab. 2 Ukazatele nutriční hodnoty travního a vojtěškového sena (v sušině) Druh sena Sušina NL Degr.NL Vláknina BNLV ME NEL PDIN PDIE Ca P Třída Plísně % MJ/kg g/kg cfu/g A 87,51 10,14 69,13 32,02 48,81 9,06 5,27 63,11 66,02 3,62 3,36 III 9 x 10 3 B 83,00 14,67 74,98 31,24 42,42 8,49 4,89 107,40 94,61 10,84 2,76 III 8 x 10 4 A travní seno (pozdější vegetační stádium), B vojtěškové seno pořadím seče, použitou sklizňovou technikou, podmínkami a způsobem sklizně (metody úpravy pokosu, rychlost zavadání, obsah sušiny při sklizni, použitá konzervační aditiva), způsobem technologie naskladnění a dosušení. Optimální vegetační stádium sklizně píce na seno Optimální termín seče pícnin je obecně prvním a základním předpokladem k získání kvalitního a produkčního objemného krmiva. Limitujícím ukazatelem zejména u rychle lignifikujících rostlin je obsah vlákniny a dusíkatých látek. Znamená to, že trávy by měly být sklízeny podle růstové fáze na počátku metání. Zcela nevhodný je např. termín kvetení, nebo dokonce po květu, kdy dochází k rychlému zvýšení obsahu vlákniny a současnému snížení stravitelnosti organické hmoty. Jeteloviny, např. vojtěška, by měly být sklízeny ve stádiu počátku butonizace, kdy obsahují nejvíce bílkovin a málo vlákniny. Jetel s pomalejším průběhem stárnutí lze kosit ve stádiu začátku kvetení, resp. do 1/3 rozkvetlých palic. V praxi je možné se často setkávat s tendencí velmi časné sklizně píce pro silážování a pozdějšími termíny sklizně k sušení na seno. Přitom doba mezi ideálním termínem ke sklizni a přestárlým porostem je asi 10 až 12 dnů. Vliv vegetačního stádia na kvalitu travního porostu při sklizni je patrný z tabulky číslo 1 (DLG 224). Je-li sklízen přestárlý porost, nelze z něho již žádným konzervačním postupem, tedy ani sušením připravit kvalitní krmivo s požadovanou koncentrací živin. Ztráty bílkovin v seně, zejména v důsledku nepříznivých podmínek při zavadání, popř. skladování, jsou podstatně vyšší než při zdárném fermentačním procesu. Při různém vegetačním stádiu a třídě kvality travního sena se dosahuje významně rozdílná koncentrace živin. V přesných sledováních řady badatelů bylo zjištěno, že na ztrátách stravitelnosti organických živin sena se vlivem technologických nedostatků podílí: pozdní pokos až z 20 %, doba zavadání pícnin na pokosu z 5 %, mechanický odrol při sklizni z 20 %, vysoká vlhkost při sklizni, popř. vliv samozáhřevu z 10 až 25 %. Z uvedeného je zřejmé, že pozdní sklizní nebo nevhodnými mechanizačními prostředky dochází k velkým nutričním ztrátám, které nelze již žádnou korekturou napravit. Vliv pozdější sklizně na nutriční hodnotu travního sena dokumentuje také tabulka 2. Z výsledků vyplývá, že obsah vlákniny travního sena je vyšší než 30 % (32,02 %) a koncentrace metabolizovatelné energie je 9,06 MJ a netto energie laktace jen 5,27 MJ/kg sušiny. Degradovatelnost NL je pouze 69,13 %, což je méně než nejlepší travní siláž. Rozpustná frakce vlákniny představuje asi 38,44% podíl. Koncentrace kolonií tvořících jednotek (9 x 10 3 /g) je sice relativně nízká a zcela běžná (řádově /g), ale dalším šetřením byly nalezeny poměrně silné inhibiční účinky (velikost inhibiční zóny v průměru 10 mm), nasvědčující existenci plísňových toxinů. Zavadání pícnin a obsah sušiny při sklizni Celkový rozsah ztrát sušiny a celkových živin je odlišný podle technologického způsobu výroby sena. K největším ztrátám dochází při tradičním způsobu sušení pícnin na zemi, srovnatelná je také výroba lisovaného sena, zatímco příznivější je sklizeň píce s následným dosušením v seníku. Při použití tepelně upraveného vzduchu k dosoušení naskladněné píce se zvýší vodní jímavost tohoto média až na 1,0 až 1,3 g vody na m 3 vzduchu a tím se výrazně zrychlí proces dosoušení. Z technologického hlediska je vhodné připomenout, že rozsah respiračních ztrát (ztrát po posečení do ukončení fyziologických pochodů) lze ovlivnit pouze částečně, a to zkrácením celkové doby zavadání. Vlastní vegetační zralost rostliny nemá na celkové respirační ztráty rostlin zpravidla velký význam, větší dopad mívá vrstva kutikuly, která zpočátku brání snižování vlhkosti materiálu. Je výzkumem dokázáno a praxí dostatečně prověřeno, že respirační rychlost je závislá především na počátečním obsahu vlhkosti, teplotě a rychlosti proudění vzduchu. Rychlost zavadání se nesmí podceňovat, neboť v průběhu zavadání píce na poli se musí odvést z posečené píce až 90 % vody. Z technologického hlediska a s přihlédnutím i ke kvalitě sena je velmi důležité, aby zavadání posečené píce bylo rychlé a především rovnoměrné. K nerovnoměrnému zavadání píce dochází často u silných řádků, resp. při nedokonale rozhozené píci, ale také při větším výskytu šťovíků nebo jiných plevelů, které obtížněji zavadají. Při naskladnění nerovnoměrně zavadlé hmoty nebo pícního porostu s větším podílem plevelů se zvyšuje riziko mikrobiálního zahřívání a následného plesnivění. Nerovnoměrně zavadlé pícniny jsou při naskladňování do seníku, ale i při lisování do balíků zhutňovány, popř. rozdílným tlakem více slisovány než pícniny s vyšším obsahem sušiny. Větší riziko rozdílné vlhkosti píce je při sklizni zejména na okrajích honů, dále u píce z velmi poježděných řádků nebo píce větší část dne ležící ve stínu. Z hlediska snížení nerovnoměrnosti v zavadnutí píce se doporučuje nasadit vhodné typy žacích strojů, obracečů nebo kondicionerů. Pro sklizen píce na seno sběracími lisy by například měly být pícniny koseny přednostně žacími mačkači, čímž se dosáhne rychlejšího, ale i rovnoměrnějšího zavadání. Rovnoměrný stupeň zavadnutí pícnin je základním předpokladem úspěšného uskladnění a výsledné kvality balíkovaného sena. Význam vlhkosti píce při sklizni na výslednou kvalitu sena Má-li být sklizeň sena úspěšná a výsledná kvalita sena vysoká, pak je nezbytné velkou pozornost věnovat také otázce obsahu vlhkosti píce při sklizni. Obsah sušiny je odlišný podle použité technologie sklizně. Obecně se doporučuje, aby: píce sklízená tradičním způsobem bez dalších operací (dosoušení) byla sklízená při sušině asi 83 %, při sklizni píce sběracími lisy na seno bez následné chemické konzervace byl minimální obsah sušiny 81 až 83 %, při nižším obsahu sušiny než 81 až 83 % (77 až 80 %) je nutné při sklizni vlhkého sena lisy aplikovat účinné fungicidní konzervační prostředky (na bázi organických kyselin) podle vlhkosti v množství od 0,8 až 2 % hmotnosti sena (platí zásada, že píce o větší vlhkosti než 25 % by neměla být lisována do balíků a to i při použití konzervačních prostředků), pro dosoušení volně loženého sena studeným vzduchem v senících se uvádí obsah sušiny minimálně 60 až 65 % (lépe 65 až 75 %), přičemž vyšší obsah sušiny se doporučuje pro dosoušení travních porostů, pro dosoušení sena tepelně upraveným vzduchem může být obsah sušiny i pod 60 % (50 až 55 %). Při nerespektování potřebného obsahu sušiny pro uvedené konzervační metody, resp. pokud se použije nesprávný dosoušecí režim dochází vždy k extenzivnímu zahřívání (teplota 40 o C) a následnému plesnivění a celkovému znehodnocení, a to i při použití chemické konzervace. Technologie sklizně sena pomocí sběracích lisů je náročnější na obsah sušiny sklízené hmoty a tím také více závislá na povětrnostních podmínkách než technologie dosoušení sena v senících. Jestliže se pro sklizeň pícnin určených k dosušení na seno doporučuje obsah sušiny v rozmezí 60 až 75 % (podle druhu pícniny), pak ke sklizni sena lisy je nutné dosáhnout minimální sušiny, při které je seno jako produkt skladovatelné, tzn. min. 83 %. Je zřejmé, že uvedený obsah sušiny zejména u jetelovin bude velkým technologickým problémem, máme-li snížit ztráty odrolem a současně vyrobit kvalitní seno. Ukazuje se, že technologie sklizně pícnin na seno pomocí svinovacích lisů bude z tohoto pohledu vhodnější zejména pro travní a luční porosty, kde ztráty odrolem nejsou tak rizikové a dodržet rychlost zavadání je podstatně snazší. Výskyt plísní v seně Plísně v seně představují závažný zdravotní problém, neboť plísně patří do skupiny zcela nežádoucích mikroorganismů, jejichž nadlimitní výskyt je nejen spojován s nedostatečnou technologickou disciplínou a větším výskytem polních plísní, ale zároveň jsou signálem velmi nízké hygienické kvality. Zvláště tento aspekt bývá často opomíjen u ekologicky hospodařících subjektů a přitom se jedná o velmi závažné zdravotní riziko. Výskyt plísní v seně je zároveň indikátorem velmi špatných skladovacích podmínek, resp. tepelného poškození či nerovnoměrného stupně zavadnutí. Zvýšená aktivita mikroorganismů nemusí být za normálního vývoje počasí aktuálním problémem na poli, pokud pokosená píce není exponována dlouhou dobu. K pomnožení plísní druhů Fusarium sp., Mucor a Penicillium, které mohou být pro zvířata nebezpečné svými toxiny, dochází zpravidla při vlhkých a technologicky méně vhodných podmínkách. K omezení růstu plísní lze doporučit výkonnou sklízecí techniku urychlující proces zavadání, ale také aplikaci účinných chemických aditiv. Technickým problémem pro úspěšnou chemickou konzervaci sena i slámy je jejich velký měrný povrch, který vyžaduje dokonalou aplikační techniku. Větším zdravotním a technologickým rizikem při skladování sena jsou skladištní plísně, termofilní bakterie a kvasinky. Tyto mikroorganismy jsou aktivní při vlhkosti vzduchu vyšší než 70 % (význam u čerstvě naskladněné pící, v ranních a večerních hodinách) a obsahu sušiny sena menší než 80 %. K zahájení plesnivění stačí již teplota 20 o C, i když mikrobiální průběh je daleko intenzivnější při vyšším teplotním rozmezí (30 až 40 o C). Termofilní bakterie potřebují pro svůj růst relativní vlhkost vzduchu 90 až 95 %. Pokud se nepodaří z organizačních nebo jiných dů- Farmář 03/

4 F-03-zoo(36-59).qxd :50 StrÆnka 42 Zootechnika specialista Objemná krmiva vodů při skladování sena dosáhnout rychle skladovatelné sušiny, dochází zpravidla k masivnímu rozvoji plísní, které nejenže způsobují ztráty živin, zejména bílkovin a energie, ale mnohé kmeny plísní mohou být také producenty toxinů. Ztráta původní sušiny sena vlivem mikrobiální aktivity v závislosti na relativní vlhkosti, obsahu sušiny a teploty se může při skladování pohybovat v rozmezí od 10 až 29 %, zatímco podíl plísní na ztrátě sušiny na poli při zavadání je podle Reese (1982) zpravidla nižší a pohybuje se v rozmezí 2 až 4 %. Seno slabě kontaminované plísněmi (řádově /g) se má zkrmovat z preventivních důvodů zpravidla jen omezeně (nedoporučuje se mláďatům a březím plemenicím), zatímco při koncentraci do 10 5 je seno považováno za podmíněně zkrmitelné (zpravidla pouze býkům v žíru). Ze zdravotního a hygienického hlediska je plesnivé seno při vyšší koncentraci cfu v 1 g ( a více) považováno za zkažené a nezkrmitelné. I když limity na přípustné množství spor nejsou u nás v krmivech zatím zavedeny, považuje se všeobecně koncentrace spor řádově v 1 g za nežádoucí. Ze zákona o krmivech je současně zakázáno provádět ředění takto porušených krmiv a takové seno by mělo být bezpečným způsobem zlikvidováno. Zároveň považujeme za nezbytné upozornit u takto plesnivého sena na skutečnost, že tato sena jsou vždy velmi prašná a při každé manipulaci s nimi dochází k velkému uvolňování spor do ovzduší. Zvýšená koncentrace nejen zhoršuje stájové mikroklima, ale může být stejně jako vegetativní formy plísní příčinou alergií s rozmanitými kožními záněty. Včasný pokos základní předpoklad stravitelnosti živin Může také dojít k onemocnění plic (tzv. farmářské plíce). Závažným problémem mikroorganismů je i jejich účast na samozáhřevu sena a tím zhoršení jeho nutriční hodnoty. Problematika samozáhřevu sena Samozáhřev naskladněného sena je složitý biochemický a mikrobiální proces, poznamenaný nejen vysokými ztrátami živin, ale především výrazným zhoršením hygienické kvality za současného pomnožení plísní a potenciální tvorby toxinů. Z krmivářského hlediska je třeba konstatovat, že každý samozáhřev, tepelné poškození naskladněného sena, je nežádoucí, neboť dochází nejen ke snížení dietetické a nutriční hodnoty krmiva (snížení energie, výrazné redukci stravitelnosti organických živin), ale využitelnosti bílkovin zvířaty včetně vzniku nestravitelných produktů Maillardovou reakcí. Dobíhající respirace a mikrobiální aktivita může vést za vhodných podmínek ke zvýšení teploty až na hodnotu nad 70 o C, popř. i k vyhoření skládky nebo jednotlivých balíků. K samozáhřevu sena s vlhkostí pod 15 až 18 % by nemělo za normálních okolností dojít, pokud nedošlo ke zpětnému ovlhčení naskladněného a předtím již stabilizovaného sena, protože rozvoj plísní a bílých aktinomycet je limitován množstvím dostupné vody (aw 0,6 až 0,8). Častou příčinou samozáhřevu lisovaného sena je buď slisování příliš vlhkého sena, nebo dodatečné ovlhčení vlivem infiltrace z půdy (při pozdním svozu slisovaných balíků) a nevhodným způsobem uskladnění. U volně loženého sena je nejčastějším zdrojem samozáhřevu naskladnění příliš vlhkého sena do vysokých vrstev, vyšší relativní vlhkost vźduchu, nízká intenzita větrání nebo nesprávný režim dosoušení. Toxinogenní druhy plísní mohou v důsledku samozáhřevu nejen zhoršit nutriční hodnotu sena, ale také produkovat hygienicky velmi závažné mykotoxiny (ochratoxin, T 2 toxin, trichotecény a pravděpodobně i další). Při samozáhřevu nad 70 o C dochází k rychlému zvýšení tepelné vodivosti sena. K vlastnímu vznícení sena dochází zpravidla až při vnitřní teplotě nad 170 až 200 o C. Tato teplota je však zpravidla dosažena velmi náhle. Z preventivních důvodů seno, u kterého došlo k zahřátí na teplotu 60 o C, se nesmí dále provětrávat, při teplotě 65 až 70 o C se musí vyskladnit a po zchlazení se může znovu do nižších vrstev naskladnit. Tab. 3 Vliv zahřívání na ztrátu sušiny sena (Rees, 1982) Maximální teplota ( o C) Ztráty sušiny (%) >29 Význam měření teploty sena Účinnou prevencí proti samozáhřevu a zejména samovznícení sena je vedle důsledného dodržování technologických zásad při sklizni a skladování také pravidelné měření teploty. Pravidelné zjišťování teploty v uskladněném seně má dvojí význam. Za prvé informuje o probíhající mikrobiální aktivitě v seně a při nadměrném zahřívání umožní přijmout vhodná technologická opatření. Za druhé, v průběhu dlouhodobého skladování, zejména po dobu dvou měsíců, má pravidelné měření teplot současně i preventivní protipožární význam. Z tohoto pohledu je nutné měřit teploty i u lisovaného sena, zejména pokud je uskladněno pod střechou. Teplota sena by neměla nejen z technologického, ale i výživářského hlediska překročit hranici 50 až 60 o C. Pokud dojde ke zvýšení teploty uvnitř skládky sena na rizikovou hodnotu na úrovni 65 až 70 o C, musí se seno neprodleně přestat provětrávat (vypnout ventilátory), okamžitě vyskladnit a nechat zchladnout. Pokud došlo k zahřátí sena na vyšší teplotu (až 90 o C), musí se zahřáté seno vyskladnit vždy za přítomnosti a asistence hasičské služby a tuto událost nahlásit na operační středisko HZS. Nikdy by nemělo být vyskladňování prováděno samostatně, neboť produkty samozáhřevu různé estery a výbušné plyny (metan, CO, oxidy N) jsou za přítomnosti kyslíku nejčastějšími příčinami vlastního vzniku požáru. Teplota se pak rychle zvyšuje až na hodnotu přes 200 o C (250 o C). Sytém měření teplot v průběhu prvních měsíců po naskladnění sena Měření teploty je důležité, neboť proces samozáhřevu může trvat i několik týdnů a nikoliv prvních pár dnů po naskladnění. Teplotu je nutné měřit čidly nebo hloubkovými teploměry minimálně v polovině výšky skládky a to v prvním měsíci po naskladnění denně a v dalších dvou měsících 1x týdně při vypnutých ventilátorech. Měřit se musí minimálně na 6 místech dosoušecí sekce seníku (objem asi 2000 m 3 sena) a současně je zemědělec povinen vést prokazatelnou evidenci o průběhu teplot (deník nebo automatické měřicí zařízení). V půdních prostorách (kolnách) bez vybavení ventilačním zařízením lze skladovat píci pouze s obsahem vlhkosti do 16 %! Zásady pro skladování lisovaného sena Pro snížení ztrát balíkovaného sena skladováním se doporučuje: balíkované seno skladovat jen na dobře odvodněné ploše, nejlépe zastřešené, umožnit dostatečnou cirkulaci vzduchu mezi naskladněnými balíky, dodržovat doporučenou měrnou hustotu 120 až 140 kg/m 3 kvalitnější seno (jetelovin) skladovat pod střechou, balíky skladovat podle obsahu sušiny ve dvou vrstvách (při sušině 76 až 80 %) popř. třech vrstvách (nad 80 % sušiny), při použití nucené ventilace slisované píce volit nižší hustotu (<120 kg/m 3 ) a balíky ventilovat v jedné vrstvě na roštech. V praxi se jako častý technologický problém při skladování balíkovaného sena projevuje často malá vodní jímavost vzduchu (menší než 1 g/m 3 ), dlouhá doba od slisování balíků do vlastního odvozu na trvalou skládku, výška stohu ve vztahu k obsahu sušiny píce při lisování a další. V případě využití nucené ventilace pro ochlazení a dosušení slisovaného sena je významným požadavkem zahájení provětrávání ihned po naskladnění balíků na ventilační rošty, neboť jinak dochází nejen ke zvýšené deformaci, ale také k zahřívání a plesnivění. Používaný vzduch by měl mít relativní vlh- 42 Farmář 03/2005

5 F-03-zoo(36-59).qxd :50 StrÆnka 43 Balíky sena je nezbytné včas odvézt Příčiny samozáhřevu: naskladnění příliš vlhkého sena, nerovnoměrné zavadnutí píce, vyšší výskyt ruderálních plevelů s obtížnějším zavadáním, příliš vysoký stupeň zhutnění vrchní vrstvy, nesprávný způsob uskladnění (vysoká vrstva, naskladnění vlhkého sena na seno staré nebo již vysušené), v případě chemické ochrany nesprávné použití aditiv (nízká dávka, nerovnoměrná distribuce). kost nižší než 75 %. Při vyšší vlhkosti vzduchu se doporučuje aplikovat přerušovanou ventilaci, zejména u sena již částečně předsušeného, u kterého se obsah sušiny blíží bezpečné skladovací hodnotě. Přerušovaná ventilace se používá také v okamžiku, kdy teplo produkované respirací vede ke zvýšení teploty pro sušení. K přerušované ventilaci je vhodné používat během dne atmosférický vzduch, který má nižší relativní vlhkost. Je-li teplota vycházejícího vzduchu ze skládky vyšší než teplota vzduchu vstupujícího, je nezbytné pokračovat v nucené ventilaci. Již počáteční zvýšení teploty sena o 5 až 10 o C nebo více oproti venkovnímu vzduchu dokazuje to, že v naskladněném seně ještě probíhají respirační a mikrobiální procesy. Závěr Dobré seno je pro krmení přežvýkavců a koní cenným přirozeným krmivem. I když jsou v současné době k dispozici nové sklizňové linky a vyhovující skladovací prostory, ne vždy mohou být krmiváři spokojeni s kvalitou sena, neboť jeho příprava je silně závislá také na počasí. Z technologických a ekonomických důvodů je v řadě zemědělských podniků výroba sena nahrazována výrobou senáží (mnohdy nevalné kvality), které se přesto stávají hlavním objemným krmivem v krmných dávkách skotu. V řadě špičkových chovů je věnována právě s přihlédnutím k potřebě zdravé funkce bachoru a dietetickému významu sena patřičná pozornost také jeho výrobě. Limitující podmínkou dobré kvality sena je sklizeň pícnin v optimálním vegetačním stádiu, volba správného způsobu sklizně, ovlivnění rychlostí zavadání, snížení ztrát a zabezpečení optimálních podmínek uskladnění. Seno z přestárlých a extenzivních porostů nebo seno silně vymoklé není vhodným ani produkčním krmivem a v krmných dávkách může být maximálně zdrojem strukturní vlákniny. Kvalitní seno, má-li sehrát svou významnou úlohu, musí být také zdrojem beta-karotenu a vitamínu D a musí být prosté plísní. Doc. MVDr. Ing. Petr Doležal, CSc., Ing. Jan Doležal, Ing. Václav Pyrochta, MZLU v Brně, MVDr. Ing. Jan Dvořáček, Sdružení odborných služeb Skalice n. Svitavou, s. r. o. Foto Petr Doležal Farmář 03/

6 F-03-zoo(36-59).qxd :50 StrÆnka 44 Zootechnika specialista Kvalita Objemná krmiva bílkovinných siláží Bílkovinné siláže, resp. senáže jsou nejdůležitějším zdrojem rostlinných bílkovin v krmných dávkách přežvýkavců. Ve snaze zajistit největší příjem živin a sušiny z objemné složky krmných dávek je současně nezbytné věnovat maximální pozornost také kvalitě siláží, zejména z bílkovinných pícnin. Tyto pícniny patří vzhledem ke složení sušiny k obtížně až těžce silážovatelným pícninám, a proto, pokud se nedodrží technologická doporučení zejména na obsah sušiny, popř. správný konzervační prostředek, je možné se v praxi občas setkat s problémovými až nekrmitelnými silážemi. Význam obsahu sušiny pro kvalitu fermentace bílkovinných pícnin I když obsah sušiny silážovaných pícnin nepatří k fermentačním produktům, je jedním z nejdůležitějších technologických faktorů, který ve svém výsledném efektu nejvíce ovlivní kvalitu fermentačního procesu, koncentraci živin, využitelnost v krmných dávkách a v mnoha případech také podmíněné zkrmování, popř. až nekrmitelnost hotové siláže. Mnohé nekvalitní bílkovinné siláže mohou být i zdrojem metabolických poruch dojnic. Bílkovinné pícniny mají zpravidla v sušině nedostatečnou koncentraci zkvasitelných sacharidů, ze kterých by mohlo vzniknout požadované množství fermentačních kyselin. Vzhledem k vyšší pufrační kapacitě těchto pícnin (vlivem vyššího obsahu NL, Ca, K a dalších bazických látek) vzniká nedostatečné množství konzervující kyseliny mléčné a naopak významnou převahu zaujímají těkavé mastné kyseliny, zejména kyselina octová a nežádoucí kyselina máselná. Takovéto silážované vlhké pícniny nejsou pro bakterie mléčného kvašení vhodným substrátem, a proto i když se sem inokulací přidají, úspěch se zpravidla nedostaví, neboť jim k jejich funkci chybí pohotová energie. V průběhu fermentace postupně ustupují a převahu nad nimi zaujímají konkurenčně silné skupiny nežádoucích mikroorganismů, zejména klostridie. Pro zlepšení průběhu fermentace je dnes v praxi již známou samozřejmostí, že je nutné zlepšit silážovatelnost účinným a především rychlým zavadnutím na optimální obsah sušiny, při kterém se dosáhne usměrnění fermentačního procesu. Vyšší obsah sušiny má významný konzervační efekt, neboť: Rozhrnování píce před dusáním 44 Farmář 03/2005

7 F-03-zoo(36-59).qxd :50 StrÆnka 45 selektivně inhibuje nežádoucí skupiny mikroorganismů (zejména klostridie), zvyšuje osmotický tlak, omezuje činnost heterofermentativních bakterií, omezuje proteolýzu bílkovin, snižuje aciditu siláže a redukuje tvorbu kvasných kyselin, zamezuje tvorbě a odtoku silážních tekutin, pozitivně ovlivní chutnost a příjem siláží zvířaty, snižuje náklady na konzervaci pícnin. Obsah sušiny jednotlivých bílkovinných pícnin je proto nezbytné regulovat podle jejich odlišné silážovatelnosti (rozdíl mezi travami a např. vojtěškou) a podle systému, který se v daných podmínkách používá. Pokud bychom zvažovali silážovat bez přídavku silážních aditiv (dnes již překonaný názor), pak je nezbytné vojtěšku zavadnout na sušinu 42 až 45 %, jetele na 38 až 42 %, trávy na > 35 %). Pokud bychom chtěli použít mikrobiálně enzymatická aditiva, neměli bychom se s obsahem sušiny dostat pod 30, resp. 35 %. Zvláště riziková je z pohledu kvality fermentačního procesu silážovaných pícnin hranice sušiny pod Tab. 1 Vliv nedostatečného obsahu sušiny silážované pícniny na fermentační proces Druh Sušina ph KVV KM KO KMá? kyselin KM/TMK NH 3 Třída fermentace Jednotky % mg KOH % v sušině siláže g A 18,92 5, ,17 3,33 4,55 11,05 0,407 3,231 V B 24,30 5, ,81 2,96 3,21 6,98 0,131 2,041 V A vojtěšková siláž, B jetelová siláž, KVV kyselost vodního výluhu, KM kyselina mléčná, KO kyselina octová, KMá kyselina máselná Tab. 2 Silážování vojtěšky Dusání a dusací mechanizmy 30 %, při které, pokud nejsou použita vysoce účinná aditiva, vznikají nekvalitní siláže zpravidla vždy. Obě bílkovinné siláže (tab. 1) jsou ve svém dopadu nekrmitelné, neboť v případě zařazení do krmné dávky by svými toxickými účinky se staly příčinou alimentárních poruch. U obou siláží je vytvořeno nedostatečné množství kyseliny mléčné, jejíž podíl ze sumy kyselin se pohybuje pouze v rozmezí od 11,60 % do 28,69 %, což je ve srovnání s požadavkem na 70% zastoupení výrazně méně. Při technologicky nedostatečném obsahu sušiny je neekonomické a rovněž neefektivní provádět inokulaci silážovaného materiálu. Z našeho konkrétního ověřování se silážováním vojtěšky do PE vaku v praktických podmínkách, při kterém byl současně přidáván inokulant, jsme nezaznamenali jeho příznivý dopad na výslednou kvalitu (tab. 2). Z uvedeného je zřejmé, že samotná inokulace nedostatečně zavadlého porostu vojtěšky sice částečně usměrnila průběh fermentace, ale větší efekt (zvýšením osmotického tlaku) i v tomto případě má samotný obsah sušiny. Pro praxi z toho vyplývá zásada, že pro samotnou inokulaci silážovaného materiálu (v tomto případě vojtěšky) je nezbytné, aby obsah sušiny byl alespoň 38 %, má-li být fermentační proces úspěšný. Zvláštnosti hodnocení kvality fermentačního procesu bílkovinných siláží Při hodnocení kvality fermentačního procesu bílkovinných siláží se využívají další doplňující ukazatele, které nemají u glycidových siláží větší význam. Vedle běžně hodnocených kvasných kyselin, zejména nežádoucí kyseliny máselné a propionové (rozkladem proteinu), se věnuje velká pozornost také volnému amoniaku a stupni proteolýzy (poměr čpavkového N k N celkovému). Je známo, že s ohledem na obsah sušiny budou jednotlivé kvasné kyseliny zastoupeny v jiném množství i vzájemném poměru než u glycidových pícnin. U nekvalitních bílkovinných siláží přicházejí v úvahu vyšší koncentrace kyseliny octové a ketogenní kyseliny máselné, vlivem heterofermentativního typu kvašení jako důsledek nižšího obsahu sušiny, popř. použití nevhodného silážního aditiva. Zařazením nekvalitních siláží do krmných dávek může docházet k narušení bachorového trávení, změně hodnoty ph bachorové tekutiny (vlivem obsahu čpavku), inhibici bachorové mikroflóry a mikrofauny. Dieteticky nepříznivě působí kvasné kyseliny zejména proto, že bývají obsaženy v nefyziologickém množství a poměru ve srovnání s kvalitními silážemi. Nekvalitní bílkovinné siláže obsahují zpravidla vedle vysoké koncentrace kyseliny máselné a isomáselné také vyšší mastné kyseliny, jako např. kyselinu valerovou, kapronovou, popř. produkty vzniklé dekarboxylací aminokyselin (putrescin, kadaverin, tyramin, histamin), které vznikají enzymatickým rozkladem z odpovídajících aminokyselin (monoaminy, popř. diaminy). Sušina ph KVV KM KO KMá? kyselin KM/TMK SP Třída fermentace Jednotky % mg KOH % v sušině siláže % Vojtěška 32,28 4, ,23 4,49 1,51 12,23 1,04 13,76 III Bílkovinné siláže a hodnocení koncentrace amoniaku v krmivech Problém nekvalitních bílkovinných siláží připravených z pícnin s nízkým obsahem sušiny spočívá mimo jiné také ve vysoké koncentraci amoniaku. Volný amoniak jako poslední produkt rozkladu dusíkatých látek v silážním procesu negativně ovlivňuje hodnotu ph (způsobuje otupení kyselosti) a jeho koncentrace tak úzce souvisí s kvalitou siláže. Výzkumem je prokázáno a v praxi známo, že čím vyšší je obsah vlhkosti v silážích, respektive čím nižší je obsah sušiny silážovaných pícnin, tím více volného amoniaku a ostatních nežádoucích fermentačních produktů (těkavých mastných kyselin) v silážích vzniká. Je-li čpavek v siláži zastoupen v přijatelné neškodné koncentraci (0,03 až 0,07 %), lze takovou siláž považovat za kvalitní a bachorová flóra jej dokáže fyziologicky využít. Pokud z technologických důvodů dojde ke zvýšení jeho koncentrace přesahující tolerovanou a bezpečnou hranici 700 mg, resp.dosáhne mez 1400 až 2000 mg, pak je třeba takovou siláž z hlediska čpavku hodnotit jako nekvalitní. Vyšší obsah volného amoniaku totiž negativně ovlivňuje bachorovou mikroflóru a také stálost bachorového prostředí (hodnotu ph). I když fyziologická referenční hranice pro čpavek v bachorové tekutině se udává v rozmezí od 3 do 12 mmol/l (některé prameny dokonce až 16 mmol/l), zvýšení její hodnoty nad uvedenou mez při současném nedostatku pohotové energie vede k tomu, že bachorová mikroflóra jej nedokáže využít (utilizovat) k syntéze mikrobiál- Farmář 03/

8 F-03-zoo(36-59).qxd :50 StrÆnka 46 Zootechnika specialista Objemná krmiva Tab. 3 Chemické složení a výživná hodnota nekvalitní vojtěškové siláže (v sušině) N-látky (%) Bachorová degradovatelnost NL (%) Vláknina (%) ního proteinu a volný amoniak může být vstřebáván přes stěnu bachoru do krevního řečiště. K těmto případům může také docházet, pokud se zvířata dlouhodobě překrmují dusíkatými látkami, resp. nevyrovnanou krmnou dávkou, nebo krmivy, která mají vysokou hodnotu bachorové degradovatelnosti NL. Je také prokázáno, že nekvalitní bílkovinné siláže mají vždy vyšší bachorovou degradovatelnost NL, přesahující hranici 85 až 92 %. V 1 kg sušiny této nekvalitní vojtěškové siláže byla koncentrace energie pouze 3,77 MJ NEL a 6,82 MJ metabolizovatelné energie. Již samotná nízká koncentrace energie svědčí o velmi vysokých ztrátách v průběhu sklizně a zejména neúspěšné konzervaci. Vysoká koncentrace vlákniny v 1 kg sušiny (32,18 %) ukazuje, že vojtěška nebyla sklízena v optimálním vegetačním stádiu a nesplňuje tak ani požadavky na kvalitní krmivo. Konkrétně u vojtěšky se doporučuje koncentrace vlákniny v rozmezí 230 a 280 g/kg sušiny. Aby byla dosažena vysoká nutriční hodnota, měla by být vojtěška sklízena již v době nasazení poupat (počátku butonizace) a nejpozději v době před začátkem kvetení. V siláži určené pro vysokoužitkové dojnice by neměla hodnota vlákniny překročit hranici 28 %. V bachorové tekutině dojnic krmených průměrnými nebo podprůměrnými silážemi je proto vždy diagnostikován vyšší obsah amoniaku, než u dojnic krmených Rozpustná vláknina (%) BNLV (%) ME MJ/kg NEL MJ/kg NEV MJ/kg PDI N g/kg PDI E g/kg 14, 44 88,85 32,18 16,76 40,51 6,82 3,77 3,22 85,95 57,91 vyrovnanými dietami na bázi kvalitních siláží a sena, popř. s přídavkem kvasinkových kultur. Nevyužitý amoniak z krmiv je ruminohepatálním oběhem v játrech detoxikován na močovinu, která pak podle koncentrace slouží jako endogenní zdroj pro další využití. Je známo, že zpětná syntéza amoniaku na močovinu je energeticky velmi ztrátová, neboť každý nadbytečný gram N v krmné dávce velmi zatěžuje celkový metabolismus zvířete. V literatuře se dále udává, že žádný přežvýkavec nedokáže využít více než 2,5 g N krmiva na 1 MJ energie. Každé zvýšení obsahu NL v krmné dietě vede proto vždy k prohloubení energetického deficitu, který se projeví celkovou ztrátou energie. Při dlouhodobém a dieteticky zcela nevhodném krmení však dále dochází k neúměrnému zatížení detoxikační kapacity jater a následně ke zvýšení obsahu močoviny ve všech tělesných tekutinách, včetně mléka a krve. Kvalita bílkovinných siláží a obsah čpavku, resp. míra degradovatelnosti dusíkatých látek v silážích nemůže být dlouhodobě podceňována, neboť riziko neúspěchu, resp. produkčních onemocnění je příliš vysoké. Takovéto siláže nemohou být proto využívány v krmných dávkách vysokoužitkových dojnic, neboť vysoká hladina amoniaku může mít za následek zvýšení amoniaku v bachoru přežvýkavců na takovou hranici, při které může dojít k překročení detoxikační kapacity jater, vstupu čpavku do krve a následně i k otravě zvířat. Při hodnocení tolerovatelné hranice amoniaku v krmivech obecně je proto nezbytné vzít v úvahu nejen celkový obsah dusíkatých látek v krmné dietě a jejich degradovatelnost na straně jedné, ale také koncentraci dostupné energie na straně druhé. Rizika při zkrmování nekvalitních bílkovinných siláží skotu Zkrmování nekvalitních siláží je třeba zamezit nebo alespoň silně omezit, neboť: rozkladné produkty fermentačního procesu negativně ovlivňují (inhibují) vlastní bachorovou fermentaci, zatěžují jaterní metabolismus (riziko překročení detoxikační kapacity jater), riziko z důvodů primárních toxických účinků je velmi vysoké, nastává onemocnění paznehtů (biogenní aminy), hrozí chronické záněty sliznic, nastupují průjmy a dehydratace organismu, objevují se reprodukční poruchy (v důsledku vysoké koncentrace amoniaku), snižuje se příjem krmiv a zhoršuje produkční efekt, prohlubuje se deficit energie v metabolismu zvířat. Závěr Dosavadní poznatky dostatečně poukazují na riziko, které nekvalitní bílkovinné siláže pro užitkovost a zdraví zvířat představují. Při hodnocení kvality bílkovinných siláží je nutné věnovat zvýšenou pozornost nejen jednotlivým kvasným kyselinám a jejich vzájemnému poměru, ale také hodnotě čpavku, resp. stupni proteolýzy. Nekvalitní bílkovinné siláže jsou velkým rizikem pro bachorové trávení přežvýkavců, rizikem možné intoxikace (překročení detoxikační kapacity jater) nevyvázaným čpavkem nebo jiného alimentárního onemocnění (alkalóza). Krmnou dávku je nezbytné optimalizovat nejen z pohledu obsahu jednotlivých živin, ale také z hlediska rozdílné úrovně bachorové degradovatelnosti dusíkaté a energetické složky. Ing. Jan Doležal, Ing. Václav Pyrochta, Doc. MVDr. Ing. Petr Doležal, CSc., MZLU v Brně MVDr. Ing. Jan Dvořáček, Sdružení odborných služeb Skalice nad Svitavou, s. r. o. Foto Petr Doležal Nevhodný odběr siláže 46 Farmář 03/2005