LEGISLATIVNÍ ÚPRAVA ORGANIZACE A FINANCOVÁNÍ CESTOVNÍHO RUCHU V ČR The regulation of the tourism organization and financing in the Czech Republic

Transkript

1 Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Hospodářská politika a správa LEGISLATIVNÍ ÚPRAVA ORGANIZACE A FINANCOVÁNÍ CESTOVNÍHO RUCHU V ČR The regulation of the tourism organization and financing in the Czech Republic Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: Ing. Bc. Andrea HOLEŠINSKÁ, Ph.D. Autor: JUDr. Michaela MOŽDIÁKOVÁ Brno,

2 Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Katedra regionální ekonomie a správy Akademický rok 2010/2011 ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE Pro: Obor: Název tématu: MOŽDIÁKOVÁ Michaela, JUDr. Regionální rozvoj a správa Legislativní úprava organizace a financování cestovního ruchu v ČR The regulation of the tourism organisation and financing in the CR Oficiální zadání Problémová oblast: Organizace cestovního ruchu v ČR a její financování. Cíl práce: Vypracovat legislativní návrh financování destinačních společností v ČR Postup práce a použité metody: Rešerše odborné literatury a dostupných informačních zdrojů. Současný stav organizace a financování cestovního ruchu v ČR. Problematika organizace a financování destinačních společností zahraniční zkušenosti (právní úprava). Návrh financování destinačních společností v legislativních podmínkách ČR. Závěrečná sumarizace návrhy a doporučení. Literatura: HOLEŠINSKÁ, A. Destinační management, aneb, Jak řídit turistickou destinaci. Brno: Masarykova univerzita, s. ISBN HOLEŠINSKÁ, A. Analýza vybraných zahraničních právních předpisů upravujících organizaci cestovního ruchu. In XIII. Mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Brno: Masarykova univerzita, s ISBN HOLEŠINSKÁ, A. Destinační management jako nástroj regionální politiky cestovního ruchu. Disertační práce. Brno: Masarykova univerzita, s. NEJDL, K. Management destinace cestovního ruchu. Vyd. 1. Praha : Vysoká škola hotelová v Praze 8, s. ISBN RITCHIE, J.R.-B., CROUCH, G.-I. The competitive destination : a sustainable tourism perspective. Wallingford : CABI publishing, s. ISBN Návrh věcného záměru zákona o podpoře a řízení cestovního ruchu (verze k ). Praha: MMR ČR, Dostupné na: Zakon č. 91/2010 Sb. o podpore cestovného ruchu. Dostupný na: Rozsah grafickým prací: dle potřeby Rozsah práce bez příloh: stran Vedoucí bakalářské práce: Ing. Bc. Andrea Holešinská Datum zadání bakalářské práce: Termín odevzdání bakalářské práce a vložení do IS je uveden v platném harmonogramu akademického roku. 2

3 Jméno a příjmení autora: Název diplomové práce: Název práce v angličtině: Katedra: Vedoucí diplomové práce: Rok obhajoby: JUDr. Michaela Moždiáková Legislativní úprava organizace a financování cestovního ruchu v ČR The regulation of the tourism organisation and financing in the Czech Republic Katedra regionální ekonomie a správy Ing. Bc. Andrea Holešinská 2012 Anotace Předmětem diplomové práce s názvem Legislativní úprava organizace a financování cestovního ruchu v ČR je v prvé řadě rozbor klíčových pojmů, kterými jsou turismus, destinace, destinační management, organizace cestovního ruchu atd. Práce je dále zaměřena na současnou podobu organizace a financování cestovního ruchu v České republice. Vzhledem k chystaným změnám, které úzce souvisejí se skutečností, že od roku 2014 již nebude možné rozvoj cestovního ruchu podporovat z Evropských strukturálních fondů, bude centrem pozornosti praktické části předkládané diplomové práce konstruktivní kritika nového konceptu organizace a financování cestovního ruchu nastíněného v návrhu věcného záměru zákona o podpoře a řízení cestovního ruchu. Do práce je rovněž zakomponováno hodnocení získaných poznatků a jsou nastíněny cesty, kterými by se mohl ubírat budoucí vývoj tak, aby byla zajištěna přehledná organizační struktura cestovního ruchu a jeho plynulé a vyrovnané financování. Annotation The subject of the thesis titled The regulation of the tourism organisation and financing in the Czech Republic is primarily focused on the analysis of key concepts, namely tourism, destination, destination management, tourism organization, etc. The thesis is also focused on the current form of organisation and financing of tourism in the Czech Republic. Due to the planned changes, which are closely related to the fact, that since 2014 is no longer possible to support the development of tourism from the European Structural Funds, will be the attention in the practical part of my thesis pay to the constructive criticism of the new concept of organisation and financing of tourism outlined in the proposal for an act on the promotion and tourism management. The thesis also consists of evaluating the findings and outlines ways in which could take future developments to ensure a clear organizational structure of tourism and its smooth and balanced funding. Klíčová slova Česká republika, financování, destinace, management, organizace turismu, turistická oblast Keywords Czech Republic, financing, destination, management, tourism organisation, tourist area 3

4 Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Legislativní úprava organizace a financování cestovního ruchu v ČR vypracovala samostatně pod vedením Ing. Bc. Andrey Holešinské a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 01. října 2012 vlastnoruční podpis autora 4

5 Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Ing. Bc. Andree Holešinské za vstřícný přístup, cenné připomínky a odborné rady, kterými významně přispěla k vypracování této diplomové práce. Dále bych ráda poděkovala Mgr. Zuzaně Vojtové, ředitelce Centrály cestovního ruchu Jižní Morava, z.s.p.o., za poskytnuté informace a hodnotné konzultace. 5

6 Obsah OBSAH...6 SEZNAM ZKRATEK...7 ÚVOD CESTOVNÍ RUCH - ZÁKLADNÍ TERMINOLOGIE CESTOVNÍ RUCH Vymezení pojmu cestovní ruch Ekonomické pojetí cestovního ruchu DESTINACE Destinace jako předmět teoretického zkoumání Destinační management ORGANIZACE CESTOVNÍHO RUCHU Vymezení pojmu organizace cestovního ruchu Obsah činnosti organizace cestovního ruchu SOUČASNÉ ŘÍZENÍ A FINANCOVÁNÍ CESTOVNÍHO RUCHU V ČR ŘÍZENÍ CESTOVNÍHO RUCHU V ČR Geografické členění ČR z pohledu cestovního ruchu Institucionální zabezpečení řízení cestovního ruchu v ČR na státní úrovni Regionální a místní úroveň řízení cestovního ruchu v ČR Organizace cestovního ruchu v ČR FINANCOVÁNÍ CESTOVNÍHO RUCHU V ČR Možnosti financování OCR Místní poplatky v ČR PROBLÉMY ORGANIZACE A FINANCOVÁNÍ CESTOVNÍHO RUCHU V ČR PRÁVNÍ ÚPRAVA ŘÍZENÍ A FINANCOVÁNÍ CESTOVNÍHO RUCHU V ZAHRANIČÍ SLOVENSKÁ REPUBLIKA Institucionální zabezpečení cestovního ruchu ve Slovenské republice Financování organizací cestovního ruchu ve Slovenské republice REPUBLIKA SLOVINSKO Institucionální zabezpečení cestovního ruchu ve Slovinské republice Financování organizací cestovního ruchu ve Slovinské republice KOMPARACE A ZHODNOCENÍ ANALYZOVANÝCH PRÁVNÍCH ÚPRAV VĚCNÝ ZÁMĚR ZÁKONA O PODPOŘE A ŘÍZENÍ CESTOVNÍHO RUCHU DŮVODY PRO ZAVEDENÍ PRÁVNÍ REGULACE OBLASTI CESTOVNÍHO RUCHU V ČR NÁVRH VĚCNÉHO ZÁMĚRU ZÁKONA O PODPOŘE A ŘÍZENÍ CESTOVNÍHO RUCHU V ČR Navrhovaná organizační struktura řízení cestovního ruchu Financování organizací cestovního ruchu Další obsah návrhu zákona NÁVRH (DOPORUČENÍ) PRO ÚPRAVY NÁVRHU VĚCNÉHO ZÁMĚRU ZÁKONA...57 ZÁVĚR...60 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ...62 SEZNAM MONOGRAFIÍ...62 SEZNAM ČLÁNKŮ, KONFERENČNÍCH SBORNÍKŮ A JINÝCH ZDROJŮ...63 SEZNAM PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ...65 SEZNAM OBRÁZKŮ A PŘÍLOH...67 SEZNAM OBRÁZKŮ...67 SEZNAM PŘÍLOH

7 Seznam zkratek 3K kooperace, koordinace a komunikace a.s. akciová společnost ČR Česká republika ČC Česká centra DSO/d.s.o. dobrovolný svazek obcí ESF Evropský strukturální fond EU Evropská unie KOCR krajská organizace cestovního ruchu MMR Ministerstvo pro místní rozvoj ČR MZV Ministerstvo zahraničních věcí ČR Návrh zákona Návrh věcného záměru zákona o podpoře a řízení cestovního ruchu NOCR národní organizace cestovního ruchu NOZ zákon č. 89/2012, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů OCR organizace cestovního ruchu o.p.s. obecně prospěšná společnost OOCR oblastní organizace cestovního ruchu o.s. občanské sdružení p.o. příspěvková organizace PPP Public Private Partnership RIA Regulatory Impact Assessment (hodnocení dopadů regulace) ROP Regionální operační program s.r.o. společnost s ručením omezeným TIC Turistické informační centrum WTO World Tourism Organization (Světová organizace cestovního ruchu) z.s.p.o. zájmové sdružení právnických osob ZSRT zakon o spodbujanju razvoja turizma

8 Úvod V předkládané diplomové práci s názvem Legislativní úprava organizace a financování cestovního ruchu v ČR se zabývám cestovním ruchem po stránce nejen ekonomické, ale také právní, kdy důraz kladu na nově vznikající legislativní rámec cestovního ruchu v České republice (dále též ČR ). Lze konstatovat, že cestovní ruch je v současné době významnou součástí života moderní společnosti. Ekonomické odborné publikace na cestovní ruch nahlíží jednak jako na složku spotřeby obyvatelstva, a též jako na souhrn jevů a vztahů utvářejících se při cestování, přičemž zdůrazňují důležitost tohoto komplexního společenského fenoménu.1 Diplomová práce vznikla s ohledem na skutečnost, že v současné době v České republice chybí jakákoliv právní regulace cestovního ruchu, která by nastavila základní předpoklady pro fungování organizací cestovního ruchu, jejích řízení a financování. Za určitou výjimku z výše uvedeného lze však považovat právní regulaci stanovující podmínky v oblasti poskytování služeb cestovními kancelářemi, která klade důraz zejména na ochranu spotřebitele. Zpracování aktuálního a nového tématu se mi proto jeví jako žádoucí Organizace cestovního ruchu není přehledná, nejsou vymezeny kompetence jednotlivých subjektů a výsledkem je časté protichůdné jednání jednotlivých aktérů cestovního ruchu, které následně brání dosažení žádoucích synergických efektů. Aktuální situace je odborníky považována za nedostatečnou a neúnosnou. Dalším důvodem, který akcentuje nutnost přijetí právní úpravy zaměřené na cestovní ruch, jeho organizaci, řízení a financování, je skutečnost, že po roce 2013 již nebude možné podporovat financování organizací cestovního ruchu z Evropských strukturálních fondů, přičemž většina stávajících organizací cestovního ruchu je na této podpoře závislá a s největší pravděpodobností tak nebude schopna v roce 2014 a letech následujících ve své činnosti pokračovat. Tyto skutečnosti si uvědomuje i Ministerstvo pro místní rozvoj ČR (dále též MMR ), do jehož gesce problematika cestovního ruchu spadá, a proto začalo pracovat na novém konceptu organizace cestovního ruchu, přičemž ke spolupráci vyzvalo experty z rozličných vědních oborů. Dosavadním výsledkem výše nastíněné kooperace je věcný záměr zákona o podpoře a řízení cestovního ruchu (dále též návrh zákona ). Právě novým konceptem organizace cestovního ruchu se podrobně zabývám ve své diplomové práci. 1 Viz. LACINA, K. Management a marketing cestovního ruchu. 1. vyd. Praha : Vysoká škola finanční a správní, o.p.s., str. 5. Srov. INDROVÁ, J., MALÁ, V. a kol. Cestovní ruch I. 1. vyd. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, s. 7. 8

9 V souladu se zadáním si za cíl diplomové práce v rámci daného tématu kladu konstruktivně zkritizovat a zhodnotit návrh věcného záměru zákona o podpoře a řízení cestovního ruchu připravovaného MMR a vypracovat doporučení pro úpravu tohoto legislativního návrhu. K dosažení výše nastíněného cíle použiji, vzhledem k tomu, že nelze využít experimentu, metody teoretické (zejména deskripci, komparaci, analýzu, syntézu, indukci, dedukci, abstrakci a analogii). Diplomovou práci jako celek člením (kromě úvodu, závěru a patřičných seznamů) do čtyř stěžejních kapitol. V kapitole první definuji jednotlivé základní pojmy, které s cestovním ruchem úzce souvisí a bez jejichž bližšího vysvětlení by prakticky nebylo možné se zvolenému tématu věnovat. Cílem první kapitoly je sjednotit terminologický aparát tak, aby byly veškeré pojmy používány jednotně. V další kapitole se zaměřuji na současnou podobu organizace a financování cestovního ruchu v ČR za účelem charakterizovat aktuální situaci v oblasti cestovního ruchu a upozornit na nejožehavější problémy, kterým toto odvětví čelí. Následně se v kapitole třetí zabývám právní úpravou řízení a financování cestovního ruchu ve vybraných evropských státech, kterými jsou Slovenská republika a Slovinská republika, kdy je mým záměrem získat a analyzovat zahraniční zkušenosti ze zemí, které již legislativním rámcem v oblasti cestovního ruchu disponují. Těžištěm diplomové práce je kapitola čtvrtá, ve které se podrobně věnuji důvodům pro zavedení legislativního rámce v oblasti cestovního ruchu, dále samotnému návrhu zákona, resp. jím navrhovanou organizační strukturou řízení cestovního ruchu a modelem jejího financování. Na závěr hodnotím silné a slabé stránky návrhu zákona a formuluji doporučení do budoucna. 9

10 1 Cestovní ruch - základní terminologie Cílem této kapitoly je přehledně vymezit pojmy cestovní ruch a destinace, jelikož se mi jeví jako nezbytné stanovit základy, na které by bylo možné navázat v následujících kapitolách. 1.1 Cestovní ruch Cestovní ruch neboli turismus je komplexním společenským jevem, na který můžeme nahlížet z různých zorných úhlů daných zejména vědeckým oborem, který cestovní ruch právě zkoumá. Indrová uvádí, že se můžeme setkat s přístupem sociologickým a psychologickým (vnímá cestovní ruch jako součást života moderní společnosti - především ve vztahu k člověku), geografickým (určující je vazba na geografické prostředí), ekologickým (cestovního ruchu je zkoumán v souvislosti s potenciálem území, udržitelným rozvojem a ochranou životního prostředí), ekonomickým (je zaměřen na probíhající ekonomické procesy a vzájemné dopady cestovního ruchu a ekonomiky) a přístupy dalšími.2 S ohledem na charakter předkládané závěrečné práce se níže zaměřím na vymezení pojmu cestovní ruch a jeho ekonomické pojetí Vymezení pojmu cestovní ruch Jak poznamenává Lacina, v zásadě neexistuje jednotná definice cestovního ruchu, na které by se odborná veřejnost shodla, nicméně pro všechny výše uvedené vědní obory platí teze, že cestovní ruch je souhrn vztahů a jevů, které vznikají při cestování.3 K tomu Elliott dodává, že cestovní ruch je univerzálním sociálním fenoménem, který se dotýká většiny zemí světa a ovlivňuje jejich populaci.4 Nejdl na základě obdobných úvah akcentuje mnohoodvětvovost, resp. meziodvětvovost, jako hlavní charakteristický znak cestovního ruchu.5 2 INDROVÁ, J., MALÁ, V. a kol. Cestovní ruch I. 1. vyd. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, s 8. Srov. ELLIOTT, J. Tourism: politics and public sector management. London : Routledge, s LACINA, K. Management a marketing cestovního ruchu. 1. vyd. Praha : Vysoká škola finanční a správní, o.p.s., s ELLIOTT, J. Tourism: politics and public sector management. London : Routledge, s Více k charakteristickým znakům cestovního ruchu viz. NEJDL, K. Management destinace cestovního ruchu. Praha: Vysoká škola hotelová v Praze 8, s

11 Světová organizace cestovního ruchu (dále též WTO )6 popisuje cestovní ruch jako rozsáhlé odvětví, které v sobě zahrnuje nejrůznější aktivity a činnosti přímo či nepřímo související s cestováním, tedy s přechodnými pobyty osob v cílových destinacích. Tyto osoby (turisté)7 při cestách a pobytech mimo své obvyklé prostředí zpravidla využívají rozmanité typy služeb, které jim pomáhají tyto aktivity podporovat, plánovat a organizovat (např. v oblastech dopravy, ubytování, pohostinství, kultury, zábavy, sportovního vyžití, rekreace, atd.).8 Z výše uvedeného je patrné, že cestovní ruch má velmi široké celospolečenské dopady a z toho důvodu i velkou ekonomickou důležitost, proto je právě ekonomické nahlížení na cestovní ruch určující pro další výklad Ekonomické pojetí cestovního ruchu Z ekonomického hlediska je cestovní ruch vnímán především jako největší celosvětové ekonomické odvětví, které se významně podílí na tvorbě HDP, pomáhá vytvářet pracovní místa (a to zejména v rámci malého a středního podnikání, které je pro cestovní ruch typické) a tím umožňuje zvyšovat příjmy domácností, pozitivně ovlivňuje platební bilanci, má vliv na příjmy státních i místních rozpočtů a jeho rozvoj podporuje investiční aktivity.9 K pozitivním ekonomickým vlivům cestovního ruchu Elliott poznamenává, že i v obdobích ekonomického poklesu, světové recese, masivní nezaměstnanosti a zvětšujících se rozdílů mezi bohatými a chudými, zůstává cestovní ruch jedním z mála perspektivních odvětví, které je schopné poskytnout cizí měny.10 Cestovní ruch však nepřináší pouze pozitiva, ale je spojen i s dopady nežádoucími, z nichž je jako stěžejní hodnoceno narušování životního prostředí a negativní sociální jevy (např. kriminalita, diskriminace, atd.), což úzce souvisí s plošně akceptovanou 6 Akronym z anglického názvu World Tourism Organization. 7 Dle definice Světové organizace cestovního ruchu je turistou osoba, která cestuje a zdržuje se v místech mimo své obvyklé prostředí po dobu delší než 24 hodin a kratší než jeden rok, aby zde trávila volný čas, věnovala se obchodu nebo jiným aktivitám (a není v navštíveném místě zaměstnávána. Více viz World Tourism Organization: UNWTO technical manual: Collection of Tourism Expenditure Statistics [online]. World Tourism Organization, 1995 [cit ]. Dostupné z: < Shops/ Infoshop/ Products/1034/ pdf>. 8 Srov. WALL, G., MATHIESON, A. Tourism: change, impacts and opportunities. Harlow: Pearson Prentice Hall, s Srov. ELLIOTT, J. Tourism: politics and public sector management. London : Routledge, s. 4. INDROVÁ, J., MALÁ, V. a kol. Cestovní ruch I. 1. vyd. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, s 89. JAKUBÍKOVÁ, D. Marketing v cestovním ruchu. Praha : Grada Publishing a.s., s ELLIOTT, J. Tourism: politics and public sector management. London : Routledge, s

12 strategií trvale udržitelného rozvoje.11 Wall a Mathieson kromě jiného konstatují, že cestovní ruch jako ekonomické odvětví má silnou technickou orientaci. Tato je dána potřebou definovat cestovní ruch tak, aby byla zachována měřitelnost a mezinárodní srovnatelnost výstupů a přínosů tohoto odvětví v různých časech a na různých místech a nepřekrývala se přitom s údaji ostatních ekonomických sektorů.12 Vzhledem k tomu, že cestovní ruch není na rozdíl od dalších odvětví definován na základě výrobců (poskytovatelů), ale především, jak bude vysvětleno níže, na základě spotřebitelů, je dle mého názoru velmi obtížné poslední jmenovaný požadavek splnit. Cestovní ruch nemusí být z ekonomického hlediska vnímán pouze jako jeden z ekonomických sektorů (zřetel makroekonomický), ale jako významná složka spotřeby (mikroekonomický úhel pohledu). Tento přístup nahlíží na cestovní ruch jako na statek, jehož spotřebou může jedinec jakožto účastník cestovního ruchu uspokojit svoje individualizované potřeby.13 Vlček k ekonomické povaze cestovního ruchu uvádí, že spotřeba cestovního ruchu (a jeho služeb) je v současné společnosti vnímána jako standardní součást spotřeby, ale upozorňuje, že podíl cestovního ruchu na existenční funkci spotřeby je velmi malý.14 Je zřejmé, že v souladu s výše uvedenou charakteristikou cestovního ruchu jako ekonomického statku, bude v dobách ekonomických krizí docházet k poklesu poptávky po službách cestovního ruchu.15 Výše uvedené potvrzuje i Hellerová a Lejsek, když ve svém výzkumu zaměřeném na analýzu výsledů statistických podkladů o cestovním ruchu v ČR konstatují, že v letech 2008 a 2009 se ekonomická krize projevila v oblasti cestovního ruchu zejména v úbytku zahraničních turistů, v přesunu zájmu domácích turistů, kteří začali k rekreaci preferovat tuzemsko (především ubytovací zařízení nižších kategorií a vlastní rekreační zařízení) a celkovým trendem bylo zkracování délky turistického pobytu.16 Na základě výše uvedeného lze konstatovat, že cestovní ruch je z ekonomického hlediska ekonomickým odvětvím a složkou spotřeby. 11 Více viz. LACINA, K. Management a marketing cestovního ruchu. 1. vyd. Praha : Vysoká škola finanční a správní, o.p.s., s WALL, G., MATHIESON, A. Tourism: change, impacts and opportunities. Harlow: Pearson Prentice Hall, s NEJDL, K. Management destinace cestovního ruchu. Praha: Vysoká škola hotelová v Praze 8, s VLČEK, J. Současná ekonomická krize a její vliv na zahraniční poptávku po cestovním ruchu. In Sborník vědeckých příspěvků. Zmírňování regionálních disparit rozvojem cestovního ruchu a vlivy současné hospodářské krize. Praha: Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r.o., Poptávka po cestovním ruchu je rozhodnutí jednotlivce uspokojit své potřeby návštěvou konkrétní destinace. 16 HELLEROVÁ, A., LEJSEK, Z. Cestovní ruch v České republice v době krize - analýza výsledů statistických podkladů o cestovním ruchu v ČR a regionech ( ). In Sborník vědeckých příspěvků. Zmírňování regionálních disparit rozvojem cestovního ruchu a vlivy současné hospodářské krize. Praha: Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r.o., s

13 1.2 Destinace Slovo destinace je odvozeno od latinského destinatio (určení, rozhodnutí). Významově destinace znamená místo určení / cesty, jako synonymum je používáno místo cestovního ruchu nebo poněmčený výraz resort. V následujících oddílech věnuji pozornost definici destinace, geografickému členění ČR z pohledu cestovního ruchu a řízení destinace Destinace jako předmět teoretického zkoumání Již v roce 1969 Medlik uvedl, že ekonomický dopad může být zkoumán za jakoukoliv geografickou jednotku, ať je to země, distrikt, region, město nebo vesnice a této jednotce budiž dáno označení destinace cestovního ruchu.18 V současné době existuje mnoho definic destinace, z nichž Nejdl považuje za nejvýstižnější definici Biegera, který uvádí, že destinace je geograficky prostor (resort, místo, region, stát), který si konkrétní návštěvník (nebo návštěvnický segment) vybírá jako cíl své cesty. Obsahuje pro pobyt všechna nezbytná zařízení pro bydlení, stravování, zábavu a další aktivity. Tím se stává jednotkou soutěže v příjezdovém turismu, která musí být řízena jako strategická obchodní jednotka. 19 Jako další bývá často uváděna definice WTO: Destinace je místo s atraktivitami a s nimi spojenými zařízeními a službami cestovního ruchu, které si účastník cestovního ruchu nebo skupina vybírá pro svou návštěvu a které poskytovatelé přinášejí na trh. WTO svoji definici dále rozšířila o definici lokální destinace cestovního ruchu, ve které akcentuje především nezastupitelnou roli, kterou v destinaci sehrává místní populace. Vše výše uvedené shrnuje a zobecňuje Holešinská, když uvádí, že destinace cestovního ruchu je přirozeným celkem s jedinečnými vlastnostmi, mezi které patří atraktivity destinace, nabízené služby a infrastruktura cestovního ruchu.20 Z výše uvedených definic vyplývá, že pro vymezení destinace neplatí žádná oficiální kritéria ani administrativní hranice Víz např. ABZ.cz: Slovník cizích slov. [online]. [cit ]. Dostupné z: < 18 NEJDL, K. Management destinace cestovního ruchu. Praha: Vysoká škola hotelová v Praze 8, s BIEGER, T. Management von Destinationen. München: Oldenburg Verlag, s HOLEŠINSKÁ, A. Destinační management, aneb, Jak řídit turistickou destinaci. Brno: Masarykova univerzita, s RYGLOVÁ, K., BURIAN, M., VAJČNEROVÁ, I. Cestovní ruch podnikatelské principy a příležitosti v praxi. 1. vyd. Praha : Grada Publishing a.s., s

14 1.2.2 Destinační management S ohledem na skutečnost, že dle Holešinské je destinace jako celek z ekonomického hlediska vlastním produktem a zároveň konkurenční jednotkou v cestovním ruchu, musí být (resp. měla by být) odpovídajícím způsobem strategicky řízena.22 Destinační management je specifickou formou řízení. Podle Páskové a Zelenky je destinační management definován jako soubor technik, nástrojů a opatření používaných při koordinovaném plánování, organizaci, komunikaci, rozhodovacím procesu a regulaci cestovního ruchu v dané destinaci. Výsledkem takového procesu jsou udržitelné a konkurenceschopné produkty cestovního ruchu, společně sdílené logo, značka kvality, společný (sdílený) informačně-rezervační systém, tvorba cenové politiky, provádění výzkumu a sběru statistických dat z oblasti cestovního ruchu, iniciace partnerství soukromého a veřejného sektoru cestovního ruchu i podpora profesních spolků, sdružení a organizací. 23 Vzhledem ke skutečnosti, že aktéry destinačního managementu jsou ve výše uvedeném smyslu jak subjekty veřejnoprávní, tak soukromoprávní (podnikatelé), je systémové řízení destinace založeno na spolupráci veřejného sektoru a poskytovatelů služeb cestovního ruchu, na které ve značné míře závisí úspěch politiky veřejných orgánů při zabezpečování veřejné infrastruktury i strategií podnikatelských subjektů na poli cestovního ruchu. Tato spolupráce je odbornou literaturou obecně označována jako tzv. PPP model.24 Holešinská dále uvádí, že destinační management je jako proces založen na tzv. principu 3K, jelikož spočívá v kooperaci mezi jednotlivými zainteresovanými subjekty cestovního ruchu (obecně poskytovatelé služeb), na jejich koordinaci v oblasti plánování, organizování a rozhodování v destinaci a to na bázi vzájemné komunikace veřejného a soukromého sektoru.25 Aplikace a realizace destinačního managementu zefektivňuje řízení nabídky a poptávky v příslušné turistické destinaci. V širším pojetí tak lze destinační management charakterizovat jako spolupráci poskytovatelů služeb za účelem efektivnějšího řízení cestovního ruchu v území. 22 HOLEŠINSKÁ, A. Destinační management, aneb, Jak řídit turistickou destinaci. Brno: Masarykova univerzita, s PÁSKOVÁ, M., ZELENKA, J. Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha : Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky, s Zkratka z anglického Public Private Partnership, do češtiny překládáno jako veřejně soukromá partnerství. 25 HOLEŠINSKÁ, A. Destinační management, aneb, Jak řídit turistickou destinaci. Brno: Masarykova univerzita, s

15 1.3 Organizace cestovního ruchu V praxi bývá destinační management, resp. proces řízení cestovního ruchu v destinaci, často zaměňován s pojmem organizace cestovního ruchu, a to zejména z toho důvodu, že terminologie označující organizaci cestovního ruchu není ustálena a jako synonymum se používají následující názvy: destinační agentury, destinační management, společnosti destinačního managementu, destinační společnosti atd. S ohledem na tuto skutečnost se mi jeví jako nutné organizaci cestovního ruchu definovat s ohledem na její nezastupitelnou roli v destinačním managementu Vymezení pojmu organizace cestovního ruchu Organizace cestovního managementu 26 ruchu (dále též OCR ) neboli organizace destinačního je dle Páskové a Zelenky organizace zaměřená na management destinace v oblasti vytváření a prosazení destinace a jejích produktů cestovního ruchu na trhu, realizující záměry destinačního managementu. OCR je zaměřena na vývoj hlavních produktů, koordinuje a řídí tvorbu produktů cestovního ruchu, cenovou politiku a podporuje prodej destinace. Je zpravidla podporována nebo vytvořena hlavními poskytovateli služeb v destinaci, v některých případech zajišťuje i obchodní činnost (rezervace a prodej)..27 Obecně lze konstatovat, že OCR je subjekt, který provádí destinační management, tj. používá soubor technik, nástrojů a opatření určených k řízení cestovního ruchu v destinaci, za účelem dosažení jeho udržitelného rozvoje a zachování konkurenceschopnosti na trhu. Úkolem OCR je iniciovat a řídit rozvoj cestovního ruchu ve spolupráci se soukromým i státním sektorem a místními obyvateli za účelem vytvoření turisticky atraktivní oblasti generující příjmy z cestovního ruchu, nikoliv však prodávat produkty cestovního ruchu.28 S ohledem na výše uvedené lze konstatovat, že hlavním rozdílem mezi destinačním managementem a OCR spočívá v rozlišení, zda se jedná o proces řízení (=destinační management) nebo o subjekt, který proces řízení aplikuje (=OCR). 26 V anglicky mluvících zemích známá pod zkratkou DMO (Destination Management Organization) nebo DMC (Destination Management Company). 27 Více viz. PÁSKOVÁ, M., ZELENKA, J. Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha : Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky, s Srov. KIRÁĽOVÁ, A. Vytváření organizací cestovního ruchu v regionech. [online]. CzechTourism, [cit ]. Dostupné z: < 15

16 1.3.2 Obsah činnosti organizace cestovního ruchu Z hlediska územní působnosti OCR rozlišují Ryglová, Burian a Vejčnarová úroveň kontinentální, národní, regionální a lokální.29 Holešinská k tomu dodává, že právě dle územní působnosti jsou definovány úkoly OCR, resp. že úkoly OCR a jejich rozsah se na jednotlivých úrovních různí.30 Jak je naznačeno výše, množství úkolů OCR se odvíjí v závislosti na její velikosti a rozsahu působnosti. Vzhledem k tomu, že se budu níže zabývat financováním OCR, považuji za nutné na tomto místě prezentovat obsah činností OCR, aby bylo následně zřejmé, jaké konkrétní činnosti by měly být OCR zajišťovány z veřejných nebo soukromých zdrojů. Maximální spektrum úloh OCR je např. dle Kiráľové následující: - vytváří vizi rozvoje cestovního ruchu provázanosti s vizemi územních samosprávných celků (dále též ÚSC ) - ve spolupráci s ÚSC se podílí na vytváření koncepce rozvoje cestovního ruchu, - formuluje strategii rozvoje cestovního ruchu včetně marketingové strategie, akční program rozvoje cestovního ruchu v souladu se strategií a vytváří pracovní skupiny v souladu se strategií, - aktivizuje dobrovolníky a nevládní organizace ke spolupráci, - analyzuje současnou situaci a identifikuje faktory rozvoje cestovního ruchu, - podílí se na posilňování image destinace, na jeho prezentaci a propagaci, - vytváří strategie v oblasti turistických produktů s ohledem na vybrané cílové segmenty a podporu jejich vzniku, podílí se na jejich zpracování, - zajišťuje fundraising rozvojových projektů, lidských zdrojů, kvality aj., - podporuje a zabezpečuje vzdělávání v oblasti cestovního ruchu, - podporuje výchovu místních obyvatel k cestovnímu ruchu, - sleduje rozvoj cestovního ruchu a jeho dopad na destinaci, - uskutečňuje návštěvnický management, - stanovuje únosné zatížení území pomocí indikátoru udržitelného rozvoje cestovního ruchu, - připravuje scénář krizového managementu, 29 RYGLOVÁ, K., BURIAN, M., VAJČNEROVÁ, I. Cestovní ruch podnikatelské principy a příležitosti v praxi. 1. vyd. Praha : Grada Publishing a.s., s HOLEŠINSKÁ, A. Destinační management jako nástroj regionální politiky cestovního ruchu. Brno: Masarykova univerzita, s

17 - koordinuje spolupráci subjektu cestovního ruchu z veřejného i soukromého sektoru, - reprezentuje zájmy destinace na národní úrovni, - iniciuje rozvoj suprastruktury a infrastruktury cestovního ruchu v souladu s potřebami a požadavky trhu, - zabezpečuje optimalizaci vlivu cestovního ruchu na region v zájmu zajištění udržitelné rovnováhy mezi ekonomickým užitkem a sociálně-kulturními náklady a náklady na životní prostředí, - podporuje maximalizaci uspokojení potřeb a požadavku návštěvníků destinace, - podporuje zavádění moderních technologií do praxe, - podílí se na maximalizaci multiplikačního efektu cestovního ruchu v regionu, - koordinuje činnosti turistických informačních center, - vytváří, spravuje a naplňuje regionální fond cestovního ruchu, - shromažduje informace o turistickém potenciálu regionu, zajišťuje jejich průběžnou aktualizaci a jejich zpracování pro jednotlivé cílové skupiny uživatelů a to všemi žádanými formami.31 Kiráľová dále uvádí, že OCR není obchodní organizací a neprodává produkty cestovního ruchu.32 S tímto názorem si dovoluji nesouhlasit, jelikož se domnívám, že přestože OCR není primárně obchodní společností, tj. je zaměřena zejména na řízení a koordinaci cestovního ruchu v rámci kooperace s ostatními dotčenými subjekty, její obchodní činnost není vyloučena (rezervace a prodej). 31 KIRÁĽOVÁ, A. Vytváření organizací cestovního ruchu v regionech. [online]. CzechTourism, s. 8 [cit ]. Dostupné z: < 32 KIRÁĽOVÁ, A. Vytváření organizací cestovního ruchu v regionech. [online]. CzechTourism, s. 9 [cit ]. Dostupné z: < 17

18 2 Současné řízení a financování cestovního ruchu v ČR Za účelem srovnání a následného hodnocení návrhu zákona o podpoře a řízení cestovního ruchu je nezbytné se alespoň ve stručnosti zaměřit na současnou podobu řízení a financování cestovního ruchu v ČR a upozornit na problémy, kterým toto odvětví čelí nebo se předpokládá, že v nejbližších letech čelit bude. 2.1 Řízení cestovního ruchu v ČR Jak bylo vysvětleno v podkapitole 1.1, je cestovní ruch rozsáhlým odvětvím, které v sobě zahrnuje nejrůznější aktivity a činnosti přímo či nepřímo související s cestováním a které se dotýká téměř všech sektorů společnosti. Již ze samotného charakteru cestovního ruchu je zřejmé, že se na jednotlivých úrovních (státní, regionální a místní) vyskytuje multiplicita jak veřejnoprávních tak soukromoprávních subjektů, které cestovní ruch řídí a ovlivňují, resp. které realizují destinační management. Za užití abstrakce lze konstatovat, že mezi nejvýznamnější subjekty řídící cestovní ruch patří stát, územní samosprávné celky a OCR Geografické členění ČR z pohledu cestovního ruchu Za účelem jednotné prezentace nabídky a možností cestovního ruchu na území ČR a z důvodu hodnocení úrovně jednotlivých geografických celků byly na evropské i vnitrostátní úrovni zavedeny soustavy členění území na nižší celky, z nichž přiblížím tzv. systém NUTS33 a turistické regiony a oblasti. Systém NUTS byl zaveden zejména ze statistických účelů na úrovni Evropské unie (dále též EU ). Tento systém členění je významným z hlediska přidělování podpory ze společných prostředků EU. Česká republika se stává z 5 úrovní: NUTS 0 stát (ČR), NUTS 1 území (ČR), NUTS 2 oblast (tzv. regiony soudržnosti), NUTS 3 kraj (vyšší územní samosprávné celky), NUTS 4 okres, NUTS 5 obec (základní územní jednotka) Zkratka z francouzského La Nomenclature des Unités Territoriales Statistiques (nomenklaturní jednotky teritoriální statistiky). 34 Mimo rámec NUTS se lze v ČR setkat s tzv. mikroregiony, geografickými jednotkami tvořenými na obcemi, které se dobrovolně sdružily za účelem dosažení společného cíle. K tomu více viz. RYGLOVÁ, K., BURIAN, 18

19 ČR je dále členěna na 17 turistických regionů, které jsou definovány jako území, pro něž je typický určitý druh cestovního ruchu, který jednotlivé prvky dané oblasti spojuje a sjednocuje, ale zároveň i odlišuje od ostatních regionů. Tyto regiony se člení na 40 turistických oblastí, které tvoří nižší celky.35 Ze samotné povahy turistických regionů a oblastí je zřejmé, že tyto většinou nebudou korespondovat s územněsprávním členěním státu, v mnoha případech se budou nacházet na území více územních samosprávných celků. 36 Turistické regiony skutečně plně neodpovídají územněsprávnímu členění (byť některé územní hranice jsou shodné) a některé turistické regiony a oblasti se nacházejí na území několika územněsprávních celků (více viz příloha č. 2 a 3). Rovněž si můžeme povšimnout, že i turistické oblasti se mohou nacházet na území více turistických regionů. Například turistická oblast Orlické hory a Podorlicko a turistická oblast Slovácko se rozkládají na území dvou turistických regionů Institucionální zabezpečení řízení cestovního ruchu v ČR na státní úrovni Role státu při realizaci destinačního managementu je klíčová, protože stát vytváří politiku cestovního ruchu České republiky na úrovni NUTS 0 (stát) a NUTS 1 (území). Politikou cestovního ruchu se rozumí systematická činnost sledující vytyčené cíle, spočívající v komplexním plánování, usměrňování (regulaci) a tvorbě reality cestovního ruchu prostřednictvím různých nástrojů a nositelů.37 Na státní politiku cestovního ruchu, která respektuje souvislosti mezinárodní (OECD, WTO) a evropské politiky cestovního ruchu (Evropská komise cestovního ruchu), následně navazují politiky regionální a místní, jejichž nositeli jsou veřejnoprávní instituce, soukromoprávní instituce a dobrovolné zájmové skupiny. Základním dokumentem státní politiky cestovního ruchu je střednědobá Koncepce státní politiky cestovního ruchu na období , schválená dne usnesením vlády č. 1239/2007. Tato strategická listina si klade za cíl harmonizovat koncepční činnost M., VAJČNEROVÁ, I. Cestovní ruch podnikatelské principy a příležitosti v praxi. 1. vyd. Praha : Grada Publishing a.s., s. 40. Srov. Příloha č Turistické regiony a oblasti (verze k ). [online]. Český statistický úřad, 2009 [cit ]. Dostupné z: < Viz. Příloha č. 2 a Členění na turistické regiony a oblasti je výsledkem jednání v regionech v letech Důvodem pro zavedení takového členění byla potřeba koordinované propagace turistiky a její nabídka. V roce 2010 CzechTourism členění rozšířil dle aktuálních požadavků. 37 PÁSKOVÁ, M., ZELENKA, J. Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha : Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky,

20 s programovacím obdobím EU, přičemž definuje 4 hlavní cíle: konkurenceschopnost národních a regionálních produktů cestovního ruchu, rozšiřování a zkvalitnění infrastruktury a služeb cestovního ruchu, marketing cestovního ruchu a rozvoj lidských zdrojů a vytváření organizační struktury cestovního ruchu.38 Problematika cestovního ruchu spadá do kompetencí Ministerstva pro místní rozvoj ČR (dále též MMR ), které je ústředním orgánem státní správy ČR ve věcech cestovního ruchu, a které je tak centrálním metodickým a koordinačním orgánem pro všechny subjekty působící v oblasti cestovního ruchu.39 Mezi činnosti MMR tak patří například vydávání stanovisek k žádostem pro udělení koncese cestovním kancelářím, vypracovávání rozvojových programů v oblasti cestovního ruchu a zabezpečování mezinárodní spolupráce. Důležitým úkolem, na kterém se MMR podílí spolu s Českým statistickým úřadem, je příprava zavedení Satelitního účtu cestovního ruchu v ČR, jehož podstatou je vymezit odvětví cestovního ruchu. K zabezpečení propagace České republiky jako destinace cestovního ruchu v zahraničí i v České republice byla rozhodnutím ministra hospodářství č. 29 ze dne podle zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice, ve znění pozdějších předpisů, zřízena státní příspěvková organizace Česká centrála cestovního ruchu CzechTourism (dále též CzechTourism ).40 Mezi hlavní úkoly CzechTourism patří například vytváření příznivého image turistické destinace Česká republika a její prosazování na domácím a zejména zahraničním trhu, vydávání propagačních materiálů o České republice v příslušných jazykových verzích, zakládání zastoupení v zahraničí s cílem informovat zahraniční novináře, odbornou i nejširší veřejnost o nabídce cestovního ruchu v České republice a všestranně podporovat prodej národních produktů cestovního ruchu, spolupráce s regiony v ČR, angažovanost při vzniku 38 Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR na období [online]. MMR. [cit ]. Dostupné z: < 39 Dle ust. 1 odst. 5 zákona č. 272/1996 Sb., kterým se provádějí některá opatření v soustavě ústředních orgánů státní správy České republiky a kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a mění a doplňuje zákon č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv, ve znění pozdějších předpisů. 40 Zřizovatelem CzechTourism je v souladu s ustanovením zákona 219/2000 Sb., o majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů, Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Více viz. Statut příspěvkové organizace Česká centrála cestovního ruchu - CzechTourism. [online]. CzechTourism. [cit ]. Dostupné z: < 20

21 přirozených oblastí cestovního ruchu, působení při jejich turistickém rozvoji a zatraktivnění, příprava, organizace a provádění vzdělávací činnosti v oblasti cestovního ruchu, atd.41 Propagace České republiky v zahraničí je zajišťována také příspěvkovou organizací Ministerstva zahraničních věcí ČR (dále též MZV") se samostatnou právní subjektivitou, zřízenou v souladu se zákonem č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice, ve znění pozdějších předpisů, Česká centra (dále též ČC ). Mezi hlavní činnosti Českých center patří prezentace České republiky v zahraničí, zejména v oblasti kultury, obchodu, cestovního ruchu a dále zabezpečování účasti ČR na světových výstavách, zajištění kvalitního informačního servisu o České republice, zřizování českých centra v zahraničí a řízení jejich činnost, atd.42 Na základě výše uvedeného lze konstatovat, že v současné době destinační management na státní úrovni zaštiťuje MMR, dalšími aktéry jsou příspěvkové organizace CzechTourism a Česká centra Regionální a místní úroveň řízení cestovního ruchu v ČR Na úrovni NUTS 3 spadá problematika cestovního ruchu dle ust. 3 a 8-10 zákona č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s 1 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů,43 do kompetencí krajů. Kraje vypracovávají strategické a koncepční dokumenty, které navazují na státní politiku cestovního ruchu, přičemž tyto jsou přizpůsobeny místním podmínkám s ohledem na jejich specifika. Určitou paralelou k výše uvedenému je řízení cestovního ruchu na úrovni NUTS 5, tedy na úrovni místní, kdy obce v rámci svého poslání rovněž vytváří nejrůznější strategické dokumenty nebo rozvojové plány, problematiku cestovního ruchu nevjímaje.44 Vzhledem ke skutečnosti, že pro Českou republiku je charakteristický vysoký počet obcí s nízkým počtem 41 Srov. RYGLOVÁ, K., BURIAN, M., VAJČNEROVÁ, I. Cestovní ruch podnikatelské principy a příležitosti v praxi. 1. vyd. Praha : Grada Publishing a.s., s Více viz. Statut Českých center. [online]. Česká centra [cit ]. Dostupné z: < 43 Dle 1 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů, kraj pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů. 44 Srov. 2 odst. 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů. 21

22 obyvatel,45 bylo by chybou domnívat se, že všechny obce disponují propracovanými plány v oblasti řízení cestovního ruchu. Jak uvádí Ryglová, Burian a Vajčnerová, skutečností je, že řada obcí, byť turisticky zajímavých, věnuje cestovnímu ruchu minimální pozornost.46 Možným řešením výše nastíněného problému, tedy skutečnosti, že některé obce jsou příliš malé na to, aby jako svoji prioritu stanovily rozvoj cestovního ruchu, je sdružování obcí do tzv. mikroregionů. Český právní řád termín mikroregion nezná,47 nicméně z ekonomického hlediska je pod tímto pojmem chápáno větší území, než je území jedné obce, jež však má společné problémy či rysy, příp. se jedná o přirozené spádové území, kde více subjektů, nejčastěji obcí, spolupracuje na řešení společných problémů.48 Dle Škrabalovy definice je mikroregionem sdružení obcí s různou formou právní subjektivity, jejichž cílem je společný rozvoj území vymezený společným katastrálním územím jednotlivých členských obcí.49 Vzájemná spolupráce obcí může mít po právní stránce několik podob. Dle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, mohou obce spolupracovat na základě smlouvy uzavřené ke splnění konkrétního úkolu nebo na základě smlouvy o vytvoření dobrovolného svazku obcí (dále též DSO ). Z povahy právního vztahu plyne, že smlouvu mohou uzavřít minimálně dvě obce, jejich maximální počet však není omezen. Další možností spolupráce obcí je zakládání právnických osob, a to buď kapitálových společností ve formě a.s. nebo s.r.o. dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, nebo obecně prospěšných společností dle zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, ve znění pozdějších předpisů.50 Významnými aktéry, kteří se podílejí na destinačním managementu, jsou bez pochyby soukromoprávní subjekty, které nabízejí služby (produkty) cestovního ruchu,51 a jejich 45 K má ze celkového počtu 6245 obcí 4867 obcí méně než 1000 obyvatel, z toho 3522 méně než 500 obyvatel, z toho 467 méně než 100 obyvatel. 46 RYGLOVÁ, K., BURIAN, M., VAJČNEROVÁ, I. Cestovní ruch podnikatelské principy a příležitosti v praxi. 1. vyd. Praha : Grada Publishing a.s., s Legislativa rozlišuje pouze termín region jako územní celek vymezený administrativními hranicemi krajů, okresů, správních obvodů obcí s rozšířenou působností, obcí nebo sdružení obcí. 48 KNOLL, J., KNOLL, V. Svazek nebo sdružení a další formy spolupráce obcí. Ministerstvo pro místní rozvoj, Praha: ŠKRABAL, I. a kol. Metodika zavádění managementu rozvoje mikroregionů. 1. vyd. Přerov: CpKP, s Kolektiv autorů. Problémy mikroregionů při tvorbě společných projektů. Hradec Králové: Civitas per Populi, s Např. dopravci, hoteliéři, cestovní kanceláře, pohostinství, půjčovny, atd. 22

23 dobrovolná zájmová sdružení, jejichž cílem je zastupovat podnikatele a hájit jejich zájmy na všech úrovních řízení cestovního ruchu.52 Dalšími důležitými aktéry jsou turistická informační centra (dále též TIC ), která jsou charakterizována jako zařízení, jejichž hlavní činností je poskytování komplexních informací o službách (zejména těch, které souvisí s cestovním ruchem) v oblasti svého působení veřejnosti. Stejně jako u OCR ani pro TIC není zákonem předepsána žádná povinná právní forma. TIC bývají často zřízeny obcemi jako jejich příspěvkové organizace, vyloučeny však nejsou ani další právní formy.53 Základními jednotkami řízení cestovního ruchu na úrovni regionální a místní jsou organizace cestovního ruchu, tedy organizace zaměřené na management destinace v oblasti vytváření a prosazení destinace a jejích produktů cestovního ruchu na trhu, kterým věnuji pozornost níže Organizace cestovního ruchu v ČR Pro OCR není v současné době zákonem předepsána žádná právní forma jako povinná. Vzhledem k obvyklé účasti veřejného sektoru na řízení cestovního ruchu však může OCR teoreticky vzniknout nebo být zřízena: - dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, jako akciová společnost (dále též a.s. ), společnost s ručením omezeným (dále též s.r.o. ) nebo družstvo, - dle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, jako zájmové sdružení právnických osob (dále též z.s.p.o. ), - dle zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, jako dobrovolný svazek obcí (dále též d.s.o. ), - dle zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, ve znění pozdějších předpisů, jako obecně prospěšná společnost (dále též o.p.s. ), 52 Např. Asociace hotelů a restaurací, Svaz venkovské turistiky, Kempy a chatové osady, Klub českých turistů, Asociace cestovních kanceláří a agentur, Svaz obchodu a cestovního ruchu, atd. 53 Více viz. SWACZYNOVÁ, P.: Turistická informační centra jako součást informačního systému regionu [online]. Ikaros [cit ]. Dostupné z: < 23

24 - dle zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, jako příspěvková organizace (dále též p.o. ), - dle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, jako občanské sdružení (dále též o.s. ). Nutno podotknout, že výše uvedené právní formy se liší zejména možností účasti soukromého nebo veřejného sektoru (např. členem občanského sdružení nemůže být obec, členem dobrovolného svazku obcí se nemůže stát soukromoprávní subjekt, členem zájmového sdružení právnických osob se nemůže stát fyzická osoba, atd.), mírou závislosti na politickém rozhodování, mírou flexibility a pružnosti rozhodování, možností dosahovat zisku a mírou důvěryhodnosti.54 Problematice právních forem OCR se věnuje např. Srb, který člení OCR dle právní formy na veřejné (p.o., d.s.o.), komerční (a.s., s.r.o., družstvo) a smíšené (z.s.p.o., o.p.s., o.s.). Srb provedl rovněž srovnávací hodnocení uvedených právních forem z hlediska jejich vhodnosti pro OCR jednoduchou multikriteriální analýzou, kdy v potaz vzal zejména kritéria rozhodná pro aplikaci destinačního managementu (systematické koordinační a kooperační činnosti).55 Tuto analýzu dále přepracovala a rozšířila Holešinská, budu proto v zájmu zachování komplexnosti čerpat z této upravené verze. Obrázek 1: Hodnocení právních forem pro OCR Zdroj: Holešinská, K tomu více viz HOLEŠINSKÁ, A. Destinační management, aneb, Jak řídit turistickou destinaci. Brno: Masarykova univerzita, s SRB, J: Řízení turistické destinace a trvale udržitelný rozvoj cestovního ruchu. In: C.O.T. Business, č. 3, příloha s. VII. 24

25 Z výše uvedené multikriteriální analýzy vyplývá, že nejvhodnějšími právními formami pro OCR je obchodní společnost, příspěvková organizace a občanské sdružení. V současné době na území České republiky existuje celkem 32 OCR. Z toho nejčetnější právní formu je obecně prospěšná společnost (12) a zájmové sdružení právnických osob (10), dále se vyskytují právní formy p.o. (3), d.s.o. (3), s.r.o. (2) a o.s. (2), právní forma družstva v praxi není aktuálně využívána.56 Lze konstatovat, že tyto výsledky se neshodují s výstupy multikriteriální analýzy Srba a Holešinské, dle kterých by měly být nevhodnějšími právními formami obchodní společnost, příspěvková organizace a občanské sdružení, kdy tyto jsou v praxi zastoupeny pouze okrajově. 2.2 Financování cestovního ruchu v ČR Cestovní ruch jako ekonomické odvětví zažívá za posledních 60 let expanzi a diverzifikaci, stává se jedním z největších a nejrychleji rostoucích ekonomických sektorů světa a i přes občasné šoky vykazuje nepřetržitý růst (vč. růstu příjmů generovaných tímto odvětvím).57 Obrázek 2: Příjezdový turismus v letech Zdroj: UNWTO, Organizace CR v regionech [online]. CzechTourism, [cit ]. < Viz příloha č. 4. Dostupné z: 57 Více viz. UNWTO: UNWTO Tourism Highlights, 2012 Edition [online]. [cit ]. Dostupné z: < 25

26 Cestovní ruch se velkou měrou podílí na tvorbě HDP. Z níže uvedeného obrázku je patrné, že za posledních 10 let tvoří podíl cestovního ruchu na HDP cca 3% a že cestovní ruch generuje cca 100 mld. příjmů.58 Celková vývojová tendence je růstová. Obrázek 3: Hlavní ukazatele národního hospodářství a cestovního ruchu v letech (v mil. Kč) Zdroj: ČSÚ, 2012 Z výše uvedeného je patrné, že cestovní ruch je nezanedbatelným sektorem české ekonomiky, který je vhodné rozvíjet. V tomto ohledu se jeví jako klíčová zejména snaha plně využívat potenciál cestovního ruchu. Financování cestovního ruchu obecně vychází z myšlenky, že příjmy generované cestovním ruchem by měly být alespoň částečně využity na podporu jeho udržitelného rozvoje. S ohledem na charakter této závěrečné práce se v následujících oddílech zaměřím na financování OCR, které jsou základními jednotkami cestovního ruchu po stránce organizační a řídící, a jejichž financování bezpochyby projde v následujících letech významnými změnami, neboť od roku 2014 nebude možné rozvoj cestovního ruchu podporovat z Evropských strukturálních fondů. Zvláštní pozornost věnuji i možnosti využití systému místních poplatků k financování cestovního ruchu, neboť takové řešení bývá odbornou veřejností často zmiňováno. 58 Více viz. CSÚ: TSA Hlavní ukazatele národního hospodářství a cestovního ruchu [online]. [cit ]. Dostupné z: < cestovniho_ruchu_v_cr>. 26

27 2.2.1 Možnosti financování OCR Jak uvádí Srb, možnosti financování OCR významným způsobem ovlivňují její fungování a rovnovážné postavení OCR mezi ostatními aktéry cestovního ruchu. Stabilní finanční zázemí je základním předpokladem pro efektivní fungování OCR, což následně pomůže zajistit kontinuální vývoj OCR, který je významný z hlediska jejího udržitelného rozvoje. To v praxi znamená, že je nutné, aby na straně příjmů OCR existovala stabilní složka, která by byla základem pro financování elementárních provozních funkcí OCR, resp. jejich běžnou činnost (provozní náklady, investice do prostor a pronájmů, atd.).59 Další nároky na finanční prostředky tvoří náklady na realizaci nebo spolufinancování jednotlivých projektů. Dle Kiráľové může OCR získávat finance obecně z těchto zdrojů: - členské příspěvky, - výnosy z vlastní podnikatelské činnosti, - příspěvky od státní správy a samosprávy (stát, kraje, obce), - místní poplatky, - granty, - dary (sponzorské) - záruční, příspěvkové, úvěrové programy a fondy, - fondy EU, a to PHARE a SAPARD apod. - Strukturální fondy EU (Evropský fond regionálního rozvoje, Evropský sociální fond, Evropský zemědělský záruční a podpůrný fond).60 Možnost využití jednotlivých zdrojů závisí na právní formě OCR, na míře účasti veřejného a soukromého sektoru a na konkrétním rozsahu a obsahu činností zajišťovaných OCR v rámci jejich spektra (viz. oddíl ). Galvasová výše uvedené zdroje člení na stabilní (členské příspěvky, vlastní komerční činnost, příspěvky od státní správy a samosprávy) a příležitostné (granty a dotace, sponzorské příspěvky, atd.) SRB, J: Řízení turistické destinace a trvale udržitelný rozvoj cestovního ruchu. In: C.O.T. Business, č. 3, příloha s. VII. 60 KIRÁĽOVÁ, A. Vytváření organizací cestovního ruchu v regionech. [online]. CzechTourism, s. 9 [cit ]. Dostupné z: < 61 Více viz. GALVASOVÁ, I., a kol. Průmysl cestovního ruchu. Praha: MMR ČR, s

28 Populárním způsobem, jak podpořit celkový rozvoj cestovního ruchu, je vypracování rozvojových programů, kdy jejich využitím mohou jednotlivé subjekty čerpat finance na podporu projektů spojených s rozvojem cestovního ruchu. Vypisovateli mohou být obecně soukromé i veřejné subjekty, nicméně v posledních letech se dotační politika odvíjela zejména od regionální politiky EU. V programovacím období docházelo k objemově velmi významnému čerpání ze strukturálních fondů EU (především prostřednictvím Regionálních operačních programů, Integrovaného operačního programu, Operačního programu Přeshraniční spolupráce), což často vedlo k vytváření subjektů ad hoc, kdy takový subjekt vznikl primárně za účelem naplnění podmínek pro čerpání z určitého programu a financování jednorázových projektů bez ohlednu na jejich udržitelnost do budoucna. Vystoupil a Šauer k tomu ve své studii uvádí, že Česká republika plánuje v programovém období podpořit pomocí Regionálních operačních programů rozvoj regionů celkovou částkou kolem mil. EUR, z toho je cca. 977 mil EUR (tedy cca 18 %) určeno na rozvoj cestovního ruchu.62 Výše veřejné podpory cestovního ruchu je tak v předmětném období mimořádně vysoká. Dle mého názoru si organizace cestovního ruchu na enormní podporu veřejného sektoru zvykly, považují ji za automatickou a mnohdy se na ní stávají existenčně závislé. Je však nutné si uvědomit, že finance z fondů EU a jejich objem jsou ovlivněny daným programovacím obdobím (aktuálně programovací období ), proto se na tyto zdroje nelze spoléhat z dlouhodobého hlediska Místní poplatky v ČR Odborná veřejnost se v rámci jednoduché idey, že zdroje generované cestovním ruchem by měly být následně reinvestovány do rozvoje turistického ruchu, často zaobírá myšlenkou využití institutu místních poplatků k podpoře cestovního ruchu. Např. Srb zmiňuje místní poplatky v souvislosti se stanovením základu pro výpočet příspěvku obce do rozpočtu OCR, stejně tak je do výčtu zdrojů financování OCR zahrnuje Kiráľová VYSTOUPIL, J., ŠAUER, M. Analýza a zhodnocení veřejné podpory cestovního ruchu z Regionálních operačních programů v České republice v období In Sborník vědeckých příspěvků. Zmírňování regionálních disparit rozvojem cestovního ruchu a vlivy současné hospodářské krize. Praha: Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r.o., s Srov. SRB, J: Řízení turistické destinace a trvale udržitelný rozvoj cestovního ruchu. In: C.O.T. Business, č. 3, příloha s. VII. KIRÁĽOVÁ, A. Vytváření organizací cestovního ruchu v regionech. [online]. 28

29 Dle ust. 1 zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, mohou obce vybírat fakultativně následující poplatky: poplatek ze psů, poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt, poplatek za užívání veřejného prostranství, poplatek ze vstupného, poplatek z ubytovací kapacity, poplatek za povolení k vjezdu s motorovým vozidlem do vybraných míst a částí měst, poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, poplatek za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace. Zda obec bude vybírat poplatky všechny nebo žádný, záleží pouze na jejím uvážení. Pro financování cestovního ruchu se může jako nejvhodnější jevit poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt a poplatek z ubytovací kapacity. Poplatek za lázeňský nebo rekreační pobyt platí fyzické osoby, které přechodně a za úplatu pobývají v lázeňských místech a v místech soustředěného turistického ruchu za účelem léčení nebo rekreace, pokud tyto osoby neprokážou jiný důvod svého pobytu, přičemž poplatek nemůže být stanoven vyšší než 15,Kč/den. Poplatek z ubytovací kapacity hradí ubytovatel, který poskytl přechodné ubytování, sazba poplatku nesmí být vyšší než 6,- Kč/den. Dalšími poplatky, které by mohly připadat v úvahu, je poplatek za užívání veřejného prostranství a poplatek ze vstupného. Z výše uvedeného je zřejmé, že financování OCR s provázaností na místní poplatky je problematické, a to zejména s ohledem na skutečnost, že je plně v kompetenci obce, zda místní poplatek zavede a v jaké výši jej případně bude vybírat (samozřejmě v intencích maxima). Další překážkou, která se v praxi ve spojitosti s místními poplatky objevuje, je nedostatečná možnost kontroly, resp. obce často nemají prostředky na provádění důkladných kontrol poplatníků. Poplatníci v konečném důsledku hradí poplatek pouze v případě, že povinnost jeho placení sami vykážou. Jsem toho názoru, že další bariérou pro zavedení modelu financování založeného na myšlence reinvestic jsou zásady, na kterých spočívá právní úprava veřejných rozpočtů, zejména zásada neúčelovosti příjmů a účelovosti výdajů veřejných rozpočtů, která stanoví, že rozpočtové příjmy by neměly být určeny na předem stanovené účely.64 Domnívám se, že proto není možné, aby byl příspěvek obce na činnost OCR určen jako určitý podíl z místního poplatku. Nic však nebrání tomu, aby byl za pomocí statistických údajů s místními poplatky CzechTourism, s. 9 [cit ]. odborniky/organizace-cestovniho-ruchu/>. Dostupné z: < 64 K zásadám rozpočtového práva více viz. MARKOVÁ, H., BOHÁČ, R. Rozpočtové právo. 1. Vyd. Praha: C. H. Beck, s

30 souvisejícími, stanoven algoritmus pro výpočet příspěvku na OCR (relevantními by mohly být údaje o počtu obyvatel obce, o počtu hostů nebo o počet přenocování, atd.). 2.3 Problémy organizace a financování cestovního ruchu v ČR Na základě obsahu předchozích podkapitol je možné dovodit, že institucionální zabezpečení řízení cestovního ruchu je v České republice realizováno na různých organizačních úrovních, a to mnoha subjekty s odlišnými kompetencemi, kdy těmito subjekty mohou být osoby veřejného i soukromého práva (MMR, CzechTourism, Česká centra, kraje, obce, OCR, TIC, atd.). Faktem je, že existuje velké množství horizontálně i vertikálně kompetenčně neprovázaných subjektů, které nejsou po finanční stránce soběstačné, neboť mnohé z nich vznikaly ad hoc za účelem realizace projektů (a čerpání finančních prostředků) v rámci programů regionální politiky EU ve velmi štědrém programovacím období Co se týká OCR, mezi odbornou veřejností víceméně panuje shoda ohledně jejich důležitosti pro cestovní ruch jako ekonomické odvětví a ohledně katalogu úkolů, které by tyto měly zajišťovat. Otázka zajištění stabilních zdrojů pro zabezpečení jejich běžné činnosti však buď není řešena vůbec, nebo se spokojí s odkazem na zdroje plynoucí z veřejných rozpočtů. S ohledem na skutečnost, že po roce 2013 dojde k výraznému snížení možnosti čerpat prostředky z fondů EU, které dosud byly majoritním zdrojem i pro zabezpečení běžné (nikoliv projektové) činnosti většiny OCR, budou OCR (a další dotčené subjekty) bez podpory ze strukturálních fondů EU a státního rozpočtu nuceny svoji činnost ukončit. Domnívám se, že proto, aby nedošlo ke kolapsu destinačního managementu jako takového, bude nezbytné zavést fungující systém řízení cestovního ruchu, což je úkol již na první pohled nelehký, neboť ze strany existujících OCR (jichž je více, než je třeba) nelze očekávat součinnost směřující k jejich eliminaci. V České republice jsou aktuálně do řízení cestovního ruchu zapojeny převážně veřejnoprávní subjekty, soukromý sektor je zastoupen minimálně, kdy důvodem je dle Srba mimo jiné absence kooperace v rámci soukromého sektoru a neexistence silných zájmových skupin. Veřejný sektor tak postrádá přirozené partnery a stát tak není vystaven žádnému tlaku, který 65 Návrh věcného záměru zákona o podpoře a řízení cestovního ruchu (verze k ). [online]. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2010 [cit ]. Dostupné z: < navrh_zameru_ zakona_ o_cr.doc >. 30

31 by vedl k posílení významu cestovního ruchu z hlediska jeho podpory (změna politiky, zavedení legislativního rámce, navýšení financí).66 Nízká politická podpora cestovního ruchu má za následek nízkou efektivitu řízení a organizace cestovního ruchu. Snahy OCR provádět destinační management mají díky nízkému zájmu o spolupráci ze strany dotčených subjektů, a to jak veřejnoprávních tak soukromoprávních, malý účinek SRB, J: Řízení turistické destinace a trvale udržitelný rozvoj cestovního ruchu. In: C.O.T. Business, č. 3, příloha s. I. 67 K tomu více viz. SRB, J: Řízení turistické destinace a trvale udržitelný rozvoj cestovního ruchu. In: C.O.T. Business, č. 3, příloha s. VII. 31

32 3 Právní úprava řízení a financování cestovního ruchu v zahraničí Cílem této kapitoly je analyzovat a komparovat řízení a financování cestovního ruchu ve vybraných evropských zemích, přičemž důraz je kladen zejména na řízení a financování organizací cestovního ruchu (OCR). Za základní komparační kritéria jsem zvolila rok zavedení legislativního rámce upravující řízení cestovního ruchu, aktuální obsah takového právního předpisu, skutečnost, zda je zavedena ubytovací daň (taxa, poplatek), jak je tato ubytovací daň legislativně řazena, zda je její výběr fakultativní nebo obligatorní, zda je možné vybírat paušální částky a zda je nějak omezena výše takové daně. Jako prostředek pro získání zahraničních zkušeností mi posloužila zejména právní regulace. Výsledkem komparace je zhodnocení aktuálně účinné právní úpravy těchto zemí. Na počátku považuji za podstatné podotknout, že ve vyspělých zemích jako je např. Švýcarsko nebo Rakousko se v rámci konkurenčního boje poskytovatelé služeb cestovního ruchu začali v určitém vývojovém stádiu sjednocovat za účelem zajistit co nejefektivnější řízení poptávky a nabídky v dané destinaci tak, aby dosáhli na trhu cestovního ruchu konkurenční výhody oproti jiným destinacím (regionům). Pro turisticky vyspělé destinace je charakteristické, že se za účelem dosažení konkurenceschopnosti snaží docílit efektivního rozvoje území. Výše uvedené aktivity jsou dle Srba typické pro vývojovou fázi spolupráce orientovanou na destinační management, kdy vyspělé destinace pro naplnění výše uvedeného cíle zavedly na počátku 90. let 20. st. odpovídající legislativu zaměřenou zejména na organizační strukturu institucí podporujících turismus a jejich financování.68 Na první pohled by se mohlo zdát, že vhodnými zeměmi pro analýzu by mohlo být zmiňované Rakousko nebo Švýcarsko vzhledem k tomu, že se jedná o evropské země rozlohou a počtem obyvatel relativně blízké ČR, přičemž tyto disponují právní úpravou týkající se organizace a financování cestovního ruchu již cca 20 let. S ohledem na skutečnost, že řízení turistického ruchu je v ČR nevyvinuté, neboť je založeno na jednoduchých kooperačních aktivitách (společná propagace destinace), a odpovídá tak fázi, ve které se vyspělé země nacházely na počátku 70. let 20. st., nepovažuji volbu těchto států za příhodnou, protože se nachází ve zcela jiném vývojovém stádiu než ČR K tomu více viz. SRB, J: Řízení turistické destinace a trvale udržitelný rozvoj cestovního ruchu. In. C.O.T. Business, č. 3, příloha s. II. HOLEŠINSKÁ, A. Destinační management, aneb, Jak řídit turistickou destinaci. Brno: Masarykova univerzita, s K tomu více viz. SRB, J: Řízení turistické destinace a trvale udržitelný rozvoj cestovního ruchu. In: C.O.T. Business, č. 3, příloha s. II. 32

33 Domnívám se, že každá země musí postupně projít všemi stádii vývoje, resp. že žádnou fázi nelze přeskočit, a proto se mi jeví jako účelné hledat inspiraci především v zemích, které jsou na úrovni srovnatelné. Z důvodů výše uvedených jsem pro prezentaci zkušeností ze zahraničí zvolila Slovenskou republiku a Slovinskou republiku, jelikož obě představují menší evropské země, ve kterých byl právní rámec pro podporu cestovního ruchu zaveden relativně nedávno. Obrázek 4: Vývoj spolupráce v oblasti cestovního ruchu ve vyspělých zemích Zdroj: Srb, Slovenská republika Slovenská republika, stejně jako republika Česká, rozhodně nepatří mezi země s vyspělým destinačním managementem, přesto Slovenská republika na rozdíl od České republiky disponuje legislativou v oblasti cestovního ruchu, a to zákonem č. 91/2010 Z. z., o podpore cestovného ruchu, ve znění pozdějších předpisů, který je účinný od Předmětem zákona je úprava podpory cestovního ruchu, práv a povinností fyzických a právnických osob působících v cestovním ruchu, tvorby koncepčních dokumentů a financování rozvoje cestovního ruchu.71 Zákon v aktuálním znění vymezuje pojmy podpora cestovního ruchu, integrovaný informační systém cestovního ruchu, produkt cestovního ruchu a přenocování, a dále stanovuje působnost 70 Zákon o podpoře cestovního ruchu byl významně novelizován zákonem č. 368/2011, kterým se mění a doplňuje zákon č. 91/2010 Z.z. o podpoře cestovního ruchu ve znění zákona č. 556/2010 Z.z., a to s účinností od Srov. ust. 1 zákona č. 91/2010 Z.z., o podpore cestovného ruchu, ve znění pozdějších předpisů. 33

34 taxativně vymezených právnických osob v cestovním ruchu.72 Dle mého názoru lze z postavení těchto právnických osob odvodit schéma institucionálního zabezpečení řízení cestovního ruchu Institucionální zabezpečení cestovního ruchu ve Slovenské republice Na státní úrovni je klíčovou postavou Ministerstvo dopravy, výstavby a regionálního rozvoje Slovenské republiky (dále též jen ministerstvo ), do jehož kompetencí patří zejména oblast státní politiky cestovního ruchu vč. tvorby národní koncepce rozvoje cestovního ruchu, tvorba systému statistických informací o cestovním ruchu, správa registru krajských a oblastních organizací cestovního ruchu, zabezpečení přeshraniční spolupráce, plnění závazků Slovenské republiky plynoucí z členství v mezinárodních organizacích, EU, atd., metodické vedení a specifikace řešitelských úloh na poli vědy a výzkumu a mnohé další. Ministerstvo dále zřídilo jako svoji příspěvkovou organizaci Agenturu, která je zaměřená na propagaci a prezentaci Slovenské republiky v zahraničí a podporuje a koordinuje činnost organizací cestovního ruchu.74 Ministr dále zřizuje Radu agentury jako svůj poradní a kontrolní orgán ve věcech činnosti a hospodaření agentury.75 Na úrovni regionální spadá oblast cestovního ruchu do působnosti krajů (vyšších územních celků), jejichž hlavními úkoly je vytváření podmínek pro spolupráci s ústředními orgány státní správy, podnikatelským sektorem a dalšími subjekty, tvorba mechanismů a nástrojů pro motivaci subjektů na území kraje k rozvoji cestovního ruchu, zvýšení kvality služeb a konkurenceschopnosti, atd. Významnou kompetencí kraje je možnost založit krajskou organizaci a podílet se na jejím spolufinancování. 72 Srov. ust. 2 zákona č. 91/2010 Z.z., o podpore cestovného ruchu, ve znění pozdějších předpisů. 73 Dle ust. 3 a násl. zákona č. 91/2010 Z.z., o podpore cestovného ruchu, ve znění pozdějších předpisů, jsou těmito právnickými osobami Ministerstvo dopravy, výstavby a regionálního rozvoje, vyšší územní celky, obce, příspěvková organizace zřízená ministerstvem, krajské organizace cestovního ruchu a oblastní organizace cestovního ruchu. 74 V čele Agentury stojí generální ředitel, kterého na jeho post navrhuje a po schválení Radou agentury jmenuje ministr dopravy, výstavby a regionálního rozvoje. Agentura může zřizovat na zabezpečení svojí činnosti jak zahraniční zastoupení, tak regionální pracoviště. 75 Rada agentury má jedenáct členů, které ministr jmenuje a odvolává následovně: předsedou jmenuje ministr některého ze svých zástupců, jednoho na návrh příslušného výboru Národní rady Slovenské republiky, jednoho na návrh akademických obcí vysokých škol s katedrou cestovního ruchu, jednoho člena na návrh krajských organizací, jednoho na návrh Sdružení měst a obcí Slovenské republiky, dva členy na návrh profesních svazů cestovního ruchu na Slovensku a čtyři na návrh oblastních organizací cestovního ruchu. 34

35 Krajská organizace je právnickou osobou zapisovanou do seznamu krajských a oblastních organizací vedeného ministerstvem, jejímž cílem je podporovat a vytvářet podmínky pro rozvoj cestovního ruchu na území kraje a chránit zájmy svých členů, přičemž zákon stanoví, že jejími členy je kraj a nejméně jedna oblastní organizace působící na jeho území. Na území kraje může působit jen jedna krajská organizace. Krajská organizace se zakládá zakladatelskou smlouvu na ustanovujícím valném shromáždění, které svolá předseda kraje. Krajská organizace vznikne zápisem do registru na základě správního řízení vedeného ministerstvem na návrh zakládajících členů krajské organizace a její vznik musí být ministerstvem oznámen Statistickému úřadu Slovenské republiky.76 Mezi nejvýznamnější práva a povinnosti krajské organizace patří kromě koncepčních činností na podporu rozvoje cestovního ruchu poskytování poradenskokonzultační činnosti svým členům, vypracování každoročního plánu aktivit a rozpočtu, sestavování a zveřejňování výroční zprávy a zakládání nebo zřizování turisticko-informačních kanceláří. Na nejnižší, resp. lokální úrovni je cestovní ruch svěřen do kompetencí obcí, přičemž tyto mají zejména vytvářet vlastní finanční zdroje a budovat infrastrukturu na realizaci aktivit v cestovním ruchu, sbírat statistické údaje o cestovním ruchu v obci a spolupracovat s dotčenými subjekty. Obec může iniciovat vznik oblastní organizace a podílet se na financování jejích aktivit. Oblastní organizace je právnickou osobou zapisovanou do seznamu krajských a oblastních organizací vedeného ministerstvem, která (stejně jako krajská organizace) podporuje a vytváří podmínky pro rozvoj cestovního ruchu na území kraje a chrání zájmy svých členů. Zákon stanoví pro vznik oblastní organizace následující kritéria: oblastní organizaci může založit pouze nejméně 5 územně sousedících obcí a současně musí souhrn počtu přenocování na území těchto obcí za předchozí rok dosáhnout nejméně přenocování (oblastní organizaci může založit i méně než 5 územně sousedících obcí, jestliže souhrn počtu přenocování na území těchto obcí za předchozí rok dosáhl nejméně přenocování). Dále je určeno, že jedna obec může být členem pouze jedné oblastní organizace a že každý subjekt působící na území obce má právo být členem oblastní organizace. O členství v obecní organizaci může na základě přihlášky požádat obec nebo subjekt podnikající nebo působící na 76 Orgány krajské organizace jsou ze zákona valná hromada, předseda krajské organizace a výkonný ředitel krajské organizace. 35

36 území oblastní organizace (fyzická nebo právnická osoba), přičemž členem se stává po schválení představenstvem a zaplacení členského poplatku dnem zápisu do seznamu členů oblastní organizace. Hlavním právem člena organizace je právo volební a mezi nejdůležitější povinnosti členů dle mého názoru patří povinnost hradit členský příspěvek a poskytovat statistické údaje (o počtu přenocování v případě soukromého subjektu a o celkové výši vybrané daně za ubytování je-li členem obec). Oblastní organizace může být členem pouze té krajské organizace, na jejímž území se oblastní organizace nachází. V případě, že působnost oblastní organizace přesahuje území kraje, musí se oblastní organizace rozhodnout, do které krajské organizace bude patřit.77 Práva a povinnosti oblastní organizace jsou obdobné, jako u organizace krajské, avšak činnost oblastní organizace je více zaměřena na management a prezentaci produktů cestovního ruchu včetně aktualizace integrovaného informačního systému Financování organizací cestovního ruchu ve Slovenské republice Slovenská právní úprava reguluje taktéž financování cestovního ruchu,78 když stanovuje, že na financování rozvoje cestovního ruchu se podílí stát, vyšší územní celky, obce, fyzické a právnické osoby, přičemž organizace cestovního ruchu mohou být financovány z: - členských příspěvků, - dotací ze státního rozpočtu, - dobrovolných příspěvků, - příjmů z prodeje produktů a služeb, - odměn za zprostředkování, - výnosů z činnosti turisticko-informačních kanceláří, - příjmů z prodeje reklamní plochy, - nenávratných finančních příspěvků z domácích a zahraničních zdrojů, - ostatních příjmů. Na základě výše uvedeného lze konstatovat, že základem mechanismu financování cestovního ruchu jsou členské příspěvky, dotace ze státního rozpočtu a vlastní příjmy organizace cestovního ruchu. 77 Oproti krajské organizace zákon u organizace oblastní velmi podrobně vymezuje její orgány a jejich kompetence. Orgány oblastní organizace jsou valná hromada, představenstvo, dozorčí rada a výkonný ředitel. 78 Srov. ust. 27 a násl. zákona č. 91/2010 Z.z., o podpore cestovného ruchu, ve znění pozdějších předpisů. 36

37 Podrobnosti o členském příspěvku organizace cestovního ruchu a způsobu stanovení jeho výšky jsou vymezeny stanovami organizace. U oblastní organizace spadá určení výše členského příspěvku a lhůty jeho splatnosti do kompetence valné hromady. Co se týká financování krajské organizace, tato by měla být spolufinancována krajem (přičemž však rozsah takového financování určen není) a oblastními organizacemi částkou ve výši nejméně 10% z příspěvků získaných od jejích členů (tzn. od obcí a podnikatelských subjektů) za předcházející kalendářní rok. Organizace cestovního ruchu následně každoročně do 15. března předkládá ministerstvu doklad o celkovém množství finančních prostředků získaných z členských příspěvků za předchozí kalendářní rok. Organizacím, které jsou registrovány ministerstvem, poskytuje stát na realizaci aktivit spojených s hlavním předmětem jejich činnosti dotace z rozpočtové kapitoly ministerstva na základě smlouvy o poskytnutí dotace.79 Dotace poskytuje ministerstvo na základě písemné žádosti organizace cestovního ruchu a předloženého projektu, na udělení dotace však není právní nárok.80 Maximální výše dotace, kterou může ministerstvo poskytnout oblastní organizaci, je dána souhrnnou hodnotou vybraných členských příspěvků za předchozí rozpočtový rok a zároveň nemůže přesáhnout 90% souhrnné hodnoty daně za ubytování vybrané členskými obcemi za předchozí rozpočtový rok. V případě, že oblastní organizace není členem krajské organizace, bude jí výše dotace snížena o 10%. Maximální výše dotace krajské organizace je určena výší příspěvku kraje za předcházející kalendářní rok, ale zároveň nemůže být vyšší než 10% z objemu částky tvořící daň z ubytování vybrané obcemi, které jsou členy členských oblastních organizací, a to za předchozí rozpočtový rok. Ve vztahu k poskytování dotací považuji za velmi důležité, že dle zákona má ministerstvo na svých webových stránkách průběžně zveřejňovat seznam žadatelů o dotace, seznam žadatelů, kterým byla dotace poskytnuta, celkovou výši poskytnuté dotace a seznam žadatelů, kterým nebyla dotace poskytnuta včetně důvodu jejího neschválení. Dle mého názoru taková právní úprava výrazně zvyšuje transparentnost poskytování podpory z veřejných prostředků. S ohledem na skutečnost, že se maximální výše poskytnutých dotací odvíjí od souhrnné hodnoty daně za ubytování vybrané členskými obcemi za předchozí rozpočtový rok, považuji za nezbytné se zmínit také o této dani. Daň z ubytování patří mezi daně místní, které jsou 79 Výjimkou je první rok činnosti organizace. 80 Více viz. ust. 29 a násl. zákona č. 91/2010 Zz., o podpore cestovného ruchu, ve znění pozdějších předpisů. 37

38 upraveny především zákonem č. 582/2004 Z.z., o miestnych daniach a miestnom poplatku za komunálne odpady a drobné stavebné odpady, ve znění pozdějších předpisů.81 Především je nutno poznamenat, že místní daně může ukládat pouze obec a že zavedení místních daní je až na výjimky fakultativní.82 Předmětem daně z ubytování je úplatné přechodné ubytování fyzické osoby v ubytovacím zařízení, jehož kategorizace je určena zvláštním předpisem.83 Poplatníkem je fyzická osoba, která se v ubytovacím zařízení úplatně přechodně ubytuje, plátcem je však samo ubytovací zařízení. Základem daně je počet přenocování, přičemž sazba daně je určena obcí na jednu osobu a přenocování. Správcem daně je obec, na jejímž území se ubytovací zařízení nachází. Výnos z daně z ubytování je příjmem obce, která je správcem daně, a to i včetně případných výnosů z pokut a úroků z prodlení. Kompetencí a zároveň povinností obce, která daň z ubytování zavedla, je vydat všeobecně závaznou vyhlášku, kterou upraví podrobnosti k dani (sazbu daně, rozsah a způsob vedení související evidence, způsob vybírání daně, splatnost daně, atd.).84 Například hlavní město Slovenské republiky, Bratislava, vydala za účelem stanovení podrobností k dani obecně závaznou vyhlášku,85 kterou stanovila sazbu daně na 1,65 EUR za fyzickou osobu a přenocování v ubytovacím zařízení. Správce daně poskytuje snížení ve výšce 75% daně pro fyzické osoby ubytované za účelem výkonu práce v kategorii dělnických profesí na území Bratislavy. Oproti tomu město Poprad stanovilo sazbu daně na 0,66 EUR,86 z čehož je patrné, že obce využívají svého práva určit sazbu daně dle svého uvážení. 81 Ust zákona č. 582/2004 Z.z., o miestnych daniach a miestnom poplatku za komunálne odpady a drobné stavebné odpady, ve znění pozdějších předpisů. 82 Např. místní poplatek za komunální odpady a drobné stavební odpady je poplatkem povinným. 83 Za ubytovací zařízení se považují hotel (hotel, horský hotel, motel), botel, penzión, turistická ubytovna, chatová osada, kempink a ubytování v soukromí (pokoj, objekt, prázdninový byt). 84 Daň za ubytovanie. Všeobecné informace. [online]. Portal.gov.sk [cit ]. Dostupné z: < 85 Všeobecne záväzné nariadenie hlavného mesta Slovenskej republiky Bratislavy č. 3/2010 z 1. júla 2010, ktorým sa mení a dopĺňa všeobecne záväzné nariadenie hlavného mesta Slovenskej republiky Bratislavy č. 12/2007 o dani za ubytovanie v znení všeobecne záväzného nariadenia hlavného mesta Slovenskej republiky Bratislavy č.8/ Všeobecne záväzné nariadenie Města Poprad o miestnych daniach, účinné od

39 3.2 Republika Slovinsko Republika Slovinsko je středoevropským státem, který vznikl v roce 1991 jako jeden z nástupnických států bývalé Jugoslávie. Slovinsko stejně jako Slovenská republika disponuje v oblasti cestovního ruchu určitým legislativním rámcem. Klíčovým zákonem je zákon o podpoře cestovního ruchu z roku 2003 (dále též ZSRT ),87 který nahradil zákon o podpoře cestovního ruchu z roku 1998 (dále též ZPT ).88 ZSRT je komplexním zákonem, který vymezuje politiku cestovního ruchu, popisuje uspořádání cestovního ruchu a jeho financování, upravuje podmínky pro působení cestovních kanceláří a poskytování turistickosportovních služeb (vč. služeb průvodcovských). Předmětem ZSRT je úprava plánování a politik na podporu rozvoje cestovního ruchu, a to jak na úrovni národní, tak v turistických oblastech, přičemž zákona akcentuje, že podpora cestovního ruchu založeného na zásadách trvale udržitelného rozvoje a principu partnerství v cestovním ruchu je veřejným zájmem.89 ZSRT rovněž určuje zdroje pro provádění výše uvedených politik, pravidla pro provoz organizací cestovního ruchu a prodej turistických produktů. Cílem ZSRT je vytvoření příznivého prostředí pro efektivní a účinný rozvoj slovinského cestovního ruchu prostřednictvím podněcování partnerství mezi poskytovateli turistických služeb, turistických sdružení, jejich odborů, obcí a krajů při strategickém plánování designu a marketingu slovinského cestovního ruchu na úrovni národní, regionální i místní, komplexní marketingové podpory slovinských turistických atrakcí, podpory rozvoje kvality integrovaných turistických produktů, podpory sdružení organizací cestovního ruchu a prosazování zásad trvale udržitelného rozvoje.90 ZSRT definuje některé zásadní pojmy, např. turistická oblast, turistické zařízení turistické oblasti, turistická taxa, ubytovací zařízení, rekreační dům nebo byt, atd. 87 Zákon č. 2/2004, zakon o spodbujanju razvoja turizma (ZSRT), anglicky The Promotion of Tourism Development Act, nabyl účinnosti dne [cit ]. Dostupné z: < 88 Zákon č. 57/1998, zakon o pospeševanju turizma (ZPT), anglicky The Tourism Development Act, nabyl účinnosti dne , jeho účinnost skončila dnem [cit ]. Dostupné z: < ZSRT ZSRT. 39

40 3.2.1 Institucionální zabezpečení cestovního ruchu ve Slovinské republice Na národní úrovni je ve Slovinsku klíčovým Ministerstvo pro hospodářský rozvoj a technologie, mezi jehož hlavní činnosti patří příprava strategických rozvojových dokumentů v oblasti cestovního ruchu, jejich implementace a koordinace na všech úrovních.91 Dalším realizátorem politiky cestovního ruchu byla Centrála cestovního ruchu Slovinska, která byla zřízena vládou Slovinské republiky dne Mezi její hlavní činnosti patřilo zejména plánování, příprava a realizace komplexních marketingových programů cestovního ruchu, vytvoření a řízení sítě turistických kanceláří v zahraničí, zřízení, údržba a aktualizace integrovaného systému turistického informačního systému ve Slovinsku, podpora partnerství v turistických oblastech, vývoj a zavádění nových integrovaných produktů cestovního ruchu s cílem rozvoje Slovinska jako turistické destinace. Mezi další důležité činnosti Centrály cestovního ruchu Slovinska patřil rovněž sběr, analýza a šíření informací o trhu cestovního ruchu.92 S účinností od došlo ke zrušení Centrály cestovního ruchu Slovinska. Její právní nástupkyní se stala Agentura pro oblast cestovního ruchu, zahraniční investice, technologický rozvoj, podnikání a internacionalizaci.93 Na regionální a lokální úrovni pak působí ostatní právnické osoby veřejného a soukromého práva, které aktivně podporují rozvoj cestovního ruchu a které ministr pro hospodářský rozvoj a technologie na základě otevřené soutěže rozhodnutím na omezenou dobu pověří plněním úkolů veřejné správy jako je provádění výběrových řízení, mezinárodní spolupráce, monitorování a hodnocení významu cestovního ruchu v národním hospodářství, atd. Ministerstvo pro hospodářský rozvoj a technologie může rovněž právnické osobě udělit status osoby jednající ve veřejném zájmu za podmínky, že tato právnická osoba získá souhlas obcí dané turistické oblasti. Výše uvedené právnické osoby jsou následně zapisovány do rejstříku osob s povolením činnosti ve veřejném zájmu a mají nárok získat podporu ze státního rozpočtu nebo z obecních rozpočtů. Kontrola nad pověřenými právnickými osobami a osobami s povolením k činnosti ve veřejném zájmu je prováděna ministerstvem pro hospodářský rozvoj a technologie Ministry of economic development and technology. Area sof work. Tourism. [online]. [cit ]. Dostupné z: < ZSRT. 93 Základem výše uvedené změny je zákon č 57/2012, zakon o spremembah in dopolnitvah Zakona o spodbujanju razvoja turizma. [cit ]. Dostupné z: < ZSRT. 40

41 3.2.2 Financování organizací cestovního ruchu ve Slovinské republice ZSRT reguluje taktéž financování cestovního ruchu.95 Zdroji podpory rozvoje cestovního ruchu jsou: - státní rozpočet, - vlastní výnosy, - dobrovolné příspěvky (dary a sponzorské příspěvky), - část koncesního poplatku za provozování hazardních her, - turistická taxa, - ostatní příjmy. Z pohledu této diplomové práce je nejzajímavějším zdrojem financování turistická taxa, která slouží především k podpoře rozvoje cestovního ruchu v turistických oblastech. Turistická taxa se platí obci v souvislosti s poskytnutím ubytovací služby, vlastnictvím rekreačních domů a apartmánů nebo plavidla. Pobytovou taxu platí fyzické osoby za přenocování v ubytovacím zařízení (pobytovou taxu platí spolu s platbou za ubytovací služby, v případě, že je ubytování poskytování bezplatně, povinnost uhradit turistickou taxu nezaniká). Na základě rozhodnutí obce mohou platit turistickou taxu rovněž vlastníci rekreačních domů a apartmánů nebo plavidel, přičemž v případě, že se obec rozhodně turistickou taxu vybírat, hradí tuto vlastníci ročně paušální platbou.96 Základem pro určení turistické taxy jsou body. Obec může výši turistické taxy stanovit ve výši 3-11 bodů za přenocování, maximálně 400 bodů za lůžko v případě vlastníka rekreačního domu nebo apartmánu a maximálně 800 bodu pro vlastníka plavidla do 10 metrů a 1200 bodů pro vlastník plavidla nad 10 metrů. Výše daně se vypočítá vynásobením počtu bodů a hodnotou bodu, přičemž hodnota bodu je od , kdy Slovinská republika zavedla jako měnu euro, stanovena na částku 0,0918 EUR. 3.3 Komparace a zhodnocení analyzovaných právních úprav Na základě obsahu výše uvedených podkapitol jsem provedla komparaci obou zahraničních zemí. Za kritéria jsem si zvolila rok zavedení legislativního rámce upravující řízení ZSRT. 96 Více viz ZSRT. 41

42 cestovního ruchu, aktuální obsah takového právního předpisu, skutečnost, zda je zavedena ubytovací daň (taxa, poplatek), jak je tato ubytovací daň legislativně řazena, zda je její výběr fakultativní nebo obligatorní, zda její výnos plyne do rozpočtu obce, zda je možné vybírat paušální částky a zda je nějak omezena výše takové daně. Obrázek 5: Komparace - Slovenská republika a Slovenská republika Vlastní zpracování. Zdroj: dotčené právní předpisy, Lze konstatovat, že Slovinská republika zavedla legislativní rámec na podporu cestovního ruchu již v roce 1999, přičemž hlavní právní předpis nabyl účinnosti v roce 2004 a dosud byl pouze jedenkráte novelizován (změna Centrály cestovního ruchu Slovinska na Agenturu). Oproti tomu Slovenská republika disponuje legislativou až od roku 2010, přičemž již v roce 2011 byl slovenský zákon významně novelizován, což naznačuje, že se vyskytla potřeba jej modifikovat na základě zkušeností z implementace jeho původního znění. Domnívám se, že slovenská legislativní aktivita ukazuje, že dopady zákona jsou monitorovány a v případě výskytu nežádoucích dopadů jsou přijímány opatření k jejich eliminaci, což lze označit za pozitivní a aktivní přístup. Z porovnání právních úprav vyplývá, že slovinský zákon je propracovanější než slovenský co do výslovného vyjádření základních principů a cíle zákona, když zdůrazňuje důležitost podpory rozvoje cestovního ruchu a vyjmenovává prostředky k dosažení efektivního a účinného rozvoje cestovního ruchu (udržitelný rozvoj, partnerství, atd.). Slovinský zákon je rovněž obsáhlejší, než slovenský, když kromě organizační struktury cestovního ruchu a jejího 42

43 financování upravuje plánování a provádění politiky na podporu cestovního ruchu a podmínky pro provozování služeb v oblasti cestovního ruchu (licence na prodej produktů cestovního ruchu a průvodcovskou činnost). Za velmi důležitou považuji skutečnost, že slovinský zákon disponuje rovněž mechanismy kontroly povinností zákonem uložených a sankční ustanovení, jejichž využitím lze docílit nápravy v případě porušení zákona. Absenci obdobných ustanovení ve slovenském zákoně hodnotím negativně, neboť se domnívám, že pokud je stanovena jakákoliv povinnost, je nutné zároveň stanovit následky s porušením takové povinnosti spojené. Za výhodu slovenského zákona oproti slovinskému považuji zřetelnější a propracovanější schéma jednotek pro řízení cestovního ruchu (Ministerstvo dopravy, výstavby a regionálního rozvoje, Agentura, kraje, krajské organizace, obce, oblastní organizace), přičemž zákon stanoví rovněž rámcová pravidla pro jejich vnitřní organizaci a činnost a poměrně explicitně určuje zdroje jejich financování. Jedinou výtkou ke slovenské organizační struktuře je neomezení počtu oblastních organizací, kdy dle mého názoru takový právní rámec může vést k tomu, že vznikne vyšší počet oblastních organizací, než by bylo vzhledem k velikosti a důležitosti dané turistické oblasti možno považovat za efektivní. Co se týká financování podpory rozvoje cestovního ruchu, jsou pro oba státy důležitými zdroji veřejné rozpočty, vlastní činnost a dobrovolné příspěvky. Významným zdrojem financování jsou místní poplatky (daně) vybírané obcemi za přenocování fyzické osoby v ubytovacím zařízení. Slovenská daň z ubytování je oproti slovinské pobytové taxe upravena jiným právním předpisem, než zákonem z oblasti cestovního ruchu, a její konstrukce neumožňuje vybírání paušálních ročních částek od vlastníků rekreačních objektů a plavidel. Shodně se jedná o příjem obce. Ve Slovinské republice je zavedení základní pobytové taxy obligatorní, obce tak místní daň musí zavést a vybírat, zákon ale umožňuje obcím pro stanovení sazby taxy fluktuovat v zákonem stanoveném rozmezí (obec musí vždy vybrat taxu za přenocování ve výši alespoň 3 bodů, tedy 0, 27 EUR, maximálně však ve výši 11 bodů, tedy 1,01 EUR). Ve Slovenské republice je zavedení ubytovací daně zcela fakultativní, není stanovena ani minimální ani maximální výše této místní daně. 43

44 Byť jsou oba uvedené zákony pojaty odlišně, resp. se liší co do rozsahu práv a povinností těmito předpisy upravenými, jsem toho názoru, že samotná jejich existence dokazuje, jak důležité je oblast cestovního ruchu právně regulovat. 44

45 4 Věcný záměr zákona o podpoře a řízení cestovního ruchu Cílem této kapitoly je zhodnotit věcný návrh zákona o podpoře a řízení cestovního ruchu v ČR připravovaného MMR a poukázat na jeho slabá a silná místa. Jak již bylo uvedeno v úvodu této kvalifikační práce, v ČR právní regulace cestovního ruchu, až na výjimky, absentuje. Jedinou výjimkou jsou legislativní aktivity zaměřené na institut ochrany spotřebitele v rámci služeb poskytovaných cestovními kancelářemi a agenturami, a to s ohledem na časté neseriózní praktiky takových subjektů Důvody pro zavedení právní regulace oblasti cestovního ruchu v ČR Cestovní ruch má velmi široké celospolečenské dopady, a proto je vnímán jako největší celosvětové ekonomické odvětví, které se významně podílí na tvorbě HDP, pomáhá vytvářet pracovní místa, pozitivně ovlivňuje platební bilanci, má vliv na příjmy státních i místních rozpočtů a jeho rozvoj podporuje investiční aktivity.98 Jak je patrno z obsahu kapitoly první a druhé, přestože je cestovní ruch z makroekonomického hlediska významným ekonomickým sektorem a z hlediska mikroekonomického podstatnou složkou spotřeby, nebyla tomuto odvětví ze strany zákonodárců doposavad věnována náležitá pozornost. Organizace cestovního ruchu je v současné době v ČR velmi nepřehledná, nejsou vymezeny kompetence jednotlivých subjektů a chybí transparentní řešení financování subjektů, které se na řízení cestovního ruchu podílí. Výsledkem je časté protichůdné jednání jednotlivých aktérů cestovního ruchu, které následně brání dosažení žádoucích synergických efektů. Aktuální stav odvětví cestovního ruchu je odborníky považován za neúnosný. Největším nedostatkem současného "systému" řízení cestovního ruchu je dle mého názoru existence velkého množství horizontálně i vertikálně kompetenčně neprovázaných destinačních subjektů (společností), které nejsou po finanční stránce soběstačné Viz zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů. 98 Srov. ELLIOTT, J. Tourism: politics and public sector management. London : Routledge, s. 4. INDROVÁ, J., MALÁ, V. a kol. Cestovní ruch I. 1. vyd. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, s 89. JAKUBÍKOVÁ, D. Marketing v cestovním ruchu. Praha : Grada Publishing a.s., s Tyto existují dvou nejnižších úrovních řízení cestovního ruchu (turistický region, turistická oblast). 45

46 Z obsahu kapitoly třetí je zřejmé, že přístup k legislativě regulující cestovní ruch a jeho podporu se může různit stát od státu, právní předpisy se mohou lišit co do předmětu úpravy, rozsahu právní regulace, atd. Lze taktéž konstatovat, že většina evropských států legislativním rámcem v oblasti cestovního ruchu disponuje. Absence právní regulace, která je základním prvkem při budování právní jistoty jako předpokladu trvání právního státu, se totiž vždy negativně odráží zejména tam, kde je nutný vysoký stupeň koordinace a kooperace v prostoru a na různých úrovních řízení. Z výše uvedeného lze dovodit, že cestovní ruch takovou oblastí je a chybějící právní úprava má negativní dopad na jeho rozvoj a způsobuje nemalé komplikace zejména koordinačního charakteru.100 Výše uvedené důvody si uvědomuje MMR, do jehož gesce cestovní ruch spadá. MMR na základě analýzy RIA,101 která byla schválena poradou ministra dne , představilo návrh věcného záměru zákona o podpoře a řízení cestovního ruchu, jehož účelem je dle MMR definovat chybějící systém řízení cestovního ruchu, zavést závazné organizační struktury a vymezit jejich úrovně včetně kompetencí, odpovědností a forem vzájemné spolupráce a komunikace a zároveň zavést model finanční podpory efektivního rozvoje cestovního ruchu.102 MMR se při zpracovávání návrhu inspirovalo Rakouskem, tedy evropskou zemí s vyspělým a rozvinutým cestovním ruchem, která je rozlohou a charakterem České republice podobná a kde jsou právní předpisy v oblasti cestovního ruchu účinné již od 90. let 20. století.103 Konkrétně se předlohou návrhu věcného záměru staly rakouské zákony o turistickém ruchu, které se soustředí na organizaci a financování cestovního ruchu Více viz. MOŽDIÁKOVÁ, M. Financování cestovního ruchu v České republice. In Days of Law. Brno: Masarykova univerzita, Od s , 9 s. MOŽDIÁKOVÁ, M. Role veřejných rozpočtů v rámci financování cestovního ruchu. In Dny práva 2011 Days of Law Finance veřejného sektoru (právní a ekonomické aspekty jeho fungování). Brno: Masarykova univerzita, Od s , 8 s. 101 RIA je zkratkou z angl. Regulatory Impact Assessment (Analysis) = hodnocení dopadů regulace. 102 Více viz. Návrh věcného záměru zákona o podpoře a řízení cestovního ruchu (verze k ). [online]. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2010 [cit ]. Dostupné z: < navrh_zameru_ zakona_ o_cr.doc >. 103 Srov. HOLEŠINSKÁ, A. Analýza vybraných zahraničních právních předpisů upravujících organizaci cestovního ruchu. In XIII. Mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2010 [cit ]. s Dostupné z: < Sbornik2010.pdf>. 104 Pro Dolní Rakousko se jedná o zákon NÖ Tourismusgesetz 1991, LGBL Nr. 7400, LGBL Nr. 141/09. [ ]. Dostupný na www: LRNI_ /LRNI_ html, pro Horní Rakousko pak zákon ÖÖ Tourismus-Gesetz 1990, LGBL Nr. 12/2003 [ ]. Dostupný na www: at/geltendefassung.wxe?abfrage=lroo&gesetzesnummer = & ShowPrintPreview=True 46

47 Dalším vzorem byla Slovenská republika, jejíž poznatky je dle mého názoru obvykle vhodné brát pro analogické právní prostředí při českém legislativním procesu v úvahu. Vzhledem k tomu, že Slovenská republika, jak bylo uvedeno výše, zavedla legislativu na podporu cestovního ruchu teprve v roce 2011, neexistuje prozatím mnoho zkušenosti z aplikační praxe, kterých by bylo možné využít. Na tomto místě však považuji na nutné upozornit na skutečnost, že slovenská právní úprava již prošla podstatnou novelizací, což znamená, že původní právní úprava nebyla zcela vyhovující a proto bylo nutné provést změny. Domnívám se proto, že je více než vhodné slovenskou legislativu sledovat a pokud možno se poučit z jejích chyb. 4.2 Návrh věcného záměru zákona o podpoře a řízení cestovního ruchu v ČR Cílem chystané právní regulace je dosáhnout za pomoci účinného managementu a jednotného marketingu turistických destinací efektivního rozvoje cestovního ruchu, zvýšení atraktivity destinací a s tím souvisejícího nárůstu příjmů generovaných cestovním ruchem.105 Mohu konstatovat, že dosažení výše uvedeného cíle je více než žádoucí. Přestože se návrh zákona se postupně zabývá cestovním ruchem v ČR, přehledem dotčených právních předpisů, zhodnocením stávající právní úpravy, cíly navrhované úpravy, způsobem promítnutí navrhovaného řešení do právního řádu, hospodářským a finančním dopadem, souladem navrhovaného řešení s ústavním pořádkem, mezinárodními smlouvami a předpisy EU, nevyplývá z jeho znění, že by zákon měl obsahovat explicitní cíl, principy a definice stěžejních pojmů. Jsem toho názoru, že právě výše uvedené tvoří páteř každého zákona, proto je s podivem, že návrh zákona tyto nebere v úvahu. Domnívám se, že v tomto směru by pro ČR mohla být dobrým vzorem legislativa zahraniční. Jak jsem uvedla v kapitole třetí, slovenská i slovinská legislativa cíl zákona a stěžejní pojmy definují, slovinská navíc obsahuje i základní principy podpory rozvoje cestovního ruchu, kterými jsou zásada trvale udržitelného rozvoje a partnerství. 105 Návrh věcného záměru zákona o podpoře a řízení cestovního ruchu (verze k ). [online]. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2010 [cit ]. Dostupné z: < zakona_ o_cr.doc >. 47

48 4.2.1 Navrhovaná organizační struktura řízení cestovního ruchu Co se týká organizační struktury řízení cestovního ruchu, předpokládá návrh zákona z hlediska územního namísto stávajícího čtyřstupňového systému (stát kraj turistický region turistická oblast) zavedení třístupňového destinačního managementu na úrovni národní, regionální (kraj) a místní (turistická oblast). Stávající systém by měl být redukován o turistické regiony. Jak bylo zmíněno v oddíle 2.2.1, z pohledu cestovního ruchu je ČR členěna na 17 turistických regionů. Vzhledem k tomu, že turistické regiony (až na výjimky)106 odpovídají územněsprávnímu členění na kraje (úroveň NUTS 3), je dle mého názoru vhodné, aby nový systém nebral turistické regiony v potaz, a to z důvodu simplifikace. S ohledem na výše uvedené předpokládá návrh zákona, že bude třeba definovat kompetenční vazby mezi jednotlivými subjekty vykonávajícími destinační management. Na národní úrovni by se řízení cestovního ruchu mělo realizovat prostřednictvím MMR a národní organizace cestovního ruchu (dále též NOCR ) na úrovni regionální prostřednictvím krajů a krajských organizací cestovního ruchu (dále též KOCR ) a na úrovni lokální prostřednictvím obcí a oblastních organizací cestovního ruchu (dále též OOCR ). Z výše uvedeného je patrné, že se návrh zákona snaží využít existující institucionální zabezpečení řízení cestovního ruchu (více viz. podkapitola 2.1). Obrázek 6: Kompetenční vazby dle návrhu zákona Zdroj: Návrh zákona, Výjimkou jsou Jihočeský kraj (turistický region Jižní Čechy a část turistického regionu Šumava), Plzeňský kraj (turistický region Plzeňsko a Český les a část turistického regionu Šumava), Liberecký kraj (turistický region Českolipsko a Jizerské hory, část turistického regionu Český ráj a část turistického regionu Krkonoše a Podkrkonoší), Královéhradecký kraj (turistický region Královéhradecko, část turistického regionu Český ráj a část turistického regionu Krkonoše a Podkrkonoší) a Středočeský kraj (turistický region Střední Čechy a část turistického regionu Český ráj). Ostatní turistické regiony, byť mohou nést odlišný název, odpovídají územněsprávnímu členění ČR na kraje. 48

49 Co se týká obcí a jejich kompetencí, předpokládá návrh zákona, že tyto budou moci v rámci své samostatné působnosti realizovat opatření na podporu cestovního ruchu, kdy by se mělo jednat o 4. úroveň řízení cestovního ruchu, která nebude podpořena ze státního rozpočtu. S ohledem na právní postavení obcí a jejich financování v ČR však upozorňuji na skutečnost, že není v pravomoci státu diktovat obcím, jak nakládat se svými finančními prostředky v rámci jejich samostatné působnosti, resp. jim ukládat úkoly, aniž by nebylo zajištěno financování jejich naplňování. Přestože se návrh zákona snaží vyvíjet tlak na sdružování subjektů a jejich kooperaci, domnívám se, že podpora některých středisek cestovního ruchu nebo velkých měst by mohla být účelná. Z výše uvedeného důvodu nedoporučuji zakázat finanční podporu subjektům fungujícím mimo rámec organizační struktury destinačního managementu paušálně. To, které subjekty budou či nebudou financovány ze státního rozpočtu, mohou přímo ovlivnit až přesné podmínky dotačních titulů. Návrh zákona v rámci zeštíhlení organizační struktury destinačního managementu předpokládá, že na území jednoho kraje může vzniknout pouze jedna KOCR, jejíž vznik by měl iniciovat kraj a na niž by měl přenést část svých pravomocí. Na území jedné turistické oblasti by měla existovat pouze jedna OOCR, jejíž vznik by měly iniciovat obce a dotčené subjekty soukromého sektoru, které působí na území turistické oblasti. Obrázek 7: Úrovně řízení cestovního ruchu Zdroj: Návrh zákona,

50 Návrh zákona předpokládá, že KOCR a OOCR by měly mít právní formu o.p.s. nebo z.s.p.o., tedy smíšených OCR.107 Výběr smíšené právní formy se mi jeví jako vhodný zejména z toho důvodu, že stávající organizace cestovního ruchu smíšené právní formy jednoznačně preferují, když z celkem 32 OCR má 12 právní formu o.p.s. a 10 z.s.p.o.108 Z návrhu zákona je zřejmé, že základem pro to, aby o.p.s nebo z.s.p.o. mohly být považované za OCR, je registrační princip, kdy by se OCR registrovaly u MMR (OOCR by musely mít k registraci souhlas krajů, na jejichž území by fungovaly). Přestože by se na první pohled mohl výše uvedený návrh zdát jako vhodný a účelný, domnívám se, že je poněkud krátkozraký, a to především s ohledem na skutečnost, že dne podepsal prezident republiky zákon č. 89/2012, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též NOZ ), který bude účinný od Zavedením nového občanského zákoníku přestane být účinný zákon o obecně prospěšných společnostech, podle kterého vznikají o.p.s., a starý občanský zákoník, podle kterého mohou vznikat z.s.p.o. NOZ zavádí za účelem provozování činnosti užitečné společensky nebo hospodářsky s využitím své osobní a majetkové složky novou právní formu, kterou je ústav.110 Vzhledem k výše uvedenému je otázkou, zda se MMR rozhodne výhledově využít nové právní formy dle občanského zákoníku nebo do návrhu zapracuje zvláštní právní formu OCR, kdy by tyto vznikaly podle návrhu zákona. Dle mého názoru není vhodné zavádět pro OCR zvláštní právní formu, doporučuji proto, aby OCR měly právní formu ústavu s tím, že aby mohly být za OCR považovány, musely by navíc splnit podmínky dané návrhem zákona. Teprve po splnění podmínek by ústav mohl být MMR zaregistrován jako OCR a ústav by tak měl nárok na podporu ze strany státu. Ohledně podmínek pro OCR návrh zákona uvádí, že OCR na všech úrovních mají povinnost spolupracovat s ČSÚ a plnit vůči němu pravidelnou informační povinnost týkající se 107 Vždy by se tedy mělo jednat o právnickou osobu vzniklou buď dle zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nebo dle 20f 20j zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 108 Organizace CR v regionech [online]. CzechTourism, [cit ]. Dostupné < K tomu více viz č. 4. z: 109 Tiskový odbor ministerstva spravedlnosti: Prezident republiky podepsal nový občanský zákoník. [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR, 2012 [cit ]. Dostupné z: < www. cz/cz/ aktuality/31-prezident-republiky-podepsal-novy-obcansky-zakonik.html>. 110 Zákon č. 89/2012, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR, 2012 [cit ]. Dostupné z: < 50

51 statistických dat, musí disponovat strategickými dokumenty,111 které musí být v souladu s Koncepcí státní politiky cestovního ruchu a Strategickým rámcem udržitelného rozvoje České republiky a mají povinnost ustanovit poradní supiny s povinným složením dotčených osob.112 Jsem toho názoru, že výše uvedené podmínky jsou nezbytné pro systematické a efektivní fungování OCR, zejména pro nastavení komplexního rámce rozvoje cestovního ruchu v ČR. Ohledně problematiky stávajících OCR návrh zákona uvádí, že tyto by se mohly po splnění podmínek registrovat jako KOCR nebo OOCR. Domnívám se, že existujícím destinačním společnostem není možné upírat možnost existovat mimo nové (oficiální) struktury, nicméně je zřejmé, že by v takovém případě tyto subjekty nemohly čerpat z finanční podpory určené jednotkám destinačního managementu (jelikož by nebyly považovány za OCR). Z výše uvedeného důvodu jsem toho názoru, že stávající OCR budu muset provést transformaci tak, aby splňovaly podmínky dle návrhu zákona, a to včetně vhodné právní formy (k přehledu stávajících OCR více viz příloha č. 4). Velice důležité je také stanovení podmínek pro vznik turistické oblasti jako základní organizační úrovně z hlediska územního. Přestože se návrh zákona této problematice nepochopitelně věnuje pouze stručně, lze z něj vyčíst, že návrh zákona nehodlá využít turistických oblastí, tak jak byly rozčleněny CzechTourismem (více viz oddíl 1.2.2). Pro to, aby mohla turistická oblast vzniknout, bude muset naplnit povinná a nepovinná kritéria113 a rovněž základní ekonomické ukazatele tak,114 aby prokázala dostatečnou důležitost svého území z hlediska cestovního ruchu. Jsem toho názoru, že kritéria pro vznik turistické oblasti jako základní územní jednotky z pohledu cestovního ruchu musí být stanoveny explicitně. Domnívám se, že by bylo vhodné se inspirovat Slovenskou republikou a jako základní kritéria stanovit minimální počet obcí a minimální počet přenocování. 111 Strategickými dokumenty jsou strategie udržitelného rozvoje cestovního ruchu, návrh marketingových opatření včetně strategie propagace, plán činnosti na kalendářní rok, rozpočet na kalendářní rok včetně zdrojů a monitorovací systém sledování stanovených ukazatelů vývoje cestovního ruchu. 112 Dotčené subjekty se liší na jednotlivých úrovních. Příkladmo uvádím dotčené subjekty úrovně místní, kterými jsou obce, podnikatelé, KOCR, nestátní neziskové organizace, zástupci správ národních parku, atd. 113 Např. rozloha oblasti, počet obcí, počet lůžek, počet kulturních památek, počet pravidelně se opakujících kulturních akcí, atd. 114 Např. podnikatelská aktivita v cestovním ruchu, zaměstnanost v cestovním ruchu, turisticko-rekreační využití území, atd. 51

52 Dle mého názoru na první pohled logicky stavěný a přehledný organizační systém cestovního ruchu vyvolává řadu otázek a pochybností (jako ostatně většina nově zaváděného). Je zřejmé, že zejména z počátku budou územní samosprávné celky sehrávat zásadní roli zvláště proto, že světově uznávaný model PPP (public-private partnership), tedy aktivní spolupráce veřejného a soukromého sektoru, v českém prostředí zatím nefunguje, a to především z důvodu nedostatku ochoty (motivace?) ze strany soukromých subjektů. Dalším problémem je otázka zda budou dotčené subjekty cestovního ruchu (obce, podnikatelé, nestátní neziskové organizace, atd.) z počátků schopny navázat spolupráci k vytvoření OCR, a to zejména na nejnižší úrovni. Osobně se domnívám, že všechny subjekty budou akcentovat zachování sama sebe, což vytvoří bariéry k případné negociaci a kooperaci. Usuzuji, že právě vzhledem problematičnosti použitelnosti koncepce partnerství veřejného a soukromého sektoru v České republice, budou tyto problémy přeneseny i do rozhodování o podílu soukromého a veřejného sektoru na financování destinačního managementu Financování organizací cestovního ruchu Lze konstatovat, že základní zdroje financování OCR mohou být prakticky pouze dva finance plynou buď ze sektoru veřejného, nebo ze sektoru soukromého. Obecně je tedy na místě vždy pečlivě balancovat poměr zdrojů z obou sektorů, přičemž důraz musí být bezpodmínečně kladen na stabilitu příjmů rozpočtů OOCR.116 Předkládací zpráva návrhu zákona předpokládá, že organizační struktura cestovního ruchu bude financována z veřejných rozpočtů i soukromých zdrojů, přičemž veřejné rozpočty by měly být zastoupeny rozpočtem státu a rozpočty krajů a obcí.117 Z přehledu navrhovaného financování je zřejmé, že návrh zákona kalkuluje taktéž s rozpočty soukromými a zdroji získanými vlastní činností OCR. 115 Více viz MOŽDIÁKOVÁ, M. Financování cestovního ruchu v České republice. In Days of Law. Brno: Masarykova univerzita, Od s , 9 s. MOŽDIÁKOVÁ, M. Role veřejných rozpočtů v rámci financování cestovního ruchu. In Dny práva 2011 Days of Law Finance veřejného sektoru (právní a ekonomické aspekty jeho fungování). Brno: Masarykova univerzita, Od s , 8 s. 116 K vyváženosti zdrojů rozpočtů více viz HOLEŠINSKÁ, A. Destinační management, aneb, Jak řídit turistickou destinaci. Brno: Masarykova univerzita, s Předkládací zpráva návrhu zákona o podpoře a řízení cestovního ruchu [online]. Hospodářská komora České republiky [cit ]. Dostupné z: 52

53 Obrázek 8: Přehled navrhovaného financování Zdroj: Předkládací zpráva návrhu zákona, Návrh zákona předpokládá následující finanční toky veřejných rozpočtů: MMR bude ze státního rozpočtu prostřednictvím krajů spolufinancovat KOCR (kraje a obce se budou v rámci svých rozpočtů na financování KOCR rovněž podílet) a OOCR (kraje a obce se budou na financování OOCR rovněž podílet). Návrh zákona dále rozpracovává výše uvedený přehled navrhovaného financování OCR. Dle návrhu zákona by měla být NOCR financována fixní částkou ze státního rozpočtu, resp. z rozpočtu MMR, dalším zdrojem by měly být příjmy z vlastní činnosti NOCR.118 Návrh zákona výši fixní částky nebo způsob výpočtu této částky nezmiňuje. KOCR by měla být financována ze státního rozpočtu, resp. rozpočtu MMR, a to pevnou částkou ve vazbě na příjmy státního rozpočtu z cestovního ruchu.119 Návrh zákona však neuvádí, jakým způsobem by byly příjmy státního rozpočtu z cestovního ruchu zjišťovány a ani není zřejmé, jak by mohla být daná částka každý rok stanovená pevně, pokud by byla stanovována v závislosti na příjmech, které se budou pravděpodobně každý rok lišit. Dalším zdrojem financování KOCR by měl být krajský rozpočet, a to ve výši 50% z částky, kterou tvoří příspěvek ze státního rozpočtu. Chápu-li předmětnou pasáž návrhu zákona správně, pak by měl kraj na financování KOCR přispívat 50% toho, co na její činnosti přispěje stát. Na financování KOCR by se měly dle návrhu zákona podílet i obce, a to ve výši 25% poplatků vybraných za lázeňský nebo rekreační pobyt v případě, že obec je součástí OOCR 118 Např. platby za spoluúčast na akcích, provoz rezervačního systému, atd. 119 Uvažuje se o tom, že 50-70% by bylo rozděleno buď na čtrnáctiny (dle počtu krajů) nebo dle koeficientu pro rozpočtové určení daní a zbylých 50-30% by bylo rozděleno dle intenzity cestovního ruchu v kraji. 53

54 i KOCR. Pokud by obec byla pouze součástí KOCR, pak by obec musela přispívat 50% poplatků vybraných za lázeňský nebo rekreační pobyt. Z textu však není zřejmé (formulace součástí ), zda by se jednalo o platbu povinnou, nebo vázanou na členství v KOCR. Dalšími zdroji financování KOCR by měly být dobrovolné příspěvky individuálních podnikatelů formou odčitatelné položky od základu daně z příjmů a vlastní výdělečná činnost. Ohledně financování OOCR návrh zákona uvádí, že tyto by měly být financovány ze státního rozpočtu prostřednictvím kraje, a to jednak neměnnou pevnou částkou a dále částkou stanovenou na základě intenzity cestovního ruchu v turistické oblasti. Nic podrobnějšího zákon návrh zákona nestanoví. Zdrojem financování OOCR by měl být rovněž příspěvek z krajského rozpočtu, nic dalšího však uvedeno není.120 Obecní rozpočty by se měl na činnosti OOCR podílet 25% poplatku na lázeňský nebo rekreační pobyt, opět není uvedeno, zda se jedná o povinnou platbu nebo členský příspěvek. Stejně jako u KOCR by dalším zdrojem financování OOCR by měly dobrovolné příspěvky individuálních podnikatelů formou odčitatelné položky od základu daně z příjmu a vlastní výdělečná činnost. Domnívám se, že z výše uvedeného je na první pohled patrné, že systém financování OCR není zdaleka tak propracovaný jako jeho systém z hlediska organizačního. Návrh zákona je poněkud abstraktní na to, aby jej bylo možné kvalifikovaně hodnotit, i přesto se však na tomto místě pokusím poukázat na největší slabiny financování, které jsem byla schopná identifikovat. Pokud porovnáme návrh financování OCR s možnostmi financování dle Kiráľové (viz oddíl 2.2.1), je zřejmé, že návrh zákona zcela opomíjí důležité zdroje, kterými jsou členské příspěvky, granty, záruční, příspěvkové, úvěrové programy a fondy, fondy EU, a to PHARE a SAPARD, Strukturální fondy EU (Evropský fond regionálního rozvoje, Evropský sociální fond, Evropský zemědělský záruční a podpůrný fond). Byť si uvědomuji, že tyto příjmy mohou být převážně jednorázové, resp. vázané na určitý projekt, a mohou tak mít doplňkový charakter, nelze je dle mého názoru opomíjet ve výčtu legitimních zdrojů financování OCR. Výraznou slabinou návrhu zákona je jeho nevhodná kalkulace s místním poplatkem za lázeňský nebo rekreační pobyt, kdy obec má v základní variantě přispívat 25% z tohoto poplatku OOCR a 25% KOCR aniž by bylo v návrhu zákona uvedeno, zda se tato povinnost nějak vztahuje k případnému členství v OCR, nebo je dána již ze skutečnosti, že se obec 54

55 nachází na území OCR. Přestože v návrhu zákona zcela chybí zdůvodnění, proč byl z místních poplatků vybrán právě tento poplatek (a nikoliv třeba poplatek z ubytovací kapacity), větším problémem je skutečnost, že se jedná o výlučný příjem obce v její samostatné působnosti a obci tak nelze ukládat, jak by měla s vybraným poplatkem nebo jeho částí nakládat, a to i s ohledem na základní princip na kterém spočívá právní úprava veřejných rozpočtů, resp. princip nevázanosti výdajů na příjmy (více viz oddíl 2.2.2). Návrh zákona dále neřeší situaci, pokud by se obec rozhodla využít fakultativnosti místního poplatku a tento vůbec nezavádět. Domnívám se, výše uvedený problém by bylo možné řešit dle slovenského vzoru, kde legislativa používá statistické údaje o dani z ubytování pro výpočet členského příspěvku obce, která je členem OCR. Hodnoty týkající se daně z ubytování jsou dále využívány jako motivační faktor, jelikož zákon stanoví, že maximální výše dotace, kterou může ministerstvo poskytnout oblastní organizaci, je dána souhrnnou hodnotou vybraných členských příspěvků za předchozí rozpočtový rok a zároveň nemůže přesáhnout 90% souhrnné hodnoty daně za ubytování vybrané členskými obcemi za předchozí rozpočtový rok. Výše uvedeným mechanismem jsou obce motivovány daňovou povinnost důsledně kontrolovat. Co se týká otázky členství obcí v OCR, domnívám se, že by bylo vhodné, aby zákon členství obcí podporoval. Zároveň by bylo za účelem předcházení duplicitám vhodné stanovit pravidlo, že obec by měla být členem OOCR a pouze pokud se obec nachází na území, které není turistickou oblastí, mohla by být přímo členem KOCR. Další má výtka směřuje ke kusé konstrukci dobrovolných příspěvků individuálních podnikatelů formou odčitatelné položky od základu daně z příjmu. Zdá se, že zákon ani nepředpokládá, že by soukromé subjekty mohly mít zájem o členství v OCR, jelikož jako zdroj financování uvádí pouze dobrovolné příspěvky, nikoliv příspěvky členské. Domnívám se, že je nutné vytvořit prostor pro zapojení soukromého sektoru do řízení a podpory cestovního ruchu, ideálně tak, že se těmto umožní participace na rozhodovacích procesech prostřednictvím členství v OCR. S ohledem na skutečnost, že zapojení soukromého sektoru je s ohledem na předchozí výklad považováno za účelné a pro vývoj cestovního ruchu jako nezbytné, mohly by být členské příspěvky odčitatelnou položkou od základu daně z příjmů, naopak u dobrovolných příspěvků, které je po právní stránce nutno hodnotit jako dary, by 120 Návrh zákona pouze uvádí, že v případě, že se turistická oblast nachází na území více krajů, tyto by měly přispívat poměrně, není však stanoveno, dle jakého kritéria (dle území, dle intenzity cestovního ruchu, dle počtu přenocování, atd.). 55

56 bylo vhodné s ohledem na stávající konstrukci daňových zákonů omezit spodní a horní hranicí jejich výši. Rovněž se domnívám, že není příliš vhodné, aby OOCR byly financovány ze státního rozpočtu prostřednictvím kraje, jelikož se mi jeví jak nadbytečné, aby finanční toky plynuly přes krajský rozpočet, když mohou plynout přímo. I přesto, že návrh je v ohledu financování obecný, je z výše uvedeného patrné, že těžiště uvažovaného způsobu financování leží z naprosté většiny na veřejném sektoru, resp. na státním rozpočtu, a ze strany sektoru soukromého je spoléháno na dobrovolnost bez příslibu protiplnění, což vzbuzuje určité obavy. Vzhledem k celkovému konceptu OCR by bylo možné v souvislosti s jejich financováním uvažovat například o zavedení členského příspěvku zainteresovaných subjektů. Příspěvek by se mohl skládat ze dvou částí. Jednak z fixní části, která by byla pro všechny subjekty stejná. Tato část by mohla být stanovena plošně právním předpisem, tedy shodně pro všechny OCR na té které úrovni. Druhou složkou by pak byla variabilní část, která by byla závislá na vybraných kritériích dle charakteru daného subjektu - např. dle obratu, dle lůžkové kapacity, dle míst k sezení, dle počtu zákazníků (návštěvníků). Nastavení variabilní složky by mohlo být přímo v kompetencích dané OCR, u které se jakožto u oblastní organizace předpokládá dobrá znalost místního prostředí a podmínek, a která je proto schopna nejlépe reagovat na případné změny trhu. Domnívám se, že k tomu, aby v praxi mohl opravdu fungovat princip PPP, je třeba, aby se na tvorbě rozpočtu OOCR podílel jak veřejný tak soukromý sektor a to závazně, stabilně v určitém poměru. Tento poměr je nutné balancovat, nicméně jsem přesvědčena, že minimální podíl soukromého sektoru by měl být vždy vyšší jak 30% Další obsah návrhu zákona Přestože je předkládaná kvalifikační práce zaměřena na organizaci a financování cestovního ruchu, považuji na tomto místě za nezbytné zmínit se o některých významných bodech návrhu zákona, které se organizace a financování týkají nepřímo. Český návrh zákona by totiž měl oproti slovenskému zákonu obsahovat ustanovení týkající se následků za porušení zákona (sankcí). Dle návrhu zákona by měl být výkon dozoru (návrh 56

57 zákona terminologicky nesprávně používá pojmu dohled) svěřen MMR, resp. jeho pověřenému odboru, a dále kompetentnímu orgánu kraje. Předmětem dozoru by měla být kontrola plnění zákonných povinností, především existence a naplňování strategických dokumentů, plnění informačních povinností pro účely ČSÚ, plnění kritérií pro vznik turistické oblasti atd. Pro případ zjištění porušení povinností návrh předpokládá sankci ve formě snížení příspěvku ze státního rozpočtu. Dle mého názoru je stanovení odpovědnosti klíčovou otázkou pro veškeré právní předpisy. Domnívám se však, že dozor by měl zůstat výhradně v rukou MMR a krajům by měla být nanejvýše stanovena povinnost na případná zjištěná porušení zákona MMR upozornit. Dále by bylo vhodné rozšířit sankční mechanismy i o možnost stanovení opatření k nápravě (např. uložení povinnosti, mimořádný audit, nucená správa, atd.). 4.3 Návrh (doporučení) pro úpravy návrhu věcného záměru zákona V souladu s cílem této diplomové práce, kterým je konstruktivní kritika a zhodnocení návrhu věcného záměru zákona o podpoře a řízení cestovního ruchu připravovaného MMR, níže v této podkapitole rekapituluji všechny stěžejní body, které byť byly podrobně rozebrány v předchozím textu, dle mého názoru vyžadují, aby jim byla věnována zvýšená pozornost. Domnívám se, že je nutné, aby úvodní ustanovení zákona obsahovala kromě předmětu právní úpravy taktéž explicitní vyjádření jejího cíle (potažmo účel jejího zavedení), dále fundamentální principy právní regulace cestovního ruchu, resp. její základní zásady, a definice stěžejních pojmů (např. organizace cestovního ruchu, počet přenocování, produkt cestovního ruchu, atd.). Dle mého názoru jsou úvodní ustanovení každého právního předpisu podstatné pro pochopení a interpretaci jeho zbylého obsahu a z tohoto důvodu přisuzuji jejich zavedení zásadní význam. S ohledem na skutečnost, že z návrhu zákona nevyplývá, zda úkoly svěřené krajům a obcím budou spadat do jejich přenesené nebo samostatné působnosti, doporučuji, aby zákonodárce zvážil klady a zápory obou řešení. V obou případech je však nutné zajistit územním samosprávným celkům zdroje (nebo nástroje pro dosažení zdrojů), aby tyto mohly zabezpečit plnění svých povinností. Řešení, kdy by stát ukládal územním samosprávným celkům úkoly, aniž by zajistil finanční prostředky na jejich realizaci, rozhodně nemohu doporučit. Dle mého 57

58 názoru by toto vedlo k nečinnosti územních samosprávných celků z důvodu jejich nedostatečné motivace. Co se týká financování cestovního ruchu, doporučuji, aby zákon nestanovoval možné zdroje financování taxativně. Dle mého názoru je vhodnější užít výčtu demonstrativního, což zaručuje, že žádné zdroje nebudou opomenuty (ať už je jejich charakter jakýkoliv). Zároveň se domnívám, že není vhodné, aby zákon zakazoval financovat subjekty, které existují mimo struktury OCR, když takováto eliminace může být stanovena až přímo v konkrétních dotačních titulech, není proto třeba formy zákona, aby bylo dosaženo žádoucího výsledku. Vzhledem k tomu, že návrh zákona předpokládá využití některých stávajících organizačních úrovní (ČR, kraje), avšak některé hodlá nově zavádět (turistické oblasti), nezbývá než doporučit, aby zvláštní pozornost zákonodárců byla věnována detailnímu stanovení kritérií a podmínek pro vznik a vymezení nových řídících jednotek. Domnívám se, že by bylo vhodné se inspirovat Slovenskou republikou a jako základní kritéria pro vznik turistické oblasti stanovit minimální počet obcí a minimální počet přenocování, jakožto kritéria vyjadřující význam destinace. Klíčovým se mi dále jeví rozhodnutí, zda budou OCR budovány a zřizovány na členském principu, či nikoliv. Osobně se přikláním k využití členského principu, neboť se domnívám, že členství v OCR podpoří spolupráci dotčených subjektů, a to jak z veřejného, tak ze soukromého sektoru, a že participace podnikatelů a dalších aktérů cestovního ruchu na rozhodovacích procesech OCR zvýší jejich zájem na rozvoji cestovního ruchu a jeho podpoře, přičemž k jejich motivaci lze používat širokou paletu nástrojů. Práva a povinnosti členů OCR však doporučuji zevrubně upravit zákonem, jelikož případné kolize by právě v této oblasti mohly mít zásadní dopady na důvěru aktérů cestovního ruchu v koncept podpory rozvoje cestovního ruchu jako takový. V návaznosti na problematiku financování OCR opětovně upozorňuji, že dle aktuálně platných právních předpisů není možné stanovovat direktivně obcím, jak mají hospodařit se svými příjmy, resp. jim ukládat, že mají svým výtěžkem z poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt určitým procentem přispívat na činnost KOCR nebo OOCR. Domnívám se však, že pokud by se zákonodárce rozhodl s výší poplatku za lázeňský nebo rekreační pobyt kalkulovat nebo poplatku z ubytovací kapacity v algoritmu stanovujícím případný členský poplatek za roční členství v dané OCR, byl by takový postup v souladu se zákonem. 58

59 Je otázkou, zda by nebylo vhodné s výše uvedenými místními poplatky nekalkulovat vůbec a do návrhu zákona zavést dle slovinského vzoru poplatek specifický nazvaný např. poplatek na podporu cestovního ruchu, kdy tento by byl upraven výhradně zákonem o podpoře a řízení cestovního ruchu, který by mohly vybírat pouze obce, které by byly členy některé OOCR. Další mé doporučení se týká právní formy OCR, kdy se domnívám, že s ohledem na rychlost tvorby zákonů v ČR je vhodné se již při přípravě návrhu zákona zabývat těmi právními formami, které do českého právního řádu přinese nový občanský zákoník. Z těchto právních forem doporučuji ke zvážení využití ústavu s tím, že by byly dále stanoveny podmínky, za nichž je možné ústav registrovat jako OCR. Na závěr opětovně akcentuji důležitost nastavení kvalitních kontrolních a sankčních systémů, kdy se domnívám, že dozor by měl zůstat výhradně v rukou MMR a krajům by měla být nanejvýše stanovena povinnost na případná zjištěná porušení zákona MMR upozornit. S ohledem na charakter OCR a aktérů cestovního ruchu by dle mého názoru měly mezi sankčními prostředky dominovat opatření k nápravě (namísto finančních sankcí). 59

60 Závěr Závěrem lze konstatovat, že snahy MMR o zavedení fungující struktury destinačního managementu je nutné považovat jedině za žádoucí a s ohledem na snížení možnosti čerpat prostředky z fondů EU pro oblast cestovního ruchu po roce 2013 za naprosto nezbytné. Přestože návrh zákona prozatím není v některých ohledech konkrétní a místy působí zmateně a nepřehledně, je v oblasti rozvoje cestovního ruchu zcela jistě důležitým krokem kupředu. Návrh v podobě, v jaké je v současné době zveřejněn, vzbuzuje velké množství zajímavých a diskutabilních otázek, z nichž za nejdůležitější je třeba považovat ty, které směřují k možným způsobům financování struktur destinačního managementu, zejména těch na úrovni turistické oblasti, tedy OOCR. Návrh spoléhá převážně na využití veřejných zdrojů, na fakultativní místní poplatky a dobrovolné příspěvky soukromého sektoru. Návrh věcného záměru zákona o podpoře a řízení cestovního ruchu je veskrze nutným krokem kupředu, bez něhož by nebylo možné rozvoj cestovního ruchu a jeho organizaci zkvalitnit. Přestože je návrh zákona poněkud strohý a nepříliš propracovaný, lze již nyní identifikovat několik bariér a problémů, se kterými se navrhovatelé zákona budou muset dříve nebo později vypořádat. Co se týká organizační struktury OCR, nemám k navrhovanému řešení významnějších výhrad a oceňuji snahy MMR o zeštíhlení institucionálního zabezpečení destinačního managementu. S ohledem na blížící se účinnost nového občanského zákoníku bude nutné, aby MMR zaujalo jasné stanovisko zejména k právní formě OCR, jelikož od nebude možné využít právní formu o.p.s. a z.s.p.o. Dle mého názoru by bylo vhodné využít právní formu v podobě ústavu a tuto doplnit zákonem o řízení a podpoře cestovního ruchu v tom smyslu, že pouze za splnění podmínek daných tímto zákonem by bylo možné OCR registrovat u MMR. Z návrhu zákona dále není zcela zřejmé, zda si jeho tvůrci uvědomují rozdíl mezi přenesenou a samostatnou působností územních samosprávných celků, proto doporučuji, aby bylo do budoucna k této diferenciaci přihlíženo. Za zřejmé pozitivum je třeba označit povinnosti OCR ve vztahu ke strategickým dokumentům a plnění informačních povinností vůči ČSÚ. Jako slabinu ovšem vnímám nejasně formulovaná kritéria pro vznik turistické oblasti, která by měla být základní územní jednotkou cestovního ruchu na místní úrovni. Domnívám se, že podmínky pro vznik turistické oblasti by měly být stanoveny explicitně s tím, že by měla být 60

61 určena minimální velikost turistické oblasti a její existence by měla být závislá na její důležitosti, proto se domnívám, že vhodnými kritérii by mohlo být stanovení minimálního počtu obcí a minimální počet přenocování. S většími problémy než v oblasti organizační struktury se návrh zákona dle mého názoru potýká v oblasti financování OCR. Jako určitou bariéru účelného financování vnímám skutečnost, že návrh zákona opomíjí ve výčtu legitimních zdrojů financování OCR uvést některé důležité zdroje. Dalším problémem je fakt, že návrh zákona kalkuluje při financování OCR s místním poplatkem za lázeňský nebo rekreační pobyt, který je však výlučným příjmem obcí v jejich samostatné působnosti, kdy tyto navíc nemusí takový poplatek vůbec zavést (fakultativnost). Tato bariéra je dle mého názoru propojena s problematikou členství v OCR, která rovněž není návrhem zákona řešena. Pokud by totiž byla částka vybraná z určitých místních poplatků východiskem pro výpočet členského příspěvku, pak by takové řešení nebylo v konfliktu s právními předpisy. V souvislosti se skutečností, že návrh zákona neřeší problematiku členství v OCR, dle mého názoru souvisí i forma zapojení soukromé sféry do destinačního managementu. Domnívám se totiž, že aby mohla být v soukromé sféře vyvolán pocit důvěry v OCR a určitá sounáležitost a integrita, pak by bylo více než vhodné, aby i soukromé podnikatelské subjekty a jejich sdružení mohly být členy OCR. Domnívám se, že motivujícím faktorem by mohla být i možnost snížení základu daně z příjmu o případný členský příspěvek (tento by byl z daňového hlediska odčitatelnou položkou). Vzhledem k roztříštěnosti a množství existujících destinačních společností, které nadále nebudou podporovány z veřejných zdrojů, nelze předpokládat jejich ochotu k aktivní participaci na tvorbě oblastních organizací cestovního ruchu, které z veřejných zdrojů podporovány budou. Stávající organizace si mohou výše uvedené vykládat diskriminačně, což může ztížit zavádění modelu PPP, zejména pak v oblasti financování. Domnívám se, že k tomu, aby v praxi mohl reálně fungovat princip PPP, je třeba, aby se na tvorbě rozpočtu OCR podílel jak veřejný, tak soukromý sektor a to závazně, stabilně v určitém poměru. Tento poměr je nutné balancovat, nicméně jsem přesvědčena, že minimální podíl soukromého sektoru by měl být vždy vyšší jak 30%. S ohledem na aktuální situaci v ČR se domnívám, že k výše uvedenému je třeba dospět postupným vývojem prostřednictvím budování důvěry soukromého sektoru v sektor veřejný a motivace soukromého sektoru k začlenění se do smíšených struktur. 61

62 Seznam použitých zdrojů Seznam monografií [1] BIEGER, T. Management von Destinationen. München: Oldenburg Verlag, s. ISNB [2] ELLIOTT, J. Tourism: politics and public sector management. London : Routledge, s. ISBN [3] GALVASOVÁ, I., a kol. Průmysl cestovního ruchu. Praha: MMR ČR, s. ISBN [4] HOLEŠINSKÁ, A. Destinační management, aneb, Jak řídit turistickou destinaci. Brno: Masarykova univerzita, s. ISBN [5] HOLEŠINSKÁ, A. Destinační management jako nástroj regionální politiky cestovního ruchu. Brno: Masarykova univerzita, s. ISBN ISBN [6] INDROVÁ, J., MALÁ, V. a kol. Cestovní ruch I. 1. vyd. Praha : Vysoká škola ekonomická v Praze, ISBN [7] JAKUBÍKOVÁ, D. Marketing v cestovním ruchu. Praha : Grada Publishing a.s., ISBN: [8] Kolektiv autorů. Problémy mikroregionů při tvorbě společných projektů. Hradec Králové: Civitas per Populi, s. ISBN [9] NEJDL, K. Management destinace cestovního ruchu. Praha: Vysoká škola hotelová v Praze 8, s. ISBN [10] LACINA, K. Management a marketing cestovního ruchu. 1. vyd. Praha : Vysoká škola finanční a správní, o.p.s., s. ISBN [11] MARKOVÁ, H., BOHÁČ, R. Rozpočtové právo. 1. Vyd. Praha: C. H. Beck, s. ISBN [12] PÁSKOVÁ, M., ZELENKA, J. Výkladový slovník cestovního ruchu. Praha : Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky, s. ISBN: [13] RYGLOVÁ, K., BURIAN, M., VAJČNEROVÁ, I. Cestovní ruch podnikatelské principy a příležitosti v praxi. 1. vyd. Praha : Grada Publishing a.s., s. ISBN [14] ŠKRABAL, I. a kol. Metodika zavádění managementu rozvoje mikroregionů. 1. vyd. Přerov: CpKP, s. ISBN

63 [15] WALL, G., MATHIESON, A. Tourism: change, impacts and opportunities. Harlow: Pearson Prentice Hall, s. ISBN Seznam článků, konferenčních sborníků a jiných zdrojů [1] Daň za ubytovanie. Všeobecné informace. [online]. Portal.gov.sk [cit ]. Dostupné z: < [2] HELLEROVÁ, A., LEJSEK, Z. Cestovní ruch v České republice v době krize analýza výsledů statistických podkladů o cestovním ruchu v ČR a regionech ( ). In Sborník vědeckých příspěvků. Zmírňování regionálních disparit rozvojem cestovního ruchu a vlivy současné hospodářské krize. Praha: Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r.o., od s , 12 s. ISSN [3] HOLEŠINSKÁ, A. Analýza vybraných zahraničních právních předpisů upravujících organizaci cestovního ruchu. In XIII. Mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Brno: Masarykova univerzita, 2010 [cit ]. s ISBN: [4] KIRÁĽOVÁ, A. Vytváření organizací cestovního ruchu v regionech. [online]. CzechTourism, [cit ]. Dostupné z: < pro-odborniky/organizace-cestovniho-ruchu/>. [5] Koncepce státní politiky cestovního ruchu v ČR na období [online]. MMR. [cit ]. Dostupné z: < [6] Ministry of economic development and technology. Area sof work. Tourism. [online]. [cit ]. Dostupné z: < and_internationalisation_directorate/tourism/>. [7] MOŽDIÁKOVÁ, M. Financování cestovního ruchu v České republice. In Days of Law. Brno: Masarykova univerzita, Od s , 9 s. ISBN: [8] MOŽDIÁKOVÁ, M. Role veřejných rozpočtů v rámci financování cestovního ruchu. In Dny práva 2011 Days of Law Finance veřejného sektoru (právní a ekonomické aspekty jeho fungování). Brno: Masarykova univerzita, Od s , 8 s. ISBN

64 [9] Návrh věcného záměru zákona o podpoře a řízení cestovního ruchu (verze k ). [online]. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2010 [cit ]. Dostupné z: < zakona_ o_cr.doc >. [10] Organizace CR v regionech [online]. CzechTourism, [cit ]. Dostupné z: < ruchu/>. [11] Předkládací zpráva návrhu zákona o podpoře a řízení cestovního ruchu [online]. Hospodářská komora České republiky [cit ]. Dostupné z: [12] SRB, J: Řízení turistické destinace a trvale udržitelný rozvoj cestovního ruchu. In: C.O.T. Business, č. 3, příloha s. VII. [13] Statut Českých center. [online]. Česká centra [cit ]. Dostupné z: < [14] Statut příspěvkové organizace Česká centrála cestovního ruchu - CzechTourism. [online]. CzechTourism. [cit ]. Dostupné z: < informace-o-czechtourism/statut/>. [15] SWACZYNOVÁ, P.: Turistická informační centra jako součást informačního systému regionu [online]. Ikaros [cit ]. Dostupné z: < /turis ticka-informacni-centra-jako-soucast-informacniho-systemu-regionu-se-zamerenimna-euroregion-te>. [16] Tiskový odbor ministerstva spravedlnosti: Prezident republiky podepsal nový občanský zákoník. [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR, 2012 [cit ]. Dostupné z: < www. cz/cz/ aktuality/31-prezidentrepubliky-podepsal-novy-obcansky-zakonik.html>. [17] Turistické regiony a oblasti (verze k ). [online]. Český statistický úřad, 2009 [cit ]. Dostupné z: < [18] UNWTO: UNWTO Tourism Highlights, 2012 Edition [online]. [cit ]. Dostupné z: < edition>. [19] VLČEK, J. Současná ekonomická krize a její vliv na zahraniční poptávku po cestovním ruchu. Sborník vědeckých příspěvků. Zmírňování regionálních disparit rozvojem cestovního ruchu a vlivy současné hospodářské krize. Praha : Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r.o., od s. 9-24, 15 s. ISSN

65 [20] VYSTOUPIL, J., ŠAUER, M. Analýza a zhodnocení veřejné podpory cestovního ruchu z Regionálních operačních programů v České republice v období In Sborník vědeckých příspěvků. Zmírňování regionálních disparit rozvojem cestovního ruchu a vlivy současné hospodářské krize. Praha: Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r.o., od s , 20 s. ISSN [21] World Tourism Organization: UNWTO technical manual: Collection of Tourism Expenditure Statistics. World Tourism Organization, 1995 Seznam právních předpisů - NÖ Tourismusgesetz 1991, LGBL Nr. 7400, LGBL Nr. 141/09. [ ]. Dostupný na www: - ÖÖ Tourismus-Gesetz 1990, LGBL Nr. 12/ [ ]. Dostupný na www: at/geltendefassung.wxe?abfrage=lroo&gesetzesnummer= &ShowPrintPreview=True - Zákon č. 57/1998, zakon o pospeševanju turizma (ZPT), anglicky The Tourism Development Act, nabyl účinnosti dne , jeho účinnost skončila dnem [cit ]. Dostupné z: < objava.jsp? urlid= &stevilka=2602>. - Zákon č. 2/2004, zakon o spodbujanju razvoja turizma (ZSRT), anglicky The Promotion of Tourism Development Act, nabyl účinnosti dne [cit ]. Dostupné z: < - zákon č 57/2012, zakon o spremembah in dopolnitvah Zakona o spodbujanju razvoja turizma. [cit ]. Dostupné z: < =201257&stevilka=2408> - zákona č. 91/2010 Z.z., o podpore cestovného ruchu, ve znění pozdějších předpisů. - zákon č. 368/2011, kterým se mění a doplňuje zákon č. 91/2010 Z.z. o podpoře cestovního ruchu ve znění zákona č. 556/2010 Z.z., ve znění pozdějších předpisů. - zákon č. 582/2004 Z.z., o miestnych daniach a miestnom poplatku za komunálne odpady a drobné stavebné odpady, ve znění pozdějších předpisů. - zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů. 65

66 - zákon č. 89/2012, občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů [online]. Ministerstvo spravedlnosti ČR, 2012 [cit ]. Dostupné z: < justice.cz/ cz/navrh-zakona.html>. - zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. - zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. - zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů. - zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, ve znění pozdějších předpisů. - zákon č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů. - zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů. - zákon č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů. - zákon č. 248/2000 Sb., o podpoře regionálního rozvoje, ve znění pozdějších předpisů. - zákon č. 272/1996 Sb., kterým se provádějí některá opatření v soustavě ústředních orgánů státní správy České republiky a kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a mění a doplňuje zákon č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv, ve znění pozdějších předpisů. - zákon č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice, ve znění pozdějších předpisů. - zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. 66

67 Seznam obrázků a příloh Seznam obrázků Obrázek 1: Hodnocení právních forem pro OCR...24 Obrázek 2: Příjezdový turismus v letech Obrázek 3: Hlavní ukazatele národního hospodářství a cestovního ruchu v letech (v mil. Kč)...26 Obrázek 4: Vývoj spolupráce v oblasti cestovního ruchu ve vyspělých zemích...33 Obrázek 5: Komparace - Slovenská republika a Slovenská republika...42 Obrázek 6: Kompetenční vazby dle návrhu zákona...48 Obrázek 7: Úrovně řízení cestovního ruchu...49 Obrázek 8: Přehled navrhovaného financování...53 Seznam příloh Příloha 1: Členění NUTS 0-3 v ČR Příloha 2: Turistické regiony a oblasti...69 Příloha 3: Seznam turistických regionů a oblastí...70 Příloha 4: Seznam OCR v turistických regionech k 20. červenci

68 Příloha 1: Členění NUTS 0-3 v ČR 1 Zdroj: Český statistický úřad,

69 Příloha 2: Turistické regiony a oblasti Zdroj: CzechTourism,

70 Příloha 3: Seznam turistických regionů a oblastí Vlastní zpracování. Zdroj: CzechTourism,

71 Příloha 4: Seznam OCR v turistických regionech k 20. červenci

72 Vlastní zpracování. Zdroj: CzechTourism,