U n i v e r z i t a P a l a c k é h o

Transkript

1 U n i v e r z i t a P a l a c k é h o Pedagogická fakulta Katedra společenských věd Diplomová práce Bc. Radka Galliková Pokusy o budování socialismu v jihovýchodní Asii Olomouc 2015 Vedoucí práce: Mgr. David HAMPL, Ph.D. 1

2 Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Pokusy o budování socialismu v jihovýchodní Asii vypracovala samostatně za použití uvedených informačních zdrojů. V Olomouci dne

3 Poděkování: Chtěla bych poděkovat panu Mgr. Davidu Hamplovi, Ph.D. za vstřícný přístup, cenné rady a připomínky, které mi pomohly při zpracování mé diplomové práce. 3

4 ÚVOD TEORETICKÁ CHARAKTERISTIKA POLITICKÝCH SYSTÉMŮ Komparativní metoda v politologii Socialismus Aplikace socialismu Totalitarismus a autoritářství Totalitarismus a totalitní Definice totalitarismu Autoritářství, autoritativní a autoritářský Definice autoritářského režimu Typologie autoritářských režimů SOCIALISMUS V KAMBODŽI, VIETNAMU A LAOSU Stručný přehled vývoje socialismu v Kambodži Khmerská republika Vláda Rudých Khmerů Politický systém Lidová Kambodža Opozice Mírové urovnání První svobodné volby Vietnam Otec Vietnamské revoluce Vývoj Vietnamu před 2. světovou válkou Vyhlášení Vietnamské demokratické republiky Válka Vietnamu se Spojenými státy americkými Poválečný Vietnam Laos Nástup levice k moci Politika vlády LLDR Národnostní politika a uprchlické problémy Protivládní hnutí Zahraniční politika Vnitropolitická situace v letech Vztahy se zahraničím Protivládní opozice SITUACE PO ROZPADU SOVĚTSKÉHO BLOKU Kambodža po rozpadu SSSR Rudí Khmerové poslední snahy Království Kambodža po roce Vietnam po rozpadu SSSR Laos po rozpadu SSSR Mezinárodní vztahy Nová společnost se starou politikou Dvourychlostní rozvoj

5 3.3.5 Problém opozice SOUČASNÝ VÝVOJ Kambodža Kambodža na počátku 21. století Tribunály Vietnam Současný Vietnam Laos Laos 21. století PEDAGOGICKÁ APLIKACE RVP Návrh časově tématického plánu Návrh plánů výukových jednotek ZÁVĚR PRAMENY A LITERATURA ELEKTRONICKÉ ZDROJE SEZNAM ZKRATEK5 SEZNAM PŘÍLOH7 PŘÍLOHY2 ANOTACE10 5

6 Úvod Zkušenosti nám ukázaly, že nejšťastnější je ten, kdo přinesl štěstí největšímu počtu lidí. Karl Marx Cílem této práce je charakterizovat pokusy o budování socialismu v regionu jihovýchodní Asie. Analyzován bude vývoj zemí Kambodža, Vietnam a Laos od konce 2. světové války i dnešní podoba politického uspořádání jednotlivých oblastí v rámci jihovýchodní Asie. Charakterizovány budou všeobecné vlastnosti a náležitosti, a to v historickém, geografickém, ekonomickém, sociálním a hospodářském kontextu. Popsány budou důležité politické instituce, ale také osobnosti podílející se na fungování jednotlivých oblastí v rámci těchto států. Použity byly metody komparativního charakteru a metoda analýzy. V této diplomové práci byla uplatněna metoda komparace diachronní, která sleduje proměny podoby samosprávných institucí jednotlivých oblastí. Tato diplomová práce bude rozdělena celkem do pěti kapitol. V první kapitole se budeme věnovat teoretické charakteristice politických systémů. Bude zde shrnuta komparativní metoda, kterou používáme v politologii, ideologie socialismu a jeho aplikace a rozdíl mezi totalitou a autoritářstvím. Ve druhé kapitole se budeme věnovat jednotlivým státům, které byly vybrány pro tuto diplomovou práci. Charakterizován bude vývoj jednotlivých zemí od konce 2. světové války do rozpadu sovětského bloku. Zaměříme se na náležitosti vnitropolitické situace i na situaci mezinárodní politiky. Zohledněny budou veškeré osobnosti, organizace a hnutí, které byly zásadní pro poválečný vývoj regionu jihovýchodní Asie. Zaměříme se také na výsledky voleb, které v tomto období proběhly. Ve třetí kapitole se budeme zabývat událostmi, které v regionu proběhly po rozpadu sovětského bloku. V této kapitole je větší míra pozornosti věnována mezinárodní politice, která byla pro státy, jež byly podporovány Sovětským svazem, důležitá. Věnovat se budeme politickým stranám a ekonomickým reformám, které byly zavedeny po rozpadu sovětského bloku. Dále se tato kapitola zmiňuje o snahách navázat vztahy se Spojenými státy americkými. Ve čtvrté kapitole se zaměříme na současný vývoj, který v regionu probíhá. Zohledněny zde budou zavedené ekonomické reformy. V oblasti Kambodži bude věnována 6

7 pozornost i soudním procesům, které měly potrestat příslušníky Rudých Khmérů za válečné zločiny. Zohledněny budou i výsledky posledních voleb v jednotlivých státech. Pátá kapitola diplomové práce se bude věnovat pedagogické aplikaci. Budeme se zabývat zařazením tématu do příslušného RVP, zaměříme se na kompetence, které budou u žáka rozvíjeny prostřednictvím seznámení s touto problematikou. 7

8 1 Teoretická charakteristika politických systémů Tato kapitola se bude zabývat teoretickým vymezením komparativní analýzy. Dále zde bude vymezena základní politická ideologie socialismu a její aplikace. V této kapitole se budeme věnovat také rozdílu mezi pojmy totalita a autoritářství, které jsou lehce a snadno zaměnitelné. 1.1 Komparativní metoda v politologii V této práci bude využita komparativní metoda. Komparace politických systémů jsou neoddělitelnou součástí politologického studia. Je třeba si uvědomit, že v každé seriózní analýze je srovnání nevyhnutelné. Francouzský politolog Jean Blondel tvrdí, že díky komparativnímu studiu můžeme poznat jeden konkrétní případ prostřednictvím obecného. 1 Při užití komparativní metody je důležité důsledně rozlišovat mezi srovnáváním a komparativní metodou samotnou, protože srovnávání není samotnou komparací. Komparaci rozdělujeme na diachronní a synchronní. Pro diachronní komparaci je typické, že čerpá z historického vývoje vybraných společností. Synchronní komparace se zabývá paralelním studiem několika systémů v jednom časovém období. Vrcholem komparativní analýzy je spojení diachronní a synchronní metody. V historii tato metoda byla označovaná jako komparace analogických historických situací. 2 Komparace analogických historických situací v sobě zahrnuje jak periodizaci sledovaných jevů, tak vývoj a proměny sledovaného prvku v kontextu obecného vývoje. Je třeba dodat, že tento způsob komparativní analýzy je nejobsáhlejší a nejnáročnější na zpracování. Jedním z prvořadých kritérií při výběru států pro komparaci je jejich rozloha a počet obyvatel. Mezi další kritéria se řadí úroveň rozvoje dané společnosti, mezinárodní postavení, geografická poloha, historická tradice, podobná ekonomická a sociální struktura. V dnešní době jsou vymezovány tři typy komparačních studií. Globální analýza, do které se zahrnuje co největší počet zemí, systematická analýza omezeného počtu zemí a vnitro systémová analýza vybraného případu, ve které si všímá odlišností daného případu od jiných, které jsou ve stejné kategorii. V této práci bude využita systémová analýza. Tato práce je limitovaná rozsahem, a proto se bude zabývat pouze třemi vybranými státy. Jsou to Kambodža, Vietnam a Laos. 1 ŘÍCHOVÁ, B. Komparace politických systémů. s ŘÍCHOVÁ, B. Komparace politických systémů. S. 13 8

9 1.2 Socialismus Nejrozsáhlejší politickou ideologií je socialismus. Socialismus se do podoby ideologie dostal po boku konzervatismu a liberalismu v 19. století. Myšlenky, které souvisí se socialismem (komunismem), provázejí lidskou společnost po celou dobu lidské existence. Nalezneme je v dílech velikých světových myslitelů, například v Platónově Ústavě nebo Utopii Thomase Moora nebo v dílech Jeana-Jacque Rousseaua. Nejvíce na socialismus působil Karl Marx a Bedřich Engels, tvrdili, že ( ) odhalili historické zákony a že revoluční svržení kapitalismu je nevyhnutelné. 3 Heywood říká, že: socialismus vznikl jako negativní reakce na sociální a ekonomické podmínky, které v Evropě zplodily sílící průmyslový kapitalismus. 4 Šlo o odpověď na politickou doktrínu, která ulehčovala majitelům továren a podnikatelům pohyb na trhu a ulehčovala expanzi jejich podnikání, oproti tomu se stavěla proti všem zákonům o pracovních podmínkách, včetně právní úpravy zaměstnání dětí, omezování pracovní doby a právní úpravy pracovních podmínek. 5 K prvním socialistům řadíme Marxe a Engelse. Jejich myšlenky byly radikální. Tento radikalismus se však zmírňoval společně se zlepšováním životních podmínek průmyslových dělníků. Zmírnění radikalismu pomohl i vznik různých sociálních institucí, které člověku měly pomáhat ve společnosti. Už na počátku první světové války vznikaly různé socialistické strany, které se řídily prvky pluralitní demokracie. Vedle těchto stran vznikaly i strany, které měly potřebu uskutečnit revoluci, jež by svrhla kapitalistický systém. 6 Důležité je upozornit na to, že ideologie socialismu se na určitou dobu ujala téměř na celém světě, to je důkazem, že socialistické myšlenky i dnes mají své zastánce. Pouze v Severní Americe se ideologie socialismu neprosadila. Musíme ovšem zdůraznit fakt, že socialismus měl v různých zemích různou podobu. Komunismus mohl mít podobu bolševismu, stalinismu, maoismu, eurokomunismu, socialismu s lidskou tváří atd. Heywood uvádí i specifické formy afrického a arabského socialismu, které byly utvářeny pod vlivem tradičního kmenového života a islámu. 7 V dalším textu vymezíme základní hodnoty a principy socialismu jako ideologie. První hodnotou, na kterou je v komunismu brán hlavní zřetel, je kolektivismus. Výše bylo 3 HEYWOOD, Andrew. Politické ideologie. s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž s. 94 9

10 zmíněno, že liberalismus se častěji prosazoval v industrializovaných zemích, které se obracely spíše k individualistickému způsobu života. Socialismus byl rozvíjen spíše v zemích třetího světa. Hlavním důvodem bylo to, že v těchto zemích byl kladen důraz na principy pospolitosti. Pro ideologii socialismus je jedinec nesoběstačný, nesamostatný, proto v nich nemůžeme vidět atomizované jedince. V očích socialismu člověka poznáme pouze skrz sociální skupinu, ke které se váže. 8 Podle socialistů je lidská přirozenost formovatelná skrze životní zkušenosti a společenské podmínky. Mezi přirozené vlastnosti člověka nepatří egoismus a sledování vlastních zájmů. Tyto vlastnosti jsou pouze výsledkem působení kapitalismu. Kapitalismus je založen na vztazích konkurence a soutěživosti. Odměňuje jedince za vykonanou práci. To znamená, že čím více člověk pracuje, čím lepší jsou jeho schopnosti, tím větší odměnu si zaslouží. Podle Marxe by měl jedinec pracovat pouze do té míry, do které je schopen, a dostat by měl pouze to, co potřebuje. 9 Typické pro socialismus jsou společenské třídy, ke kterým už od samého vzniku tato ideologie směřovala. Tato teorie je problematická sama o sobě, protože samotní socialisté nemají stejný názor na definici společenské třídy. Podle Marxistů je společenská třída definována z hlediska ekonomické moci, z hlediska vlastnictví, výrobních prostředků neboli produktivního bohatství. 10 Marx definoval dvě velké třídy, které stojí proti sobě. První z nich byl proletariát, jež tvořili nemajetní lidé, kteří byli v podřadném postavení pouze díky tomu, že nedisponovali výrobními prostředky. Druhou společenskou třídou byla buržoazie. Buržoazie se stávala vládnoucí skupinou pouze díky výrobním prostředkům, které vlastnila. Marx tento konflikt vidí jako nesmiřitelný, ale odstranitelný. K odstranění může dojít díky proletářské revoluci. Díky proletářské revoluci dojde k odstranění kapitalismu a bude vytvořena nová beztřídní společnost tzv. komunismus. Marx napsal, že výrobní způsob charakterizuje každou společnost. Proletariát je podle něj koncem kapitalismu a kapitalismus je poslední třídní společností. 11 Sociální demokraté se zamýšleli nad tím, zda vykořisťovaná třída (podle Marxe) neztratila svůj revoluční charakter. Došlo ke zlepšení sociálních a pracovních podmínek. Což 8 HEYWOOD, Andrew. Politické ideologie.s Tamtéž s Tamtéž s Tamtéž s

11 otupuje napětí mezi společenskými skupinami. Definice třídy z pohledu sociálních demokratů není založena na vlastnictví majetku, ale dívá se z pohledu profesní skupiny třída nebo skupina neodráží nerovné rozdělení ekonomické moci, nýbrž nerovné rozdělení příjmu. 12 Sociální demokraté si kladli za cíl zmenšit rozdíly jednotlivých tříd a vytvořit ve společnosti větší rovnoprávnost. Od myšlenky svrhnout kapitalismus a nastolit beztřídní společnost bylo upuštěno. To zásadní, co odlišuje ideologie konzervatismu a liberalismu od socialismu, je rovnost. Liberálové nevnímají jako problém ve společnosti sociální a majetkovou nerovnost, protože ve společnosti existuje rovnost příležitostí a je pouze na každém jedinci, aby tyto příležitosti využil. Liberálové tvrdí, že každý člověk je strůjcem svého štěstí. Naopak pro socialisty je důležité, aby ve společnosti fungovala sociální rovnost. Právě tato rovnost by měla být pro člověka zárukou, že může rozvinout své schopnosti jako kdokoliv jiný. 13 Dalším důležitým termínem, který ve spojení se socialismem používáme, je společenské vlastnictví, které je pro liberalismus i konzervatizmus zcela přirozené. Socialisté společenské vlastnictví podrobují kritice hned z několika důvodů. Bohatství, které se tvoří kolektivně, by nemělo být vlastnictvím jednotlivce. ale celého společenství. Sám majetek lidstvo vybízí k materialismu a hrabivosti. Podněcuje ke konfliktům ve společnosti a podílí se na rozvrácení celé společnosti. 14 Marx a raní socialisté zastávali názor, že nejlepší by bylo odstranění soukromého vlastnictví, majetek by se tak stal vlastnictvím kolektivním. Novodobí sociální demokraté jsou již umírněnější ve svých názorech a otázka kolektivního vlastnictví by se měla týkat pouze odvětví, která jsou pro samotný stát důležitá. Jedná se například o těžbu uhlí, výrobu oceli, elektřiny, plynu. 15 Z různých zdrojů můžeme zjistit, že v průběhu socialistického vývoje došlo k vývinu dvou forem této ideologie, podle kterých poznáme charakter socialistického hnutí a jeho výslednou podobu. 16 Tím radikálnějším a hlavně původnějším je revoluční socialismus komunismus. Prorok a Lisa uvádějí, že : vznik komunismu byl reakcí na vyloučení dělnické třídy z podílu na politické moci a na mimořádně tvrdé podmínky jejího života v některých zemích nebo obdobích rozvoje kapitalismu HEYWOOD, Andrew. Politické ideologie s Tamtéž s Tamtéž, s Tamtéž, s Tamtéž s PROROK, Vladimír, LISA, Aleš. Politologie. s

12 Pro revoluční socialismus je velmi důležitá proletářská revoluce, která je důležitým prostředkem k nastolení změny společenského systémů. Samotná proletářská revoluce se může odehrávat pokojně, ale i násilnou cestou. Úkolem proletářské revoluce je předání politické moci do rukou pracujících. Po předání politické moci nastává diktatura proletariátu, která je pouze přechodná. Trvá pouze do doby, dokud socialismus nebude plně zaveden. Potom stát začne odumírat a bude nastolena beztřídní společnost. Většina těchto myšlenek vychází od Karla Marxe. Nedostatek těchto myšlenek je v tom, že po čase ztratily svoji životnost. Tyto myšlenky byly zařazeny do programů komunistických politických stran. Ve 20. století musely být upraveny z důvodů získání a udržení politické moci. 18 Heywood říká, že kapitalismus se ukázal jako stabilní a flexibilní a na konci 19. století svědčilo jen málo o tom, že Evropu pořád ještě obchází strašidlo komunismu. 19 Druhou formou a opakem revolučního socialismu je evoluční demokratický socialismus. Tento demokratický socialismus zastává postupné začleňování dělnické třídy do systému a upřednostňuje pozvolné změny systému ve prospěch pracujících vrstev. 20 Důležité je uvést, že samotný demokratický socialismus neusiluje o svržení kapitalismu. Jde spíše o jeho zlidštění. Zásadním tématem pro sociální demokracii je sociální spravedlnost. Podle Heywooda nelze rozeznat přesnou hranici mezi sociální demokracií, demokratickým liberalismem a paternalistickým konzervatizmem Aplikace socialismu Marxismus jako ideologie vznikl v polovině 19. stol. Zformován a shrnut byl Karlem Marxem a Bedřichem Engelsem. Východiskem u marxismu byly zkušenosti a myšlenky jejich socialistických předchůdců. Marxismus lze chápat jako živý organismus, který se v průběhu let měnil a byl přizpůsobován jednotlivým společenstvím. Dnes tedy známe několik podob a výkladů marxismu. V každém státě, který se hlásil k socialistické ideologii, se tedy socialismus lišil. Nebylo výjimkou, že ke změnám a různým podobám docházelo v rámci jedné země. Jako příklad může sloužit komunismus. Primární myšlenka počítala s nastolením komunismu až poté, co proběhne světová revoluce. Stalinská koncepce komunismu od této myšlenky upustila a zastávala názor, že k nastolení komunismu není potřeba světová revoluce HEYWOOD, Andrew. Politické ideologie.s Tamtéž, s PROROK, Vladimír, LISA, Aleš. Politologie. s HEYWOOD, Andrew. Politické ideologie.s BALÍK, S., KUBÁT, M. Teorie a praxe nedemokratických režimů. s

13 Již výše je uvedeno, že komunistická společnost by měla být společností beztřídní. Existuje jen společné vlastnictví, ve kterém se nachází výrobní prostředky. Lidé díky tomuto budou svobodní. Bohatství nebude pouze předmětem vyvolených, ale bude rozdělováno ve prospěch všech. Každý bude svým nadáním a svoji prací přispívat k budování socialismu. 23 Marxismus vycházel z dějin třídních bojů, které můžeme třídit podle měnící se povahy vlastnictví výrobních prostředků. Cílem marxismu byla beztřídní společnost, ke které dějiny směřovaly. Proto podle marxistů byly dějiny považovány za rozumné. 24 Balík s Kubátem uvádějí: Z historie se tak stal proces jenž má charakteristiky jak lineární, tak kruhové počínající prvobytně pospolnou společností (tzv. primitivním komunismem), pokračující systémem otrokářským, feudálním, kapitalistickým a socialistickým (definovaným jako diktatura proletariátu), jenž vrcholí v komunismu. Třídní protiklady, které se v každé dějinné etapě proměňují a které současně dodávají každému období specifický charakter, plynou z konfliktu mezi výrobními silami a výrobními vztahy. 25 Pro komunistickou morálku bylo klíčových šest zásad. Vše je pro člověka. Byla věta, která se stala nejvyšším principem morálky. Podle této myšlenky byl komunismus srovnáván s humanismem. Mnoho věcí v člověku je špatných. Druhá zásada, kterou si můžeme vyložit tak, že jednání člověka má směřovat k dobru. Svými činy má člověk zlo ze sebe vypudit. Další myšlenkou byla ta, že člověk se zatím nestal člověkem. Jeho jednání má tedy dospět k tomu, aby se stal člověkem a dosáhl rozumu a svobody. Další myšlenka se zabývala nedokonalostmi a zlem. Za viníka všeho bylo označováno soukromé vlastnictví výrobních prostředků. Tato myšlenka se týkala nastolení kolektivismu. 26 Za páté, mesiášské kořeny role proletariátu se projevují v tom, že komunistická morálka má charakter vykupitelského učení. Vykupitelem je proletář, který není poskvrněn dědičným hříchem (není soukromým vlastníkem výrobních prostředků). Jednej tak, aby proletariát co nejdříve zvítězil. Dobré a morální je to, co přibližuje proletariát k vítězství, neboť to je vítězstvím lidstva a podstatným krokem k jeho osvobození. 27 Poslední myšlenka se týká strany a její role. Marxismus nemůže prosadit jednotlivec, ale je zapotřebí velká skupina lidí. Úkolem této skupiny je zosobnit vědomí a svědomí proletariátu. Skupina lidí, která toto měla za úkol, byla komunistická strana BALÍK, S., KUBÁT, M. Teorie a praxe nedemokratických režimů. s Tamtéž s Tamtéž s Tamtéž s Tamtéž s Tamtéž s

14 Důležitým atributem marxistické společnosti byl pojem třídy, o které se zmiňujeme výše. Podle Marxe byla společnost rozdělena na třídy 29, které bojovali proti sobě. V tomto rozdělení společnosti marxisté viděli vysvětlení a pochopení historie, která spíše vypovídala o osudu kapitalismu. 30 Důležitý bod pro marxistickou ideologii, který nebyl zmíněný, je nadhodnota. Nadhodnota ukazuje, kolik bylo potřeba vynaložit práce a úsilí k vytvoření hodnoty zboží. 31 Kapitalismus pak existuje díky skutečnosti, že je dělníkům přiznávána nižší mzda, než odpovídá přidané hodnotě, kterou do zboží vložili. Zisk kapitalisty je ukradená nadhodnota. 32 Marx pracoval na své teorii krizí. Podle Marxe měl kapitalismus každých deset let upadnout do krize. Sám Marx se dožil neudržitelnosti tohoto tvrzení. Vedle teorie krizí existovala ještě teorie zbídačování, podle níž se celá kapitalistická společnost blížila stále více k socialismu. Kořeny této teorie byly v racionalizaci a mechanizaci ve výrobě, která vedla k propouštění zaměstnanců a zvětšení nezaměstnanosti, s čímž souvisí snižování mezd. Tyto události vedly ke zbídačování proletariátu. 33 Jestliže proletariát začne být zbídačován, tak důsledkem je jeho vzbouření a nepokoje, které logicky vedou ke svržení kapitalismu. Právě toto se ukázalo jako nedostatek na cestě za nastolením socialismu. 34 Marxistické učení stanovilo tři podmínky komunismu: 1) vykořisťovatelské třídy na celém světě musí být zlikvidovány; 2) vytvoření materiálně technické základny pro přebytek zboží, přednost musí dostat těžký průmysl před průmyslem spotřebním; 3) výchova nového komunistického člověka, který neodděluje vlastní zájmy od zájmů společenských a pracuje pro čirou radost z práce, nikoli pro mzdu. 35 Z výše uvedeného můžeme učinit závěr, že marxismus naplnil všechny znaky ideologie. Marxismus byl ve 20. století velice oblíbenou ideologií v komunistických státech (Čína, Sovětský svaz). Nutno uvést, že se vždy vedly spory o tom, zda je tato ideologie správně vyložena Proletariát a buržoazie 30 BALÍK, S., KUBÁT, M. Teorie a praxe nedemokratických režimů. s Tamtéž s Tamtéž str Tamtéž s Tamtéž s Tamtéž s Tamtéž s

15 Další ideologie, která se poprvé objevila v roce 1972 v severní Koreji, se nazývá čučche. Za tvůrce této ideologie jsou považování Kim Ir-sen a Kim Čong-il. Zakladatele této ideologie pojí rodinné pouto otec a syn. Význam výrazu čučche není jednoznačný, ale můžeme ho vysvětlit jako samostatnost nebo soběstačnost. Tato slova vystihují ideologii strany, což jsou tři důležité zásady. První se týká politiky a je to zásada nezávislosti. Druhá a třetí se týká hospodářství a obrany státu a jde o zásadu soběstačnosti a sebeobrany. 37 Ve vnitřní a mezinárodní politice státu neexistuje možnost, kde by nebylo možné uplatnit znalosti čučche. Tato ideologie, jako všechny ostatní, sloužila k tomu, aby se lidé v celé společnosti měli lépe a dařilo se jim ve všech odvětvích politiky, hospodářství, průmyslu atd. 38 Tak například díky čučche se v Koreji bezprecedentním způsobem přeměňují lidé i příroda, země prochází neustálým rozvojem a konají se zázraky. Díky jejímu uplatňování v medicíně se ve srovnání s obdobím před osvobozením prodloužil průměrný věk lidí o dvaatřicet let a úmrtnost se snížila o jednu třetinu. Korejci dnes neznají nemoci a ve věku šedesáti let jsou pořád ještě mladí. Teprve až když dosáhnou devadesáti let, pak je můžeme nazvat staršími. Díky používání čučche v zemědělství se podařilo překonat vlivy chladné atmosférické fronty. Následkem toho jsou rekordní sklizně, zatímco všude po celém světě a zvláště v Jižní Koreji panuje neúroda a nedostatek obilí. 39 Čučche po boku maoismu měla být dokonalejší formou marxismu-leninismu. Čučche můžeme vnímat jako filozofii Severní Koreje, která vychází z dialektického materialismu. 40 Moc, kterou má Severní Korea nad svým obyvatelstvem, je založena na tom, že lidé věří ve spojení nebe a země, které jsou spojeny s jejich pány. V dnešní době můžeme právě v severní části korejského poloostrova vidět nejrozvinutější kult osobnosti. Severní Korea má svůj vlastní kalendář čučche, který za počátek označuje rok 1912, kdy se narodil Kim Ir-sen. Členům Kimovské dynastie jsou, stejně jako například starověkým vládcům, přisuzovány nadpřirozené schopnosti. Narození, život i smrt severokorejských vládců měly provázet nadpřirozené jevy a zázraky BANKOWICZ, M. Demokraté a diktátoři: Političtí vůdci současného světa. s BALÍK, S., KUBÁT, M. Teorie a praxe nedemokratických režimů. s Tamtéž str Tamtéž str BALÍK, S., KUBÁT, M. Teorie a praxe nedemokratických režimů. s

16 Kim Ir sen byl jediný vůdce, kterému se jako jedinému povedlo to, o co se snažil Stalin nebo Mao Ce-tung. Celý národ uvěřil, že otroctví je skutečnou svobodou a země, která ani není zemí, ale spíše koncentračním táborem, je pravý ráj na zemi. 42 Za čínskou verzi marxismu-leninismu je označován maoismus. Zakladatelem tohoto socialistického směru je Mao Ce-tung, který byl od roku 1949 na dvacet sedm let vládcem Číny. Čínský vládce se ve formě svoji vlády inspiroval do smrti Josefa Stalina v Sovětském svazu. Maoismus byl velkou inspirací pro rozvojové země, které se dostaly z kolonistického vlivu. Po Moskvě byl druhým významným komunistickým městem právě Peking. Komunistická ortodoxní ideologie a obecné zkušenosti čínských komunistů vytvářely maoismus. 43 Maoismus se liší od marxismu tím, že předmětem moci nebyl proletariát, ale samotná lidská vůle rolnictva. Největší úlohu měly lidové masy, jejichž úkolem bylo zneviditelnit technický pokrok, a to i ve vojenské sféře. Je známý výraz papírový tygr, kterým Mao Ce-tung nazýval atomovou bombu. Vysvětlení je takové, že válku nikdy nerozhodovaly a ani nebudou rozhodovat zbraně, ale lidé. V Číně stály nad komunistickou stranou právě lidské masy, touto ideou se inspirovali i jiní vůdci zemí třetího světa. Byla to právě mobilizace obyvatelstva, která dala těmto vůdcům moc. Důvod toho, proč v těchto zemích fungoval fenomén lidských mas, byl ten, že v zemích třetího světa nebylo možné vytvořit strany leninského typu. Při srovnání Sovětského svazu a zemí, kde se prosazoval maoismus, zjistíme, že je zde spousta odlišností. Samotná představa politické strany, která by byla jakýmsi fenoménem, je zde zcela nereálná, narozdíl od Sovětského svazu. 44 Maoismus se vyznačoval neustálou snahou o revoluci. Revoluce v podání Maa a samotného maoismu probíhala neustále prostřednictvím kampaní. Kampaně měly politický nebo ekonomický směr, který byl vždy extrémně radikální. 45 Ať společně rozkvete sto květů, ať spolu soupeří sto filozofických škol. Heslo kampaně s názvem Sto květů. 46 Tomuto hnutí šlo o zlepšení pracovních podmínek. Mao Cetung vybízel intelektuály k tomu, aby veřejně kritizovali veřejné a státní orgány. K tomuto kroku Mao Ce-tung přistoupil po tom, když si spočítal, že mezi pěti miliony absolventů škol najde zhruba tři procenta studentů, kteří se postaví proti marxismu. Na druhé straně studenti se v této kampani příliš neangažovali, protože měli strach z toho, že po kritice bude 42 BALÍK, S., KUBÁT, M. Teorie a praxe nedemokratických režimů s Tamtéž s Tamtéž s Tamtéž str

17 následovat trest. Zlom v kampani přišel v roce V květnu tohoto roku byl režim komunistické strany Číny plně kritizován. Kritizovány byly hlavně praktiky a doktríny strany. Tato kampaň byla během několika týdnů ukončena. 47 Velký skok byla kampaň, která se datuje do let Cílem Velkého skoku byla industrializace Číny. Záměrem bylo zvednout národní produkt o dvacet pět procent každý rok. Kdyby tato kampaň byla úspěšná, tak by Čína byla během třiceti let vyspělejší než Velká Británie a Spojené státy americké. Tato kampaň ovšem úspěchu nedosáhla a hospodářství se propadalo o desítky procent. To vyústilo k rozšíření hladomoru, při kterém zemřely desítky milionů obyvatel. Třetí kampaní v pořadí byla Velká proletářská revoluce. 48 Tato revoluce směřovala k vybudování kasárenského komunismu. Cílem kasárenského komunismu bylo podrobit společnost vojenským normám. V této kampani byla zásadní institucí Rudá garda. Jednalo se o mládežnickou organizaci, která měla společnost zbavit starých hodnot a zavést rovnostářskou společnost. Členové Rudých gard veřejně pálili knihy a ničili historické památky. 49 Pod Maovým heslem Palte na štáby! započaly Rudé gardy čistku v různých mocenských institucích. Mnozí straničtí a státní představitelé byli zabiti nebo posíláni do táborů politické převýchovy, všechny autority byly nahrazeny agresivním Maovým kultem. Nakonec hrozilo, že řádění Rudých gard zanarchizuje společnost natolik, že to ohrozí fungování samotného státu. Rudé gardy začaly být rozpouštěny, moc přebíraly tradiční instituce v čele se stranou a armádou a Mao opětovně upevnil svoji moc. 50 Zásadním spisem pro maoismus je Rudá knížka, která obsahuje soubor Maových citátů. Kult osobnosti, který byl v Číně kolem Maa vytvořen, lze srovnat s kultem osobnosti, který byl vytvořen v Rusku nebo Severní Koreji. Čínský vůdce se nechával oslovovat Předseda Mao Ce-tung, i když vystřídal několik stranických funkcí. Mao úřad předsedy strany vykonával až do své smrti a i po smrti byl uctíván. Úcta, kterou čínští obyvatelé projevovali svému vůdci, se dá srovnat s úctou k čínským císařům. Maova vůle byla zákonem a všechny jeho ideje se stávaly oficiální politickou myšlenkou. 51 Maoismus je dodnes oficiální ideologií Číny. V dnešní době je k ní však přistupováno s větší opatrností než za života Mao Ce-tunga FAIRBANK, K. Dějiny Číny BALÍK, S., KUBÁT, M. Teorie a praxe nedemokratických režimů. s Tamtéž str BALÍK, S., KUBÁT, M. Teorie a praxe nedemokratických režimů. s Tamtéž s

18 Socialismus byl aplikován také ve formě komunismu, který vznikal ve 20. století v Rusku. Počátkem této ideologie je Ruská revoluce a následné události. V čele bolševické strany stanul V. I. Lenin. Tato strana se roku 1917 ujala moci v Rusku. Svoji moc si získala převratem. Bolševická strana byla přejmenována na Komunistickou stranu. I ostatní země se nechaly inspirovat Ruskem a zakládaly své komunistické strany a v roce 1919 se spojili v Komunistickou internacionálu. 53 Komunistické režimy ustanovené po roce 1945 ve východní Evropě, v roce 1949 v Číně a v roce 1959 na Kubě, stejně jako komunistické režimy ustavené jinde, byly vědomě utvářeny podle sovětského vzoru. Sovětský komunismus se stal dominantním modelem komunistického vládnutí a myšlenky marxismu-leninismu vládnoucí ideologií komunistického světa. 54 Komunismus, který vznikal ve 20. století, se značně lišil od pojetí Marxe a Engelse. Nově vznikající strany sice vycházely z teorií marxismu, ale tyto teorie musely být uzpůsobeny nejen tomu, aby si moc získaly, ale hlavně, aby si ji udržely. Novodobí komunističtí vůdcové kladli větší důraz na vůdcovství, politickou organizaci a ekonomiku. Na vznik nových komunistických režimů měly vliv historické události. Komunistické země nevznikaly ve vyspělých západních zemích, ale v zemích, které ve svém vývoji zaostávaly. Důvodem bylo to, že městský proletariát byl příliš slabý na to, aby provedl třídní revoluci. Lenin a Stalin, dva muži, kteří dali podnět ke vzniku světového komunismu. Lenin se zamýšlel především nad tím, jak získat moc a jak přivést k moci komunismus. Tento významný vůdce a myslitel věděl, že musí vzniknout politická strana, která bude stranou revoluční. Na rozdíl od Marxe Lenin věděl, že proletariát nedospěje k revolučnímu třídnímu vědomí, protože podle jeho názoru byla dělnická třída zklamána buržoazními názory a představami. Revoluční třídní vědomí může společnosti přinést jen revoluční strana. Členy revoluční strany měli být profesionální a oddaní revolucionáři. Organizace strany, podle Lenina, měla stát na principech demokratického centralismu. Roku 1917 proběhla Velká říjnová socialistická revoluce, ze které vyšli vítězně bolševici. Chopili se moci a začali hájit zájmy dělnické třídy. Opoziční strany naopak hájily zájmy buržoazie a musely být odstraněny. 55 Leninův nástupce Josef Stalin měl v Rusku větší vliv. Ve 30. letech 20. století proběhla v Rusku druhá revoluce, která byla větší a měla dalekosáhlejší důsledky než 53 HEYWOOD, A. Politické ideologie. s Tamtéž str HEYWOOD, A. Politické ideologie. s

19 Říjnová revoluce. V roce 1924 byla zformulována doktrína, která říkala, že je možné vybudovat socialismus i bez potřeby revoluce. Roku 1928 byla Stalinem vyhlášena první pětiletka. Tyto pětileté plány stály za odstraněním soukromého podnikání. Kolektivizace zemědělství, která začala roku 1929, zlikvidovala i soukromé zemědělce, kteří museli vstoupit zemědělských družstev. 56 Ekonomicky tak stalinismus nabyl podoby státní kolektivizace čili státního socialismu. Kapitalistický trh byl beze zbytku odstraněn a nahrazen systémem centrálního plánování, jemuž dominovala Státní plánovací komise Gosplan. Realizační stránku centrálního plánování zajišťovala soustava mocných ekonomických ministerstev se sídlem v Moskvě. 57 Ve 30. letech 20. století Stalin prosazoval svou moc velice brutálním způsobem. Na denním pořádku byly násilné čistky. Sebemenší náznak odporu byl tvrdě potlačen. V této době komunistická strana ztratila mnoho svých členů. Důvodem snížení přívrženců komunistické strany byly stranické čistky a smrt milionů lidí. Ne všichni, kteří byli pro stranu nepohodlní, byli zavražděni. Mnoho lidí bylo uvězněno nebo transportováno do táborů nucených prací. Na dobu vlády Josefa Stalina se můžeme dívat jako na totalitní diktaturu, která vládla díky dominantní vládnoucí straně Totalitarismus a autoritářství Totalitarismus a totalitní Pro totalitarismus je charakteristická minimální míra svobody. Benito Mussolini v roce 1925 jako jeden z prvních použil termín totalitaria. Tímto pojmem označoval koncept svého fašistického státu. V roce 1931 se tento termín používal i v Německu, a to v souvislosti totální mobilizace. Tento pojem byl stále častější ve 30. letech 20. století ve spojení s italským fašismem, německým národním socialismem a ruským komunismem. Běžně se termín totalitní začal používat až po skončení 2. světové války. Slovo totalitní označovalo hned několik režimů sovětský, národně-socialistický, fašistický a komunistický. 59 V souvislosti s tímto termínem v minulosti nastal spor o to, zda pojem totalitní lze přiřadit i k režimům, které panovaly před 20. stoletím. První skupina, která je reprezentovaná 56 HEYWOOD, A. Politické ideologie. s Tamtéž s Tamtéž 59 ŘÍCHOVÁ, B. Přehled moderních politologických teorií. s

20 například V. Čermákem se přiklání k názoru, že totalitarismus je přirozený pro lidskou povahu a jeho rysy lze nalézt například už ve středověké Spartě. 60 Druhá skupina, ze které můžeme jmenovat například G. Sartoriho, zastává názor, že totalitarismus je jev typický výhradně pro moderní společnost. 61 V moderní době nastala absence mezilidských vazeb, a tudíž lze s celou společností snadno manipulovat. Balík s Kubátem uvádějí: za těchto okolností mohly převážit a uspět totalitní vlády, které nabízely nové zakotvení a náhradu ztracených vazeb, určovaly nepřítele a nového vůdce vhodného k následování Definice totalitarismu O definici a vymezení totalitarismu se snažilo mnoho autorů. V této práci zmíníme dvě definice. První je definice C. J. Friedricha a Z. Brzezinského, druhou je definice G. Sartoriho. V 50. letech 20. století byla sepsána studie Totalitarian Dictatorship and Autocracy, autory jsou Carl J. Friedrich a Zbigniev Brzezinsky. Východiskem této studie byla analýza fašistického a komunistického režimu. Mezi společné znaky těchto režimů patří: oficiální ideologie, jediná politická strana, hierarchická organizace strany, monopol na kontrolu všech prostředků ozbrojené moci, úplná kontrola prostředků masové komunikace, systém fyzické a psychologické kontroly, centrální řízení a kontrola ekonomiky. 63 Toto hodnocení je dodnes platné, ale stále podléhá kritice. Velice diskutovaným je poslední bod, protože se neztotožňuje s modelem ekonomiky v nacistickém Německu. Koncepce G. Sartoriho vymezuje tyto znaky totalitarismu: totální rozšíření a pronikání moci státu, ideologizaci politiky v podobě politického náboženství, politické ovládnutí všeho, včetně mimopolitické oblasti člověka. Poslední bod Sartoriho klasifikace odlišuje totalitarismus od jiných nedemokratických režimů, protože režim do mimopolitického života zasahuje jen výjimečně BALÍK, S., KUBÁT, M. Teorie a praxe totalitních a autoritativních režimů. Praha: Dokořán, 2004, s Tamtéž. 62 ŘÍCHOVÁ, B. Přehled moderních politologických teorií. s Tamtéž s

21 1.3.3 Autoritářství, autoritativní a autoritářský Autorita pochází z latinského slova auctoritas, což lze přeložit jako to, co dává růst nebo i ten, kdo dává růst. Rakouský politik E. Dolfuss formuloval program velmi umírněného autoritářství, který byl založen na šesti hlavních tezích. Vláda by měla být autoritou. Autoritativní vláda by měla mít za cíl sjednotit duševní a materiální zájmy občanů. Autoritativní vedení reprezentuje stát jako celek. Autorita není diktatura. Stát je založen na hierarchii. Podpora společenským institucím vychází z duševních hodnot společnosti. 65 V českých zemích znamená pojem autoritářský totéž, co autoritativní. V oxfordském slovníku můžeme nalézt, že pojem authoritarian znamená domnívající se, že lidé by měli poslouchat autoritu a dodržovat pravidla i za cenu ztráty své osobní svobody, kdežto pojem authoritative lze vysvětlit jako otevřeně projevující očekávání, že se mu od druhých lidí dostane úcty a poslušnosti. 66 V českých odborných kruzích stále probíhá diskuze o tom, zda a jak by se tyto dva pojmy měly používat. Kritika je zaměřena na pojem autoritativní, protože vyznívá příliš pozitivně. Upřednostňován je pojem autoritářský, protože lépe poukazuje na realitu, která v daných režimech probíhá. Jedním z hlavních argumentů je ten, že přece nemůžeme nedemokratický režim označovat pozitivním termínem. Panuje i názor, že oba názvy jsou synonymní. Odborníci, kteří podporují tuto tezi, označují tuto diskuzi za pouhé vytváření problému tam, kde neexistuje Definice autoritářského režimu Sartori uvádí, že autoritářství vzniklo společně s fašismem. Mělo znamenat kladné státní charakteristiky, které byly spojené s pojmem autorita. Právě politický režim je ten, kdo zneužívá svoji autoritu a svobodu respektuje jen minimálně. 67 Zásadní se pro tuto problematiku stala typologie J. J. Linze. Typologie byla vypracovaná v 70. letech 20. století a znovu vydaná v roce 2000 pod názvem Totalitariana and Authoritariana Regimes (Totalitní autoritářské režimy). Linz navrhl řešení pro režimy, 64 BALÍK in HLOUŠEK, V., KOPEČEK, L. (eds.): Demokracie : Teorie, modely, osobnosti, podmínky, nepřátelé a perspektivy demokracie, s BALÍK, S., KUBÁT, M. Teorie a praxe totalitních a autoritativních režimů. s Oxford Advanced Learner s Dictionary online 67 ŘÍCHOVÁ, B.: Přehled moderních politologických teorií. Praha: Portál, 2000, s

22 které nebylo možno zařadit do skupiny totalitních, ale ani demokratických. Tyto režimy byly zařazeny do samostatné skupiny autoritativních režimů. Dále nastával problém, jak odlišit režim totalitní a autoritativní. Linz navrhl používání čtyř kritérií: míra omezení pluralismu, proces získávání a udržení legitimity, míra mobilizace společnosti, charakter vůdcovství. 68 Předchozí čtyři kritéria jsou podle Linze zásadní pro charakteristiku autoritářských režimů jako politických systémů: s limitovaným politickým pluralismem, bez vedoucí ideologie, za to s typickou mentalitou, bez politické mobilizace, režimy v nichž vůdce nebo malá skupina uplatňuje moc s formálně špatně definovanými, ale předvídatelnými hranicemi Typologie autoritářských režimů Typologií autoritářských režimů známe několik, mezi nejznámější patří typologie Wolfganga Merkela, který v 90. letech 20. století rozpracoval a zpřesnil typologii J. Linze. Podle Merkela nedemokratické režimy vykazují následující znaky: legitimace politické moci, volební právo, které je omezeno, mocenský monopol, moc uplatňuje monistické centrum, jsou porušována nebo neuznávána základní lidská a občanská práva, zákony neodpovídají principům právního státu Rovnocennost kritéria vůdcovství s ostatními třemi kritérii je zpochybňována, a proto se jeho podrobnější analýzy zdržím. 69 LINZ, J. J. Totalitarian and Authoritarian Regimes. London: Boulder 2000, s. 159, BALÍK in HLOUŠEK, V., KOPEČEK, L. (eds.): Demokracie : Teorie, modely, osobnosti, podmínky, nepřátelé a perspektivy demokracie, Brno: MU v Brně, 2004, s LINZ, J. J., STEPAN, A. Problems of Democratic Transition and Consolidation. Southern Europe, South America, and Post-Communist Europe. Baltimore: Johns Hopkins UP, 1996, s ; BALÍK in HLOUŠEK, V., KOPEČEK, L. (eds.): Demokracie : Teorie, modely, osobnosti, podmínky, nepřátelé a perspektivy demokracie, Brno: MU v Brně, 2004, s

23 Podle Merkela rozdělujeme nedemokratické režimy na autoritářské a totalitní. Totalitní režimy můžeme dále dělit na: Komunistické režimy, kde vládne jedna strana. Moc státu je v rukou nejužšího komunistického vedení. Východiskem pro stranu je leninská teorie. Fašistické autoritářské režimy, v těchto režimech existuje strana, ale veškerou politickou moc má v rukou vůdce. Základními prvky fašismu jsou: antikolonialismus, antiliberalismus, vůdcovský princip, stranické vojsko, podpora kapitalistického hospodářského pořádku. Militaristické režimy jsou ty, které mají svoji základní hodnoty v patriotismu, v národní bezpečnosti, v klidu a pořádku. Moc drží junta vojáků nebo vojenský vůdce. Organicko-etatistické režimy. Rasistické autoritářské režimy. V moderních autoritářských režimech je snaha modernizovat neindustrializovanou, tradiční společnost. Teokratické autoritářské režimy mají tendenci k totalitnímu typu vládnutí. V těchto režimech moc leží v rukou náboženských autorit. V dynastických autoritářských režimech vládne král. V těchto režimech nenajdeme ústavu ani volby. Sultanistické autoritářské režimy, v těchto režimech existuje hospodářský a společenský pluralismus, ale vládce má možnost do něj svévolně zasahovat BALÍK in HLOUŠEK, V., KOPEČEK, L. (eds.): Demokracie : Teorie, modely, osobnosti, podmínky, nepřátelé a perspektivy demokracie, Brno: MU v Brně, 2004, s

24 2 Socialismus v Kambodži, Vietnamu a Laosu V druhé kapitole se budeme věnovat stručnému přehledu vývoje komunismu ve zmíněných zemích. Zohledněna bude situace po 2. světové válce po dobu rozpadu států sovětského bloku. Značná pozornost je zde věnovaná režimu Rudých Khmerů a dopadům jejich vlády na místní obyvatelstvo. V části věnované Vietnamu se zaměříme na vývoj jednotlivých částí Vietnamu. Pokusíme se charakterizovat ozbrojené konflikty, kterých se Vietnam v této době zúčastnil. V poslední části kapitoly se budeme zabývat politikou vlády Laoské lidově demokratické republiky. Jsou zde nastíněny i uprchlické problémy a snahy protivládního hnutí. Zásadní pro tuto kapitolu je i představení významných mužů komunistického režimu Stručný přehled vývoje socialismu v Kambodži V roce 1930 byla založena Vietnamská komunistická strana. Tuto stranu založil Ho Či Min a zanedlouho ji přejmenoval na Indočínskou komunistickou stranu (ICP). Do této strany vstupovali i odpůrci vlády z Kambodže. Kambodža byla do konce 2. světové války ovládána touto stranou jen minimálně, a to z důvodů obav, že vietnamská ideologie ovládne celý stát. Teprve v roce 1951 vznikla Khmerská lidová revoluční strana (KPRP) 72. KPRP byla postavena na ideologii komunismu. 73 Během první indočínské války vzniklo národně osvobozenecké hnutí Kambodže Issarak, které bylo podporováno Viet Minhem. Issarak měl v polovině 50. let 20. století kontrolu nad polovinou celé země. Došlo k rozpadu a Indočínská komunistická strana (ICP) se rozdělila na Vietnamskou stranu pracujících, laoskou Isalu a Kampučskou lidovou revoluční stranu KPRP. Ve vedení této strany zůstali vietnamští komunisté kvůli rozhodujícímu vlivu. Odstraňování kolonialismu probíhalo v letech a vyznačovalo se spoluprací kambodžských a vietnamských komunistů. 74 Přes výbornou spolupráci přichází změna a po roce 1954 vietnamští komunisté opouští území Kambodže. Vietnam se rozhodl podpořit prince Sihanuka a spolupráce s KPRP končí. Princ si přízeň Vietnamu získal díky svým antiamerickým postojům, které zastával. Dále umožnil Severnímu Vietnamu 72 Pod záštitou Viet Minhu 73 KIERNAN, Ben. The pol pot regime: race, power, and genocide in cambodia under the khmer rouge, s The Final Declarations of the Geneva Conference July. University of Houston [online] [cit ]. 24

25 vybudovat součást tzv. Ho Či Minovy stezky. Pomoc spočívala ve vybudování skladů a významných základen na území Kambodže. Vztahy Kambodže a Vietnamu se zhoršily v polovině 60. let 20. století díky generálu Lon Nolovi. Teprve Pol Pot do Kambodže vnesl myšlenku, že stát může být zcela nezávislý na komunistické straně Severního Vietnamu. V této době komunistická strana nebyla jednotná. Byla rozdělena na dvě frakce. Městská frakce se opírala o Severní Vietnam, tedy prince Sihanuka podporovala. Venkovská frakce se snažila prince sesadit. Je důležité zmínit, že venkovská frakce měla jen malý vliv. V roce 1959 byli venkované poraženi. Centry komunistické ideologie byla města. Venkovské frakce byly stále bez jakéhokoliv vlivu Všechny události dal do pohybu až sám Pol Pot. Plánoval povstání proti Sihanukovi a realizoval jej v roce V této době se výrazně zhoršily i vztahy Kambodža Hanoj. 75 Princ Sihanuk udělal chybu, když se rozhodl pro likvidaci khmerského levicového hnutí, byl přesvědčen, že právě toto hnutí stojí za nepokoji, které v zemi vládnou. Právě tohle špatné rozhodnutí nahrálo Pol Potovi k tomu, aby se dostal v roce 1967 do čela revolučního hnutí. Komunistická strana od 50. do 70. let 20. století prošla velkou změnou. Z převážně venkovské strany, pro kterou byla charakteristická provietnamská orientace, se stala radikální a ostře protivietnamská strana Khmerská republika Počátky socialismu v Kambodži se projevovaly v období Khmerské republiky. V roce 1970 stál v čele státu princ Sihanuk. K moci se dostala proamericky orientovaná vláda vedená generálem Lon Nolem. Začátkem roku 1970 odcestoval princ Sihanuk do Francie, kde se léčil. Za jeho nepřítomnosti se v zemi udál politický převrat. Na jaře se odehrála spousta protivietnamských demonstrací. Při demonstracích byly zničeny vietnamské ambasády a 18. března roku 1970 byl princ Sihanuk Národním shromážděním odvolán z funkce hlavy státu. 75 The Cambodian Left: The Early Phases. Country Studies [online] [cit ]. Dostupné z: 76 KIERNAN, Ben. The pol pot regime: race, power, and genocide in cambodia under the khmer rouge, s

26 Do čela státu byl dosazen Cheby Heng, ale skutečnou moc měl v rukou premiér Lon Nol společně s vicepremiérem Siriky Matakem. USA tento pravicový režim uznaly a 19. října 1970 byla vyhlášena Khmerská republika. 77 Princ Sihanuk reagoval na tyto události rozpuštěním kambodžské vlády a založením Jednotné národní fronty Kambodže (FUNK) a Lidové ozbrojené síly národního osvobození Kambodže (FAPLNK). Paradox tohoto kroku je v tom, že členové těchto skupin, byli komunisté, kteří byly Sihanukovým největším nepřítelem. Princ Sihanuk dále založil Královskou vládu národní jednoty Kambodže (GRUNC). V čele této národní jednoty stál Penn Nouth. Další velmi důležitou osobou v GRUNC byl Khieu Samphan. Zastával funkci Nouthova náměstka, ministra obrany a byl také vrchním velitelem ozbrojených sil FAPLNK. Tyto organizace byly základním spojením mezi monarchií a komunisty. Lon Nol vynaložil veliké úsilí, aby znevážil organizaci GRUNC, kterou nazval komunistickou sabotáží podporovanou Vietnamem. Toto hnutí odporu se stále více dostávalo do podvědomí občanů, kteří ho považovali za vlastenecké. 78 Lon Nol se nemohl vypořádat s komunisty a Viet Congem. Nastala občanská válka, ve které přišlo o život mnoho vietnamských civilistů. V zemi byly na každodenním pořádku pogromy, které donutily příslušníků vietnamského národa opustit zemi. Lon Nol byl podporován prezidentem R. Nixonem, který rozhodl, že válka ve Vietnamu bude rozšířena i do Kambodže. Na nátlak americké veřejnosti americký senát tento krok zakázal. Lon Nolův neúspěch stál na špatně vycvičeném vojsku, které nemělo žádné vedení ani disciplínu. Jejich výzbroj byla chabá a mohli se opírat jen o podporu, kterou jim zaručovaly USA. Významnou podporou vojska bylo bombardování. Nožina uvádí: začalo dne 27. ledna 1973 americké bombardování v Kambodži. Šedesát bombardérů B-52 a asi dvě stovky taktických bombardérů provádělo v tu dobu 200 až 300 startů za den. Denně bylo na Kambodžu svrženo čtyři až pět tisíc bomb měsíčně se to rovnalo asi sedmi atomovým bombám typu Hirošima. Například v dubnu Američané svrhli na kambodžské území čtvrt milionu tun bomb. To bylo třikrát více, než kolik nacistické Německo shodilo pum na Velkou Británii za celou 2. světovou válku. 79 Osvobozování jižního Vietnamu zabralo vietnamským komunistům mnoho času a práce, a proto nemohli přijít na pomoc kambodžským spojencům, což bral Lon Nol jako svoji výhodu. 77 ZELENDA, Jiří. Kambodža. s NOŽINA, Miroslav. Dějiny Kambodže. s Tamtéž s

27 Nová ústava byla schválena a podepsána v dubnu Ústava přiznávala Lon Nolovi široké výkonné pravomoci. V létě roku 1972 proběhly v Kambodži prezidentské volby, které vyhrál Lon Nol. Je důležité dodat, že ty volby byly zfalšovány. Pouze díky zfalšování výsledků se mohl stát prezidentem Lon Nol, neboť odpůrců režimu stále přibývalo. 80 Mezi odpůrce režimu patřili příznivci prince Sihanuka a Rudých Khmerů. To se projevilo v roce 1972, kdy měl prezident pod kontrolou pouze Phom Penh a k tomu několik provinčních měst. Zbytek země byl ovládán komunisty, popřípadě zde nebyl uplatňován žádný vliv. 81 Na konci období vlády prezidenta Lon Nola, to je v roce 1974, spadalo pod vliv hnutí odporu zhruba 90% kambodžského území. V této době se prezident rozhodl navštívit Havaj pod záminkou léčení. Všem bylo jasné, že už se do země nevrátí. Této situace využil Saloth Sar, který 17. dubna 1975 vstoupil do Phom Penhu. V této době nikoho nenapadlo, že se blíží nejhorší období kambodžských dějin Vláda Rudých Khmerů Filozofie a pravidla K lepšímu pochopení vlády Rudých Khmerů se musíme nejdříve zaměřit na Khmerskou filozofii a jejich pravidla. Rudí Khmerové byli inspirováni marxistickou ideologií. V důsledku toho byl vyvozen závěr, že lidé jsou pouze vyspělejší tvorové. Podle Bena Kiernana lze nazvat ideologii Demokratické Kampučie jako unikátní ideologické spojení komunismu a rasismu. To, že si Rudí Khmerové marxistickou filosofii vykládali po svém, dokazuje i fakt, že nebyly vytvořeny autonomní oblasti, do kterých by byli deportováni příslušníci menšin. Místo toho byly vytvářeny snahy o zařazení mezi ostatní obyvatele a o jejich přizpůsobení k obrazu svému. 83 Pokud nebyla splněna jejich vize, tak začali ty, kteří byli nevyhovující, podle svojí ideologie likvidovat. Těmi nevyhovujícími můžeme označit obyvatele jejichž řemeslo se nedalo zkolektivizovat. Záminkou k likvidaci bylo například i nošení brýlí, protože člověk, už tímto působil jako intelektuál. 84 Pro revoluci byl klíčový čas. Už během prvního týdne svojí vlády Rudí Khmerové vystěhovali všechna velká města. Tímto činem chtěli dokázat, že i Kambodža dokáže 80 Jen partyzánská armáda čítala na 70 tisíc mužů. 81 NOŽINA, Miroslav. Dějiny Kambodže. s Tamtéž KIERNAN, Ben: The Pol Pot regime: race, power, and genocide in Cambodia under the Khmer Rouge s JOHNSON, Paul: Dějiny dvacátého století (Praha: Rozmluvy, 2008), s

28 předehnat celý socialistický svět. Tato touha něco dokázat světu pramenila z historie země. Kambodža se dlouhou dobu ocitala pod nadvládou Francie a toužila po novém období rozkvětu, které zažila za časů Angkoru. 85 Vše, co je uvedeno, dokazuje i výrok Khmerů Khmerska revoluce nemá precedent. To, o co se pokoušíme, nebylo v minulé historii nikdy uskutečněno 86 Autor knihy Genocida, Adam Jones, popsal čtyři základní ideologické prvky Khmerů. První je nenávist k nepřátelům lidu. Tato nenávist k odpůrcům režimu způsobuje nemilosrdné stíhání. Mezi tyto odpůrce řadíme lidi odlišné rasy, bohaté lidi a vzdělanou vrstvu. Dalším prvkem je xenofobie a radikální nacionalismus. Právě v tomto bodě chtěli Rudí Khmerové obnovit zlaté časy angorského impéria. Smrtelnou hrozbu pak představovala xenofobie, která byla namířena proti vietnamským menšinám, rolnictví, anti-urbanismus a primitivismus, právě rolníci se měli stát privilegovanou vrstvou. Podle Rudých Khmerů právě rolníci byli strážci pravé Kambodže. I když základem ideologie byli rolníci, byla narušena jejich základní specifika: náboženství, země a rodinná jednota. Rudí Khmerové zakázali buddhismus, obnovili nucené práce a nabourali rodinnou jednotu. Šlo tedy o jakousi představu života rolníků v khmerské ideologii. Primitivismus, který vznikal pod vládou Rudých Khmerů, pocházel od kmenů z džungle. Proto byl zrušen trh a tržní ekonomika. Posledním prvkem je čistota, disciplína a militarismus. Také Rudí Khmerové vyžadovali rasovou čistotu, stejně jako nacisté. Důraz byl kladen na sebe-disciplínu, která představovala revolucionářskou vášeň a sebeobětování. Bylo požadováno sexuální puritánství. Sex před svatbou mohl být potrestán smrtí. 87 Důležité je podotknout, že Rudí Khmerové byli své ideologii naprosto oddáni. To dokazuje i interwiev, které Pol Pot poskytl v roce 1997, půl roku před svou smrtí, americkému novináři. V něm prohlašuje, že má svědomí čisté. Vše, co udělal, bylo pro národ a Kambodžu. Toto interwiev zachycuje dokument Putování na vražedná pole. Vypovídá v něm i Nuon Chea o táboře S-21, kde byli vyslýcháni a zabíjeni nepřátelé režimu. Nuon Chea vypovídá, že v tomto táboře neumřel ani jeden člověk neprávem. Všichni lidé, kteří zde byli zabiti, byli špatní. Dobří lidé by totiž výslechy a mučení přežili. V táboře S-21 za celé tři roky jeho existence přežila pouze polovina lidí ZELENDA, Jiří: Kambodža s COURTOIS, S. a kol.: Černá kniha komunismu, II, s JONES, Adam: Genocide: a comprehensive introduction, s Pol Pot: Putování na vražedná pole [Pol Pot: The Killing fields] [dokumentární film]. Režie Peter HERCOMBE. TF 1,

29 Role Pol Pota Pol Pot, vlastním jménem Saloth Sar, je podle P. Shorta považován za nejvýznamnější postavu Rudých Khmerů. Autoritativní vůdce trpěl paranoiou a informace o své osobě vždy tajil. To je jeden z důvodů, proč kolem něj nikdy nebyl vytvářen kult osobnosti, jak je možno vidět v jiných socialistických státech. Tato kapitola se pokusí nastínit jeho život a popsat vlivy, kterými byl ovlivněn. Saloth Sar se narodil v březnu 1925 do bohaté rodiny, která mu mohla dopřát studia v zahraničí. Zde je třeba upozornit na paradox. Saloth Sar, ostatně jako většina autoritativních vůdců, bojoval proti lidem, kteří pocházeli ze stejných vrstev jako on. 89 Díky koloniálnímu vlivu mohl Saloth Sar studovat v Paříži. Právě zde vznikl prostor pro základy Pol Potovi vlády. Téměř ihned po svém příjezdu do Paříže se mladý Saloth Sar připojil ke Sdružení khmerských studentů (SKS). Toto členství významně ovlivnilo jeho budoucí směřování. Léto roku 1950 strávil v Jugoslávii, kam se díky SKS přihlásil na pracovní brigádu. Pomáhal zde obnovit zemi, která byla zničena válkou. Budoucího vůdce Rudých Khmerů zde nejvíce zaujalo pracovní nadšení lidí, které bylo poháněné vírou ve svého vůdce. 90 Jugoslávie byla první inspirací pro jeho budoucí režim. Toto potvrzuje i fakt, že následující rok se na brigádu opět vrátil. Podstatu své kariéry v politice formoval Saloth Sar již na pravidelných neformálních schůzkách SKS. Schůzky probíhaly jednou týdně a bylo na nich diskutováno o politické situaci Kambodže a o válce v Indočíně. Ve Francii se mluvilo o válce v Indočíně pouze v souvislosti s Vietnamem. Právě zde se pravděpodobně nacházejí další kořeny kambodžské touhy přesvědčit svět o své vlastní existenci. 91 V roce 1951 se z SKS stala levicově orientovaná organizace. Mnohem více se začalo angažovat v politice. Byla založena nová tajná organizace Cercle Marxiste. Název této organizace můžeme přeložit jako Marxistický kroužek. Tato organizace podléhala velmi přísnému utajení. Skládala se z několika buněk, jejíž členové ani nevěděli, kdo členem je a kdo není. Nevědělo se ani to, kdo stojí ve vedení buněk. Další vývoj ukázal, že v čelní pozici stál Ieng Sary. 92 Schůzky pod vedením Ienga Saryho se vyznačovaly krutou 89 SHORT, P.: Pol Pot, s Tamtéž s Tamtéž, P.: Pol Pot, s Ieng Sary ( ) byl jedním ze spoluzakladatelů Rudých Khmerů. Dále zastával post ministra zahraničí a premiéra v Kampučii mezi lety

30 a nelítostnou atmosférou. Byla nastavena přísná pravidla, která paradoxně on sám nedodržoval. Budoucí vůdce se zpočátku příliš neprojevoval, protože byl chudým a ne příliš dobrým studentem. Nastalo mnoho situací, ve kterých doplatil na své chybějící vzdělání. Byl pouze vyučeným učněm. Smysl svého života ovšem viděl v revoluci. Základním prvkem šířící se revoluce byl marxismus. Je potřeba důrazně upozornit na to, že revolucionáři měli o pravých základech marxismu pouze slabé povědomí. Saloth Sar přiznal, že spisům Marxe vůbec nerozuměl a Ieng Sary se nedokázal orientovat v hlavních pojmech marxismu-leninismu. Oba dva zmínění členové SKS se stali součástí FKS. 93 Zde Saloth Sar už nebyl pouze vyučeným tesařem, ale rovnocenným členem této společnosti. Četl Stalinova díla, která pro něj byla srozumitelnější než spisy Marxe nebo Lenina. Četba Stalinova díla výrazně ovlivnila budování nového režimu v Kambodži. Mezi další díla, kterými byl autoritativní vůdce ovlivněn, patřil Mao Ce-tungův traktát O nové demokracii z roku V tomto díle Saloth Sar spatřoval návod, jak vést revoluci v koloniální nebo pokoloniální zemi. Stalinovo dílo tedy bylo návodem, jak zachovat čistotu revoluční strany, a traktát byl instrukcemi na revoluci. K revoluci mělo dojít s pomocí moderní dělnické průmyslové třídy, která se v Kambodži nenacházela. Řešení tohoto problému Saloth Sar hledal opět v literatuře. Inspiraci našel v knize Pjotra Kropotkina Velká revoluce. Byly zde popisovány události spojené s velkou francouzskou revolucí v roce V této revoluci se proti monarchii vzbouřili rolníci a buržoazní inteligence. Dá se říci, že Rudí Khmerové byli tedy nejvíce ovlivněni francouzskou revoluční tradicí, Rousseauem, Montesqieuem a osvícenstvím. Samotní Kambodžané vlastně myšlenkám marxismu vůbec nerozuměli. Podřídili se mu pouze kvůli obrovské touze zbavit se francouzského koloniálního vlivu. 94 Na začátku roku 1953 se Saloth Sar vrátil zpět do Kambodže. Žil v džungli, která byla ovládaná Viet Minhem. Jeho hlavním úkolem byla infiltrace do Demokratické strany, kvůli tomuto úkolu odešel do Phnom Penhu. Díky svému učiteli Keng Vannaskaovi se Saloth Sar dostal do strany. Keng Vannasak vždy tvrdil, že všechna rozhodnutí, která jeho žák v rámci strany učinil, byla jeho a nebyl nijak ovlivňován. Podle P. Shorta šéfredaktor listu 93 Francouzská komunistická strana 94 SHORT, P.: Pol Pot, s

31 Demokratické strany prohlásil: Sar tehdy sehrál velmi důležitou roli. Byl to právě on, kde pomáhal určovat politiku strany.. 95 Politická kariéra Saloth Sara byla úspěšná. Na konci roku 1955 zastával funkci člena městského výboru ilegální Lidové revoluční strany Kambodže a rok na to byl zvolen do Ústředního výboru Komunistické strany Kambodže. Toto místo mu zajistilo post třetího nejvlivnějšího muže strany. Později, jak je již známo, byl v rámci této strany mužem číslo jedna. Sarova politika se z města přenesla i na venkov. Uprostřed kambodžských džunglí se nacházel tábor Viet Congu, ve které si Saloth Sar vybudoval povstaleckou základnu Centrála 100 V období let žil Saloth Sar v Pekingu a Hanoji. Právě zde došel k závěru, že maoistický komunismus a orientace na Čínu je tím správným Vláda Vláda Rudých Khmerů začala 17. dubna Právě tento den vítali obyvatelé Phom Penhu své osvoboditele. Některým z osvoboditelů nebylo ani patnáct let. Přicházeli ze všech koutů Kambodže, někteří z nich byli nevzdělaní a nedotčení modernizací. Rudí Khmerové ovládli klíčové instituce a chopili se moci. 97 Oficiální moc nad státem měl stále princ Sihanuka, ale rozhodující slovo bylo u Revoluční organizace Ankar padevant nebo u Vrcholné organizace Ankar loeu (Ankar). Čelní představitelé KSK do města přijeli nedlouho po osvobozencích, ovšem bez Pol Pota. Podle M. Nožiny byla politická situace země v roce 1975 velice nepřehledná, a to nejen pro místní obyvatele, ale i pro zahraniční analytiky. 98 Důkazem, že v tomto státě vládne chaos, bylo i to, že nikdo s jistotou nevěděl, kdo v zemi vládne. Vědělo se, že u moci jsou Rudí Khmerové, ale nebylo jasné, kdo je vede. Khieu Samphan, Hou Youn a Hu Nim, tito tři muži byli vždy spojováni s komunistickým povstaleckým hnutím. Zahraniční média, zpravodajské služby a i samotní Kambodžané byli přesvědčeni, že právě oni stojí ve vedení Rudých Khmerů. Na vrcholu stranické hierarchie se ale nacházeli Saloth Sar neboli Pol Pot, který rozhodoval o vojenských operacích, a Nuon Chea, který byl Saloth Sarovým náměstkem a zároveň nejvýše postavený politický komisař 95 SHORT, P.: Pol Pot, s NOŽINA, M.: Dějiny Kambodže, s SHORT, P.. Pol Pot: dějiny zlého snu. s NOŽINA, M.. Dějiny Kambodže. s

32 osvobozenecké armády. Ministrem obrany Demokratické Kampučie byl Son Sen. Tato situace dokazuje, jaký chaos v zemi vládl. 99 M. Nožina dále uvádí: situaci dále komplikoval fakt, že Rudí Khmerové přijímali nová konspirační jména vždy, kdy přijali nový úkol. Ieng Sary se ve skutečnosti jmenoval Kim Trang, ale říkal jsi i Van, Thang a Nenn;Nuon Chea se jmenoval pravým jménem Long Bunrout, znám jako Long Rith, Druhý bratr, Prastrýc; Son Sen si původně říkal Khamm, Hryzal a poté se z něho stal Khieu, Modrý aj. Také Saloth Sar se za dvě desetiletí své kariéry revolucionáře skrýval pod celou řadou krycích jmen: Pouk, Hay, Pol, 87, Prastrýc, Starší bratr, První bratr a na sklonku života 99, Střed strany, Vedoucí aparát či finálně Nejvyšší organizace. Své nejznámější jméno Pol nebo Pol Pot, jak si říkal později v souladu s tradicí, která velela přidat ke jménu další libozvučnou slabiku, přijal až v roce Důvody proč si ho zvolil, nikdy nevysvětlil. 100 Pol Pot byl za předsedu KSK oficiálně potvrzen v roce Do té doby o jeho funkci vědělo přibližně dvě stě Kambodžanů. Tito lidé samozřejmě patřili do kruhu jeho nejbližších přátel. Ani jeho přátelé ovšem netušili, že jeho pravé jméno je Saloth Sar. 101 Počátek vlády Rudých Khmerů je spojován s krvavým masakrem. Nový režim dal popravit téměř všechny vládní představitele a významnější osobnosti Lon Nolova režimu. Lon Nol stihl emigrovat do USA, čímž si zachránil život. Rudí Khmerové se zbavili i těch, kteří by mohli jejich režim ohrožovat. To znamená, že popraveni byli intelektuálové a spolu s nimi všichni, kdo byli pro nový režim nežádoucí. Někteří měli štěstí a postihly je pouze represálie nebo byli donuceni k opuštění země. 102 Při začátku revoluce bylo prvním krokem vysídlení měst. Tento tah byl útokem na americkou špionážní síť. Ovšem hlavním cílem nebylo lepší potravinové zásobování, ale především upevnění politické moci. Díky Lon Nolovým skupinám mohla být tato moc velice ohrožena. Rudí Khmerové našli výmluvu v podobě obavy před americkým bombardováním. Lidé si s sebou vzali pouze osobní a nejnutnější věci, protože odcházeli jen na dva nebo tři dny. Proběhl tak masový přesun více než dvou milionů lidí. 103 Tento přesun proběhl v nejteplejším měsíci roku. Díky tomu přišli o život při přesunu desetitisíce lidí. Na konci vlády Rudých Khmerů žilo na venkově 97 procent celé kambodžské populace. Režim v tomto období zrušil peníze a osobní vlastnictví, uzavřel 99 NOŽINA, M.. Dějiny Kambodže. s. 100 Tamtéž s Tamtéž s Tamtéž s SHORT, P. Pol Pot: dějiny zlého snus

33 státní hranice, omezil zahraniční obchod, a to velice výrazně. Co s týče národního hospodářství, tak to se vyznačovalo především snahou o soběstačnost. Průmyslová výroba téměř zanikla. Hospodářství celkově zaznamenalo propad. Lidé v jihovýchodních a východních komunách žili v relativně lepších životních podmínkách. Jejich pracovní náplní bylo pěstování rýže a jiné zemědělské práce. Pracovní týden měl devět dní a desátý den probíhalo politické školení. Režimem byl předepsán i oděv, nosil se černý stejnokroj a pracovalo se od rána do večera. Kambodžané neměli žádný osobní život, protože ten byl podřízen novému režimu. 104 Všichni obyvatelé Kambodže byli náhle odříznutí od okolního světa. Do politického světa vniklo silné nacionalistické smýšlení, které propagovalo jen jedno. Kambodža a její obyvatelé musí spoléhat jen sami na sebe. Média vybízela lid k nezávislosti na cizích národech, k samostatnosti a soběstačnosti. Toto nabádalo kambodžskou populaci k rasismu a pocitu vlastní nadřazenosti. 105 V Kambodži žily i etnické menšiny, které díky režimu a mediálnímu tlaku perzekucím neunikly. Nejhůře na tom byli muslimští Čamové, kteří byli přinuceni k tomu, aby si změnili jména, zbavili se vousů, začali se jinak oblékat. Tito muslimové museli začít jíst vepřové maso a především se vzdát svojí víry. I přes toto všechno bylo povražděno zhruba muslimů, tedy více než polovina. Další etnickou menšinou na tomto území byli Vietnamci a Číňané. Tyto komunity byly spíše donuceny k odchodu, ale ne vždy tomu tak bylo. Roku 1977 se vztahy mezi Vietnamem a Kambodžou výrazně zhoršily. Tisíce Khmerů vietnamského původu bylo vyvražděno. Dále bylo zrušeno náboženství a zavedena nová khmerština. 106 Nový režim byl zpočátku velmi opatrný. Důvod byl jediný, nové vedení zavádělo nové pořádky a na boj s Vietnamem nezbýval čas. To byl důvod, proč nebyli členové etnických menšin zabíjeni. Dalším z důvodů byla Čína, která byla v roli velkého spojence Rudých Khmerů ti si nemohli dovolit tuto zemi, která byla jejich vzorem, znepřátelit Politický systém V roce 1976 se zasedání vlády zúčastnil princ Sihanuk. Vládou byla schválena nová ústava. Na základě této nové ústavy dostala země jméno Demokratická Kampučie a přišla vlna znárodňování výrobních prostředků. 104 NOŽINA, M.. Dějiny Kambodžes KUBEŠ, A. Kampuchea. s TERNON, Y. Genocidy 20. století: zločinný stát. s

34 Výkonná moc Demokratické Kampučie byla v rukou prezidia. Princ Sihanuk byl oficiálně v čele tohoto prezidia. Na řadu přišly parlamentní volby do lidového shromáždění, které byly naprostou fraškou. Princ Sihanuk na úkor těchto voleb oznámil svoji rezignaci a byl společně se svojí rodinou uvězněn v královském paláci. Jeho místo v čele státního prezidia nahradil Khieu Samphan a do čela vlády se dostal Pol Pot. Ministrem zahraničí se stal Ieng Thritih, ministrem obrany pak Son Sen a Hu Nim byl dosazen na hlavního představitele ministerstva informací. 107 V Kambodži mělo při převratu jít o jakýsi demokraticko-centralistický model vládnutí. I když mělo jít o jakési kolektivní rozhodování, tak byl u moci od roku 1976 výhradně Pol Pot. Rudí Khmerové experimentovali s utopickým socialismem. Díky snahám o dosažení naprosté soběstačnosti a hospodářské reformy byl způsoben hladomor, který si vybral svoji daň v podobě statisíců mrtvých lidí. 108 V Kambodži se utvářel specifický druh režimu, který byl propojován komunismem a nacionalismem. Situace uvnitř strany nebyla jednoduchá, a to díky mnoha frakcím uvnitř politické strany, které měly odlišné názory. K ustálení situace přikročilo ústřední vedení KSK k mnoha stranickým čistkám. Vláda v zemi se stávala méně stabilní, což předpovídalo její pád. Pol Pot v roce 1977 oznámil, že se stal generálním tajemníkem organizace Ankar, která spadala pod KSK. 109 Komunistická strana Kampučie byla roztříštěná a rozdělená na několik frakcí. Pro Kambodžu byl charakteristický nejednotný způsob vlády, nejednotné zavádění ideologie. Problémy byly i na úrovni provincií. Mezi provinciemi vznikaly obrovské rozdíly, a to i díky tomu, že každá si zákon a příkazy vykládala jinak. Tato situace je pro komunistický režim zcela netypická. Pro komunistický režim je naopak typické centralizované rozhodování, to můžeme vidět v Číně, která byla velkým spojencem režimu v Kambodži. Toto centralizované rozhodování v Kambodži neprobíhalo. I když byla země izolovaná od okolního světa, tak některé informace se na povrch dostaly. Je smutné, že okolní svět se od Kambodže odvrátil. Tento stát pravděpodobně nebyl dostatečným důvodem pro zásah USA a jiných západních států. Díky izolované ekonomice a agrárnímu kolektivismu se režim zhroutil sám. Přispěla k tomu i paranoia vedoucích představitelů země. Díky tomu bylo prováděno stále více a více čistek ve vlastních řadách. Tyto čistky zasadily Rudým Khmerům a režimu velkou ránu. 107 NOŽINA,. Dějiny Kambodže. s MABBETT, Ian W a David P CHANDLER. Khmerové: zločinný stát. s NOŽINA, M. Dějiny Kambodže. s

35 Rudí Khmerové svoji vládu ukončili útokem na Vietnam, který ihned útok vrátil. Sedmého ledna roku 1979 byl dobyt Phnom Penh a Kambodža byla osvobozena. Vše, co zbylo po vládě Rudých Khmerů, byla jen zpustošená země Charakteristika režimu Revoluce Rudých Khmerů měla přinést třídní rovnost mezi obyvatelstvem Kambodže. Strana byla přesvědčena, že celá společnost se musí vrátit na nejchudší venkovskou vrstvu a odtud budovat novou společnost. Realizace tohoto plánu nastala ihned v roce 1975, kdy se Rudí Khmerové chopili moci. Jeden týden stačil k tomu, aby bylo vysídleno hlavní město Kambodže. Vysídlování bylo spojeno s popravami důstojníků a elit Lon Nolova režimu. Pouze samotné vysidlování si vyžádalo zhruba obětí. Byli to především nemocní, starci a děti. Ne všichni zvládli náročnou cestu na venkov. 110 K evakuaci bylo využito americké bombardování. Příslušníci Rudých Khmerů rozšířili poplašnou zprávu o bombardování. Tento tah byl úspěšný z toho důvodu, že Kambodžané nemohli vědět o ukončení bombardování, které proběhlo již v roce O několik dní později byla vyprázdněna všechna velká města. Přesný počet obětí asi nikdy nebude určen, ale pravdou je, že příslušníci Rudých Khmerů se k obyvatelům chovali velmi agresivně a povýšeně. 111 Vylidnění měst mělo podle Khmerů tři důvody. V tom prvním bylo vylidnění úzce spjato s jejich ideologií. Rudí Khmerové věřili, že vykořisťovateli rolnictva jsou lidé žijící ve městech. Obyvatelé města byli pokládáni za příživníky, kteří ničím nepřispívají do společnosti. Druhý důvod můžeme shrnout jako ideologický. Bylo potřeba, aby se kambodžská společnost zbavila majetku a nastala rovnost obyvatelstva. Tento fakt zajistil rychlý odchod lidí z měst. Třetím důvodem bylo to, že Khmerové věděli, jak zacházet s rolníky, ale u obyvatelstva z měst si nebyli jisti. Nejjednodušší tedy bylo přeměnit je na rolníky. Pol Pot měl jasnou vizi, jak přeměnit Kambodžu na nezávislý agrární komunistický stát. K této přeměně sloužil osmibodový program, který obsahoval: 1. evakuaci obyvatelstva ze všech měst, 2. zrušení všech trhů, 3. zrušení měny bývalého režimu a stažení peněz, které se nacházeli v oběhu, 4. poslání buddhistických mnichů na pole, kde měli pěstovat rýži, 110 NOŽINA, M. Dějiny Kambodže s JOHNSON, P.: Dějiny 20. století, s

36 5. popravení všech vůdčích osobností, které byly spjaty s minulým režimem, 6. zřízení družstev a zavedení komunálního stravování, 7. vyhnání veškeré vietnamské menšiny ze země, 8. vyslání jednotek na hranice, zejména s Vietnamem. 112 Život v nové Kambodži měl svá specifika. První můžeme jmenovat agrární politiku Rudých Khmerů. Tato politika přinesla vylidnění měst a vytvoření rolnického národa. Přednost měli původní obyvatelé vesnic a znevýhodňováni byli bývalí měšťané. Pro vesničany byly připraveny větší příděly potravin a lehčí práce. To stálo za vznikem nenávisti mezi skupinami obyvatelstva. 113 Dalším charakteristickým rysem režimu byl represivní přístup. Zažily ho všechny pro režim nepohodlné osoby. Mezi nepohodlné byli řazeni intelektuálové, přívrženci minulých režimů, menšinová etnika a věřící. Všechny tyto osoby byly vyslýchány, mučeny a popravovány. 114 A Jones uvádí, že mezi charakteristický projev Khmérů patřilo prohlášení: Pro zemi, kterou budujeme, stačí milion dobrých revolucionářů. Zbytek nepotřebujeme. Radši zabijeme deset přátel, než bychom nechali naživu jednoho nepřítele. 115 Přísné podmínky a nesmyslné zákazy byly synonymem pro každodenní život v Kampučii. Lidé byli sdružováni v komunách, pracovalo se v desetidenních cyklech a každý desátý den probíhalo politické školení. Vězení zde nebylo, trestem byly nucené práce. V černé knize komunismu S. Courtois tvrdí, že se Pol Pot vyjádřil k otázce vězení v roce 1978: Nemáme žádná vězení a ani neužíváme slovo vězení. Špatné živly jsou určeny k výrobním úkolům. 116 Byly zrušeny peníze a jako odměnu za práci lidé dostávali malé příděly potravin. Díky novému režimu zanikaly rodiny a pod kontrolou Rudých Khmerů vznikaly rodiny nové. Partneři si byli přiděleni a jejich komunikace musela být minimální. Děti byly rodičům odebírány Ve věku sedmi let nastupovaly do škol, kde se učily pouze o khmerském režimu. Provozování jakýchkoli aktivit muselo být povoleno. S tím souvisí zrušení sportu a například i hraček. Nemoc se v Kambodži považovala za odpor proti režimu. Celý národ musel pracovat na budování nové země. Akutní nedostatek potravin zavinil smrt mnoha Kambodžanů BRUCE SHARP: Untagling Cambodian History, part three, načteno z: [online]. [cit ]. 113 JONES, A.: Genocide, s Tamtéž s COURTOIS, S. a kol.: Černá kniha komunismu, II, s Tamtéž s NOŽINA, M. Dějiny Kambodže. s

37 2.1.5 Lidová Kambodža Vietnam vyhrál nad Rudými Khmery s pomocí khmerských uprchlíků, kteří založili Jednotnou frontu národní spásy (KUFNS). Už na konci roku 1978 obsadila vietnamská vojska provincie, které sousedí s Vietnamem a s Laosem. Největší boje propukly na jihovýchodě země a 7. ledna 1979 vojska vstoupila na území hlavního města. 118 Kambodža byla zbídačenou zemí a vietnamská vojska vítala jako své osvoboditele. Ihned po invazi byla s vietnamskou pomocí založená strana, která se měla ve zbídačené zemi ujmout moci. Lidová revoluční strana Kampučie (LRSK), která se skládala z rudých Khmerů, kteří v rámci stranických čistek utekli ze země. Kampučská lidová republika (KLR) byla vyhlášena už 11. ledna 1979, tedy čtyři dny po osvobození. KLR jako suverénní stát uznal pouze Sovětský svaz a jeho socialistické státy. Oficiálně byl stát řízen LRSK, ale moc zůstala ve Vietnamu. Prezidentem byl zvolen Heng Samrin, který byl zároveň i v čele řídícího orgánu LRSK. Premiérem byl jmenován Pen Sovan. Na další významné posty Vietnam dosadil členy Rudých Khmerů, kteří uprchli v letech V předních řadách vlády se objevili i imigranti z řad komunistů Sihanukovy vlády. Vietnam měl na území Lidové Kambodžské republiky své poradce, kteří byli rozmístěni u všech stěžejních postů. Kambodžská politika byla řízena tzv. skupinou A Opozice K úplné porážce Rudých Khmerů nedošlo. I když jejich vláda byla vystřídána vládou novou, Pol Pot si nechtěl úplnou porážku přiznat. Se svými nejoddanějšími se skrýval na hranicích Kambodže a Thajska a čekal na svoji novou příležitost ke svržení nového režimu. 120 V roce 1979 oficiálně vedl rudé Khmery Khieu Samphan, který chtěl vylepšit špatnou pověst tohoto hnutí. Byla vyhlášena Vlastenecká demokratická fronta velké národní jednoty Kampučie. Hlavní postavou byl i nadále Pol Pot, který se staral o chod komunistické strany a řídil Národní armádu Demokratické Kampučie, což byly ozbrojené složky Rudých Khmerů. Zprávy z roku 1981 jasně říkaly, že komunistická strana byla rozpuštěna. Tato zpráva však měla pouze matoucí charakter. Existence strany byla oficiálně ukončena, ale Pol 118 GOTTESMAN, Evan R a David P CHANDLER. Cambodia after the Khmer Rouge: inside the politics of nation building.. s NOŽINA, M. Dějiny Kambodže. s ROWLEY, K. Second Life, Second Death: The Khmer Rouge After s

38 Pot se svými nejvěrnějšími byl stále u moci. Na povrch neustále vyplouvaly zprávy o jejich hrůzných činech a mínění okolního světa bylo neměnné. 121 V nekomunistické opozici bylo zhruba vojáků pod hlavičkou jednotky Khmerské lidově národní fronty osvobození (KPNLF), kterou založil Son Sann. Son Sann byl vedoucí představitel pravicového hnutí Khmer Serei. 122 Jednalo se o hnutí, které bylo založeno v 50. letech 20. století a působilo převážně v džungli. Bylo sympatizanty Lon Nola, takže protisihanukovské. Členy byli profesionální vojáci z Lon Nolovi armády. Další složkou jsou stoupenci Sihanuka. Toto odbojové uskupení bylo nejmenší, ale díky Sihanukovi, který pobýval v severokorejském exilu, mělo zahraniční podporu. Vedeno bylo Ranariddhem, což byl Sihanukův syn, vystupovalo co by součást Jednotné národní fronty pro nezávislou, neutrální, mírovou a spolupracující Kambodžu (FUNCINPEC). 123 Do jednotlivých protivietnamských hnutí přicházelo více a více mužů. Tato hnutí nebojovala jen proti Vietnamu, ale i proti sobě. Každá skupina měla jinou ideu a díky tomu docházelo k častým konfliktům. 124 Čína společně se západními státy apelovala na Sihanuka, aby se vrátil do politiky. Stáli o zvýšení vážnosti Demokratické Kampučie. Sihanuk nejprve svůj návrat odmítal, ale později navrhl založení trojkoalice, která se mě skládat z Rudých Khmerů, Son Sannova hnutí a FUNCINPEC. Jednání bylo dlouhé a těžké, ale v roce 1981 dosáhla tato trojkoalice shody. Rudí Khmerové odstoupili od ultraradikální ideologie a zaměřili se na boj proti Vietnamu. Vytvořili vojenskou organizaci, která byla na tento boj orientovaná. V roce 1982 byla ustanovena exilová Koaliční vláda demokratické Kampučie (CGDK). Exilová vláda byla tvořena Rudými Khmery, Son Sannovým hnutím a FUNCINPEC. Tato vláda neměla velkou moc. Výhodou bylo, že ji podporovali západní státy a Čína. Za zmínku stojí i to, že CGDK získalo křeslo v OSN. Prezidentem byl jmenován Sihanuk, premiérem Son Sann a vicepremiérem Khieu Samphan, který měl na starost i zahraniční politiku. Právě úkol ministra zahraničí byl nejvýznamnější v kontextu exilové vlády. Tato koaliční vláda přečkala celých deset let. Toto období bylo obtížné a koalice se shodovala pouze v zásadních otázkách. V trojkoalici vládla nedůvěra a každá část koalice 121 JUŠKA, B., Dopady působení Rudých Khmérů na stabilitu a postavení Kambodže v regionu: bakalářská práce. Praha: Vysoká škola ekonomická, Fakulta mezinárodních vztahů, Tamtéž 123 Tamtéž 124 NOŽINA, Miroslav. Dějiny Kambodže. s

39 prosazovala své zájmy. Nemožná spolupráce byla i mezi vojenskými jednotkami CGDK. Prezident stále pobýval v zahraničí a pravomoci premiéra byly omezeny. Tato vláda neměla pro historii ani politický vývoj Kambodže velký význam. Trojkoalice nebyla uznána KLR a vojenské jednotky CGDK byly často terčem ozbrojených sil KLR. Provietnamsky orientované jednotky slavily úspěch mezi lety , a to z důvodů zahnání opozičních jednotek až do sousedního Thajska. Vláda KLR byla stále aktivní a do obrany země zapojovala své obyvatele. KLR mělo pod kontrolou centrální část Kambodže a vojska Demokratické Kampučie operovala v horách, ale jen do doby, než na ně zaútočili KLR. 125 Obyvatelé Kambodže cítili, že situace je velice napjatá, ale nedokázali se v ní orientovat. Za právoplatnou vládu byla považována KLR, už jen z toho důvodu, že byla na domácí půdě. Na mezinárodní úrovni byla oficiální exilová vláda trojkoalice. CGDK se soustředila spíše na vojenské aktivity a při osvobozování země útočila i na nevinné. Toto se stávalo především na venkově, což nebyl nejlepší obraz a hlavně to nebyl důvod k podpoře CGDK Mírové urovnání V roce 1987 došlo ke schůzce, které se účastnil princ Sihanuk a Hun Sen, což byl zástupce LRK. Schůzka nevedla k žádnému závěru, ale byl to krok k poctivému urovnání kambodžské situace. Zájem SSSR upadl a pobyt vietnamských vojáků na území Kambodže byl příliš nákladný. Vietnamští vojáci se tedy chystali k odchodu ze země. Druhou věcí bylo, že Vietnam zoufale potřeboval nové obchodní partnery. Budoucnost byla spatřována v Číně a USA. Vietnam věděl, že pokud chtějí navázat obchodní nebo diplomatické vztahy, musí navždy opustit Kambodžu. 126 Okupace byla ukončena v září 1989 a vztahy mezi Vietnamem a Čínou se rychle zlepšovaly. Thajsko se začalo orientovat na vietnamský trh. V roce 1991 byla ustanovena Nejvyšší národní rada (SNC), která se starala o příměří a o politické působené v zemi do následujících voleb. Byla podepsána Dohoda o všeobecném politickém urovnání kambodžského konfliktu. Podepsalo ji devatenáct vlád a zástupci tří opozičních skupin 125 NOŽINA, Miroslav. Dějiny Kambodže. s Tamtéž s

40 v Paříži 23. října V dohodě stálo, že má dojít demobilizaci armády, a to z celých 70%, což bylo později porušeno Stranou demokratické Kampučie. 127 Byl přijat mírový plán, který potvrdil čtyři hlavní frakce (FUNCINPEC, Rudí Khmerové, Khmer Serei, Lidová revoluční strana Kampučie). Tyto frakce se měly podílet na státní správě, a to až do doby řádných voleb. Volby byly naplánovány na květen roku Dohled nad příměřím a volbami převzala Rada bezpečnosti OSN. Byla tedy zřízena Dočasná správa Společnosti národů v Kambodži (UNTAC). Tato mise byla ve své době nejnákladnější a nejrozsáhlejší. Zúčastnilo se jí vojáků a úředníků. Cena této mise byla přibližně 2,8 miliard dolarů. 128 Na tvorbu tohoto mírového procesu dohlížel Japonec Jasuši Akaši. I dnes vzniká otázka, zda měli Rudí Khmerové od počátku v úmyslu podmínky Pařížské smlouvy dodržet mnoho reakcí. Sami se hájí tím, že část vietnamských sil v zemi zůstala. Je potřeba si uvědomit, že vietnamské síly byly Rudými Khmery považovány za obyvatele Kambodže, protože po dlouhá léta v zemi žily i když měli vietnamský původ. Dalším argumentem bylo, že samotná kontrola Phnom Phenské vlády OSN je neuspokojivá. Vláda prý i nadále disponovala skutečnou mocí. 129 Po roce 1989 je významnou postavou kambodžské politiky Hun Sen, který v roce 1977 utekl do Vietnamu kvůli obavám o svůj život v procesu stranických čistek Rudých Khmerů. Po vietnamské invazi nastoupil na post ministra zahraničí. Jeho kariéra stoupala vzhůru a roku 1985 se stal premiérem. Po odchodu ze země se distancoval od komunistického smýšlení a přešel k pravé straně politického spektra. Hlavním cílem jeho politiky bylo udržení své moci, a to za jakoukoli cenu. V roce 1991 mohli kambodžští obyvatelé ve své zemi přivítat prince Sihanuka, který se vrátil z exilu. V zemi bylo také více pracovníků OSN. Princ vystupoval proti Rudým Khmerům a snažil se spojit s FUNCINPEC a Hun Senem a jeho v této chvíli již pravicově orientovanou Stranou kambodžského lidu (SKL). 130 Zástupce Rudých Khmerů Khieu Samphan byl zbit davem kambodžských obyvatel, které k tomuto činu naváděla tajná policie, jež byla pod patronátem Hun Sena. Khieu 127 NOŽINA, Miroslav. Dějiny Kambodže s The Banyan Tree: Untangling Cambodian History. Mekong.net [online] [cit ]. Dostupné z: JUŠKA, B., Dopady působení Rudých Khmérů na stabilitu a postavení Kambodže v regionu: bakalářská práce. Praha: Vysoká škola ekonomická, Fakulta mezinárodních vztahů, ZELENDA, Jiří. Kambodža. s

41 Samphan měl velké štěstí, když ujel v opancéřovaném voze, jinak by byl zabit. V této chvíli stojí v čele Rudých Khmerů opět Pol Pot. V roce 1992 Rudí Khmerové odmítli složit zbraně a situace se stávala opět napjatou. Phnom Penh se zbraní také nevzdal. Tajná policie nebyla kontrolována, navíc pracovala s velkou mocí. V této chvíli se ukázala práce OSN jako zbytečná. Nedovedla si poradit s narůstajícím násilím. Vojáci neměli za úkol mír vynucovat. Při návratu Pol Pota mnoho Vietnamských obyvatel odešlo zpět do Vietnamu, protože se báli opakování historie a krvavých masakrů. Za krvavými útoky nestáli jen Rudí Khmerové, ale i Hun Senova Strana kambodžského lidu. Právě jeho tajná policie se dopouštěla násilí na politických odpůrcích První svobodné volby První svobodné demokratické volby Kambodže proběhly května Účast Kambodžanů u voleb byla nad očekávání vysoká, a to i přes výhružky Rudých Khmerů a nedodržení mírových dohod. Statistika uvádí, že se voleb zúčastnilo téměř 90% voličů, což znamená zhruba 4 milióny obyvatel. Ve hře bylo 120 křesel Národního shromáždění. 58 křesel získal FUNCINPEC, kterou vedl Sihanukův syn Ranariddh, Hun Sen a jeho strana SKL získala 51 křese. Deset křesel čekalo na Son Sannovu Buddhisticky Liberálně demokratickou stranu, frakce FUNCINPEC spolu se stranou Hnutí za národní osvobození Kambodže MOULINAKA obsadilo 1 křeslo. Ve hře bylo dalších sedmnáct stran, které se do Národního shromáždění neprobojovaly 132 V této fázi nastala patová situace a ani jedna z vítězných stran nebyla schopna složit vládní kabinet. Řešení nabídl Sihanuk, a to formou dvou premiérů. Premiéry se stali Norodom Ranariddh a Hun Sen. 133 Vláda si jako hlavní cíl stanovila zajištění míru v zemi a potřebnou prosperitu. Po prvních svobodných demokratických volbách bylo jasné, že dalších pět let v zemi bude ve znamení bojů o moc, protože výsledky voleb nebyly uspokojivé pro všechny zúčastněné. Jedním z nespokojených byl i princ Norodom Chakrapong, který prohlásil sedm provincií na východě od řeky Mekong za autonomní oblasti. Počítal s podporou Vietnamu, ale ta nepřišla, takže vše zůstalo při starém. Podle nové ústavy, která byla schválena , vznikla konstituční monarchie s názvem Království Kambodža. Ústava byla podepsána vládcem, princem Sihanukem, který 131 ZELENDA, Jiří. Kambodža. s NOŽINA, Miroslav. Dějiny Kambodže. s ZELENDA, Jiří. Kambodža. s

42 se stal králem. Těmito volbami se Kambodža oficiálně stala suverénním státem a moc měla pouze ve svých rukou Vietnam Otec Vietnamské revoluce Za otce Vietnamské revoluce můžeme pokládat Ho Či Mina. Vlastním jménem Nguyen Sinh Cung. Přezdívka Ho Či Min může v překladu znamenat ten, kdo osvětluje cestu. V roce 1920 si Ho Či Min přečetl Leninovu publikaci Teze o národnostních a koloniálních otázkách. Byl z tohoto díla nadšen. V tomto díle viděl řešení problému Indočíny. V této době zahraniční kapitalisté našli v Indočíně volné trhy a suroviny, ovšem na úkor místních obyvatel, kteří byli vykořisťováni. Četbou těchto Leninových spisů se z Ho Či Mina stal marxistický revolucionář namísto socialistického vlastence. Sám Ho Či Min se k Leninově dílu vyjádřil: 135 Jaké emoce, nadšení, prozření a důvěru ve mně toto dílo probudilo! 136 Ho Či Min byl zastáncem teorie, že komunismus je vhodnější spíše pro asijské než pro evropské země. Narodil se v střední ekonomické vrstvě, otec byl zaměstnancem státních služeb, což Ho Či Minovi dalo možnost dobrého vzdělání. Mluvil několika jazyky. Díky své neústupnosti byl z několika škol vyloučen. Zkusil mnoho povolání. Můžeme jmenovat námořník, asistent fotografa v Paříži nebo pomocný kuchař. V roce 1923 Ho Či Min odcestoval z Paříže do Moskvy, kde pracoval pro Komunistickou internacionálu. V Moskvě měl velmi dobré vztahy s Borodinem, který byl zásadním spojencem pro Komunistickou internacionálu v Číně. Ještě téhož roku Ho Či Min odcestoval do Číny, kde zůstal následující dva roky. V Číně poznal několik funkcionářů místní komunistické strany. Další roky strávil Ho Či Min na cestách. Cestoval především mezi Asií a Moskvou. V roce 1930 měl pod patronátem sjezd Komunistické strany Indočíny, který se konal v Hongkongu. V roce 1931 ho zatkla britská policie. Po té Ho Či Min udržoval velmi těsné kontakty s nezákonným komunistickým hnutím v Asii. V roce 1942 byl v Číně opět zatčen. Krátce po zatčení byl propuštěn, ale nemohl cestovat v takové míře jako dříve. Výsledkem toho byl život revolucionáře, který často měnil svá bydliště i jména NOŽINA, Miroslav. Dějiny Kambodže. s BROWN, A. Vzestup a pád komunismu. 1. vyd. Brno: Jota, DUIKER, W. Ho Či Min: [životopis]. 1. vyd. Praha: BB art, str BROWN, A. Vzestup a pád komunismu. 1. vyd. Brno: Jota,

43 2.2.2 Vývoj Vietnamu před 2. světovou válkou Synonymem bojů za nezávislost ve Vietnamu je jméno profesionálního revolucionáře Ho Či Mina. Počátky bojů Vietnamu za nezávislost můžeme vidět ve třicátých a čtyřicátých letech dvacátého století. Tento levicově orientovaný novinář měl před sebou jedinou vizi, a tou byl nezávislý Vietnam. Idea nezávislého Vietnamu tedy stála za zrodem Komunistické strany Indočíny v roce V roce 1887 byl Vietnam pod správou Indočínské unie, která se skládala z Kočinčíny, Annamského císařství, Tonkinu a z Kambodžského království. Indočínská unie byla spravována Francií, která v této oblasti prováděla značné snahy o modernizaci tohoto území. Modernizace se týkala průmyslu dopravní infrastruktury, s čímž souviselo vyvlastňování půdy. Vesničané obdělávali půdu, jako společný majetek a toto vyvlastňování narušilo stávající život. Díky těmto změnám bylo posíleno antikolonialistické hnutí. Obyvatelům vietnamského venkova se nelíbily změny, které nastaly. Antikolonialisté založili v květnu roku 1941 Ligu boje za nezávislost Vietnamu (Viet Minth). Viet Minh byl založen za účelem pomoci těm, kteří byli pronásledováni režimem. 138 Liga boje za nezávislost Vietnamu byla velikou zásluhou Ho Či Mina. Ho Či Min byl sice silně levicově orientován, ale Viet Minh se skládal z mnoha myšlenkových a názorových směrů. Mezi členy najdeme nejen komunisty, ale i nekomunisty orientované antikolonisty a mladé intelektuály. Hlavní cíl Viet Minhu bylo získání venkovského obyvatelstva. Je nutné podotknout, že venkov Vietnamu obýval zhruba 95% celé populace. Svého cíle chtěli dosáhnout tak, že se zasazovali o práva chudých, slibovali demokratické volby a vše vysvětlovali jednoduchým způsobem, snažili se přiblížit lidem. Viet Minh nejdříve operoval v oblastech džungle a odtud se šířil dále. Stal se partnerem partyzánů, kteří dostávali informace o pohybu japonských jednotek. Partyzáni také využívali logistickou síť Viet Minhu. Liga boje za nezávislost Vietnamu měla z tohoto spojenectví zajištěnou dodávku zbraní Vyhlášení Vietnamské demokratické republiky Po konci druhé světové války byly Francii připisovány zásluhy v boji proti Japonsku. Americký prezident Harry S. Truman vyjádřil podporu francouzskému koloniálnímu vlivu v Indočíně. Podle Postupimské dohody byl Vietnam rozdělen na Severní a Jižní, a to podél 138 FREY, Marc a David P CHANDLER. Dějiny vietnamské války: tragédie v Asii a konec amerického snu. s KAMAS, Daniel a David P CHANDLER. Válka ve Vietnamu: s

44 17. rovnoběžky. 140 Jih patřil francouzským jednotkám a na Severu postupovali stoupenci vůdce Čankajšeka. Obyvatelstvo v tomto regionu trpělo hladomorem. Jejich přítelem se stal Viet Minh, který těmto lidem pomáhal a v podstatě kontroloval sever země. Na jihu země se o moc přely dvě skupiny. První kolem sebe soustřeďoval Bao Dai a druhou Hoa Hao. Tyto skupiny uzavřely mír s Viet Minhem, ale po tom, co byla města obsazena Francouzi, se přidali na jejich stranu. Severní Vietnam byl stále drancován čankajškovci. Druhého září 1945 byla vyhlášena Ho Či Minhem Vietnamská demokratická republika (VDR). Tato nově vzniklá republika neměla žádnou podporu a tlačila na USA, aby ukončily drancování na severu země a zastavily návrat francouzů na Jih. 141 Čankajšek se v roce 1946 dohodl s Francouzi a vzdal se svého vlivu na severu. Na oplátku toho se Francie vzdala svých hospodářských výhod na území Číny. Ho Či Min pro uznání své republiky musel Francii přistoupit na podmínku, která jim zaručovala pětiletou kontrolu i nad severem země. 142 K porušení této dohody došlo v roce 1946, kdy byl na jihu země vyhlášen nový stát Kočinčína pod hlavičkou Francie. Došlo i k bombardování přístavu Haiphong. Oběti tohoto bombardování se počítaly na tisíce. Šlo především o civilisty. 143 Tímto byly u konce všechny snahy, při kterých by mohlo dojít k jakékoli dohodě mírovou cestou. Ho Či Min a Viet Min se postavili proti francouzské nadvládě Vietnam v době bipolarity světa Vývoj v Indočíně a zvláště ve Vietnamu úzce souvisel s vývojem studené války. Americký prezident Harry S. Truman odmítal jakoukoli spolupráci se SSSR. 144 V prvních letech po válce bylo jasné, že SSSR se nespokojí pouze s vlivem, který má v Evropě, ale bude chtít expandovat i do Asie. Už na konci 2. světové války byla obsazena severní část Korejského poloostrova a Mandžusko. V Číně se dostával k moci Mao Ce-tung, který roku 1949 vyhlásil Čínskou lidově demokratickou republiku. 145 Lidé v demokratických státech se začali bát, že se komunismus může rozšířit do celého světa. Na světové scéně se objevil konflikt, který trval několik desítek let. Tento spor mezi dvěma supervelmocemi měl pozdější vliv na dění ve Vietnamu. Svět se stal bipolárním. USA měly po 2. světové válce nového nepřítele, kterým byl právě komunismus. 140 Konference konaná po 2. světové válce v Postupimi. Účastníci byli SSSR, USA,Spojené království 141 FREY, Marc a David P CHANDLER. Dějiny vietnamské války: tragédie v Asii a konec amerického snu. s Tamtéž s Tamtéž s NÁLEVKA, Vladimír. Studená válka: s Tamtéž s

45 Cílem USA bylo vybudování ekonomicky silného a soběstačného Japonska, které mělo sloužit jako bariéra proti čínskému a sovětskému komunismu. K zamezení příchodu komunismu sloužily dodávky zbraní, podpora antikomunismu, vytváření organizací kolektivní obrany a hospodářská pomoc podporující liberální kapitalismus. Veškerou pomoc zajišťovali Američané. Jihovýchodní Asie byla pro USA klíčovou destinací. Měla sloužit Evropě a Japonsku jako surovinový trh a postupem času se z ní mělo stát menší centrum, které by bylo propojeno s celým světem. Podmínkou bylo uznání západních hodnot a západního modelu společnosti USA a konflikt v Indočíně Svět byl rozdělen na dvě poloviny a indočínský konflikt mezi francouzskými kolonialisty a Viet Minhem nebyl stále u konce. Před bipolarizací světa USA považovala tento konflikt za koloniální válku, ale po změnách, které na mezinárodní politické scéně proběhly, se tento spor změnil ve válku mezi Východem a Západem, alespoň z pohledu USA. Za strůjce všech komunistických povstání považovali Američané Sovětský svaz, který podle nich tento konflikt dlouhodobě plánoval. V západním světě byly proto ostře sledovány aktivity Viet Minhu. Spojené státy americké byly pro ukončení kolonialismu v Indočíně. Hlavním cílem bylo to, aby toto území nepřipadlo do rukou nepříteli, tedy komunistům. Spojené státy podporovaly francouzskou vládu v boji proti komunismu. V této chvíli byly USA stále v roli pozorovatelů. Naléhaly na francouzskou vládu, aby umožňovala vznik nacionalistických skupin, které by byly v opozici nacionalistického komunistického Viet Minhu. V Elysejské smlouvě 147, která vznikla mezi Francií a Německem, bylo ustanoveno, že Francie udělí Vietnamu nezávislost a výměnou za to jí budou uděleny hospodářské výhody. 148 V čele nepříliš oblíbené vlády stál císař Bao Dai. Tato vláda vznikla pouze z dobré vůle Francie. Vietnam se stal spolu s Laosem a Kambodžou součástí Francouzské unie v Indočíně a nezávislost nebyla zase tak úplná. Hlava státu, Bao Dai, trávila většinu času mimo Vietnam a o problémy své země se příliš nezajímala. Po vítězství Mao Ce-tunga v Číně odešli čankajšovci na území Tchajwanu. 149 V této chvíli se obavy z šíření komunismu 146 FREY, Marc a David P CHANDLER. Dějiny vietnamské války: tragédie v Asii a konec amerického snu. s KAHIN, G. M.- LEWIS, J.W.: The United States in Vietnam. An Analysis in the of the History of America s Involvement in Vietnam s FREY, Marc a David P CHANDLER. Dějiny vietnamské války: tragédie v Asii a konec amerického snu s JOHNSON, P. Dějiny dvacátého století. s

46 na mezinárodním poli a v USA dostávaly na své maximum. Na úkor těchto skutečností USA založily Výbor pro vyšetřování neamerické činnosti. 150 Čínská lidová republika společně se Sovětským svazem roku 1950 uznala Vietnamskou demokratickou republiku, tedy vládu Viet Minhu. Naproti tomu byl USA uznán Vietnamský stát vzniklý na základě Elysejské smlouvy. Vietnam byl rozdělen na dvě poloviny. Jih státu byl ovládán Francouzi s americkou podporou. Severu naopak dominovala prokomunistická vláda, která měla podporu Číny a SSSR. Obě vlády si nárokovaly celý Vietnam, s polovinou nebyly spokojeni. USA podporovaly Francii stále více. Spojené státy už nebyly pouze pozorovateli, ale staly se velmi štědrým sponzorem. Koloniální mocnost obdržela 15 milionů dolarů. Tato finanční částka měla sloužit k pokrytí válečných výdajů. Tento finanční dar Francie obdržela po příchodu zprávy, že Vietnamem komunistická expanze pouze začíná. 151 Válka proti komunismu ve Vietnamu byla pro Francii finančně náročná. USA proto pomalu přebíraly válečné náklady. V roce 1954 Američané platili 80% všech válečných nákladů. 152 Francii stála válka mnoho peněz a také se potýkala s odporem samotných francouzských obyvatel. Díky této válce přišla Francie o mužů. V této ztrátě nejsou započítáni pouze mrtví, ale i zranění a zajatí Ženevská konference Ženevské konference se zúčastnili zástupci Sovětského svazu, Francie, Velké Británie a Čínské lidové republiky. Přítomni byli dva vyslanci z Vietnamu. Jeden zastupoval vládu Bao Daie a druhý Vietnamskou lidově demokratickou republiku. USA byly taktéž účastníky této konference, ale měly pouze status pozorovatelů. 154 Největší zájem Číny v této konferenci bylo zabránění USA vstupu do Vietnamu. Mao Ce-tung prosazoval rozdělení Vietnamu se zákazem pobytu jakýchkoli zahraničních jednotek na území obou případných států. Francie změnila v průběhu konference postoj vůči Vietnamu a byla rozhodnuta pro odchod svých jednotek z území. USA jako pozorovatelé doporučily Francii rozdělit Vietnam podél 17. rovnoběžky. 155 Viet Minhu měl patřit sever a jih by byl pod správou Francie. Francie se měla vzdát svých vlivů a Vietnam společně s Kambodžou a Laosem měly být 150 FREY, Marc a David P CHANDLER. Dějiny vietnamské války: tragédie v Asii a konec amerického snu. s FREY, Marc a David P CHANDLER. Dějiny vietnamské války: tragédie v Asii a konec amerického snu. s Tamtéž s Tamtéž s. 21, KAMAS, Daniel. Válka ve Vietnamu: s FREY, Marc a David P CHANDLER. Dějiny vietnamské války: tragédie v Asii a konec amerického snu. s

47 suverénními státy, kde Francie už neměla žádný vliv. Dne 8. září 1954 v reakci na tyto události bylo založeno SEATO Plánované volby v roce 1956 a úspěchy Viet Minhu ve Vietnamu V roce 1956 měla ve Vietnamu vzniknout nová vláda, která měla vzejít z voleb. Ty měly proběhnout v celém Vietnamu. Cílem těchto voleb bylo sjednocení celé země. Kontrolou nad dodržováním míru byli pověřeni zástupci z Polska, Kanady a Indie. Tuto situaci Viet Minh považoval za svoji prohru, protože by mu zůstal vliv pouze za 17. rovnoběžkou. Viet Mint kontroloval celý sever a téměř dvě třetinu jihu. Navíc by přišel o oblasti v Laosu, které spravoval společně s laoskými komunisty. Viet Minh se zasazoval o to, aby boje o moc probíhaly spíše politickou než vojenskou cestou. Komunistické hnutí bylo ve výhodě, protože většina populace Vietnamu nebyla spokojena s koloniální vládou. Viet Minh tedy představoval správnou alternativu. Jejich výhodou bylo i to, že se jednalo o hnutí, které bylo čistě Vietnamské. Díky všem těmto aspektům se předpokládalo, že ve volbách zvítězí právě Viet Minh. V této době USA převzaly bezpečnostně-politickou zodpovědnost za tento region. Tato zodpovědnost znamenala zapojení do Vietnamské války. Komunistický režim, který vládl v severním Vietnamu, se odlišoval od jiných komunistických režimů už tím, že zde nebyl ve velké míře rozvinut kult osobnosti, rolníci se podíleli na politické moci a panovala zde snaha o zrovnoprávnění žen. Můžeme se pouze domnívat, zda v těchto případech nešlo pouze o politický tah, který měl přinést podporu obyvatelstva. V oblastech, které byly pod nadvládou Viet Minhu, proběhla opakovaně pozemková reforma, díky níž přišlo mnoho lidí o život. Další byli zatýkáni nebo deportováni. Režim přiznal, že při pozemkových reformách proběhly chyby. Osoby odpovědné za tyto chyby byly potrestány zbavením funkcí. 157 Lidé viděli v komunistickém hnutí přítele. Přítele, který měl zemi osvobodit. Měl vymýtit všechen kolonialismus a korupci. V roce 1957 se ve Vietnamu začala zvedat životní úroveň. Byla dodržována svoboda vyznání. Všechny tyto úspěchy byly pro Viet Minh, později Vietkong, zásadní Jižní Vietnam a Ngo Dinh Diem Spojené státy si byly vědomy potřeby nacionalistické strany v jižním Vietnamu, která měla tvořit jakousi protiváhu Viet Minhu. Ke vzniku této nacionalistické strany se potřebovaly zbavit francouzského koloniálního vlivu. Ve Vietnamu vládlo silné národní 156 Southeast Asia Treaty Organization (Organizace smlouvy pro jihovýchodní Asii) - založeno 8. září 1954 v Manile osmi státy (Austrálie, Filipíny, Francie, Nový Zéland, Pákistán, Thajsko, USA a Velká Británie), FREY, Marc a David P CHANDLER. Dějiny vietnamské války: tragédie v Asii a konec amerického snu. s. s Tamtéž s

48 vědomí, které bylo úzce spjato s minulostí. Právě díky tomuto povědomí u Vietnamských občanů téměř vždy dostával přednost Viet Minh. Spojené státy byly přesvědčeny, že vybudováním antikomunistické varianty Viet Minhu na svou stranu přiláká více Vietnamců, kteří budou přesvědčeni o tom, že lze vybudovat svobodný Vietnam, který nebude ovládán komunistickou ideologií. 158 Hlavou jižního Vietnamu měl být člověk, který by byl proamerickou osobností. Měl to být někdo, kdo bude zdatně konkurovat Ho Či Minovi. Na toto místo byl dosazen Ngo Dinh Diem. Diem to ve svém úřadu neměl vůbec jednoduché. Část země ovládaly sekty nebo organizace, které můžeme nazvat mafií. V roce 1955 za výrazné pomoci CIA byly sekty poraženy. Diem se stal prezidentem republiky Vietnam pouze díky zmanipulovaným volbám. Ze hry o moc nad Vietnamem vyřadil i císaře Bao Daie. 159 Diem odmítl celovietnamské volby, které byly naplánované na rok Stále více vzrůstala obliba Viet Minhu, který byl označován jako osvoboditel od kolonialismu. Ženevská smlouva nebyla podepsána USA ani republikou Vietnam a protest odmítnutí voleb se nějak výrazně neprojevil ani u Číny, ani u Sovětského svazu. severovietnamští vůdci byli tímto krokem velice rozlíceni, protože několik set tisíc příslušníků hnutí Viet Minh, kteří počítali s vítězstvím ve volbách, muselo odejít na sever Vietnamu. K tomu, aby byla Diemova moc upevněna, sloužil soubor opatření, který je známý pod názvem Nation building. Šlo o snahy zemi značně zmodernizovat, zvýšit životní úroveň a posílit armádu. Vietnam byl sponzorován Spojenými státy. Zajišťoval kompletní finanční podporu armády a do státní kasy přinášel až 80% financí. 160 Spojené státy se zasazovaly o demokratizaci a reorganizaci Diemova režimu. Změny spojené s tímto režimem nebyly příliš zásadní. USA svoji pomoc zaměřovaly hlavně do armádních složek. 161 jihovietnamské ozbrojené složky se skládaly letectva, námořnictva, pozemní pěchoty, námořní pěchoty a také z vojenské akademie. Vojáci byli cvičeni na boj proti ozbrojeným složkám severního Vietnamu. Diem se obával o svůj post, a proto se snažil zamezit spolupráci armádních složek. Podobný scénář se odehrával i u policie, sil sebeobrany a občanské gardy. Všechny důležité úřady měli v rukou členové Diemovy rodiny nebo blízcí přátelé. Diem byl také zakladatelem dvou zpravodajských služeb, které se navzájem sledovaly FREY, Marc a David P CHANDLER. Dějiny vietnamské války: tragédie v Asii a konec amerického snu. s PALMER, Dave Richard. Volání polnice: k historii války ve Vietnamu očima amerického generála. s FISHEL, W. R.: Vietnam: Anatomy of a Conflict, Itasca, F.E. Peacock Publishers 1968 s FREY, Marc a David P CHANDLER. Dějiny vietnamské války: tragédie v Asii a konec amerického snu. s Tamtéž s.45 48

49 Krutým způsobem se Diem zbavoval i zbytků komunistické strany a povstalců. Tyto čistky vzbudily odpor lidí v zemi. Tímto způsobem likvidoval opozici ve své zemi. Vojenské tribunály odsoudily desetitisíce lidí. 163 Obyvatelé venkova se stále více a více přikláněli na stranu komunismu a Viet Minhu. Dalším z mnoha důvodů byla i pozemková reforma, která vzala rolníkům půdu. Tuto půdu museli odevzdat velkostatkářům nebo katolickým uprchlíkům ze severu. 164 Pozemková reforma s sebou přinesla i změnu v místní samosprávě. Úředníci se sami nevyznali v zemědělství ani v místních poměrech. Vše bylo nástupem tohoto režimu zničeno, což bylo základním kamenem úspěšného tažení Vietkongu. Odpor proti těmto Diemovým krokům byl tvrdě umlčován. Zbytek komunistických povstalců se obrátil na Hanoj s prosbou o pomoc. Ta se bála o své vítězství ve volbách a komunistům nevyhověla. I bez pomoci severního Vietnamu proběhlo v roce 1958 povstání. Pro toto povstání byly typické vraždy úředníků ve správě. V roce 1958 bylo zaznamenáno 163 vražd. Toto číslo strmě stoupalo. V roce 1959 jich bylo 233 a v první polovině roku 1960 to bylo 780 vražd. 165 Vietnamská vláda začala roku 1953 v deltě řeky Mekong budovat zemědělská městečka, kam byli násilně venkovani přestěhováni. 166 Pro mnoho venkovanů toto bylo jedním z nejtěžších období. Jejich víra a společnost byly vybudovány na konfuciánskobuddhistických základech. Mnoho vesničanů po pár týdnech uprchlo. V roce 1959 byly opět vypsány volby. I tyto volby byly zmanipulované ve prospěch Diema. Nutno podotknout, že neexistovala téměř žádná opozice. S touto situací nebyli spokojeni venkované, intelektuálové a část armády. 167 V návaznosti na tento odpor bylo venkovské obyvatelstvo terorizováno, intelektuálové čelili obvinění ze styku s komunisty a nespokojené části armády se nepovedl puč v roce Severní Vietnam a vznik Fronty národního osvobození V roce 1960 byla založena Fronta národního osvobození jižního Vietnamu (FNO). Armáda této Lidově osvobozenecké armády byla nazývána Vietkong. 168 V této organizaci měli rozhodující vliv komunisté, ale nejenom oni byli jejími členy. FNO se dále skládala z dřívějších představitelů Viet Minhu, zástupců jihovietnamských komunistů, představitelů 163 FREY, Marc a David P CHANDLER. Dějiny vietnamské války: tragédie v Asii a konec amerického snu. s KAHIN, G. M.- LEWIS, J.W.: The United States in Vietnam. An Analysis in the of the History of America s Involvement in Vietnam PALMER, Dave Richard. Volání polnice: k historii války ve Vietnamu očima amerického generála. s FISHEL, W. R.: Vietnam: Anatomy of a Conflict, Itasca, F.E. Peacock Publishers 1968 s FREY, Marc a David P CHANDLER. Dějiny vietnamské války: tragédie v Asii a konec amerického snu. s KAHIN, G. M.- LEWIS, J.W.: The United States in Vietnam. An Analysis in the of the History of America s Involvement in Vietnam, s

50 sekt Bao Dai a Hoa Hao, buddhistů a dokonce i katolíků. Jasným cílem FNO bylo sjednotit Vietnam, dosáhnout odchodu Diema, zbavit se amerického vlivu, prosadit neutralitu země a provést opravdovou pozemkovou reformu. První roky šedesátých let 20. století byly pro FNO ve znamení navyšování počtu členů této organizace. Jejich prioritou bylo získat hlavně venkovské obyvatelstvo. Pořádali například kurzy čtení a psaní nebo pomáhali lidem, kteří byli pronásledováni režimem Diema. Členové národní fronty i nadále zastrašovali a likvidovali vládní úředníky. Jednalo se tedy o dobře promyšlenou taktiku nátlaku spojenou s rozdmýcháváním nenávisti proti Diemově vládě. 169 Odpor FNO se také nepřipouštěl, všichni, kdo se jakýmkoli způsobem chtěli tomuto hnutí postavit, byli odstraněni nebo posláni na převýchovu. Povinností vesničanů byl vstup do Svazu rolníků za osvobození jižního Vietnamu nebo do Svazu žen za osvobození Jižního Vietnamu. Vesničané často neměli možnost volby, protože jejich starostové byli příslušníci FNO. 170 Tuto situaci můžeme popsat jakýmsi výměnným obchodem, kdy FNO poskytovala obyvatelům určité jistoty a výměnou za to jim byla jejich podpora Nepokoje a státní převraty ve Vietnamu Díky pobouření, které v armádě vládlo, se formovaly skupiny důstojníků, kteří byli ochotni zosnovat převrat. Slabá stránka byla v jejich jednotnosti a dostatečnému odhodlání k převratu. 171 Na Diema byl neustále vyvíjen tlak ze strany USA k provedení patřičných reforem a celkovému demokratizaci režimu. Při úspěšném převratu generálů Diem a jeho bratr Nhu utekli, ale den na to byli oba nalezeni mrtví. Obyvatelstvo bylo z tohoto převratu nadšeno, ale armáda neměla plán, jak bude pokračovat dále. Díky těmto událostem za tři měsíce následoval další převrat. Dočasná vojenská vláda osnovala intriky mezi sebou a FNO. Generál Dugong Van Minh uvažoval o dohodě s FNO, ale nesetkal se s pochopením u dalších armádních činitelů. Na začátku roku 1964 nastal další převrat a k moci se dostal generál Nguyen Khanh Válka Vietnamu se Spojenými státy americkými Ozbrojený konflikt probíhal v letech Území Vietnamu bylo rozděleno na dvě poloviny. V Hanoji vládl Ho Či Min se svojí skupinou Viet Minh, město Saigon, 169 FREY, Marc a David P CHANDLER. Dějiny vietnamské války: tragédie v Asii a konec amerického snu. s Tamtéž s COOPER, CH. L.: The Lost Crusade. America in Vietnam, s COOPER, CH. L.: The Lost Crusade. America in Vietnam, s

51 nacházející se na jihu Vietnamu, bylo pod nadvládou Francouzů. V roce 1956 se na území jižního Vietnamu nacházely komunistické skupinky (Vietkong). Hlavním úkolem Vietkongu bylo připravit jižní část Vietnamu na příchod Ho Či Mina, který zde chtěl převzít moc. V této době došlo ke zhoršení situace a díky politické nestabilitě byli Vietnamským obyvatelstvem podporování komunističtí partyzáni. Od poloviny 50. let 20. století do Vietnamu přicházeli američtí odborníci a pozorovatelé, kteří napomáhali jihovietnamskému režimu vyřešit situaci. V této době měli pouze statut poradců a žádných bojů se neúčastnili. Záminkou pro vstup Spojených států do této války se stal incident v Tokinském zálivu 173, kdy měl být proveden útok na torpédoborec Maddox. Po oficiálním vstupu USA do války mezi komunistickým severním Vietnamem a jižním Vietnamem trvaly boje do roku V jižní části země probíhaly pozemní boje, kdežto sever byl bombardován. Válka ve Vietnamu byla celosvětovou veřejností odmítána. Americké jednotky byly postupně ze země stahovány. Válečný konflikt ukončila Pařížská dohoda, která byla podepsána v roce přes podepsání Dohody o ukončení války a obnovení míru ve Vietnamu válka neskončila. Vietkong i nadále prováděl teroristické útoky. K ukončení tohoto ozbrojeného konfliktu došlo v roce 1975 dobytím Saigonu. Saigon patřil komunistům, došlo ke sjednocení Vietnamské demokratické republiky a Vietnamské republiky. Tyto dva státy nyní vystupovaly pod společným názvem Vietnamská socialistická republika Poválečný Vietnam Vietnamská socialistická republika (VSR) byla vyhlášena v červnu roku Nový stát musel čelit mnoha problémům. Tyto problémy byly spjaty s obnovou země, ve které byla třicet let válka. Je známo, že jižní a severní Vietnam se lišily svým ekonomickým vývojem a bylo obtížné tyto dva územní celky spojit dohromady. Republika Vietnam těžila ze svého spojenectví se spojenými státy, ale na druhou stranu chudší Vietnamská demokratická republika měla lépe propracovaný systém školství a zdravotnictví. Sjednocení provázely velké problémy. Už jen díky poničené infrastruktuře, energetické sítě a průmyslu. V zemi byl nedostatek surovin a především kapitálu. Do Vietnamu přestal proudit kapitál právě díky tomu, že válku vyhráli komunisté. Vrcholní představitelé komunistické strany neměli žádný určitý plán na obnovu země, která byla zničena válkou. 173 WILIAM, A. L.: Vietnam. Ilustrovaná historie konfliktu v jihovýchodní Asii, s FREY, Marc a David P CHANDLER. Dějiny vietnamské války: tragédie v Asii a konec amerického snu.s

52 Nebyl splněn slib komunistické strany, že soukromý majetek zůstane nedočten a v březnu roku 1978 byla zahájena kolektivizace. 175 Hospodářství byla zestátňována a vytvářena hospodářská družstva. Tato kolektivizace měla primárně sloužit k omezení vlivu Číňanů, kteří ovládali jih země. Důsledkem této kolektivizace bylo zničení lehkého a středního průmyslu a odchod čínské minority z území jižního Vietnamu. Odchod čínského obyvatelstva z oblasti jižního Vietnamu byl jedním z důvodů krátkého konfliktu mezi Čínskou lidovou republikou a Vietnamskou socialistickou republikou. Došlo k politickým čistkám, kdy bylo více jak milion obyvatel přemístěno do převýchovných táborů nebo odsouzeno k nuceným pracím. 176 Pronásledováni byli převážně intelektuálové, úředníci a bývalí příslušníci jihovietnamské armády. Díky těmto politickým čistkám uteklo z Vietnamu mnoho lidí. Za vidinou lepšího života prchali na Filipíny, do Malajsie, Číny nebo Thajska. Spojené státy měly tendenci zlepšovat vztahy s Vietnamem a nabídly pomoc při vstupu do OSN. Díky nadměrným požadavkům VSR ke zlepšení vztahů nedošlo. Vietnamu nestačila pouze pomoc ve sféře kulturní a akademické. Požadoval finanční pomoc na přestavbu země. Nutno podotknout, že spojeným státům se nelíbil odchod obyvatelstva z Vietnamu a přípravy na vstup do Kambodže. Díky těmto událostem USA navázaly vztahy s Čínou. Vietnam se tak pomalu, ale jistě dostával do mezinárodní izolace Invaze VSR do Kambodže Vietnam neměl špatné mezinárodní vztahy nejen se Spojenými státy, ale i s Kambodžou. Důvodů, proč tyto špatné vztahy na obou stranách přetrvávaly, je hned několik. Vůdcové Rudých Khmerů vyčítali Vietnamu nedostatek podpory v 60. letech 20. století a podepsání pařížské dohody brali jako zradu vůči Kambodži. Rok 1975 byl ve znamení sporů mezi Kambodžou a Vietnamem. U moci byli Rudí Khmerové a Vietnam zaútočil na Kambodžu. Tento spor vyvrcholil krvavým masakrem a odchodem Vietnamského obyvatelstva z území Kambodže zpět do Vietnamu. 178 Za vlády Pol Pota došlo k nepatrnému zlepšení Vietnamsko-kambodžských vztahů, a to jen z toho důvodu, že Pol Pot svoji pozornost věnoval spíše politické straně, v jejímž čele stál. V roce 1976 došlo v Phom Penhu k setkání hlav obou států. Na programu jednání bylo ustanovení komise, která měla dohlédnout na mírové ukončení tohoto konfliktu. Jednání 175 HLAVATÁ, Lucie. Dějiny Vietnamu. s Tamtéž s Tamtéž s Tamtéž s

53 selhala na neuznání mořské hranice, kterou stanovila už koloniální vláda v Indočíně. Při opětovném dosažení Pol Potovi moci v Kambodži byly spory na Vietnamsko kambodžské hranici opět na denním pořádku. Po těchto událostech byla přijata taktika o podpoře odboje proti Rudým Khmerům, kteří byli uprchlíky z Vietnamu. Úkolem těchto jednotek byl boj proti Rudým Khmerům společně s Vietnamskou armádou. Kampučská sjednocená fronta pro národní osvobození vznikla v roce 1978 a skládala se z khmerských komunistů i nekomunistů. Všechny tyto lidi spojovala nenávist k Pol Potovu režimu. V čele této skupiny stál Heng Samrin. Ten společně s Vietnamskou armádou porazil režim v Kambodži Vietnamská přítomnost v Kambodži a Čínsko-Vietnamská válka Na úrovni mezinárodních vztahů Vietnam nepřiznal svoji přítomnost v Kambodži a odmítl jakoukoli odpovědnost za invazi. Před Radou bezpečnosti OSN však už zástupce Vietnamu musel s pravdou ven. Vietnam přiznal přítomnost své armády na kambodžském území, která slouží pouze k humanitární pomoci a bojům za lidská práva. Díky Vietnamské invazi bylo ukončeno vyvražďování, které způsobil Pol Potův režim. Pol Potova armáda, která měla pouhých mužů, byla podporována ČLR a paradoxně i USA. K ukončení sporu došlo v roce 1989, kdy Vietnam kvůli uklidnění mezinárodní politické scény opustil se svými armádními jednotkami území Kambodže. 180 V roce 1979 byl Vietnam napaden Čínskou lidově demokratickou republikou. Hlavními důvody bylo napadení Kambodže, rozhodnutí o udržování užších politických vztahů se SSSR. Toto rozhodnutí bylo stvrzeno podepsáním Smlouvy o přátelství a vzájemné spolupráci. Platnost této smlouvy byla určena na dvacet pět let. Další dohodou, kterou VSR společně se Sovětským svazem podepsaly, byla dohoda o společné obraně. Dohodu o společné obraně Čínská lidová republika vnímala jako své přímé ohrožení. L. Hlavatá uvádí: Navíc stále rostoucí počet sovětských vojenských poradců ve Vietnamu Čínu zneklidňoval, což potvrdil i výrok Teng Siao-pchinga, že sovětsko-vietnamská aliance je pouze část dlouhodobého plánu SSSR obklíčit Čínu. 181 Vietnamsko-čínské vztahy se zhoršily i díky srážce obou zemí na společných hranicích, sporu o území v Jihočínském moři, odchodu etnických Číňanů z Vietnamu a již výše zmíněného vpádu do Kambodže. Důležité je také uvést spor o tom, komu náleží vody v Tonkinském zálivu, v němž se nacházejí ložiska ropy. ČLR boje na hranicích využila ve 179 HLAVATÁ, Lucie. Dějiny Vietnamu.s JAMES S. OLSON, Where the domino fell: America and Vietnam, HLAVATÁ, Lucie. Dějiny Vietnamu. s

54 svůj prospěch a prezentovala tento konflikt jako sebeobranu proti Vietnamu. Reakce Čínské lidové republiky se projevila tím, že odvolala svého velvyslance z Hanoje, a veškerá pomoc VSR byla zastavena. Vietnamská invaze byla šokující pro ASEAN i OSN, které trvaly na okamžitém stažení vojsk VSR. Ze strany ČLR probíhaly velmi pečlivé přípravy k tomuto konfliktu. Tyto přípravy nebyly pouze strategické, ale i politické. Čína tento konflikt brala jako důsledek za Vietnamské aktivity v Kambodži a utlačování čínské menšiny, která žila na území Vietnamu. Čínská lidově demokratická republika měla statut regionální mocnosti v oblasti jihovýchodní Asie a invaze do Kambodže ohrožovala její věrohodnost. 182 Je třeba zmínit i rozdíl armád. Vietnamská armáda byla díky válce poměrně moderně vyzbrojená a disciplinovaná, kdežto armáda ČLR nebojovala více než dvacet let. Čínsko- Vietnamský konflikt byl oficiálně zahájen 17. února Čína vsadila na dělostřelecké útoky. Čínský útok byl pro Vietnam překvapením, ale nezpůsobil žádnou velkou paniku. V této době se v Phnom Penhu konala schůzka Vietnamské vlády a nového Kambodžského vedení, které vzniklo po pádu Pol Potova režimu. ČLR se ocitla ihned pod kritikou Sovětského svazu. SSSR s pomocí Vietnamu otálel, protože se obával vojenského konfliktu s Čínou. Konec konfliktu nastal 4. března 1979, kdy oba účastníci bojů vyhlásili vítězství. 183 Čína prohlásila, že dosáhla všech svých cílů, a oznámila stažení všech svých vojsk z Vietnamu. Vietnam po konci konfliktu obvinil ČLR ze zničení elektráren, telefonního spojení, továren, které byly vybudovány se zahraniční pomocí, z vypálení domů, nemocnic, škol a zničení hektarů půdy. L. Hlavatá ve své knize Dějiny Vietnamu uvádí: O konečný počet obětí tohoto konfliktu se vedou spory. Podle oficiálních odhadů přišlo o život přes lidí. Komentář deníku Vietnamské komunistické strany Nhan Dan uvedl, že v boji přišlo o život na vojáků, ale opomenul zmínit počet mrtvých na straně civilistů. Dle jiných významných zdrojů bylo ve válce zabito nebo zraněno na čínských vojáků. Přes veškerou rétoriku však obě země vyšly z této války jako poražené. 184 Západ tento vojenský konflikt charakterizoval jako čínský vojenský neúspěch. ČLR nebyla schopna dosáhnout ani jediného cíle, který si stanovila. To znamená, že neosvobodila žádné území, které si nárokovala, Vietnam nestáhl své vojenské jednotky z Kambodže a nijak se nezměnila situace čínské menšiny ve Vietnamu. Čínsko-Vietnamská válka byla pro stranu Číny spíše kontraproduktivní, protože byl odhalen nedostatek čínské armády, a to především v oblasti komunikace, logistiky a výzbroje. Pro Vietnam tento konflikt také 182 GILKS, Anne. The breakdown of the Sino-Vietnamese alliance, HOOD, Steven J. Dragons entangled: Indochina and the China-Vietnam War. 184 HLAVATÁ, Lucie. Dějiny Vietnamu. s

55 neznamenal nic dobrého. Invazí do Kambodže se odsoudil do mezinárodní izolace a jeho jediným přítelem byl Sovětský svaz a země, které pod něj spadaly. Šance na získání rozvojové pomoci, kterou mohly zajistit Spojené státy a ostatní západní země, zcela zanikly Další vývoj Vietnamské socialistické republiky Díky vpádu VSR do Kambodže byla zastavena všechna humanitární pomoc. Americký prezident Donald Reagan se dokonce uchýlil k přímému zákazu poskytování jakékoli pomoci pro Vietnam, Kambodžu a Laos, který platil pro americké humanitární organizace. Na konci roku 1979 na tom byla VSR hodně bídně. V zemi panoval chaos a chudoba se stále zvyšovala. Ke krizi ve Vietnamu přispěly i přírodní katastrofy, kterými byla tato země zasažena. VSR se ocitla i v hospodářských a sociálních problémech, které země musela vyřešit. Situace byla o to horší, že nepříznivé podmínky stále panovaly i na mezinárodní scéně. 186 Tuto politickou situaci vyvolala invaze do Kambodže a Čínsko-Vietnamský konflikt. Tyto události Vietnam přiměly do armády investovat velké peníze. Roku 1978 byla rozšířena branná povinnost na věk patnácti let a délka byla prodloužena na pět let z původních tří. V polovině 80. let 20. století měl Vietnam čtvrtou nejpočetnější armádu na světě. Je paradoxem, že Vietnamská ekonomika na tom byla lépe při válečném stavu, než v dobách míru. Situaci zhoršily přírodní katastrofy, které v roce 1980 zničili na 40% úrody rýže. 187 Politika Vietnamu teda byla zaměřena především na zvýšení produkce. Hlavním důvodem byl šířící se hladomor. I přes některé změny maloobchodní ceny stále rostly, což mělo špatný dopad na ekonomiku země. V září 1985 byla zahájena neúspěšná měnová reforma, jejímž výsledkem byla katastrofická hyperinflace vedoucí až k 700 % nevýšení cen následujícího roku a k další celkové krizi Vietnamského hospodářství. 188 Krize přešla v kolaps, a to z důvodů špatné hospodářské politiky. Díky špatně provedené kolektivizaci půdy se zemí šířil hladomor, k čemuž ostatně přispěla i špatná měnová reforma. Na IV. sjezdu KS bylo hlavním bodem jednání řešení ekonomické situace. Byl zvolen nový generální tajemník, kterým se stal Nguyen Van Linh, který se snažil přenést reformy Michaila Gorbačova i na Vietnam. Tyto reformy byly nazvány doi moi. Byly orientovány spíše na ekonomickou sféru než na nějaké zásadní změny ve straně a politickém 185 TUCKER, Spencer. Vietnam.s KARNOW, Stanley. Vietnam, a history.s HLAVATÁ, Lucie. Dějiny Vietnamu. s KOLKO, Gabriel. Vietnam: anatomy of a peace. s

56 systému. Vietnam měl díky nim vybudovat tržní ekonomiku se socialistickou orientací, která bude navazovat ekonomické styky s nesocialistickými zeměmi. Obyvatelé VSR se mohli opět volně pohybovat po celé zemi, výjimku tvořily pouze zvláštní vojenské oblasti. Zrušení se dočkal i zákaz styku s cizinci a soukromé osoby mohly samostatně podnikat. Společnosti, které byly orientovány na výrobu a export, získaly daňové úlevy. Díky zákonu o zahraničních investicích, který byl schválen v roce 1987, mohly i zahraniční firmy začít podnikat na území Vietnamu. 189 I přes změny, které ve Vietnamu proběhly, se životní úroveň v tomto státě nezlepšila. Podle MMF se podmínky v zemi oproti letům zhoršily. Nezaměstnanost stále rostla, s čímž souviselo to, že obyvatelstvo žilo ve větší bídě a šířil se hlad. Toto je jen pár událostí, které vedly k nové měnové reformě. 190 Dluh Vietnamské socialistické republiky byl stále větší. Jeho výše byla téměř jedna miliarda amerických dolarů, je nutné podotknout, že tento dluh Vietnam nebyl schopen splácet. MMF se postavil k této situaci tak, že došlo k zablokování úvěrů VSR. Situace stále nespěla ke zdárnému konci, a proto nejužší veden komunistické strany muselo přistoupit na opatření, které diktoval MMF. Tato opatření se týkala odstranění dotací, regulace rozpočtu, změn cenového systému a měnového kursu, decentralizace rozhodovacího procesu, zavedení nemocničních a školních poplatků. Ani tato opatření Vietnamské socialistické republice nepřinesla očekávaný výsledek a ekonomika se neustále zhoršovala. Zlom nastal v roce 1989, kdy vedení KS učinilo několik zásadních kroků v rámci mezinárodní politické scény. Zásadním krokem, který vedl k odizolování země, bylo konečné vyřešení kambodžské otázky. Bylo jasné, že vyřešení tohoto problému Vietnamu může pouze pomoci. Urovnají se vztahy s USA, dojde ke zrušení embarga a zvýší se investice proudící ze západních zemí. Vietnamská vojska se roku 1988 začala stahovat z Kambodže a v roce 1989 byl Vietnamský vpád do Kambodže minulostí. 191 Dalším zájmem Vietnamu bylo urovnat vztahy se Spojenými státy americkými. Pozornost byla tedy přesunuta na hledání pohřešovaných vojáků MIA (missing in action). Právě pohřešovaní vojáci byli důvodem nenavázání přátelských vztahů, situace se protáhla na dalších deset let. Další americký prezident George Bush znemožnil francouzské snahy, které 189 HLAVATÁ, Lucie. Dějiny Vietnamu s KOLKO, Gabriel. Vietnam: anatomy of a peace. s KOLKO, Gabriel. Vietnam: anatomy of a peace. s

57 měly Vietnamu pomoci. VSR nebyla poskytnuta pomoc v oblasti hospodářství. Finanční částka, která měla přispět k rozvoji hospodářství, by pocházela z prostředků MMF. 192 Život v bipolarizovaném světě končil. Michail Gorbačov v roce 1989 provedl v SSSR změny, které pro Vietnam znamenaly snížení sovětské pomoci. Sovětský svaz oznámil, že obchodní styky, které mezi zeměmi panovaly, budou probíhat již pouze v dolarech. Mezi SSSR a Vietnamem byla uzavřena nová dohoda o ekonomické pomoci. Z území VSR se postupně začala stahovat i sovětská vojska. Později byl Vietnam donucen hledat si nové obchodní kontakty, jelikož Sovětský svaz a celý východní blok se rozpadl Laos Nástup levice k moci V roce 1974 přetrvávala rozpolcenost země. Laos byl rozdělen na dvě oblasti, které měly vlastní samosprávu. Osobnost předsedy Pathet Laa, prince Souphanouvonga, si laoské obyvatelstvo představovalo jako lidového hrdinu, který žil jednu desítku let odříkavým způsobem života v horách, kde byl ohrožován americkým bombardováním. Na počest jeho příjezdu do hlavního města Vientian v roce 1974 byly naplánovány obrovské oslavy. Zatímco levice oslavovala svého vůdce, tak v opozice se potýkala s velkým nárůstem korupce a s obavami o hrozícím ukončení americké podpory. Další ránou, kterou opoziční strana dostala, bylo prohlášení předsedy vlády, prince Souvanna Phouma, že po celonárodních volbách se vzdá svojí funkce ve prospěch prince Souphanouvonga. Laoské jaro roku 1975 ve srovnání s Vietnamem a Kambodžou bylo poměrně klidné. Na nátlak veřejnosti byl vydán královský dekret, který rozpustil Národní shromáždění ovládané pravicí. Společenské napětí gradovalo po tom, co byl obsazen Saigon a Phnom Penh komunistickými vojsky. Pravicová vláda byla pod neustálou kritikou levicově orientovaného rádia Pathet Lao. Ve Vientianu a v dalších větších městech se konaly protesty, které organizovali komunisté. Vzniklo sdružení 21 organizací za mír, členové tohoto sdružení byli studenti a pracující. Hlavní náplní tohoto sdružení byla kritika pravicově orientovaných politických příslušníků. Oslavy 1. máje byly vhodnou příležitostí k demonstraci, která byla organizovaná příslušníky levicové strany. Do tohoto protestu se 192 HLAVATÁ, Lucie. Dějiny Vietnamu. s Tamtéž s

58 zapojilo zhruba deset tisíc obyvatel Vientianu, kteří žádali odstoupení a potrestání pravicové vlády. Důvodem těchto nepokojů byla korupce pravicových úředníků a politiků. 194 Nejvýznamnější představitelé laoské pravicové politiky uprchli do Thajska a spolu s nimi několik generálů Královské laoské armády. Tímto krokem se inspirovali i další představitelé laoské ekonomické a společenské privilegované vrstvy. Revoluční výbory nebyly omezovány a mohly obsadit města v Jižním Laosu, která byla pod kontrolou pravice. Americká činnost v Laosu byla zastavena díky bouřlivým protestům, při kterých byla obsazena laoskými studenty kancelář USAID. Oficiální rozpuštění všech policejních a vojenských pravicových jednotek proběhlo v létě Laoský podzim roku 1975 byl ve znamení voleb. Jednalo se o všeobecné volby, ve kterých jednoznačně zvítězila levice. Prozatímní vláda národní jednoty odstoupila 28. listopadu Laoský král vyhověl žádosti levice a vzdal se svého úřadu. Následující den odstoupil. Došlo k tajnému setkání Národního sjezdu lidových zástupců, který odsouhlasil vznik Laoské lidově demokratické republiky (LLDR). Oficiální vyhlášení proběhlo 3. prosince 1975, tedy hned druhý den po tajném sjezdu. LLDR řídila pouze jediná povolená politická strana. Touto stranou byla Lidová revoluční strana Laosu (LRSL) řízena levicovým programem a silně orientovaná na Vietnam. Dění v zemi bylo odrazem změn, které probíhaly v SSSR a Vietnamu. Hlavní představitelem Laoské lidově demokratické republiky byl princ Souphanouvong. 196 r Politika vlády LLDR Vznikem LLDR skončila pro laoské komunisty fáze národně demokratické revoluce a nastala diktatura proletariátu. Tato diktatura měla být hlavním prostředkem k nastolení socialismu ve společnosti, ze kterého mělo být vynecháno kapitalistické stádium vývoje. Levicová vláda důvěřovala v dosáhnutí tohoto cíle prostřednictví tří revolucí, a to o revoluci v produkci, revoluci vědecko-technickou a ideologicko-kulturní. Zemi měla zajistit blahobyt revoluce v produkci společně s revolucí vědecko-technickou. Nový laoský člověk, který by byl oddaný věci socialismu, měl vzniknout díky revoluci v oblasti ideologickokulturní. V čele politické strany stálo nejužší politické vedení a sekretariát, který měl na starosti každodenní otázky řízení strany. Ústřední výbor strany řídil dílčí výbory, jež byly 194 HLAVATÁ, Lucie. Dějiny Vietnamu. s LOMPERIS, T.J. From people's war to people's rule: insurgency, intervention, and the lessons of Vietnam. s LAO NEWS AGENCY. [online]. [cit ]. Dostupné z: 58

59 zaměřeny na propagandu, kontrolu a vzdělávání. Strana upevnila svoji moc na všech administrativních úrovních řízení země. Výjimkou nebyla ani armáda a masové organizace. Druhý sjezd strany byl označen za politické a organizační vyzrání strany. 197 Zajímavé je, že totožnost členů vedení strany nebyla v roce 1972 zveřejněna. Identita členů byla utajována z bezpečnostních důvodů. Nejužší politické vedení komunistické strany se skládalo ze sedmi vlivných členů. Téměř všichni členové pracovali v Sekretariátu strany. Nejvyšší lidové shromáždění podléhalo vedení strany, jejímž předsedou byl Souphanouvong, který se stal prezidentem LLDR. Vláda byla odpovědná Národnímu shromáždění, ale fakticky byla řízena právě tím neužším vedením KS. Vládu tvořila Rada ministrů, která byla řízena premiérem. Nejvlivnějším mužem této doby se stal Kaysone Phomvihane, v jehož rukou byly koncentrovány nejvýznamnější stranické funkce. 198 Členové LRSL byli velice nesourodí. Ve vedení strany převládali nížinní Laové, které lze rozdělit na dvě skupiny. Do první skupiny patří ti, kteří měli aristokratický původ nebo pokrevní vztah k některým rodům bývalého režimu. Patří sem i členové, kteří získali významné postavení díky událostem z minulých let, nebo členové, kteří získali francouzské vzdělání, díky jemuž byli schopni komunikovat jako protivníci. Druhá skupina by se dala nazvat elitní. Do této skupiny patří ti, kteří měli ve straně nejvyšší moc. Patří sem partyzánští velitelé a funkcionáři, jejichž minulost je spjata s těsnou spoluprací s Vietnamci. Členové této druhé skupiny byli povětšinou prostého původu. Jejich výhodou byla energičnost a bezohlednost bez ohledu na vzdělání. Charakteristickým rysem pro vedení LRSL byla v budoucích letech stabilita a soudržnost. Případné čistky a konkurenční boje nenarušily celistvost strany. Nejvyšší vedení strany se stále více izolovalo od své členské základy, což mohla být předzvěst výrazných problémů. Po nástupu komunistů k moci se ve státní správě objevili také zástupci menšin. Tito úředníci byli velmi disciplinovaní, ale jejich nevýhodou bylo nedostatečné vzdělání, které se velmi brzy projevilo a z tohoto důvodu končili na nižších funkcích stranického nebo státního orgánu. 199 LRSL si kladla za jeden z mnoha cílů ustanovení lidové fronty, jejímž úkolem bylo usilovat o mír, nezávislost, demokracii, jednotu, prosperitu a sociální pokrok. 200 Tuto lidovou frontu měli tvořit lidé z nejširší laoské vrstvy. Neo Lao Haksat byla zastřešující 197 KAYSONNE P: La Révolution Lao. Edition du Progres. Moscow 1980, s LAO NEWS AGENCY. [online]. [cit ]. Dostupné z: NOŽINA, M. Dějiny Laosu.s STUART-FOX,M. : A History of Laos s

60 organizace pro nejrůznější uskupení. Můžeme jmenovat uskupení etnických menšin, buddhistickou sanghu, sdružení intelektuálů, rolníků, dělníků, žen, mládeže aj. 201 Účelovou se ukázala i spolupráce s představiteli bývalého režimu prostřednictvím bývalých elit laoské společnosti. Laoská veřejnost je silně tradicionalisticky založená. Zdánlivá spojitost mezi novým a starým režimem dodávala komunistům větší důvěryhodnost. Bylo zmíněno, že laoským prezidentem byl zvolen princ Souphanouvong, kterého tímto starší občané považovali za moderního krále. Levicová vláda nikdy úplně neodstranila opozici. V řadách odpůrců nového režimu stáli aristokraté a jejich úředníci, pravicoví politikové a inteligence. Jedním z prvních cílů nového režimu bylo upevnění dosažené moci a zavedení pořádku. Důsledkem byla přísná kontrola. Dohlíželo se na pohyb osob, k opuštění většího města bylo potřeba speciální povolení. V souvislosti s udělováním povolení byla zřízena kontrolní stanoviště na cestách. Své odpůrce vláda soustředila v táborech, nazvaných sámaná neboli semináře. V těchto táborech docházelo k převýchově pomocí těžké práce, ideologických sezení a výjimkou nebyly ani fyzické tresty, které přerostly v týrání. Odpůrce vlády mohl v táborech strávit několik týdnů, ale i několik let. M. Nožina uvádí: Laoská vláda v roce 1986 tvrdila, že všechny tábory byly uzavřeny, ale někteří z vězňů měli nadále povolen pobyt pouze v provinciích, kde byli předtím uvězněni. Toto nařízení bylo zrušeno až v roce V roce 1990 byla provincie Huaphan stále ještě domovem 34 nejvýznamnějších politických vězňů všech ministrů královského vládního kabinetu, generálů a plukovníků královské armády a dalších. 202 Hospodářský úpadek byl dalším problémem, který musela komunistická vláda vyřešit. Státy západního bloku ukončily finanční pomoc ve prospěch LLDR a pomoc ze strany Sovětské svazu nestačila pokrýt všechny ekonomické potřeby země. Díky těmto problémů byla v roce 1976 zavedena daň z rýže a dalších zemědělských produktů. Toto opatření vyvolalo snížení produkce a zemědělci úrodu ukrývali. Potraviny se tak staly nedostatkovým zbožím. Tato situace se ještě víc zdramatizovala díky přírodním katastrofám, které postihly Laos v letech 1976 a Laos od hladomoru zachránila zahraniční potravinová pomoc ENCYCLOPEDI BRITANNICA. Pathet Lao [online]. [cit ]. Dostupné z: 202 NOŽINA, M. Dějiny Laosu. s NOŽINA, Miroslav. Dějiny Laosu. s

61 Nový režim znárodnil všechny podniky, které byly změněny v družstva. Tato družstva se ocitla pod přísnou kontrolou režimu. Jedině a výhradně stát mohl rozhodovat, co se do země bude dovážet. Tyto kroky vedly k zavedení centralizované ekonomiky socialistického typu. Dalším nezbytným opatřením byla kolektivizace zemědělství. Kolektivizace zemědělství měla probíhat pomalu a nenásilnou formou. Základem této poklidné kolektivizace mělo být postupné přesvědčování rolníků o vstupu do družstev. Tento plán nevyšel a kolektivizace se stala násilnější. Důsledkem kolektivizace bylo snižování produkce potravin na venkově. V roce 1979 se Ústřední výbor rozhodl snížit intenzitu, s jakou kolektivizace probíhá. I díky těmto událostem bylo jasné, že revoluce v oblasti produkce a technologií je v tuto chvíli nemožná. 204 Do centra zájmů se dostala revoluce ideologická. 205 Rozhodnutím vlády byla zrušena veškerá nezávislá média v zemi. Tvrdých omezení se dostalo rozhlasu a tisku. Byly zavedeny veřejné schůze, které neměly u obyvatelstva téměř žádnou oblibu. Pro všechny obyvatele byly tyto schůze povinné. Důvodů, proč schůze byly nepopulární, bylo několik. Jedním z nich bylo i to, že lidi kvůli nim zanedbávali zaměstnání nebo se konaly ve večerních hodinách, kdy lidé chtěli po celodenní práci odpočívat. Výjimkou nebyly ani schůze, které se konaly o svátcích. Přítomnost na schůzích byla pod neustálou kontrolou a jakákoli absence byla považována za čin, který je namířen proti celému státu, nejen proti vládě. Třicetiletý boj komunistů za svobodu a demokracii, to bylo nekonečné téma, které bylo zmiňováno na každé schůzi. Kritizování byli imperialisté ze západního bloku a reakcionáři. Účastnící schůzí byli nabádáni k výstavbě socialismu a byl jim vysvětlován sociální rozdíl, který v zemi vládl. Sociální rozdíly podle KS vznikaly vnitřní a vnější rozvráceností. Těchto rozdílů se bylo možno zbavit pouze bojem proti imperialismu. I výuka na školách prošla změnou. Náplň výuky získala vlasteneckou podobu. Všechny stupně školství přijaly za oficiální jazyk laštinu, která se v den vzniku LLDR stala úředním jazykem země. Nový laoský režim poukazoval i na podobnost buddhismu a socialismu. Toto tvrzení bylo účelové. Nová laoská vláda chtěla získat přízeň buddhistických mnichů. Důvodem bylo silné tradicionalistické cítění obyvatel. Režimu nestačilo mít pouze přízeň buddhistické sanghi, chtěl ji kontrolovat a začlenit do svého systému. Když neuspěli, tak alespoň odrazovali lidi od účasti na náboženských obřadech. Přítomností na těchto obřadech ztrácí 204 SCHILLER, J. Rice in Laos. s NOŽINA, Miroslav. Dějiny Laosu. s

62 možnost zvyšovat ekonomické prostředky země. Mniši byli přesvědčováni k návratu do světského života, bohužel, mnoho mnichů se podřídilo. 206 V roce 1978 se nová vláda rozhodla skoncovat s negramotností v zemi. Tento projekt selhal na fatálním nedostatku pomůcek, zejména učebnic. Komunistická strana, která v Laosu vládla, tvrdě odsuzovala křesťanství, které bylo podle nich nástrojem k prosazování západního vlivu. Nová laoská socialistická kultura měla být zakořeněna v lidových tradicích. Hlavní překážka byla v tom, že nikdo si nedokázal tuto socialistickou kulturu představit, jelikož tradiční laoská kultura je úzce spjata s buddhismem. V umění se prosazoval socialistický realismus, od čehož se odvíjí to, že literatura a divadlo se orientovalo pouze na témata, která se věnovala třicetiletému boji za svobodu Národnostní politika a uprchlické problémy Polovina obyvatelstva Laosu je tvořena etnickými menšinami, proto měla národnostní politika velký význam. Už v roce 1968 vznikl dvanáctibodový program, který zaručoval všem obyvatelům stejné podmínky při rozvoji hospodářství a při vzdělávání. Laos měl být multinacionálním státem, kde laoská národní totožnost bude nadřazena totožnosti etnické. Nástup komunistů k moci zapříčinil masový exodus obyvatel. K roku 1980 ze země odešlo obyvatel, což je 10% celého obyvatelstva. Ze země odcházeli příslušníci laoské aristokracie, kteří měli těsné vazby ke starému režimu, vojáci královské armády, státní zaměstnanci a příslušníci inteligence i s rodinami. Bohužel odcházeli odborníci, které Laos zoufale potřeboval. Kvůli ekonomické situaci zemi opustili i členové Vietnamské a čínské komunity. Důvodem, proč lidé Laos opouštěli, byl strach ze msty komunistické strany. Mezi dalšími důvody můžeme zmínit násilnou kolektivizaci, politické čistky a deportace do převýchovných táborů. Uprchlíci z Laosu v Thajsku získali statut ilegálních imigrantů, to vyvolávalo negativní reakce na straně Thajska. Pro Laoské státní příslušníky byl cílem uprchlický tábor, kde se staly bezdomovci. Statut uprchlíků jim přiznávala OSN LAFONT, P-B. Contemporary Laos: Studies in the Politics and Society of the Lao People's Democratic Republics Tamtéž 208 NOŽINA, M. Dějiny Laosu. s

63 2.3.3 Protivládní hnutí Laoské protivládní hnutí bylo aktivně podporováno Thajskem, jelikož k moci se dostal antikomunistický režim. V roce 1976 vznikla Laoská revoluční fronta 21/ Tato organizace si kladla za cíl oslovit neutralisty a členy Pathet Laa, kteří nesouhlasili s odstraněním monarchie a zavedením komunistického režimu. V pozadí této organizace byli vlivní členové laoské pravice. Na přelomu let 1977 a 1978 vznikla fronta Svobodné laoské národně-osvobozenecké hnutí. Tato organizace byla neúspěšná už díky svojí nejednotnosti. Díky frakcím uvnitř organizace veškeré akce probíhaly osamoceně. Sjednocená národní fronta osvobození laoské lidu získala podporu Thajska a Číny. Tato fronta byla založena v roce Organizace byla nejaktivnější v horských oblastech, kde se nikdy nepodařilo dosáhnout úplné kontroly Zahraniční politika Laos a Thajsko měly velmi napjaté vztahy. Důvodem byla thajská podpora laoské protivládní opozice. Výrazné zhoršení vztahů nastalo v roce 1976, kdy v Thajsku došlo k převratu a k moci se dostala ostře protikomunistická strana. Levicově orientovaná vláda dříve kritizovala královskou vládu kvůli její orientaci na zahraniční pomoc. Je ovšem nutné dodat, že rozpočtový schodek byl dlouhou dobu hrazen právě díky zahraniční pomoci. Díky královské vládě se Laos stal členem v řadě mnohostranných organizací. Nové vedení Laosu tato členství převzala. Jenom díky pomoci Mezinárodního měnového fondu laoská ekonomika nezkrachovala. Laos byl stále závislý na finanční pomoci. V této době pouze USA vystřídal Sovětský svaz a Vietnam, tyto dva státy se staly hlavním dodavatelem Laosu. 211 Specifické vztahy panovaly mezi Vietnamem Laosem. Vietnamská záštita byla patrná v mnoha oblastech. V roce 1977 byla podepsána Dohoda o přátelství a spolupráce na dobu 25 let. Laos i Vietnam se zavázaly k udržování úzké spolupráce v obraně obou států. Tímto bodem v dohodě byla uzákoněna přítomnost Vietnamských vojsk na území Laosu. Další bod se týkal podpory vztahů socialistické, vědecké, technické a kulturní spolupráce. Součástí této smlouvy byly i tajné dodatky, které se týkaly společné obrany, vytyčení laosko-vietnamské hranice a Vietnamské hospodářské pomoci Laosu pro roky Mezi těmito státy 209 STUART-FOX,M. : A History of Laos s Tamtéž s NOŽINA, M. Dějiny Laosu. s

64 bylo podepsáno mnoho dohod, které měly být dodatkem pro tuto Dohodu o přátelství. S Vietnamskou pomocí vznikla roku 1978 laoská tajná policie. 212 Laos neudržoval úzké mezinárodní vztahy pouze s Vietnamem. Partnerem LLDR byl také Sovětský svaz a všechny země východního bloku. Celých 60% mezinárodní pomoci se Laosu dostávalo pouze díky SSSR. Byly vypracovány rozvojové projekty, díky kterým byla v zemi vybudovaná infrastruktura, telekomunikační síť, průmyslové podniky a nemocnice. SSSR se stejně jako Vietnam angažovala i v armádní pomoci. Nejenom helikoptéry laoského letectva, ale i dopravní letadla řídili sovětští piloti. Sovětský svaz vybavil laoskou armádu těžkými zbraněmi a komunikačním vybavením. Spousta mladých Laosanů měla díky SSSR možnost studovat v zahraničí, v zemích východního bloku. 213 Velmi vřelé vztahy mezi Vietnamem a Kambodžou dokazuje i fakt, že Laos byl první zemí, která po pádu Rudých Khmerů uznala Kambodžskou lidovou republiku jako suveréni stát. Král Souphanuovong ihned v roce 1979 navštívil KLR a neváhal podepsat dohodu, která zaručovala spolupráci obou států. Tato dohoda znamenala vytvoření bloku solidarity. Vietnam měl v tomto bloku vedoucí roli. Ve stejném roce vzrostlo napětí mezi Laosem a Čínou. Důvodem těchto vyostřených vztahů byl vojenský útok na Vietnam, který Čína interpretovala jako odplatu za Vietnamskou vojenskou intervenci do Kambodže. Laoská reakce spočívala v pouze odsouzení agrese ČLR. Důsledkem tohoto sporu byly čistky v řadách LRSL. Tyto čistky byly orientovány zvláště na přívržence Číňanů. Mnoho Čínských funkcionářů se vrátilo zpět do Číny. 214 Zhoršené vztahy s Čínou přiměly Vietnam a Laos více spolupracovat s ASEAN. Laoská závislost na Vietnamu stále rostla, protože díky stále se zhoršující situaci u řeky Mekong Laos upadal do izolace Vnitropolitická situace v letech Dosavadní vývoj v Indočíně přinesl Laosu nepřátelství sousedních států Číny a Thajska, jež podporovaly laoskou opozici. Prioritou laoské vlády bylo uklidnit situaci v zemi, zahraniční kritiku a zredukovat vliv propagandy opozice. Ihned na začátku roku 1979 se Laos ocitl pod tlakem Vietnamu, SSSR a MMF kvůli změně politiky. Vláda Laosu si začínala uvědomovat, že dosavadní ekonomický a politický směr je neudržitelný 212 STUART-FOX,M. : A History of Laos s NOŽINA, M. Dějiny Laosu. S EVANS,G.:A Short History of Laos, c.d., s

65 V témže roce byla přejmenovaná a reorganizovaná fronta Neo Lao Haksat. Nyní vystupovala pod názvem Neo Lao Sangsat (NLS) neboli Vlastenecká fronta výstavby Laosu. Primárním úkolem bylo budování a obrana země, provádění tří revolucí. Pravdou je, že NLS moc aktivit nevyvíjela, když nepočítáme politická školení pro své pracovníky. 215 Na 7. plenárním zasedání ústředního výboru LRSL vystoupil generální tajemník Kaysone Phomvihane. Jeho proslov trval celých pět hodin, snažil se v něm shrnout jednání vlády za posledních pět let. Nutno dodat, že Laos z této rekapitulace nevyšel vůbec dobře. Generální tajemník se zaměřil na několik bodů: USA roku 1975 přerušila svoji pomoc Laosu a SSSR ji nedokázal plně nahradit, Thajsko upevňovalo hospodářskou blokádu, tisíce laoských odborníků byly deportovány do převýchovných táborů v době, kdy Laos tyto odborníky potřeboval. V celém Laosu pracovalo jen 90 kvalifikovaných lékařů, průmysl stagnoval, nerozumná kolektivizace zapříčinila pokles zemědělské produkce, soukromý obchod vláda omezovala. Všechny tyto kroky Kaysone Phomvihane odsoudil jako neuvážené a sebevražedné. V návaznosti na toto plenární zasedání byla laoská ekonomika decentralizována. Do exportu se zapojily provinční úřady, které obchodovaly s kávou a dřevem. Je třeba upozornit, že polovina všech zisků byla odváděna do státu. Druhá polovina zůstala podnikatelům na nutné výdaje, které byly potřeba při nákupu nedostatkového zboží. Spousta malých dílen, které byly zestátněny, se vrátily do rukou původních vlastníků. Tyto reformy byly základním předpokladem pro úspěch laoské ekonomiky. Politické a ekonomické rozhodování žádnou změnu nezaznamenalo a dále bylo řízeno centrálně. Důsledkem toho bylo vyčerpání státních prostředků. 216 Společně s rokem 1981 odstartoval první pětiletý plán, který se jen díky reformám vyvíjel slibně. Zmíněné čerpání státních prostředků vedlo k tomu, že plán skončil neúspěchem. Vláda dosáhla pouze na pár dílčích cílů. Schodek v rozpočtu země Laos stále odkazoval na pomoc některého z partnerských států. Dalším nedostatkem Laosu byla absence kvalifikovaných pracovníků. Vietnam podal opět pomocnou ruku a umožnila několika tisícům studentům a učňům studia ve Vietnamu. Bohužel, spousta studujících se již nechtěla do své země vrátit. Třetí sjezd LRSL se konal v roce Na programu tohoto sjezdu byla opět kritika chyb z poslední dekády. Bylo apelováno na stranické špičky, aby se připojily k novému 215 NOŽINA, Miroslav. Dějiny Laosu HIEBERT, M.: Laos in Review of Developments. Southeast Asian Affairs s

66 politickému vedení. Dále bylo zdůrazněno, že ekonomické změny by měly probíhat postupně. Základ laoské politiky byl v mezinárodních vztazích, které země udržovala s Vietnamem, Kambodžou a Sovětským svazem. Generální tajemník vyzval všechny členy strany k utváření stranických buněk, které se měly nacházet v oblastech královské vlády. Toto byla reakce na snižující se přízně ke straně. Jednou z příčin byla i korupce, která byla v KS přítomna. 217 LRSL se snažila o jakousi vnitřní reorganizaci, ale tyto snahy byly mařeny právě výše zmíněnou, korupcí a protekcí. Vytvářely se frakce, které byly přítomny nejen ve straně, ale i ve státních orgánech. Můžeme se mylně domnívat, že tyto frakce se vytvářely kolem ideologických a politických východisek, ale opak je pravdou. Frakce se vytvářely kolem toho, kdo měl vyšší zájmy. Šlo tedy o ty, kteří byli schopni zajistit ekonomické a jiné výhody. Díky těmto vazbám bylo možné získat funkci ve státní správě, různé smlouvy a povolení. 218 Laos se nedokázal s otázkou korupce a protekce vypořádat. V 80. letech 20. století se našlo pár případů, kdy byl některý z politiků odsouzen pro korupci, ale primární důvod tohoto odsouzení musíme hledat v bojích uvnitř strany a státního aparátu Vztahy se zahraničím Vrátíme-li se opět ke konfliktu, který vznikl mezi Vietnamem a Kambodžou, zjistíme, že Laos byl v tomto případě pouze bezvýznamnou figurkou než nějakým rovnocenným partnerem. Tuto skutečnost si uvědomovali i diplomaté na západě a z toho důvodu nebyl na Laos vyvíjen téměř žádný mezinárodní politický tlak. Toto je i hlavní důvod, proč se Laos nikdy neocitl v mezinárodní izolaci a nikdy mu nebyla zastavena mezinárodní pomoc. Vztahy mezi Laosem a ČRL se nějak nezlepšily. Vzhledem k tomu, že Laos nikdy nepředstavoval pro Čínu hrozbu. Představitelé ČLR nikdy nevyvíjeli proti Laosu agresi, pouze vyčkávali. Média v Laosu, která byla kontrolovaná stranou, kritizovala politiku Číny. Ovšem k ničemu jinému než ke kritice nedošlo a brzy byly obnoveny obchodní vztahy. Co se týče mezinárodních vztahů, jediným závažnějším problémem byly regionální spory s Thajskem. Mezi těmito státy vznikly spory, které se týkaly laoských uprchlíků a thajské podpory vůči laoské protivládní opozici. Spory vyvrcholily v roce 1984, kdy došlo k několika ozbrojeným konfliktům na hranicích obou států STUART.FOX,M. : A History of Laos s NOŽINA, Miroslav. Dějiny Laosu. s FUNSTON, Ed. by John. Government and politics in southeast Asia. s

67 V roce 1985 boje ustaly, ale vztahy mezi Thajskem a Laosem byly stále napjaté. Laoské straně vadilo thajské embargo, které obsahoval celkem 273 položek, které se do země nesměly vyvážet. Situace se zlepšila o rok později, kdy byl snížen počet položek na thajském embargu o více než polovinu. Období klidu dlouho nevydrželo a v roce 1987 nastal ozbrojený konflikt, který vyvolali laoští vojáci, když bránili ve výstavbě thajské cesty při hranicích obou států. Laosané se řídili francouzskou mapou z roku 1907 a území považovali za vlastní. Thajsko mělo k dispozici snímky amerického letectva, které vymezily území na thajské straně rozvodí, které tvoří hranici mezi Thajskem a Laosem. Celá záležitost byla předána Radě bezpečnosti OSN. Thajští vojáci území neopustili a řešení bylo na mrtvém bodě. Ke zlepšení vztahů dochází po roce 1989, kdy Vietnamské ozbrojené složky opustily území Kambodže Protivládní opozice Je známo, že opoziční hnutí musí mít vždy jasný cíl a dostatečné prostředky, díky nimž může svého cílu dosáhnout. Opoziční hnutí v 80. letech 20. století nemělo ani cíl, ani prostředky. Nejvíce radikální frakcí byla opozice, která měla své sídlo v Thajsku. Sponzorem této frakce byly thajské vojenské kruhy, japonská a americká extrémní pravice a nesmíme opomenout ani pravicové laoské uprchlíky. Roku 1978 byla sestavena exilová vláda, která se jmenovala Laoská královská vláda v exilu. Tuto vládu, která se netěšila dobré pověsti, pomáhala vytvořit opět extremní pravice, ale tentokrát ta proevropská. Naproti tomu Sauvanna Phouma vytvořil Laoský výbor obrany lidských práv. V roce 1980 vznikla Národní fronta osvobození Laosu a Exilová vláda ve Francii. Členové královské rodiny vytvořili Radu královské rodiny, Fa Ngum, což byla opoziční organizace a Shromáždění laoských zástupců v zahraničí. Všechny tyto organizace byly spíše symbolické a nevytvářely pro vládu v Laosu reálnou hrozbu. 221 V 80. letech 20. století vládly v zemi menší nepokoje. Pracovníci státní správy a straničtí funkcionáři byli zabíjeni. Tyto povstalecké akce trápily obyvatelstvo. Důvod byl jednoduchý. Bylo třeba zvýšit bezpečnostní opatření, která už tak chudý stát s prázdnou státní pokladnou, stála spoustu peněz. 220 NOŽINA, Miroslav. Dějiny Laosu. s STUART-FOX,M. : A History of Laos s

68 3 Situace po rozpadu Sovětského bloku Třetí kapitola se bude zabývat Rudými Khmery a jejich snahami udržet si po rozpadu Sovětského bloku moc v Kambodži. Pozornost bude věnována i politickému vývoji země po roce Dále se bude věnovat Vietnamu a jeho snahám o navázání mezinárodní obchodní spolupráce. Zohledněn bude i ekonomický vývoj, který byl pro vládu Vietnamské socialistické republiky prioritou. Laos v této kapitole bude charakterizován z pohledu mezinárodních vztahů. Nastíněn bude i problém opozice, která vyvíjela snahy o odstranění komunistického vedení země. 3.1 Kambodža po rozpadu SSSR Rudí Khmerové poslední snahy Na počátku 90. let 20. století se Rudí Khmerové opět snažili ujmout moci. Nebyli spokojeni s povolebním vývojem a stále měli kontrolu nad zhruba pětinou celé země. Jejich velikou výhodou bylo, že stále vlastnili velké množství zbraní. V boji s vládními vojsky některá území ztratili, ale v roce 1994 svoji nadvládnu nad těmito oblastmi obnovili. Rudí Khmerové nepočítali s tím, že vláda nabídne možnost legitimního začlenění do společnosti bez trestu výměnou za ukončení bojů. Mnoho Rudých Khmerů dezertovalo. J. Zelenda uvádí: V létě 1996 dezertoval Ieng Sary, jeden z nejvyšších vůdců Rudých Khmerů, a spolu s ním vojáků podléhajících jeho velení. Odměnou za zběhnutí získal Ieng Sary neomezenou vládu ve městě Pailin, kde se nacházela naleziště drahých kamenů. Dezerce Ieng Saryho zasadila Rudým Khmerům těžkou ránu, z níž se již nevzpamatovali. 222 Pol Potova nedůvěra stále rostla a vyústila v popravu Son Sena. Došlo k ní v roce Tímto aktem se proti sobě Pol Pot poštval všechny své zbylé příznivce. Převrat proti Pol Potovi vedl Ta Mok, který stál v čele ozbrojených sil Rudých Khmeru. Protipolopotovský převrat byl úspěšný a Pol Pot byl zbaven moci. Následně proběhl proces, podle něhož měl být Pol Pot za všechny své činy potrestán. Výsledkem tohoto procesu byla neadekvátní trest ve formě internace. V roce 1998 bylo rozhodnuto, že Pol Pot bude postaven před tribunál, kde měl být odsouzen za své zločiny. Krátce před zasedáním tohoto tribunálu zemřel na zástavu srdce. Díky jeho krutovládě přišlo o život lidí. V posledním interview uvedl, že má svědomí čisté. Také po smrti Pol Pota bylo hnutí Rudých Khmerů aktivní. V čele stáli Khieu Samphan a Nuon Chea a ti se na konci 222 ZELENDA, Jiří. Kambodža. s

69 roku 1998 dobrovolně vzdali. Zůstal tak jediný Rudý Khmer Ta Mok, kterému se přezdívalo Řezník. Ta Mok se nikdy dobrovolně nevzdal. Byl zajat v roce Sedm let pobýval ve vězení, kde také zemřel. Jeho smrtí skončilo i hnutí Rudých Khmérů Království Kambodža po roce 1993 Po volbách se Kambodža dostala pod vládu dvou premiérů. Navenek se zdálo, že situace v Kambodži je v pořádku, nebylo tomu tak. Situace mezi premiéry byla vyostřená. Toto spojenectví bylo ve znamení bojů, které měly rozhodnout o tom, kdo bude mít větší moc. Prvním premiérem byl Ranariddh, který měl vládnout větší moc než Hun Sen. Hun Sen měl pod svým vedením státní správu, armádu i policii. Navíc byl velmi schopný populista, který dokázal těžit z hospodářských problémů země. Bylo otázkou času, kdy nastane situace, že jeden bude muset své místo opustit. 224 Ranariddh chtěl svého úspěchu dosáhnout ve spojenectví s Rudými Khmery. Pol Pot toto spojenectví odmítl a jednání se obnovila po svržení Pol Pota. Hun Sen si uvědomoval, že spojenectví by mohlo znamenat konec jeho vlády, a proto provedl z 5. na 6. července 1997 státní převrat. Útoky při tomto převratu byly směřovány především na příznivce FUNCINPEC. Jednalo se o úspěšné tažení. Trvalo dva měsíce, než Hun Sen ovládal celé území Kambodže. Po dobu převratu premiér Ranariddh pobýval ve Francii. Jeho francouzský pobyt nezabránil z obvinění z pokusu svrhnout vládu. Byl odsouzen k třicetiletému pobytu ve vězení. Puč, který Kambodža zaznamenala, se nějak výrazně neodrazil na mezinárodní politické scéně. Princ Ranariddh apeloval na Čínu, USA i ASEAN a požadoval přímý vojenský zásah proti Hun Senovi. Tyto výzvy neměly žádnou odezvu. Díky tomu převratu byl odložen i vstup do ASEAN, poklesly zahraniční investice. Kambodža se ocitla pouze pod kritikou mezinárodních mírových komisí. 225 Mezinárodní společenství žádala ukončení všech bojů. OSN měla na starost demokratické volby v roce Měla být zachována monarchistická vláda a obnoveny všechny její původní posty. Kambodža se nadále ocitala uprostřed nekonečných bojů a mezinárodní politická scéna byla nakloněna akceptaci Hun Senova převratu pod podmínkou jakýchkoli známek demokracie v zemi. 223 ZELENDA, Jiří. Kambodža. s NOŽINA, Miroslav. Dějiny Kambodže. s ZELENDA, Jiří. Kambodža. s

70 Voleb v roce 1998 se zúčastnili SKL, FUNCINPEC a princ Ranariddh. Tyto volby nebyly v žádném směru demokratické. Agresivita účastníků voleb stoupala. Nejenže opoziční strany neměly přístup k elektronickým médiím, ale byla jim znemožněna i volební kampaň na venkově. Příznivci opozičních stran byli vražděni nebo v lepším případě pouze napadáni. Hlavním favoritem celých voleb byla Hun Senova Strana kambodžského lidu, která zvítězila s počtem 64 křesel. FUNCINPEC dosáhl počtu 43 křesel a Strana Sama Rainsyho obsadila 15 křesel. 226 Sam Rainsy, původní člen FUNCINPEC, byl v roce 1994 ze strany vyloučen. Stále se zajímal o politické dění v zemi a založil Stranu khmérského národa, která měla kritický postoj k SKL i vůči FUNCINPEC. Sam Rainsy si vytvořil spoustu vlivných nepřátel. Důsledkem toho byl atentát v podobě bombového útoku, ze kterého později obvinil právě Hun Sena. Před volbami 1998 propůjčil straně své jméno. Strana khmerského národa byla tedy přejmenovaná na Stranu Sama Rainsyho. Situace, která nastala po volbách v roce 1993, se opakovala. Hun Sen ve volbách roku 1998 sice zvítězil, ale nezískal dvoutřetinovou podporu parlamentu. SKL a FUNCINPEC, tak vytvořily koalici. Hun Sen obsadil post premiéra a Ranariddh se postavil do čela Národního shromáždění. Bylo jasné, že tato koalice nemůže zajistit stabilitu země. Jako úspěch této vlády lze považovat přijetí Kambodže do ASEAN v roce Vietnam po rozpadu SSSR Důsledkem rozpadu SSSR bylo zlepšení vztahu s Čínou. Nutno podotknout, že právě normalizace těchto vztahů byla zásadní pro všechny sféry Vietnamského života. Po invazi do Kambodže byly vztahy mezi ČLR a VSR hodně špatné. Vztahy na bodu mrazu byly hlavním důvodem, proč předseda vlády Vo Nguyen Giap navštívil v roce 1991 oficiálně Peking. Měsíc na to Vietnam a Evropská unie navázali diplomatické vztahy. Tyto vztahy byly velmi důležité. EU získala statut nejvýznamnějšího obchodního partnera. Trh evropské unie byl klíčový pro výrobky, které pocházely z VSR. Rok 1996 byl ve znamení smlouvy mezi EU a VSR, která se týkala ekonomického rozvoje a spolupráce. Hlavním cílem byla proměna Vietnamské ekonomiky. Doposud byla centrálně řízena. 228 Cílem byla ekonomika tržní. Podmínkou byl ovšem co nejmenší dopad na obyvatelstvo, samozřejmě z pohledu sociálního. Komunistická strana najednou byla 226 ZELENDA, Jiří. Kambodža. s NOŽINA, Miroslav. Dějiny Kambodže. s HLAVATÁ, Lucie. Dějiny Vietnamu. s

71 rozpolcená. Stály proti sobě dvě frakce, konzervativci a reformisté. Konzervativci se stále nemohli vzpamatovat z pádu komunismu ve světě a z rozpadu SSSR. Požadovali pozastavení všech reforem, které by mohly vyústit v pluralismus na politické scéně. Proběhly změny v nejužším vedení komunistické strany. Do čela byl postaven Du Muoi. Obě frakce ve straně se po poměrně krátké době dohodly a celý spor byl vyřešen kompromisem. Přestože změny, které se týkaly ekonomické sféry, dostaly zelenou, tak byly podniknuty kroky, které vedly k posílení státní moci. V politice tedy vládla ortodoxní ideologická linie a v ekonomice docházelo k liberalizaci. V této souvislosti v červnu 1991 vyhlásila KS Vietnamu slogan: Všechny země světa se stanou našimi přáteli. Toto heslo vyjadřovalo snahu Vietnamské vedení změnit dosavadní bilaterální vztahy VSR se socialistickými zeměmi (především SSSR) na multilaterální. 229 Vietnam měl stále tendence vylepšovat vztahy se Spojenými státy americkými. Spojené státy poskytly povolení k založení dočasného úřadu v Hanoji, které mělo především vyvíjet snahy k nalezení ostatků vojáků MIA. Tímto došlo k rapidnímu zlepšení vztahů USA VSR. Dalším vstřícným krokem ze strany Vietnamské socialistické republiky bylo konečné vyřešení kambodžské otázky uzavřením Pařížské smlouvy v roce Tato dohoda značně vylepšila i vztahy s Čínou. Následovalo podepsání dalších dvanácti dohod. Vietnam se však nadále neztotožňoval s názory ČLR, protože zde byl stále náznak posílení vlivu Číny v oblasti jihovýchodní Asie. Rozhodnutím bylo spolupracovat s Tchajwanem a Jižní Koreou. Vietnam se stále více otevíral světu, a to provázelo stále více změn v oblasti hospodářské legislativy. Byla schválena spousta nových zákonů k vytvoření tržní ekonomiky. Můžeme jmenovat pozemkový zákon, daňový zákon, zákon o životním prostředí, zákoník práce. V této době byly hospodářské změny úspěšné, ale i tak značná část obyvatel, kteří přebývali na venkově a v hornatých oblastech, zůstávali na hranici chudoby. Ekonomický rozvoj se stal pro komunistickou stranu Vietnamu prioritou. V devadesátých letech Vietnam stále navazoval vztahy se sousedními zeměmi a došlo i k dalšímu zlepšení vztahů s USA. Vietnam se stal pozorovatelem organizace ASEAN. Americký prezident Bill Clinton povolil americkým firmám provádět obchody na Vietnamském trhu. Americké společnosti se totiž neustále ohrazovaly proti tomu, že s Vietnamem obchoduje téměř celá Evropa a Japonsko. 229 HLAVATÁ, Lucie. Dějiny Vietnamu. s Tamtéž 71

72 Reformy doi moi splnily svůj cíl a Vietnam byl v září 1993 schopen splatit svůj dluh vůči MMF, který činil 142 milionu amerických dolarů. Díky navazování mezinárodních vztahů zastával Vietnam významnější roli i v rámci OSN. Dalším krokem k opětovnému zlepšení vztahů s USA bylo otevření velvyslanectví Spojených států v Hanoji, ke kterému došlo 11. července V témže roce se Vietnamská socialistická republika stala plnohodnotným členem organizace ASEAN. Díky tomuto členství se Vietnamu dostávalo zrychlení ekonomického růstu, společenský pokrok, kulturní rozvoj. VSR se mohla plně zapojit do spolupráce mezi státy, které byly členy organizace. ASEAN nebyl jedinou organizací, jejímž členem se Vietnam stal. Můžeme jmenovat AFTA, APEC. 231 Rok 1997 byl pro Vietnam ve znamení krize. Celou jihovýchodní Asii zasáhla finanční a měnová krize. V dalších dvou letech se ekonomický růst snížil na polovinu. Generální tajemník KSV v roce 1997 oznámil svoji rezignaci a úmysl odejít do důchodu. Na jeho místo nastoupil generál Le Kha Phieu, 232 jehož vláda byla ve znamení ortodoxnější a konzervativnější ideologie. V roce 1999 byl vyřešen spor mezi Čínou a Vietnamem, který se týkal společné hranice mezi oběma státy. Nic nestálo v cestě tomu, aby se ČLR mohla stát hlavním obchodním partnerem Vietnamské socialistické republiky. 3.3 Laos po rozpadu SSSR Státy komunistického bloku se dostávaly do ekonomické krize a byla potřeba přistoupit k některým reformám, jejichž úkolem bylo důsledky této krize zmírnit. Sovětský svaz vyhlásil Perestrojku, Vietnam reformy Doi Moi, což znamenal příklon na stranu tržní ekonomiky. Je podstatné uvést, že vláda jedné strany zůstala zachována. Čtvrtý sjezd LRSL v roce 1986, dokázal, že Laos v tomto směru nezůstane pozadu a vyhlásil nové reformy. Tyto laoské reformy nesly název ťin tanakán maj 233, název těchto reforem lze volně přeložit jako nové myšlení. Tyto reformy i nadále uplatňovaly státní kontrolu nad laoskou ekonomikou. Země se otevřela soukromým investorům. Nebránila dovozu technologií a obchodovala s kapitalistickými zeměmi. Pro občany Laosu tyto reformy znamenaly možný rozvoj soukromého podnikání. Důraz už nebyl kladen na zemědělská družstva, ale na rodinnou produkci. Nejednalo se o zrušení zemědělských družstev, ta i nadále zůstala zachována. Jejich úkolem byla výstavba infrastruktury, zřizování školících a zdravotnických zařízení. Reforem se netýkal ani 231 HLAVATÁ, Lucie. Dějiny Vietnamu. s Tamtéž 233 NOŽÍNA, M.:PASÁSON BANDÁ PHAO: HORSKÁ ETNIKA A STÁT V LAOSU. s

73 společný družstevní fond, který byl zachován. I nadále bylo do tohoto fondu odevzdáváno 15% hospodářské úrody. Díky vydání vládního dekretu bylo veškeré přírodní bohatství Laosu prohlášeno státním majetkem. Nešlo tedy obchodovat s půdou, ale každý občan Laosu ji mohl využívat. Když odmítl, půda byla předána jiné osobě s náhradou, která odpovídala objemu práce, kterou do určitého pozemku vložil. To byl zrod jakéhosi polovlastnictví, které umožňovalo s půdou volně disponovat. Díky reformám bylo zrušeno obchodní omezení, které komplikovalo situaci na trhu s potravinami. Nutno dodat, že k tomuto zlepšení došlo pouze v oblasti řeky Mekong. Lidé, kteří žili v horských oblastech, i nadále zůstávali na hranicích chudoby. Tyto reformy dokázaly i to, že Laos se poprvé, v měřítku novodobé historie, stal potravinově soběstačným. Stačilo k tomu pouze uvolnění trhu s rýží a dalšími potravinami. V roce 1989 došlo k rozpadu sovětského bloku a zahraniční pomoc byla pozastavena. V návaznosti na pozastavení zahraniční pomoci Laos vydal opatření, které mělo vést k otevření světu. V roce 1991 byla přijata nová ústava, která upravovala komerční vztahy, soukromé vlastnictví, daňový systém a fungování centrální banky. Pro vylepšení laoské politiky na mezinárodní politické scéně byly propuštěny tisíce politických vězňů. LLDR změnila i svůj státní znak. Stávající pěticípá hvězda byla nahrazena buddhistickou stúpou. Laoská opozice po těchto změnách doufala, že dojde i k uvolňování komunistického režimu. Nestalo se tak. 234 Volby v roce 1988, které se konaly na úrovni regionální správy a volby roku 1989 byly volbami do Nejvyššího národního shromáždění (NLS). Ve volbách zvítězili komunisté. Ze 79 poslanců bylo 65 členy LRSL. Na 5. komunistickém sjezdu byla pozornost směřována na politická témata. Body programu byly role komunistické strany v laoské společnosti, laoské politické uspořádání a nová ústava. Kaysone Phomvihane byl stále prezidentem a zároveň předsedou politické strany. Nejužší vedení komunistické strany na tomto jezdu nezaznamenalo žádné významné změny. Armáda získala v Ústředním výboru 14 nových míst. 235 Nová ústava byla velmi diskutovaným tématem. Debata se sice stala veřejnou,ale stále na ni dohlíželo vedení komunistické strany. Na začátku roku 1990 založilo 40 mladých 234 MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. Laos: vnitropolitická charakteristika [online]. [cit ]. Dostupné z: NOŽINA, Miroslav. Dějiny Laosu

74 intelektuálů Sociálně-demokratický klub, který kritizoval vládní systém Laosu. Stejné názory zastávali i studenti, kteří žili v zahraničí. Vláda všechny tyto protivládní tendence tvrdě potlačila. Nová ústava vešla v platnost 15. srpna Důležitým krokem bylo schválení od Národního shromáždění. Ve spojitosti s touto ústavou můžeme hovořit o stručném přehledu komunistických konceptů a moderních demokratických práv. Všechna moc byla soustřeďována do rukou jedné strany. Opozice měla být i nadále potlačována a armáda měla fungovat jako nástroj diktatury proletariátu. 236 Národní lidové shromáždění bylo nahrazeno novým Lidovým shromážděním. Předseda LNS rezignoval po vyhlášení nové ústavy na svoji funkci a Kaysone Phomvihane byl zvolen prezidentem LLDR. Smrt prezidenta v roce 1992 byla vhodnou příležitostí k omlazení vedení nejužšího vedení komunistické strany. Tato jedinečná příležitost zůstala nevyužita. Po dalších volbách v roce 1992 musel být každý člen Národního shromáždění schválen komunistickou stranou. Politická opozice byla i na začátku devadesátých let likvidována. Poslanci, kteří se po volbách dostali do Národního shromáždění, museli projít několika denním školením. Nová ústava a volby pouze potvrdily pevnou komunistickou moc v zemi Mezinárodní vztahy Mírné, ale zato trvalé investice přinesly Laosu finanční prostředky a pracovní příležitosti. Sovětský svaz byl minulostí a do země přicházeli investoři z Thajska, Japonska, USA, Tchajwanu, Francie, Švédska nebo Austrálie. Jedny z nejtěsnějších obchodních vztahů udržoval Laos se svým sousedem Thajskem. Tomuto napomohlo i vystavění mostu přátelství přes Řeku Mekong. Díky této stavbě do země neproudilo pouze zboží, ale i nové názory. Stavba mostu byla zahájena i díky tomu, že oba státy považovaly za zásadní svoji spolupráci. Thajsko se stalo hlavním zahraničním investorem pro Laos. LLDR za tímto spojenectvím naopak viděla větší příliv turistů a obchodních kontaktů, které mohly být pro zemi zajímavé. Nárůst obchodu a turistického ruchu měl zemi více přiblížit organizaci ASEAN. 238 Laoské hospodářské reformy vznikaly s podporou MMF a OSN. S touto pomocí byla snížena inflace, ale i přesto byla laoská ekonomika v deficitu. Podle M. Nožiny V roce 236 SRV: LAO CONSTITUTION. [online]. [cit ]. Dostupné z: :// 237 NOŽINA, M. Dějiny Laosu. s Tamtéž s

75 1993 byl vývoz v hodnotě 108 milionů dolarů značně převážen dovozem v hodnotě 250 milionu dolarů. Tento schodek nadále narůstal. I přesto byl však MMF ochoten Laosu v roce 1995 zapůjčit 17 milionů dolarů, na strukturální přestavbu jeho hospodářství. 239 Rozvoj laoské ekonomiky byl motivován i zrušením embarga ze strany USA. Rok 1997 byl pro Laos znamením vstupu do Společenství zemí jihovýchodní Asie. Toto členství posílilo roli LLDR na mezinárodní politické scéně. V témže roce propukla v jihovýchodní Asii hospodářská a finanční krize, která zasáhla také Thajsko. Díky těsným vztahům těchto dvou států se krize projevila téměř okamžitě i v Laosu. Dopad krize na slabou ekonomiku země byl ohromný. Laoská měna zaznamenala propad, který by zásadní pro pracovníky státní správy, firmy i obyvatele měst. Krize se projevila i v zahraničních investicích. Projekty, které v zemi probíhaly, byly pozastaveny nebo ukončeny. Stát se snažil zvýšit své příjmy prostřednictvím zvyšování daní, avšak neúspěšně. Laos od jistého bankrotu mohla zachránit pouze mezinárodní pomoc. V roce 2000 mezinárodní pomoc tvořila přibližně čtvrtinu HDP. LLDR byla ze strany MMF schválena půjčka ve výši 40 milionu dolarů. Tyto finance sloužily k posílení ekonomiky země a k omezení chudoby. Do pomoci se zapojil i Světový potravinový program OSN. Svoji činnost zahájil v roce 2001 a podporoval podvyživených laoských dětí. V roce 2008 se zahraniční dluh země vyšplhal k 2,9 miliardám dolarů. 240 Všechny snahy o pomoc Laosu byly úspěšné a ekonomická situace se stabilizovala. Polovina zahraničních investic pochází stále z Thajska, ale v Laosu investuje Jižní Korea, Malajsie, Čína a další státy Nová společnost se starou politikou Po 6. sjezdu strany byly obměněny pozice v orgánech státní správy. Tyto posty obsadili členové armády. Všichni noví členové byli přesvědčeni o potřebném mocenském monopolu komunistické strany. Tímto krokem měla být moc ve státě upevněna. Armádě se nedařilo zavést ve svých řadách pořádek a disciplínu. Samotní důstojníci využili prvků tržního hospodářství a začali soukromě podnikat. S tímto byla i úzce spjata rostoucí korupce. V roce 1998 nastoupil na post prezidenta Khamtay Siphadone. Zároveň vykonával i funkci generálního tajemníka LRSR. Volby v roce 2002 byly pod vlivem komunistické strany. Ve volbách kandidovalo 166 účastníků, z toho 165 jich bylo členem strany. Laoské 239 NOŽINA, M. Dějiny Laosu. s MEZINÁRODNÍ MĚNOVÝ FOND. [online]. [cit ]. Dostupné z: 75

76 vedení ve svých rukou stále svíralo všechnu moc v zemi. Uvnitř společnosti se stále více projevovala korupce a protekce. Politika otevřených dveří znamenala pronikání thajských myšlenek do země. Laosané, kteří žili u thajských hranic, mohli sledovat zahraniční televizi, číst thajské noviny. 241 Ve větších městech byly otvírány noční podniky. Hlavní město Vietian zažilo náhlý dopravní rozmach. Narůstal organizovaný zločin, který byl živ spoluprací se zahraničím. V roce 2001 byl parlamentem vydán zákon, který držení více jak 500 gramů heroinu trestal smrtí. Mnoho Laosanů tento nový styl života psychicky nezvládalo, což bylo důsledkem dlouhé vlády komunistické strany. Tito lidé se obraceli zpět k víře. Byly obnovovány staré buddhistické tradice, oslavy a svátky. Komunistické vedení země vidělo v tomto příležitost k dalšímu potvrzení své moci. Marxistická ideologie byla vyměněna za nacionalistickou. Ta kladla důraz na tradice a ideály spojené s buddhismem. Buddhistických rituálů se začaly účastnit i politické špičky země. Stát začal dotovat opravy buddhistických chrámů, které byly léta zanedbávány. 242 Laoští komunisté dál upevňovali svoji vládu pomocí utváření kultu kolem Kaysona 1. Inspiraci k tomuto kroku našli ve Vietnamu, kde byl oslavován stejným způsobem Ho Či Min. Stát neváhal uvolnit ze státních prostředků mnoho peněz na výstavbu Kaysonových muzeí a památníků, odhalování soch. Vydáno bylo mnoho knih s Kaysonovými projevy. 243 Na povrch se dostávaly i obavy z náboženské opozice. Křesťané na území Laosu byli tvrdě pronásledováni. M. Nožina uvádí: Například v lednu 1998 bylo zatčeno 44 lidí během biblického setkání zorganizovaného evangelickou Kristovou církví ve Vientianu. Rovněž po demonstracích studentů a učitelů ve Vientianu 26. října 1999, požadujících demokratizaci země, došlo k rozsáhlému zatýkání. Dne 2. listopadu 2009 bylo zatčeno na 300 osob, jež ve Vientianu chystaly pokojnou demonstraci u příležitosti 10. výročí této události Dvourychlostní rozvoj Oblast Mekongu se vyznačovala rychlou modernizací, kdežto v okrajových oblastech se nic nezměnilo. Příslušníci horských menšin žili starobylým způsobem života. Tento dvourychlostní vývoj považovala laoská vláda za velice vážný problém. Zvláštní rezoluce ÚV LRSL se snažila tento problém vyřešit pomocí odstranění kopaničářského zemědělství a 241 NOŽINA, M. Dějiny Laosu. s SAVADA, Andrea Matles (1994). Laos: A Country Study. 243 NOŽINA, Miroslav. Dějiny Laosu. s Tamtéž s

77 zajištěním lepší přístupnosti ke službám a vzdělání. Zásadním bylo také odstranění drogového obchodu. Lidé žijící na periferii se těmto změnám bránili. 245 Díky plánu odstranit kopaničářské zemědělství nastala v periferních oblastech chudoba a šířily se nemoci. Snížily se výnosy rýže a lidé museli čerpat potraviny z rybolovu a ze sběru lesních plodin. Stát chtěl tento problém vyřešit přesídlením. Horské menšiny se měly přestěhovat do rychle se rozvíjejících oblastí nížin. Důsledkem tohoto přesídlování byly pouze sociální problémy. Komunistická strana se sice snažila o odstranění kopaničářského zemědělství, ale neměla žádnou konkrétní představu o tom, co se stane potom. Chyběl plán, který by vymezoval dostatečné náhradní zdroje obživy. Přesídlení mělo také negativní vliv na psychiku horských obyvatel. Je třeba upozornit, že se nejednalo o dobrovolný odchod a často bylo použito násilí. Důsledky tohoto přesunu obyvatelstva byly zničující. 246 Národnostní politika se zabývala odstraněním produkce drog v horalských komunitách. Jako příklad toho, proč byla eliminace tohoto problému důležitá, můžeme uvést, že Laos dodával na světový trh v druhé polovině 80. let 20. století, podle údajů Státního Departmentu USA, 10% opia. V roce 1987 to bylo tun opia ročně. V 90. letech se k opiu přidalo pěstování marihuany a obchod se stimulačními drogami. Je třeba upozornit, že eliminace byla zaměřena pouze na horalské komunity, ne na horské oblasti. Laoská vláda si uvědomovala důležitost pěstování této suroviny pro ekonomiku těchto oblastí. Stanovisko Laosu znělo tak, že drogový problém je problémem západní společnosti. V 90. letech 20. století však protidrogové společnosti ve spojení s USA vyvíjely na laoskou vládu tlak, aby se k tomuto problému postavila razantněji. Program OSN pro kontrolu drog nabídl Laosu 80 milionů dolarů, podmínkou k získání této částky do státní kasy byla likvidace pěstování opia. 247 Vláda Laosu tuto nabídku přijala a zbavení se opia bylo stranickým úkolem. Všechny orgány státní moci se zapojily do tohoto úkolu a vznikla masová kampaň k odstranění opiového máku. Do této akce byli zapojeni úředníci, studenti, vojáci a členové společenských organizací. Do horských oblastí přijížděli ve skupinách a likvidovali pole opiového máku. Nutností bylo i zabavení již sklizené úrody. Tak rychlý postup ovšem nikdo nečekal, a proto byl kritizován ze stran některých místních protidrogových organizací a západních politiků. 245 NOŽINA, M. Dějiny Laosu. s BAIRD,I.G.-SHOEMAKER,B.: Aiding or Abetting. s UNODC. UNODC LAO PDR COUNTRY OFFICE [online]. [cit ]. Dostupné z: 77

78 Vláda Laosu v roce 2005 tedy mohla prohlásit, že problém s opiovým mákem zdárně vyřešila. Země se tedy dočkala oficiální pochvaly na mezinárodní politické scéně. Pravdou je, že oficiální zpráva OSN příliš dobře nevyznívala. Země sice byla zbavena opia, ale nebyl vymyšlen žádný plán, čím by byla tato strategická surovina v horských oblastech nahrazena. Životní úroveň horalů se prudce zhoršila. Produkce opia stále přetrvávala, ale pouze v ilegální formě. Odborníci na drogovou problematiku s odstupem času přiznávají, že vymýcení této suroviny proběhlo příliš rychle. 248 Můžeme souhlasit s tvrzením, že drogový problém byl nasazen nad zájmy obyvatel země Problém opozice I po reformách, které v Laosu proběhly, a po praktikování politiky otevřených dveří laoská vláda stále byla schopna odstraňovat opozici. Opoziční síly uvnitř země neměly dostatek síly k vytvoření převratu a zahraniční disent byl roztříštěný. Jedna část exulantské komunity stále usilovala o svržení režimu a druhá se spokojila s uvolněním vztahů a navázáním obchodních kontaktů s Laosem. Tato část byla z velké části ovlivněna vstřícnými gesty ze strany vlády. Vstřícné kroky spočívají v nabídkách politického smíru a budování země. Toto budování země je ve formě zahraničních investic. V roce 1989 došlo na území Thajska k setkání představitelů opozice. Cílem tohoto setkání bylo vytvoření společné armády osvobození a dočasnou vládu, jejímž hlavním úkolem by bylo obnovení monarchie v zemi. V roce 1992 bylo vytvořeno Hnutí za demokracii v Laosu a následující rok vznikla roajalistická Strana laoského národa. Ani jedno z těchto opozičních hnutí nedosáhlo žádných výsledků. Důvodem je nejednotnost členů uvnitř stran. 249 Na konci 90. let 20. století proběhly boje mezi partyzány a vojáky laoské armády. Podle zdrojů Amnesty International se jednalo o zhruba 2000 bojovníků, takže situace zůstávala klidnou. Válka se pro některé povstalce stávala jakýmsi způsobem života. Některé skupiny povstalců už za nic nebojovaly, jen prostě loupili, zkrátka aby měli z čeho žít. Šetřilo se i municí a zdrojem příjmů pro některé partyzánské skupiny byl obchod s drogami. Za organizováním a financováním těchto skupin většinou stojí exulantská komunita, která stále věří v převrat v Laosu. V roce 2000 došlo k sérii bombových útoků v hlavním městě. K těmto útokům se nikdy nikdo nepřihlásil. Útoky se odehrávaly i v pohraničním pásmu. Cílem útoků, který se 248 Srv.: Baird,I.G. Shoemaker, B.: Aiding or Abetting, c.d., s NOŽINA, Miroslav. Dějiny Laosu. s

79 odehrál v roce 2000 na thajských hranicích, bylo vyvolání povstání. Vedení těchto povstalců ovšem dobře neznalo vnitropolitickou situaci Laosu a akce skončila neúspěchem. Útoky na dopravní prostředky, tržiště, vládní budovy tak pokračovaly i v dalších letech. Reakcí na tyto události bylo zvýšení protipovstalecké kampaně. Armádní vojáci berou tento úkol velmi zodpovědně a chovají se velmi brutálně. 250 Thajsko, které vždy podporovalo aktivity proti vládě v Laosu, se změnou politiky vůči Laosu na přelomu 90. let 20. stol. Změnilo svůj podhled na tuto problematiku. Opozice dostala jasně najevo, že už nebude z thajské strany podporovaná ani tolerovaná. Byly zavřeny výcvikové tábory na území Thajska. Stále těsnější vztahy mezi Laosem a Thajskem ztěžují situaci lidem v utečeneckých táborech na území Thajska. Od roku 1975 prošlo táborem téměř Laosanů. Dnes je převážný počet těchto lidí občany jiných zemí. Poslední velký odsun je datován na roky 2004 a 2005, kdy Spojené státy americké přijaly utečenců. Od chvíle, kdy se začaly zlepšovat vztahy mezi Laosem a Thajskem, byl na uprchlíky vyvíjen tlak k návratu do Laosu. Mnoho uprchlíků se brání a snaží se dostat do třetích zemí. Na konci roku 2009 thajská vláda násilím vrátila Laosu občanů NOŽINA, M. Dějiny Laosu. s UNHCR. UNHCR seeking access to returned Lao Hmong [online]. 29 December [cit ]. Dostupné z: 79

80 4 Současný vývoj Ve čtvrté kapitole se budeme věnovat vývoji Kambodže v 21. století. Pozornost bude zaměřena na soudní tribunály, které mají soudit válečné zločiny Rudých Khmerů. Je zde nastíněn i problém vysokého nárůstu kriminality a civilizačních chorob. V této kapitole jsou popsány ambice Vietnamu neustále zlepšovat svojí ekonomickou situaci. Vietnamská socialistická republika se i v současné době snaží zlepšovat vztahy se Spojenými státy americkými. V závěru této kapitoly se zaměříme na laoskou ekonomiku, která stále patří k nejchudším na světě. Bude zde nastíněn i největší problém novodobého Laosu, kterým je korupce. Zmíníme se i o sociálních a zdravotních problémech, se kterými se musí laoská vláda potýkat. 4.1 Kambodža Kambodža na počátku 21. století Vláda, která vzešla z voleb v roce 1998, měla zajistit stabilitu a mír v zemi. Jejich neúspěch se projevil již v roce 2000, kdy Phom Penhu došlo k ozbrojenému útoku na ministerstvo obrany. Za tímto útokem stála ozbrojená organizace, která si říkala Kambodžští bojovníci za svobodu. Jejich hlavním cílem byl státní převrat. Tato organizace byla řízena ze zahraničí. V jejím čele stál Chhun Yasith, který žil v Kalifornii. Sám prohlásil, že k ukončení bojů dojde ve chvíli, kdy z vlády odstoupí Hun Sen. V roce 2001 bylo odsouzeno několik hlavních představitelů. Jejich trestem bylo doživotí. Tyto událostí byly pouze předzvěstí toho, že násilí, ať už politické nebo společenské, bude stále narůstat. Po čtyřech letech, v roce 2002, Kambodžu čekaly další volby. Tentokrát do orgánů zastupitelstev. Opět zvítězila Strana kambodžského lidu, která získala oporu v 1597 komunách z Naprostým fiaskem tyto volby byly pro FUNCINCPEC. Získali pouze 20% hlasů. Princ Norodom Chakrapong založil Stranu khmerského ducha Norodoma Chakraponga. Budoucnost viděl ve spojení se stranou Sama Rainsyho. Rok 2002 byl rokem volebním. Dvacátého sedmého července 2002 se konaly obecné volby. Žádným překvapením nebylo vítězství Hun Senovi SKL. Hun Sen opět získal nejvíce křesel tj. 73. Strana Sama Rainsyho vybojovala 24 křesel. FUNCINPEC dosáhl 26 křesel NOŽINA, Miroslav. Dějiny Kambodže. s

81 Povolební politické jednání opět neprobíhalo v míru. Docházelo k vraždám a politická dohoda vznikla téměř rok po volbách. Opět vznikla koalice, kterou tvořili SKL a FUNCINPEC. Historie se téměř opakovala. Svůj premiérský post obhájil Hun Sen a předseda národního shromáždění se také nezměnil, stále jim byl princ Ranariddh. Byla změněna ústava. V dalších plánovaných volbách už nebyla potřeba dvoutřetinová většina v Národním shromáždění, ale stačila pouze polovina plus jeden hlas. 253 V roce 2004 došlo ke změnám v čele státu. Král Sihanuk 254 oznámil svoji abdikaci. Veřejnost za tímto odchodem neviděla pouze únavu, ale také účelový krok, kdy měla být posílen slábnoucí vliv monarchistů. Král si na své místo představoval někoho, kdo není v současné politice příliš známý. Králem byl nakonec zvolen syn princ Norodom Sihamoni. Princ do této doby zastával úřad velvyslance Kambodže při UNESCO v Paříži. Na kambodžský trůn nastoupil 19. října Sam Rainsy si v roce 2005 vysloužil odebrání poslanecké imunity. Veřejně kritizoval prince Ranariddha, Hun Sena a jejich politiku. Reakcí na toto odebrání imunity byl dobrovolný exil ve Francii. Nejen toto odebrání bylo jeho trestem, dále si vysloužil 18 měsíců vězení. Nový král díky Rainsyho omluvě trest zrušil společně se zákonem, který umožňoval vězení za šíření pomluvy. Další volby v roce 2006 opět vyhrál Sun Sen a jeho strana. Historie se potřetí neopakovala. Ranariddh byl odvolán z čela FUNCINPEC. Volby v roce 2008 znamenaly opětovné vítězství pro Hun Senovu Stranu kambodžského lidu, kdežto FUNCINPEC zaznamenala veliký propad. Hun Senovým protivníkem se stala tedy Strana Sama Rainsyho. Díky Hun Senově jistotě, že se stane opět vítězem voleb, nedocházelo v zemi k větším násilnostem. Výhodou byl jeho populismus. Svoji popularitu si zajišťoval malým ekonomickým růstem, sporem mezi Thajskem a Kambodžou o chrámový komplex Angor. Díky tomuto mu byl připisován statut obránce národa. V Kambodži stále docházelo k porušování lidských práv. Humanitární aktivisté byli zatýkáni, političtí odpůrci byli i nadále zabíjeni. Kritika vlády se stále nepřipouštěla. 256 Hospodářskému růstu v zemi stále brání vysoká míra korupce. Slabinou Kambodži je vysoká nezaměstnanost, kterou ovlivňuje vysoký populační růst. Necelá polovina obyvatel žije pod hranicí chudoby. Velkým problémem země je černý obchod, který ve spojení 253 NOŽINA, Miroslav. Dějiny Kambodže. s Zemřel 15. října ZELENDA, J.. Kambodža. s NOŽINA, M. Dějiny Kambodže. s

82 s drancováním přírodního bohatství negativně ovlivňuje kambodžskou ekonomiku. Dalším problémem jsou i civilizační choroby jako třeba HIV. Podle odhadů WHO je nakaženo 3-4% dospělé populace. HIV je pouze důsledkem problému prostituce. Následující léta ukážou, zda má demokracie v Kambodži možnost zakořenit Tribunály Tribunály měly vést k potrestání představitelů Rudých Khmérů. Samostatná myšlenka vznikla v 80. letech 20. století, ale z politických důvodů k ní nebylo přistupováno s nějakým definitivním řešením. Hlavním důvodem bylo i to, že paradoxně vrcholní představitelé tohoto hnutí stále působili ve vrcholných pozicích Kampučské lidové republiky. Odpověď na otázku potrestání zvěrstev, které se děla za vlády Rudých Khmérů, vznikala v 90. letech 20. století, a to pouze díky mezinárodnímu tlaku, který byl na Kambodžu vyvíjen. USA založily Dokumentační centrum Kambodže, které mělo tuto věc na starost. Dokumentační centrum se zabývalo shromažďováním veškerých dat, zpovídáním pamětníků a v neposlední řadě odkrýváním masových hrobů. Kambodža v roce 1997 požádala OSN o pomoc v této záležitosti, ale příliš ji nepodporovala. Populistický premiér navenek celou akci podporoval, ale ve skutečnosti se ji snažil co nejvíce protáhnout. Situace byla o to těžší, že hlavním představitelům hnutí byla udělena amnestie. Dalším aspektem byla jejich provázanost s vrcholnou politikou Kambodže. Pro konečné řešení této situace byly potřeba i finance, které také byly shromažďovány velice pomalu. Po dohodě, která proběhla mezi Kambodžou a OSN, byl vytvořen tribunál, pro který byl závazný právní systém Kambodže. V tribunálu zasedali národní i mezinárodní soudcové. Po mnohaletých průtazích bylo definitivně rozhodnuto v červenci Dohodou mezi Kambodžou a OSN došlo k vytvoření smíšených soudních senátů, které posuzovaly trestné činy z pohledu mezinárodního i vnitrostátního práva. Na národní příslušnost pachatele nebyl brán žádný zřetel. Vnitrostátní právo se zabývalo trestnými činy, které se týkaly mučení, náboženského pronásledování nebo zabití. Úkolem mezinárodního práva bylo soudit činy, které byly proti lidskosti, genocidu,významné porušení Ženevských úmluv, ničení kulturních statků nebo zločiny proti mezinárodně chráněným osobám. 258 OSN pro tyto tribunály vyčlenila částku 38 miliónů USD a vybral 30 pracovníků, které ovšem musela schválit samotná Kambodža. Z celkového počtu 30 bylo ZELENDA, Jiří. Kambodža. s JUŠKA, B., Dopady působení Rudých Khmérů na stabilitu a postavení Kambodže v regionu: bakalářská práce. Praha: Vysoká škola ekonomická, Fakulta mezinárodních vztahů,

83 Kambodžanů. Zbylých 13 byli soudci z USA, Nizozemska, Polska,Francie, Austrálie a Srí Lanky. 259 Samotný soud začal v roce Od roku 2007 proběhly dva soudní procesy. V prvním byl odsouzen Tuol Sleng Ducha, kterému byl udělen trest v podobě 19 let vězení. Obviněn byl ze smrti lidí. Jeho trest byl v roce 2012 prodloužen na doživotí. Druhý proces se konal v roce 2011, před soudem stanul Ieng Sary společně s manželkou Ieng Thirith, Khieu Samphan, Nuon Chea Vietnam Současný Vietnam Bill Clinton byl první americký prezident, který od konce 2. Vietnamské války navštívil Vietnam. Nutno podotknout, že této návštěvě předcházel podpis bilaterální obchodní dohody, která obsahovala opatření týkající se investic, obchodu se zbožím, obchodu se službami a ochrany duševního vlastnictví. Tato dohoda byla podepsána 13. července Obě země se snažily co nejvíce znormalizovat své vztahy. Rok na to byl Vietnamskou komunistickou stranou schválen desetiletý ekonomický plán, který měl podporovat soukromý sektor. L. Hlavatá uvádí: Nové ekonomická strategie měla za cíl položit základy prosperujícího lidu, silné země a spravedlivé, demokratické a civilizované společnosti. V rámci ekonomického plánu byly stanoveny následující cíle: zdvojnásobit HDP; zvýšit domácí úspory na zhruba 30% HDP; zvýšit vývoz tak, aby dvakrát převyšoval míru HDP; zlepšit index lidského rozvoje země; vymítit hladomor a snížit počet chudých domácností; snížit nezaměstnanost ve městech na 5% a na venkově na 15 až 20%; rozšířit nižší středoškolské vzdělání pro všechny; snížit míru podvýživy dětí na 20%; zvýšit průměrnou délku života na 70 až 71 let atd. 261 V roce 2005 Vietnamský předseda vlády Phan Van Khai navštívil Spojené státy a ve Washingtonu se setkal s prezidentem Georgie W. Busem. VSR se připravovala na přijetí do Světové obchodní organizace (WTO). Byl novelizován zákon o podnikání. Novelizace se dočkal i investiční zákon. Tímto se Vietnam snažil dodržet podmínky pro vstup do WTO. Novým prezidentem VSR se stal v roce 2006 Nguyen Minh Triet. Ekonomický rozvoj země byl stále narušován korupcí a neprůhledností ve státní administrativě. Nový prezident 259 NOŽINA, Miroslav. Dějiny Kambodže. s JUŠKA, B., Dopady působení Rudých Khmérů na stabilitu a postavení Kambodže v regionu: bakalářská práce. Praha: Vysoká škola ekonomická, Fakulta mezinárodních vztahů, HLAVATÁ, Lucie. Dějiny Vietnamu. s

84 chtěl řešit tyto problémy reformami, které se týkaly hlavně státní správy. 262 Po jedenáctiletém snažení v tomto roce Vietnam vstoupil do organizace WTO. Vietnamská socialistická republika si od tohoto kroku slibovala další ekonomické reformy, které mají za úkol oživit Vietnamské hospodářství a celkový ekonomický rozvoj země. Vláda VSR si stanovila cíl, který jasně formuluje plán země na několik následujících let. Obsahem těchto cílů je rozvoj země s moderní infrastrukturou, politická stabilita, vysoká úroveň gramotnosti. Vietnamská socialistická republika stále vyvíjí snahy pro lepší podmínky pro obchod a větší průhlednosti veřejných zakázek. Právní systém země stále více bojuje proti korupci. Cílem všech reforem země je vytvořit Vietnam, který bude stabilní a moderní zemí. 4.3 Laos Laos 21. století I přes stabilní ekonomickou situaci v zemi je Laos stále jednou z nejchudších zemí na světě. Je také jedním z mála států, kde vládne komunistický režim. Země má pouze malé finanční zdroje, díky nimž se nemůže příliš rozvíjet. Je tedy pravděpodobné, že Laos bude v nejbližší budoucnosti stále závislý na zahraniční pomoci a investicích. Laoské ekonomice bude i nadále dominovat zemědělství, které tvoří až 40% HDP země. Je třeba se zamyslet nad problémem, který může nastat díky rozprodávání laoské půdy. Vláda rozprodala téměř 15% své zemědělské půdy. Kupci jsou bohaté státy nebo korporace, které půdu vykoupili za účelem stálého přísunu potravin. Dalším významným zdrojem příjmů je turistika. 263 Laoská vláda si klade otázku, do jaké míry se přizpůsobovat tržnímu hospodářství. Důvod je prostý. Členové komunistické strany Laosu mají pocit, že velké přizpůsobování může omezit nebo zcela zničit jejich moc. Jako svoji výhodu můžou počítat to, že opozice je velice slabá a o exilovém disentu není téměř slyšet. Vládní politiku i nadále řídí nejužší politické vedení komunistické strany. Využívány jsou komunistické metody, které podporuje zahraniční kapitál. Laos a členové vlády i dnes vystupují jako zastánci socialismu, ale spousta vládních činitelů má své vlastní podnikání. Tímto se dostáváme k nejzávažnějšímu problému dnešního Laosu, tím je korupce. 262 HLAVATÁ, Lucie. Dějiny Vietnamu. s BUSINESSINFO.CZ. Laos: Ekonomická charakteristika země [online] [cit ]. Dostupné z: 84

85 Celkový model země se dá charakterizovat jako mírný kapitalismus, ve kterém najdeme spoustu autoritativních prvků. Díky laoské legislativě je možné vyvlastňovat půdu a realizovat projekty, které nejsou v souladu se zájmy obyvatelstva. Zahraniční investoři své obchody a projekty většinou skryjí pod hlavičku pomoci laoskému lidu, ale obyvatelé se pomoci nedočkají a tyto obchody mají spíše zničující dopad na obyvatelstvo. Jde o to, že dnes se investoři hodnotí podle toho, jak jsou schopni maximalizovat svůj zisk. Vývoj země spěje k tomu, že národnostní politika bude podřízena ekonomickým požadavkům a centralizaci moci. Cílem bude začlenění etnický menšin do ekonomického a politického života země. Stále budou vyvíjeny tendence k odstranění kopaničářského zemědělství. Snahy o zánik kopaničářského způsobu zemědělství jsou zřejmé. Laos má veliký zájem o zahraniční investice a příliv průmyslových a těžařských firem jsou zárukou těchto investic. Tento krok bude mít nejhorší dopady na horské obyvatelstvo nejen po stránce ekonomické, ale problémy se objeví i v oblasti sociální a zdravotní. V roce 2009 Laos podepsal Mezinárodní pakt o občanských a politických právech. Tento pakt dává občanům Laosu záruku občanských a politických práv, svobody vyznání, sdružování, projevu a tisku. Obyvatelstvo má právo demonstrovat a vyjádřit svůj vlastní názor. I přes tuto ratifikaci jsou média v zemi pod neustálou kontrolou a kritika politiky státu je zakázána. Porušování těchto ustanovení je trestáno jako kriminální čin. Lidé obviněni z těchto činů jsou zatýkáni, mučeni, sexuálně zneužíváni i vražděni. Laos je i ve 21. století země, ve které vládne tvrdá ruka jedné strany a obyvatelstvo nemá žádná základní lidská práva. 264 Díky globalizaci a turistickému ruchu, který do země proniká, se mění nejen ekonomika, ale i tradiční kultura a hodnoty místního obyvatelstva. V Laosu došlo za posledních pár let k velkému nárůstu antisociálních jevů. Mezi nejzávažnější patří prostituce, obchod s lidmi a zneužívání omamných a psychotropních látek. Je třeba uvést, že tradiční kultury laoských etnických menšin patří k nejohroženějším na světě. 264 OSN. [online]. [cit ]. Dostupné z: 85

86 5 Pedagogická aplikace V závěrečné kapitole se zaměříme na pedagogickou aplikaci tématu Pokusy o budování socialismu v jihovýchodní Asii (Kambodža, Vietnam, Laos). Tato kapitola bude zaměřena na využití tohoto tématu ve výuce. Primárně se budeme věnovat využití tématu ve vyučovacích hodinách předmětu Občanský a společenskovědní základ na gymnáziích. Téma však lze také využít v hodinách dějepisu nebo zeměpisu. 5.1 RVP V Rámcovém vzdělávacím programu pro gymnázia je téma Pokusy o budování socialismu obsaženo ve vzdělávací oblasti Člověk a společnost, konkrétně ve vzdělávacích oborech Občanský a společenskovědní základ a Dějepis. Ve vzdělávacím oboru Občanský a společenskovědní základ lze téma Pokusy o budování socialismu v jihovýchodní Asii zařadit do vzdělávacího okruhu Občan ve státě. Najdeme zde několik témat, se kterými můžeme pracovat. Téma diplomové práce můžeme zařadit do učiva demokracie, lidská práva nebo ideologie. Žák se prostřednictvím tohoto učiva naučí rozlišovat a porovnávat historické i současné typy států (forem vlády). Je schopen vyložit podstatu demokracie a dokáže ji odlišit od nedemokratických forem řízení státu. Svými schopnostmi dokáže porovnat postavení občana v demokratickém a totalitním státě. Charakterizuje význam politického pluralismu pro život ve státě. S tím souvisí i to, že dokáže uvést příklady politického extremismu a objasní, v čem spočívá nebezpečí ideologií. Žák obhajuje a respektuje lidská práva. Částečně se téma pokusy o budování socialismu týká i vzdělávacího okruhu Mezinárodní vztahy, Globální svět. Žák je schopen uvést příklady činností některých významných mezinárodních organizací a dokáže vysvětlit, jaký vliv má jejich činnost na chod světového společenství. Zhodnotí význam a zapojení států Kambodža, Vietnam a Laos. Ve vzdělávacím oboru Dějepis, který také řadíme do vzdělávací oblasti Člověk a společnost, se tématu Pokusy o budování socialismu v jihovýchodní Asii týká vzdělávací obsah Moderní doba II soudobé dějiny: dekolonizace; třetí svět a modernizační procesy v něm; pád komunistických režimů a jeho důsledky. Žák je schopen charakterizovat vznik, vývoj a rozpad bipolárního světa. Dokáže popsat vojenské, politické a hospodářské seskupení této doby. Charakterizuje nejvýznamnější konflikty, které v této době probíhaly. Vysvětlí základní problémy vnitřního vývoje zemí západního a východního bloku. Dokáže popsat vzájemné vztahy supervelmocí USA a SSSR. I v oboru Dějepis je žák schopen vysvětlit 86

87 rozdíly ve způsobu života v demokratickém a totalitním režimu. Pro dané téma je důležité i to, že žák umí objasnit problémy specifické pro vývoj postkoloniálních rozvojových zemí. 265 Na druhém stupni základních škol lze téma Pokusy o budování socialismu zařadit do vzdělávací oblasti Člověk a společnost, který tvoří vzdělávací obory výchova k občanství a Dějepis. Téma této práce můžeme najít ve vzdělávacím obsahu Člověk, stát a právo. Žák objasní výhody demokratického způsobu řízení státu pro každodenní život občanů a dokáže rozlišit nejčastější typy a formy států. Možnosti interpretace tohoto tématu v základním vzdělávání jsou značně omezené. 266 Problematiku, která se týká tématu pokusů o budování socialismu v jihovýchodní Asii, lze využít i v několika průřezových tématech, která jsou povinnou součástí Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání i pro to gymnaziální. Průřezová témata odráží aktuální problémy současného světa a působí na osobnost žáka v oblasti rozvoje jeho postojů a hodnot. Průřezové téma Výchova demokratického občana aplikuje téma diplomové práce na lidská a občanská práva, která byla a jsou komunistickými režimy porušována. Dalším průřezovým tématem je Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, kam bychom mohli zařadit historické milníky režim Rudých Khmeru nebo válku ve Vietnamu. V rámci Mediální výchovy, která je také součástí průřezových témat, může být probráno téma kritického vnímání mediálních informací, která jsou v rozporu s realitou. V tomto průřezovém tématu nesmíme opomenout mediální manipulaci. Žáci by si měli uvědomit, že ne každý má takový přístup k informacím jako oni samotní, čehož nedemokratické politické režimy využívají a zneužívají. 5.2 Návrh časově tématického plánu Téma Pokusy o budování socialismu v jihovýchodní Asii budeme aplikovat do praxe prostřednictvím Rámcového vzdělávacího programu pro gymnaziální vzdělávání. Téma je vhodné zařadit do předmětu Občanský a společenskovědní základ ve čtvrtém ročníku gymnázia. Vzhledem k tomu, že prostor mezipředmětových vazeb je velmi široký, můžeme některé aktivity a přílohy použít i v jiných vyučovacích předmětech. Návrh časově tématického plánu zpracovává téma Pokusů o budování socialismu v jihovýchodní Asii v pěti výukových jednotkách. Jedna výuková jednotka představuje Metodický portál RVP, RVP G [online]. vuppraha.cz, [cit ]. Dostupné z: Metodický portál RVP, RVP ZV [online]. vuppraha.cz, [cit ]. Dostupné z: 87

88 minut. Tento časově tématický plán je možné zařadit do konkrétného Školního vzdělávacího programu daného gymnázia. Přílohou k časově tématickému plánu jsou podrobnější plány výukových jednotek. V těchto podrobnějších plánech nalezneme konkrétní způsoby realizace jednotlivých vyučovacích hodin. Navržený časově tématický plán společně s plány konkrétních výukových jednotek u žáků rozvíjí klíčové kompetence, které představují: soubor vědomostí, dovedností, postojů a hodnot, které jsou důležité pro osobní rozvoj jedince, jeho aktivní zapojení do společnosti a pracovní uplatnění. 267 Klíčové kompetence se navzájem prolínají a doplňují. V uvedených plánech výukových jednotek se nejvíce uplatňuje kompetence k učení a kompetence komunikativní. Najdeme zde i kompetence k řešení problémů, kompetence sociální, personální a občanské. Téma Program ový cíl Způsob ověření program ového cíle Výuková jednotka 1. hodina 2. hodina 3. hodina Časově tématický plán Pokusy o budování socialismu v jihovýchodní Asii (Kambodža,Vietnam, Laos) Žák dokáže rozlišit různé podoby socialismu v jednotlivých zemích. Žáci si uvědomí nebezpečí konfliktu v souvislosti s totalitními a autoritářskými režimy. Žák se vyjadřuje kultivovaně a jazykově správně a je ochoten svými názory přispět do diskuze. Rozhovor, diskuze, pozorování, kontrola pracovních listů Specifické cíle Žák charakterizuje ideologii socialismu a jeho aplikace. Žák charakterizuje politickou situaci ve státě Kambodža. Žák charakterizuje politickou Způsob ověření specifického cíle Rozhovor, kontrola pracovního textu Rozhovor, kontrola pracovního listu Rozhovor Učivo Uvedení do problematiky socialismu. Působení Rudých Khmeru v Kambodži. Rozdělení znovu sjednocení a Hlavní strategie Rozhovor práce s textem ve dvojicích. Rozhovor, samostatná práce s textem Videoprojek ce, diskuze Pomůck y Příloha č.1 do dvojice Příloha č.2, 3 Dataproj ektor + počítač 267 Klíčové kompetence. [online]. Národní ústav odborného vzdělávání [citováno ]. Dostupné z: < 88

89 4. hodina 5. hodina situaci ve státě Vietnam. Žák charakterizuje politickou situaci ve státě Laos Žák srovná politickou situaci v jednotlivých zemích. Rozhovor, kontrola pracovního listu Rozhovor Vietnamu. Laos Rozdílnost socialistickýc h států jihovýchodní Asie Rozhovor, práce s textem ve skupinách Rozhovor, představení elektronický ch prezentací žáků s přístup em na internet Příloha č. 4 Dataproj ektor 5.3 Návrh plánů výukových jednotek Návrh plánů výukových jednotek popisuje bližší průběh vyučovací hodiny. Každý z plánů obsahuje výukové cíle, kterých by mělo být v průběhu výuky dosáhnuto. Současně jsou rozpracovány jednotlivé aktivity, které pomohou v dosažení výukových cílů. Každá z těchto aktivit má jiný charakter, což nám pomůže ke zvýšení efektivity edukačního procesu. Plán výukové jednotky č. 1 Téma Výukové cíle Časová dotace 12 minut 25 minut Opakování učiva o základních politických ideologiích, socialismus a jeho aplikace Žák charakterizuje politickou situaci ve státě Kambodža. Žák si uvědomuje riziko extrémistických skupin. Žák je ochoten odpovídat na otázky učitele. Aktivita Opakování základních informací o socialistické ideologii formou rozhovoru. Návrh otázek: Co je typické pro socialistickou ideologii? Kteří filozofové jsou nejvíce spjati s touto ideologii? Co znamená výraz diktatura proletariátu? Jak si představujete třídní boj? Seznámení s problematikou aplikace socialismu. Prostudování a vypracování pracovního listu metoda INSERT viz. příloha č.1 89

90 8 minut Kontrola pracovního listu. Plán výukové jednotky č. 2 Téma Výukové cíle Časová dotace 15 minut 25 minut Působení Rudých Khmerů v Kambodži Žák charakterizuje socialistickou ideologii a socialistické aplikace, vypracuje pracovní list, spolupracuje ve dvojici a je ochoten odpovídat na otázky učitele. Aktivita Žákům je bez popisku promítnut podobizna vůdce Rudých Khmerů Pol Pota. Jejich úkole bude sepsání krátké charakteristiky. Po přečtení některých charakteristik bude uvedeno, kdo Pol Pot byl. příloha č.2 Seznámení s organizací Rudých Khmerů a s jejich působením v Kambodži. Vypracování pracovního listu. příloha č.3 10 minut Kontrola pracovního listu, rozhovor o situaci v Kambodži. Plán výukové jednotky č. 3 Téma Výukové cíle Časová dotace 10 minut Rozdělení a znovu sjednocení Vietnamu Žák charakterizuje politickou situaci ve Vietnamu. Žák je ochoten svými názory přispět do diskuze. Aktivita Videoprojekce z cyklu Slavné dny den, kdy byla podepsána mírová dohoda o Vietnamské válce internetové televize Stream.cz minut Diskuze Návrh otázek: Co se stalo bezprostřední příčinou přímého vojenského zásahu USA ve 268 SLAVNÉ DNY. TV, STREAM.CZ Dostupné z: 90

91 10 minut Vietnamu? Kdy byly americké jednotky ve Vietnamu nasazeny? Co bylo měřítkem úspěšnosti ve válce?jakou úlohu sehráli ve Vietnamské válce novináři?kdy byly americké jednotky z Vietnamu staženy? Kdy a jak válka ve Vietnamu skončila? Shrnutí základních poznatků o Vietnamské situaci s využitím informací z videa i následné diskuze. Plán výukové jednotky č. 4 Téma Výukové cíle Časová dotace Laos Žák charakterizuje politickou situaci v Laosu. Žák je ochoten odpovídat na otázky učitele. Aktivita 15 minut Brainstormin téma Laos, upřesnění některých faktografických informací 30 minut Žák vypracuje pracovní list. Pracovní text bude rozdán do dvojice. V textu se nachází faktografické chyby, žák má za úkol tyto chyby najít a opravit. příloha č. 4 K upřesnění informací lze využívat internet. 10 minut Kontrola pracovního listu, rozhovor o situaci v Laosu, zadání domácího úkolu. Plán výukové jednotky č. 5 Téma Výukové cíle Časová dotace 5 minut Rozdílnost socialistických států jihovýchodní Asie Žák srovná politickou situaci v jednotlivých zemích. Žák se aktivně podílí na práci ve skupině. Žák se aktivně zapojuje do diskuze. Aktivita V minulé hodině žáci dostali domácí úkol. Celá třída byla rozdělena do 3 skupin. Každá skupina si vylosovala jeden ze zmíněných států a připravila si krátkou prezentaci. V první části hodiny mají žáci čas na upřesnění některých 91

92 informací a doladění své práce. 25 minut Prezentace žákovských prací 15 minut Závěrečná diskuze a shrnutí celé problematiky. V rámci poslední kapitoly je aplikováno téma Pokusy o budování socialismu v jihovýchodní Asii do pedagogické praxe. Na začátku kapitoly jsme téma zařadili do jednotlivých vzdělávacích oblastí, oborů a průřezových témat. Dále byl pro tuto kapitolu vytvořen návrh časově tématického plánu společně s návrhem konkrétních vyučovacích jednotek. Cílem byla přiblížit aplikaci tématu pokusy o budování socialismu v jihovýchodní Asii. Důvodem proč zařadit toto téma do výuky je to, že dnešní žáci si musí uvědomit, že svět nekončí evropskou unií, o které se stále mluví. 92

93 Závěr Cílem této práce bylo charakterizovat pokusy o budování socialismu v jihovýchodní Asii. Můžeme konstatovat, že daný cíl práce byl ve svém rozsahu naplněn. Analyzován byl vývoj v pojetí moderních dějin, ale i dnešní podoba jednotlivých zemí, a to s přihlédnutím k historickým událostem, geografickým, ekonomickým, ale i sociálním podmínkám. Tato diplomová práce je rozčleněna do pěti hlavních kapitol. V první kapitole se věnujeme teoretickému vymezení politických systémů. Je zde teoreticky popsána ideologie socialismu, její aplikace a jako poslední je zde vysvětlen rozdíl mezi totalitou a autoritářstvím. V druhé kapitole byl nastíněn vývoj jednotlivých zemí po skončení druhé světové války po dobu rozpadu sovětského bloku. Charakterizován byl politický vývoj daných zemí a prostředky, díky nimž byl socialismus budován. Třetí kapitola se věnuje vývoji jednotlivých zemí a událostí v daném regionu po rozpadu Sovětského svazu. Zaměřili jsme se na ekonomické reformy, které byly pro fungování a jakousi soběstačnost jednotlivých zemí nevyhnutelné. Ve čtvrté kapitole jsme se zaměřili na současný vývoj daných států. Zohledněn byl dopad ekonomický reforem. Pozornost je zaměřena i na mezinárodní smlouvy, prostřednictvím, kterých spolu státy spolupracují. Pátá kapitola je zaměřena na pedagogickou interpretaci. Jsou zde zohledněny možnosti výuky zejména pro gymnaziální vzdělávání, ale uvedeno je také zařazení tématu do výuky na druhém stupni základních škol. Jdou vytvořeny materiály k výuce daného tématu. Uváděny jsou podstatné informace a kompetence, které by si žáci měli osvojit. Veškeré informace jsou zpracovány podle platného rámcového vzdělávacího programu daného stupně vzdělávání. Důraz je kladen také na mezipředmětové vztahy. Dané téma je však velice obsáhlé, z důvodu zachování rozsahu práce proto mohou existovat ještě další otázky, které by mohly být podrobněji rozpracovány. 93

94 Prameny a literatura ALLEN, William L. Vietnam: ilustrovaná historie konfliktu v jihovýchodní Asii. České vyd. 1. Praha: Svojtka a Vašut, 1996, 265 s. ISBN BAIRD,I.G.-SHOEMAKER,B.: Aiding or Abetting. Internal Resettlement and International Aid Agencie in the Lao PDR. Probe International, Toronto, August 2005, BALÍK in HLOUŠEK, V., KOPEČEK, L. (eds.): Demokracie : Teorie, modely, osobnosti, podmínky, nepřátelé a perspektivy demokracie, Brno: MU v Brně, 2004, s BALÍK, Stanislav a Michal KUBÁT. Teorie a praxe nedemokratických režimů. 2., přeprac. vyd. Praha: Dokořán, 2012, 215 s. Bod (Dokořán). ISBN BALÍK, Stanislav a Michal KUBÁT. Teorie a praxe totalitních a autoritativních režimů. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2004, 167 s. Bod (Dokořán). ISBN BANKOWICZ, Marek. Demokraté a diktátoři: [političtí vůdci současného světa]. Praha: Eurolex Bohemia, 2002, 402 s., [8] s. obr. příl. ISBN BROWN, Archie. Vzestup a pád komunismu. Vyd. 1. Brno: Jota, 2011, 901 s., [16] s. obr. příl. ISBN COOPER, Chester L. The lost crusade: America in Vietnam. New York: Dodd, Mead, [1970], xi, 559 p. ISBN COURTOIS, Stéphane. Černá kniha komunismu: zločiny, teror, represe. Vyd. 1. Překlad Zuzana Dlabalová. Praha: Paseka, 1999, 407 s., [16] s. obr. příl. ISBN Demokracie: teorie, modely, osobnosti, podmínky, nepřátelé a perspektivy demokracie. 1. vyd. Editor Vít Hloušek, Lubomír Kopeček. Brno: Masarykova univerzita, 2003, 379 s. Ediční řada sborníky, sv. č. 16. ISBN DUIKER, William J. Ho Či Min. 1. vyd. v českém jazyce. Překlad Jan Filipský. Praha: BB art, 2003, 583 s., [16] s. obr. příl. ISBN EVANS, Grant. A short history of Laos: the land in between. Crows Nest NSW, Australia: Allen & Unwin, 2002, xvi, 251 p., [4] p. of plates. ISBN FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998, 656 s. Dějiny států. ISBN FREY, Marc. Dějiny Vietnamské války: tragédie v Asii a konec amerického snu. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2003, 210 s. ISBN FUNSTON, N. Government and politics in Southeast Asia. New York, NY, USA: Distributed by Palgrave, 2001, xvi, 435 p. ISBN x. 94

95 GILKS, Anne. The breakdown of the Sino-Vietnamese alliance, Berkeley: Instiute of East Asian Studies, University of California, Center for Chinese Studies, c1992, vii, 270 p. China research monographs, no. 39. ISBN GOTTESMAN, Evan. Cambodia after the Khmer Rouge: inside the politics of nation building. New Haven: Yale University Press, c2003, xxv, 428 p. ISBN HEYWOOD, Andrew. Politické ideologie: [s prologem Andrewa Gambleho]. Praha: Victoria Publishing, 1994, 293 s. ISBN HIEBERT, M.: Laos in Review of Developments. Southeast Asian Affairs Singapure HLAVATÁ, Lucie. Dějiny Vietnamu. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008, 357 s. Dějiny států. ISBN HOOD, Steven J. Dragons entangled: Indochina and the China-Vietnam War. Armonk, N.Y.: M.E. Sharpe, c1992, xviii, 188 p. ISBN JOHNSON, Paul. Dějiny dvacátého století. Vyd. v tomto překladu 2. Překlad Jan Čulík. Praha: Rozmluvy, 2008, 845 s. ISBN JONES, Adam. Genocide: a comprehensive introduction. 2nd ed. London: Routledge, 2011, xxxiv, 645 s. ISBN JUŠKA, B., Dopady působení Rudých Khmérů na stabilitu a postavení Kambodže v regionu: bakalářská KAHIN, G. M.- LEWIS, J.W.: The United States in Vietnam. An Analysis in the of the History of America s Involvement in Vietnam, New York, Dial Press, 1967 KAMAS, Daniel. Válka ve Vietnamu: ( ) : [nejdelší a nejkrvavější konflikt druhé poloviny 20. století]. Olomouc: Votobia, 1997, 263 s., [16] s. barev. obrazových příloh. ISBN KARNOW, Stanley. Vietnam: a history : [the first complete account of Vietnam at war]. New York, N.Y.: Penguin Books, 1984, xiii, 752 s. Penguin Book. ISBN KIERNAN, Ben. The Pol Pot regime: race, power, and genocide in Cambodia under the Khmer Rouge, rd ed. New Haven [Conn.]: Yale University Press, 2008, 477 p. KOLKO, Gabriel. Vietnam: anatomy of a peace. New York: Routledge, 1997, ix, 190 p. ISBN KUBEŠ, Antonín. Kampuchea. Prague: Orbis, 1982, 207 s. LAFONT, P-B. (1982) Buddhism in Contemporary Laos in Stuart-Fox, M. (ed) Contemporary Laos: Studies in the Politics and Society of the Lao People's Democratic Republic(pp ) St Lucia: University of Queensland Press 95

96 LINZ, J. J., STEPAN, A. Problems of Democratic Transition and Consolidation. Southern Europe, South America, and Post-Communist Europe. Baltimore: Johns Hopkins UP, 1996, s ; BALÍK inhloušek, V., KOPEČEK, L. (eds.): Demokracie : Teorie, modely, osobnosti, podmínky, nepřátelé a perspektivy demokracie, Brno: MU v Brně, 2004, s LOMPERIS, Timothy J. From people's war to people's rule: insurgency, intervention, and the lessons of Vietnam. Chapel Hill: University of North Carolina Press, 1996, xvi, 440 p. ISBN MABBETT, Ian W a David P CHANDLER. Khmerové. Překlad Lucie Hlavatá, Lukáš Hlavatý. Praha: Lidové noviny, 2000, 303 s. Dějiny národů. ISBN NÁLEVKA, Vladimír. Studená válka. Vyd. 1. Praha: Triton, 2003, 234 s. Dějiny do kapsy. ISBN x. NOŽINA, Miroslav. Dějiny Laosu. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2010, 317 s. Dějiny států. ISBN NOŽINA, Miroslav. Pasáson bandá phao: horská etnika a stát v Laosu. Praha: Ústav mezinárodních vztahů, 2013, 372 s. ISBN NOŽINA, Miroslav. Dějiny Kambodže. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2007, 380 s. Dějiny států. ISBN OLSON, James Stuart a Randy ROBERTS. Where the domino fell: America and Vietnam, Sixth edition. 1 online resource (319 pages). ISBN PALMER, Dave Richard. Volání polnice: k historii války ve Vietnamu očima amerického generála. Vyd. 1. Brno: Jota, 1996, 283 s., [17] s. il. příl. Military (Jota). ISBN práce. Praha: Vysoká škola ekonomická, Fakulta mezinárodních vztahů, PROROK, Vladimír a Aleš LISA. Politologie. 1. vyd. Dobrá Voda: Aleš Čeněk, 2003, 223 s. Vysokoškolské učebnice (Aleš Čeněk). ISBN ROWLEY, K. Second Life, Second Death: The Khmer Rouge After vyd. New Haven: ŘÍCHOVÁ, Blanka. Komparace politických systémů I. Vyd. 2. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1999, 275 s. ISBN ŘÍCHOVÁ, Blanka. Přehled moderních politologických teorií. Vyd. 1. Praha: Portál, 2000, 303 s. ISBN SHORT, Philip. Pol Pot: dějiny zlého snu. 1. vyd. v českém jazyce. Překlad Petra Andělová. Praha: BB/art, 2005, 596 s., [24] s. obr. příl. ISBN SCHILLER, J. Rice in Laos. Los Ban os, Philippines: IRRI, 2006, vi, 457 p. ISBN

97 STUART-FOX, Martin. A history of Laos. New York, NY, USA: Cambridge University Press, 1997, xiii, 253 p. ISBN TERNON, Yves. Genocidy 20. století: zločinný stát. Vyd. 1. Praha: Themis, 1997, 358 s. ISBN TUCKER, Spencer. Vietnam. Lexington, Ky.: University Press of Kentucky, 1999, ix, 244 p. ISBN Vietnam: anatomy of a conflict. Editor Wesley R Fishel. Itasca: F.E. Peacock Publishers, c1968, xiv, 879 s. ZELENDA, Jiří. Kambodža. 1. vyd. Praha: Libri, 2009, 142 s. Stručná historie států. ISBN Elektronické zdroje BUSINESSINFO.CZ. Laos: Ekonomická charakteristika země [online] [cit ]. Dostupné z: ENCYCLOPEDI BRITANNICA. Pathet Lao [online]. [cit ]. Dostupné z: HOLZER, Jan a Tomáš ŠMÍD. Dezorintace z nostalgie: stalinismus a současná ruská stranicko-politická scéna.středoevropské politické studie: Central European Political Studies Review [online]. 2001, IV, č. 4, s. 14 [cit ]. Dostupné z: KLÍČOVÉ KOMPETENCE. [online]. Národní ústav odborného vzdělávání [citováno ]. Dostupné z:< KONFLIKTY.PL. POL POT. BIOGRAFIA KRWAWEGO TYRANA [online]. [cit ]. Dostupné z: LAO CONSTITUTION. Constitution Lao [online]. [cit ]. Dostupné z: :// LAO NEWS AGENCY. [online]. [cit ]. Dostupné z: LITERATURA KVALITNĚ. Socialismus [online]. [cit ]. Dostupné z: METODICKÝ PORTÁL RVP, RVP G [online]. vuppraha.cz, [cit ]. Dostupné z: 97

98 METODICKÝ PORTÁL RVP, RVP ZV [online]. vuppraha.cz, [cit ]. Dostupné z: MEZINÁRODNÍ MĚNOVÝ FOND. IMF Approves in Principle Three-Year, US$40 Million PRGF Loan for Lao P.D.R. [online]. [cit ]. Dostupné z: MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČESKÉ REPUBLIKY. Laos: vnitropolitická charakteristika [online]. [cit ]. Dostupné z: ka.html OSN. [online]. [cit ]. Dostupné z: Peter HERCOMBE. TF 1, 2010.Pol Pot: Putování na vražedná pole [Pol Pot: The Killing fields] [dokumentární film]. SHARP, Bruce. Untagling Cambodian History [online]. [cit ]. Dostupné z: SLAVNÉ DNY. TV, STREAM.CZ[online]. [cit ] Dostupné z: SOVADINA, Jiří. MODERNÍ DĚJINY. ROK PO ROCE VE SVĚTĚ [online] [cit ]. Dostupné z: ile:///c:/users/uzivatel/downloads/-userfiles-file- ROKY-07_1975_1979_PL_SVET%20(1).pdf THE BANYAN TREE: Untangling Cambodian History. Mekong.net [online] [cit ]. Dostupné z: THE CAMBODIAN LEFT: The Early Phases. Country Studies [online] [cit ]. Dostupné z: The Final Declarations of the Geneva Conference July. University of Houston [online] [cit ]. Dostupné z: UNHCR. UNHCR seeking access to returned Lao Hmong [online]. 29 December [cit ]. Dostupné z: UNODC. UNODC LAO PDR COUNTRY OFFICE [online]. [cit ]. Dostupné z: ZVOLÁNEK, Pavel. ASEAN.CZ. Laos průvodce: Dějiny Laosu [online] [cit ]. Dostupné z: 98

99 Seznam zkratek APEC Asijsko pacifické hospodářské společenství ASEAN Sdružení národů jihovýchodní Asie CGDK Koaliční vláda demokratické Kampučie CIA Ústřední zpravodajská služba ČLR Čínská lidová republika FAPLNK Lidové ozbrojené síly národního osvobození Kambodže FKS - Francouzská komunistická strana Sdružení FNO- - Fronta národního osvobození jižního Vietnamu FUNCINPEC Jednotná národní fronta pro nezávislou, neutrální, mírovou a spolupracující Kambodžu FUNK Jednotná národní fronta Kambodže GRUNC Královské vlády národní jednoty Kambodže HDP Hrubý domácí produkt ICP Indočínská komunistická strana KLR Kampučská lidová republika KPNLF Khmerská lidově národní fronta KPRP - Khmerská lidová revoluční strana KS komunistická strana KSK Komunistická strana Kambodže KSV Komunistická strana Vietnamu KUFNS Jednotná fronta národní spásy LLDR Laoská lidově demokratická republika LRSK Revoluční lidová strana Kampučie LRSL Lidová revoluční strana Laosu MIA missing in action MMF Mezinárodní měnový fond NLS Nejvyšší národní shromáždění NLS Neo Lao Sangsat NS Národní shromáždění OSN Organizace spojených národů RVP G Rámcový vzdělávací program pro gymnázia 5

100 RVP ZV Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání SEATO - Organizace smlouvy pro jihovýchodní Asii SKS Khmerskych studentů SNC nejvyšší národní rada Kambodže SSSR Sovětský svaz socialistických republik UNTAC Společnost národů v Kambodži USA Spojené státy americké USAID Agentura Spojených států amerických pro mezinárodní rozvoj VDR Vietnamská demokratická republika VSR Vietnamská socialistická republika WHO Světová zdravotnická organizace WTO Světová obchodní organizce 6

101 Seznam příloh Příloha č. 1 Pracovní list: Metoda INSERT Příloha č. 2 Fotografie Pol Pota Příloha č. 3 Pracovní list Rudí Khmerové Příloha č. 4 Pracovní list Laos 7

102 Přílohy Příloha č.1 METODA INSERT: Postup během četby: 1) Při četbě porovnávejte to, co se dozvídáte z textu (co říká autor), s tím, co jste již věděli nebo by ještě chtěli vědět. 2) Při čtení si na okraji článku dělej poznámky následující metodou. Udělej fajfku na okraj textu, jestliže určitá informace v textu potvrzuje, co jsi věděl nebo sis mysle, že víš. - Udělej mínus, jestliže je informace, kterou čteš, v rozporu s tím, co víš. Tímto znaménkem můžeš označit také nějaký rozpor uvnitř textu. + Udělej plus, jestliže informace, kterou se dozvíš, je pro tebe nová a zároveň důvěryhodná.? Udělej otazník, jestliže se objeví informace, které nerozumíš, kerá tě mate nebo o které by ses chtěl dovědět víc. 3) Až si budeš dělat během čtení znaménka, nemusíš označit každou informaci, kterou text obsahuje. Můžeš skončit s jednou nebo dvěma značkami na odstavec, někde více, jinde méně. 4) Označuj informace v textu hned při prvním čtení! Nepostupuj tak, že si nejdřív přečteš text a pak se k němu vracíš. SOCIALISMUS Myšlenkový systém založený na společenském pojetí práce, respektive politické hnutí usilující o zespolečenštění výrobních prostředků a likvidaci společenských tříd. Socialismus vychází ze dvou základních předpokladů: Sociální spravedlnost je rovnost, nerovnost je nespravedlnost. Soukromé vlastnictví výrobních prostředků vede k nerovnosti, proto musí být nějakým způsobem socializováno (převedeno na společnost). Skutečného socialismu je dosaženo až tehdy, kdy je nastolena plná rovnost v beztřídní společnosti. Demokratický socialismus usiluje, aby se cestou politické demokracie postupně odstraňovaly nerovnosti. Sovětský 2

103 socialismus byl úzce spjat s totalitarismem a despotismem. Je však třeba se odmyslet od ztotožňování socialismu se socialismem zdeformovaným sovětskou zkušeností, vycházející ze stalinismu, ale spíše se vyvarovat dříve udělaných chyb. Vládnoucí strany vydávaly socialismus za svou oficiální ideologii, ve skutečnosti jim však šlo o moc, čímž pojem socialismu zcela zdiskreditovaly. Zásadním rozdílem oproti teorii bylo, že revoluce nebyla dokončena, tedy nedošlo k předání moci lidu. Kdyby však revoluce zvítězila nejdříve v Marxově Německu, byl by z tamního socialismu vznikl asi velmi disciplinovaný, nesporně výkonný systém. Sovětské komunistické vedení nepochopilo, že bez iniciativy a zájmu lidových vrstev a bez pocitu svobody není možné očekávat efektivní ekonomickou činnost. Čína nepochopila, že čistě přikazovací systém podřízenosti a poslušnosti založený na strachu a disciplíně a upevňovaný na základě trestu je vhodný pro vojenskou organizaci, nepovede však k úspěšné spolupráci mezi pracujícím lidem. Pokud nebude nadále ztotožňován socialismus s reálným socialismem minulosti, má šanci se prosadit, neboť hlavní nedostatky kapitalismu (zejména nezaměstnanost) stále přetrvávají. Socialismus je ze všech politických ideologií nejrozsáhlejší a zahrnuje širokou škálu teorií a tradic. Různé sociální, kulturní a historické síly v západní a východní Evropě, v Asii v Africe i v Latinské Americe totiž formovaly socialistické ideje svým vlastním způsobem. Ve 20. století jsme byli svědky rozšíření socialistických idejí do afrických, asijských a latinskoamerických zemí, které měly jen malou nebo žádnou zkušenost s průmyslovým kapitalismem. Socialismus se v nejednom případě vyloupl z protikoloniálního boje, spíše než z boje třídního. Ideu třídního vykořisťování nahradila idea koloniálního útlaku, což vedlo k vlivnému spojení socialismu a nacionalismu. Po revoluci v roce 1949 převzala bolševický model komunismu Čína a po ní severní Korea, Vietnam, Kambodža a Laos, jinde se realizovaly umírněnější formy socialismu. Pod vlivem hodnot tradičního kmenového života a morálních principů islámu se vyvinuly i specifické formy afrického a arabského socialismu. V Jižní a Střední Americe vedli socialističtí revolucionáři válku proti vojenským diktaturám, které považovali za nositele zájmů amerického imperialismu. Ve druhé polovině 20. století byl socialismus konfrontován s řadou obtížných úkolů. Sociálnědemokratické strany prováděly rozsáhlé programy sociálních reforem, budovaly smíšené ekonomiky a poskytovaly stále širší sociální péči. Vzorovou západní sociální demokracií se v mnoha ohledech stalo Švédsko, kde v poválečném období většinou vládla dělnická strana. Počátek hospodářské deprese v 70. letech 20. století však v mnoha případech rozmělnil volební úspěchy socialistických stran. Nejvíce to bylo patrné ve Velké Británii, kde Margaret Thatcherová vyhlásila "smrt 3

104 socialismu". Často se za porážku socialismu (či marxismu) v celosvětovém měřítku považují Gorbačovovy reformy v Sovětském svazu a následné zhroucení komunistické vlády v celé východní Evropě. Šířka a pružnost socialistické ideologie je však její silnou stránkou, proto na ni nelze do budoucna nelze zanevřít. V základech socialistické ideologie je navíc vize lidí žijících ve vzájemné harmonii a míru, která je tak stará jako lidské dějiny. Oddanost myšlence rovnosti je svým způsobem charakteristickým rysem socialistické ideologie. Socialisté se ovšem nedomnívají, že se lidé rodí stejní a že mají při narození přesně stejné schopnosti a vlohy. Domnívají se však, že většina důležitých forem nerovnosti je výsledkem nerovného zacházení ze strany společnosti a nikoli výsledkem nerovného vybavení od přírody. Socialisté považují sociální rovnost jako základní záruku toho, že svůj potenciál budou moci plně rozvinout všichni, nejen privilegovaní jedinci. Rovnost lidem umožňuje harmonickou spolupráci, proto je nosným pilířem opravdové pospolitosti. Snad nejextrémnějším příkladem nadšení socialistů pro rovnostářství poskytuje Čína a její kulturní revoluce v letech Z obavy, že se čínská revoluce vydává na kapitalistickou cestu a že se dostává pod vliv pravicových živlů, zahájil Mao Ce-tung radikální kampaň proti výsadám a nerovnosti. Armáda Rudých gard napadala a sesazovala veřejné činitele, profesory na školách a univerzitách i stranické funkcionáře. Byly vyrovnány rozdíly v platech a zakázány soutěživé hry, jako třeba fotbal. Podle marxistů vyplývá nerovnost z existence soukromého vlastnictví a soukromého majetku, který vedl k nerovnému rozdělení ekonomické moci mezi majetnou buržoazii a nemajetný proletariát. Sociální rovnost bude jen tehdy, když budou výrobní prostředky ve společném vlastnictví všech, tedy když bude dosaženo absolutní rovnosti. Mnoho prvních socialistů se domnívalo, že socialismu lze docílit jen revolučním svržením stávajícího politického zřízení, a proto se smířili s tím, že tuto revoluci bude nevyhnutelně doprovázet i násilí. Na druhé straně Marx a Engels počítali s proletářskou revolucí, v níž povstanou třídně uvědomělé pracující masy a svrhnou kapitalismus. Po revoluci bude následovat dočasné období diktatury proletariátu, v němž bude třeba ochránit revoluci proti kontrarevolučním útokům svržené buržoazie. Když se nakonec socialismus pevně etabluje, stát začne odumírat, protože v beztřídní společnosti nebude ani třídní útlak. První úspěšná socialistická revoluce ovšem proběhla až po jejich smrti, v roce 1917, kdy se v Rusku chopila moci disciplinovaná skupina oddaných revolucionářů vedených Leninem a bolševiky. Přestože pak nenaplnila základní marxistický předpoklad odumření státu, stala se v mnoha směrech vzorem pro příští generace socialistických revolucionářů. Ve druhé polovině 20. století byla víra v revoluci 4

105 nejviditelnější mezi socialisty rozvojového světa. Mnoho osvobozeneckých hnutí se rozhodlo pro ozbrojený boj, protože nevěřila v mírový způsob likvidace kolonialismu. Čínská revoluce v roce 1949 byla vyvrcholením dlouhodobého vojenského tažení proti Japoncům i proti nacionalistickému Kuomintangu. Ke sjednocení Vietnamského národa došlo v roce 1975 po dlouhé válce nejdříve proti Francii a poté proti Spojeným státům. Kubánský revolucionář argentinského původu Che Guevara vedl až do své smrti v roce 1967 partyzánské oddíly v několika zemích Jižní Ameriky a velel i revolučním jednotkám v roce 1959, které vynesly k moci Fidela Castra. Podobné revoluční boje probíhaly i v Africe (Alžírsko). Co tedy mluví ve prospěch socialismu? Ekologie neboli zelený socialismus. Jedná se o druh socialismu založeného na představě, že nekontrolované sledování soukromého zisku a růstu a cílevědomá stimulace poptávky prostřednictvím reklamních kampaní je receptem na katastrofu pro planetu Zemi. Existuje totiž zřejmý rozpor mezi maximalizací zisku a péčí o životní prostředí. Může zde však vznikat rozpor mezi ekologií a demokracií. Pokud by každý měl automobil, došlo by k ekologické katastrofě. Komu ho tedy zakázat? Veřejná doprava bývá (s výjimkou ideologicky extrémní politiky Margarety Thatcherové ve Velké Británii) dotována a řízena veřejnou správou na základě kritérií, která nejsou úzce finanční, ale např. ekologická. Soukromé firmy by zjevně neshledaly jejich poskytování ziskovým. Čeho socialismus dosáhl? Stručně a výstižně se dá říci, že donutil kapitalismus, aby přijal lidskou tvář. Heywood Andrew: Politické ideologie, Victoria Publishing, Praha 1994 Kolektiv autorů: Encyklopedický slovník, Odeon, Praha 1993 Žaloudek Karel: Encyklopedie politiky, Libri, Praha LITERATURA KVALITNĚ. Socialismus [online]. [cit ]. Dostupné z: 5

106 Příloha č. 2 FOTOGRAFIE POL POTA Pol Pot KONFLIKTY.PL. POL POT. BIOGRAFIA KRWAWEGO TYRANA [online]. [cit ]. Dostupné z: 6