Autogenní trénink a jeho vyuiití v oboru

Transkript

1 5. Perspektívy využitia audiovizuálnej techniky v blízkej i vzdialenejšej b}idúcnusti na skulách pre Sľ NA Je celkom možné, že niektorí odborníci na mikropočítače budú našu minivojnu" PMD kontra Didaktik Gama čítať s úsmevom. Pochopiteľne je už mnoho dalších systémov, ktoré by naše požiadavky splnili bezo zvyšku, ba ešte s rezervou. Je tu však háčik peniaze, ku ktorému sa chtiac nechtiac musíme stále vracať. Pre ilustráciu spojili sme sa s Agrokombinátom Slušovice, ktorý nám ponúkol svoju kompletnú sieť TNS s mikropočítačmi HC-8, diskom Winchester 20MB, 16 farbami atd., ktorá by nám bohato stačila. Stojí však cca Kčs, čo na MŠMaTV zhodnotili ako nereálnu sumu na vybavenie jednej školy pre SP. Pochopiteľne ešte viac bude stáť videoštúdio. Čo a ako budeme môcť realizovať z uvedených zámerov, bude závisieť od vytvorených podmienok. A to už bude vecou novo sa tvoriacich štruktúr Ministerstva školstva, mládeže a telesnej výchovy ako i nezávislého Slovenského zväzu sluchovo postihnutých. Treba si však uvedomiť, že ide o dlhodobé cieľe a získanú techniku budeme využívať dlhodobo. Za všetkých, ktorí sme v tejto oblasti doteraz pracovali, môžem vysloviť presvedčenie, že vynaložíme všetky svoje vedomosti a sily na to, aby tieto ciele mohli byť realizované. Pretože dosiahnutie týchto cieľov, predovšetkým odstránenie komunikačnej bariéry a integrácia nepočujúcich do počujúcej spoločnosti sa dnes stáva v kontexte prudkého rozvoja vedecko-technickej revolúcie, zvyšovania životného tempa a radikálnej prestavby hospodárskeho mechanizmu pre nepočujúcich otázkou životne dôležitou. Autogenní trénink a jeho vyuiití v oboru logopedie Veronika Martincová Využití autogenního tréninku jako jedné z abreaktivních forem psychoterapie se stalo v poslední době hojně diskutovaným tématem. Jeho nácvik a používání není již řadu let pouze doménou psychologie a psychiatrie, nýbrž začíná široce prolínat i do školství, sportu, dokonce i umění se tak stále častěji stává jedním z prostředků pěstované mentální hygieny jedince. Schultzův autogenní trénink, který znamená ze sebe" (řecky autos) vycházejcí" (genus), je jedním z nejčastěji používaných a nejúspěšnějších cvičení relaxace. Vychází ze souvislosti mezi třemi faktory: psychickou tensí, funkčním stavem, vegetativní SPECIÁLNÍ PEDACOCIKA C. 1, ROC. 1990/91

2 nervové soustavy a napětím svalstva. V autogenním tréninku se stávají signálními podněty, vyvolávající podmíněné reflexní jevy slovní podněty, tj. tréninkové verbální formulky, které se do značné míry v nezměněné podobě soustavně opakují. Cesta k realizaci žádoucích pocitů a změn vede od mluveného slova, případně už jen představy slov či pojmů, přes podmíněné reakce určité slovní mechanismy. Konkrétně to probíhá takto: reflex, na začátku nepodmíněný, se později stane podmíněným, tj. v průběhu života jsou určitými podněty vyvolávány zcela určité reakce. Nasbírají se zcela určité zkušenosti, a ty jsou spojeny se zcela určitými peripetiemi, případně stavy (Oderich, 1988). Německý lékař J. H. Schultz, který tuto metodu před půlstoletím vypracoval, byl nepochybně ovlivněn jógou a buddhismem. Jeho cvičení užívá objektivního uklidňujícího účinku svalové relaxace autosugestivní cestou navozených představ klidu, koncentrace na citově indiferentní podněty a pravidelné dýchání. Z výhod, které autogenní trénink přináší: schopnost krátkodobého osvěžení, zlepšení koncentrace, snížení síly afektů, zvýšenou sebekontrolu, odstranění některých zlozvyků, neuróz, trémy atd. Kontraindikuje se u některých duševně nemocných, akutních endogenních depresí, asociální slabomyslnosti. Při odstranění nežádoucích návyků se udává zhruba tato míra úspěšnosti: úzkost ze zkoušení a kontaktu s lidmi asi 60 /o, kouření 40 /o, překotná mluva 40 %. Autogenní trénink podle Schulze má dva stupně nižší a vyšší. Praktické využití má zejména první nižší stupeň. Ten se skládá ze šesti následujících nácviků: 1. pocity tíže, uvolnění svalstva začíná se soustředěním na pocit, že pravá (u leváků levá) ruka je těžká 2. navozování pocitů tepla 3. sledování dechu 4. pravidelný rytmus srdce 5. regulace břišních orgánů 6. zaměření na oblast hlavy U každého nácviku se začíná používat i vhodná individuální formulka. Ta může být zaměřena fyziologicky na funkce jednotlivých orgánů nebo intenčně zaměřená na jednotlivé duševní funkce, postoje, chování. Může mít charakter neutralizující, zaměřující či posilující. Je formulována jednoznačně, hutně a kladně. V osmdesátých letech vznikla v NSR zajímavá modifikace klasického Schultzova autogenního tréninku pro děti a mladistvé. Stalo se tak v důsledku výzkumu neuróz, který probíhal v roce 1984 ve Frankfurtu nad Mohanem a který vedla psycholožka lise Mullerová. Zjistilo se, že téměř 35 % všech školních dětí 21

3 je neurotických a bere medikamenty ke zklidnění nebo povzbuzení. Varující čísla vedla autorku výzkumu k vypracování vhodné modifikace pro děti od pěti do dvanácti let. Müllerová prováděla autogenní trénink ve dvou skupinách, a to ve skupině s dětmi nad dvanáct let, u kterých indikovala klasickou formu relaxace, a ve druhé skupině s dětmi do dvanácti let, u kterých použila redukovanou formu autogenního tréninku, který obsahoval pouze tři nácvikové kroky. Obecně doporučuje nácvik pro děti: neklidné, agresívní, s LMD, bázlivé, trpící somatickými obtížemi jako bolestmi břicha, hlavy, děti s poruchami řeči, trpící úzkostí, trémou a potížemi v sociálním kontaktu, poruchách učení atd. Relaxaci doporučujeme i zařazovat do vyučování jako prostředek k uvolňování vegetativního nervového systému. Mullerová zároveň poukazuje na stále rostoucí úbytek kreativity u dětí, kterým chybí vyrovnávací balance mezi napětím a uvolněním. Ve volném čase sledují příliš často televizi a ta jim lidskou komunikaci nemůže nahradit. Práci s technikou chybí totiž základní etický význam. Nejvíce trpí tímto konzumem fantazie a řeč. Autogenní trénink přináší a nabízí všem jedincům jako protihodnotu každodenního stresu a frustrace možnost uvolnění, prožití sebe sama, svého vlastního těla, který může cvičit každý nezávisle na druhých lidech a medikamentech. Tajemství autogenního tréninku spočívá jen v motivaci, pravidelnosti a nasazení. Cvičit lze klasicky vleže, ale i vstoje nebo vsedě třeba o přestávce ve škole nebo cestou domů v dopravním prostředku. Ve snaze zapojit do cvičení i nejmenší děti, vypracovala Ilse Müllerová novou formu autogenního tréninku formu obrazových představ. Dítě se nejprve učí ovládat jednotlivé symboly pro klid, tíhu a teplo a v konkrétních relaxačních cvičeních si je předkládá". Symboly zde působí jako kódy, které jsou v podvědomí dítěte. Tento způsob je nejen lehký k zapamatování, ale přináší dětem i hru a zábavu. Cvičení se mohou navíc zúčastnit i rodiče. Nepostradatelné je i vedení terapeuta, jeho pomoc při nácviku jednotlivých kroků a reakcí dítěte. Respektuje vždy zásadu individuálního přístupu a postupu od jednoduššího ke složitějšímu. Každé dítě musí mít ve skupině šanci na vlastní zážitek ze cvičení. Rozdílné reakce nemají co do činění s nadáním nebo inteligencí cvičit mohou i děti mentálně postižené. Dítě musí být motivováno tak, aby relaxovalo rádo samo nebo s kamarády. Metodika nácviku vypadá stručně takto: cvičení jsou rozdělena do deseti dnů a ještě před prvním dnem nácviku se dítě seznámí se sedmi symboly pro klid a uvolnění, tíhu, uvolněný obli- 22

4 čej, teplo, chladné čelo a návrat zpět. S malými dětmi se o obrázcích déle a podrobněji hovoří a připomínají se pak před začátkem každé relaxace. 1. vybav si klid a uvolnění. Ležíš tu a odpočíváš jako ve své postýlce. Je ti příjemně Jako u maminky. 2. představ si, že neseš v pravé ruce (leváci v levé) moc těžký kufr. Celá tvá ruka od něho těžkne a těžkne. Na chvilku ho pokládáš a cítíš, jak se ti najednou ulevilo, jak je tvá ruka náhle lehká. 3. návrat zpět. Nyní se rozhýbe) prsty, rukama, nohama, otevři oči, posad se, poplácej se po těle. Cvičí se vleže, oči jsou zavřené. Každý pokyn se opakuje několikrát, pomalu, monotónně, měkce. Druhý den opět totéž a přidává se představa těžkého kufru v druhé ruce. Třetí den vše minulé a přibývá představa těžkého batohu na zádech. Čtvrtý den vše minulé a přibývá představa masky na obličeji s jejím pozdějším odložením. Pátý den vše minulé a přibývá představa velmi vysokých těžkých bot na nohou. Šestý den vše minulé a přibývá představa sluníčka, jak zahřívá pravou (u leváků levou) ruku. Sedmý den vše minulé a přibývá představa sluníčka, jak zahřívá levou (ev. pravou) ruku. Osmý den vše minulé a přibývá představa sluníčka, jak zahřívá pravou nohu. Devátý den vše minulé a přibývá představa sluníčka, jak zahřívá levou nohu. Desátý den vše minulé a přibývá představa, jak na čelo fouká vlahý, příjemný větřík. Tato relaxační metoda měla v NSR velký úspěch nejen u dětí a mladistvých, ale i jejich rodičů, učitelek mateřských škol a vychovatelů. Müllerová tuto problematiku ještě dále rozpracovala v trénink dýchání související s třetím krokem klasického Schultzova tréninku a dále pak meditacemi pro děti a mladistvé, což jsou nepochybně myšlenky vyššího stupně autogenního tréninku. Využití autogenního tréninku pro logopedii Autogenní trénink jako klasická relaxační metoda přináší ať v celé své či modifikované formě vždy stejný efekt uvolněnost, základní lidskou potřebu, kterou člověk pociťoval již od- 23

5 pradávna, a která je i jedním z předpokladů úspěšné logopedické reedukace. Přináší i zmírnění nebo vymizení neurotických poruch nejrůznější etiologie. Handicapovaným pomáhá najít jistotu a sebevědomí. Zcela nepochybně by mělo patřit zařazování relaxace do komplexní léčby balbuties. Podle Sováka je to neoddělitelná součást dalších metod. Koktavost se vyskytuje souběžně ještě s jinou neurózou téměř v 94 % a právě zde může autogenní trénink sloužit jako metoda uvolnění, posílení sebevědomí, překonávání trémy a ostychu v sociálním kontaktu, a třeba I samotného přijetí sebe sama jako rovnocenného účastníka mezilidské komunikace. Je možné využít například těchto individuálních formulek: (nemají být formulovány negativně tedy ne já nekoktám") mluví se klidně, plynule, volně dýchá se mi příjemně, zhluboka s ostatními mluvím rád tréma mi nic neříká mluvím naprosto samozřejmě má přeřeknutí nic neznamenají Obdobně lze zaměřit i tyto formulky při brebtavosti: mluvím zřetelně a pomalu dýchám a mluvím plynule a klidně Osoby s poruchami poznávacích činností se mohou zaměřit na nácvik celkového zklidnění nebo naopak povzbuzení. Adolescenti, uvědomující si svoji odlišnost, mohou využít individuální formulky jako podporu sebevědomí. Například: cítím se každý den vyrovnaně a spokojeně mám radost sám ze sebe jsem sám sebou své úkoly plním rád po skončení budu svěží, atd. U jedinců, kteří pociťují bolestně svoji odlišnost, těžce se se svojí vadou vyrovnávajícími, je vhodné formulky opět zaměřit na podporu sebevědomí, radostné prožití sebe sama apod. (osoby sluchově postižené, osoby se všemi druhy rozštěpů, osoby s palatolalickou výslovností i osoby s dyslálií vzdorující úspěšně logopedické reedukaci): jsem osobností jsem stejný jako ostatní apod. Autogenní trénink má své využití i v mateřských školách při odstraňování dětských zlozvyků jako dumlání prstů, kousání 24

6 nehtů, dále při odstraňování nočního i denního pomočování a některých neuróz. Přirozeně vede i ke zklidnění některých hypermotorických dětí a snížení výskytu dyslálií. Ať vědomě či nevědomě, vždy dosahuje dítě, mladistvý, adolescent pomocí autogenního tréninku upevnění své duševní rovnováhy, což je obrovským přínosem nejen pro něho samotného, ale i pro jeho nejbližší okolí členy rodiny, spolužáky, kamarády. Autogenní trénink není zcela jistě metodou samospasitelnou, nutno jej chápat jako dílčí metodu komplexního působení na člověka. Může však být nepochybně jedním z faktorů úspěšné logopedické reedukace v každém věku. Nelze jej však zaměňovat za experimentování bez pevné metodiky a zkušenosti terapeuta. Smutným faktorem zůstává, že k jeho využití v oboru logopedie chybí jakákoliv odborná literatura. Situace se semináři a výcviky v této oblasti je obdobná. A přitom by se mohli s autogenním tréninkem seznámit již studenti na vysoké škole, osvojit si jej formou zážitků sami na sobě, přispět tak ke své vlastní psychohygieně a hlavně ovládat tuto humánní metodu pro práci se svými budoucími svěřenci, v našem případě osobami ve středu logopedické péče. Literatura: Kratochvil, S.: Psychoterapie. Praha, Avlcenum 1976 Mlček, L.: Duševní hygiena, Praha SPN 1988 MtlMerová, I.: Hllfe gegen Sohulsltress. Hamburg, Rowuhlt 1984 Oderlch, P.: Ziljl správně? Praha, Avicenum 1988 Sovák, M.: Logopedie. Praha, SPN 1981 Votava, J.: Jóga oclma lékařů. Praha, Aivlcenum 1988 Dva roky kursů speciální výchovy Milou Potmem V červnu 1987 se poslední schůzkou skončil druhý rok kursů speciální výchovy pro sluchově postižené předškoláky a jejich rodiče. Kurs byl organizován při ZŠ pro žáky se zbytky sluchu v Hradci Králové. Uplynulá setkání s rodiči a jejich sluchově postiženými předškoláky nás vedou k zamyšlení nad vykonanou prací a ke zhodnocení výsledků. K zahájení poradenské a metodické práce s rodiči nás přivedly stoupající nároky na výchovu a vzdělání sluchově postižených dětí. Je známo, že na kvalitě předškolní přípravy dítěte závisí pak celý jeho školní i další život. Naše pozornost se tedy zaměřila na děti předškolního věku naše budoucí žáky a jejich ro- 25