M3/M5 Stuart. Obrnìná technika 11. Ivo PEJÈOCH. M3 jednotek Cavalry na základnì Camp Funston v bøeznu 1942.

Transkript

1 M3 jednotek Cavalry na základnì Camp Funston v bøeznu M3/M5 Stuart Americké pozemní síly používaly v dobì zahájení války v Evropì jako základní typ M2, popsaný v pøedchozí kapitole. Pro další vyzbrojování však požadovaly nový stroj, který by z nìj vycházel, ovšem mìl by lepší jízdní vlastnosti i sofistikovanìjší výzbroj. Dùraz byl kladen zejména na zdokonalení pancéøové ochrany. Na projektu se zaèalo pracovat roku 1939, vývoj opìt vedli pracovníci Rock Island Arsenal. Nový tank obdržel jako výraz odlišnosti od M2A4 nové oznaèení M3 a pozdìji se mu dostalo bojového jména Stuart. Tank se tak stal prvním, kde bylo použito jméno slavného generála americké historie, tato tradice se u amerických obrnìncù udržuje podnes. Oficiální název znìl General Stuart, avšak používal se výhradnì Stuart, podobnì jako u dalších typù. General u pováleèných typù zmizel i z oficiálního názvu. Vozidlo dostalo napínací kolo o vìtším prùmìru, celkovì byl prodloužen a zároveò se zmenšila rozteè mezi vnitøními pojezdovými koly. Poèet nosných kladek stoupl ze dvou na tøi. Zmìnil se zejména tvar zadní èásti trupu, upravena byla i vìž a další èásti konstrukce. Pancíø byl na nejohroženìjších místech silný 51 milimetrù, nejslabší horizontální partie mìly 10 milimetrù. Výzbroj byla podobná M2A4, její základ tvoøil 37 mm kanón, spøažený 58

2 Svìt køídel Spojené státy americké Stroje M3 Diesel na cvièení roku 1942 s 7,62 mm kulometem. Další kulomet se nacházel v èelním pancéøi korby, dva v boèních sponsonech a jeden v protiletadlovém postavení na vìži. Pohonnou jednotkou byl opìt benzinový sedmiválec Continental o 250 koòských silách, tento motor dostalo celkem tankù M3, dalších pohánìl øadový diesel Guiberson. M3 bylo tedy dohromady postaveno exempláøù. Nìkteré stroje již dostávaly novou svaøovanou vìž, trup však zùstal nýtovaný. Produkce pokraèovala až do srpna Èást vozidel byla pøedána britskému spojenci, který vozidla používal v severní Africe. Britové své M3 doplòovali boèními pancéøový mi plechy, chránícími vrchní èást podvozku. Od základní verze bylo odvozeno nìkolik pokusných modifikací. M3E1 dostal zkušebnì diesel Cummins HBS. M3E2 sloužil k ovìøení zdvojeného benzinového vidlicového osmiválce Cadillac v kombinaci s automatickou pøevodovkou. M3E3 zkoušeli s vìží, z níž demontovali velitelskou nástavbu. M3E4 testovali s britským skládacím plovákem typu Straussler DD, jímž byly vybaveny lehké tanky Mk VII Tetrarch. Rozložený plovák dal vozidlu krabicovitý vzhled, souèasnì ovšem takový vztlak, že se udrželo na hladinì. Vývoj pak postoupil k variantì M3A1, jež dostala zdokonalenou svaøovanou vìž, tvarovì jen èásteènì podobnou pøedchozí. Z vrchní desky vìže zmizela dosavadní vysoká velitelská nástavba a výhled zajiš ovaly nové periskopy. Tank vybavili generátorem, takže všechny elektrické systémy mohly bez obtíží fungovat, i když vozidlo stálo. Konstruktéøi upravili také boky korby, kde zmizely dosavadní spontony s pomìrnì zbyteènými pevnými kulomety. Tato úprava pøispìla k omezení celkové hmotnosti, osádce navíc usnadnila bojovou èinnost. Produkce M3A1 zaèala roku 1941 a dala celkem tankù. Vìtšinu z nich opìt pohánìl benzinový Continental, pouze 211 strojù mìlo naftový Guiberson. Jednalo se o první americký tank, který byl ve vìtším množství dodán zahranièním spojencùm. Britové jich v rámci 59

3 M3 60

4 Svìt køídel Spojené státy americké Lehký tank M3 Stuart pøi testování v USA. M3A1 1st Armored Division v Tunisu roku

5 M3A1 62

6 Svìt køídel Spojené státy americké M3A3 M5 Lend Lease dostali kusù a Sovìti 340. Britové nìkteré své stroje vybavili vysokými plechovými nástavci na sání motoru i výfuk, což jim umožnilo pøekonávat hlubší vodní pøekážky. Ve Velké Británii pro stroje vytvoøili i vlastní oznaèení, jako to ostatnì v letech války èinili i v pøípadì jiných druhù výzbroje. M3 s motorem Continental se zde nazýval Stuart I, s Guibersonem Stuart II, M3 s pozdìjší vìží bez velitelské nástavby byl Stuart Hybrid, M3A1 pohánìný benzinovým Continentalem se v Británii jmenoval Stuart III a M3A1 s naftovým Guibersonem mìl název Stuart IV. Varianta M3A2 pøedstavovala Stuart M3A1 ale se všemi spoji elektricky svaøovanými, tato modifikace se však sériovì nestavìla. Poslední ze sériových verzí této øady Stuartu se nazývala M3A3 a výrobní linku zaèala opouštìt v lednu Oproti pøedchozím znamenala znaèný technologický pokrok, trup byl elektricky svaøován se zešikmenými boènicemi a vozidlo dostalo vìž nového typu. Byla zvìtšená s protaženou zadní partií, kam se z korby pøesunula radiostanice. Do srpna 63

7 64 Stroj M5 Stuart postavili celkem tankù tohoto provedení. Vìtšina z nich byla v rámci programu Lend Lease pøedána rùzným spojeneckým armádám v rámci protihitlerovské koalice. Britové tyto vozy oznaèovali jako Stuart V. Na základì zkušeností z bojiš pokraèoval vývoj lehkých tankù Stuart, až dospìl k modernizované podobì, jíž pro zvýraznìní zmìn, jimiž stroj prošel, oznaèovali M5. Jeho produkce se rozebìhla v továrnách Cadillac Motor Car Division a Massey Harris Company v dubnu respektive èervenci M5 využíval koncepce svaøovaného trupu M3A3, ovšem zadní partie byla zcela pøepracovaná. Dùvodem bylo použití nové pohonné jednotky, zdvojeného benzinového vidlicového osmiválce Cadillac spolu s automatickou pøevodovkou Hydromatic. To si vyžádalo zvýšení partie za vìží, které bylo pro øadu M5 charakteristické. Vìž je pøevzata z varianty M3A1. Tìchto tankù bylo do prosince 1942 postaveno celkem exempláøù. Poslední variantou se stala M5A1, kde je použita vìtší vìž z M3A3, nesoucí v zadní èásti radiostanici. Pozdìjší stroje dostávaly na vìž nosník 12,7 mm kulometu M2, touto zbraní byla vybavena celá øada vozidel pøedchozích modifikací. U pozdìjších M5A1 dostal pravý bok vìže charakteristický štít k ochranì protiletadlového kulometu. Do èervna 1944, kdy byla produkce definitivnì zastavena, se podaøilo zkompletovat dohromady tankù tohoto provedení. Britové tato vozidla oznaèovali jako Stuart VI a VII. Celková výroba øady M3/M5 Stuart tak dala celkem vozidel všech verzí. Mimo základních modelù vznikla celá øada další specializovaných subvariant, urøèených pro plnìní specifických úloh. Velitelská verze M3 Command byla zbavena vìže, jíž nahradila nýtovaná hranatá nástavba. Vozidlo mìlo rozšíøené radiovybavení, jeho výzbroj tvoøil 12,7 mm kulomet.

8 Svìt køídel Spojené státy americké M5A1 65

9 Tanky M5 Stuart na pøehlídce v Maroku v lednu Stuart Kangaroo byl britskou pøestavbou, z tanku byla sejmuta vìž a interiér upraven, aby vozidlo mohlo sloužit v roli obrnìného transportéru. US Marine Corps nechal na základì zkušeností z bojù v Pacifiku pøestavìt 20 strojù verzí M3 a M3A1 na plamenometné tanky. Kanón byl demontován a nahrazen plamenometem Satan, dodaným firmou Ronson. Tank nesl celkem ètyøi nálože se zápalnou smìsí. Po nutném výcviku byly plamenometné tanky zaøazeny k 2nd a 4th Marine Division a 17. èervna 1944 nasazeny pøi invazi na Saipan, pozdìji i pøi vylodìní na Tinianu. Tanky byly úèinné pøi likvidaci japonských kulometných hnízd a polních bunkrù, ukrytých v husté vegetaci, používaly taktiku pøiblížení se do efektivní vzdálenosti a zalití nepøítele pøívalem hoøící kapalné smìsi. Americké jednotky zasáhly s M3 do boje záhy po vypuknutí války v Pacifiku. Krátce pøed japonskou invazí na Filipíny byly na Luzon pøepraveny transportními lodìmi 192nd a 194th Tank Battallion, tvoøící dohromady takzvanou Provisional Tank Group pod velením brigádního generála Jamese Weavera. Pøestože jeho muži mìli velmi málo èasu na seznámení s nároènými podmínkami tropického souostroví, odhodlanì se postavili japonské pøesile na odpor, hrstka tankù však na výsledku nepøátelské invaze nemohla nic zmìnit. M3 a posléze M5 se bìhem války staly standardní souèástí amerických pozemních sil a prošly všemi bojišti, od vlhkých džunglí pacifických ostrovù pøes žhavé peklo afrických pouští až po invaze na Sicílii a v Normandii. Proti Nìmcùm je Amerièané nasadili nejdøíve v prùbìhu bojù v severní Africe, úèastnily se napøíklad slavné bitvy v Kasserinském prùsmyku. V dobì vylodìní v Normandii tvoøily standardní souèást tankových praporù, z nichž každý disponoval jednou rotou lehkých M3/M5. Prapor tak mìl ve stavu 53 støedních M4 Sherman a 17 M3/M5 Stuart. Na Stuartu lze demonstrovat, jakým ohromným vývojem prošla tanková technika bìhem nìkolika let druhé svìtové války. Zatímco na jejím poèátku patøil jeho kanón ráže 37 milimetrù k úèinným zbraním a stejným kalibrem byly vyzbrojeny i nìkteré støední tanky, na konci jej výzbroj do znaèné míry deklasovala. Pancéøování stouplo u moderních tankù natolik, že je granát ze sedmatøicíctky prakticky neohrožoval, ráže jejich dìl se ovšem vyšplhala až k døíve nemyslitelným 90 milimetrùm. Jako úèinné se až do konce války ukazovaly na bojištích, kde se nevyžadovalo zapojení do klasické tankové bitvy. Byly vhodné pøi bojích v pacifické oblasti, pøi prùzkumu, podpoøe mechanizovaných jednotek a øadì dalších druhù bojové èinnosti. V amerických ozbrojených silách dosloužily 66

10 Svìt køídel Spojené státy americké nedlouho po válce pøi výcviku, již v jejím prùbìhu je však zaèaly nahrazovat nové lehké tanky M24 Chaffee, které odpovídaly novým požadavkùm pro vedení války. Vedle US Army byly Stuarty rùzných verzí zaøazeny i do sboru námoøní pìchoty US Marine Corps. Již pøi legendárním vylodìní na Guadalcanalu byly tyto stroje nasazeny do akce a zasloužily se o rychlé ovládnutí klíèové letecké základny Henderson, o níž se v následujících mìsících opírala americká ofenzíva, vytlaèující nepøítele z ostrova. V roli prostøedku, úspìšnì nièícího ohniska japonského odporu, byly Stuarty na pacifickém válèišti používány až do koneèného vítìzství. M5A1 se doèkaly bojového køtu na tichomoøském bojišti v únoru 1944 pøi útoku na atol Roi-Namur. Nasadil je zde 4th Tank Batalion, jehož muži se potom úèastnili bojù o Saipan. Zde se utkali s japonskými protìjšky, støedními tanky Chi-ha a Shinhoto Chi-ha a øadu z nich zlikvidovali. Pozemní síly i námoøní pìchota USA však nebyly zdaleka jediným uživatelem nìkteré verze Stuartu, z tohoto lehkého tanku se naopak stal velmi rozšíøený typ, který se zásadním zpùsobem zapsal do dìjin druhé svìtové války. Významným provozovatelem typu se stala Velká Británie, jejíž armáda jich pøevzala celkem a dokonce je vùbec poprvé nasadila do pøímého boje. V èervenci 1941 bylo lodìmi pøepraveno osmdesát ètyøi M3 do severní Afriky a zaøazeny do stavu 8th Kingœ Royal Irish Hussars. Další dodávky šly k 3rd a 5th Royal Tank Regiment v rámci 4th Armoured Brigade. Britští tankisté si Stuarty velice brzy oblíbili, jejich 37 mm kanóny se ukázaly úèinnìjší než anglické dvouliberní (40 mm), stroje byly dobøe ovladatelné, navíc mechanici si pochvalovali výbornou pøístupnost souèástek a snadné postupy oprav. Není divu, že nepøíliš velký obrnìnec si po chvíli zasloužil nìžnou pøezdívku Honey. Poté, co byla 7th Armoured Brigade pøesunuta na Dálný východ, dostaly se do bojù na asijském kontinentu i její M3. Od února 1942 operovaly v Barmì. Tady se projevil nedostatek v použití vysokooktanového paliva, japonská pìchota totiž s oblibou útoèila ze zálohy Molotovovými koktejly, což pøi pøedchozím tažení v pøehledném pouštním terénu od Nìmcù pøíliš nehrozilo. Zápalné nálože byly pro Stuart znaènì nebezpeèné, protože se nejednou stalo, že tank vzplanul a osádka mìla co dìlat, aby se z pekla plamenù dostala živá a pokud možno zdravá. Rovnìž Britové typ vyøadili brzy po válce a u jednotek nahradili výkonnìjšími stroji. Èeskoslovenská samostatná obrnìná brigáda ve Velké Británii používala vedle britských typù i Stuarty øady M5 a pøi návratu do vlasti jich 34 pøivezla s sebou. Po válce byly nasazeny pøi bojích s oddíly banderovcù na Slovensku a s jedním se roku 1949 pokusili vojíni Pekárek a Schreiber utéci na Západ. Vozidlo však selhalo, prvnímu z nich se pøí pokraèování útìku podaøilo, druhý však skonèil v rukou justice. Jaký byl pøesný konce èeskoslovenských Stuartù, není zcela jasné, na poèátku padesátých let byly odstavené a státní orgány se je opakovanì, leè marnì, pokoušely prodat do zahranièí. Podobnì polské jednotky obdržely 110 až 130 strojù popisovaného typu, které v rámci 1. obrnìné brigády nasadili na západní frontì a v rámci 2. obrnìné brigády na italské frontì. Svobodní Francouzi generála Charlese de Gaullea rovnìž odebrali lehké tanky Stuart pro své obrnìné jednotky a nasadili je pøi postupu západní Evropou. Francie dostala 307 strojù M3 a dalších 226 verze M5. Po válce používali typ bìhem války v Indoèínì a bìhem první poloviny padesátých let jej nahradili moderním domácím AMX-13. Jugoslávská armáda postavila s britskou pomocí roku obrnìnou brigádu, vyzbrojenou stroji M3A3 a po vysazení na jaderském pobøeží znaènì pøispìla k vytlaèení nepøítele 67

11 M5 pøi jízdì horským terénem v Tunisku. z okupovaných území. Nìkolik poškozených tankù bylo zbaveno vìže a vybaveno buï ètyøhlavòovým 20 mm protiletadlovým kanónem Flakvierling 38 nebo protitankovým kanónem PaK 40 ráže 75 milimetrù. Kanadská 1. armáda pøevzala 250 tankù Stuart III a Stuart VI, jež nasadila na západní frontì. Do konce války však bezmála polovinu pøestavìli na bezvìžové transportéry munice. V rámci programu Lend-Lease odebíral Stuarty také Sovìtský svaz, jenž po fatálních ztrátách potøeboval doslova každý obrnìný prostøedek k oslabení rychle postupujícího Wehrmachtu. Mezi tankisty Rudé armády údajnì nebyl popisovaný tank moc populární, svou úlohu však na východní frontì splnil. Sovìtský svaz odebral v rámci programu Lend- Lease celkem strojù. Nìmci ukoøistili Stuarty rùzných verzí již za bojù v Africe, pozdìji také v Itálii a po vylodìní v západní Evropì. Tanky schopné provozu využívali ve vlastních jednotkách a tak se stávalo, že napøíklad pøi postupu Tuniskem nacházeli ameriètí vojáci opuštìné nebo poškozené M3 s typickými nìmeckými trámovými køíži na bocích. Na stranì protinacistické koalice používala typ Stuart rovnìž pravidelná èínská armáda pod velením generála Èankajška Èíòané jich dostali celkem 536 a nasazovali své tanky pøi operacích proti japonským okupantùm, ve spolupráci s americkými jednotkami napøíklad pøi tažení podél Barmské stezky. Porážka Japonska však neznamenala uzavøení bojové historie Stuartu na èínském území. Po vypuknutí obèanské války mezi vojsky komunistù a Èankajškova režimu byly tyto lehké tanky opìt nasazeny a èást z nich se jako koøist dostala 68

12 Svìt køídel Spojené státy americké M5A1 Stuart v izraelském muzeu Latroon. do stavu Èínské lidové armády. Na prahu padesátých let se tak typ nacházel ve výzbroji obou znepøátelených èínských státù, Èínské lidové republiky a Taiwanu. Rychle však dosloužily pøi výcviku, jejich bojová hodnota byla v té dobì pochopitelnì minimální. Rovnìž Indie jako jedno z nejvýznamnìjších britských dominií zaøadila tanky Stuart do výzbroje svých pozemních sil, používaly je 7th Light Cavalry, 18th KEO Cavalry a 45th Cavalry. Se svými lehkými tanky se mimo jiné úèastnily tažení do Barmy roku 1945 a vytlaèování japonských oddílù. Podle nìkterých autorù byly Stuarty použity ještì bìhem obèanské války po vyhlášení nezávislosti a rozpoutání krvavých støetù s obyvateli vznikajícího Pákistánu. Po válce se americká vláda snažila množství nepotøebných Stuartù zbavit formou odprodeje nebo vojenské pomoci zemím Latinské Ameriky. Jejich obrnìné jednotky byly v té dobì vìtšinou ještì v plenkách a provozuschopné tanky se staly vítanou posilou pro budování moderních motorizovaných armád. Více než 500 strojù popisovaného typu odebrala Brazílie, kde po létech pøistoupili k jejich radikální modernizaci. Na poèátku 70. let firma Bernardini ze Sao Paula pøestavìla dva M3A1 do podoby X1A. Vozidla dostala nový dieselový šestiválcový motor Saab Scania s výkonem 280 koní, novou vìž s francouzským kanónem DEFA ráže 90 milimetrù i moderní elektronické vybavení. Plán na pøestavbu 100 kusù Stuartù pro brazilskou armádu však nebyl podepsán a X1A nabízeny pro export. Bernardini však žádného zákazníka pro svùj modernizovaný typ nezískala. Další vývoj dospìl až ke stroji X1A2, který se však liší od pùvodního vzoru natolik, že jde v podstatì o nový typ, který má s druhováleèným Stuartem spoleèného jen málo. 69

13 Chile odebralo 30 M3A1, Kuba 12 M3A1, Kolumbie 12 M3A1, Ekvádor 42 M3A1, Salvador 6 M3A1 a Mexiko 4 M3A1. V nìkterých z tìchto zemí Stuarty dosloužily dokonce až v devadesátých letech. M3/M5 Stuart pøedstavuje jednoho z velmi významných pøedstavitelù tankové historie. Je neodmyslitelnì spojen s prùbìhem druhé svìtové války, v níž bojoval v øadì spojeneckých vojsk. Je souèasnì typickým pøedstavitelem lehkého tanku z pøelomu tøicátých a ètyøicátých let, vyzbrojeného kanónem ráže 37 milimetrù. Do dnešní doby se jich zachovala v muzeích i soukromých sbírkách celá øada, jejich kompletní výèet je v této kapitole nereálný. Bohužel ani jeden se ale nedochoval v Èeské republice, kde by dokumentoval nasazení èeskoslovenských vojákù v exilové armádì ve Velké Británii. M3/M5 Stuart základní technické údaje Verze M3 M3A1 M3A3 M5 M5A1 Hmotnost (t) 12, , ,1 Délka (m) 4,53 4,53 4,53 4,53 4,53 Šíøka (m) 2,23 2,23 2,23 2,23 2,23 Výška (m) 2,64 2,64 2,64 2,64 2,64 Pancéøování (mm) Trup èelo boky záï Motor W-670 W-670 W-670 2x Cadillac 42 2xCadillac 42 Výkon (hp) Rychlost (km/h) Dojezd (km) Pøekážky (m) Stìna 0,61 0,61 0,61 0,48 0,48 Pøíkop 1,82 1,82 1,82 1,82 1,82 Brod 0,91 0,91 0,91 0,91 0,91 Výzbroj (mm) Kanón 1x 37 1x 37 1x 37 1x 37 1x 37 Kulomet 5x 7,62 3x 7,62 3x 7,62 3x 7,62 3x 7,62 Osádka (mužù)